Cestování s motoklubem

Cestování s motoklubem
Po stopách otce vlasti od kamenného zvonu do Norimberku
Termín:
Místo a čas startu:
Trasa:
čtvrtek 16. Červen 2016 - neděle 19. Červen 2016
benzínka Tenryu Slavkov u Brna, v 8.00 hodin
1. etapa - 352 km – 6:31 h jízdy
2. etapa - 481 km – 8:10 h jízdy
3. etapa - 404 km – 8:05 h jízdy
4. etapa - 273km – 5:22 h jízdy
Slovo úvodem:
Karel IV. v tomto roce slaví 700. narozeniny, to je dobrá příležitost k naplánování výletu. Jeden by
řekl, jaký smysl má slavit výročí, které desetkrát přesahuje život jubilanta. Karel však natankoval
do nádrže této země palivo, kterého jen málo ubývá, a energii z něho čerpáme dodnes. Srovnání
jeho stylu vlády a způsobů současných „otců vlasti“ si každý udělá sám. Krom poznání historie
výlet zprostředkuje i hezké jezdecké zážitky. Trasa je vedena atraktivními motorkářskými úseky
Křivoklátska, Slavkovského lesa, Šumavy, Jižních Čech a Vrchoviny.
Z Prahy do Norimberku dojedete autem asi za čtyři hodiny. Ve středověku trvala asi pět dnů na
koni. Karel trasu projel jednapadesátkrát tam a zpátky, krom jiných cest po celé Evropě. Význam
Norimberské cesty byl pro něj politicky a hospodářsky zásadní. Čechy v té době technicky
zaostávaly a byl nezbytný dovoz kvalitních výrobků, semen, obilí, vína, příze a železného zboží.
Platilo se vývozem nerostných surovin, kůžemi, včelím voskem, mědí, stříbrem, cínem, železem,
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
1. strana
01/2016
2
Cestování s motoklubem
lojem, šunkou, solí a voly (těch bylo i tehdy dost). Dobu Karla IV si tedy připomeneme
sledováním této historické trasy.
Mapka trasy 1. Etapy:
Než se však vydáme po stopě historické cesty, pro připomenutí, pár údajů o osobě Karla IV.:
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
2. strana
10/2015
3
Cestování s motoklubem
Dne 14. května 1316 se Janu lucemburskému a Elišce Přemyslovně narodil kluk, dali mu jméno
Václav. Jméno Karel přijal až mnohem později při biřmování po svém kmotru, Karlovi sličném,
francouzském králi. Z kluka časem vyrostl pořádný
pořízek. Měřil 173 cm, měl svalnatou, robustní
atletickou postavu. Mezi tehdejšími muži doby byl
neobvykle vysoký. Běžný tehdy měřil kolem
160cm. V jednatřiceti byl korunován českým
králem, roku 1355 se stal císařem. Ve svých
rukách držel moc nad celou Svatou říší římskou.
Rozprostírala se od Baltického moře po Řím. Byl
králem českým, lombardským (Italským),
arelátským (Burgundským), císařem římským a
Lucemburským hrabětem. Velikost Svaté říše
sleduj na mapce vlevo.
Karel zemřel 29. listopadu 1378 ve večerních
hodinách. Nedožil 62 let, trápilo ho několik chorob,
ale dorazila ho zlomenina krčku levé stehenní kosti. K tomu se přidala horečka, zápal plic a
nastal konec. Je pohřben v kryptě Svatovítské katedrály, kterou sám založil.
Plánek podzemní krypty, Karel má číslo 5:
1 - východní krypta baziliky sv. Víta
2 - zbytek severní apsidy rotundy sv. Víta
3 - jižní apsida rotundy
4 – vlastní královská hrobka:
5 - Karel IV.
6 - Jiří z Poděbrad
7 - manželky Karla IV.
8 - Jan Zhořelecký a neznámé osoby
9 - Ladislav Pohrobek
10 - Václav IV. a Johanna Bavorská
11 - Rudolf II.
12 - Václav
13 - Eleonora, Rudolf I., Rudolf
14 - Marie Amálie
Česko bylo za Karla IV. na vrcholu slávy a centrem celé Evropy. Taková situace se už pak nikdy
neopakovala. Karel byl velmi vzdělaný člověk, uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a
česky. Byl prozíravý budovatel a politik, nechal postavit řadu státotvorných staveb a založil řadu
institucí a Karlovu Univerzitu.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
3. strana
10/2015
4
Cestování s motoklubem
Miloval adrenalinové sporty, rytířské zápasy a turnaje. Nebyl žádné princátko nebo vozembouch,
turnajů se účastnil s velkým nasazením i ve vysokém věku a přes svoje vysoké vladařské funkce.
Hodně o jeho životním koníčku vypovídá nález z jeho kosterních pozůstatků:
1. Karel měl krevní skupinu O po matce Elišce (otec Jan měl skupinu A).
2. Nos měl vybočený doleva v důsledku sečného poranění hlavy.
3. Jizva na jeho lebce velmi patrná, velmi výrazná byla i na obličeji, (malíři to zamlčovali).
4. Mnohočetná další tupá poranění měl nad očnicemi.
5. Vyhojení zlomeniny dolní čelisti po úrazu ve zralém věku.
Na horní kresbě vpravo je vidět srůst odlomených kloubních hlavic čelisti a na RTG snímku vlevo jsou vyznačeny
srůsty svislých prasklin spodní Karlovy čelisti.
Na RTG snímku vlevo je vidět vyhojená sečná rána přes oko a kořen nosu Karlovy lebky. Oběma úrazy byl Karel
v obličeji velmi poznamenán. Jeho podoba se spíše blíží portrétu na známce od Oldřicha Kulhánka než portrétu
z dvacetikoruny nebo stovky, kde je Karel zobrazen bez jizvy v obličeji.
6. Vyhojené poranění na krční páteři, způsobené velkou silou na levou stranu krku,
pravděpodobné poškození míchy. Historické záznamy mluví o jeho dočasném ochrnutí a
nehybnosti, rekonvalescence trvala skoro celý rok 1350. Dodnes se neví, kde se kulíroval.
7. Zlomenina levého zápěstí v mládí.
8. Staré a dobře vyhojené poranění levého kolenního kloubu.
9. Zlomenina pravé lýtkové kosti.
10. Poranění hrudní páteře s její celkovou deformací.
11. Nevyhojená zlomenina levého krčku stehenní kosti (byl to poslední úraz, na který umřel).
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
4. strana
10/2015
5
Cestování s motoklubem
Karel byl zkrátka tvrdý chlap a patřil mu tehdejší svět. Není divu, že se o něj ženský jenom praly.
V České kronice z 15. Století Pius II. píše: „…jsa chlípný byl a jsa v Parmě, manželky mnohé
poskvrnil, aniž trestán byl od otce…“ a byl několikrát napomínán papežem i svým otcem, aby
nechal ženské na pokoji. Kolikrát byl Karel po všelijakých dobrodružstvích dost rozbitý, i na
některých obrazech byl portrétován na nosítkách.
Na návštěvu francouzského krále ho museli donést na nosítkách (dobová ikonografie)
Oficiálně jeho životem prošly čtyři manželky a měl celkem 11 dětí. Krátce po smrti jedné
manželky se ženil znovu s jinou. Každý sňatek byl politický tah a pro Karla znamenal vždy zisk
nových území a větší politický vliv. Všechny jeho manželky platily za nejhezčí kočky Evropy.
Manželky jsou na obrázcích dole:
Blanka z Valois
Anna Falcká
Anna Svidnická
Eliška Pomořanská
S první ženou Blankou (byla to Francouzka) ho oženil jeho otec Jan, když jim bylo třináct let. Měli
spolu dvě dcery, Markétu a Kateřinu. Dvacetiletou Annu Falckou (Němku) si bral Karel ve svých
33 letech. Ani ne za rok se jim narodil kluk Václav (umřel asi ve dvou letech) a Anna se zabila
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
5. strana
10/2015
6
Cestování s motoklubem
pádem z koně. Karel se v 37 letech oženil potřetí s teprve čtrnáctiletou Annou Svidnickou. Anna
byla Karlova příbuzná, aby si ji mohl vzít, musel požádat papeže o svolení, papežský dispenc.
Měli dceru Alžbětu a syna Václava, pozdějšího krále Václava IV. Při porodu třetího dítěte Anna
zemřela. Do roka si Karel (v 47 letech) bere šestnáctiletou Elišku/ Alžbětu Pomořanskou. Ta se
z jeho manželek proslavila nejvíc. Byla neobyčejně silná a železné pruty dovedla ohýbat holýma
rukama. O jejich vztahu je veselohra Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Zkrátka byla to
ženská krev a mlíko, rostlá ze slovanského kořene, měli spolu 6 dětí. Čtyři kluky a dvě holky:
Annu (pozdější královnu Anglie), Zikmunda (pozdějšího krále a císaře), dále Jana, Karla, Markétu
a Jindřicha. Eliška byla řádně žárlivá stíhačka, přestože byla o jedenatřicet let mladší než manžel.
Věděla asi dobře, co je Karel zač.
Karel nosil tuhle zlatou opaskovou sponu
Ze Slavkova cesta začne silnicí č.50, projedeme centrem Brna, pak po silnici č. 384, cestou
kolem přehrady, navštívíme Veveří.
