Týnecké listy - Listopad 2015

Transkript

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
25. ročník
•
Listopad 2015
•
Cena 10 Kč,-
LISTOPADOVÝ
ÚVODNÍK
Mráz už listy stromům na zem sráží.
Mlha pospává si do oběda. Polní lány
ukazují svá hnědá bříška zahradám,
aby je následovaly. Tak tady někde
končí poezie a realita rýče nastává. Je
třeba ohnout záda. Do díla se dát.
V pravidelném rytmu vyrývat brázdu
za brázdou. Jednotvárná činnost,
u které by člověk dnešního typu mohl
mít strach z toho, že se bude nudit.
Opak je ale pravdou. Brázdy pomalu
přibývají a v duši klid se uhostí. Stres
se vytrácí spolu s představou, že to
bude všechno za hodinu hotové. Je
třeba občas narovnat záda a do brázdy
zašlápnout hnůj. Pozvednout oči k obzoru, nebo se potěšit vykonanou prací. Po celé jaro a léto se zajímáme o to,
co je vidět. Listopad je jiný. Vede nás
k nahlédnutí pod povrch. K poznání
podstaty. Často se při cestách po naší
vlasti dívám, jak rozdílnou barvu májí
pooraná pole. Od světle hnědé přes
červenou k tmavě hnědé až černé. Někdy se neubráním, zastavím a jdu si na
tu hlínu sáhnout. Trochu ji promnu
v dlani, pochválím a představím se jí.
Vždyť jsme tady oba doma. Kdo ví, kdy
si do její dlaně ulehnu. A kolik miliónů
nebo spíše miliard jich tam už leží. Že
by skutečně každý měl na nebi svoji
hvězdičku? Pak jsou to myriády hvězd,
které se dívají na naše snažení. Mám
z toho trochu trému, před jak velkým
publikem tu hraji svůj životní part.
Opusťme však transcendentální prostor a vraťme se zpět. Ke světlu, které
tak rychle mizí za obzorem, že domů
nás většinou doprovází tma. A tělo
trochu polámané. Ještě štěstí, že existuje osvěta, která nám do života
jiskérky vrhá. Nedávno jsem si přečetl, že chodit do posilovny je jako
navštěvovat kosmetiku. Tělo pak vypadá lépe, ale zdraví to nepřidá. Jen
práce vám prodlouží věk a organismus ozdraví. Nesmí jí však být moc.
Jak říkával můj otec: „Z přílišné práce
i koně zdechají.“ Do téhle kategorie
však rytí zahrádky nespadá. To vám
jen připomene, že máte ramena a záda
na svém místě. Můžete se narovnat,
zvednout hlavu a nechat si obličej
omývat větrem. V čase pouštění draků.
Je v tom něco neobyčejného, když se
vám podaří vypustit na oblohu svého
papírového draka. S očima upřenýma
do modré oblohy sledujete jeho majestátný let. Pak se to stane a vy dokážete vidět jeho očima ten svět dole.
V měkkých harmonických barvách se
šťastnými dětmi, které se usmívají na
modré nebe. Je dobré si ten obrázek
schovat někde v duši. Abychom věděli,
jak málo stačí člověku ke štěstí. Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, radujte se z malých věcí a buďte šťastní.
Zdraví vás Stanislav Denk
Ohňostroj
na kopci Hradisko tradičně završil oslavy vzniku ČSR
Foto: 3x Jan Friesner
Rozhovor
s Jaromírem
Pospíšilem
Úspěchy
cizojazyčného
projektu
Filmstudio
Ohlédnutí
za létem
ve Vsisku
... str. 11
... str. 14
... str. 18
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
ŘÍJNOVÉ
KALENDÁRIUM
2. – 3. října
Autobusový zájezd do pivovaru Rohozec v Turnově
- KŠKS ZO Velký Týnec
17. října
Ke kořenům 2015
- Folklorum, o. s. + Obec Velký Týnec - 17.00 hodin
22. října
10. zasedání mikroregionu Království v Brodku u Přerova
- 9.00 hodin
27. října
Oslava vzniku samostatné ČSR
- Obec Velký Týnec - 17.30 hodin
POČASÍ
Říjen byl jako první podzimní měsíc
velmi příjemný. Bohužel jsme se nedočkali deštivých dnů, které by alespoň trochu vyrovnaly letošní propad
dešťových srážek. Snad se to zlepší
v měsíci listopadu.
První dekáda. Noc: -1, 7, 8, 12, 12, 6,
11, 8, 8, 6. Den: 18, 19, 19, 20, 21,5,
20, 19, 12, 10, 10.
Druhá dekáda. Noc: 6, 5, 2, 6, 7, 7, 11,
5, 5, 8, 6. Den: 9, 2, 6, 9, 11, 11, 10, 11,
10, 10.
Třetí dekáda. Noc: 6, 6, 8, 1, 6, 5, 7, 5,
6, 5, 8. Den: 11, 13, 13, 15, 9, 13, 13,
11, 7, 8, 11.
DALŠÍ UDÁLOSTI
Dne 7. října proběhla pracovní schůzka představitelů společenských
a sportovních organizací týkající se
tvorby časového harmonogramu akcí
na rok 2016. Mj. proběhne 18. června
2016 Setkání Týnců v Týnci.
Dne 5. října proběhlo v Majetíně zasedání rady mikroregionu Království.
Dne 10. října proběhlo ve 13.00
a 13.30 hodin vítání občánků do
svazku obce. Naše nejmenší přivítal
místostarosta obce Stanislav Denk
a členky Výboru pro sociální záležitos-
ti a bezpečnost občanů.
Dne 14. října se starosta obce zúčastnil konference o dotačních programech, která proběhla na Městském
úřadě ve Velké Bystřici.
Dne 21. října proběhla pracovní
schůzka týkající se dalšího provozování obecního kina. Současného promítače pana Petra Navrátila doplní
v příštím roce další dva
Připravil Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Mediální partner obce Velký Týnec 2015
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Pěstitelská pálenice
Pavel Hnilica nabízí službu
MOŠTOVÁNÍ OVOCE
v měsících září až listopad
pravidelně o sobotách
od 13:00 do 17:00 hod.
Dále poskytuje službu kontejnerové přepravy
materiálu v objemu do 8 tun
www.hnilica.info
Objednávky na pálení a moštování:
po-pá: 8:30 -16:30 na tel. 585 391 48
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává
Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV.,
č. 11 vyšlo v listopadu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec,
e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr
Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav
Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@
centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí
být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
´
VELKY´ TYNEC
K O
POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE
Představení pro MŠ
6. listopadu
10:00 hod
Produkce: ČR, vstupné 10,- Kč
AVENGERS: AGE OF ULTRON
Největší hrdinové světa opět čelí velkému nebezpečí.
Akční, sci-fi, dobrodružný.
Produkce: USA, 141 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
6. listopadu
18:00 hod
JURSKÝ SVĚT
Pokračování nesmrtelné dobrodružné klasiky.
Čtvrtek 3. prosince 2015 od 19:00 hodin
Společenský dům ve Velkém Týnci
Vstupné na místě: 150,- Kč
V předprodeji od 19. října v Řeznictví Coufalovi: 120,- Kč
vstupné 50,- Kč
13. listopadu
18:00 hod
MÉĎA 2
Hromský kámoši se vracejí.
Pokračování úspěšné komedie.
vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let
20. listopadu
19:30 hod
MIMONI
Fíha! Animovaná rodinná komedie.
vstupné 50,- Kč
27. listopadu
18:00 hod
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
inz 12/15
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
KANALIZACE V ČEHOVICÍCH
Dokončení kanalizace
v Čechovicích
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v úterý 13. října konečně započala realizace stavby „Dokončení kanalizace
v Čechovicích“. Jsem tomu moc rád,
ale zároveň ve mně hárají obavy
z průběhu stavby. Začínáme v kalendářním období, které je trošku méně
přívětivé. Nicméně MS stavby Olomouc - Nedvězí jsou zkušenou firmou
a určitě se s tím dokážou vyrovnat.
Část prací pod jejich vedením vykonávají subdodavatelé, což dotační podmínky umožňují. Odpovědnost za
provedení díla však nesou MS stavby.
Na prvních kontrolních dnech se konzultoval harmonogram prací a dospěli
jsme k názoru, že je lépe si vzhledem
k ročnímu období stanovit krátkodobé
termíny s jednoměsíčním výhledem,
než vytvořit něco, co se bude třeba
stále měnit. Tady je tedy rozpis nejbližšího stavebního dění:
Foto: 2x Petr Hanuška
13. 10. – 27. 11. ulice Ke Mlýnu a Revír,
19. 10. – 30. 10. ulice Ke Škole a křížení s ul. Zámostí,
2. 11. - 13. 11. Náves nad kaplí,
19. 11. - 27. 11. Náves horní část.
Zbývající ulice by se prováděly s ohledem na počasí a terénní náročnost tak,
aby stavba byla dokončena do konce
dubna 2016. Provádění prací v krajské
silnici je schváleno s tím, aby se nemusela provádět celková uzavírka. Rozkopou se vždy jen takové úseky, které
je možno ten samý den zasypat. Součástí dotace je i úprava povrchů do
původní podoby, nikoliv jejich vylepšení. Přes zimu by se nechaly dosypané vrstvy sednout a na jaře by došlo
k jejich finální úpravě. Všechny domácnosti, které jsou napojeny na
starou kanalizaci, budou automaticky
přepojeny na novou.
...pokračováni na straně 5
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
Dokončení kanalizace a oprava
místní komunikace v Čechovicích
...dokončení ze str. 4
Tolik několik slov, které jste si mohli
přečíst na naší webbové stránce na
počátku stavby. Jak vypadá stav na
úplném konci října? Probíhají práce
na stoce D3 v ulici Ke mlýnu. Na ulici
Týnecké se buduje velká odlehčovací
šachta, protože do těchto míst jsou
sváděny odpadní vody z celé centrální
části Čechovic. Šachtu nelze použit
v nějaké prefabrikované podobě, musí
se celá vybetonovat. Tomu odpovídá
doba provedení i zrání betonu, než
bude pojízdná. Řidiči autobusů tudy
odmítli jezdit z důvodů velkého rizika.
Musela být tedy dočasně zrušena zastávka autobusu u hasičky a u úřadovny. Projíždějící autobusy byly přesměrovány na objízdnou trasu přes
Hostkovice. Předpokládaná doba dokončení odlehčovací šachty je 12. 11.
Na stoce D2.1. v ulici U Školy byly
vzhledem k nepříznivým klimatickým
podmínkám ve 42. týdnu práce zahájeny s mírným zpožděním. Toto
zpoždění má za následek i změny termínu na stoce D7 a D6.
Jak tedy budeme dále postupovat?
9. 11. – 16. 11. - náves horní část;
16. 11. – 30. 11. - náves nad kaplí.
Před samotným zahájením prací
v konkrétní části budou její obyvatelé
v předstihu informováni tak, aby si
stačili přeparkovat své osobní automobily. Prováděcí firma se rozhodla
využít pěkného počasí a hodlá pracovat i o státním svátku. Proběhla pracovní schůzka se zástupci odboru
veřejných zakázek krajského úřadu,
aby se koordinovalo umístění kontrolních šachet a připravily se odbočky na
kanalizační vpusti odvodňující krajskou cestu na Doloplazy.
Oprava uličky Ve Dvoře
Pracovníci provádějící firmy Strabac
se mi svěřili, že jsou u této firmy už 15
let a tak komplikovanou stavbu ještě
nezažili. Úzká ulička ve svahu se zástavbou z obou stran. Délka prováděné části 136 m a převýšení 14 m.
Každá taková stavba je výsledkem
myšlenkových kalkulů, které čas prověří. Vzhledem k malé délce a prudkosti svahu se museli zohlednit
obyvatelé v dolní části, aby nebyli zaplaveni v případě přívalových dešťů.
Tobogánová modelace povrchu vzhledem k malé délce nešla použít. Profil
spádování vozovky byl zvolen na střed
(tvar vlaštovčích křídel) a voda odváděna po vrstevnici zapuštěnými ekodreny. Obrubníky nebyly v části uličky
použity záměrně, aby se přívalová voda mohla rozlévat do okrajových vsaků
a nezrychlovala se. Spodní část ulice
bude dokončena na jaře, po napojení
kanalizace ze stoky D5, D6 a D7 do
uzlu v krajské cestě.
Pěkný podzim a klidný průběh stavby
přeje S. D.
Stanislav Denk
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška
Umění z půdy
Zámecká galerie pro jeden obraz
Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu,
zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme.
Recenze vystaveného obrazu
Lomnický štít
Dostali jste se
do obtížné situace
a nevíte, na koho se obrátit?
Olomoucká kancelář organizace Člověk v tísni o. p. s. poskytuje bezplatné
sociální poradenství rodinám s dětmi i jednotlivcům, kteří se ocitli v nepříznivé
sociální situaci a neví si s ní rady.
S čím se na nás můžete obrátit?
Pokud Vás trápí dluhy, pomůžeme vám se zorientovat ve vaší situaci, sepsat
splátkový kalendář, odpovědět na exekuční výzvu, případně napsat návrh na
osobní bankrot.
Dále naše služba nabízí podporu při vyřizování dávek státní sociální podpory,
hmotné nouze, doprovody na úřady, asistenci při hledání zaměstnání nebo
vhodnějšího bydlení. Rodinám s dětmi nabízíme pomoc s rodinným rozpočtem, podpoříme rodiče a děti ve vzdělávání, v kontaktu se školou a dalšími
institucemi.
Jsme terénní služba, což znamená, že Vás můžeme navštívit i u Vás doma
mimo Olomouc.
Kancelář se nachází v Olomouci na ulici Litovelská 14. Naše pracovnice jsou
k zastižení na mobilním telefonu ve všední dny od 8 do 16,30 hodin.
Kontakty:
Bc. Lucie Jirušková
tel.: 777 782 078
Lucie Mahrová, DiS.
tel.: 778 486 557
Tereza Buchtová
tel.: 731 690 966
Obraz pochází ze zápůjčky paní Moniky Bohaté,
které bych chtěl poděkovat za trvalou přízeň, jež věnuje naší galerii
Podzim. Doba jako stvořená pro procházky přírodou a turistické výlety.
Pokud by se však počasí pokazilo a vy se chtěli přesto potěšit pohledem
na majestát horských scenérií, galerie pro jeden obraz je tu právě pro vás.
Vystavované dílo je řemeslně zvládnutý krajinářský pohled, zachycující
v popředí Lomnický a v dálce zahalený do oblak Pyšný štít.
I přes drobné formální nedostatky v provedení je z obrazu cítit okouzlení
z velikosti skalních masívů, které se hrdě pozvedají do oblak.
Když však sklouznete pohledem po úbočí, ocitnete se v abstraktním pásmu
zeleně. Bez prožitku. V prvním plánu vás ale určitě potěší dokonale
zvládnuté smrky, z kterých dýchá příjemná jistota. V pravém rohu mezi
žlutými a zelenými stébly se ukrývá vybledlý, nečitelný autorův podpis.
Jeho jméno se nám nedochovalo, ale prožitek z přírodní krásy ano.
Přijďte a pokochejte se.
š›š›š›š›š›š›š›š›
Hosté v předsálí
Na chodbě naší galerie můžete shlédnout fotografickou výstavu
Pavla Kolmana „Hanácké kroje jako živý odkaz J. R. Bečáka.“
Na šestnácti středně formátových fotografiích je zachycen hanácký kroj
ve všech jeho podobách. Dětský, mládenecký, dívčí, hospodářský
i stařecký. Od pracovního po sváteční.
Pokud si vyhledáte příslušnou literaturu, přijdete na to,
že kroje byly nejen praktické, ale mají v sobě ukrytu hlubokou symboliku,
která se váže danému kraji.
Všechny zájemce o umění srdečně zve
Stanislav Denk
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsících září
blahopřejeme k narozeninám
92 let
Juránková Karla, V. Týnec
81 let
Krkoška Rudolf, V. Týnec
91 let
Kubiš Jan, Vsisko
75 let
Temlíková Jarmila, V. Týnec
88 let
Krečmerová Antonie, V. Týnec
65 let
Hájková Věra, V. Týnec
Nakládal Lubomír, V. Týnec
84 let
Tušková Marie, Vsisko
60 let
Procházková Alena, V. Týnec
Tomečková Daria, V. Týnec
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
Ahernová, C.: S láskou Rosie
Atkinson, K.: Život za životem
Carrová, R.: Městečko Thunder Point
Hovard, L.: Klid před bouří
Kepler, R.: Stalker
Kinney, J.: Deník malého
poseroutky I-III
Kratochvíl, J.: Případ
znásilněných žen
Nesbo, J.: Krev na sněhu
Sanderson, B.: Tři tváře Brandona
Sandersona
Viewegh, M.: Zpátky ve hře
Vondruška, V.: Vražda v ambitu
Naučná literatura
Liška, V.: Tajemství českých kronik
Turnbull, S.: Malý dětský atlas světa
Připravila Marta Ivančíková
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
Jiří S. Kupka: Krvavé jahody
Pojišťovna štěstí
Jardine Quintin: Volání o pomoc
Imogen Robertsonová: Nástroje
temnoty
Agata Christier: Schůzka se smrtí
František Niedl: Návrat mistra
Olivia Darling: Láska je nekrytý šek
Magda Váňová: Babí léto
Klára Janečková: Prokletý původ
Daphne Du Maurier: Juliův vzestup
Inna Rottová: Vzkaz na starém
záznamníku
Jo Nesbo: Švábi
Alena Jakoubková: Manžel v domě
není pro mě
Ed McBain: Poslední tanec
Dick Francis: Křížová palba
Wilbur Smith: Zlatá liška
Mary Higgins Clarková: Každý něco
skrývá
Beletrie dětská
Šárka Jínová: Vůně první lásky
Jarmila Dědková: Růže pro
čokoládovou holku
Petr Heteša: Zajatci Minecraftu
David Walliams: Pan Smraďouch
Joachim Friedrich: Čtyři a půl
kamaráda
První encyklopedie dinosaurů
Jiří Kahoun: Včelí medvídci od jara
do zimy
4 pirátské příběhy
Připravila Eliška Navrátilová
SLOUPEK POEZIE
Tok podzimních myšlenek
Eva Kvítková
Ten milý Chlum,
to on mi šeptá do vlasů,
když na podzim se vítr zvedne
a zelená se sluncem bledne
i naše tváře...
Hledám spolehlivou paní nebo pána,
který by se dokázal postarat
za odměnu o našeho 80-ti letého tatínka
