Cestování do Egypta v 1 - Český egyptologický ústav

Cestování do Egypta v 1. polovině 20. století
Adéla Macková a Hana Navrátilová
„Tak jako cestovatel může býti turistou, tak zase turista bývá cestovatelem, a zase
cestovatel nemusí býti turistou a turista není ještě cestovatel.“
Jiří Guth, Turistika, Praha 1917
Cestování z českých zemí do Egypta má dlouhou tradici. Cestovatelé a
turisté 19. i 20. století byli většinou lidé s velkým zájmem o Egypt arabský i
starověký. Do povědomí široké veřejnosti se tato země dostávala nejen ze školních
učebnic
dějepisu
a
zeměpisu,
ale
od
roku
1925
také
prostřednictvím
egyptologického semináře, který vedl profesor egyptologie, František Lexa. Egypt
se dostal do povědomí veřejnosti politicky angažované a obecné také jako součást
vzdělávací a osvětové činnosti Aloise Musila (který sám Egypt navštívil v rámci
svých vědeckých cest) a dalších orientalistů.
Také společenské časopisy jako Světozor, Letem světem, Širým světem, Český svět
a další uváděly ve svých článcích různé zprávy o soudobém i starém Egyptě. O
návštěvě prezidenta Masaryka v Egyptě a krále Fu‛áda v Praze byla veřejnost,
v rámci možností, též pečlivě informována.
Uveřejňovaly i články cestovatelů a turistů o jejich cestách do ciziny. Tyto
informace jsou někdy jedinými doklady o lidech, kteří se v době meziválečné vydali
do Egypta a nezanechali o své výpravě žádnou jinou zprávu. Naštěstí někteří z nich
své zážitky vydali tiskem a u některých se dokonce zachoval i deník.
Kdo byli lidé, kteří se vydali na cestu až do Egypta? Byli to lidé různých
věkových i příjmových kategorií. Skauti, studenti, učitelé, reportéři společenských
časopisů, vědci dobrodruzi i velmi dobře situovaní jedinci. Trasa jejich cesty byla v
podstatě stejná. Vlakem do Terstu a odtud lodí do Alexandrie. Jako varianta sloužila
trasa přes Řecko, odkud vyplouvaly lodě z Pirea do Alexandrie. Každý, kdo se chtěl
vydat do Egypta, si mohl základní informace o dopravě a pobytu nastudovat
v cizojazyčných „bedekrech“ nebo v již vydaných knihách cestovatelů.
© 2004 A. Macková, H. Navrátilová & Český egyptologický ústav FF UK
1
Neblaze proslulým se však v Egyptě stalo cestování československých
skautů. Život cizinců se zde řídil podle Britů a nevhodné oblečení či jízda po
železnici ve 3. třídě se považovaly za něco nemyslitelného. Egypťané byli zvyklí na
turisty a cestovatele z Evropy, kteří se ubytovávali v drahých hotelech a chodili
oblékaní podle poslední módy. Cestování mladých lidí zde nebylo běžným jevem,
neboť v době školních prázdnin bylo příliš horké počasí a studenti ani neměli tolik
peněz. Typickým příkladem skauta-cestovatele byl Viktor Mussik.
Stejně kriticky bylo nahlíženo i na učitelské výpravy. Existují o nich spíše
kusé zprávy z novin a z dokumentů Ministerstva zahraničních věcí. V roce 1926 si
vůdce
jedné
takové
výpravy
Jaroslav
Petrbok
stěžoval
na
neochotu
československého vyslanectví v Káhiře. Doslova napsal: „Tajemník československé
legace v Kairu (Blahovský) je zásadním nepřítelem všech nepřepychových výprav do
Egypta.“
Skupiny turistů potkáváme také mezi členy turistických klubů. Takovéto
kluby pořádaly organizované výpravy téměř po celém světě. Podařilo se zatím nalézt
dva, které ve 30. letech 20. století pravidelně jezdily do Egypta. V letech 1930-1936
působil v Praze Klub přátel Orientu a v letech 1934-1935 (s určitostí nelze říct, zda
existoval i poté) Klub pro studijní cesty. Jednalo se v podstatě o „cestovní
kanceláře“, jen v jiné zákonné formě. Mnoho lidí se do klubu hlásilo až těsně před
cestou, neboť členství bylo podmínkou pro účast.
Podchytit činnost specializovaných cestovních kanceláří v době první
republiky by vyžadovalo samostatný výklad. Zde bychom chtěli pouze zmínit, že
cestovní kanceláře pořádaly zájezdy i do Egypta. Např. pro rok 1927 připravila
cestovní kancelář Čedok pro své klienty pětidenní pobyt v Káhiře, který zahrnoval i
prohlídku pyramid v Gíze a Sakkáře a starověké Heliopole a Memfidy.
Další velkou skupinou cestovatelů, tentokráte ovšem individuálních, byli
automobilisté. Ačkoliv se tento druh dopravy teprve rozvíjel, našli se mezi řidiči i
takoví dobrodruzi, kteří se vydali na cestu do Afriky či Asie. Nejednalo se však jen o
auta. Velmi populární cestu z Káhiry do Kapského města konali i jezdci na
motocyklech.
