Nedělní úvaha (kázání)

Nedělní úvaha (kázání)
na text 1. knihy Mojžíšovy
Abraham přímluvce a modlitebník
Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? Hospodin dále
pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím
sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně
přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Zatímco se muži odtud ubírali k
Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl:
„Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát
spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm
padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se
svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To
bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil:
„Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému
místu.“ Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a
popel: Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch
pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“ On však k němu
mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli
těm čtyřiceti.“ I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že
se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ Řekl pak: „Hle,
dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“
Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“ Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá,
promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je
ani kvůli těm deseti.“ Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a
Abraham se vrátil ke svému místu.
(Gn, 18. kapitola)
Abraham a tři andělé , Jan Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1630-1640),
Vhodné je doplnit tento text četbou Matoušova evangelia (18,18.20).
Víte, je to zvláštní příběh, ve kterém figuruje hodně číslovek. A taky
Abraham a Bůh. Ale nejprve k těm číslovkám. Smlouvalo se trochu
jako na tržišti. Začalo se na padesáti, skončilo na deseti. Deset je
zajímavé číslo. V Bibli a judaismu se objevuje v důležitých chvílích.
 10 je ran egyptských, které mají přesvědčit faraona, aby dal
zotročeným svobodu. Jakoby člověk musel desetkrát dostat
důrazné varování, že přírodu nemá ve své moci, ba že nic
nemá ve své moci a jediné, co mu zbývá, je doufat a věřit a
podle toho se chovat. I 10 varování bývá ovšem málo, jak se
ukázalo nakonec i v případě faraonově.
 10 je rovněž Božích pravidel, směrovek, které obdrží Mojžíš
na Sinaji. Jsou jakoby protivahou ranám egyptským, "Drž se
desatera, člověče, a nebudeš se muset bát".
 10 je i minimální počet lidí pro židovskou bohoslužbu. Tzv.
minjan. Počítají se ovšem jen dospělí muži (ať se současní
genderoví fanatici třeba vzteknou). Vtipné ovšem je, že
pokud je problém sehnat byť jen oněch 10 modlitebníků,
najímají se v židovských komunitách tzv. zahaleči, tedy muži
placení za účast, aby se bohoslužba mohla konat. Tak mne
tak napadá, co kdybychom začali za účast na bohoslužbách
platit…? 
10 spravedlivých. Když jsme si ten příběh vyprávěli s dětmi, chválil
jsem Bibli za realističnost. 10 lidí je zkrátka tak akorát, aby dokázali
něco proti zlu dělat. Aby se dokázali navzájem podpořit a přitom to
nebylo vždy na jednom či dvou. Aby se dokázali postavit třeba
přesile, 10 statečných, chcete-li (v Americe ovšem stačí 7). Až se
později bude rozvášněný dav Sodomských dobývat do domu Lota,
myslím, že 10 statečných a rozhodných chlapů (dámy prominou), by
situaci změnilo. Nenašli se. Bohužel. Ale to předbíháme.
10 spravedlivých. Mít 9 správných přátel, dostaví se pocit, že na to
nejsme sami. A na co, že nejsme sami? Víte, spravedlivý (hebrejsky
cadik) neznamená v judaismu jen čestný, morální a poctivý.
Spravedlivý člověk v judaismu je přirozeně také věřící, zbožný a
bohabojný. Jakoby Židé věděli, že jedno jde s druhým ruku v ruce.
Že pokud nectíš Boha nad sebou, nechováš se spravedlivě ani k
lidem kolem sebe. S devíti přáteli, s devíti spravedlivými, nejsi
zkrátka nikdy sám na praktikování víry. Zdá se, že Hospodin hledal v
Sodomě alespoň 10 věřících. 10 lidí, kteří se nestarají jen o sebe, ale
vztahují se i k něčemu, co je přesahuje.