Veveří
Hrad Veveří je prvním připomenutím doby Karla IV. Za Jana Lucemburského, Karlova otce, byl
hrad v držení moravské šlechty. Karel přijel z Itálie do země a otec mu udělil titul markrabě
moravský, což byl vládce tehdejších Čech a Moravy. Karel se pustil do svých povinností zostra.
Oddlužil mnoho královských hradů a získal je zpět do zemského majetku: Lukov, Telč, Veveří,
Olomoucký, Brněnský a Znojemský hrad a mnoho jiných zemských statků, které předtím zastavil,
nebo prodal jeho otec.
Roky 1349-1375, za markraběte Karla, byly zlatým věkem Veveří. Později, když byl císařem,
markrabě Jan Jindřich Lucemburský, Karlův bratr, si Veveří vybral jako svoje sídlo. Veveří získalo
vážnost zeměpanského majetku, a vykonávala se odtud panovnická moc nad okolním územím až
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
6. strana
10/2015
7
Cestování s motoklubem
po Žďár nad Sázavou. Na Veveří se soustřeďovali daně, sídlil tu správce markraběcích financí a
byla tu uložena markraběcí pokladna.
Po krátké zastávce opustíme hrad západním směrem. V Rosicích se napojíme na silnici č. 23 a
než se stihneme nabažit krásných protahováků po perfektním asfaltu, budeme v Třebíči. Za ní
odbočíme vpravo na silnici č. 405. Do Jihlavy je to jen 57km s pěkným výhledem na kopce a lesy
vrchoviny.
Jihlava
Karel IV. povýšil jihlavský horní soud na vrchní soud. Rozhodoval spory pro všechna horní města
nejen v Čechách i daleko za hranicemi ať dobývaly jakýkoliv kov. Bohatství města, které
z privilegia a místních dolů plynulo, je dodnes znát. Na honosných městských domech s
gotickými arkádami. Jihlava v době těžby patřila k nejvýstavnějším městům po Praze, ale postihly
ji dvě katastrofy. Zemětřesení a velké záplavy dolů. Význam města poklesl a dopředu šla Kutná
Hora. Nadále stála Jihlava při rodině Lucemburků. Například vytáhla i proti Žižkovi a ten
s Jihlavskými uzavřel mírovou smlouvu. Zikmund, Karlův syn, věděl, že je na Jihlavany spoleh a
nechal do Jihlavy převézt za husitů i korunovační klenoty.
Jihlavu opustíme po silnici č. 602 do Pelhřimova. V Pelhřimově odbočíme na silnici č. 112 přes
Vlašim do Benešova, odtud silnicí č. 603 do Prahy. Prahou projedeme na Staroměstské náměstí
před dům U Kamenného zvonu.
Praha
Vlastně až tady, před domem U Kamenného zvonu, začíná naše hlavní putování po stopách otce
vlasti. Jan Lucemburský, český král s manželkou Eliškou Přemyslovskou, dědičkou Čech, už
nějakou dobu v tomto domě bydleli. Bylo to náhradní bydlení, protože královský palác na
Pražském hradě v roce 1303 vyhořel a zatím byl neobyvatelný. A tady se jim 14. května 1316
mezi čtvrtou a šestou ráno narodil kluk, později známý jako Karel IV., otec vlasti.
Právě narozené dítě, poté co se stalo českým králem, dalo zpustlý královský hrad do pořádku,
tak i celou Prahu. Celou zemi zvelebilo a dovedlo ji na první místo v žebříčku tehdejšího světa.
Pohled na dům U kamenného zvonu ze Staroměstského náměstí a pohled do Eliščiny komnaty, kde se Karel
narodil.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
7. strana
10/2015
8
Cestování s motoklubem
Půdorysy domu U kamenného zvonu, zde v Eliščině komnatě, se Karel IV narodil.
Karlovu životní cestu budeme sledovat tak, že projedeme tehdejší obchodní cestu do Norimberku
Z útržků historie poznaných při zastávkách podél cesty, si poskládáme obraz o Karlově době a
jejího významu pro dnešek.
Vlažný provoz na Norimberské cestě probíhal už za Jana Lucemburského. Karel však zabezpečil
„Říšskou silnou cestu“ vahou královského majestátu. Cesta vedla kolem Berounky k Plzni, přes
Stříbro, Tachov, Bärnau, Weiden, Sulzbach a Lauf až do Norimberku. Pproslulém svojí
řemeslnou a technologickou vyspělostí. Bezpečnost pocestných byla zajištěna ozbrojeným
doprovodem a šňůrou královských hradů podél cesty. Nazývali ji Zlatou cestou (Goldene Straße,
Via Clarolina). „Říšská silná cesta“ rozuměj, že byla zajištěná silou, královskou ochranou. Odtud
asi vzniklo slovo silnice. Jinak to byla normální polní/lesní vozová cesta, každý endurák by si na
ní jenom smlsnul.
K zajištění Norimberské cesty přispělo i získání majetků v Horní Falci. Během své korunovace
připojil Karel k zemím České koruny na třicet hradů a měst v Horní Falci. Karel přesouval těžiště
Svaté říše římské do českého království a z Prahy udělal říšskou residenci. Význam toho přetrval
celá století, protože Praha se stala centrem spojnic jižní a severní, západní a východní Evropy,
tehdy spojnicí a průsečíkem světa.
Zlatá cesta vedla z Prahy přes Karlštejn, Plzeň, Stříbro a Bor na Tachov. Historická mapka vlevo je kreslena
vzhůru nohama. Hranici Nových Čech a Horní Falci vidíte vyznačenou modrým obláčkem na kresbě vpravo.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
8. strana
10/2015
9
Cestování s motoklubem
Zlatá cesta přibližně zakreslena do současné mapy
Karel proslul především založením univerzity v Praze na Ovocném trhu. Je to nejvýznamnější
česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a
východně od Paříže…
Karlova univerzita, založena 7. dubna 1348
Jeho plán a výstavba Nového Města pražského, to by byla pecka i dnes, a ne tak ve středověku!
Součástí plánu bylo i překlenutí Vltavy kamenným mostem, který stojí dodnes.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
9. strana
10/2015
10
Cestování s motoklubem
Při povodních dostával most často zabrat, ale stále stojí…
Poslední rekonstrukce osmého a devátého pilíře v roce 2005 ukázala, že základem mostu jsou
dubové piloty zaražené pod říční dno. Na nich leží vrstva mlýnských kamenů a pak vlastní stavba
pilířů mostu. Mlýnské kameny jsou pospojované železnými kramlemi zalitými olovem. Pilíře tedy
musely být zakládány na suchu (asi v šestibokých dřevěných jímkách), jinak by olovo do otvorů
nezateklo.
Značení pilířů a oblouků Karlova Mostu
Malta mostu nebyla z vajec, jak praví legenda. Hlavním pojivem mostní malty bylo hydraulické
vápno.
Rozbor malty odhalit přítomnost nějakých, blíže neurčitelných, organických příměsí, kterými asi
zlepšovali zpracovatelnost malty. Pevnost malty dosahuje 7,5 až 10,3MPa a modul pružnosti
celého zdiva dosahuje 6,5 až 19,0GPa.
Problematická byla oprava souvrství vozovky v sedmdesátých letech (vyznačena žlutě), kdy pod korunou mostu
položili 600mm tlustou betonovou desku, tou však do dalších konstrukcí zatékalo a musela být nahrazena novou
a most opatřen kvalitní hydroizolací.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
10. strana
10/2015
11
Cestování s motoklubem
Autor řešení opravy zatékání byl Doc.Ing. Zdeněk Kutnar, CSc.
Hydroizolace byla řešena dvouvrstvým systémem z
modifikovaných asfaltových pásů (SBS) a z fólií z měkčeného
PVC s vakuovou kontrolou funkce a možností sanace vadných
polí za provozu. Náklady na obnovu hydroizolací mostu
dosáhly 62 mil. Kč. Přestože došlo k sanaci neutěšeného
stavu, byla památkovým úřadem vyměřena pokuta 3,5mil.
dodavateli opravy, firmě Zakládání staveb, a. s., za devastaci
kulturní památky. A žaloby se rozběhly na všechny strany.
Most je 515m dlouhý a široký 9,5m. Výška vozovky je asi 13m
nad hladinou Vltavy. Tvoří jej šestnáct oblouků o rozpětí 16,6
až 23m. Celková hmotnost opukového kamene, kterou
spotřebovali na stavbu je asi sto tisíc tun. Většina kamene
pocházela z lomů za Prahou, část patrně přímo z koryta řeky, nebo ze staršího Juditina mostu,
který se zřítil při velké povodni roku 1342. Z původních kamenů ze 14. stol. zůstala sotva čtvrtina,
ostatní byly v průběhu staletí nahrazeny novými kameny. Fasáda mostu je z pískovcových bloků.
Pohled k základům mostu
V tělese mostu jsou dvě větší dutiny. Jedna pod staroměstskou mosteckou věží, která bývala
vězením. Druhá dutina vznikla vylehčovacími klenbami při opravě třetího pilíře.
Dutina je vysoká 7 metrů a dá se do ní vlézt poklopem z vozovky.
Zbytek mostu je plné těleso. Okamžik pro založení mostu stanovil astrolog. Podle kronikářů k
němu došlo roku 1357, 9. 7., v 5hodin a 31minut ráno. Tato číselná řada je oboustranně
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
11. strana
10/2015
12
Cestování s motoklubem
symetrická (přečti čísla odzadu). Projektantem a stavitelem mostu byl Petr Parléř a mistr Otto,
zvaný též Otlín. Parléřovi bylo 24 let, když se začalo stavět. Zato mistr Otto byl mazák s bohatými
zkušenostmi se stavbou kamenných mostů.
