Teorie všeho
Transkript
Teorie všeho
Jed Mc Kenna Teorie všeho ! Sapere Aude ! Odvaha vědět ! Horace ! ! neočekávám jakékoliv populární uznání, a a ni nějakou širokou audienci. Naopak, nenutil bych nikoho číst tuto knihu, podnítil bych jen ty, kteří jsou schopní a ochotní vážně se mnou meditovat, a odtáhnout svoji mysl od smyslů a od všech předpojatých názorů. Takovýchto čtenářů, jak dobře vím, ja málo, mezi všemi. Ti, kteří se nesnaží pochopit správný pořádek mých argumentů a spojení mezi nimi, ale jen se snaží rýpat do jednotlivých vět, jak je v módě, nedostanou mnoho benefitu ze čtení této knihy. Mohou jednoduše najít příležitost ke slovíčkaření v mnoha místech, ale nebude jednoduché pro ně produkovat námitky, které něco říkají, či má cenu na ně odpovídat. René Descartes ! ! To, co nemůže být jednodušší. ! Sokrates: Chci slyšet od něho, co je přirozeností jeho umění, a co je to, co prohlašuje, a co učí. On může, jak navrhuješ, odložit předvádění na jinou dobu. Calicles: Není nic jako tázání se ho, Sokrate, a zcela jistě, tázání se otázek je součástí jeho exhibice, protože on říkal jen nyní, že kdkoliv v mém domě se ho může na cokoliv optat, a že on by odpověděl. ! Sokrates: Jaké štěstí! Optáš se ho, Chaereophone? ! Chaerephon: Na co bych se ho měl zeptat? ! Sokrates: Zeptej se ho, kým je. ! První a poslední kapitoly trolgie byly otitlovány To so nemůže být jednodušší. V knihách jsme mohly vidět, jak se toto hodí k procesu probuzení. Teď se můžeme podívat a zjistit, zda to nelze aplikovat i při procesu rozlušťování reality. “Říkáš, že to je možné, předpokládám?” říká Karl. “Ano, to je to, co říkám, a pokud mám pravdu v tom, jak jednoduché to je, nemělo by být žáfným problémem ti to ukazovat, takže v teorii tomu porozumíš stejně dobře jako já.” “V teorii?” “Ano, to co je pro mě denodenní realita, moje residuální paradigm, může být jen teorií pro někoho, kdo neudělal aktuální cestu. Tak krátce, můžeme se jistě podívat dohromady a vidět, zda to není jenom velmi jednoduché, ale to, co nemůže být dále zjednodušeno.” “Jak dlouho si myslíš, že toto bude trvat?” “Odhalujem všechny mysteria stvoření, nemůžeš najít trošku místa ve tvém rozvrhu?” “Ale pokud říkáš, že je to tak jednoduché…..” “Dobře, méně jak pět minut, pokud budeš hrát férově, sedm pokud budeš dělat překážky.” “Proč bych měl dělat překážky?” “Maya.” “Pes?” “Ten druhý.” “Okay, teĎ jsou dvě hodiny čtyřicet sedm minut. Kdo prohraje, koupí pivo. Dobré pivo.” “Beru. Věříš, že pravda existuje?” “Vnímám slepou uličku.” “Když řekneme, že pravda neexistuje, tak pak říkáme, že je to pravda že pravda neexistuje, sebenulovací sdělení, jako říkat, že nic není absolutní. Souhlasil bys?” “Předpokládám.” “Toto není víra nebo pocit, je to jednoduchá logika. Vidíš chybu s logikou?” “Ne, souhlsím s tím, že prohlášení pravda neexistuje je logickou kontradikcí.” “Takže?” “založené na faktu že pravda nemůže neexistovat, protože by bylo absurdní říct, že ne-pravda je pravdou je pravda, souhlasím s tím, že pravda musí existovat. Nevím, co je pravda, jen že něco pravda musí být.” “Takže souhlasíš, že něco musí být pravda. Nezávazně na tom, co to musí být, pravda musí existovat. Ano?” “Ano, s tím souhlasím.” “Nechci, abychom museli toto znovu navštívit později, protože jsme to opustili příliš brzo. Máš nějaké rezervace vůči tomu, že bez ohledu na cokoliv ostatní, něco musí být pravdou?” “Jsem o tom přesvědčen. Ne-pravda nemůže být pravdou, takže něco pravdou musí být. Máš ještě čtyři minuty.” “Okay, teĎ, když jsme determinovali, že něco musí být pravdivé, nezávisle na tom, co to je, podívejme se, co dalšího můžeme říct. Například, myslíš, že by bylo možné pro pravdu, aby se změnila? Mohla by to být jedna věc teď a druhá věc později?” “Pokud se to mění, nemůže to být pravdivé. Pravda musí být neměnná. I když čas přijde ke svému konci, pravda musí být pravdou, nebo jí nikdy nebyla.” “Dobře, tedy. I když pravda je stálá za časem, mohla by to být jedna věc a ne jiná?” “Prosím ukaž příklad.” “myslíš, že by pravda mohla být něco jako světlo nebo láaska nebo krása?” “Nevypadá to tak.Tito se zdají býti součástí něčeho většího a namohou opravdu existovat svým vlastním způsobem. Potřebují svoje protiklady. Co je světlo bze tmy? Co to znamená, že pravda nemá hranice?” “To musí být tak, když pravda nezná hranice, že je to tím, co je za těmito hranicemi? Více pravdy? Pravda musí být nekonečná.” “A co nepravda? Kam ta se dostane?” “Ta není. Jak by mohlo existovat něco, jako nepravda. Nepředstírám, že tomu rozumím, a nemohu to udělat tak, aby to zapadalo do reality, jak ji vidím, ale logika zní perfektně. Je to za otázkou, že pravda je absolutní a že nepravda neexistuje. Nepravda nemůže být pravdou o nic víc, než nejsoucí bytost může být a nebo neexistence existovat.” “Tak, abychom to opět sumarizovali, souhlasíš s tím, že pravda existuje, a dále bys řekl, že nepravda neexistuje. Nechali jsme jakýkoliv bod ve tvé mysli nevyřešený?” “Ne, jen jak jsem tady seděl v posledních pěti minutách, vidím, že protože pravda musí být absolutní, záležitost je dočista vyřešená. Pravda musí existovat a nepravda nemůže existovat. Budík tiká. Dvě hodiny padesát jedna minut. Mám o tebe obavy.” “No, mrzí mě, že tě zklamu, ale vypadá to, že jsem šel příliš rychle. Tedˇbych si dal pauzu, abych si zapálil cigaretu a položil moje nohy nahoru, ale nekouřím a moje nohy už jsou nahoře.” “Tik-Ťak. Padesát sekund.” “Ale jsme prakticky hotoví. Rpzhodli jsme, že pravda existuje a že musí být absolutní. Co by mohlo být jednodušší? VZnesli jsme první prohlášení neprotěsné dedukce: Pravda je vš. Nesouhlasíš?” “Záležitost je za hranicema racionální diskuze. Pravda existuje a nepravda je nemožná, takže oravda je vším. Je jenom pravda. Nemůže to být jinak. Zcela souhlasím.” “Takže nyní, abychom determinovali, co je pravdou, musíme jenom determinovat to, co s absolutní jistotou, existuje. Co můžeš říct, s absolutní jistotou, ž je pravda?” “Jednoduché, filosofie 101. Mohu říci, že Já jsem. Vím, že existuji. Patnáct sekund.” “A