Proměny životního způsobu a jeho environmentálních souvislostí

Proměny životního způsobu a jeho environmentálních souvislostí
Katedra environmentálních studií, FSS, MU | 20. – 24. dubna 2016
1
Vážení akademičtí přátelé,
jsme rádi za váš zájem o konferenci, která propojuje témata
životního způsobu s jeho environmentálními dopady.
Během celkem pěti dnů společně zažijeme celou řadu formátů:
kromě příspěvků akademiků z České republiky a Norska se můžete
těšit na vernisáž, studentskou část konference Výkvěty, představení
absolventských životních cest během programu v pátečním
podvečeru i navazující koncert. Během víkendu nás pak čeká sobotní
exkurze a nedělní oslava Dne Země na Stránské skále.
Těšíme se na viděnou,
organizační tým konference
Podpořeno grantem z Norska
poskytnutého Finančním
mechanismem Norska .
2
středa, 20. Dubna
{18:00} VERNISÁŽ
Vernisáž fotografické výstavy ohledávající 23 let výzkumu tzv.
"Pestrých"
// foyer Sálu B. Bakaly, Žerotínovo nám. 6
čtvrtek, 21. dubna
// FSS MU, Joštova 10, posluchárna P31, 3. patro
{8:30} káva a přivítání
{9:00} ŽIVOTNÍ ZPŮSOB A JEHO PROMĚNY
Zahájení konference a představení jejích partnerů
Bohuslav Binka, Vojtěch Pelikán, Jan Skalík
Představení výzkumů Lillehammer University College
a příspěvek Status quo bias and inertia processes in green change
efforts
Svein Åge Kjøs Johnsen
{10:00} přestávka na kávu
{10:30} VÝZKUM PESTRÝCH, PESTRÝ VÝZKUM
Perlorodka mezi péčí, volbou a kontrolou: Lokální praktiky v ochraně
životního prostředí
Karel Čada
„Pestří“ a jejich děti: přenáší se ekologicky příznivý způsob života z
generace na generaci?
Lucie Galčanová, Lukáš Kala, Vojtěch Pelikán
Prečo sú matematici fascinovaní prírodou?
Juraj Lukáč
{12:00} vegetariánský oběd // v atriu fakulty, přízemí
3
13:00} ŽIVOTNÍ ZPŮSOB VE STUDENTSKÝCH VÝZKUMECH
Spotřeba domácností z environmentální perspektivy
Zuzana Krautová
Až umřu, zasaďte na mně jabloň
Blanka Dobešová
Životní způsob kmene Khásí ze severovýchodní Indie v
environmentálních souvislostech
Lenka Zahrádková
Jak se vyrovnat s nepříjemnými vědomostmi? Konzumace masa mezi
studenty environmentálních oborů.
Ľuboš Slovák
Význam environmentálních témat v profesním i osobním životě
katolických kněží
Veronika Zahradníková
{15:00} přestávka na kávu
{15:30} ŽIVOTNÍ ZPŮSOB VE STUDENTSKÝCH VÝZKUMECH II.
Kontím, fáráš, lovíme: Dumpster diving a
symbolické hranice mezi čistým a nečistým
Marie Plojharová
„Ekomóda“: Projev zmasovění nebo individualizace?
Magdalena Gabrielová
Sdílení automobilů jako prvek životního stylu
Michal Šimoník
Komunita jako firma? Nové formy eko-sociálních rezidenčních
komunit na příkladu projektu Quinta Vale da Lama v Portugalsku
Jan Blažek
4
{19:00} VEČERNÍ PROCHÁZKA DO WILSONOVA LESA
// sraz před FSS
pátek, 22. dubna
// FSS MU, Joštova 10, aula, 3. patro
{8:30} káva a přivítání
{9:00} Z KUCHYNĚ KATEDRY
„Jeden svět na školách“: evaluace vlivu programu na postoje
studentů k ochraně lidských v Gruzii
Jan Čincera
Ochrana divoké přírody očima české veřejnosti 2015
Jan Skalík
Česká veřejnost a změna klimatu 2015
Jan Krajhanzl, Tomáš Chabada
Společenské konsekvence výstavby přehrad v povodí Odry
Lukáš Kala, Tomáš Chabada
{10:00} přestávka na kávu
5
{10:30} ENVIRONMENTAL PSYCHOLOGY
Psychosocial working conditions as a mediator between workplace
building quality and “Sick Building Syndrome”
Leif W. Rydstedt
Associations between personality facets and perceptual preferences
for different environments
Svein Åge Kjøs Johnsen, Reidulf G. Watten, Einar Strumse
Values and Willingness-To-Pay for Fairtrade- or Eco Labelled Mobile
Phones
Gunne Grankvist, Svein Åge Kjøs Johnsen, Daniel Hanss
Travel intention: Relative value of transport alternatives
Inge Brechan
{12:30} vegetariánský oběd // v atriu fakulty, přízemí
6
{13:30} VÝKVĚTY
Poznámky ke konceptu vznikavého prostředí
Palo Fabuš
Kořeny brněnského environmentalismu. Individuální motivace k
zelenému aktivismu v prostředí brněnského zeleného hnutí
Petr Salomon
Myslet přírodu z básnění
Jan Hubík
Vazba mezi kontaktem s přírodou v dětství a tendencí chránit
životního prostředí v dospělosti
Šárka Křepelková
{15:00} přestávka na kávu
{15:30} VÝKVĚTY II.