v době našeho zaměstnání,
denně od 6:30 - 13:30 hod.
Péče není náročná, tatínek je mobilní.
Termín od února 2016.
Kontaktujte prosím na tel.: 606 717 493.
a smutek cítím
s rajčaty a okurkami,
ty umírají s obavami
o svoje děti - semínka.
Zas natáhnu kožich na útlá ramínka
a řeknu si - tak ať.
I na podzim je na světě krásně.
Chcete mít
Inzerci
v Týneckých listech?
Kontaktujte sekretariát
OÚ Velký Týnec
[email protected]
nebo 585 151 111
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
7
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
Zimní období a provoz na pozemních komunikacích
Zimní pneumatiky
Ještě bych rád upozornil řidiče na řádné přezutí letních pneumatik za zimní.
Nejen z hlediska vlastní bezpečnosti,
ale také s ohledem na ostatní účastníky silničního provozu je vhodné zavčas zvolit předepsané obutí kol.
Dojde-li k dopravní nehodě a vozidlo
nebude mít předepsané obutí kol (přestože to klimatické podmínky vyžadovaly), může se taková lehkovážnost
nepěkně prodražit. Pojišťovny obvykle škodu nechtějí hradit (nebo plnění
významně krátí). Pokud navíc dojde,
v těch horších případech i ke zranění
osob, vystavuje se řidič riziku, že po
něm budou vymáhány i náklady léčení
nebo hospitalizace poškozených; tyto
náklady zdravotních pojišťoven mohou následně vystoupat i do stotisícových částek.
Denní svícení
Opakovaně bych rád připomněl řidi-
čům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení
(světla pro denní svícení), a tudíž jsou
jejich vozidla obvykle osvětlena pouze
zepředu, aby si při snížené viditelnosti (za šera, za deštivého počasí
atd.) nezapomínali rozsvěcet i potkávací světla.
Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidič neuvědomí,
že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby.
Za deštivého počasí, brzy ráno nebo při soumraku, je nutné používat obrysová a potkávací světla
a mít vozidlo osvětlené i zezadu!
Při snížené viditelnosti potom vozidla
osvětlena pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní
účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť se násobně zvyšuje
nebezpečí přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho rychlosti.
Myslete proto, prosím na Vaši bezpeč-
Vjezd vozidel do areálu
mateřské školy
V posledních týdnech proběhla diskuze, zda je vhodné, aby měli řidiči
umožněn vjezd až do areálu MŠ. Názory a nápady byly pestré, ale převážily ty, které žádaly, aby byl vjezd
vozidlům znovu umožněn.
Rád bych v této souvislosti připomněl,
že je důležité, aby si všichni řidiči uvědomili své základní povinnosti a chovali se za volantem obezřetně a především ohleduplně.
Zákon specifikuje základní povinnosti
účastníka provozu na pozemních komunikacích takto: Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je
každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví
nebo majetek jiných osob ani svůj
vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat,
své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně
technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám,
situaci v provozu na pozemních
komunikacích, svým schopnostem
a svému zdravotnímu stavu.
(§ 4 zákona č. 361/2000 Sb.).
Znamená to tedy, že pokud si je řidič
vědom obvyklé situace v provozu na
pozemních komunikacích v okolí např.
základních škol nebo mateřské školy,
je velmi žádoucí, aby takový řidič v dané oblasti vystupňoval svoji pozornost
na nejvyšší míru, významně snížil rychlost vozidla a vynasnažil se manévrovat s vozidlem ohleduplně a ukázněně.
Obvyklá situace v provozu, které jsou
si všichni dobře vědomi, a měli by se jí
přizpůsobit:
· zvýšená intenzita pohybu dětí
a jiných osob na silnici
· častější otáčení a vyjíždění vozidel
z parkoviště v okolí škol
· obecně zvýšený provoz vozidel
v okolí škol související s ranní
a odpolední dopravou dětí
· problematické vyhýbání vozidel
v zúžených místech na komunikaci
· v zimních měsících potom hraje
roli i sklon vozovky (sníh, náledí
apod.)
Chtěl bych proto na všechny řidiče
apelovat, aby se snažili chovat
ohleduplně, ukázněně a trpělivě.
Přestože po ránu většina řidičů
pospíchá do práce, neměli by zapomínat, že zdraví a životy ostatních jsou mnohem důležitější, než
třeba pozdní příchod do zaměstnání nebo na plánovanou schůzku.
nost a za snížené viditelnosti zapněte
řádné osvětlení svého vozidla.
Jízda na jízdním kole
a chodci pohybující
se na komunikaci
Na tomto místě bych chtěl pouze apelovat na občany, aby při jízdě na kole
dodržovali stanovené předpisy; to stejné potom platí o chůzi po komunikaci.
Jde mi především o situace, kdy je
snížená viditelnost (mlha, večer, noc
atd.).
Každý by se měl zamyslet nad tím, zda
při pohybu na komunikaci je či není
dostatečně viditelný. Zaznamenal jsem
řadu případů, kdy se jak cyklisti, tak
i chodci pohybovali na špatné straně
komunikace a označeni nebyli vůbec;
a to včetně dětí!
Nebudu se detailně rozepisovat a uvádět, co všechno se může stát, a o kolik
lépe je člověk viditelný, pokud je dobře
označen (popř. osvětlen). Na toto téma
již byly publikovány nesčetné výzkumy
a články v různých periodicích.
Prosím, ve vlastním zájmu, pořiďte si jakékoli reflexní doplňky
a používejte je!
I jednoduchý reflexní pásek na suchý
zip (za pár korun) nebo magnetický
(k dispozici zdarma u obecní policie),
který si umístíte na nohu, na ruku nebo na ruksak, Vás může ochránit a pomůže předejít kolizi s automobilem.
Je nanejvýš vhodné pořídit reflexní doplňky pro děti a seniory; avšak reflexní
označení je velmi důležité i u osob,
kte-ré se vracející např. z restaurací,
a to většinou v pozdních nočních hodinách.
Je prokázáno, že řidiči vozidel zaznamenají reflexní doplňky o 100-200
metrů dříve, než běžné oblečení bez
nich. Prosím myslete na to, až se budete za snížené viditelnosti pohybovat
po komunikacích!
Stránku připravil Filip Raclavský
Děti v automobilech autosedačky
Bohužel stále často vídám nebezpečný
trend, kdy rodiče své děti převážejí
v automobilech za velmi rizikových
podmínek (bez autosedaček, nepřipoutané, malé děti na předních sedadlech atd.)
Možná si to sami rodiče neuvědomují,
a je jasné, že se tak děje obvykle na
krátkých trasách ze školy (školky) do
místa bydliště apod. Při těchto krátkých přesunech mají rodiče pocit, že
jim samotným ani dětem nic nehrozí.
Typicky: „vždyť jedu jenom za roh!“
Ano stokrát, tisíckrát se opravdu nic
nestane, ale potom jednou havarujete
a budete si vyčítat následky.
Největším problémem je potom převážení dětí na předních sedadlech automobilů nebo dokonce na klíně řidiče.
Dojde-li při nehodě k aktivaci airbagů
(což může být i při relativně nízké rychlosti), riziko vážného zranění osádky
bývá veliké. Důležitým hlediskem je
nemožnost předvídat všechny okolnosti v silničním provozu. Přestože jste výborný řidič, a jste si jistý, že nenabouráte, může se zpoza rohu vynořit
vozidlo s řidičem nezkušeným nebo
rozptýleným telefonováním, a havárii
nezabráníte.
Neriskujte! Věnujte prosím raději
pár sekund navíc řádnému a bezpečnému usazení Vašich dětí do
vozidel - může se Vám to jenom vyplatit!
Pouze pro doplnění informací k dané
problematice: Dětské autosedačky
jsou od 1. 7. 2006 povinné na všech
typech komunikací; přesné znění zákonných povinností naleznete v § 6 zákona č. 361/2000 Sb.
Dítě, které měří nejvýše 150 cm a váží
nejvýše 36 kg, by mělo být vždy přepravováno v autosedačce, která odpovídá hmotnosti a výšce dítěte. Zákon
stanoví povinnost řidiče motorového
vozidla skupiny M1, N1, N2 nebo N3,
vyjma případů uvedených v § 6 odst. 3,
4 a 5, užít pro přepravu dětí do 36 kg
a nepřesahující výšku 150 cm vždy autosedačku, a to i při přepravě dítěte
v městském provozu.
Pro účely zákona č. 361/2000 Sb. vyhovuje i tzv. kolíbka nebo „podsedák“, pokud je homologován pro použití (má
atest). Je tedy nutno jej považovat za
autosedačku, pokud bude použit zároveň s bezpečnostním pásem. Autosedačka musí být ve vozidle umístěna,
upevněna a použita k přepravě dětí
pouze podle podmínek stanovených
výrobcem autosedačky, které jsou uvedeny v návodu k použití této autosedačky.
Pokud dítě přesáhne svou výškou limit
150 cm nebo hmotnost 36 kg, nemusí
být přepravováno v autosedačce, ale
lze jej přepravovat pouze za použití
bezpečnostních pásů, je-li jimi dané
sedadlo vybaveno. Pro představu, toto
platí např. i pro dítě, které při 140 cm
výšky váží 40 kg, nebo naopak při 155
cm výšky váží 30 kg.
10
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Fotogalerie 11
TÝNECKÉ LISTY
FOTOGALERIE
Foto: Petr Hanuška
Projekt zateplení a výměna oken v MŠ byl dokončen 31. října
Foto: 3x Jan Friesner
Oslavy vzniku ČSR doplnil i tradiční ohňostroj (27. října)
Foto: archiv čtenářů TL
K podzimu patří i pouštění draků...
Nové herní prvky ve Vsisku - projekt podporovaný z dotace MMR
12
Rozhovor
TÝNECKÉ LISTY
Chci, aby se mí žáci hlavně orientovali
v umění, říká Jaromír Pospíšil
V naší obci ho zná téměř každý – podle
kytary i obličeje. Důvodem je především ta skutečnost, že kde zazní poctivá bigbítová i taneční muzika, tak
tam určitě hraje Jarda. Na koncertním
pódiu působí nesmírně soustředěným
dojmem. Hlavně poslouchá svou kytaru, sem tam hodí okem po tančícím posluchačstvu, příležitostně se
i usměje. V soukromí je spíše klidným,
rozvážným mužem, na kterém by nikdo nepoznal, že už překročil šedesátku. Často spolu hovoříme o obecních věcech, o dění v české společnosti, o cestování po Evropě i o úpravách jeho domu a zahrádky, kterým
věnuje hodně z volného času i spoustu
energie.
jsem všechno dělal sám, měl jsem na
to dost času, abych věci promyslel
a dokázal jsem si to představit, jak to
bude vypadat. Do jaké podoby bys
chtěl svůj zelený domov doladit?
Chtěli jsme zahradu atypickou, aby
nebyla jako klasické klišé, které
zahradnické firmy dělají všude stejně.
A hlavně jsem chtěl využít co nejvíce
přírodních materiálů, jako jsou břidlice nebo kámen. Spoustu inspirace
jsme získali při cestách v zahraničí,
když jsme projížděli různými starými
vesnicemi na jihu Francie a ve Španělsku. Kupodivu hodně podnětů jsem
získal v různých televizních pořadech,
které se stavbě domků či zahrad věnují. Samozřejmě nemáme vše hotovo
a mám různé nápady, které se v mé
hlavě neustále vyvíjejí a mění a mám
touhu často věci předělávat, takže asi
nebudu nikdy hotov. Ale vůbec mi to
nevadí, protože mě práce něco vymýšlet a předělávat baví.
Jardo, když se vysloví tvé jméno,
každý si vybaví do hry ponořeného
bluesmana s kytarou, který občas
vyloudí široký úsměv. Kdy jsi vůbec začal s hudbou?
Co se týká mých úplných začátků, tak
to si musím vzpomenout na druhou
třídu, kdy jsem začal hrát na housle.
Později jsme na gymnáziu založili skupinu a tam jsem začal hrát na kytaru.
Skupinu jsme tenkrát dali dohromady
s Laďou Čechákem a Tondou Vylíčilem. Nesla hrdý název: Tykadla. Na
zábavách jsme začali hrát asi v sedmnácti letech. Společně jsme hráli zhruba do doby nástupu na základní vojenskou službu, což v mém případě bylo
po skončení vysoké školy.
Inspiroval tě někdo k hudbě ve vaší rodině?
Doma mě nikdo v muzice nijak zvlášť
nepodporoval, protože to pravda nebylo perspektivní zaměstnání. Na přání rodičů jsem musel vystudovat Stavební fakultu v Brně a teprve potom
jsem si mohl dostudovat opět v Brně
Státní konzervatoř.
Kdo byl či je tvým interpretačním
idolem?
Mým vzorem tenkrát byly známé skupiny Cream s Erickem Claptonem,
Led Zeppelin s Jimmy Pagem a Ten
Years After s Alvinem Lee. Od té doby
se hudba v tomto žánru velmi vyvinula
a teď mě inspiruje spousta i mladších
vynikajících kytaristů, například Joe
Bonamassa, Larry Carlton, Robben
Ford a další.
Jak pokračovala tvoje bigbítová
kariéra po návratu z vojny?
Po návratu z vojny jsem hrál ve skupině Medium spolu s Františkem Petříkem, který nyní pracuje jako zvukař
po celé republice. Pak jsem byl na
volné noze nějakou dobu s Karlem Plíhalem, s kterým jsem sjezdil celou republiku. V současnosti po více než
dva-cetileté spolupráci se skupinou
Sy-rinx, která se zaměřuje na taneční
hudbu, jsem pocítil potřebu vrátit se
k bluesové a soulové muzice. Proto
hraji ve skupině Bluesberg, která se
orientuje na vlastní českou tvorbu a je
s ní velmi úspěšná. Vystupujeme v hudebních klubech a na festivalech nejen po celé české republice, ale
v letošním roce jsme byli také pozváni
na bluesový festival do Katovic v Polsku. Další kapela, kde hraji, má ráda
hudbu amerického blues a jmenuje se
Blues Power. Aby toho nebylo málo,
založili jsme s dlouholetou kamarádkou Danou Chytilovou skupinu No
Limit, v níž se interperetujeme známé
rockové skladby a snažíme se vlastními aranžemi dát do toho částečně
něco svého. Přemýšlíme také o variantě komornějších aranží, jako je
například akustická kytara a klavír.
Přestože kapela No Limit existuje
Foto: Jaromír Pospíšil
Foto: archiv - Jaromír Pospíšil
velmi krátce, hráli jsme už i v zahraničí, a to na vernisáži našich přátel
z řad olomouckých výtvarníků v Makarské v Chorvatsku. Velkým zážitkem
byl pro nás koncert na hlavním náměstí v Makarské a příznivý ohlas
turistů z různých zemí, kteří nám po
koncertě přišli poděkovat za příjemný
hudební zážitek.
I když hudba nebyla podle mínění
rodičů k uživení, přesto se jí dnes
živíš. Učíš totiž na lidušce. Nakolik
náročná je to práce?
Práce na základní umělecké škole je
pro mě po dlouhé praxi v dobrém slova
smyslu rutinní a relativně velmi pohodové zaměstnání. Musím říct, že mě
uspokojuje a nic jiného nehledám.
Co očekáváš od svých žáků? Co jim
ty ze své zkušenosti chceš předat?
Poznáš talent od toho, kdo chodí
na hudební nástroj z „musu“?
Od svých žáků očekávám především
zájem o nástroj a hudbu obecně. Snažím se každého podle jeho schopností
dovést k nějakým výsledkům. Cíl učebního procesu beru jako výchovný proces, jehož hlavním cílem není vychovat
rutinního hráče, nýbrž ovlivnit žáka
tak, aby se dokázal orientovat v umění
a hlavně aby byl ve společnosti slušným člověkem.
Co musí dát hraní ten, kdo chce
hodně dokázat? Vychoval jsi nějakého hudebníka, o němž slyší širší posluchačská veřejnost?
Podle mých zkušeností je talent důležitý, ale ne rozhodující. Tvrdím, že systematickou prací se téměř každý může dostat k nějakému dobrému cíli.
V tomto ohledu dávám za pravdu svému bývalému učiteli, jehož věta „Uměti pracovati, to jest talent“ se mi navždy vryla do paměti a jsem přesvědčen, že platí v každém oboru lidské
činnosti. Mám spoustu žáků, kteří
hrají v různých skupinách, někteří se
dostali na konzervatoře a jsou vyni-
kajícími hudebníky. Mí žáci jsou běžně
úspěšní v okresních a krajských soutěžích ZUŠ, v roce 2013 můj žák vyhrál
celostátní soutěž ve hře na kytaru. Další z mých žáků například hraje v pražském bigbandu Milana Svobody, který
patří mezi nejprestižnější české orchestry.
Málokdo o tobě ví, že jsi neuvěřitelně zručný řemeslník, zedník,
zahrádkář, který dokázal prázdné
pole přeměnit v téměř botanickou
zahradu. Po kom jsi tuto zálibu
a schopnosti zdědil? Jsi samouk?
Nemyslím si o sobě, že jsem nějak
zvlášť řemeslně zručný. Když jsme začali stavět domek, který jsem si sám
navrhl, chtěli jsme mít zahradu, která
bude jako další obytný prostor. Mnoho
jsme o tom nevěděli, ale zjistil jsem, že
když mě něco zajímá a baví, tak si k tomu dokážu najít cestu a vznikající
problémy během procesu řešit. Tím, že
Foto: Jaromír Pospíšil
Vypozoroval jsem, že kromě muziky a zvelebování domova máš rád
cestování…
Nepovažuji se za nějak zvlášť zcestovalého. Jezdíme sami, nemáme stanovený pevný cíl a projíždíme obyčejnými vesnicemi a necháváme se překvapovat místy, kam dorazíme.
Kam se nejčastěji vypravuješ?
Mezi naše nejoblíbenější země patří
Francie, Španělsko a Itálie a to z důvodu, že tudy prošly dějiny, je zde krásná historická architektura a rozmanitá krajina. Nejvíce máme oblíbenou
Francii, oblast Provence.
