Zimování evropských čolků

Zimování evropských čolků (Radek Sejkora)
K zimování čolků využívám sklípku na uchování zeleniny pod zahradním domkem
v zahrádkářské kolonii. Úroveň dna sklepa je cca 1,5 až 1,6 m pod okolním
terénem. Pod stropem jsou 3 malá okénka určená k ventilaci, podlaha sklepa je
vydlážděna cihlami, stěny jsou hrubě omítnuté a nabílené vápnem. Uprostřed
podlahy je zakrytá jímka hluboká 80 cm, tato je naplněná spodní vodou
do úrovně asi 50 cm pod podlahu sklepa. Teplota uvnitř kolísá od 20°C v létě, v
této době je sklep intenzivně větrán, po 5°C v zimě. Vzdušnou vlhkost jsem
neměřil, lze ale předpokládat, že zvláště ke konci zimy a v předjaří dosahuje hodnot
okolo 80%.
Jednotlivé druhy jsou umísťovány do plastových přepravek na maso s plnými
stěnami, tyto musí být z vrchu uzavřeny muším pletivem na suchý zip z
důvodů dobré ventilacea také k předejití úniku chovanců. Dno přepravek
pokrývám 10 cm vysokou
vrstvou přiměřeně vlhké rašeliny, na ní jsou pak položeny kusy kůry a polštáře
polosuchého mechu. Uprostřed přepravek, hlavně těch určených pro dospělá
zvířata, je zapuštěná nádoba s vodou s vloženým kusem kůry pro její snadnější
opuštění. Čolky zazimovávám zpravidla začátkem listopadu před očekávaným
příchodem nočních mrazíků. Jednotlivé přepravky jsou v této době ukládány na
podlahu sklepa podél stěn.
Většina čolků je v průběhu zimování částečně aktivní a často také mění stanoviště
v přepravce, využívají při tom nejraději polštářky mechu pod které se schovávají.
Menší druhy, Lissotriton boscai, L. italicus, L. helveticus, L. montadoni,
L. vulgaris meridionalis a Mesotriton alpestris cyreni zimují
převážně částečně zalezlí v mechu, někteří jedinci L. boscai také přečkávají zimu
po určitou dobu ve vodě. Čolci druhu Triturus marmoratus setrvávali kratší
dobu na povrchu mechu, někdy i ve vodě. Podobným způsobem se
chovají i T. carnifex carnifex a T. karelinii karelinii. Čolci T. dobrogicus zimovali
první rok po metamorfóze převážně ve vodě, další roky se zahrabali do rašeliny až
na dno přepravky, zde si každý jedinec vytvořil malou komůrku na co nejvlhčím
místě a zpravidla neprojevoval žádnou aktivitu. Mladí jedinci metamorfovaní
v létě, zvláště u druhu T. pygmaeus, se chovali stejně jako dospělí a někteří se
rovněž na kratší dobu zahrabali do substrátu. Během zimování většina čolků
sporadicky přijímala na souš a případně i do vody položené patentky posypané
vápníkem a vitamíny. Větším druhům byli předkládány i žížaly, jejich příjem však
nebylo možné během zimování ověřit.
V období extrémních mrazů v zimě roku 2002, kdy teplota venku dosahovala po
delší dobu asi -15°C, teplota ve sklepě klesla jen asi na 3°C. Čolci při této teplotě
přerušili aktivitu a zalézali pod mech (vyjma jedinců zimujících ve vodě). Větrací
okénka sklepa v takovýchto silných mrazech je nutné ucpat např. destičkami
polystyrénu, snížená ventilace se ale projevuje zvýšením vzdušné vlhkosti a
srážením vodních par na stropě.
Koncem března přepravky umisťuji do fóliovníku, zde je ale částečně
zapouštím do země z důvodu snížení teplotních výkyvů. Čolci už v této době
vykazují zvýšenou aktivitu, vstupují do vody a přijímají nabízené žížaly a patentky,
u mláďat malých druhů i nitěnky a roupice. Jako ukazatel ukončení zimování
využívám projevy místní divoce žijícípopulace L. vulgaris vulgaris a případně
i T. cristatus, tyto druhy v této době migrují do okrasného jezírka vybudovaného na
zahradě.
Během zimování zpravidla nedochází k žádným úhynům a přezimovaní jedinci
bývají v dobré kondici bez známek podvýživy, a to včetně loňských mláďat. Kromě
druhu L.italicus, pro kterého pravděpodobně byly teploty během zimování v roce
2002 přiliž nízké, se dospělí jedinci ostatních druhů v průběhu dubna a
května pravidelně rozmnožují.
S dalšími poznatky se podělím zase někdy příště.