Staré odrody sa vracajú
Bruno Jakubec, Andrea Uherková, Zuzana Ištvánová
Greenwashing či korporátní udržitelnost? Certifikace palmového
oleje RSPO v Indonésii
Jakub Jirků
Chůze městem: případová studie v ulicích Brna
Jana Kočková
7
{18:00) BLATOUCH //
Hana Colby, Dobrovolný svazek obcí
Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica
Michal Bitner, ekotoxikolog RECETOX
Petr Horák, výtvarník
Zuzana Vachůnová , Zelený kruh
Anna Plošková, ředitelka Čisté nebe o. s.a další
{20:00} KONCERT KAPELY BUDOÁR STARÉ DÁMY
//
8
sobota, 23. dubna
EXKURZE
společný oběd
Odpolední pěší návrat,
alternativně individuální návrat autobusem.
neděle, 24. dubna
{14:00} OSLAVA DNE ZEMĚ
Environmentálně laděná oslava Dne Země spojená s úklidem na
Stránské skále, piknikem a workshopy
// zastávka tramvaje č. 10 - Stránská skála
Ivan Prouza, Filip Havlíček, Okrašlovací spolek při KES
9
Status quo bias and inertia processes in green change efforts
Svein Åge Kjøs Johnsen, Lillehammer University College
Individuals and organizations may attempt to change towards engaging in more
environmentally friendly behaviour and decision-making. Sometimes such efforts
may be successful, other times they may fail. Rather than considering direct
opposition to changing behaviour, (or deciding on a certain course of action), this
paper will draw attention to mechanisms that maintain the status quo, or the current
state of affairs.
Although they can certainly be adaptive, inertia processes have a stabilizing impact
on individuals, groups, and organizations, which make change more difficult. Status
quo bias refers to the tendency of human beings to have a heightened preference for
the current situation (Anderson, 2003). Individuals can also decide not to decide at
the present point in time, this means that the decision is delayed (Anderson, 2003).
In certain situations, for both individuals and groups, it may be important to act now,
rather than wait. One example is decisions regarding endangered species.
Changing organizations can be a challenge, and failing to engage employees can be a
hindrance to green organizational change (see Davis & Coan, 2015). This can lead to
direct opposition, but perhaps also inaction, lack of support, and low motivation.
Employees are invested in their organizations and their ways of doing things – there
may be opposition to changing organizational culture.
Certain situations are structured in a manner that makes change difficult; one typical
example is resource dilemmas. However, if we are to solve environmental problems
it may be important to recognize these situations and discover how we can change
10
them, or change our behaviour in them. Perhaps it might be helpful to identify the
relevant inertia processes.
Groups can make good and poor decisions; in addition, several factors influence the
levels of motivation of the individuals in a group (Kerr & Tindale, 2004). Groups often
make decisions about environmental issues; it may be relevant to consider inaction
and decision avoidance on a group level as well.
References
Anderson, C. J. (2003). The psychology of doing nothing: Forms of decision avoidance
result from reason and emotion. Psychological Bulletin, 129, 139-167.
Davis, M., & Coan, P. (2015). Organizational change. In J. L Robertson, & J. Barling
(Eds.), The Psychology of Green Organizations (pp. 244-274). New York: Oxford
University Press.
Kerr, N. L., & Tindale, R. S. (2004). Group performance and decision making. Annual
Review of Psychology, 55, 623-655.
11
Perlorodka mezi péčí, volbou a kontrolou:
Lokální praktiky v ochraně životního prostředí
Karel Čada
Příspěvek zkoumá, jak je na místní úrovni prováděna a vyjednávána politika ochrany
životního prostředí. Popisuje diskusi o příčinách poklesu populace perlorodky říční a
pokusech realizovat strategii zachování této populace. Perlorodka byla historicky
bohatě zastoupena na mnoha českých potocích a řekách, dnes však již takřka
vymizela, současná populace podle odhadů představuje pouhé jedno procento z
jejího historického rozšíření (Simon et al 2015). Pokles populace je spojen zejména s
negativními dopady znečištění ze zemědělství, lesnictví a odpadních vod. Plán
zachování tohoto kriticky ohroženého druhu se řídí schváleným akčním plánem, který
vymezuje nezbytné kroky i kompetence jednotlivých aktérů. Nicméně takový plán
nemůže být úspěšný beze změn stávajících rutin v místním zemědělství a lesnictví.
Příspěvek se zaměřuje na dvě přírodní oblasti v jižních Čechách. Využívá rozhovorů se
zúčastněnými stranami, analýzu politických dokumentů a pozorování s cílem
prozkoumat interakce mezi odborníky z různých oblastí, zemědělci, lesníky,
politikami, materiálními objekty, rostlinnými a živočišnými druhy a samotnou
perlorodkou. Zaměřuje se zejména na dva aspekty popsané diskuse: (1) jak aktéři
interpretují, co se stalo, hodnotí různé výklady skutečnosti a průběžně je testují
(Boltanski 2011) a (2) jak aktéři používají různé logiky nakládání se svým prostředím logiku péče, logiku volby a logiku řízení (Mol 2008). Politika zachování perlorodky
říční je v závěru popisována jako historicky, kulturně a politicky specifická formu péče
a kontroly, která vylučuje a zanedbává jiné formy péče, jako jsou například složité
vztahy mezi zemědělci a lesníky s jejich prostředím.
12
„Pestří“ a jejich děti: přenáší se ekologicky příznivý způsob života
z generace na generaci?
Lucie Galčanová, Lukáš Kala, Vojtěch Pelikán
Studie zabývající se šířením ekologicky příznivých hodnot a způsobů života bývají
mnohdy založeny spíše na přáních než na empirických datech. Lze vůbec doufat, že se
tzv. „dobrovolná skromnost“ předává mezi generacemi? Pokud ano, tak jakým
způsobem? Příspěvek je založen na datech získaných ve třech vlnách longitudinálního
výzkumu prof. Hany Librové, uskutečněného v letech 1992, 2002 a 2015 na souboru
tzv. „Pestrých“; jeho poslední část vzniká jako součást projektu Grantové agentury ČR
„Ekologicky příznivý životní způsob v běhu času“ (GA15-05552S). Téma
mezigeneračního přenosu se objevovalo již při rozhovorech v roce 1992 – většina
dotazovaných se o hodnotách a způsobu života svých rodičů vyjadřovala kriticky a
spíše zmiňovala inspiraci prarodiči. Při opakovaných rozhovorech v roce 2002 čím dál
silněji vyvstávala otázka, jak se k životnímu způsobu rodičů postaví dospívající děti.
