Časopis pro moderní filologii 2013
Transkript
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95 2/2013 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII je recenzovaný neimpaktovaný jazykovědný časopis. Je uveden v Bibliografii české lingvistiky, MLA International Bibliography, Central European Journal of Social Sciences and Humanities, Bibliographie Linguistique / Linguistic Bibliography, The Year’s Work of Modern Language Studies. Elektronická verze časopisu je dostupná na internetové adrese: http://www.ceeol.com (Central and Eastern European Online Library). Redakční rada Ada Böhmerová (Bratislava), François Esvan (Neapol), Rafal Molencki (Katovice), Stefan Michael Newerkla (Vídeň), Milena Srpová (Paříž), Bohumil Zavadil (Praha) Recenzní rada Martin Adam (Brno), Irena Bogoczová (Ostrava), Jan Čermák (Praha), Olga Dontcheva-Navrátilová (Brno), Martin Drápela (Brno), Kateřina García (Dublin), Kateřina Haušildová (Aarhus), Jan Holeš (Olomouc), Jana Chamonikolasová (Brno), Eva Jandová (Ostrava), Lucie Jílková (Praha), Eva Klímová (Opava), Helena Lehečková (Helsinki), Markéta Malá (Praha), Jaroslav Peprník (Olomouc), Claudio Poeta (Řím), Renata Povolná (Brno), Karel Sekvent (Prešov), Tamah Sherman (Praha), Libuše Spáčilová (Olomouc), Pavlína Šaldová (Praha), Pavel Štichauer (Praha), Jaroslav Štichauer (Praha), Renáta Tomášková (Ostrava), Ludmila Uhlířová (Praha), Marie Vachková (Praha), Lenka Vaňková (Ostrava), Lenka Zajícová (Olomouc), Jaromír Zeman (Brno) Hlavní redaktor Aleš Klégr (ales.klegr@ff.cuni.cz) Výkonný redaktor Petr Čermák (petr.cermak@ff.cuni.cz) Odborní redaktoři pro jednotlivé obory Aleš Klégr (anglistika, ales.klegr@ff.cuni.cz), Lenka Vodrážková (germanistika, lenka.vodrazkova@ff.cuni.cz), Petr Čermák (romanistika, ostatní obory, petr.cermak@ff.cuni.cz) Jazyková redakce anglických textů Helen Nathan Adresa redakce: Časopis pro moderní filologii, Ústav anglického jazyka a didaktiky FF UK, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1, http://cmf.ff.cuni.cz Objednávky vyřizuje: Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 (books@ff.cuni.cz) Vydává: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 Časopis vychází dvakrát ročně Grafická úprava a sazba: Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk: tiskárna Nakladatelství Karolinum © Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013 ISSN 0008-7386 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2 Obsah Články Je možná nová klasifikace českých kompozit? Is a New Classification of Czech Compounds Possible? Pavel Štichauer — 113 O jazycích v roli lingua franca (se zvláštním zřetelem k angličtině) On Languages (Especially English) as Lingua Francas Tamah Sherman — 129 Indikace rématu v anglických a českých překladových textech e Indication of the Rheme in English and Czech Parallel Texts Kamila Žáčková — 141 Rozhledy Ferdinand de Saussure. Jak ho známe (a neznáme) sto let po jeho smrti Ferdinand de Saussure. How Much We (Do Not) Know Him a Hundred Years aer His Death František Čermák — 155 K současným kontrastivním přístupům v české a francouzské lingvistice: od synchronního srovnávání jazyků k interkulturní pragmatice On Contemporary Contrastive Approaches in Czech and French Linguistics: From a Synchronic Comparison of Languages to Intercultural Pragmatics Milena Srpová — 169 Hledání nejstaršího portugalského textu e Search for the Oldest Portuguese Text Jan Hricsina — 181 Recenze Olga Dontcheva-Navratilova: Coherence in Political Speeches Pavlína Šaldová — 195 Pavla Chejnová: Zdvořilostní strategie Silvie Válková — 198 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2 Zprávy Sociálněvědné základy metodologie výzkumu standardních variet Lucie Svobodová — 205 3. ročník studentské konference PRAGESTT a její jazykovědné příspěvky Lucie Jakubcová — 207 Kronika K nedožitým 85. narozeninám prof. Emila Skály Lenka Vodrážková — 213 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 