Karel by nedosáhl významné expanze českého státu bez
peněz. Po otci zdědil království zadlužené. Své zdroje a
stoupence měl mezi pohádkově bohatými v Norimberku, kam
svolával říšský sněm. Bez jejich peněz by mnoho Karlových
staveb nestálo. Karel byl iniciátorem stavby, ale most
financoval řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dodnes řád
sídlí v Platnéřské ulici, v blízkosti mostu na pravém břehu. Viz
obrázek vlevo.
V roce 1348 Karel založil v Praze zcela nové město. Citlivě
navazovalo na Staré Město a spojovalo dva královské hrady
Vyšehrad a Hrad svatého Václava (Hradčany). Lidem dával v
Novém Městě parcely zdarma, ale museli do roka postavit
dům z kamene nebo cihel. Stavebníci, co podmínku splnili, byli
na dvanáct let osvobozeni od všech daní. Za první 4 roky se
postavilo 600 domů. Městský půdorys byl navržen geniálně. Každá budova měla přesně určené
místo. Hradby města postavili v letech 1348/50. Město rozdělil promyšleně na obvody kolem
nových kostelů a založil i několik klášterů.
Centrem Nového Města byla kaple Božího těla na dobytčím trhu. Jednou ročně zde vystavovaly
říšské klenoty a svaté relikvie. Královským stavitelem a tvůrcem konceptu byl Matyáš z Arrasu,
když umřel (1352), nastoupil na jeho místo mladý Petr Parléř.
Pohled na rozložení Prahy na pravém i levém břehu
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
12. strana
10/2015
13
Cestování s motoklubem
Ve středověku byly kostely dominantní a osobitou
městskou architekturou, byly z dálky viditelné.
Dneska je zakrývá zástavba současného města.
Urbanistické rozmístění výstavby Nového Města
Pražského nebylo vůbec náhodné. V rozmístění
staveb hrála velkou roli mystika, astronomie,
astrologie a jejich propojení. Vzpomeň načasování
položení základního kamene mostu. Známý kříž
z pěti kostelů Trávníček, Slovany, Apolinář,
Kateřina a Karlov je nic proti propracované
geometrii ostatních městských staveb. Umístění
chrámů a kostelů tvoří na půdorysu Nového Města
magické obrazce. Jejich orientace, osy a úběžníky
mají mystický význam.
Například večer, v den letního slunovratu leží stín
věže Sv. Víta, mostecké věže a osa mostu v jedné
přímce. Na mystérium osy pražského slunovratu
navazuje tzv. Pražský Triangl a další systém
magických obrazců středověké Prahy sleduj na
obrázku vpravo.
Byla už řeč o penězích: Za Karla platili Pražské groše.
Groš měl průměr asi 20mm, vážil asi 4g a obsahoval
3,975g ryzího stříbra. Dělil se na 7 peněz či 12 parvů.
Dnes by měl cenu asi 350,- Kč, ale koupit jej můžete
za cca 1.600,-Kč.
Šestnáct grošů byl jeden dukát. Stát byl bohatý a Groš
i Dukát byla tvrdá měna. Bohatství plynulo, mimo jiného, z nalezišť kovů, nerostů a surovin podél
Zlaté cesty. Dále z promyšlené Karlovy daňové politiky a podnikatelských pobídek, z budování
výrobní základny a znalostní ekonomiky. A také z efektivní zprávy státu a státního aparátu. Tedy
dnešním slovníkem řečeno.
Kolik co stálo?
1 groš = slepice
1 groš = 18 cihel
2 groše 2 peníze = korec ovsa (93litrů)
5 grošů = strych pšenice (0,28 ha)
6 grošů = vůz písku
6 grošů = uzda
15 grošů = kabátec
24 až 40 grošů = kráva
30 grošů = sud piva
120 grošů = kůň
Kolik si vydělali?
noční hlídač 1/2 groše denně
pacholek 1 1/2 groše denně
tesař na Karlštejně 2 groše denně
ponocný 7 grošů týdně
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
13. strana
10/2015
14
Cestování s motoklubem
Pražský groš
Karlova královská koruna, asi 1,5 kg zlata
Karlova královská pečeť
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
Zlatý dukát
Karlova císařská koruna
Císařská pečeť
14. strana
10/2015
15
Cestování s motoklubem
Za Karla IV. se zavedly zemské knihy. České, moravské, opavské, krnovské a těšínské, byly
základem pozdějších pozemkových knih. České shořely v roce 1541.
Ukázka pozemkových knih z pozdější doby
Z Prahy vyjedeme po nábřeží proti proudu Vltavy, pak Berounky, silnicí č. 116 pod Brdskými
Hřebeny a Křivoklátskem.
Brdskými a křivoklátskými lesy
Karlštejn
Karlštejn (Karlstein, Karlův Týn, …) je krásný středověký hrad uprostřed Chráněné krajinné
oblasti Český kras. Stavět ho začali 10. června 1348, stavba byla oficiálně zahájil, položením
základního kamene, arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vedoucím stavebních prací na hradě byl Vít
z Bítova. Autorem Velké věže (podle tvarosloví východní stěny, podle konstrukce klenby pomocí
přízedních žeber, tvořících podložky pro konzolami) byl asi Matyáš z Arrasu. Karlštejn měl být
původně postaven pro Karlovy soukromé účely, něco jako chata . Pak se někdy kolem
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
15. strana
10/2015
16
Cestování s motoklubem
1356 Karel rozmyslel. Nechal přistavět nové věže, aby byl hrad vhodný pro střežení klenotů.
Cílem projektu bylo vytvořit nedobytný trezor pro nejdůležitější státní listiny, pro české i říšské
korunovační klenoty a svaté ostatky, které Karel sbíral. Stal se symbolem císaře i říše. Stavělo se
mezi léty 1348–57. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena v roce 1365.
Psát o nádheře stavby nemá smysl, je nejnavštěvovanějším hradem v Česku. Výzdobu kaple Sv.
Kříže ve Velké věži si najděte na internetu, ale vidět to na vlastní oči je úplně jiné kafe…
Velká věž-řez (obrázek vlevo)
Velká věž je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem.
Postavili ji na nejvyšším místě hradního plató a má vlastní
opevnění. Sloužila jako štít před střelami, za kterým se ukrývaly
ostatní budovy hradu. Což odpovídá největšímu duchovnímu
významu a účelu, pro který jí nechal Karel postavit. Po schodišti s
nástěnnými malbami ze života sv. Václava a sv. Ludmily se
vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. V
kapli byly uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky,
později pak české korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér
kaple je zlacený, vyložen drahými kameny a hvězdami, sluncem a
měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží
na dvě části. Karel IV. byl až přehnaně zbožný a na důkaz pokory
a úcty vstupoval za zlatou mříž bosý.
Na stěnách visí obrazy Mistra Theodorika. Namaloval jich snad
130. Obraz ukřižování, obrazy zobrazují nebeské vojsko,
mučedníky, svaté vdovy i panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a
vládce světa. Je zde obraz Karla Velikého, svatého Václava. Oba
byli Karlovým vzorem.
Kaple je uzavřena čtyřmi dveřmi pobitými železem, dveřmi se
silnými železnými pláty a devíti zámky. Kapli hlídaly stráže, vstup
do kaple povoloval sám Karel IV, podle jeho nařízení v této věži
nikdo nesměl "spáti nebo ležeti" s žádnou ženou, byť to byla i jeho
zákonitá manželka.
Mariánská věž řez (obrázek vlevo)
Menší z věží vnitřního hradu je spojena můstkem s císařským
palácem. Ve 2NP je kostel Panny Marie. V kostele se zachovaly
cenné nástěnné malby s biblickými výjevy a tzv. ostatkovými
scénami, na nich Karel IV. ukládá ostatky svatých. Vedle kostela je
kaple sv. Kateřiny, která sloužila pro Karlovy soukromé účely. Na
stěnách kaple jsou drahokamy, nad vchodem je portrét Karla a
jeho třetí manželky Anny Svídnické.
V prvním patře se nacházejí pokladnice a klenotnice. Je tu
vystaven karlštejnský poklad (kopie Svatováclavské koruny).
Prostory v přízemí věže, označované jako Červenka, sloužily v
minulosti mimo jiné i jako hradní vězení.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
16. strana
10/2015
17
Cestování s motoklubem
Řez hradem Velká věž-Malá věž-Palác
Císařský palác sloužil v době Karla IV. a Václava IV. jako obydlí panovníka a jeho dvora.
V prvním patře se nacházejí místnosti sloužící královu dvoru. Druhé patro obýval král sám. Je tu
Karlova ložnice a reprezentační prostory jako sál předků (říká se mu Lucemburský sál) Z ložnice
vede točité schodiště do prostor obývaných královnou a jejími dámami (fraucimorem).
Poznámka: Hrad tu neochvějně stál nějakých
sedm století a drsní válečníci středověku si na
něm vylámali zuby. Pevnost kapitulovala teprve
po nájezdu turistů… Přinášeli do jeho prostor
vlhkost a cizorodé chemikálie (potili se a potírali
se antiperspiranty). Někdy v roce 1981 musela
být před turisty uzavřena kaple sv. Kříže.