Třetí vlna výzkumu proto zahrnula i ty, kteří byli v dobrovolně skromných
domácnostech socializováni. V rámci 21 hloubkových interview jsme zjišťovali, jak
„Dětí Pestrých“ na vyrůstání v nemateriálně orientovaném prostředí vzpomínají, v
čem se jejich současné domácnosti liší a nakolik se vůči svým rodičům vymezují.
Výsledky naznačují, že se životní způsob a – zejména – hodnoty rodičů
mezigeneračně relativně silně reprodukují, jakkoliv konkrétní projevy bývají, i v rámci
jednotlivých rodin, rozmanité. Závěrem příspěvek diskutuje, jaké faktory mohou
úspěšnost transmise ekologicky příznivého způsobu života posilovat.
13
Spotřeba domácností z environmentální perspektivy
Zuzana Krautová
Předkládaný příspěvek se zaměřuje na téma environmentálně šetrné spotřeby a
představuje posluchačům diplomovou práci předkladatelky Spotřeba domácností z
environmentální perspektivy obhájenou na katedře environmentálních studií, fakulty
sociálních studií Masarykovy Univerzity v roce 2008.
Tato práce se zabývá spotřebou domácností a jejími dopady na životní prostředí.
Snaží se ukázat, že nejen výrobci, ale také spotřebitelé jsou zodpovědní za současné
environmentální problémy a seznamuje se způsoby měření negativních vlivů
spotřeby. Poukazuje na rostoucí charakter lidské spotřeby a hledá příčiny tohoto
růstu. Zamýšlí se také nad ekonomickými souvislostmi a vlivem individualizačního
procesu na rozměr spotřeby.
Těžiště práce leží v její empirické části, kde je srovnáván objem a strukturu spotřeby
pěti environmentálně uvědomělých domácností s průměrnou domácností
odpovídající statistice rodinných účtů Českého statistického úřadu. Zde spadá také
vytipování si vhodných indikátorů environmentálně uvědomělé spotřeby domácností
ke sledování, to znamená zamyšlení se nad jednotlivými položkami lidské spotřeby a
jejich environmentálních souvislostech, včetně potřebné argumentace.
Tato část práce je zajímavá rovněž kvůli způsobu sběru a objemu dat pěti
sledovaných domácností a jejich následném zpracování ve formě tabulek a dalším
vyhodnocování. Číselná data a celkový obrázek sledovaných domácností doplnily
návštěvy a strukturované rozhovory vedené s představiteli těchto domácností. Jejich
předmětem byla také možná vnímaná změna spotřeby (objemu i struktury) v čase,
neboť od sběru dat do jejich zpracování uplynulo více než pět let.
14
Práce dochází k závěru, že ačkoliv každá ze zkoumaných domácností realizuje svou
snahu o environmentálně šetrnou spotřebu osobitým způsobem, lze nalézt společné
rysy jejich spotřebitelského chování. Environmentálně šetrné domácnosti mají sklon
spotřebovávat méně a snižovat spotřebu zboží s vyšší zátěží pro životní prostředí.
Vysvětlení je potřeba hledat především ve struktuře a blíže se zaměřit na jednotlivé
položky spotřeby.
Závěr příspěvku je věnován krátkému zhodnocení zpracovaného tématu s odstupem
času, jeho dalšímu možnému rozvíjení v rámci doktorského studia, ale také rovněž i
autorčina profesního a soukromého života.
15
Až umřu, zasaďte na mně jabloň
Blanka Dobešová
Ve své diplomové práci s názvem „Až umřu, zasaďte na mně jabloň“ jsem se zabývala
environmentálními a společenskými přínosy přírodního pohřebnictví. Vycházela jsem
při tom zejména z reflexe britského prostředí, kde se přírodní pohřebnictví rozvíjí již
přes dvacet let. Po dopsání diplomové práce jsme měla nesmírné štěstí v tom, že mé
akademické pozorování mohlo plynule přejít v praxi. S kolegyněmi jsme založily
neziskovou organizaci Ke kořenům, která přináší principy přírodního pohřebnictví do
českého prostředí. V minulém roce jsme společně se Správou pražských hřbitovů
založili první český přírodní hřbitov, kde se popel zemřelých ukládá ke kořenům
stromů. Měla jsem tedy možnost zakoušet a pozorovat reakce veřejnosti, médií,
pohřebních profesionálů akademiků a především samotných pozůstalých.
Když jsem v roce 2013 mluvila na mezinárodní thanatologické konferenci o krizi
českých pohřebních rituálů (jejíž rozsah nemá v Evropě ani na světě obdobu), britský
sociolog Tony Walter mi řekl, že v České republice bude mít přírodní pohřebnictví jiný
význam než ve Velké Británii. Intuitivně jsem s ním souhlasila a zároveň mě jeho slova
překvapila, protože i v anglosaských zemích se přírodní pohřebnictví objevuje jako
reakce na krizi přístupu konvenčního pohřebnictví. Tato poznámka Tonyho Waltera
stejně jako otázky od paní profesorky Librové mě i při mé praktické ekopohřebnické
činnosti udržují v akademické bdělosti.
Během prvního roku doprovázení
pozůstalých v Lese vzpomínek mi tak vystávaly zajímavé rozdíly mezi zahraničním a
českým pojetím pohřbů v přírodě.