113–128 Je možná nová klasifikace českých kompozit?1 Pavel Štichauer (Praha) IS A NEW CLASSIFICATION OF CZECH COMPOUNDS POSSIBLE? e article offers an overview of Czech compounding based on the classification put forward by Sergio Scalise and Antonie1a Bise1o (cf. Bise1o — Scalise 2005; Scalise — Bise1o 2009). e classification is based on a combination of two hierarchical levels of analysis. e upper level divides compounds according to the grammatical (or syntactic) relation between the constituents into coordinate, subordinate and a1ributive structures. e lower level splits each of the three “macrotypes” into endocentric and exocentric compounds (on the basis of the presence / absence of a head). It is only at this point that the different lexical categories enter the scheme giving rise to various combinations (such as A + N, V + N and so on). Against the background of such a classification, which is in some important respects divergent from the onomasiological approach, the paper also concentrates on two special cases: first, on so-called parasynthetic compounds of the type modrooký, vysokoškolský, bezvětří, nosorožec and others; second, on so-called juxtapositions (spřežky), such as pomstychtivý or smysluplný, which are usually le aside within the onomasiological framework not being considered as fully-fledged compounds. KEY WORDS compounding, Czech, classification, coordinative, subordinative, a1ributive, parasynthesis, juxtapositions. KLÍČOVÁ SLOVA kompozice, čeština, klasifikace, koordinační, subordinační, atributivní, parasyntéza, spřežky 1. ÚVOD Tento článek je smělým, a rozhodně nikoli neproblematickým pokusem načrtnout v perspektivě současných slovotvorných teorií možnosti nové klasifikace českých kompozit. Tento pokus je smělý proto, že půjde o „nebohemistický“ pohled romanisty, jehož cílem je především porovnání strukturních vzorců české kompozice se 1 Článek vychází z referátu předneseného na 4. ročníku konference Gramatika a korpus (4th Grammar and Corpora) v Praze dne 28. 11. 2012; v této podobě pak vychází jako součást projektu PRVOUK — Lingvistika — Románské jazyky ve světle jazykových korpusů, řešeného na FF UK od r. 2012. Zároveň nutno uvést, že představuje (nikoli identickou) českou verzi textu uveřejněného původně anglicky (Štichauer, 2009) jakožto výstup projektu, ke kterému jsem byl před lety laskavě přizván prof. Sergiem Scalisem a prof. Antonieou Biseovou z univerzity v Bologni. Rád bych zde však poděkoval „neromanistům“ za jejich cenné připomínky (ať už během konference, nebo k předkládanému textu), a to především Ivaně Bozděchové, Alexandru Rosenovi, Mojmíru Dočekalovi, Mirjam Fried a dvěma anonymním recenzentům, jejichž často zásadní návrhy jsem se pokusil do textu samozřejmě integrovat. ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 129–140 O jazycích v roli lingua franca (se zvláštním zřetelem k angličtině) Tamah Sherman (Praha) ON LANGUAGES (ESPECIALLY ENGLISH) AS LINGUA FRANCAS is article examines the concept of English as a lingua franca (ELF) in the context of lingua franca communication in general, with special emphasis on the contemporary Czech context. It begins by elaborating upon the context of World Englishes, on the basis of which ELF has become the subject of scholarly inquiry. Using examples from recent research, it then provides a brief analysis of the issues which arise in connection with the discussion of ELF in the Czech Republic: 1) the sociolinguistic situation of English in the Czech Republic, and 2) the connection between languages in the role of a lingua franca and metalinguistic behaviour, norms and expectations. It concludes by arguing that the phenomenon of lingua franca communication is a more general one, even applicable to languages such as Czech, and that the description of lingua franca interaction and its utilization in language planning (specifically acquisition planning) should be