co je přirozeností tvojí existence?” “Přirozenost mojí existence? Vědomí, samozřejmě. Jsem si vědom, a tvůj čas vypršel. Tohle všechno je velmi zajímavé, a rád bych pokračoval v naší konverzaci, ale dlužíš mi pivo. Dobré pivo.” “Taky bych rád pokračoval v této konverzaci, když budeme pít pivo které ty koupíš, protože jsme vyřešili všechny mystérie existence do jednoho v pěti minutách.” “Vyřešili jsme to? Tak proč stále nevím?” “Víš, ale ještě jsi to nezrealizoval, což si nemyslím, že by mělo být počítáno v neprospěch mým pěti minutám. Co si myslíš ty?” “Ne, pokud je to to, co říkáš, ale nevidím, že jsi udělal, co tvrdíš.” “Jsi obeznámen se sylogismy? /Dedukcemi?” “Ano, logika. Když/a/pak. Pokud všechny muži jsou smrtelní, a Sokrates je muž, tak je Sokrates také smrtelný.” “Ano, tenhle je slavný. Dva předpoklady; všichni muži jsou smrtelní a Sokrates je muž, důkazem předlož závěr; Sokrates je smrtelný. Pokud předpoklady jsou pravdivé, tak závěr musí být také pravdivý.” “A my jsme vytvořili dedukci v tvých pěti minutách?” “Ano. STabilní, neprodyšný, dokonalý dedukční důkaz. Došli jsme k závěru, že pravda je vším a že vědomí existuje, nebo ne?” “Pravda je vše, ano. A říct, že já existuji je to samé jako vědomí existuje, ano.” “Můžeš říct, že něco jiného existuje?” “Ne, jsem dost obeznámen s kogitem, dedukcema a tvýma knihamaa, a došel jsem k tomuto závěru k mé absolutní satisfakci.Jediná věc, kterou vím zcela určitě, je, že existuji, což je to samé jako říct, že vědomí existuje.” “A pokud bychom měli ustanovit tyto body sylogisticky?” “Pravda je vše a vědomí existuje? Domnívám se, že bychom řekli, že pokud je pravda vším, a vědomí existuje, tak…..ahhhh, tak pak já dlužím pivo tobě” “Dobré pivo.” ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! To, co nemůže být jednodušší: pokud a tak Pravda je Vším. Vědomí Existuje Vědomí je Vším. ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! Opět Jdeme Sem ! ! ! Někdy sedím a myslím, a někdy jenom sedím. Satchel Paige Vzpomínal jsem na dny v týdnu, kdy to všechno bylo je bláznivění a vztek, ale tyto dny, přemýšlím jen v dvou druzích dní; normální dni a lidi-nedělají-svoji-práci dni. Byl to den, kdy lidé nedělali svoji práci, a já, jako vždy, jsem dělal svoji práci. Toho dne, mojí prací bylo se houpat na síťové houpačce s mým klouboukem položeným dolů, což je něco, přes všechny moje řeči o tomto, jsem nikdy nedělal. To je, jak tato kapitola ve skutečnosti začala., a jak stále začíná, předpokládám. Originální verze vyšla způsobem, že v postatě nic neříkala, tak jsme to okrájel na velmi málo, jak následuje: Maya a já jsme navštívili území, v kterém jsem dříve vlastnil malý kus půdy, o kterém nikdo nevěděl. Nejnápadnějším rysem tohoto dřevněného, pahorkovitého místa byla stará, přerostlá, kámen-a-malta základna blízko potoka. Myslím, že to kdysi byl kostel, a to je, jak jsem o tom přemýšlel tehdy. Během času jsem opravil a obsloužil nehluboké základny. Přesměroval jsem proud, takže voda tekla do menší vyšší sekce a potom se vylila skrze kamenný výčnělek do větší nižší sekce, vytvářející pár dvou klidných rybníčků. Nejnižší otevření v nízké sekci odcházelo do třech divokých kamenných kroků, takže voda plynula dolů skrze tyto a skrze mnou vytvořený kanál zpátky do proudu. Užíval jsem si tuto práci a aranžování, a používal jsem to po několik let jako svoje soukromé místo. Byl to neužitečný a neprodejný majetek, a když jsem opouštěl oblast, tak jsem to nabídl známému, Karlovi, doufajíc, že by to měl rád, a že by si to užil s jeho ženou Sandy a jejich dorůstajícími dvojčaty. On to přijal. To bylo před roky. V průběhu tohoto výletu jsem si přál navštívit toto mé staré šťastné místo, a tak Maya a já jsme řídili ven do státního parku, odkud bylo toto mé dřívější tiché místo dosažitelné. Předpokládal jsem, že se místo navrátilo zpátky do přírody tak, jak jsem ho našel skoro před dvaceti lety, ale namísto toho jsem to nalezl mnohem krásnější, než jak jsem to opustil. Neočekával jsem, že kohokoliv potkám, ale byl to den-kdy-lidi-nedělajísvojí-práci a vyšlo z toho to, že Karl s rodinou navštívili místo při příležitostném víkendu. Takže, jak je to často případ, v co jsem doufal, že by se nestalo, se stalo, a vyšlo to, že to bylo velmi šťastnou náhodou. Několik nocí před touto nostalgickou nedělní vycházkou, ležel jsem v hotelové místnosti s Mayou. Napůl jsme se dívali na vědecký program a napůl jsme dřímali, když se stalo něco, co se nestalo po několik let, a o čem jsem byl dost přesvědčen, že by se znovu nestalo. Vědecký velvyslanec Michio Kaku mluvil o HIgsonově bosnu a Velkém hadronovém urycholvači a o tom, jak věda doufala o zredukování velkého nepořádného Standardního modelu na elegantní teoriii všeho, když, s pošťouchnutím od Mayy, slova teorie všeho se zapíchla do mého mozku. Je to jejich termín, vědců, vymyšlený fyzikama, ale je to tak velkolepé, a upřímně, tak moc za královstvím vědy, že slyšení tohoto v mém napůl-bdělém stavu spustilo něco ve mně co jsem cítil jako nový psací projekt. To jsem neočekával. Malý příběh, který se stal před tím. Několik desetiletí předem jsem prošel cestou kterou velmi málo lidí projde, a napsal jsem o tom tři knihy. Jak se to stane, jedna z věcí, kterou dostaneš, když projdeš touto mimořádnou a specifickou cestu, je perfektní poznání; absolutní a ucelené pochopení všeho. Nikdy jsem doopravdy nevysvětlil tuto část předtím, ale hádám, že to vysvětluji teď. Tak, slyšel jsem Dr. Kaku mluvit o teorii všeho, a i přesto, že jsem to zcela jistě slyšel předtím, tentokrát to zapoříčinilo začátek čehosi nového ve mně. Samozřejmě, vím, že věda nemá a nemůže mít teorii všeho. A zcela stejně zřejmě, já nezbytně nutně musím mít jednu. Myslím tím, že buď mám teorii všeho, která není teoriíí, a pokrývá všechno, a je pravdivá a spolehlivá, bezvadná a nesporná, a nebo jsem absolutně plný sraček a vždy jsem byl. To by byl zatraceně zajímavý zvrat událostí, ale ne nijak příšerně pravděpodobný. Zmiňuji se o tom proto, že je to něco, o čem byste měli