Ve svém příspěvku bych tedy ráda sdílela své postřehy z praxe a zamyslela se, nakolik
se zjištění z mé diplomové práce odlišují či shodují s mým pozorováním českých
obřadů posledního rozloučení.
16
Životní způsob kmene Khásí ze
environmentálních souvislostech
severovýchodní Indie v
Lenka Zahrádková, Ústav etnologie, FF UK v Praze
Domovem kmene Khásí je severovýchodní Indie, konkrétně stát Méghálaj nejdeštivější místo světa. Pokud pátráme po příkladech tzv. tradičních ekologických
znalostí (traditional ecological knowledge, TEK), nabízí ním životní způsob tohoto
kmene až učebnicové příklady - udržují např. posvátné lesy, staví živé kořenové
mosty a používají posuvné zemědělství (jhum). Ne vždy je však praxe skutečně
udržitelná. Představení etnologického disertačního výzkumu zaměřeného na kulturu
kmene Khásí.
17
Jak se vyrovnat s nepříjemnými vědomostmi?
Konzumace masa mezi studenty environmentálních oborů.
Ľuboš Slovák
Příspěvek shrne výsledky kvalitativního výzkumu zaměřeného na konzumaci masa u
studentů environmentálně zaměřených oborů, konkrétně na jejich postoje, chování a
především na kognitivní disonanci vyvolanou rozporem mezi nimi. Konzumace masa
je jedním z prvků životního způsobu, jež má dalekosáhlé environmentální i etické
důsledky, velkou měrou přispívá k osobní ekologické stopě a souvisí s mnoha
zásadními světovými problémy, například nedostatkem vody, odlesňováním, ale i
hladem nebo chudobou. Kromě toho, při současné průmyslové produkci masa
vstupují do hry také otázky ohledně welfare zvířat.
Lidé, kteří jsou si vědomi těchto souvislostí konzumace masa a zároveň jej jedí, se
tedy musí často vyrovnávat s rozporem mezi jejich postoji a chováním (kognitivní
disonance). Tato problematika byla v zahraničí zkoumána na různých vzorcích obecné
populace, jedním z předpokladu našeho výzkumu však bylo, že environmentálně
informovaní lidé budou vykazovat jiné postoje, chování i jiné vyrovnávací
mechanismy, a to především v důsledku jejich důkladnější informovanosti.
Výzkum teoreticky vychází z poznatků psychologie i z jiných studii na téma
vyrovnávání se s vnitřním konfliktem v případu konzumace masa a pomocí analýzy
hloubkových rozhovorů se 13 studenty, kteří jedí maso, ukazuje jejich deklarované
postoje a chování a potvrzuje, že používají jiné vyrovnávací mechanismy, než obecná
populace.
18
Tito studenti obvykle nepovažují konzumaci masa za špatnou z principu, i když jsou si
zároveň vědomi jejích environmentálních i etických důsledků. Ukázalo se také, že
kromě informovanosti je zřejmě klíčovým faktorem ovlivňujícím jejich chování také
vliv sociálního okruhu.
Všichni dotazovaní vykazovali projevy vnitřního konfliktu, se kterým se vyrovnávají
pomocí široké palety strategii. Tyto se však významně liší od mechanismů, jež byly
zjištěny ve výzkumech obecné populace. V příspěvku detailněji ukážu, jak a v čem se
liší postoje, chování i vyrovnávací mechanismy našeho výzkumného vzorku, pokusím
se o generalizaci na širší skupinu environmentálně informovaných lidí a předložím
také návrhy na možné způsoby dalšího výzkumu v této oblasti.
19
Význam environmentálních témat v profesním i osobním životě
katolických kněží
Veronika Zahradníková
Můj příspěvek je založen na mé diplomové práci z roku 2011 o vztahu katolické církve
k environmentální problematice, a to zejména jejích papežů (Jana Pavla II. a
Benedikta XVI.; současný papež František nastoupil do funkce až v roce 2013, jeho
důležitá encyklika Laudato si, kde burcuje celé lidstvo k boji proti ekologické krizi,
byla vydána v roce 2015) a vybraných, environmentálně uvědomělých kněží.
Vycházím zde ze dvou předpokladů: že ekologická krize má mít zejména morální
(etické) řešení a že křesťanství nabízí hodnoty, které mohou mít příznivé
environmentální souvislosti.
Proti kritice křesťanství od jeho odpůrců, že jde o náboženství příliš antropocentrické,
případně zodpovědné za ekologickou krizi, stavím hypotézu, že důraz katolické církve
na ústřední postavení člověka v přírodě (tedy jeho antropocentrismus) s sebou
přináší hodnoty nezbytně vedoucí k ochraně přírody: V globalizovaném světě člověk
zodpovídá za všechny, odpovědnost má realizovat v rozsahu, ve kterém je schopen.
Ve vztahu k přírodě platí, že člověk je zaprvé správcem stvoření a má za ně
zodpovědnost, a za druhé má příroda hodnotu sama o sobě, protože byla stvořena
Bohem a Bůh s člověkem skrze ni komunikuje. Ve vztahu k jinému člověku jde o důraz
na etický a uměřený rozsah lidské práce, mír a spravedlnost ve světě, soucit s
chudými a trpícími, a zejména kritiku požadavku neustálého ekonomického růstu a
kultury konzumu. Proti nim nabízí křesťanství lásku k bližnímu a duchovní rozvoj,
(velmi konkrétní) odpovědnou spotřebu a celkovou uměřenost - skromnost.
20
Hlavně ale Jan Pavel II. v roce 1997 definoval ideu tzv. ekologie člověka jako „úctu k
životu ve všech jeho formách“ - nelze chránit přírodu a zároveň neochraňovat lidský
život od jeho počátku do konce a naopak se nelze zaměřit jenom na lidský rozvoj a
opominout vše ostatní. Nelze tedy vymáhat práva pro jedny a zároveň pošlapávat
jiná.
