liliový kříž
Transkript
liliový kříž
LILIOVÝ K ÍŽ (výklad katolické verze) Liliový k íž je k es anská skautská stezka. Nositel Liliového k íže se snaží prohlubovat sv j vztah k Bohu, k bližním a k sob podle k es anských zásad. Z uvedených dvou definic vyplývá, že Liliový k íž je výzvou, pom ckou, návodem, jak k es ansky naplno žít. Nejde tedy o n jaký soubor pou ek, kterým se n kdo nazpam nau í, není ur itým souborem znalostí, z nichž je vyzkoušen a pak za to je „odm n n“ odznakem Liliového k íže. Odznak Liliového k íže se nedává za odm nu, ale je naopak trvalým sv dectvím a p ipomínkou plného k es anského života. K odm ování za znalosti a ur ité dovednosti slouží odborky (v oblasti náboženské duchovní odborky a odbornosti). To je rozdíl mezi odborkou „Duchovní život“ a odbor-nostmi „Diakonie“ a také „Znalost Bible“ i „Církevní hudba a zp v“ resp. „Církevní historie“, které se zkouší, a mezi Liliovým k ížem, kde jde ze strany v dce, duchovního rádce (a též rodi ) spíše o p átelské, laskavé doprovázení plné pochopení, povzbuzování a snahy pomoci, a to nejen ve stadiu získávání odznaku Liliového k íže, ale trvale. Proto také Liliový k íž udílí úst ední duchovní rádce skaut katolické církve v R, diecézní duchovní rádci, exarchátní duchovní rádce nebo jiný duchovní rádce spolu s v dcem oddílu, st ediska apod. Diecézním duchovním rádc m, exarchátnímu duchovnímu rádci a dalším osobám dle vlastního uvážení udílí Liliový k íž úst ední duchovní rádce. Tito pak mají také právo v p ípad výrazného zanedbávání nebo hrubého porušení zásad Liliového k íže odznak do asn nebo natrvalo odebrat. Návrhy na ud lení Liliového k íže mohou úst ednímu duchovnímu rádci a dalším DR podávat v dci oddíl , st edisek a další inovníci skautských organizací v R. Evidenci ud lených Liliových k íž 1. až 3. stupn vedou skautská st ediska, p ípadn oddíly nap . v registra ních listech, evidenci Liliových k íž pro dosp lé úst ední, diecézní a exarchátní duchovní rádci. Jak již bylo e eno, všechny t i stupn sledují rozvíjení vztahu k Bohu, k bližním a k sob , a to v jednotlivých stupních s p ihlédnutím k možnostem daným zpravidla v kem adepta. Úmysln se však v jednotlivých stupních neuvádí v k, protože vysp lost jednotlivc se v ur itých v kových skupinách m že výrazn lišit. Rámcov lze íci, že 1. stupe LK (žlutý) je ur en pro d ti, které ješt nebyly u 1. svatého p ijímání (zhruba 1. stupe základních škol), 2. stupe (modrý) pro d ti a mládež, která již chodí ke svátosti smí ení a p ijímá eucharistii (zhruba 2. stupe ZŠ) a 3. stupe ( ervený) pak pro ty, kte í již p ijali svátost bi mování nebo se p ipravují k jejímu p ijetí (st edoškoláci a starší). Liliový k íž s bílým pozadím je pro inovníky, s erným pozadím pro duchovní rádce (zlaté orámování pro kn ze a jáhny, st íbrné pro ostatní). 1. STUPE 1.1. Adept se snaží o astý kontakt s Bohem p edevším pravidelnou ranní a ve erní modlitbou. V t chto modlitbách by se m lo odrážet nadšení z velikosti Boha, který si p eje být zárove naším laskavým Otcem. Proto bychom ho m li obdivovat, klan t se mu, chválit ho, d kovat mu, prosit ho a (zvlášt ve er p ed spaním) se s ním také smi ovat. Toto vše bychom m li Bohu sd lovat každý sám za sebe, protože B h má ke každému osobní vztah. Vytvá íme však také spole enství církve, a proto se modlíme spole n (v rodin , v kostele …) ??? a jejího misijního p sobení (nap . p i modlitb v oddíle). Je vhodné za ínat i kon it modlitbu znamením k íže (používají ho také pravoslavní v ící a n které protestantské církve). Obsah našich modliteb by m lo vyjad ovat i naše vn jší chování a postoj p i modlitb (vyjad ující úctu, radost, pokoru atd.). 