dumat. Kdokoliv kdo řekne, že zrealizoval pravdu, a nebo, že je osvícen, by měl být schopen přijít s neprodyšnou, víru-nevyžadující teorií všeho. Nemělo by to být příliš těžké, je jen jedna. Pak jsem si uvědomil, že ano, že mám teorii všeho, ale ne, nikdy jsem ji opravdu nesdílel. Nyní, poprové, se to zdálo býti trošku divné. Teď, prvně, se to zdálo jako něco, co bych měl vyjádřit. Takže teď, porpvé od doby, kdy jsem zabalil projekt trilogie, se zdálo, že zde bylo něco dalšího, co bylo třeba říct. ! ! ! - “je to vše, co máš? ptá se Karel, náhodně se dívajíc na malou haldu vytištěných stran. “zrovna jsem začal,” odpovím. “A co ta originální verze, kterou jsi zmínil?” “To bylo asi třicet stránek latinky, už je v plamenech.” “Vsadil bych se, že to bylo pěkné,” říká, “vše o tom, jak jsme tě našli u rybníčků, tak osamělého a smutného, a vzali jsme tě a dali jsme ti střechu nad hlavou, a povzbudili jsme tě, abys znovu psal, a naučili jsme tě pít dobré pivo.” “Zní to jinak, když to řekneš,” říkám. Vlastně, všechno zní odlišně, když to řekne Karel. Angličtina je jeho čtvrtým nebo pátým jazykem, a má jedinečný přízvuk. Je chronicky obrovský a zvláštně srdečný, jako kdyby byl menším příkladem nějakého většího, šťastnějšího druhu. Sedíme ve venkovním obývacím pokoji v Karlově dvorku. S Mayou jsme hosty v jeho odpojeném právním bytě a jsme tu teď už pár dní. “Píšeš o nějaké teorii všeho,” Karel se ptá tónem, který nepotřebuje otazník. “Ne jen nějaké teorii,” říkám, “jediná možná teorie všeho je pravda. To je zcela zřejmé, nebo ne? Myslím, co bychom mohli vědět jako pravdu? Cogito, správně? Jen ten fakt, že já Existuji, že Jsem.” “Ano, tomu rozumím.” Tak, co může věda znát jako pravdu?” “Nic víc než toto, myslím.” “Ano, správně. Já Jsem je fundamentální, universální konstanta vědění. Vše ostatní je víra. Rychlost světla není pravou konstantou, ale poznání konstantou je.” “Proč říkáš, že vědění není konstantou?” “Protože čas, prostor, a světlo neexistují.” Na okamžik na mě zírá, jako kdyby čekal na pointu. “To zní dost nepříčetně,” říká. “Jasně, že to zní šíleně,” souhlasím a myslím o citátu Sherlocka Holmese, kterou jsme použili v jedné z knih: Když jste yloučili vše, co je nemožné, tak, cokoliv zbyde, jakkoliv nepravděpodobně, musí být pravda.” ! ! - Takže teď se houpám na houpačce na Karlově dvorku, píšu poznámky o, o všech věcech, teorii všeho. To je, co dostanu za to, když pozoruji vědecké pořady v době, kdy bych měl spát. Samozřejmě, nejsem vědec ani filosof, nebo náboženský či duchovní myslitel, dokonce ani nejsem velmi chytrý či motivovaný pro tuto záležitost. To, co jsem, je pravdyrealizovaný, takže pokud jste četl trilogii a jste se mnou stále, tak máte moje doporučení jako průvodce - ale také víte, že je nepotřebujete. Jako vždy, jen se musíte kouknout samy pro sebe. A pokud jste nečetli trilogii, žádné starosti. Záležitost této teorie stojí sama o sobě. Neměl bych to nazývat nějakou teorií všeho. Je to tobě určená teorie všeho, a ve skutečnosti to vůbec není teorie. Nemá to teoretický element. Je to možné poznat přímo jako jasnou a zcela zřejmou pravdu lidem s normálně velkým mozkem, a vidět to pro nás, musíme jen přestat vidět mysterii tam, kde není. “Takže, pro Tebe už není žádná další mysterie?” ptá se Karel. “Ne, odpovídám, “pokud by byly nějaké další mystérie, nebyl bych hotov kdy jsem byl hotov. Stále by zde bylo dále. Jak doufám, že jsem učinil zcela zřetelným v knihách, hotový znamené hotový. Je to konec řádku, konec otázek, konec vědění.” “Znám toto z tvých knih,” říká, “ale je těžké věřit, ž eněco takového je.” Karel se sandy mě pozvali, abych zůstal v apartmánu, který patří jejich příbuzným, který je za jejích garáží, a abych zůstal jak dlouho bych si přál. Bylo to předěláno na hudební studio, ale je to stále velmi pohodlný prostor k bydlení. V jejich zahradě je zasřešený obývací prostor s gaučemi, stoly, lampami, stropními ventilátory, a houpačkou. Mají malého černého labradora Dukeho, který se zdá být moc přívětivý vůči Maye, ale v tom smyslu, že já jsem psí osoba, Maya není psí pes. Není to tak, že by je neměla ráda, jen v nich nevidí žádný smysl. Čas od času jinému psu očmuchá ocas, ale zas tak moc jí to nezajímá. Nicméně, Karlovo místo pro hosty je pěkné místo pro mě pro práci, a Maya to má ráda, tak jsme přijali jejich pozvání a na chvilku jsme se sem nakvartýrovali. Houpu se na houpačce a hraju si s ideema ve své mysli a házím hračky Maye a poznamenávám si věci dolů, když o nich přemýšlím. Vyplním asi deset stran s volně načmáranými poznámkami, do tý doby, než mám pocit, že jsem toho napsal dost, tak pak odpluju a nechám svoji mysl dýchat. Potom, osvěžen, sestříhám svoje načmárané poznámky do tohoto neuspořádaného nepořádku: ! vědomí je prvotní/přichází první….před časem, prostorem, hmotou, dualitou, kauzalitou atd….vše uvnitř/nic vně…..nic před v….v=p na třetí, jediný opravdový model reality, odpověď na vše…neprůstřelný, nenapadnutelný, nezranitelný, oproštěný od vyjímečností, abnolmálíí a nepravděpodobností, perfektní, bezvadný, dokonalý…..alfa/omega vědy/ filosofie/spirituality/náboženství….konec hledání/pátrání/mysterie…….vše vysvětlí, nic nenechá nevysvětlené…zabije každého buddhu…..není entity, která by mohla říct více…..jasné a jednoduché, přístupné k přímému vědění…teorie všeho….celá pravda…pasupatastra, myšlenka, která zničí atd….vědomí je král…..v-původní…..vědomí-vladař….. ! Dám svoje poznámky na stranu a divím se, proč o všem tomto uvažuji. Dělám toto, protože tomu chci lépe porozumět? Spustil ve mně něco vědecký program? Je to více jak pět let od té doby, co jsem něco napsal, více jak šest let, kdy zazvonil konečný budík, který mi značil konec trilogie, a moc mi to nechbělo. Trošku, určiě. Je milé mít projekt který je větší než já, spolupracovat, dobře vyjádřit a přinést toto vyjádření k kompletnosti a závěru. Užíval jsem si, kdy jsem byl zaměstnán projektem trilogie po šest nebo sedm let, v jejichž průběhu jsme s ním byl zapleten, ale když to bylo dokončeno, viděl jsem a porozuměl