Tyto postoje, hlásané současnými papeži, částí duchovenstva i věřících, ovšem nejsou
v katolické církvi široce přijímány. Příčinami odmítání je kromě neochoty k
„novinkám“ především neznalost ekologických souvislostí s těmi křesťanskými,
ideologická podstata environmentalismu, ve kterém mnozí věřící spatřují
konkurenční náboženství (a naopak), a příliš liberální postoje některých ekologů k
hodnotě lidského života.
Na postoji a osobním životě vybraných katolických kněží pak lze vidět, jak se v praxi
vyrovnávají se svou osobní odpovědností za svět a na jaké bariéry (u sebe i ve svém
okolí) při tom narážejí.
21
Kontím, fáráš, lovíme: Dumpster diving a symbolické hranice
mezi čistým a nečistým
Marie Plojharová
V souvislosti rostoucí světovou populací, s hladomory v zemích třetího světa a s
omezenými přírodními zdroji naší planety narůstá na palčivosti problém plýtvání
potravinami – téma významné na poli politickém, mediálním i v oblasti veřejné
diskuse, avšak jen okrajově reflektované v rámci sociálních věd. I proto se tento
příspěvek bude opírat o diplomovou práci věnující se jedné ze strategií, jak se vůči
plýtvání potravinami v kontextu konzumní společnosti a tržního hospodářství v
každodenním životě vymezovat - fenoménu dumpster diving, v češtině označovaném
také jako kontejnerové potápění.
Tato činnost – vybírání kontejnerů u supermarketů s cílem zkonzumovat potraviny z
nich vyňaté – bývá stereotypně spojována s lidmi žijícími na ulici. Představovaná
analýza se však zaměřuje na takové potápěče, kteří dumpster diving provozují, aniž
by k němu byli nuceni nedostatkem finančních prostředků ke standardnímu
zakoupení potravin. Cílem této případové studie, coby jedné z mozaiky reakcí na
plýtvání potravinami, je porozumět způsobu práce výběrčích, kteří jsou jinak součástí
většinové společnosti, s do značné míry dehonestující, marginalizující aktivitou. Toto
porozumění umožňuje teoretické ukotvení konceptů čistoty Mary Douglas a
symbolických hranic Michèle Lamont v zúčastněných pozorováních a hloubkových
rozhovorech s lidmi, kteří prezentují dumpster diving jako vlastní volbu. Otevírá tím
prostor nejen pro otázku, jak potápěči čisté a nečisté definují a jak se tyto definice
proměnily od doby, kdy se do kontejneru pro jídlo vnořili poprvé. Umožňuje ptát se
také na to, jak potápěči v každodenním životě pracují se symbolickými hranicemi
mezi čistým a nečistým, které stejně jako ostatní členové společnosti přijali skrze
22
proces socializace za vlastní a které na základě vlastního přesvědčení či zkušeností
začali porušovat, posouvat, nebo naopak reprodukovat a posilovat.
Závěr příspěvku bude věnován diskusi toho, jak společensky a tržně ustavované
kategorie čistoty rezonují se stávajícím fungováním systému pěstování, výroby a
distribuce potravin, jež produkuje jednu třetinu potravin, které nejsou nikdy
spotřebovány a jejichž účel není nikdy naplněn.
23
„Ekomóda“: Projev zmasovění nebo individualizace?
Magdalena Gabrielová
Ve své diplomové práci z roku 2010 („Ekomóda“: Projev zmasovění nebo
individualizace?) jsem se zabývala současnými environmentálně příznivými přístupy k
odívání, zejména ekomódou. Zaměřila jsem se na ekomódu jako na environmentálně
příznivou tendenci nejen environmentálně uvědomělých jedinců, ale především v
kontextu konvenčního módního průmyslu.
Módu jsem popisovala jako sociální fenomén a nahlížela na ni z pohledu spotřeby a
individualizace. Ze současné módy jsem vybrala projevy individualizace s
environmentálním potenciálem. V práci jsem dále připomněla environmentální a
sociální negativní důsledky módy a hledala povahu vztahu ekomódy a módy. Rozlišila
jsem environmentálně příznivé způsoby jednání v oblasti odívání a nezávisle na nich
ekomódu jako specifickou součást nabídky oděvního trhu. Ekomóda v tomto smyslu
se v době psaní mé diplomové práce zvláště u nás teprve formovala.
Přínosem práce byl také přehled tehdejšího ekomódního trhu u nás a rozbor
konkrétních přínosů a rizik jednotlivých tendencí v oblasti odívání. Na základě tohoto
přehledu trhu a jednotlivých tendencí můžeme sledovat následující vývoj v dalších
pěti letech a dát je do souvislostí se současnou situací.
24
Sdílení automobilů jako prvek životního stylu
Michal Šimoník
Autor se od roku 2008 věnuje tématu carsharingu neboli sdílení automobilů, po
většinu času v rámci brněnského občanského sdružení (nyní družstva) Autonapůl. V
roce 2012 ukončil své studium na katedře Environmentálních studií Fakulty sociálních
studií Masarykovy univerzity diplomovou prací „Sdílení automobilů jako prvek
životního stylu“.
Práce zkoumá fenomén sdílení automobilů, vymezuje carsharing proti dalším
příbuzným systémům, zasazuje jeho fungování do konceptu udržitelného rozvoje a
snaží se ho identifikovat jako svébytný prvek životního stylu. Všímá si propojení
carsharingu se snahami o ekologicky příznivý způsob života, popisuje vznik a vývoj
car-sharingu a jeho současnou situaci na příkladu vybraných států, kde je nejvíce
rozvinut. Práce také identifikuje jeho základní pozitivní i negativní přínosy, v
empirické části se důraz přesouvá na specifické postavení České republiky a sdružení
Autonapůl. V případové studii členů sdružení se snaží zjistit, kdo carsharing v českých
podmínkách využívá a jaké pro to má motivace.