1.2. Vytvá íme mezilidské vztahy, nejprve k sourozenc m ve vlastní rodin , ale i ke spolužák m, kamarád m v oddíle apod. To znamená, že adept p ijímá, ale také dává, nežaluje, ale umí odpoušt t (což však neznamená nechat si všechno líbit). P átelí se i s t mi, kte í jsou odstrkovaní, zvlášt je-li to kv li n jakému postižení. Umí jim neokázalou formou pomáhat a zastat se jich, zvlášt když je jim ubližováno. Snaží se být iniciativní v part . Má vždy po ruce nápady r zných vhodných aktivit, zvlášt pro volný as, a p edchází tak asto nevhodným zp sob m krácení si dlouhé chvíle. Odbourává r zné formy sobectví a nahrazuje je nezištným d lením se s druhými, ochotným zap jením v cí apod. Nelpí na pen zích a hmotném bohatství v jakékoliv form . 1.3. Nejlepším prost edím k p edávání a k r stu víry je vlastní rodina. Adept si váží spole ných rodinných modliteb a rozhovor na téma víry. Bere si p íklad ze sv dectví rodi , zvyká si na pravidelnou etbu (p íp. p ed ítání) Bible (d tské), životopis a r zných p íb h velkých lidí a etbu jiné náboženské literatury p im ené v ku. Pln a aktivn se ú astní výuky náboženství (školní i mimoškolní), je p ítomný na r zných pobožnostech pro d ti a jiných nábožensko-výchovn zam ených innostech (pout , kulturní akce, divadla, filmy, výstavy …) a podobn p istupuje ke všemu, co rozši uje obzor náboženských v domostí a zkušeností. 1.4. Výchova ke smyslu pro po ádek znamená mimo jiné dodržování stanoveného asového programu (snaží se být všude v as), a to nejen ve škole, v kostele, na sch zkách. P ichází také v as dom ze školy, v as a sv domit splní domácí úkoly (školní i mimoškolní), v as chodí spát a v as vstává. Usiluje o po ádek, hlavn ve svých v cech (v pokoji, ve sk íni, ve stolku). U í se uklízet hra ky, školní pom cky a jiné v ci a chrání v ci své i jiných p ed poškozením. Dbá na istotu t la i oble ení. Neprotahuje dobu stanovenou pro r zné koní ky a ke sledování televize. 2. STUPE 2.1. Plní vše, k emu se vybízí v 1. stupni, ovšem na vyšší úrovni, p im ené v ku a vysp losti adepta. 2.2. Snaží se pln pochopit a prožívat eucharistii, a to: 1) jako svátost, která je zp ítomn ním ob ti Krista na k íži a spole enství stolu, které bylo p i poslední ve e i Pán , 2) jako trvalou p ítomnost Krista (ve svatostánku). Zná nejen jednotlivé ásti mše svaté a jejich smysl, ale v nuje také pot ebnou pé i p íprav na mši. Dob e zná a prožívá p íslušné období liturgického roku, které pln odráží práv liturgie mše svaté, zvlášt bohoslužba slova (biblické texty, písn atd.). Chápání mše svaté a víra v p ítomnost eucharistického Krista by se m ly odrážet také v chování p ítomných, zvlášt p isluhujících. P ítomnost Krista vyžaduje tomu odpovídající úctu a vážnost. Ta by však nem la být n jak p epjatá, protože jde také o spole enství, a to, jak víme, bylo p i poslední ve e i velice srde né. 2.3. Úsilí o plný ú inek eucharistie se z naší strany projevuje snahou o istotu srdce. Kristus nám prost ednictvím církve nabízí pomoc ve svátosti smí ení. Jejím slavením dosahujeme nejen odpušt ní h ích , ale zárove využíváme