Zlacení se loupalo a obrazy černaly. Bylo nutno
vyřešit klimatický režim a všechno zrestaurovat.
Trvalo to dvacet let, kapli otevřeli až v roce
2000. Spolu s kaplí se svezla i generální
oprava dalších prostor, střešní krytiny a sanaci
dřevěných stropních konstrukcí paláce a obou věží. Na obrázku nahoře sleduj, v jakém stavu byly
dřevěné nosníky povalových stropů hradního paláce. K poškození došlo návštěvnickým
provozem, ročně tudy prošlo přes 330 000 návštěvníků. Po rekonstrukci zmizely z exponovaných
prostor originály a byly nahrazeny maketami a fotografiemi. Původní velkorysá expozice z roku
1978 byla redukována a do některých prostor není pro turistu přístup. Zpřístupněné interiéry
hradu jsou postupně instalovány dobovým mobiliářem.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
17. strana
10/2015
18
Cestování s motoklubem
Plošina pro skladování trámů stropu
Jednou z technicky nejobtížnějších etap byla rekonstrukce
dřevěného stropu nad klenbou kaple sv. Kříže. Na obrázku
nahoře je vidět lešeňová plošina nad hradním hřbitůvkem,
kde byly trámy stropu přechodně uloženy. Na úroveň
plošiny byly trámy zvednuty jeřábem HANYŠ s vyložením
asi 50m. Břemena se přesouvala nad střechou paláce a
Malou věží. Na plošinu jeřábník nedohlídnul, celou
napínavou operaci tehdy navigovali pomocí vysílaček.
V dalším se trámy ručně vytahovaly do prostoru 3NP Velké
věže po kolejnicovém dopravníku. Dopravník pro transport
trámů povalového stropu do montážního prostoru nad
klenutím kaple s. Kříže je vidět na fotografii vlevo.
Nosné trámy byly pro zvýšení únosnosti doplněny
nerezovými táhly, spolu s trámy tvoří vzpěradlové nosníky.
Dřevo trámů bylo pečlivě vybráno z místní lokality, aby bez
chemických přípravků odolalo dřevokazným škůdcům.
Použitím chemických přípravků na impregnaci dřeva hrozilo
možné další poškození historického inventáře.
Originály uměleckých děl a byly nahrazeny maketami a fotografiemi. Původní velkorysá expozice
z roku 1978 byla značně omezena a regulován je i počet návštěvníků vzácných interiérů.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
18. strana
10/2015
19
Cestování s motoklubem
3NP dřevěná hradní nástavba bylo
obydlí královny a dvorních dam
2NP obýval král Karel. Točité schodiště
z jeho ložnice vedlo do prostor královny
1NP reprezentační prostory královských
dvořanů, kaple sv. Mikuláše a manská
síň
Přízemí sloužilo jako obydlí dvořanů
Sklep, k čemu sloužil nevím
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
19. strana
10/2015
20
Cestování s motoklubem
Zajímavostí hradu je zásobování vodou. Užitkovou vodu
získávali zachytáváním dešťové vody v cisternách. Na
jihozápadní straně hradu stojí Studniční věž. Hradní studna
je v ní hluboká 78 metrů. Nemá však vlastní pramen, voda se
přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod
hradem. Byla to tajná informace, věděli o něm po celá staletí
jen král a purkrabí. V době obléhání hradu by totiž bylo
jednoduché koryto potoka odklonit nebo vodu otrávit. Pověst
říká, že všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali, skončili
špatně. Zařízení na vytahování a spouštění okovu tvoří kolo,
v němž šlapali lidé a uváděli je do pohybu.
Zbečno
Zbečno se pyšní dlouhou historií od počátků první kolonizace české kotliny někdy v 10. století, a
řadí se tak k nejstarším obcím v Čechách. Místo pro dvorec bylo vybráno dobře, osadníci byli ze
dvou stran chráněni řečištěm mezi Mízou (Mží-Berounkou) a Klíčavou, stačilo vybudovat
ochranné příkopy a valy na jediné přístupné straně. Dvorec se po čase zalidnil a začali stavět
obydlí kolem dvorce a osadu rozšiřovali. Tím vznikla obec Zbečno, které má název od „sběhu“
dvou vod. Blízký přemyslovský hrad Křivoklát však byl dominantní, Zbečenští mu byly povinni
služebnostmi. Takto tehdy lidé platili panovníkovi za poskytnutou půdu. Zbečenští přispívali k
chodu hradu uklízením, topením a lovem zvěře a ryb. Křivoklát Zbečnu sice přebral část lesku,
nadále však Zbečno zůstávalo centrem hospodářského života na královské zlaté cestě. Začátek
14. století byl pro Čechy válečným a neklidným obdobím. Jindřich Korutanský sem přitáhl
s vojskem a v kraji způsobil velkou škodu. Husité Zbečno vypálili.
Místní zajímavostí je Hamousův statek. Lidová stavba stojí přímo naproti kostela sv. Martina od
snad od 15. století. Interiér tohoto roubeného stavení stojí za to vidět. Podává celkem přesnou
představu, jak se na středověkém statku žilo, kde se skladovala úroda a potraviny, kde spala
čeleď, kde kočí a pocestní putující po zlaté cestě Via Carolina.
Hamousův statek
Jen krátce nasajeme atmosférou obyčejného a jedinečného způsobu života středověkého
venkova a už pokračujeme k dalšímu cíli našeho výletu…
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
20. strana
10/2015
21
Cestování s motoklubem
Křivoklát
Hrad Křivoklát byl nejprve využíván jako lovecký hrad knížat a králů. Kosmas se o Křivoklátu
zmiňuje v souvislosti s rokem 1110. Není jisté, jestli Kosmas myslel dnešní Křivoklát, nebo nějaké
místo stejného jména. Veliký královský hrad Křivoklát postavili na místě staršího středověkého
hradu ve 13. Století.
Do přestavby se pustil už Přemysl Otakar I. a pokračoval v tom i jeho syn Václav I. Oba dva čeští
králové, tím pádem byl Křivoklát sídelním hradem českých králů. Často zde pobýval Václav I. a
Přemysl Otakar II. Ten dokončil přestavbu hradu a dal zbudovat hradní kapli.
Křivoklát za Karla IV.
Hrad stavěli více jak 50 roků, ale prakticky nikdy neskončili, stále se něco dodělávalo,
vylepšovalo a přestavovalo. To aby byl hrad odolnější proti napadení a taky aby hradní pán měl
lepší pohodlí. Prvně postavili donjon pak další čtverhrannou věž vedle hlavního vstupu a hradní
palác. Všechno v románském stylu, o tom dodnes svědčí okénka v přízemí. Pak dostavěli
purkrabský palác v románském slohu. Už tímto hrad nabyl reprezentativní dojem, byl dobře
odolný, hájitelný a byl dobrou oporou královské moci. Pak dostavěli různé hospodářské stavby,
zástavba se zahustila. Dobudovali spodní hrad a rozdělili ho na několik částí hradbami.
Kamenné budovy byly architektonicky náročné, zvláště na výzdobu. To je dokladem toho, že
Přemyslovci měli dost peněz nejen na funkční ale i na estetické prvky svých hradů.
V další době, za Přemysla Otakara II., za Václava II. dostavovali hrad dalšími budovami, až byl
hrad Křivoklát dokončen. Všichni čeští dědiční králové hrad dále zvelebovali až na Václava III.,
ten do jeho podoby nezasáhnul. Po vymření mužské větve Přemyslovců hra rychle upadal. Už
rok po vraždě Václava III. hrad dobil Vilém Zajíc z Valdeka, hrad při tom vyhořel. Vilém spravil jen
to nejnutnější, hrad chřadl, až se zase dostal do rukou českých panovníků, tentokrát
Lucemburků. Ačkoliv měl velký vojenský význam, Karel IV. do jeho zvelebení neinvestoval.
Křivoklát byl totiž státním vězením. V jeho zdech byl sám Karel IV. jako dítě uvězněn svým otcem
Janem Lucemburským a není divu, když k hradu neměl dobrý vztah.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
21. strana
10/2015
22
Cestování s motoklubem
Bylo to tak: Po požáru Pražského hradu v roce 1316 se na Křivoklát uchýlila i královna Eliška
Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského. Manžel byl cizinec, stále na cestách, Čechy pro něj byly
z ruky, česky neuměl, byl pověstný nervák, ani s Eliškou moc nevycházel. Vzal si ji z politických důvodů,
aby vyženil Čechy. Měl s Eliškou zatím dvě dcery a byl naštvaný, že nemají kluka, dědice trůnu. Elišku
žralo, že se v Čechách začala roztahovat Eliška Rejčka (královna vdova), její nevlastní matka, která žila
na hromádce s Jindřichem z Lipé. Kuli spolu plány, jak Elišku Přemyslovnu připravit o titul České
královny. Mezitím se Elišce narodil Václav (Karel IV.) Kluk byl tedy dědicem království. Asi rok bydleli na
Křivoklátě. Eliška byla rázná ženská, snědá, silná, šlachovitá… (Přemyslovci to měli v krvi), začala
v Čechách ve své věci jednat sama na vlastní triko (bez manžela) a šla tvrdě proti tandemu RejčkaJindřich z Lipé. Vypukla z toho v Čechách občanská válka. Jedna polovina lidí pro Rejčku, druhá pro
Elišku… Jan Lucemburský měl strach, že Eliška kluka prosadí na Český trůn a on ostrouhá. Manželství
s Eliškou se mu rozpadlo. Sebral vojsko a vytáhl do Čech. Eliška vzala děti a schovala na Lokti. Jan
Loket dobyl, děcka ji zabavil. Elišku s dcerami zavřel na Křivoklátě a malého, tříletého, Václava (Karla IV)
uvěznil na Lokti. Byl tam asi tři roky, jenže Loket klukovi nesvědčil, stále byl nemocný. Křivoklát byl
vhodnější, Jan ho nechal převést opět na Křivoklát, kde se krátce setkal s matkou Eliškou Přemyslovnou.