jsem tomu. Byl jsem spokojen, že to bylo kompletní a necítil jsem žádnou potřebu psát více od doby tohoto šťastného kliku. Proces, kterým jsem prošel, čas, který jsem strávil komunikováním,knihy, nic z toho nemá mnoho pozornosti v mém životě. Mohou mi projít dny, kdy o tom vůbec nepřemýšlím, a když o tom přemýšlím, tak mi to připadá jako fragment snu. Jako vzpomínka, které nemohu plně věřit. Dělal jsem opravdu všechny ty věci a napsal všechny ty knihy? Ano, hádám. Wow, to je docela dobře divné. Moje hlavní připomínka je, že jsem v jiném paradigmu než všichni kolem mě, ale kolem mě není zas tolik lidí. Takže to ke mně moc nechodi. A i když to přijde, je to moje zpráva normálně a svoji novost už dávno ztratila . ! ! ! ! Ve skutečnosti, přemýšlel jsem o tom, že napíšu knihu o energetickém proudu a správném uspořádání, hladkém, bezúsilném fungování a tom všem. Viděl jsem, že je k dispozici mnoho knih o manifestování tužeb, modlitby a vědomém tvoření, používání této a tamté techniky k dosažení tohoto a tamtoho výsledku, a tápal jsem, zda by to mohl být předmět, na kterém bych mohl kontribuovat. Ale ne. Toto vše bylo probráno v trilogii tak dobře, jak to mohu probrat a pokrýt v celé šíři. Klíčem je Lidská dospělost, a mé vnímání mi napovídá, že většina vydaných knih nejsou dostatečně jasné v tomto bodě, takže oni jsou, ve svém efektu, návodem pro Lidské Děti, jak si vzít nejvíce s dětství namísto toho, aby ho odrostli. Nic by mě nezajímalo, ani bych nepřijal nějaké ko-kreativní účastenství, v učení Lidských Dětí jak dělat cokoliv kromě toho, aby se stali Lidskými Dospělými, a potom, aby pokračovali v tomto směru v jejich rozvoji. Lidská Dospělost je klíčem, který odemyká dveře, a na mysl mi nepřichází nic víc, než to, co jsem řekl v knihách. ! ! - Takže teď, pět let později, jsem překvapen, že můj spisovatelský smysl zase tiká. Opravdu tiká? Tato otázka ve skutečnosti odpovídá sama sebe. Pokud si nejsem jistý, tak to není. Nechystám se pustit do jakéhokoliv nového spisovatelského projektu pro jakýkoliv jiný důvod, než že dostanu jasné instrukce k tomu to udělat, a pokud si nejsem jistý, že jsem je dostal, tak to tak není. Nepíšu dále pro svoje vlastní důvody, jako jsem dělal při psaní Duchovních Autolýz, takže jediný důvod, proč bych psal, je, protože, jak je popsáno ve Válčení, dostanu jasné porozumění a podpora je na místě, takže, ve skutečnosti, to nejsem já, kdo píše, ale kokreativní proces, v kterém hraji roli a každý zná svoje místo. Netlačím, nezápaím, ani nekormidluji. Čekám na části, aby se ukázaly, a pak pokračuji do kvality, která je naprosto bezúsilná. To není jen pro psaní, to je pro všechno. Relaxuju sama sebe do procesu, který mě převyšuje. Povolím, aby bylo odhaleno, a pluji do jemných proudů. Samozřejmě, víte, že tento proces nakonec dostal zelenou, ale v tomto ranném stádiu, kdy jsem si poznamenával poznámky, jsem si nemyslel, že by dostal. Myslel jsem si, že mě můj výlet činil nostalgickým, nebo, že jsem se trošku nudil. ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! Tato věc, Kterou Čteš Neměl jsem čas k napsání krátkého dopisu, tak jsem namísto něj napsal dlouhý. ! ! Mark Twain Dal jsem si načas s napsáním krátkého dokumentu. Napsal jsem první koncept v průběho přibližně třech týdnů, kdy jsem pobýval u Karla, pak jsem to v průběhu dvou měsíců vyplnil, potom mi trvalo další dva měsíce to rozpůlit na polovinu, a potom další dva měsíce, to rozpůlit na další polovinu. Mohl jsem to opustit o čtyři měsíce dříve, kdy to bylo čtyři krát delší, ale tento materiál není obsáhlý jako trilogie; je to ve skutečnosti jen jedna věc, na níž je pohleděno z mnoha úhlů. Má to šechnu inherentní složitost jakéhokoliv pokusu o komunikaci, v které se protínají dva paradigmy, ale nebenefituje to z pokusu toho říkat příliš mnoho. Méně je zcela jistě více. Jeden problém s touto teorií-všeho je, že jsem nikdy nemusel můj nový pohled na svět zredukovat na slova, a je to dost divná věc k činění. Toto není menší problém. Toto je záležitost úrovně-paradigmu a virtuálně každý, nez ohledu na další odlišnosti, pobývá v stejném, nejvyšším paradigmu. Jak byste popsali vaši realitu někomu, kdo pochází z jiné reality? Můžeš vůbec myslet na příběh či film, který je na odlišném vrcholovém paradigmu? Namáhal jsem si svůj mozek po několik dlouhých sekund bez úspěchu. Mezera v paradigmu mezi čtenářem a spisovatelem je reálná a obrovská. Vyjadřuji teorii, ale neoperuji z teorie. Dekompiluji, tedy rozpracovávám osvícenou perspektivu z důvodu jejího vyjádření, ale toto je realita, kterou žiji. Připouštím, že se očekává, že jakýkoliv jiný paradigm jiný, než v kterém člověk žije, musí znít příliš šíleně, ale pokud to je, kam pravda vede, tak je to to, kam hledající musí jít. Po minutě vyčerpávajícího průzkumu, objevil jsem, že paradigm je jiný termín, který si půjčeme od vědy a bereme ho k lepšímu užití. V termínech vědy, pokud změníte svůj baliíček předpokladů o vesmíru z Newtonského do Einstenského, udělali jste přesun v paradigmu. V tomto dokumentu, používám slovo paradigm, aby znamenalo světový názor v tom co nejvíc možném nejširším slova smyslu. Protože každý sdílí ten samý paradigm-nejvyšší-úrovně - čas a prostor, energie a hmota, dvojnost a kauzaulita, atd. - nikdo to nikdy nemusel zredukovat a sepsat do slov. Každému to dojde. Jsme všichni na stejné straně. Takže, moje dvě záležitosti v psaní tohoto jsou, za prvé, zredukování žijící reality neznámého paradigmatu - mého - dolů do velmi neadekvátních slov, a za druhé, transmitování porozumění mého neznámého paradigmatu s těmito velmi inadequátními slovy do zcela odlišného paradigmatu, který jsem jednou obýval, ale který je zcela nereálný pro mě - a je tvůj. Jsem uzpůsoben k úkolu, který jsme performoval v průběhu doby, kdy jsem se stal člověkem, který mohl napsat trilogii, ale nemám osobní ambice v dělání více. Dělám přiměřené úsilí s touto teorií-všeho, ale je to ve skutečnosti nápad. Teď je pravděpodobně vhodná doba ke zmínění, že nejsem duchovní člověk a nidky jsem