based on the relevant sociolinguistic theory. KEY WORDS: English as a lingua franca, sociolinguistics, English in the Czech Republic, language management, Czech as a lingua franca KLÍČOVÁ SLOVA: angličtina jako lingua franca, sociolingvistika, angličtina v České republice, jazykový management, čeština jako lingua franca ÚVOD V tomto textu vysvětluji paradigma angličtina jako lingua franca v kontextu odborného diskurzu o jazycích, které se ocitají v roli lingua franca. Domnívám se, že ačkoliv nejde o fenomén nový, může nám i v současné době pomoci k tomu, abychom otevřeli aktuální a společensky relevantní témata, která tento diskurz hlavně v českém kontextu podněcuje. Jsou to: 1) sociolingvistická situace angličtiny v České republice a 2) otázky metajazykového chování, norem a očekávání vyvstávající v souvislosti s užíváním jazyka v roli lingua franca. Vycházím zejména z aktuálních výzkumů v českém a mezinárodním kontextu a mým cílem je kvalitativním způsobem jasně zformulovat otázky, na které je třeba hledat odpověď. Důležitým teoreticko-metodologickým východiskem, na němž text zakládám, je myšlenka, že otázky hodné výzkumu by měly pramenit z reálně prožívaných problémů v dané společenské situaci, v tomto případě z problémů skutečně existujících v české společnosti, a to jak na makroúrovni, tak na mikroúrovni. V závěrečné části článku se zabývám užíváním jazyků — včetně češtiny — v roli lingua franca obecně. ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 141–152 Indikace rématu v anglických a českých překladových textech Kamila Žáčková (České Budějovice) THE INDICATION OF THE RHEME IN ENGLISH AND CZECH PARALLEL TEXTS e paper presents the findings of a detailed analysis of the position and syntactic functions of the rheme in English and Czech parallel texts representing four different genres. First, separate syntactic structures are compared with a view to ascertaining to what extent the position and the syntactic function of the rheme are retained. en the means of indicating the rheme (word order, semantics, context, intonation and specific syntactic structures) are analysed. Findings are presented with quantitative data. KEY WORDS rheme, word order, FSP, end-focus principle, English, Czech KLÍČOVÁ SLOVA réma, slovosled, AČV, princip koncového postavení jádra výpovědi, angličtina, čeština 1. ÚVOD Vzhledem k typologickým odlišnostem angličtiny a češtiny je určování jádra výpovědi v anglických a českých překladových textech poměrně složitou záležitostí. Rozdíly mezi analytickým charakterem angličtiny a syntetickou povahou češtiny se mimo jiné projevují v odlišném slovosledu obou jazyků, který je také ovlivněn tím, že hierarchie indikátorů aktuálního členění větného (dále jen AČV) je v obou jazycích odlišná. Tato studie vychází ze zjištění diplomové práce, v níž je réma určováno na základě zkoumání vztahu slovosledu a AČV. Hlavním cílem této práce je porovnání, do jaké míry je zachována větněčlenská funkce a pozice rématu ve větě. Réma je v jednotlivých větných strukturách stanoveno pomocí všech čtyřech (respektive bez intonace třech) faktorů AČV, kdežto v textu je kladen důraz na to, jak se typologická odlišnost angličtiny a češtiny projeví právě v lineárním uspořádání větných členů a v zachování, či pozměnění větněčlenské platnosti rematického prvku. Faktory AČV navrhl Firbas (1992) v rámci své koncepce funkční větné perspektivy. Existuje mezi nimi hierarchické uspořádání, nejníže postavená je linearita1, násle1 Firbas (1992) rozlišuje dva typy uspořádání: a) aktuální lineární uspořádání, b) interpretační uspořádání. Aktuální lineární uspořádání lze definovat jako konkrétní slovosled věty. Např. Mary came into the room. Pokud by jediným organizačním principem věty byl slovosledný princip, příslovečné určení místa into the room by bylo považováno za réma. Větné členy by byly uspořádány v souladu se stoupajícími stupni výpovědní dynamičnosti (dále jen VD), rematický prvek je umístěn na konci věty. Interpretační uspořádání je uspořádání věty ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 155–168 Ferdinand de Saussure. Jak ho známe (a neznáme) sto let po jeho smrti František Čermák (Praha) FERDINAND DE SAUSSURE. HOW MUCH WE (DO NOT) KNOW HIM A HUNDRED YEARS AFTER HIS DEATH Ferdinand de Saussure died 100 years ago (22. 