Situace se od doby napsání diplomové práce výrazně změnila a carsharing v České
republice zažívá růst a boom dalších firem, které službu provozují či plánují
provozovat. V rámci svého příspěvku by se autor rád věnoval obecně tomu, proč lze
carsharing zařadit mezi udržitelné způsoby dopravy, přestože je výrazně propojen s
automobilovým průmyslem. Zazní také, v čem tkví benefity pro uživatele, ale
především pro města i společnost, nebudou vynechány ani nevýhodu a limity. Z
širšího sociologického pohledu se také zaměří na to, kdo vlastně tuto službu využívá a
proč.
25
V neposlední řadě autor krátce zmíní historii sdružení Autonapůl, jeho změnu na
družstvo a posun v technologickém zajištění projektu od jeho startu v roce 2003 do
současnosti, včetně důrazu na společenskou odpovědnost fungování. Družstvo
Autonapůl v současné době provozuje pro více než 400 registrovaných uživatelů z řad
jednotlivců, domácností, firem i neziskových organizací 40 aut v 7 českých městech.
Je členem oborové Asociace českého carsharingu, jejíž vznik iniciovalo.
26
Komunita jako firma? Nové formy eko-sociálních rezidenčních
komunit na příkladu projektu Quinta Vale da Lama v Portugalsku
Jan Blažek
Eko-sociální rezidenční komunity (eko-komunity) jsou definovány jako usedlosti
vytvořené záměrně skupinou osob za účelem naplňování kolektivního
environmentálně šetrného životního způsobu. Z ekonomického pohledu hovoříme o
specifických jednotkách, v nichž jsou aktivity vedoucí k naplnění cílů eko-komunit a
jejich členů částečně realizovány v kolektivní ekonomice. Sdílení práce, půdy i
kapitálu ve spotřebních i výrobních vztazích a směna statků a služeb uvnitř komunity
umožňuje členům naplňovat do jisté míry potřeby mimo tržní globalizovanou
ekonomiku a vytvářet z eko-komunit významné aktéry místní ekonomiky ať už v
produkci potravin, sociálních služeb či environmentálním vzdělávání. Na rozdíl od
jiných stále rozmanitějších struktur sociální ekonomiky jako jsou různé sousedské
iniciativy (Community-Based Initiatives) a eko-sociální podniky (Eco-social
Enterprises) jsou eko-komunity významné svým důrazem na rezidenční funkci.
Členové žijí spolu či relativně blízko sebe tak, aby mohli využívat výhod kolektivní
ekonomiky v každodenním životě v domácnosti, a navíc v mnoha případech i
spolupracovat ve výrobních aktivitách.
Příspěvek si v souladu s tématem konference klade za cíl představit proměnu
životního způsobu v současném eko-komunitním hnutí, které se není schopno příliš
úspěšně replikovat do nových referenčních projektů v rámci nejčastěji diskutovaných
forem – ekovesnic a cohousingů. Z politických a socioekonomických důvodů jsou
mnohé eko-komunity vytvářeny např. na dočasných místech (ekologické squaty,
okupované vesnice), členové staví z důvodu rigidní legislativy pouze dočasná obydlí
(jurty, maringotky), nebo jsou formovány dočasné rezidenční komunity kulturních,
vzdělávacích či výrobních projektů (často v podnájemním vztahu).
27
Příspěvek diskutuje jeden z hlavních faktorů neschopnosti vytvářet trvalé bytové a
sídelní jednotky, kterým je vstupní finanční náročnost zajištění obydlí a půdy, a
finanční udržitelnost přechodu ke komunitní ekonomice z mainstreamové
ekonomiky.
Na příkladu projektu Quinta Vale da Lama v regionu Algarve v jižním Portugalsku je
představen jeden z potenciálních modelů, který by mohl být schopen dlouhodobé
finanční udržitelnosti – eko-komunitu jako součást eko-sociálního podniku, v němž
rezidenční komunitu tvoří kolektiv zaměstnanců a dobrovolníků podniku. Na základě
metodologie participujícího pozorovatele (autor projekt navštívil dvakrát jako
dobrovolník v roce 2012 a 2015) a strukturovaných rozhovorů s členy komunity a
majiteli podniku autor prezentuje výsledky analýzy přínosů rezidenční komunity jako
součásti organizační struktury podniku. Představuje tzv. Business Canvas Model,
který podnik využívá k hodnocení ekologických, sociálních a ekonomických cílů a
diskutuje jeho aplikaci pro další formy současných eko-komunit.
28
„Jeden svět na školách“: evaluace vlivu programu na postoje
studentů k ochraně lidských práv v Gruzii
Jan Činčera
Příspěvek prezentuje výsledky evaluace mezinárodního vzdělávacího programu
rozvojového vzdělávání realizovaného sdružením Člověk v tísni v Gruzii. Evaluace
vycházela ze smíšeného evaluačního plánu, kombinujícího kvazi-experimentální
design s experimentální a kontrolní skupinou, s kvalitativním sběrem dat od učitelů a
žáků formou ohniskových skupin.
V rámci kvantitativní části výzkumu byl vyhodnocování vliv programu na postoje žáků
k ochraně lidských práv, přesvědčení o jejich vlastní schopnosti aktivně se do ochrany
lidských práv zapojit (self-efficacy) a odhodlání k takovému jednání.
Výsledky ukázaly možný pozitivní vliv programu na postoje a self-efficacy žáků,
zatímco vliv na odhodlanost k chování nebyl nalezen. Kvalitativní část výzkumu
naznačila, že program žáky motivoval ke společným akcím na ochranu lidských práv a
posílil jejich přesvědčení o společné schopnosti takovou akci zorganizovat.
