Maturitní otázka č. 2. Počátky středověké literatury
Transkript
Maturitní otázka č. 2. Počátky středověké literatury Carakteristika období: Středověk je období od 5. stol. tj. od zániku Západořímské říše do 15. stol. (1492 – objevení Ameriky) do rozkvětu renesance, která začíná novověk. Celému středověku vládne křesťanství, které se stalo jedinou uznávanou ideologií v Evropě. Křesťanství poskytovalo lidem představy o Bohu a posmrtném životě, ale i názor na uspořádání lidské společnosti. Poněvadž to byla boží vůle, bylo to něco neměnného a všichni se museli podřídit. Kromě křešťanství a několika autorů (př. Vergilia, Aristotela) byla z obecného podvědomí vyloučena celá antická vzdělanost. Proto raně středověká literatura začínala jakoby od začátku a měla převážně nábož. char. Jejím jádrem byla Bible. Některé její části dávaly podněty k novému, volnějšímu zpracování. Vznikaly duchovní písně, legendy, modlitby.... S biblí souvisela i první dramata. Křesťanství Existovalo již v římské říši. Podstatou je víra v jednoho Boha, výzva k životu v míru, k lásce mezi lidmi, odsouzení násilí, lži, nenávisti, přineslo soubor morálních pravidel – desatero Božích přikázání Roku 313 císař konstantin zrovnoprávnil křsťanství a přesunul centrum Římské říše na východ, kde založil 2. hlavní město Konstatinopolis (Cařihrad) – křesťanské město. Římská říše se později rozdělila na Západořímskou (hl. m. Řím) a Východořímskou (hl. M Konstantinopolis). Ve 4. stol. Křesťanství vytlačuje antickou lit. a ideologie. R. 467 - pád Západořímské říše - začátek středověku, od této doby je křesťanství jediným uznávaným evropským náboženstvím. Západní Evropa – latinská vzdělanost – centrum Řím Východní Evropa – řecká a byzantská vzdělanost – centrum Cařihrad Centry středověké literatury jsou kláštery, chrámy, školy a univerzity. Literatura se dělí na 1) literaturu náboženskou – psána v latině 2) literaturu světskou (laická) – v národních jazycích. 1. Náboženská literatura: - jádrem byla Bible – Písmo svaté (z řeckého biblos = knihy). Skládá se ze dvou částí: Starý zákon – je psán hebrejsky 1200-200 př. n. l. = Obsahuje 5 knih Mojžíšovývh tzv. Tóra ze kterých se dozvídáme o Stvoření světa, o Adamovi a Evě, o Vyhnání z ráje, o Prvním hříchu... Židovská část Bible, obsahuje historické, liturgické a právnické texty. - Dějiny židovského národa, žalmy, biblické příběhy, proroctví... - jednotlivé texty byly psány postupně ( po celá století). Nový zákon – je psán řecky = křesťanská část Bible obsahuje: - 4 evangelia (Marek, Matouš, Lukáš a Jan) – popisují život Ježíše Krista - epištoly – listy apoštolů věřícím - apokalypsa – zjevení Sv. Jana o konci světa a o posledním soudu. – 2. Světská literatura: je psána v národních jazycích. (Od 5. stol., období po rozpadu západořímské říše – r. 476) Hrdinské eposy – Byly starší (8. - 12. stol), vytvářely velké cykly. Nejznámější o Karlu Velikém. Rytířské eposy – Patří do vrcholného středověku, stále významnější místo má ne drsný bojovník, ale dvořan, rytíř – významný je jeho vztah k ženě. Oblíbenou látkou jsou příběhy kolem krále Artuše a jeho rytířů, kteří odcházeli do světa za různými dobrodružstvími s hledáním sv. Grálu. Středověké písemnictví věnovalo největší pozornost Alexandru Makedonskému. Jeho kult ožil za dob křižáckých válek. Nejslavnější epos Alexandreis napsal francouzský spisovatel Gualter Castelionský. a) pro šlechtu a rytíře Hrdinská a rytířská epika (eposy): všechny sklatby jsou veršované. Hlavní hrdina je šlechtic, statečný bojovník, který má mnoho ctností, je věrný králi, šíří křesťanství, chrání chudé, slabé a projevuje úctu k ženám. Byl velmi idealizován, díla jsou podobná, cílem nebyla originalita, ale úprava existující látky. Hrdinské a rytířské eposy: Beowulf: 8. stol. nl. - vrcholné dílo staroanglické literatury. Sklatby se zachovaly v jediném rukopisu. Beowulf byl synovec gentského krále, který se