nabízenou pomoc k r stu dokonalosti. Když litujeme toho, že nežijeme tak, jak náš Pán od nás o ekává, je již sou ástí této lítosti touha žít lépe. Tato touha by se m la zvýraznit v r zných konkrétních p edsevzetích, jejichž poctivé pln ní by se m lo projevovat v našem soustavném r stu v lásce k Bohu, bližním a k sob . Z toho vyplývá, že je žádoucí, aby adept p istupoval ke svátosti smí ení pravideln a dostate n asto (nejlépe jednou za m síc). Snaží se stále lépe poznávat kladné a záporné stránky svého života (zpytování sv domí) a poctiv se zamýšlí, jak plní Boží v li (jíž chce B h naše št stí). Pln ním konkrétních a splnitelných p edsevzetí a využíváním pomoci, kterou nám Pán práv ve svátosti smí ení nabízí, postupn odstra uje to zlé a rozvíjí to dobré, co v nás je. 2.4. Sv domí je hlas p irozeného rozumu íkající, co je dobré a co je špatné. Je ovšem t eba usilovat o správné sv domí. To je takové, které je v souladu s Božím zákonem (objektivní normou mravnosti). Adept proto stále prohlubuje znalost Božího zákona a podle n ho koriguje a rozvíjí své vlastní sv domí. Hlubší pochopení Desatera hledá v Bibli (zvlášt v NZ), v katechismu a jiné literatu e zam ené na toto téma, v p íkladech života Krista a svatých, v rozhovorech se svým duchovním v dcem (také v souvislosti se svátostí smí ení) a v modlitb . P itom se nenechá ovlivnit r znými chybnými a asto až zvrácenými názory okolního sv ta, zvlášt když je ve svých názorech sám proti všem. Drží se state n svých správných zásad a má odvahu v p ípad pot eby plout proti proudu. To, že n co d lají (nebo ned lají) všichni, není ješt d vodem, abych to d lal (nebo ned lal) i já. 2.5. Dít je ve svých motivacích a iniciativách zam eno p evážn na sebe. S rostoucím v kem je nutné postupn se zbavovat svého sobectví a stále více hledat v li Boží, sledující náš r st a pot eby bližních. Tento vlastní egoismus projevující se nap . leností, touhou po moci, sláv , požitká ství a bohatství dít p ekonává láskou vyjád enou v aktivní nezištné snaze pomáhat tam, kde to od n j B h o ekává. To je zárove i jeho konkrétní projev lásky k Bohu („co jste u inili jednomu z t chto nejposledn jších, mn jste u inili“). Ned lá to kv li pýše nebo pro vlastní prosp ch, ale angažuje se proto, že miluje Boha (nejv tší p ikázání). Vedle služby bližním odstra uje ze svého chování vše, co druhé odpuzuje, a usiluje o to, aby pro n bylo správným zp sobem p itažlivé („kouzlo osobnosti“). 2.6. Snaha o vlastní dokonalost a nezištnou službu bližním není samoz ejm lehká a neobejde se bez sebeovládání. Svoboda neznamená anarchii nebo zv li. Svoboda není, že si každý d lá, co se mu zlíbí, bez ohledu na to, co by m l d lat (slib, zákon), a bez ohledu na pot eby druhých. Svoboda naopak spo ívá v dobrovolném rozhodnutí se pro dobro, pro to, co vyžaduje láska k Bohu a bližním, a to i tehdy, když to bude spojeno s n jakou ob tí. To znamená n eho p itažlivého se z íci, nebo naopak n co nep íjemné i bolestného p ijmout a podstoupit. Je t eba nau it se být pánem sebe sama, um t se ovládat a nebýt otrokem svých sobeckých špatných vášní, rozmar a zlozvyk , které omezují naši svobodu. Adept liliového k íže je vynalézavý ve služb v prvé ad mezi nejbližšími, to je v rodin , v níž žije. To bývá asto nejobtížn jší, zvlášt když jde o pravidelné, asto nezáživné, ale nutné služby, které zpravidla nikdo zvláš neocení. Dále to jsou služby ve vlastní obci, v okolí, kde žije (a již jde o služby p íležitostné nebo pravidelné). Významné jsou též služby ve farnosti (ministranti, schola, brigády …) a služby v oddíle. 