29
Společenské konsekvence výstavby přehrad v povodí Odry
Lukáš Kala, Tomáš Chabada
Príspevok predstavuje sociologický výskum zameraný na analýzu a hodnotenie
sociálnych dopadov na rozvoj spoločností v území chránených pre akumuláciu
povrchových vôd, ktorý bol realizovaný v rámci projektu Analýzy a hodnocení
sociálně ekonomických dopadů na rozvoj společnosti v územích chráněných pro
akumulaci povrchových vod.
Výskum prebehol v priebehu roku 2014 v troch vybraných lokalitách v povodí Odry s
potenciálom ich vzájomného porovnania, konkrétne v okolí vybudovaných vodných
nádrží Slezská Harta a Šance a v obci Nové Heřminovy, v ktorej katastri sa dlhodobo
plánuje výstavba vodnej nádrže. V prvej fáze výskumu prebehli pilotné rozhovory s
pamätníkmi obdobia výstavby a obyvateľmi zainteresovanými do tohto procesu. Na
základe týchto rozhovorov bol zostavený dotazník, ktorý zisťoval skúsenosti a postoje
miestnych obyvateľov. Odpovede z dotazníkov boli doplnené širšími osobnými
výpoveďami, ktoré boli priebežne zaznamenávané.
Výstavba vodných nádrží predstavuje výrazný zásah do života miestnych obyvateľov s
rozličnými negatívnymi dopadmi, ktoré môžu byť akútne pociťované aj po niekoľkých
desaťročiach. Proces a plánovanie výstavby boli navyše v analyzovaných prípadoch
spojené s presídľovaním obyvateľstva, ktoré sa zásadne podpísali na ďalšom
fungovaní a vývoji miestnych komunít. Značná časť respondentov sa cítila zo strany
štátu jednajúceho z pozície moci marginalizovaná a opomínaná, čo ešte viac
umocňujú skúsenosti s neprimeraným a netransparentným spôsobom kompenzácií.
30
V záverečnej fáze projektu sme preto na základe našich zistení formulovali niekoľko
doporučení pre tvorbu Metodiky pro přípravu podkladů k územnímu plánování a
využívání území v lokalitách chráněných pro akumulaci povrchových vod, ktorá je
jedným z výstupov projektu.
31
Psychosocial working conditions as a mediator between workplace
building quality and “Sick Building Syndrome”
Leif W. Rydstedt, Lillehammer University College, ASV
One type of environmental related response mode is Sick Building Syndrome (SBS),
an ailment characterized by diffuse symptoms, thought of as caused by bad indoor
housing quality by those affected. While previous research not has been able to
firmly identify any relations between the indoor environment and SBS, several
previous studies have found strenuous psychosocial working conditions to be firmly
related to SBS.
The aim of this cross-sectional study was to examine an assumption suggested in the
literature, of a possible mediating role of psychosocial working conditions in the
relation between indoor physical work environment and psychosomatic symptoms
associated with SBS. Participants were 2325 British employees – that participated in
a survey on working conditions and health.
The perceived quality of physical work environment was measured by ten item
aimed at problems that have been related to SBS. An inventory of 13 types of diffuse
psychosomatic symptoms related to SBS served as outcome measure, while the
Effort-Reward Imbalance ratio (ERI) indicated psychosocial working conditions.
A path analysis revealed a direct relation between perceived indoor building quality
and SBS symptoms (.30; p<.001) as well as between building quality and ERI
(.26; p<.001), which in turn strongly related to the diffuse psychosomatic symptoms
(.31; p<.001).
32
These finding thus suggests a possible mediating role of ERI, between indoor building
quality and psychosomatic symptoms. It should although be clear that no causal
inferences can be drawn due to the cross-sectional design of the study. Future
longitudinal studies, controlling for baseline symptoms are required to establish the
casual links between environmental factors, psychosocial working conditions and
SBS-related psychosomatic symptoms.
33
Associations between personality facets
preferences for different environments
and
perceptual
Svein Åge Kjøs Johnsen, Reidulf G. Watten, Einar Strumse
Lillehammer University College
Introduction: We are investigating links between personality facets and differences in
perceptual preferences for different environments. This issue is of importance for
environmental and community planning, environmental protection and conservation
and tourism. The research could also be important for understanding conflict issues
linked to use of land and nature.
Material and methods: A questionnaire encompassing facets from the NEO-PI
(gregariousness, excitement seeking, aesthetics and openness to actions), subjective
wellbeing, and preferences (liking) pictures of 32 different Norwegian landscapes
was distributed to a representative sample of the Norwegian population (N=447).
Results: A factor analysis of the reported preferences for 24 of the 32 landscapes
yielded five categories: pictures of woods/trees, fields, farms from a distance, roads
(asphalt) with adjacent buildings and rural roads (asphalt). Significant correlations
were found between landscape preferences and personality facets, especially the
facets aesthetics (positive) and excitement seeking (negative). There were no
significant gender differences in preferences for four of the landscapes, but women
appeared to prefer pictures of woods/trees more than men did. The associations
between preferences for different environments and personality facets were
generally stronger for males. There were also positive correlations between
subjective wellbeing and landscape preferences.
34
Conclusion: The results show that personality factors are important in evaluation of
landscapes.
35
Values and Willingness-To-Pay for Fairtrade- or Eco Labelled
Mobile Phones
Gunne Grankvist, University West, Sweden; Lillehammer University
College, Norway
Svein Åge Kjøs Johnsen, Lillehammer University College, Norway
Daniel Hanss, Hochschule Darmstadt – University of Applied
Sciences, Germany
This study evaluates associations between importance attached to personal values
and willingness-to-pay for mobile phones with an eco- or Fairtrade label. The
intention of Fairtrade product labelling is to increase consumers´ awareness of
products that presumably have a more positive influence on workers´ lives in
developing countries. These two willingness-to-pay measures could hence be
understood as proxies for willingness to support environmental and social
sustainable development. Participants were students at University West in Sweden
(n = 246), Lillehammer University College in Norway (n = 196) and Hochschule
Darmstadt – University of Applied Sciences in Germany (n = 325). A self-reported
inventory was used to measure willingness-to-pay and importance attached to
personal values.