jím nebyl, a tak, v mém pohledu, pátrání po pravdě není duchovním úsilím a nikdy jím nebylo. A co víc, rpavdou je, že pravda není opravdu relevantní. Nemá praktickou hodnotu a nelze ji aplikovat ve skutečném světě. Nic nezmění ani nezlepší. Mohu chápat, že konvenční realita není pravdou, ani není vůbec pravděpodobnou, ale jsem tady. Pravda je vně všech paradigmat, ale my žijem v jejich nitru. Jak nechi přehánět moje kvalifikace, tak je ani nechci udávat v jejich neúplném rozsahu. Pobývám v jednou a jediném nefalešném paradigmatu. Vidím, co je, a nevidím, co není, takže nepotřebuji víru k zakrytí určitých částí či zaplnění jiných. Přesto však, jsem v penzi. Více nepřemýšlím, protože přemýšlení je jedinou opravdovou zbraní masové destrukce, a dále to nepotřebuji. Vypřemýšlel jsem vesmír k smrti. Tak dalece jak jde osvícení, jsem perfektním mistrem. Moje realizace pravdy je absolutní. Mohu mít lidi, tkeří mi jsou rovní, ale ne nadřízené. Tak dalce jak jde komunikace, dělám docela slušnou práci, ale nejsem mistr v komunikaci. Nyní, když vstupuji do tohoto současného předmětu, nejsem mistrem ničeho, pouze mám jasný náhled. Nemám mysl pro vědu, filosofii či teologii - tyhle věci mě nudí k znecitlivění - tak toto dovolte. Co tady říkám není pro vás, abyste tomu věřili či důvěřovali, ale abyste do toho pohédli na svou valstní pěst. Ve všech smyslech, kromě toho nejširšího, nic z tohoto nedává moc smysl. Já jsem údajně osvícen, a píšu pro tebe, čtenáře, dokument vysvětlující, že ty a já neexistujem, a že svět v kterém neexistujem - v kterém ti transmituji a ty přijímáš, také neexistuje. Tak nějak. Ale v tom nejširším smyslu to všechno dává perfektní smysl, a tento dokument je celý o nejširším smyslu. teorie všeho nemůže být nic méně než pohled z nejvyšší nadmořské výšky, a musí být tedy obojím - pravdou a osvícenou perspektivou. ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! Král Pointlandu: ! Vyňato z Flatlandu, Romance o Mnoho Dimenzích, napsanou Edwinem Abbottem Abbottem, 1884. Dvou-dimenzionální vypravěč je představen do širší reality tří-dimenzionální sférou. Navštěují opovržení na bodě, který nemá žádné dimenze, a který je spokojený a neotřesitelný ve své jistotě, že je totalitou bytí. Je bod bez dimenzí vším či ničím? Moudrým či bláznem? ! “Podívej se Yondere,” řekl můj průvodce, “Ve Flatlandu jsi žil, v Linelandu jsi obdržel vizi, vznášel jsi se se mnou do výšek Spacelandu, Nyní, abychom doplnili celistvost tvojí zkušenosti, dovedu tě dolů do nejnižších hlubin existence, dokonce do sféry Pointlandu, bezedné hlubiny, která nemá dimenze.” “Spatříš zubožené stvoření. Ten Bod je Bytím jako my, ale ohraničen nedimenzionální Propastí. On sám je svým vlastním Světem, jeho vlastním Vesmírem; nikoho jiného než sám sebe nemůže počít; nezná Nezná Šířku, Výšku ani Vzdálenost, protože je nikdy nezažil, není si vědom ani čísla Dvě, a nemá ani myšlenku na Mnohost; protože on je sám jeho Jediným a Vším, je opravdovým Ničím. Leč povšimnutí si jeho dokonalou sebenaplněnost, z nás nedělá hnusáky a nevědoucí, a spirovat k tomuto je lepší než být slepě a impotentně šťastným. Teď poslouchej” Ustal, a vyvstal z malého bzučejícího stvoření malý, drobný, jednotvárný, ale pozoruhodně cinkající, jako z jedné vaší fotografie Spacelandu, z které jsem pochytil tyto slova: “Nekonečná blaženost existence! To je, a nidko jiný vedle Toho není.” “Co,” řekl jsem, “to mrňavý stvoření myslí ˇtímˇ?” “On myslí sebe,” řekla Sféra: “nepovšiml jsi si před nynějškem, že miminka a dětinští lidé, kteří nemohou rozlišit mezi sebou a světem, mluví o sobě ve Třetí Osobě? Ale Pssst!” “Vyplňuje to celý Prostor,” pokračovalo malé samokvílející Stvoření, “a co To vyplňuje, Tím je. Co myslí, To vysloví, To slyší; a to samo je Myslitel, Vyslovovatel, Slyšící, Myšlenka, Slovo, Slyšen; je to Jediné, a přece Vším ve Všem. Ach, štěstí, štěstí Bytí!” “Nemůžeš vylekat tu malou věc z toho svýho sebepotěšení?” řekl jsem. “Řekni tomu, co to doopravdy je, jako jsi řekl mně; odkryj tomu omezené limitace Pointlandu, a dovez to k něčemu vyššímu.” “To není jednoduchá záležitost,” řekl můj Mistr; “zkus to sám.” V tété otázce, zvyšujíc svůj hlas na nejvýš, adresoval jsem Bod následovně: “Ticho, ticho, odsouzeníhodné Stvoření. Nazýváš sebe Vším ve Všem, ale jsi Ničím: tvůj tak zvaný Vesmír je malou skvrknou na Řádku, a Řádek je pouhým stínem v porovnání s….” “Psst, psst, řekl jsi dost,” přerušila Sféra, “teď poslouchej, a povšimni si efektu tvého kázání na Krále Pointlandu.” Výtečnost Panovníka, který zářil jasněji než kdy jindy, když slyšel moje slova, ukázal jistě že si udržel svoje sebeuspokojení; a já jsem těžce ustal, když si vzal své způsoby zpět. “Ah, radost, ah, radost Myšlenek! Co to nemůže dosáhnout myšlením! Toho vlastní Myšlenka přicházející k Sobě, sugestivní svým zlehčováním, a tedy povznést Onoho štěstí. Sladká rebelie povznensená k výsledku trimfem! Ah, božská tvořící síla Jednoho v Jediném! Ah, radost, radost Bytí!” “Vidíš,” řekl můj Učitel, “jak málo tvoje slova učinila. Tak dalece, jak jim Monarcha všem rozumí, přijímá je jako svoje vlastní - prootže on si nemůže vymslit nikoho jiného než sebe samého - a chocholá sám sebe na variací “Svých Myšlenek” jako výzvu kreativní Síly. Dovolme si opustit tohoto Krále Pointlandu nevědomé schopnosti jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti: nic co já či ty můžem udělat ho nemůže vyprostit z jeho sebesatisfakce.” ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! Úvahy z houpacího křesla Je to v nekonečném oceánu mě, v kterém výtvor mysli, kterému říkáme svět, existuje. Aštávakragíta Stále v mém houpacím křesle, čtu svoje poznámky, a snažím se je trošku zredukovat. Po pár minutách mám toto: ! vědomíúnadmnožina/vesmír….vesmír/podmnožina/vědomí….já-jsem/ vědomí = pravda…vše ostatní = víra…čas, prostor, dualita = víra…..energie, hmota, kauzaulita = víra…život, smrt, bůh = víra … žádná víra není pravdivá….nepravda neexistuje…je jenom pravda….vědomí je král…v-král ! Zírám na svoje poznámky po několik minut a vzdychnu. Vypadaá to, jako kdybych měl projekt k spisování ve svých rukou. ! “V-Král?” ptá se Karel. “Ano, V-Král, vědomí je král, jako protiklad U-král, univesrum je král, což je vládnoucí paradigm, který všichni známe a milujem. Karel čte skrze moje poznámky. Dává si načas. “Ne,” řekne, “nemyslím.” Pár minut o tom dsikutujem. “Rozlišnost mezi U-králem a V-králem je jednoduchá,” vysvětluji mu. “P5edstav si arch bílého papíru a dej tečku někam doprostřed. Bílý papír je nekonečný, jde to navždy všemi směry. Okay?” “Ano, okay.” Ok?” “Teď, označ nekonečný arch papíru Univerz, a označ tečku Vědomí. “Ok.” “To je, jak nazývám U-krále, náš sdílený paradigm reality. Bez ohledu na jakoukoliv jinou úvahu, to je, jak každý rozumí svojí realitě. Jsem si vědom a moje vědomí je jedna malá věc ve velkém univerzu. Souhlsíš?” “Určitě,” řekne. “A ten vesmír je právě to, co známe. Má to čas a prostor, energii a hmotu, vše, co my všichni stále zakoušíme. Je to plné lidí a planet a hvězd, nepochopitelná rozsáhlost a složitost, všechno co míníme univerzem, správně?” “Dobře, ano.” “to je kralující paraidigm skutečnosti. Univerz je král, U-král. Tvoje vědomí je tečka, jedna malá věc v nekonečném univerzu.” “Ano.” “Máš v mysli ten kus papíru?” “Ano,” směje se shovívajě, ale jeho oči se blyští intligencí. “Tak jak my dorazíme do tohoto jiného paradigmu tvého?” “Jen proměn nálepky.” Úsměv zůstane na jeho tváři, ale mohu vidět, že se jeho myšlenky obrátily dovnitř. Zůstane tak po mnoho dlouhých sekund. “Ne.” řekne skrze jeho úsměv, “to si nemyslím.” ! ! Ah, ano, definitivně. V-Král: Vědomí je Král. Vědomí je nadmnožinou universa, ne obráceně, nebo jakkoliv jinak. Jednou, když adaptujeme toto malé uspořádání do našeho myšlení, realita se rozřeší do perfektní jasnosti. Každá otázka je zodpovězená/zničená. Každá mysterie je vyřešená/vynulovaná. Nic není ponecháno nevyřešeného, nevzniká žádné znásilnění důvodů. Rekompilování reality na základě tohoto nového náhledu může trvat roky, ale tak dalece, jak teorie všeho jde, toto je ono. V-Král. Vědomí je Král: jedna pravá, komplexní, neprůstřelná, ohnivzdorná, idiotůmvzdorná, géniúm vzdorná teorie všeho. ! ! - “Ok, počkej minutu,” říká Karel. “Víš, co říkáš? NEcháváš to znít velmi jednoduše, jako ano, jen prohodíš nálepky, ale víš, že když to uděláš… co to znamená? Myslím, víš vůbec, co by to znamenalo?” “Myslím, že vím.” “To by znamenalo, že není vesmír,” řekne s trochou hořkosti, “že si to celé jen představujeme.” “Něco takového, ano.” “Ty říkáš, že není žádný skutečný vesmír?” “Říkám, že nic není skutečné.” ! Toho večera, na KArlovu žádost, heslovitě vysvětlím V-Krále / V=Vědomí/ ostatním, přičemž sedíme kolem jiskřivých plamenů stolního plynového ohně. Sandy plete, když mluvíme. Její matka, Grams, přišla na večeři a sedí vedle ní se sklenkou vína. Byl jsme varován, že asi nebudu mít rád Grams, ale já nejsem velký člověk lidí, tak jsem si to pro sebe vyřešil, že nemít rád jednoho navíc by nebyl zas tak velký problém. “Je zde ve skutečnosti nějaká jednoduchá teorie všeho?” ptá se Claire, Karlova a Sandyho kamarádka z let university. “Určitě,” odpovím “pravda. Pravda je jediná odpověď; samozřejmě; jediná možná teorie všeho.” “Ale co je pravda?” ptá se Honza. “To je velká otázka,” přidá Klára. “Ano,” odpoví Honza. “Pravda je absolutní,” říkám, “bezeměnná a bez atributů, jedna bez druhého, za časem a prostorem. Všezahrnující, ničím nezahrnutá. Cokoliv se potká s těmito kriterii musí být pravda.” “A ty říkáš, že je to vědomí?” říká Klára Dám jim krátkou verzi o přeměnění nálepek, a oni to pár minut diskutují se svým otcem, přičemž já pracuji na svých poznámkách. Nakonec Grams předloží verdikt. “Jaká hromada keců,” řekne, a jsem překvapen, když zjistím, že jí mám rád. Má naprostou pravdu. Je to ten jeneuvěřitelnější nesmysl, který bys mohl vytvořit, a kromě faktu že je to pravda, a mimo fakt že je to moje domovské paradigma, myslel bych si o tom, že je to do puntíku směšné, stejně jako si to myslí tato stará dáma. ! ! - “Máme pro tebe zenovou minci,” pyšně oznámil Honza, když jsme byly před lety seznámeni. “Co je zvuk tleskající jedné ruky?” prezentovala Klára. Bylo jim osm nebo devět v ten čas. “Nevím,” odpověděl jsem, “co je zvuk dvou tleskajících rukou?” Zavrněli potěšením a tleskali svýma rukama jako odpověď na mou otázku, ale otázka zůstala nezodpovězená. Nemusíme být tak moc chytří, co se týče našich otázek, že ponecháváme naše arogantní předpoklady neporušené. Co je zvuk dvou tleskajícíh rukou? To je celý zenový koán, který kdokoliv potřebuje. Dostaň se k jádru čehokoliv a dostaneš se k jádru všeho. Jen nalezni bod a začni kopat. “Takže, ty jsi sledoval TV, staral jsi se o svůj vlastní byznys, a najednou jsi započal teorii všeho?” Ptá se mě Karel později toho večera. Procházíme se pomalu s Mayou a jeho psem.Dukem v parku, který byl poblíž, mezi jinými lidmi, jejich dětmi a psi. “Tak nějak,” říkám. “Ve skutečnosti to ke mně nikdy nepřišlo, abych psal o takovémto tématu, do té doby, než přišel vědecký program o teorii všeho v televizi.” Je to to, co to rozjiskřilo. Moje okamžitá myšlenka byla, že jediná možná teorie všeho je pravda, a že jí žiju. Vím o tom všechno, a mohl bych být jeden z velmi mála, kdo ví, a jeden z dokonce ještě větší menšiny, kteří jsou uzpůsobeny pro vyjádření. Věda používá termín teorie všeho ve smyslu, který je velmi ne-vším, tak já jenom přivlastňuji jejich termín a navyšuji jej do jeho úplné správnosti jeho významu.” “Bylo toto všechno v tvých knihách?” “Muselo, když je to můj světonázor, moje perspektiva. Mohu si vzpomenout na pár příkladů z knih, jako když jsem nemohl rozlišit mezi koncem světa a praskáním proutku, jak jsem jedním se vším, co vidím, jak smějící se děti a místa, v kterých se dětí upalují, pro mě nebyly rozdílné, tadyten styl věcí. Ze strany,kde je brána, to vypadá jako nepřipoutanost, ale z této strany tento termín ztrácí na významu. Jakákoliv narážka, kterou jsem udělal na tat tvam asi, je to tvoje umění, neti neti, nedualita, se vrátí