Sochař V. Foit a zoolog J. Baum se do Egypta vydali v roce 1931 v rámci
své velké cesty z Káhiry do Kapského města. Jeli lodí do Alexandrie a odtud autem
© 2004 A. Macková, H. Navrátilová & Český egyptologický ústav FF UK
2
a vlakem přes celý Egypt a Súdán. Díky Foitovu velkému zájmu o staroegyptské
umění strávili mnoho dní v Káhiře, kde Foit studoval starověké sochy a reliéfy
v Egyptském muzeu. Ve stejnou dobu tam též byli i mimořádný profesor
egyptologie František Lexa a doktor Jaroslav Černý, kteří mu v muzeu pomáhali
sehnat různá povolení a katalogy ke studiu. Během celé své cesty navštěvovali a ve
svých knihách pak hojně popsali starověké památky celého nilského údolí.
Během své cesty třemi světadíly, Evropou, Asií a Afrikou navštívili Egypt
v roce 1934 inženýr Bohumil Holas a jeho spolujezdec R. Navara. Vozem značky
Aero ujeli 19000 km. V Egyptě samotném navštívili Káhiru a její blízké okolí,
včetně Fajjúmské oázy a pyramid v Dahšúru. Holasova kniha podává svědectví i o
dalších cestovatelích, se kterými se v Káhiře setkali a které on sám zahrnuje do
kategorie toulaví junáci
Kdokoliv přijel do Káhiry, navštívil český pension Garden City a manželé Haisovi
se mu stali milými a zkušenými průvodci po egyptských památkách. Bylo možno se
u nich setkat s mnoha svými krajany zde usedlými, i s těmi, kteří byli též na cestách.
Jak vidíme, byl tento pension nejen centrem československých krajanů žijících
v Egyptě, ale též jejich spojením s domovem.
Velmi neobvyklým prostředkem pro cestu do Egypta bylo letadlo. Pilot E.
Forejtník byl pověřen továrníkem Janem Baťou, aby letěl s obchodní výpravou do
Afriky a Přední Asie. Dne 1. 5. 1936 vzlétli a přes Záhřeb, Bělehrad, Soluň, Athény
a Tobruk doletěli do Alexandrie. Zatímco Baťovi lidé vyřizovali obchodní
záležitosti, prohlédl si Forejtník Alexandrii.
Pobočka Baťova obuvnického závodu v Alexandrii byla založena v roce
1930 – Chaussures Bata Egyptienne. Již v roce 1932 se Jan Baťa vydal přes Egypt a
Persii do Indie: „Baťův let přes Egypt a Persii do Indie vzbudil právem pozornost u
nás i v cizině. Šéf jednoho z největších exportních podniků na světě podnikl dalekou
cestu letadlem, aby prozkoumal osobně nové odbytové možnosti na dalekém
Východě pro výrobky svého závodu“ (Národohospodářský obzor, roč. 37/1932, s.
134). V roce 1933 byl Jan Baťa v Egyptě znovu, aby spolu s generálním ředitelem
Vavrečkou jednali s egyptskou vládou o zřízení továrny v Egyptě, ale nepovedlo se
to. V roce 1937 zavítal Jan Baťa do Egypta ještě jednou a to při své cestě kolem
světa.
© 2004 A. Macková, H. Navrátilová & Český egyptologický ústav FF UK
3
Podobné cesty, které měly spíše ekonomický, než poznávací podtext, jsou
doloženy v politických zprávách z Káhiry ze 30. let 20. století. V dubnu 1931
navštívili Egypt místoředitel Škodových závodů, inženýr J. S. Chalupa a o měsíc
později generální ředitel Dr. J. Preiss, v prosinci 1933 předseda papírenského svazu
Robětín. Z Československých politiků zavítal do Egypta v březnu 1932 ministr
Šrámek. Byl tam sice jako turista, ale osobně se setkal s králem Fu‛ádem I. Kulturní
vztahy obou zemí zahrnovaly občasné návštěvy československých umělců v Egyptě
a v prosinci 1933 tam dokonce dva koncerty dirigoval Mistr Kubelík.
Nelze vynechat ani vědce. Mezi nejznámější beze sporu patří již zmíněný
profesor František Lexa a doktor Jaroslav Černý. Pobývali v Egyptě od konce
roku 1930 a v roce 1931. Doktor Jaroslav Černý pracoval pro Francouzský ústav
orientální archeologie v Káhiře. Podílel se na výzkumech v Deir el-Medíně. Profesor
František Lexa byl v Egyptě na studijním pobytu. Procestoval tuto zemi od Káhiry
po Asuán a pořídil bohatou fotografickou dokumentaci. Do arabsky mluvících zemí
konal své výpravy od počátku 20. let 20.století národopisec a jazykozpytec Václav
Zelenka.
Na tomto místě je ještě třeba zmínit zmínit středoškolskou profesorku
Ludmilu Matiegkovou, která se již během svých studií na filozofické fakultě velmi
zajímala o starověké národy a během první republiky navštívila Egypt třikrát. Nešlo
přímo o vědecké cesty, ale její zájem o zemi na Nilu byl podložen dlouhodobým a
pečlivým studiem dějin Egypta.
Zájem o Egypt byl mezi československými občany relativně veliký. Z výčtu
cestovatelů, turistů a různých typů cestování do této země je vidět šíře zájmu mezi
veřejností, zvláště u mladých lidí, kteří se nebáli vydat se na tak dalekou cestu jen se
skromnými finančními částkami. Mnohdy šlo samozřejmě spíše o dobrodružnou
cestu, ale jejich povědomí o arabském i starověkém Egyptě bylo vysoké.
© 2004 A. Macková, H. Navrátilová & Český egyptologický ústav FF UK
4