Máš nějaký velký cestovatelský
sen, který by sis chtěl v životě splnit?
Mým snem je zopakovat si cestu napříč Amerikou. Nejvíce mě láká cesta
z Chicaga přes Nashville a Memphis
do Austinu v Texasu, což jsou charakteristické bluesové destinace v USA.
Ptal se Petr Hanuška
Ze života ZŠ Milady Petřkové 13
TÝNECKÉ LISTY
Sportovní týden na naší škole
Jako každý rok se na podzim na naší
škole pořádají sportovní akce. A já dostal za úkol vám o tom něco napsat,
tak přestaneme ztrácet čas a přejdeme k tématu. Jedna z prvních akcí byl
přespolní běh v Tršicích, který se konal 1. 10. a v mé kategorii, tedy chlapci 8. - 9. třída, jsme měli obrovský
úspěch. Obsadili jsme první, druhé,
čtvrté,páté a šesté místo a tím jsme to
i vyhráli . Hned následující den tedy
2. 10. se konal orientační den v Brod-
ku u Přerova,kde jsme dostali mapu
a s čipem jsme museli proběhnou
a označit se u určených kontrolních
stanovišť. Celá dráha měla asi 1800
metrů s tím, že mladší to měli o pár
stanovišť kratší a jejich dráha měla asi
1400metrů. No každopádně jsme to
díky mně a Filipu Čadílkovi opět vyhráli. I když nás penalizovali, tak jsme
měli o minutu a půl lepší čas než
všichni ostatní - takže další výhra pro
školu. Poté jsme měli víkend volno
Putování za
„podzimáčky“
Foto: archiv ZŠ
Na prvním stupni se paní učitelky rozhodly zpestřit dětem přicházející podzim týdenním „podzimním putováním“.
Tématem se stala sklizeň a děti k tomuto tématu měly celý týden připravené činnosti.
V úterý se seznámily se sklizňovými
skřítky Brambůrkem a Ovocňáčkem
prostřednictvím pohádky, kterou vymyslela paní učitelka s dětmi v 5. A. Ve
středu se celý první stupeň (1. – 5. třída) vydal zachránit skřítka Ovocňáčka. Čtvrtek potom byl ve znamení
oslavy a děti přichystaly pro skřítky
hostinu. V pátek se opět vypravili ven
(tentokrát už jen 1., 2. a 3. třída) a tam
„šili“ šaty pro skřítky.
A jak to viděli páťáci Terka, Míša,
Áda, Romča a Lucka?
Dne 30. září se konala krásná vycházka na Hradisko. Vycházeli jsme v 8. 00
od „nové školy“. My, tedy 5. třída,
jsme šli jako první, takže jsme měli
možnost všechno nachystat nižším
ročníkům.
Když přišly děti ze 4., 3. 2. a 1. tříd
začali jsme tím, že jsme udělali kruh
kolem uplakaného Brambůrky. Brambůrka řekl, že se mu ztratil nejlepší
kamarád. Děti nabídly, že mu ho pomůžou najít. Brambůrka vybral pokřik, kterým se měl Ovocňáček přivolat.
Skřítci, skřítci podzimáčci, pojďte
ven!
Načesat, sklidit jablíčka vám pomůžem.
Brambůrka a Ovocňáček HÉÉÉÉJ!!!!
„Musíte ale splnit mnoho úkolů,“ řekl
Brambůrka.
Páťáci a čtvrťáci se rozdělili do dvojic
a vzali si na starost šestičlenné skupinky prvňáků, druháků a třeťáků. Potom se plnily úkoly (hod klacíkem, běh
kolem stromů, přenášení na rukou).
Až děti všechny úkoly splnily, šel se
hledat Ovocňáček. Povedlo se! Ovocňáčka se podařilo najít. Následovalo
šťastné shledání Brambůrky a Ovocňáčka.
Po hledání a shledání jsme šli do školy
na oběd. A pak domů za maminkou
a tatínkem. Byl to super den.
A tady je pohádka…
Žili, byli dva skřítci Brambůrka
a Ovocňáček. Jsou to skřítci sklizňoví,
kteří se objevují na podzim, když se
začíná sklízet ovoce ze sadů a brambory z polí. A protože to jsou nerozluční kamarádi, každý podzim je uvidíte vždy spolu.
Jakmile přijde září, začnou šmejdit po
polích, sadech a zahradách a hlídají,
aby ovoce bylo dobře otrhané a brambory dobře vykopané. Sledují, aby se
všechno správně uložilo na zimu.
Jednoho dne šmejdili po polích kousek
za vesnicí nedaleko lesa.
Brambůrka zrovna počítal, kolik
brambor je v brázdě a když chtěl říct
Ovocňáčkovi, který čísla zapisoval, kolik napočítal, kouká, kouká - Ovocňáček nikde… Byl fuč!
Brambůrka proběhl celé pole odshora
dolů, zleva doprava, ale nikde ho neviděl.
„Ovocňáčkůůů, Ovocňáčkůůů!“ volal
na každém konci pole, ale nikdo se mu
neozval.
„Že by se mi schoval v lese?“ napadlo
ho. Došel na kraj a zase volal: „Ovocňáčkůůů, Ovocňáčkůůů!“ Zase nic.
Slyšela ho jenom veverka, která si
sbírala pod lískou oříšky. „Co tu tak
křičíš?“ ptá se. „A kdo vůbec jsi? Ještě
jsem tě tady neviděla.“
„Jsem sklizňový skřítek Brambůrka
a hledám svého kamaráda Ovocňáčka.
Neviděla jsi ho? Někde se mi ztratil,
zatímco jsem počítal brambory.“
„Neviděla jsem žádného skřítka, ale
slyšela jsem hučení větru a to byl nablízku jistě Zimurák. Ten nemá rád
žádné kamarádství, ani nemá nikdy
dobrou náladu. Kdo ví, jestli ho nezavřel do své jeskyně.“
„Aj, aj, aj!“ zabědoval Brambůrka.
„Myslíš, že tu jeskyni najdu? Musím
mu přece pomoct!“
Veverka nabídla Brambůrkovi pomoc
a tak se spolu vydali na pomoc Ovocňáčkovi.
Pomozte jim také. Dojděte k lesu, splňte úkoly a Ovocňáčka pomůžete zachránit.
Děti z 5. A a Jitka Rytířová
a v pondělí 5.10. nás čekal Coca Cola
Cup u nás ve Velkém Týnci. Celkem tu
byla čtyři družstva. Hrálo se každý
s každý a my opět vše vyhráli. Poslední
zápas to bylo tak tak, ale náš nejlepší
střelec Jakub Podivinský nezklamal
a dal další gól, tak se stalo, že další
výhra byla doma a my jsme postoupili
do dalšího kola. A v úterý 6. 10. jsme
hráli malou kopanou na gymnáziu Hejčín v Olomouci, ale jak se říká, každý
se dá porazit, a ti poražení jsme byli
tentokrát my. Nevím, jestli jsme byli až
příliš nadšení ze všech těch výher, nebo jsme se jen špatně vyspali, každopádně ten den jsme nedali ani jeden
gól a vše jsme prohráli. Ale i když jsme
nevyhráli, tak jsme si to parádně užili.
Snad jsem na nic nezapomněl a doufám, že se vám můj článek líbil.
Štěpán Guba, 9.třída – přímý
účastník všech sportovních akcí
Čtvrtek
s mamutím
programem
15. 10 2015 zavítali žáci 6. třídy v rámci výuky dějepisu do nedalekého Předmostí u Přerova. Kde jinde by se mohli dotknout
historie, když ne tady? Na jeho katastru, v lokalitě Hradisko, byly
totiž nalezeny nejstarší lidské stopy na Přerovsku, a to již z období
středního paleolitu před 100 000 lety. A co lovci mamutů? Jejich
sídliště vypadá v současné době zcela nenápadně a laik nemá šanci
je najít. Nyní je ukryto pod nánosem spraše v hloubce 1 až 8 metrů.
Lovci mamutů se v Přerově - Předmostí vyskytovali v období cca
30 tis. - 20 tis. let před naším letopočtem.
A co všechno děti absolvovaly?
Malé školní muzeum - výklad k tématu archeologie
v Předmostí vedený žáky ZŠ J. A. Komenského
v Přerově - Předmostí, ukázka exponátů
ve školním muzeu
Bludný balvan - zastavení v centru
dřívějších archeologických výzkumů
Památník lovců mamutů - prezentace
posledních výzkumů, terénní ukázka
kosterních pozůstatků
Informační centrum Předmostí - nákup suvenýrů
Babí léto
Babí léto, označované také jako pozdní
léto, je už pro letošek za námi. Bývá to
zpravidla období od 21. září do 2. října.
Je charakterizováno velmi teplým počasím přes den a naopak velmi chladnou nocí s ranními mlhami. Tyto slunné a málo větrné dny v některých z nás
vyvolali vzpomínky na prázdninové zážitky. Ovšem na vše příjemné s tím
spojené si budeme muset počkat opět
až za rok. Děti a studenti si budou
krátit “čas čekání“ vzděláváním a stu-
diem, dospělí zase povinnostmi v zaměstnání. V běhu máme totiž další
školní rok. Volný čas mimo školu si děti
mohou opět zpříjemnit i pobytem
v různých zájmových kroužcích. Každého baví něco jiného. Někdo si rád
zasportuje, druhý se chce raději zdokonalit v cizích jazycích. Jiní dávají
zase přednost „umělecké tvorbě”.
Každé období v roce je vždy něčím
zajímavé.
Michaela Kinclová, 9. třída
14
Ze života ZŠ Milady Petřkové
TÝNECKÉ LISTY
ÚSPĚCHY CIZOJAZYČNÉHO PROJEKTU
FILMSTUDIO
„… a je to tady“, říkám si v duchu, když
otevírám email z Domu zahraniční
spolupráce týkající se hodnocení loňského eTwinningového projektu
FILMSTUDIO, na kterém pracovali
v hodinách německého a anglického
jazyka žáci 9. třídy. O náplni a hlavním
smyslu projektu jsem vás již informovala v některém z předešlých čísel
Týneckých listů. Vzpomínám si, že
můj příspěvek končil slovy: „Držte
nám palce!“, nyní je tedy mou milou
povinností seznámit všechny „palcodržá(č)ky“ s jeho úspěchy.
Na Národní konferenci do Prahy jsem
se na rozdíl od loňského roku vydala
s fajn pocity. Už jsem měla představu,
jak takové předávání cen a certifikátů
probíhá, tušila, co mě čeká, těšila se
na známé nadšence, kteří eTwinningu
propadli stejně jako já. A navíc… vezla
jsem si s sebou na klíně naše jednoroční projektové dítě a dmula se nad
ním pýchou. Ač to moc neumím a nerada dělám, musím projekt FILMSTUDIO pochválit. Ano, povedl se nám.
Se všemi jeho výstupy a výsledky jsem
byla moc spokojená a na žáky, kteří
svou aktivitou (s nadhledem a vtipem)
vdechli všem nápadům život, patřičně
hrdá. Jen mne mrzelo, že se z tohoto
úspěchu nemohli „živě“ těšit se mnou
ti nejnejnej aktéři: Marie Zdráhalová,
Markéta Khýrová, Klára Kubáčková,
Natálie Švédová, Markéta Majerová,
Tereza Sudolská, Petr Šilhán. V letošním roce se z České republiky snažilo
získat Certifikát kvality 140 projektů,
což bylo nejvíce za posledních deset
let. Odborná komise strávila nad hodnocením celé dva měsíce prázdnin.
Z tohoto počtu udělila 81 projektům
Certifikát kvality a z těchto oceněných
pak ještě vybrala 13 projektů, kterým
slavnostně předala některou z Národních cen. Náš projekt získal Certifikát kvality, zároveň i 3. Národní
cenu v kategorii 2. st. ZŠ, a jelikož
byl úspěšný i u ostatních partnerů
v Evropě, přibyl mu v nedávné době
i Evropský certifikát kvality. Tímto
bych chtěla poděkovat všem, kteří se
na projektu podíleli za krásnou reprezentaci naší školy. Můj dík patří i paní
učitelce Taťáně Hanuškové za podporu a vedení projektu v angličtině.
Máte-li chuť nahlédnout pod pokličku
tohoto projektu, na webových stránkách školy najdete jeho prezentaci.
eTwinning slaví letos své kulaté desáté výročí. Přeji mu do dalších let vše
nejlepší, mnoho nadšenců - spokojených učitelů, dětí, žáků i studentů
a spoustu kvalitních zrealizovaných
projektů.
Zlata Hlaváčová, učitelka NJ
Projekt
FILMSTUDIO
očima žáků
Etwinning je portál pro projektovou
spolupráci a komunikaci škol v Evropě, ve kterém se naše základní škola
podílela na projektu Filmstudio.
Součástí tohoto projektu byly rozhovory, natáčení zajímavých videí, vytváření cizojazyčných titulků k filmům,
dabingu a práce s různými programy
na internetu.
Ve Vídni jsme natáčeli rozhovory s kolemjdoucími, kterých jsme se ptali na
otázky týkající se oblíbených filmů
a pohádek. V jednom z videí jsme
představili naši obec, konkrétně naši
školu, kino a Hradisko, kde jsme
natáčeli i krátký rozhovor, ve kterém
jsme se zmínili o T. G. Masarykovi.
Také jsme kreslili a vypravovali pohádku, točili krátká animovaná videa
a po zhlédnutí filmu Děti ze stanice
ZOO jsme vytvořili video o návykových látkách.
Klára Kubáčková,
Natálie Švédová
Foto: archiv ZŠ
Ze života MŠ Velký Týnec 15
TÝNECKÉ LISTY
Výlet do Sluňákova
Děti ze třídy Koťátek se dne 16. října
vydaly se svými učitelkami na výlet do
centra ekologických aktivit - Sluňákova. V nabídce ekologických programů se nám zalíbilo téma o mravencích. Chtěly jsme, aby se i děti
blíže seznámily se životem tohoto
malého a užitečného hmyzu. Děti poznaly zajímavou a hravou formou, jak
mravenec vypadá, kde žije, čím se živí
a jak je užitečný. Zúčastnily se i pracovních aktivit. Velmi zajímavé bylo
sledovat děti při vzájemné spolupráci
na stavbě mraveniště, jak se umí domlouvat a spolupracovat. Děti byly
spokojené a myslíme si, že si odvezly
s sebou nové poznatky i zážitky.
Učitelky ze třídy Koťátek
Strašidýlka
Podzimníčci
Koncem září jsme při každodenních
vycházkách po okolí Týnce sbírali různé přírodniny - kaštany, žaludy, traviny, šípky, větvičky... Děti pozvaly
rodiče, aby spolu s nimi vytvořili skřítky Podzimníčky. Maminky, ale i tatínkové přinesli ještě další „suroviny“.
Návštěva u hasičů
Děti ze třídy Vrabčáků z Mateřské
školy Velký Týnec navštívily dne 7. října 2015 centrální hasičskou stanici
v Olomouci. Dětem byla představena
výjezdová technika spolu s prostředky, které používají hasiči při zásazích.
Mohly si vyzkoušet nasadit přilbu,
potěžkat dýchací přístroj, sednout si
na místo posádky hasičské cisterny
a dále provést spoustu zajímavých
aktivit. Po ukázce výjezdové techniky
se děti přesunuly na dvůr, kde spatřily
rozstříhané auto.
Viděly tak na vlastní oči to, co dokáže
vyprošťovací zařízení, které mají hasiči na dopravní nehody v hasičských
cisternách. Dále jim byly ukázány kontejnery se speciální technikou.
Děti byly průběžně informovány
o chodu stanice a byly vyzkoušeny
z telefonních čísel integrovaného
záchranného systému.
Po návratu z exkurze namalovaly hasičům obrázky jako symbol poděkování, protože hasiči museli před
koncem exkurze odjet na zásah, a tak
děti nemohly hasičům poděkovat
osobně.
Anežka Resnerová
Foto: 3x archiv MŠ
Rodiče nás mile překvapili. Jednak
úžasnými nápady, ale i hojnou účastí.
Hotoví skřítci Podzimníčci nám budou
chvíli zdobit školku.
Zapsala Sluníčka z MŠ
16
Skautské okénko
TÝNECKÉ LISTY
FILMOVÝ FESTIVAL A BESEDA S DOBRODRUHY
Dovolte mi, prosím, touto cestou přispět k tematické rozmanitosti Týneckých listů. Rád bych čtenáře pozval na
dvě listopadové akce, které pořádá
naše skautské středisko, potažmo oddíl z Čechovic. První z nich je třetí
ročník promítání filmů z festivalu Jeden svět, kdy v rámci programu Promítej i ty! (www.jedensvet.cz/pit) pořádáme projekce čtyř vybraných dokumentárních filmů. Čtyři listopadové
nedělní večery, od 18.00 hodin, budete moci navštívit zcela zdarma
promítání, které se uskuteční v zasedací místnosti obecní úřadovny v Čechovicích. A jaké filmy jsme letos do
programu zařadili?
Prvním z nich je novozélandský dokument Hiphop-erace (1. 11.) o souboru
seniorů a seniorek, jehož věkový průměr se blíží devadesátce, a který je
natolik plný elánu, že si dal za cíl zúčastnit se hip-hopové taneční soutěže.
Díky pozitivnímu přístupu se jim daří
překonávat i zdánlivě neřešitelné překážky a dokazovat, že věk je jen číslo
a s humorem jde všechno lépe. Druhým filmem s vážnějším tématem je
film Z popelnice do lednice (8. 11.),
který pojednává o neuvěřitelné cestě
zeleniny z pole na váš talíř. Režisér
Valentin Thurn předkládá ve svém
snímku znepokojivá a alarmující fakta
o našem vztahu k jídlu a zároveň hledá
možnosti, jak tuto situaci zlepšit. Na
příkladech „odpadkové potápěčky“
zachraňující vyhozené jídlo ze supermarketů, amerického antropologa,
který založil komunitu lidí najímajících si konkrétního farmáře k pěstování zeleniny, a řady dalších ukazuje
možné cesty, jak plýtvání potravinami
zastavit. Třetím filmem je životopisný
dokument Zázračné dítě internetu:
příběh Aarona Swartze (15. 11.). Aaron Swartz už od dětství miloval počítače. Z geniálního programátora se
postupně stal aktivista, který si začal
uvědomovat, že technologie jsou dobrý sluha, ale snadno zneužitelný pán.
Internet považoval za demokratické
médium a bojoval proti snaze úřadů
a veřejných institucí redukovat prostřednictvím technologií občanské
svobody a přístup k informacím. Snímek o životě zázračného dítěte internetu otevírá otázku internetové bezpečnosti a vztahu technologií a občanských práv v současném světě. Posledním snímkem z naší nabídky je mexický dokument H2Omx. Pod roztodivným názvem se skrývá zneklidňující
filmová esej o boji 22 milionového města Mexico City, které leží na místě někdejšího jezera, s alarmujícím suchem.
Analogie s naší krajinou, která letos
zažívá jedno z nejsušších období za posledních 50 let, se může zdát vzdálená. Nadějný inženýrský projekt shromažďování dešťové vody však může
nabízet jedno z řešení podobných
krizí.
Alternativní filmová distribuce dokumentů z festivalu Jeden svět je otevřena všem. Po jednoduché registraci na
výše zmíněném webu si můžete půjčit
filmy a promítat je veřejnosti, ve svém
spolku, kamarádům nebo sami sobě.
72 HODIN
Česká rada dětí a mládeže pořádala