vydává na pomoc dánskému králi Hrothgarovi, jehož sídlo je pustošeno Grendelem (obluda žijící v bažinách). Podaří se mu zabít Grendela a jeho matku. Poté, co zbavil Beowulf Dány příšery, se vrací zpět do vlasti. Ve 2. dílu sklatby Beowulf zápasí s Ohnivým drakem a oba nakonec v boji umírají. Píseň o Rolandovi: Francie, kolem roku 1100. Po sedmileté křížové válce obléhá Karel Veliký s vojskem pevnostZaragozu (poslední místo v držení Saracénů). Nakonec se Ganelon (Rollandův otčím) se Saracény dohodne, aby sliby přiměly Karla Velikého k obchodu a pak napadli jeho zadní voj. Napadený Roland, který velí zadnímu voji odmítá zatroubit na pomoc, ale když vidí, že je boj marný, tak zatroubí, ale tak silně, že mu praskne tepna na spánku. Karel Veliký obrátí své vojsko a Saracény porazí. Píseň o Cidovi: Španělsko, pol.12. stol. - složitý děj opěvuje udatnost španělského národního hrdiny Cida, který se postavil v boji proti Maurům. Píseň o Nibelunzích: Německo kolem roku 1200, Nibelungové = mýtické bytosti, strážci pokladu. Hlavním hrdinou je Siegried, který je až na malé místo mezi lopatkami nezranitelný. Díky své statečnosti získal poklad nibelungů a ruku Kriemhildy (sestry burgundských králů). Jednomu z nich pomáhá lstí získat za manželku islandskou královnu Brumhildu. Po několika letech dojde ke sváru a Sigfried je zabit. Vdova je navíc připravena o bájný poklad. V druhé části mstí Kriemhilda vraždu svého muže. Provdá se za hunského krále a s jeho pomocí zabíjí oba své bratry. Umírá však i ona a s ní je pohřbeno i tajemství pokladu nibelungů. Slovo o pluku Igorově: Kyjevská Rus, konec 12. stol. Hrdina je novgorodský kníže Igor. Ten se se svým bratrem a malým vojskem vypraví do poloveckých stepí. Zde dochází k soubojům s Polovci a Igor je zajat. Polovci začínají plenit kyjevské knížectví. Igorovi se podaří útěk a vrací se do Novgorodu. Tristan a Izolda: Francie, 12. - 13. stol. Příběh obrovské lásky mezi hlavními hrdiny. Končí smrtí obou. Tristan dobyl pro svého strýce Marka zlatovlasou Izoldu. Během plavby po moři omylem vypijí Tristan i Izolda kouzelný nápoj a zamilují se do sebe. Nepřátelé obviní Tristana z cizoložství a milenci jsou odsouzeni k smrti, ale zázračně se zachrání. Epos poté pokračuje dobrodružnými příhodami až k tragickému konci. b) Dvorská lyrika = milostná poezie. Rozvíjí se ve Francii na konci 12. stol. Hrdina usiloval o přízeň vznešené dámy. Láska byla vždy nešťastná. Opěvovány byly ženy, které již byly provdány. Autoři: Fr. Trubadúři = něm. Minesengři = zpěváci, přednašeči. Žakéři (žertéři) – pomocníci, předvaděči. V rámci dvorské lyriky se ustálilo několik básnických útvarů: Pastorela – pastýřská milostná píseň ( pastýř dobývá srdce krásné pastýřky) Epistola – Žánrové označení básnického listu. Alba – Jitřní píseň. Lyrická píseň o smutném loučení 2 milenců za ranního úsvitu. c) Další díla Pověst dávných let: Tzv. Nestorův letopis – poč. 12. stol. - staroruský legendární letopis z období Kyjevské Rusi, který zobrazuje ějiny země od dob mýtických přes vznik ruského státu až po soudobé události. Spis obsahuje znínky o událostech na Velké Moravě a v Čechách. Romáb o lišákovi 12. - 13. stol. Storofrancouzský zvířecí epos. Kritizuje soudobou společnost. Paroduje rytířství, celý feudální systém, náboženské kulty a obřady. Ve středověku má svůj původ také slavná postava Enšpígla, která se dostala do literatur po celé Evropě. Eulesnspiegl je pravděpodobně zkutečnou osobou žijící v první pol. 14. stol. Proslavil se svými šibalskými kousky, jež jsou založeny na zemitém humoru. Putuje po různých mstech a vsích Něnecka. Dostal se i do paříže, Říma, Prahy. Během svých toulek pracuje u různých řemeslníků nebo slouží na šlechtických dvorech. Při tom se vydává za lékaře, malíře. Všechny přivádí svýni kousky do zoufalství. V této době se objevují také cestopisy: Marco Pólo: italský cestovatel a obchodník se vydal se svým otcem