Tedy dětství (1319–1323) prožil Václav na Křivoklátě, i když jako vězeň. Dlouho se s matkou neužili, Jan
poslal kluka na vychování do Francie. Časem se na Křivoklát zase vrátil, tentokrát už jako Karel IV. i s
těhotnou manželkou Blankou z Valois. Na Křivoklátě se jim narodila jejich dcera Markéta. To jen na
vysvětlenou, že později Karel dával přednost hradu Karlštejn.
Na Křivoklátě byli uvězněni i mnozí další významní lidé, např. také královský alchymista magistr
Edward Kelly, podařilo se mu utéct, ale zlomil si na útěku nohu tak nešťastně, že mu musela být
amputována.
Tedy zpět k hradu: Karel zkrátka Křivoklát neměl v lásce, do hradu neinvestoval. Teprve až jeho
syn Václav IV. hrad velkoryse opravil. Požár roku 1422 a následné válečné události husitských
válek hrad opět proměnily zase v trosky. Všechno si to prohlédneme i s odborným výkladem jak
to všechno bylo. Dokonce na hradě přespíme na bývalé četnické stanici.
Dodnes stavba hradu a interiéry v sobě nesou královský majestát
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
22. strana
10/2015
23
Cestování s motoklubem
1-Velká věž tzv.donjon, 2- Severní křídlo, 3-Kaple Panny Marie, 4 -Jižní křídlo s rytířským sálem, 5 -Prochoditá
věž s hodinami, 6 -Hejtmanství, 7-Zlatá bašta, 8-Četnická stanice, 9- Malá věž, 10- Hlavní brána, 11- Ochozy
Na četnické stanici Křivoklátu přespíme, parkovat můžeme vedle stanice na parkovišti střeženém
hradním bezpečnostním kamerovým systémem.
Mapka trasy 2. etapy
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
23. strana
10/2015
24
Cestování s motoklubem
Z četnické stanice Křivoklátu vyjíždíme po silnici č. 201 proti proudu Berounky směrem na Plzeň
Týřov
Hrad nezaložil Karel, ale Václav I. První zmínka o Týřově pochází ze září 1249 Thyrow, a z roku
1245 Yeteri, kdy zde král zajal vzbouřeného syna Přemysla (budoucího krále Přemysla Otakara
II.) a jeho stoupence. Hrad stál nad brodem důležité zemské stezky na pravém břehu řeky
Berounky. Od počátku měl hrad dvě jména, jedno české a druhé německé Angerbach.
Pohled na Týřov kolem roku 1720
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
24. strana
10/2015
25
Cestování s motoklubem
Král Jan Lucemburský hrad zastavil Vilému Zajíci z Valdeka, který na tu na jeho pokyn ve věži
věznil Jindřicha z Lipé (o něm jsem psal ve spojitosti s Eliškou Rejčkou a občanskou válkou)
Také Týřov Karel vykoupil zpět ze zástavy a zařadil jej mezi majetek krále. Byl pro něj důležitým
strážním a opěrným bodem Zlaté stezky.
Týřov za doby Karla IV.
Rekonstrukce půdorysu Týřova
Přístup k zřícenině hradu po žluté asi 30minut
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
25. strana
10/2015
26
Cestování s motoklubem
Týřov měl pro Karla i následující krále, mimořádný význam a vojenské kvality. Za husitských
válek byl hrad v zástavním držení Aleše Holického ze Šternberka, předního přívržence císaře
Zikmunda. Vzhledem k výjimečnému obrannému systému se válečné události hradu vyhnuly.
Snad jako jedinému hradu v širokém okolí, tak byl Týřov mocný a nedobytný
Do dneška z hradu (kromě slávy) mnoho nezbylo…
Z Týřova k Plzni je to přes 30km po okreskách kroutících se lesnatou krajinou. Následuje průjezd
Plzní směrem na Stříbro po silnici č203. Ta nás povede kolem Kladrubského kláštera, útočiště
pocestných na Zlaté stezce.
Kladruby
Tímto místem pouze projedeme. Kladrubský klášter poskytoval útočiště pocestným po královské
cestě a Karlova doba byla pro něj zlatým věkem.
Dodnes je to na klášteře vidět
Do Stříbra je to z Kladrub kousek (5km) po silnici č.193.
Stříbro
Město s těžbou stříbra nemohlo na mapě cesty do Norimberku chybět. Středověká stezka
procházející Stříbrem byla střežena dvěma branami.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
26. strana
10/2015
27
Cestování s motoklubem
Mostní brána na Zlaté cestě ve Stříbře
Za Stříbrem se budeme držet silnice č. 603. U bývalého motorestu Kadrnožka odbočíme na
silnici č.199, vedoucí do Tachova a dále přes Český les do německého Bärnau. Kadrnožka je
dávno srovnán se zemí. Stalo se tak po tom, co nějaký zběh postřílel osazenstvo restaurace
samopalem.
Tachov
V Tachově pobýval Karel IV. na svých častých cestách mezi Prahou a Norimberkem. Vykoupil
město z dluhů, které nadělal jeho otec Jan. V roce 1347 se Karel IV. rozhodl proniknout do
Bavorska a bojovat o říši s císařem Ludvíkem Bavorem. V Tachově ho dostihla zpráva o
Ludvíkově smrti, tak se zbavil protivníka a k válce vůbec nedošlo. Roku 1353 Tachov zapsal
Karel do zemského zákoníku Majestas Carolina mezi města, která nemají být českou korunou
nikdy zastavena nebo prodána. Potvrdil práva tachovských manů a město získalo samostatné
obecní zřízení. Za jeho vlády stál Tachov na vrcholu svého rozkvětu. K rozvoji města přispělo
také vytvoření "Nových Čech". Politickým sňatkem s dcerou rýnského falckraběte Rudolfa II.
Annou Falckou získal Karel v Rudolfovi mocného spojence. Nové Čechy (Neuböhmen) byly
tvořeny desítkami falckých panství, které Karel IV. získal, držel v zástavě nebo je využíval na
základě jednotlivých smluv, a sahaly až k Norimberku.
Rekonstrukce Zlaté cesty v mapce okolí Tachova
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
27. strana
10/2015
28
Cestování s motoklubem
Fotografie zbytků úvozu, místo v mapce označeno červeným kroužkem. Tak nějak vypadala Zlatá cesta
Bärnau
První zastávka in der Oberpfalz (v Horní Falci) na Zlaté stezce. Ve městě stojí za pozornost
středověká slovanská vesnice v archeologickém parku. A také je vidět kousek původního úvozu
Zlaté cesty.
Jakou rychlostí se tehdy po takových „cestách“ pohybovali? Cestovní rychlost ve středověku nijak
neřešili, počítala na dny, spíš na týdny. Údaje o rychlosti cestování z tehdejší doby jsou mlhavé.
Pěší a soumaři ušli 25-40 km za den. Na koni jezdec ujel denně 50-60 km, spěšný posel až 100
km, volský potah jenom 15 kilometrů za den.
Výjimkou v celé Evropě byl král Jan Lucemburský, byl pověstný svými rychlými přesuny mezi
Čechami a západní Evropou. Nejen rychlostí, ale i počtem cest. Cestu z Prahy do Paříže zvládnul
za deset dní. Karel IV byl v tomhle po něm…
Historický park v Bärnau
Bärnau leží asi 4km za německou hranicí. Těsně před přechodem je na české straně benzínka. Z
Bärnau vede silnice č.172 ke státní silnici č. 15 a potom po silnici č.22 se dostaneme (po 17km)
do Weiden.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
28. strana
10/2015
29
Cestování s motoklubem
Weiden in der Oberpfalz
Uprostřed náměstí stojí renesančními domy a obchody místních tradičních porcelánek jako firmy
Seltmann nebo Bauscher. Trochu to tu připomíná Itálii. Město leží na historické křižovatce cesty
na Magdeburg a Zlaté cesty. Díky tomu se vyvinulo v kosmopolitní město. Karel IV. věnoval
městu pozemky a privilegia.
Ciao, benvenuto in Italia
Plán Zlaté cesty na fasádě domu Zur Burgstall
Karel byl patronem města, v domě Zur Burgstall měl stále otevřený účet. Bodejť by ne, jižnější
cestu přes Přimdu zakázal používat a poručil všem, že se do Prahy musí přes Weiden a Tachov.
Cestovat jinudy bylo pod trestem zakázáno. Nejen Karel a město z toho měli prospěch, ale
všichni zdejší kupci, obchodníci, řezníci, kováři, koláři, povozníci, ševci a hospodští především.