v měsíci říjnu 4. ročník dobrovolnického projektu 72 hodin. Po celém Česku se jednotlivci či spolky pustili do
aktivit, které pomáhaly druhým, přírodě, či jejich okolí. Celkem se uskutečnilo 624 projektů, které zejména cílily
na úklid veřejných ploch, výsadby
a udržování zeleně či zábavné projekty pro děti nebo seniory. Skauti
a skautky z čechovického oddílu dali
hlavy dohromady a v rámci projektu
72 hodin se rozhodli zrenovovat veřejnou vývěsku na Týnecké ulici, která
mnoho let slouží k vyvěšování pozvá-
nek na společenské akce v obci i okolí.
Stará dřevěná plocha byla v nevyhovujícím stavu a byla plná starých,
těžko odstranitelných plakátů a kovových spon. Z oddílových peněz byla
pořízena nová lepená deska s latěmi
pro rám. Do ochranného nátěru nové
podkladové desky se zapojili kluci
z družiny Lišáků. Samotnou demontáž
staré vývěsky, nátěr konstrukce
a montáž nové vývěsky provedli starší
roveři za pomoci nejmenších vlčat. Ve
finále byla vývěska vyrovnána a snad
bude nyní lépe sloužit svému účelu.
Jiří Dvořák, Poutníci Čechovice
Druhou akcí, kterou pořádáme v sobotu 14. 11. 2015 je veřejná beseda
s účastníky světového skautského setkání - Jamboree 2015, které se uskutečnilo o prázdninách v Japonsku.
V aule olomoucké právnické fakulty
(třída 17. Listopadu) budou o svých
zážitcích vyprávět od 9.00 členové našeho střediska z řad mladších účastníků i mezinárodního servis teamu.
Vzácnými hosty pak od 10.00 budou
skauti Boby a Ali, kteří zvolili netradiční dobrodružný způsob dopravy
a do Japonska vyrazili svou Škodou
120L. S jakými peripetiemi se setkali
na cestě dlouhé 13 000 km, si můžete
přijít poslechnout i vy. Vstupné pro
pokrytí nájmu za sál je věru symbolické, 20 Kč dospělý, 5 Kč dítě do 15 let.
Beseda se koná v rámci 21. mezinárodního setkání skautských sběratelů.
Jiří Dvořák, Poutníci Čechovice
Skautské okénko 17
TÝNECKÉ LISTY
Výprava pro světlušky a vlčata na Pocheň
Na jedné z našich oddílových rad,
myslím si, že to byla hnedle ta první
v tomto skautském roce, jsme se
shodli na tom, že bychom rádi
ozvláštnili naši tradičně tradiční výpravu konanou na podzim. Padl návrh
uspořádat dvě výpravy - jednu pro
mladší světlušky a vlčata a tu dru-hou
pro starší členy našeho oddílu, tedy
pro skautky a skauty. Po zvážení všech
pro a proti tento návrh prošel a pak už
stačilo jen sestavit skautský realizační
tým a rozdat přihlášky.
Cestou ke zdravotnímu středisku jsme
se ještě s Jelenem a Sissi zastavili
v naší staré klubovně, kde jsme vyzvedli cestovní tašky s potravinami na
výpravu. Tentokrát se nám nepodařilo
zajistit auto s řidičem, a tak jsme museli veškerý materiál a jídlo přepravovat společně s námi. To nám ale
vůbec nevadilo, dříve skauti taky neměli k dispozici auta a zvládli to! Ještě
se nakoupilo čerstvé pečivo, vybraly
účastnické poplatky, zamávalo rodičům a před námi byl celý víkend plný
her a dovádění.
Ve vláčku se nám podařilo zabrat parádní místečko, takže jsme byli všichni při sobě a mohli jsme tak spolu
neustále konverzovat a hlavně počítat
zastávky, které nám ještě zbývají do
přesedání. Krajina kolem nás se rychle míhala, viděli jsme dlouhá pastviska, na kterých se sem tam objevila stáda černých krav nebo koní.
Z vršků některých kopců na nás pohlížely menší či větší kostelíky a listí
stromů nám napovídalo, že podzim už
dozajista převzal vládu v místním kraji. V Miloticích nad Opavou jsme vyměnili náš rychlovlak za lokálku, která
nás spolehlivě dovezla až na kýženou
zastávku Pocheň u Široké Nivy, ačkoliv jsme jízdenky měli koupené jen
do Široké Nivy. Po menším zápolení
Jelena s bezpečnostním systémem
chaty jsme se naštěstí dostali dovnitř
a hned jsme si rozdělili pokoje a vrhli
se na večeři z domova.
Podvečer patřil seznamovacím hrám
se Sissi, dozvěděli jsme se o sobě například, kdo má co rád a co naopak
příliš nemusí. Potom se všichni převlékli do teplého venkovního oblečení
a vyrazilo se k nedalekému vojenskému železobetonovému objektu,
kterých je v okolí chaty vícero. Tady to
patřilo robotům. Naprogramovaní roboti si hlídali svoji trasu kolem bunkru
a posvítili na každého, kdo se jim
neobratností připletl do cesty. Cílem
lidí pak bylo dostat se dovnitř ke světlu
svíčky bez toho, aniž by na ně roboti
posvítili. Pouze tak se dali vypnout. Po
úmorném boji jsme si už jen poslechli
pohádku ze starověkého Egypta, která
nás doprovodila do říše našich snů.
Sobotní ráno nemohlo začít jinak nežli
rozcvičkou s Pavoukem, na čerstvém
vzduchu ani nevadilo, že se teplota
pohybovala jen něco málo nad nulou.
Po sladké snídani bylo zapotřebí rozluštit místa, kde se měli nacházet
chránění živočichové naší přírody,
následně ta místa navštívit a pomocí
tří indicií zjistit pravé jméno daného
tvora. Kolem chaty se nám pak pohyboval medvěd, rys, vlk, mlok a další
zajímavá zvířátka s lidskou tváří. Následně jsme se přesunuli do chaty
a u Jelena se dozvěděli něco nového
z oblasti skautské symboliky a kroje.
To už nás ale moc vyčerpalo, proto byl
nejvyšší čas na oběd. Podávala se
zeleninová polévka a špagety s boloňskou omáčkou a sýrem. Po odpoledním
klidu jsme všichni přispěchali na pomoc babce kořenářce, které zlý král
ukradl její léčivé bylinky. Ty nechal
hlídat mrštnými krokodýly Ježkem
a Jelenem, kteří byli přivázáni ke stromům a mohli se tak pohybovat jen do
určité vzdálenosti. Pomocníci tedy
museli posbírat jak obrázky rostlin,
tak i jejich názvy, které pak museli
správně přiřadit. Po svačince jsme se
opět vypravili k bunkru, abychom si
zahráli schovku, protože co by to bylo
Uprchlická krize,
humanitární výjezd
do Srbska a co dál?
V půlce října jsme se skupinka pěti
skautů vydali v dodávce přeplněné
humanitární pomocí na tisícikilometrovou cestu na srbsko-chorvatskou
hranici nedaleko města Babská, abychom se připojili do dobrovolnické
činnosti na tomto přechodu, který se
v posledních několika měsících stal
jedním z největších proudišť uprchlíků mířících z dálného východu do
Evropy. Napjati a plni očekávání jsme
se zde po několik dnů zapojili do pomoci těmto lidem. Společně s asi dvacítkou dalších českých dobrovolníků
a pod vedením koordinátora jsme
zajišťovali základní hygienické potřeby, rozdávali potravinové balíčky, čaj,
de-ky a další. Těm, kteří nebyli dostatečně oblečení, jsme pomáhali vybírat
oblečení ze skladu oblečení, který funguje pod českou správou. Věřte, že
s příchodem chladného počasí se problém s nedostatečným oblečením prohlubuje. Jednou z důležitých činností
je také koordinace davů uprchlíků do
řad a následné řazení do vládních
autobusů, které uprchlíky posílají do
nedalekého tábora v Tovarniku. Češi
zde fungují jako prostředníci mezi
chorvatskou a srbskou policií, ti totiž
spolu, stejně jako jejich vlády, nekomunikují. Nesmím zapomenout dodat,
že na místě funguje několik světových
organizací (např. Save the Children,
UHCRC, Červený kříž a spousta dalších), ale česká pomoc zde je největší,
jak v počtu pracovníků, tak významově - například i tím, že Češi zde
fungují i přes noc - tedy 24 hodin denně, nepřetržitě již po několik týdnů.
Ze Srbska jsme se vrátili se spoustou
zkušeností, nabitými vědomostmi,
a co je nejdůležitější, s očitým svědectvím, které chceme dál předávat.
Masová média často produkují nepřiměřené a zavádějící informace, a i z toho důvodu považujeme tuto zkušenost jako mimořádně cennou. Já
osobně jsem se nevrátil s jasným dojmem a rozhodně teď nemám na celou
situaci jasný názor. Naopak si nyní
připadám rozpolcený, plný různých
dojmů a myšlenek. Děkuji za to!
Jako skauti jsme si vědomi komplexností a složitosti uprchlické otázky.
Jako uskupení lidí, které touží po lepším světě, jsme se rozhodli pomoci
tam, kde se této myšlence děje
příkoří. Odraz tohoto příkoří vidíme
v těchto lidech. Na obyčejných lidech
a jejich rodinách, kteří se s igelitkou
v ruce vydali hledat lepší život.
Chceme pomoci v reálném čase a místě. A i z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspořádat materiální sbírku zde
v obci, která pomůže tam, kde je nyní
potřeba. Budeme moc rádi, když se
zapojíte, pomoc má vždy cenu a to
v jakémkoliv množství. Bližší informace o sbírce jsou k vidění na oficiálním letáku.
Cítím nutnost upozornit, že rozumíme
a chápeme to, že ne všichni sdílí stejné
stanovisko k pomoci uprchlíkům. Naprosto jej respektujeme a zároveň prosíme i my o respekt. Zapojení do této
činnosti je dobrovolné, nenucené,
a věříme, že žádným způsobem nepohoršující. Děkujeme!
Jakub Hadaš
za výpravu bez této nesmrtelné hry?
Navíc zdejší příroda je pro ni jako
stvořená, avšak ne vždy je dobrý terén
indikátorem úspěšnosti. I kdyby se
sestry Dikobraz a Myslivec schovaly
sebelíp, jejich pronikavě růžové bundy
by stejně byly vidět na míle daleko. Na
konci výpravy jsme si však oddychli, že
v zápalu boje nepřišly k úhoně. Večeře
byla tentokrát v melodii dávných časů,
měli jsme brambory vařené ve slupce
se solí, máslem a zeleninou. Bylo
ohromně úsměvné sledovat všechny
kolem stolu, jak olupují horké brambory a jako nějací rolníci si je solí
a vkládají do úst. Po večeři se zhaslo
skoro v celé chatě a na základě přidělených rolí se hledal záškodník, před
kterým se musel uhlídat starosta s jeho dcerou. Děti i my vedoucí jsme šli
spát, ale ne na dlouho. Pro vedoucí si
Jelen nachystal roverský program,
jehož úkolem bylo zhruba ve 3 hodiny
ráno opustit chatu pouze s mapou
a čelovkou a v jednom ze dvou označených bunkrů v lese nalézt zprávu od
odboje. Po tomto úkolu jsme se do
teplého spacáku těšili jako snad nikdy
předtím. V neděli už jsme jen hráli
drobné hry, protože nám příslušelo
uklidit celou chatu a vypravit se na
vlak zpět domů.
Monika Hadašová
Výprava na
Rešovské vodopády
Foto: 3x andromeda.skauting.cz
18
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
LÉTO NA VSI
aneb ohlédnutí za letními dny u nás ve Vsi(sku)
Při pohledu z okna to vypadá, že s létem jsme se rozloučili nejen v kalendáři. Pole jsou zoraná, ovoce očesané
a děti už zase nosí čepice. Asi by se
patřilo psát o „letní sezóně“ dříve,
v září či říjnu, ale na druhou stranu na
ohlédnutí za slunečnými dny není nikdy pozdě.
obřad byl po letech první, který se ve
Vsisku odehrál, a kdoví, třeba se dočkáme dalších.
S kolem
kolem Bozeňova
Ani v letních měsících jsme ve Vsisku
nezaháleli a připravili jsme pro děti,
a nejen děti, další hezké společné akce.
Takové bylo tedy léto na vsi, léto ve
Vsi(sku). Měli jsme se báječně, užili
jsme si spoustu srandy, ale nebyli by-
Den dětí
Pro děti asi ta nejočekávanější a nejpěknější akce, kterou ve Vsisku pořádáme. V sobotu 13. června odpoledne
se Vsisko zaplnilo dětmi, malými i velkými, místními i přespolními. Na více
než 100 dětí letos čekali filmoví hrdinové. Postavy, které děti znají z pohádek, provedly děti soutěžemi a celým
zábavným odpolednem. U rybníka mohly děti potkat Vodníka Česílka, u kapličky se motala rodinka Simpsonových i s Lízou, za stromem se schovávala Baba Jaga, kostkou děti házely
s Mickey a jeho kamarádkou Minie, na
lodi se ocitly s Pepkem Námořníkem,
nechyběla ani dvojka Křemílek a Vochomůrka nebo šikulové Pat a Mat,
v bažině se zabydlela Fiona a světácky
se Vsiskem procházel červený Transformer. No, smíchu a soutěžního nadšení bylo na rozdávání a žádné z dětí
nepřišlo zkrátka. Myslím, že už teď se
děti těší na příští rok, a my už máme
zase hlavu plnou nápadů.
Druhý zářijový víkend se parta ze Vsiska, v závěsu za vedoucím zájezdu,
Jarkem Hrudníkem vydala na cyklovýlet. Tentokrát byl vybrán kemp v Bozeňově. Hezké prostředí, krásná příroda, málo kopců a žádný signál, jedním slovem „balada“. Rozdělali jsme
oheň, narazili sud, opekli špekáčky,
prostě všechno, co ke správnému stanování patří. Děti byly ve svém živlu.
Ráno, když při seřazení k odjezdu,
jsme vypadali jak malý závod. Ono
totiž, když se vydá 28 cyklistů na
společný výlet, tak už to je slušný
peloton. Nechybělo ani lepení duše,
spadlý řetázek a ani závěrečný stoupák (který nám ovšem Jarek zapomněl
do itineráře napsat). Největší medaili
si určitě zasloužila Kačenka Plachá,
která celý třicetipěti kilometrový výlet
ujela na nejmenším kole a s největším
úsměvem.
Foto: 4x archiv TL
Pasování Prvňáčků
Tak jak jsme se s létem přivítali Dnem
dětí, tak jsme se tak jsme se Pasováním našich malých velkých prvňáčků
v sobotu 29. srpna s letními prázdninami rozloučili. Stejně jako my jsme
se loučili s prázdninami, tak se Matyášek, Kačenka, Terezka, Lukášek
a Zuzanka loučili s předškolním časem
a byli slavnostně pasováni do stavu
školního. Všichni byli stateční, předstoupili před rytíře a před zraky krále
a královny se z předškoláků stali školáci. Odměna je neminula a na cestu
do školy si odnesli i malé překvapení.
A byla svatba…
I když svatba Petry a Libora Kabilkových nebyla akcí přímo obecní, myslím, že si zaslouží, abych se o ní ve
svém ohlédnutí za létem ve Vsisku
zmínila, protože pěknější místo, než je
parčík u naší kaple si pro svatbu snad
vybrat ani nemohli. Počasí měli objednané, to se ví, „vsesčáci“ přišli v hojném počtu a proto se jejich svatba,
alespoň pro mě, stala takovou hezkou
skoro obecní událostí. Jejich svatební
V sobotu 19. září se tedy Vsisko rozeznělo cimbálovou muzikou, kterou
bravurně podali mladí muzikanti Okybača z Lipníku nad Bečvou. Ve Vsisku
prý na Hody nikdy neprší. Nejinak
tomu bylo i letos, takže počasí opravdu
vyšlo. Víno bylo výborné, účast hojná,
muzika veselá, gulášek měl říz a pivo
bylo jako křen. Jen toho burčáku bylo
nějak málo! Nebo že by se nějak hodně
a rychle pil? Uvidíme příští rok. Už teď
se ve Vsisku těšíme se na další, druhý
ročník.
Čí só Hode,
naše Hode
Na Svatého Matouše jsou ve Vsisku
tradičně Hody. Událost, kdy by se měly
setkávat rodiny, sousedé a kamarádi.
Letos jsme se k této příležitosti rozhodli uspořádat „hodové sousedské
posezení“. Prostě událost, při které by
se měli možnost setkat všichni sousedé, nejen děti, pro které většinu společných akcí ve Vsisku chystáme, ale
tentokrát i dospělí, a to nejen ti místní,
ale i jejich blízcí a přátelé. „Vsesčácké“ hode, jak jsem byla o správné výslovnosti poučena, připadnou na polovinu září, tedy konec léta. A pravda, co
by to byl za konec léta bez burčáku?
A co by to byl burčák bez cimbálu?
chom to my, abychom už teď nepřemýšleli nad tím, co a jak podnikneme
v závěru podzimu a v zimě.
Závěrem mi dovolte poděkovat všem,
kdo se ve Vsisku organizace společných akcí účastní, a to ať už jde o nenahraditelnou pomoc osobní či o pomoc
materiální. Jmenovitě bych tentokrát
chtěla poděkovat manželům Kaksovým za zapůjčení stanů na hodové posezení.
Přeji krásný a barevný podzim všem
a těším se na společné setkání v rámci
adventního programu u nás ve Vsi(sku).
Petra Kolibová
Články, dopisy, úvahy, komentáře 19
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
Sochy Michala Olšiaka
Když jsem před lety poprvé potkal
tršickou Žábu, moc se mi zalíbila.
Netrvalo pak dlouho a můj koníček
geocaching mě zavedl na Vysočinu ke
Žďáru nad Sázavou, kde se to podobnými sochami jen hemží.
Rád bych vás tedy pozval obdivovat
díla Michala Olšiaka osobně.
Michal Olšiak
Michal Olšiak se narodil ve Žďáře nad Sázavou v roce 1978. Po vystudování žďárského gymnázia se střídavě věnuje malířství, sochařství a cestování.
Většinu obrazů maluje olejem, nebo kombinovanou technikou. Jeho obrazy již
ozdobily několik samostatných výstav.
Plastiky Michala Olšiaka najdete v Česku, Německu (např. u Bodamského jezera) a Itálii. Michal se také zúčastnil
mezinárodních soutěží v sochání z písku,
odkud si přivezl i několik ocenění. Poslední dobou pracuje na monumentálních plastikách z pískovce a betonu, které umisťuje do krajiny.
Hamroň
(GPS: 49°34´1.812“N, 15°54´49.644“E)
Hamroň (velké foto vpravo) je abstraktním tvorem, jakýmsi křížencem
šneka se žábou. Socha se od října 2007
nachází v obci Hamry nad Sázavou.