2.7. Mariánská úcta má v život církve své významné místo, protože Panna Maria je matkou Krista a zárove také Matkou církve, tedy i Matkou naší. Zvláštní výsadou Boží byla uchrán na jakéhokoliv h íchu. Velikost Panny Marie však ješt více spo ívá v její obdivuhodné ví e a oddané služb Kristu. Pomýlená by tedy byla taková úcta, která by z našeho života vytla ovala Krista. Naopak m ítkem správné mariánské úcty je rozvinutí a prohloubení našeho vztahu ke Kristu. To iníme, když Pannu Marii p ímo prosíme, aby se u Krista za nás p imlouvala a nám pomáhala. Bylo by žádoucí pochopit a p ijmout, že Panna Maria nás miluje a má o nás mate sky laskavý zájem. To by nás pak m lo vést k vd nosti. Významnou modlitbou mariánskou, zárove však i kristocentrickou (st edem je Kristus), je r ženec. To proto, že v n m – jakoby doprovázeni Pannou Marií – procházíme události ze života Krista, v nichž se projevuje jeho velká láska k nám. P itom postoje Panny Marie v r zných situacích mohou být i pro nás inspirující a m žeme si pro n touto cestou vyprosit pot ebnou pomoc. R zné pohledy na velikost a lásku Panny Marie obsahuje „Litanie loretánská“. Modlitbou, kterou si p ipomínáme spoluú ast Panny Marie p i p íchodu Krista na sv t a jeho spásu, je modlitba „And l Pán “. Vedle t chto modliteb církve je samoz ejm vhodné obracet se k Pann Marii též modlitbami osobními a prožívat vše s ní. 2.8. Ned le by m la být vyvrcholením celého týdne. Je to den sváte ní, v n mž se zvláš snažíme oživit vztah k Bohu, k bližním i k sob . K tomu p ispívá p edevším spole n slavená eucharistie (mše sv.) a vše, co s ní souvisí (viz 2.2). Ned li využijme k r zným setkáním (individuálním i skupinovým), která lze t žko realizovat ve všední dny. Najdeme si as také k prohloubení našeho náboženského p esv d ení (studiem, rozhovory, p emýšlením, modlitbou). Ned le by m la být též jakýmsi zhodnocením uplynulého týdne spojeným s díkuvzdáním za vše dobré a zárove odpo inkem a na erpáním nových sil a chuti do týdne dalšího. Liturgie církevního roku sleduje jednotlivé etapy života Krista a jeho p sobení ve sv t a v církvi po ínaje adventní p ipomínkou jeho prvního p íchodu na sv t, jímž za alo Kristovo mesiánské poslání, a kon e p ipomínkou jeho slavného druhého p íchodu o ekávaného na konci v k , jímž se za ne naplno realizovat jeho v né nebeské království. Bylo by žádoucí pln prožívat jednotlivá období církevního roku, abychom oživili naši lásku k Pánu, hloub ji pochopili d jiny spásy i naše poslání a úkol, který nám byl v t chto d jinách spásy sv en. 3. STUPE 3.1. P edpokládá se pln ní všeho, co obsahuje 1. a 2. stupe , v obsahu a rozsahu odpovídajícím v ku a vysp losti adepta. 