Pro ochranu cestujících bylo vyčleněno 300 jezdců jako ozbrojený doprovod. Poplatek za tuhle
službu vynesl 400 liber haléřů ročně (to je asi 130 kg stříbra), jen poplatky za tranzit městem
nesly 50 liber haléřů za rok (asi 17 kg stříbra). Pak poplatky za práva za trhy, za směnu zboží, za
clo, za to či ono… Vozilo se železo, měď, cín, kůže, víno, sůl, sledě, med, obiloviny, vlna, tuky,
hospodářská zvířata, potraviny a koření. Celní úřad Weiden byl pro Karla hotový poklad. Sahal do
něho, když bylo potřeba. Třeba na císařské volby.
Jan Hus přes Weiden v roce 1414 cestoval do Kostnice (Konstanz) "…jak jsme protkáno
Weyden, viděl jsme s mnohým úžasem ...." No a husiti? To je jiná kapitola a námět na výlet.
Z centra Weiden pojedeme směrem na jih kolem nádraží, podjedeme koleje, podjedeme dálnici a
na Regensburger strasse odbočíme vpravo na silnici č. 2238, která nás dovede do Hirschau
(Hiršavy).
Hirschau
O Hirschau, z pohledu Karlovy doby, je možno psát přes kopírák to samé co o Weiden. Město má
navíc dvě zajímavosti. První je Monte Kaolino. Což je skládka bílého křemičitého písku, odpadu
při výrobě kaolínu z místního kaolínového dolu. Kaolínek je zde v okolí plno. Na jemném písku
můžete lyžovat jako na sněhu, nebo si pod úpatím Monte Kaolino vyhřívat kosti na bělostné pláži
místního aquaparku.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
29. strana
10/2015
30
Cestování s motoklubem
Na Monte Caolino jsou k vidění i pěkné kusy.
Druhá zajímavost je zatčení Jeronýma z Pražského, dne 25. dubna 1415, přítele Jana Husa. Ten
totiž z Kostnické věznice utekl, tady ho těsně před hranicemi poznali, zajali a převezli do
Kostnice. A potom, co odvolal a Husa se zřekl, byl upálen.
Jo a mimochodem ve zdejších četných lomech existuje oficiálně spousta motokrosových a
endurových tratí. Je možné si na nich zajezdit, anebo fandit nějakému německému mistráku.
Tratí je tu spousta, skoro u každé je půjčovna elekrobajků.
Za Hirschau se budeme držet státní silnice č.14. Ta nás dovede až do Norimberku.
Sulzbach
Císař Karel IV. Zlatou cestou spojil rodové državy lucemburské dynastie a českým královstvím.
Koupil rozsáhlá území v Horní Falci, a tato „Nových Čech“ se stala zárodkem prvního moderního
státu ve středověké říši. Sulzbach povýšil na hlavní město „Nových Čech“ a opatřil město
mnohými privilegii. Svému synu Václavovi udělil titul hraběte ze Sulzbachu. Hrad Sulzbach byl
sídlem nejvyššího hejtmana, zemského sudího a zemského písaře, převzal funkci císařské falce.
Město se rozrostlo na téměř trojnásobek původní rozlohy. Dodnes je utvářeno stavbami z Karlovy
doby.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
30. strana
10/2015
31
Cestování s motoklubem
V hostinci Zur Goldene Krone Karel IV. bydlel. Tři symboly ve fasádě bílý český lev a dvě černé orlice ho
připomínají.
Na zdejším hradě byl hejtmanem Boreš z Rýzmburka měl k dispozici čtyři sloužící, kuchaře s
pomocníkem, číšníka, branného a osm strážných, 12 pěších zbrojnošů a 8 jízdních s koňmi.
Hersbruck
Hersbruck je malebné rázovité městečko. Jako téměř všechny města podél Zlaté cesty je proslulé bohatou
geologií, těžbou všelijakých rud, nerostů, kaolínu nebo vzácných kovů.
Lauf
Město Lauf koupil Karel IV. roku 1353 za 200 tisíc zlatých od falcké větve Wittelsbachů, spolu s
dalšími místy. Hned nato začala stavební činnost. Postavil hrad, měl původně strážní funkci, pak
začal sloužit pro ubytování císařského dvora na cestách. Horní Falc se stala svého času součástí
Zemí Koruny české, jakousi českou kolonii Neuböhmen čili Nové Čechy. Hejtmanem české Horní
Falce se stal Bušek mladší z Velhartic.
Hradní kaple byla zasvěcena sv. Václavovi. Německé jméno hradu je Wenzelsburg nebo
Wenzelschloss. Císař Karel IV tu slavil křtiny svého syna Václava IV., budoucího krále, který se
narodil v nedalekém Norimberku.
Nedávno pod hradní omítkou objevili 112 českých erbů, vytesaných do stěny hradu, ve dvou
řadách. Jsou tam erby Českého království, Opavského vévodství, Moravského markrabství,
Svidnického, Slezského a Opolského knížectví, připomenuta jsou sídelní místa biskupů na území
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
31. strana
10/2015
32
Cestování s motoklubem
Koruny české. Nechybí znaky Prahy, polské Vratislavi a Kutné Hory. Nejobsáhlejší část výzdoby
tvoří erby české, moravské a slezské šlechty, císařových spojenců.
Od roku 1985 na hradě sídlí Akademie výtvarných umění z Norimberku. Místní archivář Ewald
Glückert to trochu láme česky, pokud by byl zájem o prohlídku, má od všeho klíče.
MONTE CARLO
Bylo založeno Karlem IV r. 1333 v Itálii nedaleko města Lucca... Dělám si srandu, do Monte Karla
na tomto výletě nepojedeme!
Norimberk (Nürnberg)
Říšský sněm a volbu Karla císařem Svaté říše Římské připomíná norimberský orloj, tady mu
říkají Männleinlaufen. Je umístěn ve štítu kostela Panny Marie (Frauenkirche). Jednou denně v
poledne zazní troubení trubačů a objeví se sedm kurfiřtů, kteří třikrát obejdou císaře. Symbolicky
jdou nejdříve tři církevní knížata arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský, čtvrtý v pořadí s
královskou korunou český král a pak falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský.
Více o městu nebudu uvádět. Historický Norimberk je v mnohém podobný Praze, My budeme mít
nějaké dvě hodinky na procházku městem, tož kolik si myslíte že toho uvidíme? …Jen tolik,
abychom stačili udělat pár fotek a ochutnat Norimberské klobásy z nahrubo nasekaného libového
vepřového masa, majoránky a tenkých ovčích střívek. A pokud by snad nechutnaly, hodíme
řezníka do řeky Pegnitz, podle místní tradice.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
32. strana
10/2015
33
Tudy tam vjedem…
Cestování s motoklubem
Tohle tam ochutnáme…
Tohle uvidíme…
Plán příjezdové, odjezdové a krátké prohlídkové trasy historického centra.
Plánek Zlaté cesty ze Stříbra přes Horní Falc
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
33. strana
10/2015
34
Cestování s motoklubem
Po krátké prohlídce města a ochutnávce místních dobrot se otočíme k návratu do republiky.
Trasa se klikatí silnící č.2 Franckého Švýcarska (Fränkische Schweiz), před Pegnitz odbočit
doprava na silnici č. 470, v Pressath na silnici č.290, pak Smrčinami (německy Fichtelgebirge) až
do Chebu.
Malebnými silničkami Franckého Švýcarska
Město Cheb, v sudetoněmeckém nářečí Egha, ve mně vyvolává nepříjemné asociace
s nástupem Hitlera, s nacifikací, s protektorátem, počátkem 2. světové války atd. Cheb byl
součástí pohraničí, obyvatelstvo bylo převážně německé. Nechci si připomínat, jak se tihle lidé
k Čechům zachovali, co rozpoutali a jak to skončilo. Vlastně neskončilo, některé věci jsou živé
dodnes…
Chebské Němky vítají Hitlera
Hitler jede ulicemi Chebu
Naši lidé museli pryč…
Loket
Loket je cílovým místem naší druhé etapy. Královský hrad tady stojí pyšně na ostrohu řeky Ohře.
Karel byl na Lokti jako tříletý chlapec vězněn. Ale nezanevřel na něho, hrad vyplatil ze zástavy po
otci Janovi Lucemburském, a jako císař hrad zahrnul pod zákon Majestas Carolina (tam byla
zapsána sídla, která nesmějí být české koruně nikdy zcizena). Na Lokti se Karel zdržoval často,
vladařil tu a lovil zvěř v okolí. Podle pověsti při jednom z lovů založil u horkých léčivých pramenů
královské město „Teplé lázně u Lokte“, dnes tedy Karlovy Vary.
Královský krad loket
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
34. strana
10/2015
35
Cestování s motoklubem
Ubytování v penzionu Magdalena. 350,-Kč za noc a 400,- Kč za noc se snídaní. Parkování
motocyklů zabezpečeno na dvorku.
Penzion Magdalena
Mapka trasy 3.etapy
Do třetí etapy vyrazíme z Lokte směrem na Karlovy Vary Ostrov
n/Ohří a Jáchymov
Jáchymov má dlouhou hornickou tradici. Těžba rud zde započala
roku 1516. Nechvalná uranová ruda se tu těžila od roku 1945 do
konce šedesátých let minulého století. Nejdřív uran těžili za
nelidských podmínek němečtí zajatci, ale brzy je vystřídali političtí
vězni. V okolí bylo zřízeno 18 vězeňských táborů, každý z nich
představoval peklo na zemi. Později byla většina táborů
komunisty likvidována, aby nezůstaly stopy po tom, co se tu dělo.
Do roku 1961 tu v táborech pracovalo kolem 65 tisíc lidí, vytěžili
tu 7940 tun uranu a vyrazili v podzemí 1103km chodeb.