Výr
(GPS: 49°36´28.226“N, 16°2´59.896“E)
Mamlas
(GPS: 49°34´36.516“N, 15°55´8.616“E)
horou. Slavnostní odhalení cca 2,5 m
vysokých suchohřibů proběhlo 15. 6.
2013. Tak ať rostou!
Socha výra vysoká asi 3 metry se nachází nedaleko obce Tři Studně, v chatové osadě Yukon mezi rybníky Medlov
a Sykovec. Socha byla dokončena v roce 2006.
Nedaleko od výra se nachází v dřevěném altánku další dvě zajímavé a funkční sochy - krboví mužíci.
Socha Mamlase je nejstarší žďárskou
Olšiakovou sochou. Je od ní krásný
výhled na poutní kostel Svatého Jana
Nepomuckého na Zelené hoře, který
je od roku 1994 zařazený na Seznam
světových kulturních a přírodních památek UNESCO.
Hejkal Pepino
(GPS: 49°36´37.917“N, 16°1´55.871“E)
Strom
(GPS: 49°30´26.486“N, 15°47´58.113“E)
Rak
(GPS: 49°36´57.851“N, 15°52´1.455“E)
Asi 3 metry vysoký hejkal Pepino na
vás číhá dobře ukrytý v obci Tři Studně
u penzionu Zátiší od června 2012.
Mamut
(GPS: 49°34´3.000“N, 15°52´51.779“E)
Socha raka se nachází na břehu rybníka Jordán v centru obce Račín. Hladinu rybníku Jordán zdobí stovky leknínů. Socha byla dokončena v roce
2008.
Hraniční kámen
Káně
Pohádkový strom vysoký 3,5 metru
najdete od června 2010 v obci Poděšín.
V jeho dutině lze nalézt malého skřítka
Poděsa, případně se schovat před deštěm. Pohádkový strom je znám i pod
přezdívkou „Poděšínská brokolice“.
(GPS: 49°36´22.519“N, 16°2´1.430“E)
(GPS: 49°35´28.823“N, 15°55´53.493“E)
Rozcestník Dařbucha
(GPS: 49°37´55.023“N, 15°54´26.441“E)
Socha hlavy mamuta se nachází od
července 2006 u obce Hamry nad
Sázavou, v malebném údolí řeky Sázavy pod Rozštípenou skálou. Zhruba
300 metrů od sochy Mamuta se nachází také národní technická památka
Šlakhamr (dříve Brdíčkův mlýn). A za
návštěvu rozhodně stojí i nedaleký
Konec světa.
Kůň
(GPS: 49°33´44.676“N, 15°54´25.236“E)
Obří socha káněte se nachází v areálu
hotelu Horník ve Třech Studních (lyžařský areál Tři Studně), nedaleko
rybníka Sykovec. Socha byla dokončena v září 2013.
To je jen malý výčet z toho, kam byste
se za Olšiakovými sochami mohli vypravit. V širším okolí Žďáru nad Sázavou je jich mnohem více. Namátkou
třeba socha Charlieho Chaplina přímo
ve Žďáru, Slon v Sázavě, Hroši ve
Škrdlovicích, Čertův stolek v Chotěboři, Gryf v obci Pohled... Spoustu dalších soch naleznete také rozesetých
po celé republice - v Bítově, Čisté u Litomyšle, u Českého Těšína...
Sousoší, slavnostně odhalené 6. listopadu 2009, symbolizuje hranici Čech
a Moravy, i když se přímo na historické
zemské hranici nenachází. Socha orlice hlídá moravské a socha lva české
území, mezi nimi je umístěn hraniční
kámen. Sousoší se nachází nedaleko
Pilské nádrže.
Sousoší Houby
(GPS: 49°37´48.966“N, 16°2´58.392“E)
Já okolí Žďáru navštívil několikrát na
kole, což je ideální prostředek, jak se
pokochat krásnou přírodou a poznat
tato krásná díla.
Socha koně vytahující povoz z bahna
se nachází od roku 2006 v obci Hamry
nad Sázavou u jezdeckého klubu Na
Ranči, přímo u silnice první třídy I/19
(ze Žďáru směr Přibyslav).
Sousoší Houby se nachází u penzionu
Fryšava v obci Fryšava pod Žákovou
Téměř čtyři metry vysoký rozcestník
s velkým frňákem najdete na hrázi
rybníka Velké Dářko nedaleko občerstvení Na Hrázi. Dařbucha byl
dokončen v červnu 2011.
Pokud byste se chtěli dozvědět další
informace o olšiakových sochách, můžete nahlédnout na internetové stránky www.zdarns.estranky.cz, kterým
děkuji za možnost čerpat některé informace.
Pavel Peňaška
20
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Listopadová výročí středomoravského regionu
Před 75 lety – dne 10. listopadu 1940 zemřel v Přerově
Dipl. Ing. Basil MACALÍK, agronom, zemědělský pedagog
a spisovatel.
Narodil se 13. března 1861 v Ivanovicích na Hané. Studoval na reálce v Prostějově, kde roku 1880 maturoval a poté odešel do Vídně na studium vysoké
školy zemědělské, kde v roce 1884 získal titul diplomovaný hospodář. Pedagogickou dráhu začal o rok později v Přerově, kde byl profesorem na zemské vyšší
hospodářské škole. V roce 1911 byl povolán do Olomouce, kde se stal ředitelem
hospodářské školy na Klášterním Hradisku. Po deseti letech se vrátil do Přerova,
kde až do roku 1924 vykonával funkci ředitele vyšší hospodářské školy. Po celou
dobu pedagogické činnosti byl literárně činný. V době odpočinku se plně věnoval
badatelské a spisovatelské činnosti. Zabýval se dějinami mlékařství, drůbežářství, hedvábnictví,chovu skotu, rybníkářství a včelařství na Hané. Obsáhlé
stati publikoval v ročence Sborník Čs. akademie zemědělské v období let 1924
až 1938. Stati věnované lidovému léčitelství chorob zvířecích a lidovému
názvosloví zootechnickému na Hané, publikoval v Záhorské kronice. Zde také
najdeme Pověry a zvyky na Záhoří a Pastýřské melodie. Na svém kontě má také
několik knižních vydání. V roce 1888 napsal a vlastním nákladem vydal Drůbežnictví poučné a zábavné. R. 1897 vyšla v Přerově jeho kniha Rozdělení Moravy na obvody plemenné. Publikace Hanácký ječmen vyšla v roce 1900. O 12 let
později napsal rozsáhlou stať k paleontologickému vývoji moravského koně,
která vyšla v Časopisu Moravského muzea v Brně. Vročení 1930 je v knize Prapředkové domácích zvířat na Hané. Spisovatelskou činnost zakončil publikací
Jak jsem žil a pracoval a o rodě, z něhož jsem vzešel, která vyšla v Praze v roce
1938.
( Fischer, R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. s. 182-183. * lský: Za ředitelem inž. B. Macalíkem. Obzor 12. 11. 1940, s.2.)
Před 10 lety – dne 10. listopadu 2005 zemřela v Olomouci
MUDr. Anna FOLPRECHTOVÁ, rodačka ze Strážnice, ředitelka Okresní hygienické stanice v Olomouci, organizátorka hygienické péče v olomouckém okrese i kraji,
pedagožka, odborná publicistka, pracovnice Českého
červeného kříže a aktivní členka VSMO.
Narozena 31. 5. 1939. Od roku 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina
přestěhovala do Šternberka. Zde studovala gymnázium, na kterém maturovala
v roce 1956. Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, všeobecný směr absolvovala v roce 1962. Pracovala v OHS kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou
a tuto funkci vykonávala až do března 1992. Pedagogicky dlouhodobě působila
na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní
přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku u Olomouce.
Od roku 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách
periodik: Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie,
Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické
stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala
a zároveň zde publikovala desetistránkovou úvodní stať
„ Hygienická služba v okrese Olomouc“. Dlouhodobě se věnovala přednáškové
činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila
zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub
se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném
kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů a činností
zajímala se o olomoucký kulturní život. Vzpomínky na milovaný Šternberk
byly publikovány ve Šternberských listech v roce 2001.
(Almanach Okresní hygienické stanice v Olomouci. Olomouc 1999. * Hlůzová,
Vlasta. Prošli Šternberskem. Šternberk 2015, s. 33.)
Před 120 lety – dne 14. listopadu 1895 se v Bělkovicích
narodil František ŠTAJGR, akademik, univerzitní profesor
a vědec v oblasti občanského práva procesního.
Střední školu studoval v Olomouci, kde nedokončil Slovanské gymnázium,
protože musel narukovat za první světové války na frontu. Když se vrátil
z ruského zajetí, odmaturoval v roce 1919 a začal studovat na právnické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil justiční dráhu jako soudce na
Slovensku, kde působil 14 let. Od roku 1935 přednášel občanské právo procesní
na právnické fakultě v Bratislavě, kde byl v roce 1937 jmenován mimořádným
profesorem. Po vzniku Slovenského štátu v roce. 1939 musel Slovensko opustit
a vrátil se i s rodinou do rodiště, kde přečkal válku. Od ledna do prosince 1945
vykonával funkci tajného předsedy národního výboru a poté byl povolán do
Prahy na Karlovu univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem civilního
soudního řízení. Po zřízení katedry občanského práva na KU stál v jejím čele až
do odchodu do důchodu v roce 1969. Na pražské univerzitě zastával řadu akademických funkcí, byl děkanem a proděkanem právnické fakulty. Ve své vědecké
činnosti sepsal přes 20 knih, více než sto větších právnických statí. Z nejznámějších knih, např. Zásady civilního řízení soudního (1945), Konkursní právo
(1947), Materiální pravda v občanském soudním řízení (1954), Československé
mezinárodní civilní právo procesní (1967) aj. Zemřel v Praze dne 31. srpna 1972.
( ČBS. Praha 1992.s.710. * Nekrolog Lidová demokracie 1.9.1972, s.4.)
Před 115 lety – dne 16, listopadu 1900 se v Olomouci
narodila Eliška JUNKOVÁ –
KHÁSOVÁ, roz. Pospíšilová,
automobilová závodnice,
autorka vzpomínkové knihy.
Narodila se jako nejmladší dítě a měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí
obchodní školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se
německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní
banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek. Když byla v roce 1917
zřízena pobočka v Brně odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku
a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do Prahy. Její
nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena
u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz. Provdala se 24. června 1922. Manželé
si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech
1924-1928 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela
15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se provdala za
automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do
odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik. Za 2. světové války
byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela
se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. let
přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO,
kterých se sama v roce 1926 zúčastnila. V roce 1972 vyšla její vzpomínková
kniha „ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její příběhy Miloš
Kovářík v knize Královna volantu. Zemřel 5. ledna 1994 v Praze. Olomouc ji
poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu.
(ČBS. Praha 1992.s. 289. * Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk
2010.,s. 51-52.)
Před 95 lety – dne 18. listopadu 1920 zemřel ve Velkém
Týnci František KUBÍČEK, lidový hanácký povídkář, rolník
a mlynář.
Narodil se ve Velkém Týnci 16. června 1851. V roce 1913 vydal vlastním
nákladem knihu Život a příběhy pana otce Dobráčka, v které je na čtyřicet
povídek ze života, napsaných týneckým nářečím.
(Pospíšil,F.: Almanach hanáckého roku. Přerov 1923, s. 104. * Ševčíková, Hana :
Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém
Týnci. Velký Týnec 2007, s. 70.)
Před 65 lety - dne 18. listopadu 1950 zemřel v Uherském
Hradišti Jan ZLÁMAL, pedagog, matematik, který vydával
pedagogické spisy pod pseudonymem Hanuš Solitude.
V letech 1911-1922 byl odborným učitelem ve Štěpánově a Troubelicích a v období 1928-1939 působil ve Štěpánově jako ředitel obecné a měšťanské školy.
Autor monografie ˇ“ Štěpánov“ vydané v roce 1928. Do pense odešel předčasně
k 1. srpnu 1939. Přestěhoval se do Luhačovic. Pocházel z Šakvic u Břeclavi, kde
se narodil 31. ledna 1886.
(Kronika národní školy štěpánovské (1886-1953). Státní okresní archiv Olomouc. * Kronika obce Štěpánova od roku 1927. Státní okresní archiv Olomouc.)
Před 15 lety – dne 23. listopadu 2000 zemřel František
DOČKAL, významný lidový písmák a básník.
Narodil se v rolnické rodině ve Velkém Týnci 13. května 1921. Po vychození
obecné školy v rodišti studoval nižší gymnázium v Olomouci a Hospodářskou
školu. Od dětství psal básničky, texty a krásně maloval. V roce 1967 napsal knihu
„Čuhácká dědina“, kde vzdal hold čuháckému nářečí. Téměř o třicet let později
vyšla druhá kniha „Čuháci vekládajú“(1996). Oslavil tak národopisný soubor
Týnečáci, který vznikl v roce 1986 a s nímž úzce spolupracoval. Napsal pro něj
řadu písniček, scének a povídek. Pan Dočkal psal také několik desítek let kroniku
obce.. Jeho články o zajímavostech a lidové kultuře týneckého regionu najdeme
na stránkách Hanáckých novin, Týneckých listů, Hanáckého kalendáře a vlastivědných časopisů. V pozůstalosti zanechal řadu básnických sbírek, např. Týnecké polní kvítí, Povídky z dospívání a Cestou domů..
(Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého
Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec, 2007. s.65.)
Před 100 lety – dne 25. listopadu 1915 zemřel v Olomouci
ThDr. František Saleský BAUER, olomoucký kardinál arcibiskup.
Pocházel z Hrachovců u Valašského Meziříčí, kde se narodil 26. ledna 1841.
Maturoval v roce 1859 na piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Poté odešel do
Olomouce, kde absolvoval bohoslovecká studia a na kněze byl vysvěcen v červenci 1863. Zprvu působil jako kaplan ve Vyškově, po roce jako adjunkt na
bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl povýšen na doktora bohosloví a stal se
profesorem biblického studia. Roku 1873 byl povolán na pražskou univerzitu.
V dubnu 1882 byl jmenován biskupem v Brně a dne 13. května 1904 byl poslán na
arcibiskupský stolec sv. Metoděje do Olomouce. Roku 1911 byl jmenován kardinálem (jako první kardinál z lidu českého). Byl spolupracovníkem Časopisu
katolického duchovenstva. Sepsal a vydal knihu „Církevní život na Valašsku“.
Psal také o poutních místech na Moravě a uveřejňoval odborné články z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je zachováno několik jeho
básní. Za jeho působení bylo opraveno a vybudováno několik zajímavých
sakrálních staveb. V Olomouci zbudoval kapli bl. Jana Sarkandra, restauroval
arcibiskupskou residenci, přestavěl budovu konsistorní. Za svého působení
zřídil 32 far, 36 kostelů. Finančně vypomohl nemocnici v Kroměříži, stavěl
dělnické domky. V Olomouci zřídil diecézní muzeum a památkovou a uměleckou
radu diecéze. Podporoval také turistiku. Pochován byl na dómě sv. Václava
v Olomouci pod hlavní věží.
(Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000, s. 12. * Podlaha, A.: Bibliografie čes. katolické literatury. Praha 1923,
s. 2062.)
Před 85 lety – dne 26. listopadu 1930 se v Olomouci narodila Helena LISICKÁ, spisovatelka a folkloristka.
Do školy chodila v rodišti a v letech 1944 a 1945 v Třebíči. Po návratu do Olomouce začala studovat gymnázium, které nedokončila ze zdravotních
...pokračování na straně 21
Z análů paměti 21
TÝNECKÉ LISTY
DUCHOVNÍ SLOVO
Dvě bytosti
Dvě bytosti vidíme na Kalvarii, Ježíše
a Marii. Ježíš nás učí, jak máme umírat. Když On ve své velké hodině umírání chtěl mít u sebe svou Matku, jak
bychom se mohli opovážit umírat bez
ní? Ve všech věcech máme sledovat Ježíše. Především však je důležité, abychom jej následovali v jeho smrti. Kdyby to bývalo dobré, byl by ji ve své lásce této scény ušetřil, ačkoliv snad sama Panna Maria by toto milosrdenství, že nemá být přítomna při Synově
smrti, považovala za kruté.
Zde, u smrtelného lože, se stala naší
Matkou. Není jistě mezi námi ani jednoho, do jehož úst by víra mnohokrát
za den nevkládala modlitbu, modlitbu
papežů i venkovanů, učenců i neučených, bohatých i chudých, osob řeholních i světských, aby Matka Boží stála
při nás v hodině smrti. „Pros za nás
hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.
Amen.“ Tuto prosbu máme vkládat do
všech svých modliteb.
Nediktujme, nevyslovujme nějaké
přání stran smrti, nýbrž ponechejme
Bohu, aby určil dobu, místo a způsob
naší smrti, jen když nebude bez Panny
Marie. Hodina smrti je žíznivá doba