zpět k tomuto. Myslím, že jsem řekl, že línějším pozorovatelům, osvícený stav by mohl vypadat jako ďábelský či psychotický. Julie, v jednom bodě, v jejich dopisech, řekla, že v určitém stádiu věděla o jedné věci, kterou jsem neřekl - a to bylo pravděpodobně toto. Jakákoliv zmínka o snovém stavu je toto, samozřejmě. Nešel jsem zpět a nedíval jsem se na knihy, ale tento světonázor, V-Král, musí být skr naskrz relfkektován, rpotože to je můj světonázor. To je, kde žiju.” “Julie říká, že si nikdy nenecháš ujít trik.” “Není žádného triku, to je správně. Já tyhle věci nevytvářím, jen popisuji, co vidím.” “Je nějaký důvod, proč jsi o ničem z těchto věcí nemluvil v žádné z knih?” “Několik. Jeden, nikdy dřív jsem toto všechno nepřekládal do slov. Jediný správný popis čehokoliv je věc sama, a cokoliv méně musí hluboce klesnout. Virtuálně pro každého, i přes ty největší rozhraní, žijící realita UNivers je Král je v podstatě dost stejná, takže potřeba k jejímu popisu či obraně nevzniká. Nikdo nezakouší výzvy formulace a vyjádření, protože neexistuje outsider, kterému by se to mělo vyjádřit. I mimozemšťané a vyšší bytosti by byli, naším obecným myšlením, obyvatelé U-Král paradigmu. Ale pokud se snažíš vyjádřit svůj žijící světonázor někomu, kdo ho nesdílí, přijde ti to těžké rozmáčknout to, co je esenciálně tvým celým vesmírem na maličké kousky. Všechno to začne vypadat trošku směšně, když se to řekne, ale žití toho není vůbec směšné.” Duke stojí blízko Karlovi, a Maya zmizela. “A navrchol všeho toho,” pokračuji, “zdá se to být docela přirozené, že nikdo nevěří, že existuje pohled na svět jiný, než jejich vlastní. Jsem poněkud unikátní v tom, že jsem plně obydlel dva paradigmy. Když jsem byl v U-Králi, považoval bych ideu na V-Krále za absurdní a neuvěřitelnou, právě tak jak nyní považuji U-Krále za absurdního a neuvěřitelného.” “Ale ve skutečnosti jsi žil v U-Králi.” “To to ještě nedělá pravdou o nic víc než je pravdou sen ze včerejška. Probudil jsem se z toho a když jsem se podíval zpět, viděl jsem docela jasně, že tot am nikdy nebylo.” “Takže jsi prošel posunem v paradigmu?” “Uh, dobře, ano a ne.” ! ! - Termín posun v paradigmu se nazývá příliš uvolněně. Na nižších úrovních náboženství, politiky, vědy a kultury, můžeme volně poskakovat kolem, ale paradigm na nejvyšší úrovni transcenduje a zahrnuje vše. Nejbližší věcí, kterou máme k opravdovému posunu v paradigmu je mezi sněním a bděním, ale ani to není nejvyšší úroveň. Představa, že nejvyšší úroveň paradigmatu, který my všichni sdílíme je falešná, a že ta druhá, kterou my všichni považujeme za směšnou, je pravdivá, nepůjde s největší pravděpodobností kolem dokola jako vir. Procházíme se s Karlem společně a mluvíme o paradigmatech. Nejde o to, že bych tu instruktuoval Karla, to jsme my, snažíc se udělat z této záležitosti něco, co by tomu dávalo smysl, takže já to pak mohu zde smyslupně podat. Procházíme se kolem ostatních večerních chodců. Maya se na rychlo ukáže a opět uteče skrze stromy. “Jakýkoliv jiný paradigm, o kterém by ses rád zmínil?” ptá se. “V tom nejvyšším smyslu,” říkám, “nemohu vytvořit nějaký jiný paradigm. Možná něco, kde se prostor pohybuje jedním směrem a čas má tři dimense či tak, nevím. Můžeme použít termín X-Král pro zvážení možnosti jiného nejvyššího paradigmatu, ale já nemohu žádný vytvořit. Budeme to muset nechat spisovatelům science-fikce.” Zdá se, že je mnoho překrývání mezi těmito paradigmaty,” říká Karel, “že mnoho elementů tvého paradigmatu V-Krále jsou naleznutelné v U-Králi, jako vyšší fungování, o kterém mluvíš.” “Dobře, ve skutečnosti, je tu totální překrytí, protože my všichni jsme ve vědomí. U-KRál je pouhá misinterpretace V-Krále, což je, kde my všichni jsme, takže přirozeně, kdokoliv v U-Králi může čas od času a do určitého stupně využívat vyšších fukncí, které přijdou standardně s VKrálem; vyšší vědění a navigace, ne-obyčejná percepce, manifestace, fantastické štěstí, proud, pozorovatelné vzorce a to všechno. To je, protože tyto vyšší funkce jsou vždy tam, vždy k dispozici. Není třeba být hoden těchto vyšších funkcí, či vědět, jak je přivolat, musíš jen přestat činit překážky.” Maya se vrátí ze svých nájezdů a zdá s ebýti velmi spokojená sama se sebou. Vyválcovala se v něčem nevýslovně nechutném, a nemůže se dočkat, až se se mnou o to podělí. ! ! - “Ano, ano,” slyším tě, jak přemýšlíš, “ale co teorie všeho dělá pro mě, právě teď? Moje situace je taková, že vím hovno a umřu, a všechna tahle nekonečná věda a filosofie a náboženství a duchovno je právě ten hnůj, v kterém tonu. NEzajímá mě, co slibuje budoucnost. Nezajímá mě, kam to všechno spěje, ani co v sobě může skrývat budoucí století. NEchci být šťastný či zářící či blažený, jen chci přestat být hlupákem. Moh bych být mrtvý před večeří, a nechci umřít jako nějaká bezradná a zmatená kráva. Chci přestat být náměsíčným a roztrhnout moje oči do otevřena a vidět, kdo a co a kde opravdu jsem. Jsem zaseknutý v rychleopiovém komatu, ale mám dostatečnou evidenci víry, že se z toho mohu dopravit ven. Pravděpodobně to neudělám, ale jako možnost to mohu udělat. To je férová nabídka a byznys, a nyní se musím rozhodnout zda to chci vzít, či zda dožiju svoje dny v tomto hovězím otrnutí.” To je, o čem bych přemýšlel, stejně. Takže, co je odpověď? Vymrští vás tato kniha z jednoho paradigmu do druhého? Neučiní vás to ani víc zajímavým na koktejlových večírcích. Ve skutečnosti, jak stačilo poukázání Grams, bylo by to tak akorát na tvoji nominaci na Vesnického Idiota, takže si budeš raději přát si to nechat pro sebe. ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! Čínské město Zkušenost nikdy není faktická, ale vždy konceptuální. Cokoliv zkušenost může být, vždy nicméně jen probíhá ve vědomí. Raméš Balsekar ! Pokud bych chtěl být superanalmanem /kluci, je tu kostým superhrdiny, který bych si nepřál designovat/ /nebo nosit/, poházel bych tento dokument hvězdičkama svázané s poznámkami pod čarou jako toto, následující dlouhými rozpletávancemi, ale nemám rád poznámky pod čarou, a také nerad dělám děti ze čtenářů. Myslím, že bude dobrou radou, když doporučím relaxaci, porozumět limitaci komunikování na místě, kde se střetávají paradigmata, a důvěřujte sami sobě, že budete schopní dešifrovat zprávu ve správný čas. Vemte v úvahu Descartovy slova na úvodu knihy a nechte svému dohadujícísemu a slovíčkařujícímu mozku den volna. Teorie je jednoduchá část. Rekompilování osobní reality skrze období několika let či dekád je, kde opravdová práce přijde. V následujících stranách toto uvidíme znovu a znovu. Může být pět aparentních kontradikcích v jednotlivé větě. Moji radou je, nezasekávejte se na slovech. Starejte se o smysl, ne o výzvu, kterou s sebou nese vyjadřování. Nebudťe jedním z Descartových rýpalů - nesnižujte se na tak málo. Pokud můžeme souhlasit s tímto nyní, sejme to neuvěřitelné množství nápuchy, která by byla způsobena tím, že by se musely použít tři věty na rozpletení jedné. Tato záležitost je opravdu hezky jednoduchá, ale v jejím vyjádření jsou inherentně vpletené určité kontradikce. Toto nereflektuje hodnotu ideí, které jsou předneseny, ale delikátnost jejich přednesení. Užij si cestu a snaž se moc nepřemýšlet, skončil bys jen přechytračením sám sebe. ! - Popsání V-Krále vyžaduje terminologii, která není vyžadována pro žití v tomto paradigmu. Slova jsou jen malé metafory pro smysl. Já rozumím svému paradigmatu přímo bez potřeby sebemenších metafor, tak pokud si přeju to popsat někomu, kdo tomu přímo nerozumí, potřebuji si zajistit, že všechny moje metaforičky pracují pro tento proces, ne proti němu. Pokud začnu mluvit o solipsismu a cogitu a nicotě, tak poté používám malé metafory, které mají zabudovaný krunýř pro dlouhodobé zneužití a nesprávné použití, které by je mohly učinit horším než neužitečným pro naše potřeby, a pokud chci jít dále, než náš existující katalog rezavých starých metafor dovolí, musím přijít s nějakými blýštícími se novými. Například, nemám úplně dobrý pocit ohledně termínu teorie všeho. Stejným způsobem, nikdy jsem neměl dobrý pocit ohledně termínu duchovní osvícení. Nejsou to moje termíny, ale v obou případech jsme na nich zaseknutý, protože to jsou ustanovené a rozpoznané termíny, kteří mě vybaví s jistým bodem odjezdu. Bez toho, skončil bych, že bych ukazoval špatným lidem špatné záležitosti. Například, nejlepší termín, s kterým jsem kdy přišel pro pravdu realizovaný stav je odrealizace-nepravdy, ale kdybych s tím šel ven a takto bych to nazýval, a zůstal bych s tím v názvech knih, byly bychom zastaveny předtím, než bychom skončily, tak jsme šli s osvícením jako otevíracím manévrem a adresovali jsme záležitost terminologie vevnitř: ! Pravda je absolutní, není nic víc než to, takže když někdo řekne, že osvícení neznamená realizaci pravdy, tak je to osvícení, které snižují, ne pravdu. Není nic míň než pravda, a cokoliv méně než pravda je falešné, takže říct, že osvícení znamená cokoliv jiného než realizaci pravdy nezbytně znamená, že říkáte, že je to vevnitř klamu, což nezní velmi osvíceně.” ! To zní jasně a konečně pro mě, jako jednoduchá matematika. V používání termínu osvícení, pokládal jsem to za rovné tomu nejvyššímu možnému stavu, a nic vyššího než pravda není. Neříkám, že jsem osvícený, říkám, že jsem pravdy-realizovaný, a potom poukazuji, že osvícení musí znamenat tu samou věc, a nebo to musí být obojí méněcenné a nepravdivé. Takže, teorie všeho je něco, na čem jsme zaseknutí, alespoň pro otvírače. V U-Král paradigmatu, univers je nadmnožinou. Čas, prostor, energie, hmota, kauzaulita a dualita jsou všechny podmnožiny universa; části, elementy, aspekty. Vědomí je také podmnožinou universa, moje vědomí, tvoje vědomí, nespočet individuálních vědomí. Krátce, U-Král je realita, jak jí každý zná. Je to tak zřejmé a universálně akceptované, že to nikdo ve skutečnosti nezpochybňuje. Věda a matematika jsou na tom zbudované, filosofie tomu dávají souhlas, a nikdo si s tím nedělá závažný problém. Dokonce Descartes říká, že žádný duševně zdravý člověk to nezpochybňuje. U-Král je realita jak jí známe, když bychom chtěli mluvit akurátně, nazýváme to Konvenční Realita, abychom si připomněli, co je tak jednoduché zapomenout - že to není založené na faktech. Není to opravdová realita, je to realita nejlepšího-odhadu, prostě-suhlasme-a pohněme se realita. Přestovšak, U-Král je realita, jak jí rozumíme. Je to dominantní a nebojovaný kolébka-do-hrobu paradigmat pro každého, kdo kdy žil. Bez ohledu na to, jaké jiné odlišnosti by nás mohly oddělovat, UKrál je sdíleným paradigmatem celého lidstva a dále, universální paradigma, jak se to zdáti být férové říct. ! ! - V paradigmatu U-Krále, univers je nadmocninou vědomí. V-Král jednoduše přehodí tyto dva, dávajíc vědomí do pozici nadmocniny. S tímto jedním menším uspořádáním, vše se vyjasní do perfektní jasnosti. Jako konsekvence V-Krále, univers, jak ho známe, ustane existovat. Absolutně. Toto může být obtížná část k pochopení; ne vesmír, ne čas a prostor, ne energie a hmota, ne dualita a kausaulita. Vše pryč. Vše je vevnitř vědomí a nic není v jeho vně. Není vesmír, je jenom vědomí. To poslední bych rád trošku zopakoval. Je jen vědomí. Cokoliv existuje je pouhé zjevení ve vědomí. Není vesmíru tam venku, není tam venku vůbec, je jen vesmír vevnitř zde. Je jen vědomí. Cokoliv, co ti řekne jinak, je pouhá víra, a žádná víra není pravdivá. Kvůli tomu, abychom odhalili pravdu V-Krále, musíme odhalit nepravdu U-Krále. V U-Králi, nic nedává smysl, a jediná věc, která kdy může dávat smysl je, že nic nikdy nemůže dávat smysl. Ve V-Králi, vše dává perfektní smysl přesně ! ! ! ! !
Podobné dokumenty
čtěte dále…(pdf 920kB)
A kdybychom my, p$íslušníci toho, co zbylo ze
Sokola (to není ode m!, to $ekla Provazníková) byli
k sob! féroví, tak odstraníme vnitroorganiza"ní cenzuru (t$eba n!kdy i tu v "asopise Sokol - fantaz...
2011 - Nadace Senio
Být někdy děckem,
umět si i hrát
život jak běží,
tak ho také brát.
Mít radost z každé
hezké chvíle,
darovat kytku matce,
nebo milé.
Milovat svoji zem,
v které je tolik krásných lidí,
odpouštět těm,...