V padesátých letech tu skončilo mnoho Slavkováků a lidí
z okolních vesnic. Většinou jim komunisti napařili vysoké tresty
nebo doživotí za vlastizradu, špionáž, podvracení režimu. To když
je chytli při útěku přes zadrátovanou hranici, nebo při rozšiřování
protirežimních tiskovin. Taky když kladli odpor proti vstupu do
zemědělských družstev nebo za různé formy odboje. Z táborů se
vraceli s podlomeným zdravím k podřadným zaměstnáním a rozvráceným rodinám. Po návratu
mohli pracovat v pomocných dělnických
profesích. Například v „kovovýrobě u Tesaříků“
jak se lidově se říkalo Okresnímu
průmyslovému podniku na Havlíčkově ulici.
Kája Šimáček, Laďa Stávek, Radek Hrbek,
Zdeněk Nohél, Zdeněk Dvořáček byli vězněni
v Jáchymovských táborech Nikolaj, Barbora,
Vykmanov, Rovnost a dalších. Napsal o tom
knihu spisovatel Oldřich Klobas „Jak se chodí
v laně“. Na naší zastávce si prohlédneme, co
z táborů zbylo. A kde skončil drahocenný
uran? Dnes už nikdo neví…
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
35. strana
10/2015
36
Cestování s motoklubem
Podkrušnohorská uhelná pánev, Prunéřov, Tušimice, Hnědouhelný důl Libouš
Cestou pod úpatím Krušných Hor si nelze nevšimnout množství důlní činnosti. Největší tepelné
elektrárny České republiky jsou situovány právě tady, pod hřebeny Krušných hor, v místech
hnědouhelných pánví. Pánve jsou položeny
přibližně kolem řek Ohře a Bíliny. Hnědého uhlí je
pod Krušnými horami obrovské množství.
Naše cesta nás zavede k povrchovému lomu
Libouš. Je největším povrchovým dolem v okolí,
délka těžební fronty dosahuje 5km. Uhelná sloj tu
má mocnost od 25 do 35m a průměrný obsah
popela v uhlí je 36,8 %, obsah síry 2,7 %,
výhřevnost je asi 10,40 MJ/kg. Ročně ho tu vytěží
asi 10 miliónů tun a musí při tom obrátit pětkrát
tolik hlušiny, aby se k němu dostali. Doposud
vytěžili už 240 miliónů tun uhlí a skoro všechno skončilo v kotlích elektráren v Prunéřově a
Tušimicích. Pro potřeby domácností se hodí spíše uhlí z Mostecké pánve.
Řez východ-západ chomutovskou pánví
Nejkvalitnější uhlí je z dolu Bílina blíže Litvínovu. Povrchový důl Bílina má hloubku přes 200 m, a
uhelná sloj "Velkolom Maxim Gorkij" má mocnost od 25 do 35 m, výhřevnost uhlí je 13,929MJ/kg
a má pouze málo popela.
Obsah síry v uhlí je problém, síra se může dostat do vzduchu, a když zaprší, padá slabá kyselina
sírová (kyselý déšť) ta ničí hlavně lesy ale i všechno co pokropí. Pro odsíření používají
v elektrárnách vápenec, který se pomele a vhání do odsiřovacích jednotek spalin. Tato metoda
se používá skoro všude v Evropě, v USA i v Japonsku. Reakčním činidlem, na kterém se oxid
siřičitý (SO2) zachycuje, je vodní suspenze jemně mletého vápence. Produktem odsíření je
hydrát síranu vápenatého (CaCO4 x 2 H2O), tzv. energosádrovec.
Proces má dvě základní fáze:
1. Vypírání oxidu siřičitého vápencovou suspenzí: 2SO2 + CaCO3 + H2O = Ca(HSO3)2 + CO2
2. Oxidace na dihydrát síranu vápenatého: Ca(HSO3)2 + 0,5O2 +2 H2OCaSO4 x 2H2O + H2SO3
V Prunéřově II spotřebují 360tun mletého vápence za hodinu, zhruba tolik je dihydrátu síranu
vápenatého, energosádrovce (lidově sádry). Z ní se vyrábí sádrokartonové desky. Každá fabrika
na výrobu sádrokartonu je nedaleko elektráren…
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
36. strana
10/2015
37
Cestování s motoklubem
Schéma odsíření
protiproudý absorber Babcock-Wilcoks
Uhlí těží korečková rýpadla. Dole na obrázku vidíte rýpadlo KK1300, jeden ze strojů na dole
Bílina: průměr kolesa 13 metrů, objem korečku 1 300 litrů, rychlost rýpadla 10 metrů za minutu,
hmotnost stroje 4 977 tun, výkon stroje 9 628 kW. Mašinu vyprojektoval Ing. Jiří Novotný z firmy
Noen Energy a.s., která stroj vyrobila.
Rýpadlo KK1300
Šofér rýpadla
Výška sloje pro představu
Seznam elektráren v západních Čechách. Je tu instalována více jak polovina kapacit zdrojů
elektrické energie České republiky:
Prunéřov I
Prunéřov II
Prunéřov III
Počerady
Počerady 2
Ledvice 1
Ledvice 2
Ledvice 3
Ledvice 4
Tušimice I
Tušimice II
Tisová I
Tisová II
Vřesová
660 MW (v současnosti odstavená)
1050 MW
440 MW
1000 MW
845 MW
200 MW (v současnosti odstavená)
220 MW
110 MW
110 MW (v současnosti odstavená)
660 MW (v současnosti odstavená)
800 MW
184 MW
112 MW
370 MW + Vřesová220 MW (jedná se o teplárnu)
Elektrárny v Prunéřově a v Tušimicích uvidíme po cestě.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
37. strana
10/2015
38
Cestování s motoklubem
Prunéřovská elektrárna
Po prohlídce intenzívně využívané krajiny se pustíme po silnici č 224 na jih k Plzni. Cesta se
napřed vine zvlněnou krajinou chmelnic kolem Podbořan, Doupovské hory zůstanou vlevo. U
Blšan najedeme na státovku č. 27, silnice změní charakter, táhlými zatáčkami se zakousne do
lesů široké a prostorné krajiny Rakovnické, později Plaské pahorkatiny.
Někde kolem Kaznějova
Před Plzní
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
38. strana
10/2015
39
Cestování s motoklubem
Radyně
Hrad Karel IV založil v polovině 14. Století kolem roku 1360. Je zajímavé stavební konstrukce.
Hlavní obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře mezi dvěma věžemi. Hrad je
postaven na skalnatém příkrém kopci bez možnosti postavit opevnění kolem paláce s věžemi. Do
hradu se vcházelo po mostě, který byl na pilířích přistavěn k jeho boku. Hrad obíhalo ještě vnější
opevnění, do jehož hradeb byly zapojeny veškeré hospodářské budovy. Reprezentativní podobě
hradu věnoval Karel velkou pozornost. Hrad patří k velmi rozvinuté hradní architektuře Karlovy
doby. Svým stavebním pojetím se zásadně odlišuje od ostatních staveb.
V přízemí paláce byly sklepy, v prvním poschodí bylo skladiště a světnice vrátného. Vedle byla
jídelna, s níž sousedila komnata paní hradu a pak kuchyně. Celé druhé poschodí zabíral palác.
Do něho byla vestavěna hradní kaple a pánova místnost. Ve věži v třetím poschodí byla
zbrojnice, ve čtvrtém lehčí vězení a v pátém bydlel hlásný.
Prvním purkrabím hradu byl nějaký Blahuta, bděl nad bezpečností cest, chránil obchodníky před
přepadáváním, velel hradní posádce. Byla mu svěřena soudní pravomoc nad všemi královskými
poddanými. Roku 1404 se změnil správní základ, hrad byl zpravován na způsob manství. Leník
byl zpravidla šlechtic, držel hrad ve svém vlastnictví. Všechny příjmy patřily jen jemu a nikoliv
královské komoře. Prvním takovým držitelem Radyně byl Zachař ze Svinař, po něm se stal
purkrabím Oldřich z Letkova. Ale ten místo aby prosazoval právo a pronásledoval lupiče, sám se
k lupičům přidal. Přepadával na silnicích kupce. Král Václav IV, Karlův syn, proti němu musel
vojensky zasáhnout.
Rekonstrukce podoby hradu
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
39. strana
10/2015
40
Cestování s motoklubem
Současná stav
Řez hradem
Kresba podoby hradu
Zámek Zelená Hora
Dnešní zámek stoji na místě hradu z dob Jiřího z Poděbrad. V areálu zámku býval poutní kostel.
Po roce 1948 sloužil armádě a byl sídlem pomocného technického praporu. V roce 1990 areál
opustila československá armáda a v roce 1992 zámek převzala obec, která ho postupně
rekonstruuje. Zámek je běžně veřejnosti nepřístupný.
Zámek se zapsal jako místo nálezu Rukopisu Zelenohorského. Ten objevil v roce 1817 zámecký
úředník Josef Kovář. Rukopis, obsahující Libušin soud, významně pozitivně ovlivnil myšlení
Čechů v období označovaném jako Národní obrození.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
40. strana
10/2015
41
Cestování s motoklubem
Do hledáčku výletu jsem Zelenou Horu zařadil pro srovnání osudů Slavkováků s osudy postav
románu Miloslava Švandrlíka „Černí baroni“. Mnozí Slavkováci sloužili u pétépáků a jejich osud
se podobal filmu o životě jednotek tzv. Technických praporů z 50-tých let. Skutečnost nebyla tak
úsměvná, jako na filmovém plátně.