a pohlcuje velké milosti. Úžasné propasti se rozvírají náhle v duši, v níž mizí uplynulá léta, staré zvyky a tisíce jiných věcí, jež nám tu velmi scházejí.
Ďábel si schovává své nejhorší zbraně
pro tento okamžik. Je to opravdu hrozná věc, že nemůžeme umřít dvakrát,
takže hned napoprvé musíme umřít
dobře. Při smrti běží o věci úžasné.
Svátosti jsou velká věc pro tuto hodinu, ale ne mocnější, než je třeba. Pozorujte umírajícího člověka! Vizte, jak
rozhřešení padá prudce do jeho vyprahlé duše, jako letní déšť do rozpukané půdy. A přece jsou jeho oči důkazem, že boje stále ještě přicházejí
a odcházejí. Přizvěme Pannu Marii. Ať
již je zde viditelně nebo neviditelně, ať
již mluví nebo jedná beze slova, ujednejme smlouvu již dávno předtím a to
se závazkem nezrušitelným, že bude
u nás, aby vykonala úkol tak nesnadný
a tak nevýslovně důležitý.
Stojí to za to, abychom celý život o to
prosili, jen když se nám ke konci naše
prosba splní. Jakou cenu má dobrý
život, není-li korunován dobrou smrtí?
Ale každý dobrý život je ze všeho, co je
v naší moci, nejbližší prostředek k dobré smrti. Bylo, myslím, poměrně málo
dobrých smrtí, které by nebyly zakončením dobrého života. A tyto nečetné
případy, tak praví celý věřící svět, byly
umožněny zásluhou Panny Marie. Ale
dobrý život je nejvhodnějším prostředkem k tomu, aby stála u našeho
lůžka v oné hodině. Život, jenž nese
kříž, vždycky se setkává s Pannou
Marií. Při ukřižování bývá přítomna
takřka oficiálně. Když Ježíš nechtěl
umřít bez ní, bude nás tím více milovat, když ani my nebudeme chtít
zemřít bez ní. Ať by si trval smrtelný
zápas sebedéle, ať by si ubohá odcházející duše byla sebe zkormoucenější, blahoslavení nade všechny
zemřelé jsou ti, jimž zatlačila oči sama
Panna Maria. Děkujme našim předkům, že náš kostel a tím i celou farnost
zasvětili Panně Marii Nanebevzaté.
Přicházejme každou neděli do tohoto
chrámu, abychom si vyprosili dobrý život pro sebe i své děti. A teprve tehdy
budeme šťastnými.
(Podle Fridricha Wilhema Fabera)
Připravil Páter Václav Haltmar,
Cír. římskokatolická ve V. Týnci
Posezení pro seniory ve Vsisku
8. 10. uspořádal výbor pro sociální
záležitosti a bezpečnost občanů
Obecního úřadu ve Velkém Týnci již
tradiční posezení pro seniory v Hostinci u Facků, kterého se zúčastnili
dříve narození občané nejen ze Vsiska, ale i z Velkého Týnce a Čechovic.
Pohlazením po duši bylo vystoupení
dětí z 1. stupně základní školy pod vedením paní učitelky Evy Kvítkové. Při
písničce Ne, pětku ne mnozí jistě zavzpomínali na léta prožitá ve školních
lavicích. Srdečný dík patří nejen paní
učitelce a jejím svěřencům, ale také
obětavým rodičům, kteří děti na vystoupení přivezli a po představení si
děti zase vyzvedli. K dobré náladě přispěly seniorky z klubu seniorů s tanečním souborem Poupata. Na jejich pevný krok s ohledem na věk bylo radost
pohledět.
Každý senior dostal drobný dárek a něco na zub. Příjemným zjištěním je fakt,
že tuto akci navštěvuje stále více lidí
a to nás těší. Věřím, že v příštím roce
se opět sejdeme ještě ve větším počtu
než letos.
Alena Ostřanská
Výročí...
...dokončení ze strany 20
důvodů. V letech 1947 až 1949 absolvovala odbornou školu pro ženská povolání
a poté krátce pracovala v n. p. Milo a pak byla v domácnosti. Od roku 1960
pracovala v Domě armády jako knihovnice, organizační referentka a později
sekretářka vojenského útvaru. Od roku 1968 byla spisovatelkou z povolání.
Začala publikovat ve Stráži lidu pod jménem H. Sedláková a dále do regionálních
periodik a celostátního tisku, např. Nová Svoboda, Štafeta (Prostějov). Zemědělské noviny, Květy, Obrana lidu, Práce, Literární měsíčník aj. Knižně debutovala sbírkou pověstí „Za horama, za dolama“ v roce 1965. Autorka pohádek,
pověstí, povídek, národopisných studií, reportáží, fejetonů, rozhlasových a televizních námětů, libret a scénářů, divadelních a loutkových her má na svém kontě
přes dvě desítky knižních titulů. Pohádkové a bájné motivy z Olomoucka a okolí,
pověsti o českých a moravských hradech, ze Záhoří, převyprávění moravských
lidových příběhů i hanácká říkadla ve středohanáckém dialektu tvoří zajímavé
jádro tvůrčí invence. Od roku 1983 vedla národopisný soubor Haná ve Velké
Bystřici. O pět let později se stala členkou Národopisné společnosti při ČSAV
a v roce 1990 stála u zrodu festivalu folklorních souborů Lidový rok a konference
o lidové kultuře na Hané. Dlouhodobá spolupráce s ostravským studiem Čs.
rozhlasu, která připravila řadu malých dramatizací pro nejmenší je datována
rokem 1959. Zemřela náhle 30. listopadu 2009. Hrob má na hřbitově ve Velké
Bystřici, o který se vzorně stará paní Bronislava Millá.
(Literární slovník severní Moravy a Slezska.1945-2000. Ostrava 2001, s. 167168. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993.* Ševčíková,
H.: Helena Lisická. Olomouc, 1982. * Všetička, Fr.: Nekrolog. 2009.)
Připravila Hana Ševčíková
O mé rodině
V říjnových TL jsem se krátce zmínil
o naší rodině, a dnes se znovu zmíním
o Hrudníkových šířeji. Začátkem 80.
let jsem zpracoval jejich rodokmen, ale
velmi amatérsky. Neměl jsem ponětí
o tom, jak postupovat. V té době byl
také problém k matrikám se dostat.
Podařilo se mi to ale v Olomouci v archivu, kde jsem byl neodbytný a také
mi vyšla vstříc paní archivářka snad
proto, že věděla o přátelství své dcery
a mé dcery, studentek olomoucké zdravotní školy.
Podařilo se mi zjistit, že náš pradědeček František (1830-1867) zemřel
na souchotě, zůstalo 7 sirotků. Otcem
Františka byl Josef (1802), dlouholetý
obecní písař a kronikář, otec sedmičlenné rodiny, z níž jeho syn Ignác
(1836) byl také po něm obecním úředníkem. Dalším předkem byl Jakub
(1744), syn Šimona (1709), narozeného v Krčmaňi, do Týnce přiženěného
v roce 1732. Před lety jsem se k dalším
dokladům (matrikám) nedostal. Dnes
ale již vím, že v matrikách krčmaňských zapsán je náš nejstarší předek
Petr (1605). Asi před dvěma roky navštívil mě P. Jan Hrudík, farář ze
Strání, potomek z rodu Petra Hrudníka
z Krčmaňe. V jeho případě ke změně
příjmení na Hrudík došlo chybným
zápisem v matrice farnosti na Prostějovsku, kam se jeden krčmaňský Hrudník přiženil. Čeká nás tedy nové
kompletní zpracování rodokmenů
„Hrudník“ krčmaňských i týneckých
i HRUDÍKŮ. Mám slíbeno také od
mých vnuků, že se dovím, zda jméno
Hrudník existuje také jinde než na
Moravě, na Hané.
Vzpomenu ještě na svého stařečka
Bartoloměje (1862-1945), kterého
jsem si užil jako malý chlapec, ale
vzpomínky jsou to krásné. Bydlel u nás
ve výminku, byl vdovec. K nám chodil
na jídlo, jinak si ještě hospodařil sám.
Věnoval se včelaření. Když se vytáčel
med, byly pozvány komárovské děti.
Každý dostal krajíc chleba pokapaný
čerstvým medem. Byla to dobrota, ale
byli jsme medem celí polepení. Stařeček také měl na sporáku litrový
hrnek polínkového (pelyňkového) čaje, který popíjel, prý kvůli žaludku.
Nechápal jsem, že to může pít, dal mi
kdysi ochutnat, když jsem byl neodbytný. Také vzpomínám, že mi řekl, že
kříž na Hradisku vedle mohyly postavil
v roce 1933 na poděkování za záchranu života našemu tatíčkovi, když se mu
splašili krávy. Stařečka často navštěvovali dva strýčci a tečička ze Slavkova. Když prý jim jako dětem zemřel,
tatínek se o ně postarali, připravili je
do života. Později, jako školák dověděl
jsem se, že stařeček hodně let měl
pronajatou obecní cihelnu. K dělníkům byl spravedlivý, od některých
jsem to i slyšel. Dověděl jsem se také
od nich, že byl jejich dětem za kmotra
na křtu. A kontakty s rodinami křťěnců
byly velmi blízké. Pochopil jsem tím
pravdivost přirovnání „nývětší přízeň
sú kmocháčci“. Stařeček často vzpomínával, že se po smrti otce, tedy od
pěti let postaral o něj kmocháček Kubíček. Říkával o něm „naočele mě hospodařeni s penězama, v polo, doma,
kolevá dobetka, nechale mě veočeť
zednikem, odělale ze mě hospodářa.“
Takové hodnocení slýchávali prý od
nich i moji starší sourozenci.
Díky stařečkovi a našim rodičům věděli jsme už jako děti, jak se mají lidé
k sobě chovat. Nejvíce moudrostí jsme
dostali od maminky. „Příte, bode vám
přány, jakú mirú měřiš takovú ti bode
naměřeny, služ čerto dobře peklem se
ti odměni, co so dložný - nic, to je za
Pán Buh zaplať.“ Ta pravidla jsme
zažili v praxi. A prostá dědinská společnost, hospodyně, hospodáři, stařečci a stařenky, všichni obyčejní lidé
s úplnou samozřejmostí dokázali přijímat a poté dále předávat to dobré,
ale také odmítnout to zlé a špatné.
Bohužel jsme si také užili soustavný
duchovní teror praktickým uplatňováním třídního boje a třídní nenávisti.
Nedivme se tedy, že je dnes kolem nás
tolik negativ.
Vojtěch Hrudník
OTÁZKA PRO...
Ivetu COUFALOVOU, šéfredaktorku Dějin a současnosti, t. č. Drážďany, Německo
Jak se díváte na současnou imigrační vlnu a reakci České republiky?
V novinových titulcích čteme, že západoevropští politici vyčítají Středoevropanům jejich sobeckost v přístupu
k uprchlické krizi. Ovšem je těžké to
hodnotit, historický vývoj společností
se půlstoletí po druhé světové válce
významně lišil – a lakmusovým papírkem toho, jak se zachováme k bližnímu, se právě ukazuje současná situace. A že nejsme jako společnost „připraveni“ na to podělit se o svůj blahobyt, je dáno asi tím, že mnohdy
necítíme, že vůbec nějaký blahobyt
máme či se nám nechce vzdávat něčeho, co si užíváme tak krátce... Nejsme
v tom sami. I Německo je v přístupu
rozdělené a dělící linkou je hranice
právě mezi bývalou východní a západní zónou. A přituhuje. Sleduji vývoj na
demonstracích hnutí Pegida na vlastní
oči přímo v Drážďanech od jeho samotného vzniku. Frustrace z nezaměstnanosti, ze stagnace, z toho, že se
někteří Němci z východního bloku cítí
být občany druhé kategorie... A pak
přijdou uprchlící a jim se mají rozdat
peníze, na které by přeci měli mít
nárok oni – ti, kteří třeba poctivě pracovali (a je jedno, že pro „Honeckera“,
resp. DDR – mezi demonstrujícími Pegidy je totiž velké procento důchodců), ale třou bídu s nouzí. Podezíravost
až nechuť k cizímu tu byla latentně
přítomná po celá devadesátá i nultá
léta (jeden čas jsem dokonce kvůli této
xenofobii odmítala na bývalý „východ“
i jezdit). A když nyní demontrace sleduji – mrazí mě. Konají se totiž přesně
na místě, kde se scházelo hnutí
NSDAP, jejichž nadšení členové
v mnohatisícovém davu s jiskrou
v oku heilovali, až se okolní břehy
Labe zelenaly – fotografie jsou dodnes
k vidění v působivé stálé expozici drážďanského městského muzea... A tak
když jsem se zcela náhodou ono pondělí 19. října ocitla přesně mezi
pegidovci a antipegidovci („dělící linkou“ byl rezidenční zámek – objekt
mého odborného zájmu), zatrnulo mi.
Ta tichá síla davu... Nejsem rozhodně
slepý stoupenec „multi-kulti“, ale na
druhou stranu hnědnoucí tendence mi
nahánějí hrůzu stejně velkou jako vize
ataků Islámského státu na poklidnou
Evropu. Jak snadno se vše může zvrtnout, známe velice dobře z historie.
Chceme o tom ale takto vůbec přemýšlet? Ještěže konečně začala mezinárodní jednání o situaci v Sýrii, snad ne
příliš pozdě...
22
Dějiny a současnost
TÝNECKÉ LISTY
dějiny
a současnost
Listopadové číslo časopisu Dějiny
a současnost se po dvou letech vrací
k tématu trampskému: „Tu jako na
povel se vymrštilo z podrostu na obou
stranách paseky několik tuctů postav,
které se řítily proti sobě s pronikavým
řevem. Na jedné straně burácelo
civilisované ,hurrá‘ kozodojské výzvědné čety, na druhé prastarý váečný pokřik trampů. Jako dvě vlny,
hnané orkánem proti sobě, narazí na
sebe, vzpění se a vystříknou k obloze,
tak se střetly oba oddíly v nejprudším
běhu, ústa mužů se zpěnila a bojovníci
bantamové váhy byli vymrštěni do
výše. Z hrdel zápasníků a podobně se
derou zvířecí zvuky, takže sám otrlý,
českými filmy otužený pan Štych se na
chvíli odvrací a z jeho úst splývá
povzdech: ,Jak hrozná jest válka!‘“ Bojová scéna z legendárního humoristického románu Dobrodružství šesti
trampů Jaroslava Žáka a Vlastimila
Rady líčí metaforicky potýkání se
trampingu s paďoury, mastňáky, astrachány, měšťáky a dalšími netrampy
vůbec. Jenže odpovídala tato literární
nadsázka skutečnosti? Byl vzájemný
vztah trampů a jejich okolí v minulosti
opravdu tak jednoznačný? Odpovědět
se pokusí čtyři studie věnované několika momentům zajímavého stýkání
a potýkání trampů s „těmi druhými“
nejen v časech prvorepublikových,
protektorátních či socialistických.
A kdo jsou „ti druzí“? Vlastníci pozemků, lesní personál či ochranáři, skauti
a junáci, fašističtí vlajkaři a stranou
nezůstanou ani tzv. takytrampové...
Součástí čísla jsou samozřejmě i pravidelné rubriky: Ďasovský kompas, Historik na cestách, Řeč šlechtických
sídel, Středověké prameny, Knihovnička či recenze knih.
Listopadové číslo vyjde 13. listopadu.
kontakt: [email protected]
www.dejinasoucasnost.cz
Stalo se ve světě - LISTOPAD
1
2
1755 – Narodila se Marie Antoinetta, francouzská královna
(† 16. října 1793).
3
1910 – Narodil se Karel Zeman, filmový režisér, výtvarník, loutkář
(† 5. dubna 1989).
4
1035 – Narodil se Jaromír, český kníže.
5
1605 – V Anglii bylo odhaleno Spiknutí střelného prachu, zajat
jeho organizátor Guy Fawkes.
6
1975 – Skupina Sex Pistols uskutečnila svůj první koncert.
7
1665 – Poprvé vychází London Gazette, nejstarší noviny,
které vychází dodnes.
8
1620 – České stavovské vojsko bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře
v Praze. Vlády v českých zemích se po ní ujal Ferdinand II. Štýrský.
9
1980 – Zemřela Toyen, česká malířka (* 21. září 1902)
10
11
1970 – Vypuštěn Lunochod 1
1810 – Narodil se Alois Larisch, zakladatel vlnařských továren
v Krnově († 25. června 1880)
12
1375 – Zemřel Jan Jindřich Lucemburský, český kralevic
a moravský markrabě (* 12. února 1322)
13
1850 – Narodil se Robert Louis Stevenson,
skotský romanopisec a básník († 3. prosince 1894)
14
1840 – Narodil se Claude Monet, francouzský malíř
(† 5. prosince 1926)
15
1670 – Narodil se Bernard Mandeville, nizozemský filozof,
politický ekonom a spisovatel († 21. ledna 1733)
16
1745 – Zemřel Johann Lukas von Hildebrandt, rakouský architekt
(* 14. listopadu 1668)
17
1945 – Vstoupily v platnost Benešovy dekrety 122 a 123/1945 Sb.
o zrušení něm. univerzity v Praze a něm. tech. škol v Praze a Brně
18
1870 – Narodil se Franz Metzner, německý sochař
(† 24. března 1919)
19
1580 – Zemřel Jiří Melantrich z Aventina, renesanční tiskař
a nakladatel (*1511)
20
21
Časopis Dějiny a současnost si můžete půjčit v Místní knihovně V. Týnec
1945 – Proběhla československá měnová reforma, jež měla za úkol
snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu.
1850 – Narodila se Charlotta Garrigue-Masaryková,
žena profesora T. G. Masaryka († 13. května 1923)
1870 – Zemřel Karel Jaromír Erben, spisovatel, básník
(* 7. listopadu 1811)
22
1890 – Narodil se Charles de Gaulle, francouzský politik
a generál († 9. listopadu 1970).
23
1690 – Narodil se Ernest Jan Biron, ruský regent v zastoupení
nedospělého cara Ivana VI. († 29. prosince 1772)
24
1965 – Mobutu Sese Seko po krvavém puči uchvátil moc
v Demokratické republice Kongo
25
1915 – Bedřich Hrozný oznámil, že se mu podařilo rozluštit
klínové písmo
26
1855 – Adam Mickiewicz, polský spisovatel (* 24. prosince 1798)
27
1895 – Alfred Nobel podepsal svou poslední závěť a odkázal 31 miliónů tehdejších švédských korun na fond každoročního oceňování
vědeckých a jiných zásluh, z čehož pak vznikla Nobelova cena
28
1695 – V Plzni byl popraven Jan Sladký Kozina, vůdce rebelů
při Chodském povstání
29
1945 – Vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie
30
1700 – Velká severní válka: Švédové Karla XII. porazili ruskou
armádu cara Petra Velikého v bitvě u Narvy
Články, dopisy, úvahy, komentáře 23
TÝNECKÉ LISTY
Folklorní festival Ke kořenům
byl věnován památce J. R. Bečáka
Desátý ročník folklorního festivalu Ke