2. 1913) leaving a memorable legacy of primary importance for modern linguistics. is brief review outlines his life, family, studies and cultural background in his native Geneva that were formative for his career and then offers a short account of his major thoughts that have largely shaped the course of modern linguistics. e notes are related thematically to the nature of language and linguistics in the human community, moving to the language system (langue) and text (parole). Some of his important observations are included at the end together with an extensive list of quotes illustrating Ferdinand de Saussure’s well-known, lesser-known and unknown views, all of which are of special importance and still provide intellectual stimulation for linguists today. KEY WORDS Ferdinand de Saussure, history of linguistics, langue, parole KLÍČOVÁ SLOVA Ferdinand de Saussure, dějiny lingvistiky, langue, parole 1. ÚVOD Obecně se uznává, že Švýcar Ferdinand de Saussure (26. 9. 1857 — 22. 2. 1913) se dnes považuje za zakladatele celé moderní lingvistiky bez jakékoliv pochybnosti. O jeho průkopnické místo v dějinách této vědy ho, nazíráno prizmatem století následujícího, těžko kdo může připravit, ani problematický a dočasně vyvyšovaný Chomsky či někdo jiný. Nenarodil se prostě druhý takový člověk. V únoru 2013 uplynulo od jeho smrti 100 let, jakkoliv jeho epochální Kurs obecné lingvistiky (který však sám nikdy nenapsal, dál jen Kurs) vyšel až 3 roky po jeho smrti (1916). Na jeho učení navazuje několik škol, především funkčně a sémioticky orientovaných, zvláště pražský strukturalismus; jeho vliv je však celosvětový a zasahuje i mimo lingvistiku, do filozofie, sociologie, psychologie i antropologie. Změnil pohled lingvistů na jazyk zásadně a jeho základní postuláty a distinkce se staly tak obecnými, že se jejich autorství už nepřipomíná ani necituje, jsou samozřejmé. V tomto příspěvku se stručně a přehledně pokusím připomenout některé aspekty a momenty jeho života (2, podklady viz zvl. Čermák, 1989, a Joseph, 2012), povahu jeho hlavních koncepcí jazyka (3) a na závěr, v podobě vybraných citací, některé jeho zásadní myšlenky (4). Tento příspěvek se tedy nechce ani nemůže vyrovnávat se vším, co přišlo po něm. Následující poznámky vyplývají z doprovodného studia jeho díla ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 169–180 K současným kontrastivním přístupům v české a francouzské lingvistice: od synchronního srovnávání jazyků k interkulturní pragmatice Milena Srpová (Paříž) ON CONTEMPORARY CONTRASTIVE APPROACHES IN CZECH AND FRENCH LINGUISTICS: FROM A SYNCHRONIC COMPARISON OF LANGUAGES TO INTERCULTURAL PRAGMATICS In December 2011 the French Linguistic Association (Association des Sciences du Langage, www. assoc-asl.net/) organized a conference at the René Descartes — Paris 5 University entitled Linguistics in Europe. One of the panels was devoted to European contrastive linguistics. e following text offers an outline of some of the data presented in the introductory paper on this topic. e first part contains a remark on the concept contrastive. e second part presents certain contrastive approaches in French and Czech linguistics. KEY WORDS: contrastive linguistics, France, Czech Republic KLÍČOVÁ SLOVA: kontrastivní lingvistika, Francie, Česká republika 1. ÚVOD Téma současné přístupy v kontrastivní lingvistice je velmi široké. Omezíme se zde proto jen na významové jednotky jazykové povahy — opomeneme tedy významové jednotky parajazykové a nejazykové povahy a vyloučíme také kontrastivní fonetiku a fonologii. Současné přístupy, témata, směry, projekty jsou často rozpracované už deset let i více. Odkazujeme k publikacím posledních let, ale také ke znovu vydávaným publikacím starším. Bibliografie je ilustrativní, namátková. 