do Mongolska. Marco procestoval většinu provincií říše. Po návratu do Benátek byl zajat a ve vězení vznikl cestopis Milión – vznikl na základě vyprávění Marca Póla. Sepsal jej spoluvězeň Rustichelem z Pisy a byl šířen v četných opisech. Mandeville – 14. stol. Cestopis, za autora se pokládá rytíř John Mandeville, který v knize vypráví o svých cestách do exotických zemí ( Afrika, Asie). V knize se nešetří fantazijními představami a výmysly. Česká středověká literatura: Přechod od staroslověnštiny k latině Slovanské bohoslužby se nejdéle udržely v pražském Sázavském klášteře, který byl zrušen roku 1097. Potom byl východní obřad nahrazen západním a latina nahradila staroslověnštinu. Staroslověnská tradice však zcela nevymizela, její existenci dosvědčují tzv. Glosy (vpisy) v latinských spisech. Tyto glosy obsahují jazykové prvky stsl. a staročeštiny. Latinskou literaturu podporovala církev. Knihy vznikaly opisem v písařských dílnách zvaných skriptoria. Knihy byly velmi drahé a mohla si je dovolit jen bohatá vrstva společnosti. 12. stol. Nazýváme ,,zlatým věkem dějepisectví,'' protože vznikaly rozsáhlé kroniky. Kosmas (1045-1125) Byl vzdělaný, hodně cestoval a studoval v cizině. Psal latinsky, byl děkanem kapituly sv. Víta v Praze. Jeho jediným dochovaným spisem je latinsky psaná Chronica Boemorum (Kronika česká). Ta pochází z 1. pol. 12. stol. a líčí české dějiny od nejstarších dob až do autorovy současnosti. Kronika obsahuje pověst o Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi a další příběhy, které spíše známe z knihy Aloise Jiráska Staré pověsti české. Na dvůr přemyslovských králů (hl. Otakara II. a Václava II.) pronikla dvorská lyrika hl. nejstarší duchovní píseň z počátku 11. stol. - Hospodine, pomiluj ny (Bože, smiluj se nad námi) – byla zpívána při slavnostních příležitostech, plnila funkci hymny, je připisována sv. Vojtěchu = prosba za mít a úrodu. 12. stol. - Svatý Václave, vévodo české země – duchovní píseň. Alexandreis Souvisí s nástupen gotiky, oproti románskému slohu byla více světská, vyjadřovala životní pocity soudobých lidí. Dílo vzniklo koncem 13. stol. Hl. dílo světské epiky. - Je to veršovaný epos o Alexandru Velikém. Pod Alexandrovou maskou se zřejmě skrývá český král Přemysl Otakar II., který stejně jako Alexandr vnikl do cizích zemí. Autor je neznámý, ale podle stylu je možné, že se jednalo o příslušníka šlechty, který projevil vlastenecké cítění. Kdybychom měli stejně silného panovníka, (opovrhoval měšťany a sedláky, liboval si v lovu, vyznal se ve válčení), nemuseli bychom se obávat německého tlaku. Dalimilova kronika Rozsáhlá veršovaná sklatba z přelomu 13. a 14. stol., je psána verších. Omylem byla připsána Dalimilu Meziřickému, tradičně se jí však říká Dalimilova. Tato kronika je napsána prostým jazykem. Také proto byla velmi oblíbená. Kritizuje autora Alexandreidy, neboť čeští autoři májí psát o české látce. Literatura doby Karla IV - 14. stol. Karel IV podporoval umění, sám byl velmi vzdělaný, v r. 1348 založil Karlovu univerzitu – UK v čele rektor, fakulty – artistická, filozofická, lékařská, teologická. Literární tvorba je neobyčejně členitá – veršované a prozaické útvary, naučná literatura, staročeské drama. Vznikaly legendy, které nesloužily pouze k nábož. vzdélání, ale spíše jako zábavná četba. Legenda o sv. Kateřině (vyšší žánr, má cizí námět, bohatý umělecký jazyk) Vypráví o lásce dívky z královského rodu ke Kristu, odmítne ruku císaře a odchází šířit křesťanství mezi pohany a umírá jako mučednice. Legenda o sv. Prokopu – nižší žánr – píše o domácím světci, jazyk je prostší. Líčí život opata Sázavského kláštera, kde přetrvala staroslověnská vzdělanost. Vznik dramatu 12. stol.drama bylo nábož. původu. V některých kostelech nebo klášterech se dramatizovaly výjevy z Bible, které pojednávaly o životě a smrti Ježíše Krista. Postupně textu přibývalo, a proto si museli kněží brát na pomoc