kořenům byl věnován památce týneckého rodáka a významného folkloristy
Jana Rudolfa Bečáka, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2015 přesně 100 let (zemřel na Nový rok 1987).
V sobotu 17. října v 14.00 hodin se
několik desítek místních i přespolních
návštěvníků sešlo u obchodu pana Jiřího Nováka, kde byla následně panu
Bečákovi odhalena pamětní deska pocházející z dílny samotišského kameníka René Seifrieda. Slavnostnímu
aktu byly přítomny i obě Bečákovy
dcery Marie a Miluše či senátor Martin Tesařík. Několik slov pronesl starosta obce Petr Hanuška, na tchána
i na poměry v zemědělství zavzpomínal Bečákův zěť Josef Novák. K slavnostní atmsféře setkání přispělo i několik zpěváků ze souboru Týnečáci.
O hodinu později na velkém sále společenského domu otevřel hlavní organizátor folklorního setkání Zbyněk
Žůrek výstavu fotografií hanáckých
krojů Pavla Kolmana.
Tu mohou zájemci shlédnout i v současnosti na chodbě zámeckého úřadu.
Kurátor výstavy velmi zasvěceně pohovořil o kroji, jeho částech i historii.
První tóny festivalu zazněly v 17. hodin. A byli to opět naši Týnečáci, kteří
přispěli „troškou do mlýna“. A mlýnská kola programu se točila dál. Moderátor Stanislav Denk zval střídavě
na pódium členy Hanáckého souboru
písní a tanců Klas z Kralic na Hané,
Valašského souboru písní a tanců Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm,
Cimbálové muziky Záletníci z Velké
Bystřice a hanáckého mužského
sboru Rovina.
Před přestávkou proběhla i přehlídka
hanáckých krojů s komentářem paní
Bronislavy Millé z Velké Bystřice. Po
přestávce přehlídka muziky, tanců
i zpěvů pokračovala. Slavnostně však
byla i pokřtěna kniha vzpomínek o J. R.
Bečákovi, kterou edičně připravil Zdeněk Žůrek. Její součástí je i DVD s filmem Lubomíra Chytila Z klenotnice
lidové kultury Hané. Zakoupit si ji můžete na sekretariátu Obecního úřadu
Velký Týnec.
Co říci závěrem?
Velké poděkování patří všem organizátorům z Občanského sdružení Folklorum i členům Komise pro školství,
kulturu a sport ZO Velký Týnec. Neméně intenzivní pozdravení letí směrem k všem návštěvníkům festivalu.
Těch přespolních bylo bohužel jako
tradičně více než domácích.
Petr Hanuška
Dobrý den vážený pane starosto,
chci Vám napsat, že jsem se v sobotu s manželem zúčastnila
odhalení pamětní desky J. R. Bečáka u Vás ve Velkém Týnci. Pozvánku jsem dostala e-mailem,
ale ještě mě osobně zval i pan
Zbyněk Žůrek, který na mě naštěstí nikdy nezapomene a dává
vědět. Měla jsem radost, protože
pan Bečák byl vlastně můj předchůdce u nás ve Vlastivědném
muzeu, i když jsme se nikdy nepotkali, v té době, kdy on tady
pracoval, jsem byla malé dítě.
Jeho osobou jsem se nicméně
zabývala a přemýšlela nad ní před
dvěma lety, když jsem chystala
první národopis-nou expozici ve
VMO - na hlavní budově v Olomouci. Snažila jsem se najít nějaké fotografie a poznámky, které
si pan Bečák dělal ke svojí expozici, která byla v Litovli. Tehdy mi
nějaké materiály dodal pan
Žitník, jeho zeť… Z toho, co jsem
se mohla tehdy dozvědět, jsem
pochopila, že pan Bečák byl velmi
silná osobnost, který musel bohužel při svém pracovním nasazení
čelit nepřízni tehdejšího režimu,
a tudíž mu nebylo umožněno
vykonat všechno co chtěl…
Chci Vám touto cestou poděkovat
za moc příjemné sobotní odpoledne, kdy jsme se seznámili také
s panem Novákem a pohovořili
společně o „kořenech“ na venkově. Mluvila jsem také s panem
senátorem ing. Tesaříkem a říkal,
že ke svému dopisu mohu připojit i poděkování za něj. Moc se
nám to líbilo!
S pozdravem a „recipročním pozváním“ na výstavu k obru Drásalovi, která se bude konat ve
VMO 20. 11. v pátek (aktuální
pozvánku pošlu, až bude hotová),
Vás zdraví Veronika Hrbáčková,
kurátorka fondu Etnografie ve
VMO
Veronika Hrbáčková
OTÁZKA PRO...
... Zbyňka ŽŮRKA, editora nové
knihy o J. R. Bečákovi.
Jsi editorem svazku o J. R. Bečákovi. Jak jsi ho koncipoval?
Mým záměrem nebylo vydat životopisnou knihu o J. R. Bečákovi. Ta by
totiž svým rozsahem daleko předčila
tento útlý svazek, který jsme nakonec
vydali. Navíc otázkou zůstává, jaké
množství čtenářů by taková publikace
vůbec zaujala. Byť jde o člověka mimořádného – svými organizačními
schopnostmi, zapálením pro regionální národopis, pílí a úsilím, které
v tomto směru vynaložil, prací (dílem),
která byla v dané době svým významem jedinečná a mnohdy přelomová,
ale hlavně odkazem, který po něm
zůstal – je stále na okraji zájmu široké
veřejnosti a své obdivovatele má především z řad milovníků a vyznavačů
hanáckého folkloru. Z pamětníků - jeho bývalých spolupracovníků - dnes
žije už jen málokdo.
Knihu jsem nakonec sestavil z článků,
recenzí, vzpomínek a dokumentů, které byly o J. R. Bečákovi a jeho práci
publikovány v různých letech na různých místech. Když jsem si je pročetl,
získal jsem pro mě naprosto nový,
překvapivý pohled na člověka, o kterém se tady na Hané moc nemluví. A to
ani v samotné jeho rodné obci – Velkém Týnci. Jako by nad jeho osobou
visel černý mrak. Snad proto, že mu
komunistický režim dal „cejch“ nepohodlného člověka a systematicky mu
házel klacky pod nohy a bránil v uskutečnění jeho vizí a dokončení započaté
práce.
Jednotlivé články jsem chronologicky
řadil za sebe, aby měl čtenář možnost
sledovat, jak se Bečák pohybuje v čase, jak se vyvíjí, jakou práci provádí,
jaké překážky mu osud staví do cesty,
jak se s nimi dokáže vyrovnávat a přitom stále pracovat a zanechávat za
sebou nesmazatelnou stopu.
Kdo do něj přispěl?
Jak jsem již zmínil, články jsem získal
z různých dobových tiskovin, týdeníků,
měsíčníků, recenzí k výstavám, ale
i vzpomínek pamětníků, kteří je
publikovali v příležitostných věstnících a vzpomínkových publikacích.
Aktuálně do publikace přispěli lidé,
kteří se hanáckým folklorem hlouběji
zabývají a čerpají při své práci z odkazu J. R. Bečáka, jako například Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod
Radhoštěm, Vlastivědné muzeum Olomouc, nebo Národopisná skupina
z Velké Bystřice.
Co přináší obrazová příloha?
Fotografiemi, které jsou v knize použity, jsem se snažil doplnit text a dokreslit tak celkový pohled na život
a dílo J. R. Bečáka. Za každou kapitolou je zdroj, ze kterého jsem fotodokumentaci čerpal. Hledání a získávání tohoto materiálu bylo mnohdy daleko náročnější než získání samotných textů.
Co mohou čtenáři vidět na přiloženém DVD?
Na přiloženém DVD, které je nedílnou
součástí publikace, je filmový dokument z národopisné výstavy instalované podle libreta J. R. Bečáka
v prostorách litovelského muzea pod
názvem „Z klenotnice Hané“. Byl natočen amatérským filmařem Lubomírem Chytilem v roce 1986. Chytil
byl členem litovelského Kinemaklubu
a věnoval se mimo jiné i dokumentaci
hanáckého národopisu.(více se lze dočíst v knize). Film nabízí prohlídku
interiéru muzea, celkové uspořádání
expozice i detailní pohledy na jednotlivé sbírkové předměty. Z úst J. R. Beka, který dokument komentuje, se přitom divák dovídá o celé výstavě mnoho
zajímavého
24
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
ZÁŽITKOVÝ DÁREK
aneb
ŘÍJNOVÉ PŘEKVAPENÍ
Páteční odpoledne, pár dnů po mých
kulatých narozeninách jsem čekala
návštěvu z Jeseníku. Velmi jsem se
těšila na setkání, protože jsme se už
dlouho neviděly a vše nevyřídíte přes
telefon nebo skype. Krátce po třinácté
hodině zazvonil zvonek a objevila se
vzácná návštěva. Hudební skladatel
a varhaník přišel s mojí kamarádkou.
Ano, do mého miniprostoru přišla
Alenka Trunečková a Jiří Réda.
Návštěvníci nechtěli ani sousto lineckých srdíček, ani čaj nebo kávu, jen
měli svůj plán, o kterém jsem
nevěděla naprosto nic. " Obleč se teple, tam kam pojedeme bude chladno!" Hlavou se honily různé nápady
a tak jsem byla velice překvapena,
když modré autíčko zamířilo z města
ven, směrem do Velkého Týnce. Celou
cestu nás provázely kapky deště. Autíčko zastavilo před kostelem Církve
římskokatolické, který zářil už z dálky
novou omítkou a prý byl renovován
vně i uvnitř. Uvítala nás řádová
sestřička a mladý muž. Uvnitř jsme se
usadili v lavicích a po úvodních slovech pana Rédy a tónech varhanního
nástroje, zazněla první báseň z úst
Aleny Trunečkové, která přednesla
mojí nejmilejší báseň Jana Skácela "
Co radí princezna Čau".
Pak zazněly další skladby a básně na
téma láska. Z dalších básní jsme slyšeli básně Josefa Kaldy, Jiřího Šotoly
a Jacquese Préverta. Výborná akustika a dojímavé verše i tóny milovaného hudebního nástroje evokovaly
vzpomínky na moje mládí, kdy jsem
ráda chodila na varhanní koncerty
a recitovala milostnou poezii. Jakoby
se promítla láska do let prošlých i současných. Úžasný pocit, který byl zřejmě tajným plánem mých přátel. Přednes básní završil Jiří Réda skladbou
F. Schuberta "Ave Maria".
Archeologická
aktualita
Osada prvních zemědělců
v Babicích u Šternberka
V říjnu tohoto roku archeologové Archeologického centra Olomouc, během úpravy polní cesty, prozkoumali
osadu z mladší doby kamenné v Babicích u Šternberka. Mladší doba kamenná - neolit (5 600 – 4 500 př. n. l.) je
období, kdy se na našem území poprvé
objevuje znalost obdělávání půdy a pěstování obilí, vedle toho také znalost
chovu dobytka, výroby keramiky a vrtání či broušení kamenných nástrojů.
Lidé si poprvé v našem pravěku začínají stavět pevné domy a usazují se
trvaleji na jednom místě. Během výzkumu bylo nalezeno 20 zahloubených jam kruhového či oválného půdorysu, které představují zbytky po
hospodářských objektech pravěké
osady, sloužící např. k ukládání zásob
či jako jámy odpadní.
Vedle těchto jam se v Babicích archeologům podařilo také prozkoumat
jeden pravěký kostrový hrob. V ob-
délné hrobové jámě byl zemřelý uložen ve skrčené poloze na pravém
boku. Kolem hrobu se nacházel kruhový žlábek, který vymezoval prostor
mohyly původně se nacházející nad
hrobem a dnes již zcela zničené orbou.
Tyto hroby jsou typické pro konec
pozdní doby kamenné - eneolitu
(2 900 – 2 300 př. n. l.). V tomto období se mění společenská struktura
pravěké společnosti. Společnost se pomalu začíná stratifikovat, což souvisí
s postupným rozvojem výrobní specializace - řemesel a s rozvojem obchodu,
především s kovovou surovinou a výrobky z kovu. Lidé v závěru eneolitu
dodržovali přísná pravidla při pohřbívání svých mrtvých. Výbava hrobů
a uložení těla zemřelého se v hrobech
mužů, žen i věkových skupin přísně
odlišovala.
Vendula Vránová
Varhannímu koncertu v kostele i uměleckému přednesu byli přítomni i manželé Šafránkovi a Buksovi. Chvíli poslouchal i pan farář Václav Haltmar. Po
téměř hodinovém programu jsme se
přemístili na kafíčko se sladkou tečkou do Zámecké restaurace. Zde bylo
plno, protože probíhaly Zvěřinové hody. Nebýt rezervovaného stolu pro pana starostu, který měl přijít až v 19
hodin, tak bychom museli odejet hned
domů.
Škoda, že jsem se nesetkala s Dr. Hanuškou, kterému bych ráda poděkovala za nádhernou gratulaci a dárkový koš plný dobrot, který nechal doručit na mou olomouckou adresu prostřednictvím jedné paní, už v den D.
Gratulanti přinesli plno květin i drobných dárečků, ale ten zážitkový dar byl
jedinečný, nádherný a neopakovatelný.
Moc všem děkuji.
Hana Ševčíková
Foto: archiv AC Olomouc
Babice u Šternberka - hrob z konce pozdní doby kamenné
Zájezd do Hanušovického pivovaru
V úterý 6. října se štamgasti z Důlní
hospody vypravili navštívit Hanušovický pivovar. Ráno byl sraz v Důlní,
kde jsme si dali ranní šerák a vyrazili
s p. Mückem směr Hanušovice. Po příjezdu nás přivítali v areálu pivovaru
a po dvou skupinách jsme prošli kompletně celý pivovar jako VIP zákazníci
(varna, spilka, filtrace, stáčírna, čistírna sudů, plnění sudů, historie pivovaru atd.). Po prohlídce jsme se sešli
v nové restauraci přímo u pivovaru,
kde byla ochutnávka piva. Toho mohl
každý vypít, jak se říká „co hrdlo ráčí“.
Na oběd jsme měli skvělý pivovarnický hovězí gulášek s domácími houskovými knedlíky. U pohoštění jsme
zhlédli film o historii pivovaru. Na závěr si štamgasti nakoupili suvenýry
a vyrazili jsme zpět do Velkého Týnce,
kde jsme se u Důlní hospody společně
vyfotili a završili nádherný výlet. Celou akci pro štamgasty sponzoroval
Pivovar Hanušovice a Důlní hospoda.
J. Kalfa
Foto: V. Ján
Literatura 25
TÝNECKÉ LISTY
TELEFON
„Mohl bys vynést smetí?“ Ivan se
neklidně zavrtěl na gauči. Zdenin
dotaz zněl sice zdvořile, ale Ivan
v něm slyšel: ´Přestaň čumět na
fotbal, zvedni zadek a běž se smetím. Okamžitě!´
´To zrovna,´ řekl si v duchu. „Za
chvíli,“ zavrčel nahlas. Zdena povzdechla, vrhla po něm znechucený pohled, kterým chtěla říct:
´ty budižkničemu´a odsupěla
s košem. Když se vrátila, s jízlivostí, skrývanou za úsměvem se
zeptala: „Už ses rozmyslel s tím
víkendem?“ Ivan obrátil oči
v sloup, pro jistotu raději jen v duchu. Na příští víkend pozvali na
chalupu sestřenici s manželem a
Zdena si vymyslela, že on má buď
naplánovat program, nebo zajistit
proviant. Přitom vždycky všechno
dělala ona a byla v tom opravdu
dobrá. Akorát trochu moc aktivní,
takže ji musel občas trochu
usměrnit. Nedávno si ale začala
stěžovat, že ona je ta, kdo zařizuje, a on ten, kdo kritizuje, a že
se chce - jak říkala - podělit o odpovědnost. Potměšile mu přitom
naservírovala jejich nedávnou
diskusi, kdy se jí snažil vysvětlit,
že si nikdy, ani po dvaceti letech,
nezvykne na to, že Zdena chce mít
vždycky poslední slovo, protože
u nich doma byl hlavou rodiny
táta.
Zdena tehdy jenom překvapeně
zamžikala očima. Vzpomínala na
tchána, klasického venkovského
patriarchu, který nesnesl, když
nebylo po jeho. Ivan se tvrdošíjně
pokoušel ho napodobovat, ale
Zdena se, na rozdíl od tchyně, nenechala vmanévrovat do role puťky domácí, takže to mezi nimi občas docela jiskřilo.
Víkend se vyvíjel katastrofálně.
Zdena nakoupila, uvařila guláš,
upekla sekanou a naložila maso,
a pak už jenom se zájmem sledovala, jak se návštěva nudí. Ivan
samozřejmě nevzal jedinou mapu
nebo průvodce, nemluvě o tom, že
se ani nezmínil o spoustě cyklotras v okolí, a Jirka smutně sledoval davy cyklistů, kteří je míjeli.
Jana se přiopila a byla mírně agresivní. Zdena se opalovala a spokojeně pozorovala, jak se Ivanovi vymyká situace z rukou.
´Zase mě znemožnila,´ pomyslel
si Ivan vztekle. ´A přitom to dělá
tak, že jí těžko můžu něco říct.´ Ke
všemu mu začal zvonit telefon.
„Proč to nevezmeš?“ podivila se
Jana. „To náš Ivánek nikdy,“ ťafla
Zdena. Telefon, jeden z jejích oblíbených témat. Ona sama měla telefon zapnutý sedm dní v týdnu,
24 hodin denně, na zmeškané hovory zásadně volala nazpět. On jej
zvedal pouze tehdy, když volalo
známé číslo, a pokud nebylo po
sedmé večer nebo o víkendu. „Co
kdyby bylo něco s matkou?“ pokoušela se Zdena zlomit jeho nechuť, pro ni nepochopitelnou.
Večer se atmosféra trochu vyčistila. Seděli u ohně, grilovali a vedli řeči. Do soumraku tichla auta
a motorky z nedalekého hlavního
tahu a ozývaly se zvuky lesa. Jana,
Pražačka křtěna Vltavou, tvrdila,
že určitě slyšela sovu nebo sýčka.
Vytáhla duchařské historky o mrtvých, kteří navštěvovali své příbuzné a nepřátele, o karmách
a aurách, pak navlékla prstýnek
na řetízek a chtěla Zdeně ukázat
patogenní zóny v chalupě. Pro klid
duše s ní Zdena šla dovnitř a poslouchala, kam by měli přemístit
stůl a kde by měly být postele.
V rohu hlavní místnosti se jí kyvadélko prudce roztočilo a Jana
zbledla. „Tady se muselo stát něco
strašného,“ řekla a vytáhla z kabelky tarotové karty. Rozložila je
na stole a zamyšleně se do nich
dívala. „Poslechni, Zdeni, neslyšeli jste něco o tom, že tady kdysi
došlo k vraždě?“ Zdena na ni vrhla
nechápavý pohled. „Nebo počkej,“ opravila se Jana. „To bylo
něco jiného, pohřeb za živa nebo
tak něco.“
„Pohřeb zaživa? Co je to za blbost?“ zeptal se Jirka, který mezitím přišel pro další pivo. „Hele,
víte, co jsem slyšel? Prý už existuje pohřební služba, která dá
nebožtíkovi do rakve mobil, takže
kdyby nebožtík nebyl úplně nebožtík, tak si může zavolat.“