1.1 TERMÍN KONTRASTIVNÍ V NĚKOLIKA JAZYKOVĚDNÝCH SLOVNÍCÍCH A ENCYKLOPEDIÍCH Ve francouzských jazykovědných slovnících a encyklopediích se termín contrastif téměř nevyskytuje. Nouveau dictionnaire encyclopédique des sciences du langage (O. Ducrot — J. -M. Schaeffer, 1995) neuvádí tento termín jako heslo; slovo zde nalezneme pouze v kombinaci kontrastivní sémantický rys podle Prieta (s. 56). Dictionnaire des sciences du langage (F. Neveu, [2004] 2011) a Dictionnaire d’analyse du discours (P. Charaudeau — D. Maingueneau, 2002) vůbec termín neuvádějí. Nalezneme tu však několik hesel, které ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 95, 2013, Č. 2, S. 181–191 Hledání nejstaršího portugalského textu* Jan Hricsina (Praha) THE SEARCH FOR THE OLDEST PORTUGUESE TEXT e article discusses the problem of the oldest non-literary text wri1en in Old Portuguese. During the 20th century, several texts competed for the status of the “oldest wri1en Portuguese document”. Over the course of time, the privileged position claimed by each of them was called into question. ey were all dismissed either as later copies or as inauthentic texts and replaced by a new “oldest” text. e article follows this search through the course of the 20th century. KEY WORDS Old Portuguese language, old texts, history of language, phonetics, paleography KLÍČOVÁ SLOVA stará portugalština, staré texty, vývoj jazyka, fonetika, paleografie 1. ÚVOD Cílem následujícího pojednání je seznámit čtenáře s tím, jak se v průběhu 20. století posouvala datace vzniku prvních textů napsaných ve staré portugalštině a tedy měnilo povědomí o tom, ve kterém období se skutečně začalo psát v jazyce, kterým se v té době již mluvilo na území dnešního Portugalska. Základní rysy, kterými se portugalština odlišuje od všech ostatních románských jazyků, jsou tyto: 1) pád intervokálního n – -n->-0-(a lua, geral, a coroa, perdoar, boa) 2) pád intervokálního l – -l->-0- (a cor, a dor, sair) 3) palatalizace konsonantických skupin pl, fl a cl, a to jak na úplném počátku slova, tak uprostřed slova — pl, fl, cl >/ૅ/>/މ/ (a chuva, a chaga, a chama, achar) Tyto základní charakteristiky musely tedy texty bezpečně vykazovat, aby mohly být považovány za portugalské. Odlišovaly se jimi od většinové produkce dokumentů psaných latinsky. * Text je výstupem programu PRVOUK — Lingvistika — Románské jazyky ve světle jazykových korpusů, řešeného na FF UK od roku 2012. ISSN 0008-7386 © FILOZOFICKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Podobné dokumenty
Stáhnout příspěvek v pdf
The study concentrates on the area of language subjectivity construction and of
effects of the author-subject presence in the text. It is illustrated on an example of
a qualitative analysis of two ...
Rozvíjení tématu v akademickém a narativním textu
disko výpovědi, nikoliv jako to, o čem se mluví (tj. představuje téma čistě aktuálněčlenské).
Pokud jde o vztah aktuálněčlenské funkce totožných podmětů k tematickým posloupnoslem, rematická funkce...
Zde - Oddělení gramatiky - Akademie věd České republiky
Věty přirozeného jazyka, ve kterých se vyskytuje negace a nějaké další kvantifikační výrazy,
jsou alespoň principiálně víceznačné. Proto věta jako (1) má dvě možné interpretace
(Hajičová (1975) roz...
Jazykovědné aktuality 2013/1–2 - Jazykovědné sdružení České
metodologické univerzále.2 Pregnantně vyjádřeno slovy J. Krause: „i když základní předpoklad zkoumání diskurzu vychází z jeho materiální (jazykové, znakové) povahy, přesto epistemologický rámec toh...
Código de investimentos
2. Os projectos referidos no número anterior beneficiarão ainda dos seguintes incentivos:
a) Facilidades administrativas na concessão de terreno para construção, se for o caso;
b) Cedência de explo...