3.2. P edpokládá se, že adept již p ijal svátost bi mování nebo o její p ijetí usiluje. V této svátosti nám Duch Svatý nabízí prost edky k plnému, dosp lému prožívání k es anství. Sou ástí k es anské dosp losti je také schopnost „obhájit p ed kýmkoliv d vody své nad je“, tedy schopnost obhájit své k es anské p esv d ení a zp sob života. To souvisí s nevtíravou otev eností v i okolnímu sv tu, která umož uje druhým seznámit se s Kristem, s jeho „Radostnou zv stí“ (evangeliem) a s jeho církví (misijní úkol). Podstatným znakem lásky, dobra a radosti je, že se ší í a neuzavírají se. Adept evangelizuje p edevším svým k es ansky prožívaným životem, ale p i vhodné p íležitosti také slovem („hlásáním“). Z toho plyne požadavek stálého úsilí o pln prožívané k es anství. Je proto nutné k es anské u ení také znát (pot eba studia) a ztotožnit se s ním, aby pak mohl být jeho pravdivým a p esv d ivým sv dkem a hlasatelem. Vše pot ebné k tomu nabízí práv Duch Svatý, jehož by m l o to vše prosit. 3.3. V Bibli nám B h zjevuje sám sebe a zárove nás seznamuje s tím, co od nás o ekává. K správnému pochopení pot ebujeme pravý (autentický) výklad, který nám nabízí U itelský ú ad církve. Ten nám pomáhá správn Bibli interpretovat. K správnému používání Bible musí adept um t rozlišit Boží zjevenou pravdu od lidského zp sobu, jímž je tato pravda podávána, to je od zp sobu, který je ovlivn n p íslušným svatopiscem a dobou, v níž p íslušná ást Bible vznikala (literární formy). U í se rozlišovat, co je zjevená pravda, co má v Bibli historický základ a co je jen n jakou literární formou. Bibli je nutné znát, a proto je zapot ebí ji také studovat. Je žádoucí, aby užíval Bibli k setkání s Pánem. V posvátných textech naslouchá Božímu slovu a zárove Boha oslovuje (chválí, d kuje, prosí). Kéž by tak byla Bible každodenním podn tem a p íležitostí k prohloubení jeho vztahu k Pánu a k bližním. 3.4. K es anská víra spo ívá v p ijetí k es anského u ení, a to jak v teorii (p ijetí ur itého souboru pravd), tak i v praktickém život („víra bez skutk je mrtvá“). Jako se lov k snaží poznat milovanou osobu co nejvíce, tak musí r st v poznání Boha, chce-li r st v lásce k n mu. Základním pramenem tohoto poznání je Bible. Ta je pak s p ihlédnutím k dobovým zvláštnostem interpretována v Katechismu katolické církve, v koncilových dokumentech, v papežských encyklikách, v r zných dokumentech U itelského ú adu církve a v mnoha dalších pou ných a rozjímavých spisech a náboženských knihách. Adept svou víru prohlubuje hlavn v modlitbách, spole ných i soukromých, zvlášt v t ch každodenních. V rámci 3. stupn pod vedením svého duchovního rádce i sám se modlí za leny svého oddílu (zvlášt za nemocné spolubratry nebo za jiné bližní v trápení a zkouškách i za své skautské rádce a v dce) a za všechen Boží lid. Modlitbou se však m že stát i práce i n jaká služba, koná-li se jako projev praktické lásky k Bohu (ne však jako náhrada veškeré modlitby). 3.5. Víru, a tedy i vztah k Bohu, si adept prohlubuje také náboženskými rozhovory s druhými. Tím si mimo jiné vhodn t íbí a up es uje i své názory. Tyto rozhovory mohou být prosp šné p edn s t mi, kte í jsou s námi stejného vyznání, s v ícími jiných k es anských církví, ale oboustranným obohacením se mohou rovn ž stát rozhovory s lidmi jiného p esv dení, jiných náboženství, p ípadn náboženství žádného. Tyto rozhovory však budou prosp šné jen tehdy, bude-li k nim adept p istupovat fundovan , s pot ebnou znalostí k es anské nauky. Bylo by p inejmenším trapné, kdyby domn le hájil k es anství tvrzeními, která církev v bec nezastává. V dnešní konzumní spole nosti, kterou náboženství p íliš nezajímá, mohou být velmi prosp šné i rozhovory na téma k es anské etiky a morálky, kde se o Bohu a náboženství p ímo nemluví. Ve skautském hnutí je pro to dob e p ipravená p da. Tady m že být s užitkem zaseto i Boží slovo konkretizované v osobní k es anské ví e adepta. 