To jsou nápady, pomyslela si Zdena a postrčila do dřezu pár kousků
špinavého nádobí. Umyju to až ráno, rozhodla se a mrtvé i živé
nebožtíky pustila z hlavy. Když se
ale v noci probudila, vzpomněla si
na Janinu náhle pobledlou tvář
a představa pohřbení zaživa ji
udržela v bdělém stavu až do rána.
Po víkendu se všechno vrátilo do
víceméně stejných kolejí. Ivan se
pokoušel dělat hlavu rodiny, Zdena mu na to okázala kašlala, a Ivan
samozřejmě nezaregistroval, že si
na internetu našla kontakt na pohřební službu, o které mluvil Jirka,
a taky že navštívila Julii, advokátku a svoji kamarádku, a uložila
u ní obálku. Taky si nevšiml, že
Zdena stále častěji sahá po domácí lékárničce. I kdyby si toho
všiml, stejně by ho odbyla tím, že ji
jenom trochu bolí hlava a jeden
Ibalgin to spraví. Zkrátka normální šťastné manželství, kvapem
se blížící ke stříbrné svatbě.
Pak přišel ten večer, který se Ivan
později snažil vytěsnit z paměti.
Jejich výměna názorů byla obzvlášť vydařená. Začala jako obvykle kvůli naprosté prkotině, tak
bezvýznamné, že by si ji Ivan nedokázal vybavit, ani kdyby se o to
snažil. Skončila tak, že Ivan, třesoucí se vzteky, prásknul dveřmi
a odešel na svou obvyklou trasu
v těchto, dlužno říct poměrně
častých, situacích. Když se vrátil,
Zdena seděla v křesle u televize
a zdálo se, že v něm usnula. Ivan
vypnul televizi, a již taky uklidněný, šel do postele. Teprve ráno,
když se vzbudil a našel Zdenu
v nezměněné poloze, musel si přiznat, že je něco v nepořádku.
Blonďatá lékařka ze záchranky, za
jiných okolností přesně jeho typ,
už nemohla udělat nic jiného, než
konstatovat smrt.
Dny do pohřbu prožil Ivan jako
v mrákotách, díky alkoholu a díky
Julii, která na sebe vzala většinu starostí spojených s pohřbem
a všechno zařídila rychle a efektivně. I na sám obřad si vzpomínal
jen matně, na smuteční proslovy,
řádku příbuzných a zástup kondolujících. Zmínky o tom, proč
Zdenu pohřbívají do země místo
kremace, prošuměly jenom mezi
smutečními hosty a k nejbližším
pozůstalým se nedostaly. Večer po
pohřbu seděl s udržovací sklenkou
whisky a poprvé byl schopen uvažovat o Zdeně jako o člověku, který jej provázel velkou částí jeho
života. Poprvé mu začínalo být tak
trochu smutno. Zároveň si začal
tak trochu připouštět, že už ho
nikdo nebude komandovat a nutit
k nesmyslným činnostem jako
vysypávání koše a podobně. A že
mu možná, až si zvykne, bude
vlastně bez Zdeny líp než s ní.
Ticho, zima a pocit, že jí na prsou
sedí něco těžkého, možná nějaký
pták. Něco jako krůta. Když se jí
podařilo otevřít oči, přidala se
tma. Černá tma, jako v hrobě. Potom záchvat paniky, umocněný
nedostatkem vzduchu. A poslední
zbytky zdravého rozumu, který jí
říkal: „Mysli, holka, mysli.“ Kromě
krůty na prsou nic necítila. Až za
chvíli se začal vracet cit do paží
a pak do rukou. V levé ruce něco
držela. Mobil, vzpomněla si. Tak
jak to bylo v instrukcích pohřební
služby. Julii má jako dvojku na
rychlé volbě. Hned vedle Ivana na
jedničce. Zmrtvělými prsty začala
hmatat po klávesnici. Prostřední
klávesa v horní řadě. Jen ten mobil
nepustit. Zmáčkla klávesu a držela. Teď už to určitě Julii vyzvání
a Julie spustí poplach. Jenom aby
přišli rychle, vzduch už asi dlouho
nevydrží. Musí s ním šetřit. Hlavně žádnou paniku, určitě přijdou
brzy.
Mobil zazvonil, právě když si Ivan
šel nalít další skleničku. Ivan jenom obrátil hlavu k poličce, kde
vibroval a poskakoval v zoufalé
snaze připoutat jeho pozornost.
Chudinka si nedokázal zvyknout
na to, že večer jsou slušně vychované telefony zticha. Po sedmé
večer už prostě neměl šanci,
i když tentokrát se snažil obzvlášť
urputně. Ale i tentokrát dal nakonec pokoj.
Ráno šel k Julii do kanceláře, kvůli
dědickému řízení. „Chudák Zdena,“ řekla Julie, když před něj stavěla kávu. „Představ si, že poslední dobou ji popadla nějaká paranoia z toho, že ji pohřbí zaživa.
A právě proto chtěla tu speciální
pohřební službu.“ Ivan zvedl hlavu a podíval se na ni, jako kdyby
viděl ducha. Julie s očima v papírech neviděla, jak nenápadně
zajel rukou do kapsy, vytáhl mobil
a podíval se na seznam zmeškaných hovorů. Neviděla, jak se
mu nejdřív roztřásla ruka, pak se
uklidnil a vrátil mobil do kapsy.
„Bude mi chybět,“ řekl. Ale pak
smířeně dodal: „Co se dá dělat,
budeme si muset zvyknout.“
26
Křížovka
TÝNECKÉ LISTY
Tlakový
útvar
Ozvěna
SPZ
Liberce
1. část
tajenky
Čes. film.
společnost
(1912)
Česká
republika
Jméno
lvice
Postupem
doby
Brambůrky
Červenati
Rozpoznávat
zrakem
písmo
Povrchní
obdivovatel
kyní knihy je paní Věra Břízová z Havlíčkova Brodu.
Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm
nejméně touží.
Žena
Šaty
(morav.) (sloven.)
Skřípat
Vyrobit
mletím
=
v mate
matice
Rozum
(z latiny)
Oškubat
Ženské
jméno
(26. 6.)
Hudební
nosič
Slov.
jména
Velmi
ostrý
nápoj
Chodníček
po obvodu
manéže
Tepání
Předložka
Evropan
Nevzdělanec
Rozkaz ke
Ti druzí
Mít stále
na zřeteli
střelbě
Veterinární
lékař
(titul)
Dávati
polibky
Píseň
Šroubovitě vinutý
útvar
Německy
tanec
Chat. zkr.
dobrý
den
Čajový
alkaloid
Zn. nákl
aut
Nejvyšší
vrchol
Křibů
Příbuzná
Louka
horská
Samec
ovce
Údolí
(básn.)
Inic. zpěv
Hlase
Sloven.
koně
Kovový
prvek
(Ni)
Církevní
reformátor
Malý
zvon
Švéd.
obchod
Pádová
otázka
Římsky 3
Mičuda
Kladné
elektrody
Zvýšený
tón A
Domácky
Alena
Odevzdat
5. část
tajenky
Literární
článek
Zmrzlá
voda
Ochotně
Zkr.
telefonu
Zašikmení
Amatér.
atletická
asociace
Obušek
Zkouška
znalostí
Němec.
strom
Tnout
Bydliště
Adama
a Evy
(mn. č.)
Slov.
jistě
Výsledek
spláchnutí
Základní
jednotka
informace
Sloven.
ostře,
břitce
Jihoevropan
Více lidí
pospolu
3. část
tajenky
Směnečné
ručení
Ukazovací
zájmeno
Český
psychiatr
Angl.
bučet
Úprava
tkanin
tlakem
Lidová
odpověď
na
otázku
„O co?”
Okruh
(básn.)
Světozn.
houslistka
Šťastné
číslo
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72,
telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to
do konce aktuálního měsíce.
Lhůta
(zastar.)
Toreador
Zkr. Středeočeské
energetické
Sušický
závod
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výher-
Vítězka
soutěže
krásy
Arcibis.
kněžský
seminář
Draví
ptáci
Kujný
materiál
Autorem citátu je Blaise Pascal (1623 - 1662). Byl
francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teologDruhová
a náčíslovka
boženský filozof.
Mravokárce
Těsný (o
šatech)
Američan
Komunis.
(slang.)
strana
bývalého
Balík
SSSR
z klestí
Hrát
kopanou
4. část
tajenky
Cizí žen.
jméno
Gymnastická
pomůcka
KŘÍŽOVKA
Kód
letiště
Aden
2. část
tajenky
Díry
v zemi
(obráceně)
Technická
novinka
Němec.
ženské
jméno
Měkká
a tvrdá
samohláska
Pomůcka:
Asum,
Baum,
Bit, Brdo,
Elis, Mae,
Moo,
Pista
Sport 27
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA
PRO...
...Renatu VRBOVOU, trenérku moderních gymnastek z Velkého Týnce
Dosažené úspěchy gymnastek v roce 2015
Na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice seniorek, které se
konalo ve dnech 3. – 7. 6. 2015 v Torshavenu na Farských ostrovech, Týnecké seniorky vybojovaly finálovou účast
a celkově se jim podařilo vybojovat
skvělé umístění a obsadit 12. příčku.
Seniorská soutěž probíhala společně
s juniorkami. I zde měl Velký Týnec
své zastoupení. Děvčata v kvalifikaci
skončila na 20. místě.
Na Mistrovství České republiky v ESG
dětských kategorií, které se konalo
dne 24. 5. 2015 v Olomouci, si oddíl
TJ Sokola Velký Týnec odnesl zlato
v kategorii 12-14 let a stříbro v kategorii 10 – 12 let. Na ESG Cupu, který
následoval, vybojovaly seniorky zlaté
medaile, juniorky bronz a nejmladší
děvčátka kategorie 6 let a mladší obsadila stříbrnou příčku.
Klára Svozilová se stala přebornicí Severomoravské oblasti v sestavě s kužely na Oblastním přeboru Severomoravské oblasti dne 2.5.2015 v Havířově.
Reni, jak jsi spokojená s proběhnuvší sezónou 2014/2015?
Probíhá už příprava na tu příští?
Loňská sezóna byla úspěšná. Musím
zejména vyzdvihnout výkon seniorek,
které se probojovaly do finále mistrovství světa 2015 na Faerských ostrovech. Současně ty úplně nejmenší
šestileté dívenky překvapily 2. místem
na ESG Cupu v Olomouci a určitě budou za pár let schopné zastoupit současnou generaci talentovaných gymnastek. Ale dá se říct, že sezóna
2014/2015 už je pomalu zapomenuta
a teď se plně soustředíme na sezónu
novou. Tvoříme nové choreografie,
učíme se nové prvky a rozvíjíme zejména vytrvalost a flexibilitu.
Příští rok se bude v Brně konat mistrovství světa v moderní gymnastice. Jak probíhají přípravy? A jak
se na nich podílí váš oddíl?
Příští rok v Brně proběhne Mistrovství
světa v estetické skupinové gymnastice juniorek a seniorek, konkrétně
10. - 12. 6. 2016. Jsem hlavní organizátorkou a náš oddíl spolupořadatelem takto významné akce. Při představě, jak velkolepá událost to je, mě
trochu mrazí. Mělo by dorazit kolem
70 týmů a celkem kolem 1000 sportovců a činovníků. Přípravné schůzky
průběžně probíhají a tak věřím, že se
nám vše vydaří a všechno klapne na
jedničku. Nyní finalizujeme dohody
s brněnskými hotely a stavíme webové
stránky šampionátu. Průběžně vytváříme návrhy diplomů, plakátů, návrhy
medailí a trofejí. Velkou pozornost věnujeme získávání sponzorů, což není
úplně jednoduché, protože je to mnohdy právě na úkor vlastního oddílu. Na
mně konkrétně bude veškerá mezinárodní komunikace, řízení meetingů
a celkový dohled nad samotnou akcí.
Ale věřím, že tato práce přinese své
ovoce, že tam bude mít náš oddíl možnost se prezentovat v obou kategoriích, že naváže na úspěchy z letoška
a minimálně jednomu týneckému
družstvu se podaří probojovat do finále.
Reni, moc děkuji za odpovědi. Do
příští sezóny celému oddílu přeji
hodně úspěchů a vydařené MS
v Brně.
Ptala se Vendula Vránová
Na Mistrovství České republiky v estetické skupinové gymnastice dne 28. 3.
2015 vybojovalo seniorské družstvo
TJ Sokola Velký Týnec titul mistryň
České republiky pro rok 2015 a juniorky získaly bronzovou medaili. Obě
družstva se kvalifikovala na Mistrovství světa v ESG, které se uskuteční
začátkem června ve městě Torshaven
na Farských ostrovech.
Foto: archiv gymnastek
Na světovém poháru v Sofii se podařilo juniorskému týmu probojovat do
finále a obsadit 9. příčku. Dětské
družstvo věkové kategorie 12-14 let
obsadilo ve velké konkurenci dokonce
7.místo.
www.mgvtynec.com
Sport
28
TÝNECKÉ LISTY
NÁBOR MALÝCH
FOTBALISTŮ
OTÁZKA PRO...
...paní Vlastu COUFALOVOU,
členku výboru fotbalového klubu
TJ Sokol Velký Týnec
Foto: archiv fotbalistů
TJ Sokol Velký Týnec pořádá nábor
malých fotbalistů.
Chlapci narození v roce 2009, 2010
přijďte mezi nás a staňte se spoluhráči
v týmu TJ Sokol Velký Týnec. Všichni
kluci, kteří si chcete zatrénovat společně s námi, jste srdečně zváni na
kterýkoliv trénink, každý čtvrtek
v 16:00 ve školní tělocvičně ve
Velkém Týnci.
Kontakt pro podrobnější informace:
tel.: 776289182,
email: [email protected]
FOTBALOVÉ VÝSLEDKY
V současné době týnecký fotbalový
klub nemá oficiálního předsedu.
Doneslo se ke mně, že Vám bylo
předsednictví nabídnuto a ráda
bych se zeptala, jak se k této možnosti stavíte?
Zda bych nechtěla dělat předsedkyni,
se mě kolegové z výboru zeptali v létě.
Vzala jsem si čas na rozmyšlenou
s tím, že pokud bych to vzala, musí nás
být ve výboru víc. Kolem fotbalu a našeho areálu je spousta práce, která je
dlouhodobě v několika málo lidech vyčerpávající. Všichni to dělají ve volném
čase a zadarmo. Od té doby jsem
oslovila několik lidí, kteří mají fotbal
rádi, jestli by se nechtěli aktivně zapojit a v současné době je nás už ve
výboru 13. A ta změna je hned cítit.
Když si úkoly rozdělí víc lidí, jde všechno jaksi mnohem snáz. Také víc lidí
znamená nové a zajímavé nápady.
Takže na co se můžeme těšit nového v týneckém fotbalu?
Máme velké plány, na kterých už pracujeme. Do zahájení jarní sezóny
chceme mít novou závlahu trávníku,
nové lavičky a zastřešení tribuny a nové sedáky. Na zastřešení tribuny a sedáky se nám podařilo sehnat sponzory.
Co rozhodlo, že se bude dělat nová
závlaha?
Ta stará již dosluhuje, nedají se na ni
sehnat náhradní díly a už nedostříkne
do krajů hřiště, takže tráva tam trpí.
A letošní extrémně suchá sezona ukázala, jak moc je nedostačující. Celé léto
jsme se potýkali s velkými problémy.
Závlaha se neustále kazila a mi museli
pořád volat opraváře. Museli jsme
trávník zavlažovat sami za pomoci
týneckých hasičů. Její provoz už je také
velmi neekonomický.
muži
A jak jste s přípravou nové závlahy
daleko a jaké bude mít výhody?
Nechali jsme udělat projekt. S obrovskou pomocí obce, sponzorů a také
svépomocí začínáme 2. listopadu kopat. Firma nám umožnila, že výkopové
práce i nákup trubek si můžeme udělat
sami. Tím se také podstatně snížily
náklady. Během týdne by hlavní práce
měly být hotovy a zaseta tráva, aby se
do jara chytla.
Projekt nové závlahy je vlastně velká
investice do budoucnosti. Měla by vydržet 30 let. Také se budou podle
potřeby dát zapínat jen jednotli-
Muži
Dorost
10. kolo
Chomoutov - V. Týnec 2:1
Br. Danilko
10. kolo
Chomoutov - V. Týnec 8:0
11. kolo
V. Týnec - Kožušany 1:4
Br. Kovařík
12. kolo
Dl. Loučka - V. Týnec 3:0
13. kolo
V. Týnec - Červenka 2:1
Br. Kovařík, Pospíšil
Nejbližší utkání
týneckých fotbalistů:
vé části, což znamená i úsporu vody
a energií.
Chystáte nějaké změny také v našem mužstvu?
Ty už vlastně začali. Chceme mít mužstvo složené jenom z místních nebo
z našich odchovanců. To znamená
z kluků, kteří za nás hrají už od mala,
třeba i deset let a jsou například z Tršic nebo Majetína. Aby se lidé, kteří se
přijdou podívat na zápasy, nemuseli
ptát, kteří kluci jsou vlastně naši. Takže cizí hráči, kteří se platili, už v našem týmu nejsou.
A jaká je spokojenost s podzimní
sezonou?
No, to vlastně tak trochu souvisí
s předchozí odpovědí. Na základě
změn v mužstvu máme velmi mladý
tým. Věkový průměr je něco málo přes
21 let. Ale také trochu nezkušený.
Spadli jsme do nižší soutěže a někteří
naši příznivci jsou nespokojení. Chceme vzít jednoho, dva zkušenější hráče,
aby ty mladší na hřišti vedli. A já věřím, že za rok za dva se situace hodně
zlepší a postoupíme zpět.
A co vychovávání nových týneckých nadějí? Mají malé děti u nás
o fotbal zájem?
V současné době máme 30 malých
dětí. Což je skvělé. Široko daleko takovou základnu malých dětí nemají a závidí nám to. Je to velká naděje do budoucna. A rodiče našich benjamínků
jsou úžasní. Ohromně nás podporují,
maminky na zápasy i napečou a navaří
kvanta čaje. To nás moc těší.
Jak jste se vlastně k fotbalu a zájmu o něj dostala?
To už v mládí. A může za to můj strejda
Bečák, který byl veliký fanda fotbalu
a jeho dlouhodobý předseda, který se
o týnecký fotbal hrozně moc zasadil.
Oni se tomu s tetou naplno věnovali
a uvrtali do toho i mě. A od té doby mě
to pořád baví.
Paní Coufalová, co byste chtěla
našim čtenářům říct na závěr našeho rozhovoru?
Aby s námi měli naši fanoušci trpělivost. Že bude určitě líp!
A také chci moc poděkovat našim
sponzorům a panu starostovi a naší
obci za obrovskou pomoc a podporu
týneckého fotbalu. Takovou podporu
má málokterý klub.
Paní Coufalová, moc děkuji
za rozhovor! Vendula Vránová
11. kolo
V. Týnec - Nemilany 0:3
12. kolo
Kostelec - V. Týnec 6:2
Br. Kristen, Malínek
13. kolo
V. Týnec - Konice 3:4
Br. Charvot 2x, Malínek
Foto: Eliška Peňašková
hřiště Grygov 8. 11. 2015
15. 11. 2015
dorost 12:30 Velký Týnec - Šternberk
dorost 10:00 N. Sady - Velký Týnec
muži 10:00 Velký Týnec - Šternberk B

Týnecké listy - Listopad 2015

Transkript

Podobné dokumenty

Anna Hrdličková 1.O

Výměnný pobyt Praha - Burgkunstadt 2015

Aquapark Istralandia - CHORVATSKO PULA Apartmány

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“

Literární soutěž kategorie L2 Záchrana přítele v akvaparku

Adaptační kurz primy A

Kateřina Jarošová – žáci 7. A, B, C

Ze slohové práce žáků 4.ročníku

Foto: Martin Novák

E-mail: cvtibidar@yahoo