učitele a žáky. O Kistově umučení Hra veselé Magdalény – zobrazuje světici Marii Magdalenu jako lehkou ženu. Mastičkář – 14. stol., nejznámější česká hra. Zobrazuje sředověký trh, zesměšňuje podvodné lékaře, výjev o tom, jak mastičkář nabízí své masti. Nejznámější je Výjev o třech Mariích – 3 Marie hledají v hrobě Ježíše Krista, aby ho pomazaly vonnými mastmi. Setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus povstal z mrtvých – komickou složkou je setkání 3 Marií s mastičkářem, u kterého masti nakupují. Žákovská lyrika Vysokoškolským studentům se ve středověku říkalo žáci. Potulní studenti si na živobytí vyžebrávali příspěvky od bohatých, chodili od města k městu, skládali básně, ve kterých napadali privilegované stavy, vysmívali se své bídě. Píseň veselé chudiny – popisuje, jak si žáci opatřovali živobytí. Podkoní a žák – spor žáka s panským sluhou o tom, kdo se má lépe – satiriská sklatba, končí rvačkou, každý si své chválí, ale jsou na tom oba špatně. Epika – má děj, příběh, časové a příčinné souvislosti. a) vešovaný – Bohatýrská píseň - historický zpěv (o historických událostech) - epos (rozsáhlý děj) - legenda (vyprávění o životě a zkutcích svědců, zázraky) b) veršované i prozaické - báje (mýtus) – pokus o váklad světa, přírodních jevů, hrdinové = bohové. - pohádka – děj nepravděpodobný, nadpřirozené bytosti, dobro vítězí nad zlem. - pověst – o minulosti, jádro pravdivé + fantazie, váže se k určité osobě a místu - bajka – ze života zvířat, či zosobnění věcí – jednají jako lidé, mají lidské vlastnosti, mravoučný závěr. c) prozaické - povídka – kratší příběh, většinou časově i místně určen, více osob i dějových linií. - novela – střední rozsah, soustředěn na jednu událost, překvapivý závěr - román – větší rozsah, řada událostí, sousředěných kolem společného jádra, mnoho postav i dějových linií. Lyrika – vyjádření prožitků, citů, nálad autora. – milostná – přírodní – společenská – reflexivní (úvahová) Formy lyriky : óda – oslavná píseň hymnus – slavnostní píseň (týká se národa, vlasti) elegie = žalozpěv, vyjadřuje smutek píseň – prostá zpěvná báseň – lidová nebo umělá Vlivem univerzity se rozvíjela i literatura naučná, hlavně právní – vznikaly i slovníky a díla dějepisná, která byla málo kvalitní. Patří sem i Vita Caroli (vlastní životopis) – rady jak vládnout. Slovníček pojmů Kronika Slovo kronika pochází z řečtiny, kde chronos znamenal čas a chronika označovala dějepisné knihy. Pojmem kronika rozumíme prozaický i veršovaný žánr, druh historického spisu, v němž jsou dějinné události zaznamenány v jejich časové posloupnosti bez snahy o postižení hlubších příčinných souvislostí. Kronika jako hlavní forma středověkého a raně novověkého dějepisectví byla hojně pěstována až do 17. století. Legenda – literární útvar vyprávějící o životě a skutcích svědců Žalm – náboženská píseň starohebrejského původu, teskná píseň nebo báseň. Epištola - apoštolský list věřícím, list charakteru poselství určený veřejnosti.
Podobné dokumenty
Stř edove ke písemnictví
Jakou funkci má v textu Karlův sen? (Jaké události předchází?)
Chanson de geste [šanson de žest] - píseň o hrdinských činech. Epická
skladba v národním jazyce, která se vztahovala zpravidla k jed...
Texty středověkých eposů
Karel Veliký bojuje za křesťanství ve Španělsku, chce
vyjednávat. Roland jako vyjednavače navrhl svého
nevlastního otce Ganelona. Ten zradil- poradil nepříteli,
aby přiměl Karla Velikého k odchodu,...
literatura svetova-cz.qxd
legend, přeložená do všech evropských jazyků
Hrdinské eposy – Anglie: ♦Beowulf (8. stol.), Francie: ♦Píseň o Rolandovi (12. stol.) –
příběh inspirovaný historickou událostí, Ganelon, jeden z rytířů...
Turistický produkt Grabštejn
zachovala dodnes, v jednom z nich je i muzeum malíře Josefa Führicha.
Führich působil jako profesor na vídeňské malířské akademii, stal se velice
uznávaným umělcem, ale přesto nezapomněl na svou ro...