3.6. Podstatnou sou ástí života s Bohem je spole enství s lidmi, a to nejen v podmínkách sou asného pozemského života, ale i života v celém Božím království. Proto se adept snaží být ve spojení s t mi, kte í nás do nebeského království p edešli. Týká se to hlavn vztahu k Pann Marii, matce Krista a nás všech, dále k p stounu Pána sv. Josefu, k apoštol m a ostatním celocírkevn a místn významným osobnostem. Adept by m l znát životopisy svatých a životopisy našich patron (i skautských), protože se m že nadchnout n kterými jejich heroickými iny a oni mohou být výraznými p ímluvci v jeho pot ebách. Krom sv tc by m l znát i r zné významné osobnosti a instituce církevního sv ta. Pat í sem jist papež, významní duchovní (kardinálové, biskupové, kn ží), teologové, laici, zakladatelé velkých ád , kongregací a jiných významných d l. Adept by se m l orientovat v organiza ní struktu e katolické církve (hierarchické uspo ádání) a v náplni jejích významných eholních a laických spole ností. 3.7. Jednou ze základních podmínek harmonického života lidské spole nosti a církve jsou dobré rodiny, dob í kn ží a lidé žijící zasv ceným životem. R st i úpadek naší k es anské civilizace jde ruku v ruce s r stem i úpadkem t chto forem zam ení. Proto je nutné v novat velkou pé i (mnohem v tší, než se d je) výchov k celoživotnímu poslání, to je k manželství a k zasv cenému životu. Bez dobrých manželství nebude ani dobrých rodin a dob e vychovaných d tí a bez kn ží a lidí zasv cených Bohu se nem že úsp šn rozvíjet církevní život. Již od d tství by proto m li být chlapci vychováváni k otcovství (rodi ovskému i duchovnímu) a dívky rovn ž tak k mate ství. Sou ástí výchovy by tedy m lo být rozvíjení typicky mužských a typicky ženských vloh, výchova k vzájemné úct a respektu k odlišnostem druhého pohlaví. V chlapcích je t eba p stovat smysl pro službu a zodpov dnost, úctu k ženám spojenou se state ností a odvahou chránit vše ušlechtilé a krásné (rytí ské ctnosti). V dívkách je t eba rovn ž p stovat smysl pro službu a zodpov dnost, smysl pro vše krásné a ušlechtilé, to vše ale jaksi v dív ím (ženském) provedení. Vyp stovat ctnosti princezen po vzoru sv. Anežky eské nebo sv. Alžb ty Uherské a vyvarovat se nectností princezen pyšných a rozmazlených. S tím vším souvisí nutnost citlivé a ú inné sexuální výchovy. Je t eba u init vše, aby z chlapc a z dívek vyr staly zralé osobnosti. 3.8. Život k es ana se odvíjí ze svátosti k tu, která zprost edkuje plné p ijetí do spole enství církve a tím také do t sného spole enství s Kristem. Svátost k tu je mostem k p ijetí dalších svátostí. Bi mování jako svátost k es anské dosp losti dává sílu p ekonávat p ekážky, žít naplno k es ansky, svou víru um t obhájit a um ní p itažliv k es anství prezentovat. Nejv tším darem je svátost eucharistie, k níž správnou dispozici vytvá í svátost smí ení, která je zárove ú inným prost edkem k r stu k dokonalosti (viz 2. st., l. 2-4). Vše pot ebné k úsp šnému pln ní celoživotního poslání v manželství poskytuje svátost manželství a pro kn žství svátost sv cení kn ží. Výraznou pomocí pro nemocné je svátost pomazání nemocných. Adept se seznámí s t mito prost edky spásy a ví, k jakému ú elu se používají. 