V charismatických komentářích nad podivným, snad až příliš
důvěrným, rozhovorem Abrahama a Hospodina se dočteme, že Bůh
samozřejmě nemění svá rozhodnutí, stejně jako dobře ví, kolik
spravedlivých se kde vlastně nachází. Byl to prý Abraham, kdo
změnil názor, resp. byl poučen, že Bůh je laskavý a milostivý. A o to
prý šlo. Aby byl Abraham poučen. Ale těžko prý mohl Hospodina k
něčemu reálně přinutit, to si měl Abraham jen namlouvat. Celý
rozhovor byl prý jen jakousi školou pro Abrahama, který se měl o
Hospodinu něco nového dovědět.
Tolik jeden pohled na věc, dost děsivý pohled. Já totiž v dnešním
textu nacházím něco zcela opačného. Hospodin nejedná jako
suverénní soudce, který si za každou cenu stojí za svým, nikomu se
nezpovídá a je si sám mírou všeho. Vůbec ne. Hospodin učiní těžké a
závažné rozhodnutí, ale obtížně se mu nese. Proto jde, až skoro
spěchá za svým nejlepším přítelem, aby to s ním probral. Žádná
suverénní jistota, žádné arogantní oznamování panovnické vůle.
Rabíni dokonce čtou, že Hospodin zůstal stát před Abrahamem,
jakoby jej potřeboval, jakoby jej prosil o rozhovor. Stvořitel světa
stojí tu před Abrahamem a prosí o jeho čas. Bůh všemohoucí a
vševědoucí. Ale zároveň Bůh hledající a plný otázek. Bůh, který
potřebuje přítele. Velice blízký a krásný Bůh.
Je zde i opačný tábor, povětšinou těch, kteří Hospodinu nemohou
přijít na jméno. A tak mu předhazují, že vyznává princip kolektivní
viny. Vždyť, copak je to za spravedlnost, spálit město jen proto, že
většina lidí v něm jsou lumpové? Pár spravedlivých tam určitě bylo.
Možná ne deset, možná ne ani čtyři, ale stejně, hodit je všechny do
jednoho pytle?? Mají pravdu, když toto kritizují. Jenže nekritizují ani
tak postoj Boží, jako standardní postoj lidský, který si do Boha
projektují.
Zrovna nedávno jsem četl o objevení hromadného hrobu Němců v
jedné české sudetské vísce. Protiněmecká hysterie, která se 60 let po
válce při pokusech o důstojnou pietu ostatků konala, mne vlastně ani
moc nepřekvapila. Argumenty místních mi připadaly povědomé.
3
Čeští Němci si za vyhnání, násilí a vraždy prý mohou sami, vždyť
přece patřili k národu, jenž zavinil nejhorší válku v dějinách.
Jakékoli bezpráví na nich páchané nestojí v porovnání s touto
kolektivní vinou za řeč. Tolik citace postojů občanů Dobronína (tady
asi neplatí nomen omen). Copak by jim asi řekl Abraham? Smlouval
by s jejich otci, když kdysi, rozjaření po první poválečné tancovačce,
vyvlekli internované německé sousedy a v rámci spravedlivé odplaty
je umlátili, postříleli a zakopali? Zkusil by s nimi Abraham té noci
smlouvat? A nebyl by pak náhodou pohřben spolu s nimi??
Milosrdný Bůh našeho příběhu nejedná naštěstí dle lidské
spravedlnosti. Kdyby tak jednal, byl by náš svět už dávno vypálen.
Kdyby tak jednal, shořel by Abraham spolu se Sodomskými, jichž se
zastal. Kdyby tak jednal, nehledal by i tu poslední hrstku
spravedlivých, jako v našem příběhu bude zanedlouho hledat
uprostřed zlého města Lota a jeho rodinu. 10 je hezké číslo, ale ani to
není pro Boha nakonec závazné. Jde mu o každou zaběhnutou
ovečku. I uprostřed bezbožného světa má spravedlivý věřící jednu
jistotu. Nikdy není sám. Byť mu chybí 9 spravedlivých souvěrců a
cítí se sám uprostřed bezbožného světa, Bůh je s ním, v Kristu za ním
přichází, naslouchá jeho modlitbám, mění kvůli němu svá
rozhodnutí, drží jej za ruku a neopouští ho, byť by byl poslední jeho
ovečkou na široširém světě.
V Telecím, 2. neděle velikonoční, 12. dubna 2015
4