Nádvoří zámku Zelená Hora
Z Nepomuku se vydáme po silnici č. 187 na jih až do Kolince, kde odbočíme vpravo na
bezejmennou okresku do Velhartic.
Hrad Velhartice stojí na ostrohu nad levým břehem řeky Ostružná. Byl založen na přelomu 13.
a 14. století pány z Velhartic. Dominanty hradu tvoří zříceniny gotického paláce zvaného Rajský
dům (mělo se v něm žít jako v Ráji), který sloužil k bydlení a spodní patro jako sýpka. Věž Putna,
co stojí naproti, sloužila pro obydlí i obranu. Části hradu jsou propojeny kamenným mostem.
Tohle je další doklad o jedinečnosti, originalitě a úrovni staveb pevnostního typu Karlovy doby.
Most se stavěl za Menharta II. z Hradce. Posílení hradu bylo nutné, aby tu mohli uložit
korunovační klenoty v době, kdy Karlštejn ohrožovali husiti. Klenoty tu schovávali asi pět let. Most
nedoléhal k tělesu hradu a z každé strany byl s budovami spojen dřevěnými padacími mosty. Ty
se v době ohrožení daly zvednout, nebo zapálit a tím byl hrad hůře přístupný.
Hrad stojí za prohlídku pro postavu Buška staršího z Velhartic. Byl Karlovým přítelem,
komorníkem a důvěrníkem. Po jeho smrti, za italského tažení, převzal úlohu jeho syn Bušek
mladší z Velhartic († 1371) převzal otcovu úlohu císařova rádce a komorníka. Význam hradu a
úkoly které v království (otec a syn) Buškové plnili, dokladují jakými osobami se Karel IV
obklopoval.
Pohled na hrad s kamenným mostem
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
41. strana
10/2015
42
Cestování s motoklubem
Šumava Po návštěvě hradu Velhartice, se ponoříme do krásných zatáček silnice č. 171 s
perfektním povrchem, kde to můžeme pořádně klopit. Parádní cesta Šumavou, silnice č. 169,
vede přes Kvildu, silnice č. 167 přes Borovou Ladu, silnice č. 39 podél horního toku Vltavy do
Lenory a k Soumarskému mostu. Kvalitní silnice vyběhne ze šumavských lesů do otevřeného
kraje a dalekých výhledů, u Volar a dále podél Lipna. Okolí tu trochu připomíná Alpy. Z Černé v
Pošumaví pokračujeme silnicí č. 163. Cílem bude některý ze skvěle vybavených kempů na břehu
přehrady. Pro nějakou chatičku k přenocování se rozhodneme na místě. Ceny jsou tu před
sezónou lidové. V chatkách „U Kukačků“ na břehu Lipna se dá přespat za 200,- Kč za osobu a
noc.
Na koleno po šumavských cestách.
.
Muzeum v Kašperských horách
Krajina kolem Kvildy
Mapka trasy 4. etapy
Na posledním úseku se charakter výletu změní na motorkářskou vyjížďku. Celá poslední etapa,
těšte se, bude jezdecky atraktivní.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
42. strana
10/2015
43
Cestování s motoklubem
Lipno
Vodní dílo Lipno je zajímavé elektrárnou instalovanou v podzemní kaverně. Kavernu vylámali ve
skále v hloubce 140 m pod přehradním dnem. Do kaverny vede přístupový tunel šikmo pod
úhlem 45°. Jezdí v něm výtah, kterým se dolů sváženo soustrojí elektrárny, a je 220 m dlouhý.
Tunel pro odpadní vodu je dlouhý 3,6 km a vyúsťuje na povrch u Vejšlap před Vyšším Brodem.
Lipno bylo uvedeno do provozu 13.8.1959. Technologie fungovala do roku 2010 a pak se na ní
dělala generální oprava. Po generálce pracuje vodní soustrojí automaticky bez zásahu lidské
ruky.
Přes vodní dílo může protékat maximálně 92 m3/sec vody, to je hltnost obou turbín dohromady a
zároveň maximální propustnost koryta řeky. Během povodní v roce 2002 šlo přes odlehčovací
propusti hráze více než 500m3/sec. Vodní elektrárna Lipno dodává 60MW elektrického výkonu.
Voda je přiváděna na 24 rozváděcích lopat dvou Francisových turbín tlakovou šachtou o průměru
4,5m do hloubky 160m. Přes každou turbínu teče průměrně 14m3/sec vody, turbína se otáčí
375ot/min. Obě turbíny jsou pevně spojené s generátorem, voda za turbínami pak odtéká
odpadním tunelem skoro 4km dlouhým do vyrovnávací nádrže Lipno II ve Vyšším Brodě.
Přehradní hráz je 296 m dlouhá a 25 m vysoká, vodní plocha o rozloze 4870 ha je největším
umělým jezerem v České republice. Leží v nadmořské výšce 726 m n. m. a má objem 309 mil.
m3 vody.
Vodní elektrárna Lipno II vyrovnává odtok vody z elektrárny Lipno I. Je to průtočná elektrárna s
jednou Kaplanovou turbínou spojenou s generátorem o výkonu 1,5 MW. Regulace zajišťuje
rovnoměrný odtok vody pod vodním dílem a ustálenou hladinu v řece. Vodní nádrž má obsah 1,6
mil. m3, rozlohu 12,4 ha a leží ve výšce 558 m n. m.
Pro výpočet výkonu vodní elektrárny platí vzorec: P = r · Q · g · H [W], kde
r - měrná hmotnost vody (1 000 kg/m³)
Q - průtok vodním motorem (m³/s)
g - tíhové zrychlení (9,81 m/s²)
H – převýšení, spád (m)
Poslední písmeno „H“ v parametrech výkonu je důvodem, proč zakopali turbínu 140m pod dno
přehrady. Pro výkon přehrady je totiž rozhodující spád při celkově daném daném vodním průtoku.
Protože přehrada je hluboká jen 25m nestačilo umístit turbíny u paty hráze. Spád bylo nutno
zvýšit, počítá jako rozdíl mezi hladinou Lipna I a Lipna II. Spád je tady 726-558=168m, což
znamenalo zvýšení výkonu elektrárny asi 7x oproti spádu 25m. Kaplanova turbína na Lipnu II má
jen kolem 8m spádu.
210tunový rotor Francisovy turbíny z Lipna.
Šikmý tunel do podzemí elektrárny
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
43. strana
10/2015
44
Cestování s motoklubem
Řez nátokovým a výtokovým profilem
Elektrodenerátor, oprava v roce 2012
Výtok Vejšlapy během opravy
Po prohlídce Lipenské přehradní hráze vyrazíme podél břehu Vltavy silnicí č. 160 do Českého
Krumlova a dále směrem na České Budějovice. Užijeme si nádhernou kochačku zatáčkovitým
údolím, podél proudu Vltavy. Asfalt tu není prvotřídní a bývá tu trochu provoz, hlavně cyklisti
mohou za zatáčkou překvapit. S občerstvením není problém, je to tu samá vodácká hospoda…
Za Českým Krumlovem, v Harazimí, odbočíme vpravo na hladkou okresku č. 155 směr Římov,
Strážovice a Trocnov. V Trocnově navštívíme rodiště Jana Žižky. No, Žižka tak úplně nezapadá
do tématu výletu, ale když už tam budem… Mezi jihočeskými rybníky přijedeme do Třeboně, dále
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
44. strana
10/2015
45
Cestování s motoklubem
silnicí č 34 směrem na Jindřichův Hradec. Průjezd přes Jižní Čechy a Třeboňsko, zvlněnou
krajinou mezi rybníky, s výhledy k Novohradským horám, je nádherný.
Někde u Třeboně
Cesta zde není moc členitá, pomalejší i rychlé úseky se střídají. Silnice vede malebnou přírodou
mezi svéráznou lidovou architekturou Jihočeských stavení, asfalt nemá chybu. Silnice jsou v
sezóně plné cyklistů, musí se na ně dávat pozor.
V Jindřichově Hradci odbočíme doprava na silnici č. 164 a pak na silnici č. 151. To je ten
legendární úsek Kunžak-Dačice. Vesničky roztroušené tu a tam, krajina přímo překypuje
nádhernými přírodními scenériemi, které jsou k vidění rovnou ze sedla. Ale hlavně je tu povrch
s výborným gripem a členitý profil silnice (zatáčky všeho druhu, deprese a horizonty). Jedná se
prakticky o přírodní okruh. Nabízí zábavnou střídačku rychlých protahováků a klikatějších úseků.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
45. strana
10/2015
46
Cestování s motoklubem
Za Dačicemi pokračuje trasa silnicí č. 407 do Staré Říše ve stejném duchu, jen zatáčky jsou
sevřenější, deprese a horizonty ostřejší. Ve Staré Říši najedeme na silnici č. 23 a přes Třebíč,
Náměšť a Rosice se vrátíme do Slavkova rychlými protahováky na parádním povrchu.
Tož a to je tak všechno, co mne k výpravě po stopách otce vlasti napadlo. Možná je tohle číslo
trochu obsáhlejší. Karel IV však slaví sedmistovku a takové jubileum se jen tak odfláknout nedá.
Těším se na společné zážitky z cesty.
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
46. strana
10/2015