3.9. P im en v kové vysp losti je t eba cílev dom pracovat na r stu své osobnosti (svatosti). Adept stále lépe poznává své dobré a špatné stránky a stále ú inn ji to špatné odstra uje a dobré rozvíjí. iní tak cílev dom a systematicky, nejlépe prost ednictvím svátosti smí ení a za pomoci duchovního v dce (viz 2. st., l. 3-6). To vše pak je zárove nejlepší dlouhodobá p íprava na celoživotní poslání a povolání (manželství, zasv cený život atd.). 3.10. V Bohu existuje krása, harmonie a soulad ve vrcholné mí e. To by m l v sob odrážet i každý lov k jako Boží obraz a tím spíše každý k es an. Jde o ur itou kulturu chování (mluvení, vystupování, práce, stolování, oblékání atd.), ale také kulturu um ní (stavitelské, výtvarné, hudební atd.). Je t eba, aby adept takto prožívané k es anství podle možností a schopností dále rozvíjel, chránil a nechal se jím obohacovat a zušlech ovat. 3.11. Vztah k Pann Marii je nutné stále rozvíjet a prohlubovat (viz 2. st, l. 7) s ohledem na celkovou vysp lost a práv prožívanou situaci. Ona je nám velkým vzorem a zárove také Pomocnicí. P edevším modlitba r žence nám umož uje to stále hloub ji chápat. Mohli bychom mít v lec ems mnohem v tší úrove a lepší výsledky, kdybychom r zné situace více prožívali s ní a více ji prosili o pomoc. 3.12. Než Kristus za al ve ejn p sobit, odešel na pouš a tam se postil. P st jako úkon zbožnosti vede k lepšímu sebeovládání, lepe nás disponuje k modlitb , k hlubšímu chápání Boha a jeho v le a ke kvalitn jší služb . Konkrétní forma postu spo ívá v tom, že si adept z lásky k Bohu n co (v tšinou jednorázov ) od ekne, nebo se naopak k n emu donutí. Od íci si m že krom n eho z jídla, pití i jiných požitk také nap . televizi, po íta e, r zné formy marnivosti atd. P im t se naopak m že k solidn jší modlitb , studiu i jiné práci a služb . 3.13. B h má s celým sv tem, ale i s každým z nás osobn sv j plán spásy. Je d ležité, aby se adept snažil tyto plány pochopit a p ijmout jako n co, ím B h sleduje jeho osobní dobro, i dobro celého sv ta. Jde o celoživotní poslání a zam ení uskute ované v jednotlivých dnech a etapách celého života. Jde také o zdárný vývoj v celosv tovém d ní, ke kterému by m l též p ispívat. K tomu je nutná pozornost na znamení doby, na r zné situace, okolnosti, výzvy a pot eby i možnosti (nap . hledání toho, co k es any všech církví sjednocuje, jako jsou ekumenické bohoslužby, modlitební shromážd ní, charitativní akce, sdílení duchovních zkušeností spolu s bližními). P i takových p íležitostech se p im en svému duchovnímu rozvoji aktivn podílí na jejich p íprav a vykonává sv enou službu pod vedením svých v dc . Zpracoval kolektiv Úst ední duchovní rady skaut katolické církve v R. Schválil dne 19.3.2003 Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem., úst ední duchovní rádce skaut katolické církve v eské republice Vstupuje v platnost dnem 1.4.2003.
Podobné dokumenty
PRAPOR SPÁSY
povolána být a jak se projevuje jako součást obecné církve.
P íručka sestává z 13 knížeček. Úvodní má název
„Jeden život“ a týká se jedné Armády sloužící Bohu v
jediném životě. Dalších 12 knížeček ...
požitek dokážu udělat ze všeho
vlaku. Nebála jste se, když za sebou mělo
tak slibnou sezonu?
Měla jsem spíš obavy z toho, že jsem na-
Ctvrtletnik 4/2008
edseda je „Rychtá “, pokladní „Berní“, jednatel „SYNDIK – SYNDI KA“. Kulturní oblast ídí „Vzd lavatel a Švandymistr“. Dalšími
inovníky“ jsou - „Pantatínek, Panímaminka, Gratulant, Šafá , Slídilové ...