In Sweden and Norway participants were willing to pay, on average, 18% extra for an
eco- or Fairtrade labelled mobile phone. In the German sample the corresponding
number was 12%.
36
The Power value in Schwartz´s (1992) circular value model was in all three samples
negatively correlated with the willingness-to-pay measure. That is, to strive for social
status and prestige, as well as control and dominance over people and resources,
was associated with a lower willingness-to-pay for mobile phones with eco- or
Fairtrade labels. It was furthermore found that women were willing to pay more than
men for both these kinds of ethically labelled mobile phones.
37
Travel intention: Relative value of transport alternatives
Inge Brechan, Lillehammer University College
The intention to travel is believed to be the most proximate antecedent of conscious
travel behavior (Bamberg & Möser, 2007). However, the travel decision may be
perceived as a choice between several alternative behaviors rather than a choice
between carrying out a specific behavior or not (Ajzen & Fishbein, 1980).
If this is the case, travel intention is a relative preference among alternatives that
may be predicted by the relative subjective value of the alternatives. According to
the Theory of Planned Behavior, the combined value or utility of a specific behavior
can be explained in terms of the attitude towards the behavior, prescriptive
behavioral norms, and perceived behavioral control (Ajzen, 1991). Behavioral
intentions may also be influenced by self-efficacy (Bandura, 1997) and past behavior
(Kidwell & Jewell, 2008).
In a survey among 500 persons from the general adult population in Norway, we
tested the predictive strength of attitude, norm, control, self-efficacy, and past
behavior on intention to travel by four different modes of transport: Car, public
transport, bicycle, and on foot. We tested a total of eight regression models, one
with absolute measures and one with relative measures for each of the four modes
of transport. Using absolute measures, the coefficient of determination (R-squared)
ranged from .54 to .72. Using relative measures, the coefficient of determination
ranged from .62 to .81. Using relative rather than absolute measures resulted in a
higher coefficient of determination for all transport modes, with an increase ranging
from .03 to .10. All independent variables were significant predictors of behavioral
intention to travel by car.
38
All independent variables except perceived behavioral control were significant
predictors of behavioral intention to go by public transport, bicycle, or on foot. Public
and non-motorized modes of transport may be perceived as generally available
modes of transport, but that vary in the individual effort needed to make use of
them. A car may not be available at all, or its availability may be uncertain.
The results support the theoretical models of behavioral intention and imply that
previous studies using absolute rather than relative measures may have
underestimated the strength of the Theory of Planned Behavior, self-efficacy, and
past behavior in predicting behavioral intention.
39
Poznámky ke konceptu vznikavého prostředí
Palo Fabuš
Vycházeje z konceptu „trojí ekologie“ Félixe Guattariho a pojetí modernity Bruna
Latoura příspěvek si bere za cíl definovat tzv. „vznikavé prostředí“ jako prostředí, v
němž člověk představuje pouze jeden z faktorů mezi mnoha dalšími a které před nás
klade stále neodbytnější požadavek přivykání si na nové podmínky, za nichž hotové,
ustálené a různě solidní formy ztrácejí na své někdejší autoritě.
Vznikavost (český výraz pro virtualitu) doposud představovala pro sociology spíše
kontroverzní podnět ze světa metafyziky. Dobová proměna životních forem však
naznačuje, že tento podnět již nepřichází pouze z úst tzv. armchair filosofů, ale
samotný život v dnešním prostředí a praktický ohled na nás kladou nároky, když se
dnešní zkušenost domáhá tvořivých forem a imanentních kritérií a požaduje po nás
hledání vztahu k obnažené vznikavosti.
Vznikavost bude představena jako definiční rozdíl mezi Foucaultovou disciplinární
společností a Deleuzovou společností kontroly. Cílem příspěvku je ukázat, že jediný
způsob, jak se se vznikavostí v sociálněvědní perespektivě vyrovnat, je přistoupit na
to, že veškeré naše zacházení se vznikavým nevyhnutelné ústí v tzv. anexaktnost.
Anexaktnost zároveň představuje slibný moment pro reprodukci přísných
sociálněvědných kritérií v perspektivě, která byla v souvislosti s postmodernismem
příliš zbrkle a povrchně odmítnuta jako relativismus.
Vznikavost bude demonstrována trojím způsobem: v perspektivě mediality, v níž
kritéria reprezentace kolabují pod tíhou simulace, tj. fundamentální nemožnosti
rozlišit originál a kopii (tzv. nemateriálnost komunikace zde bude interpretována jako
špatné pojetí vznikavosti); v perspektivě jednání, v němž se neschopnost přistoupit
40
na vznikavost sociálních forem trestá vyloučením, a na tzv. ontologickém obratu,
coby sociálně vědní reflexe vznikavé skutečnosti a hledání metod a teorií bez
fundace.
Jednou z takových metod bude představena topologie, v níž se vznikavým zachází
jako se vznikavým a nikoli jako s hotovým. Tato metoda bude uvedena do souvislosti
s tzv. topologizací kultury, která naznačuje, že topologie není pouze zvnějšku
implantovný způsob, jak kulturu dnes popisovat, ale že sama kultura vykazuje silnou
formativní topologickou tendenci.
41
Kořeny brněnského environmentalismu. Individuální motivace k
zelenému aktivismu v prostředí brněnského zeleného hnutí
Petr Salomon
Má práce se zabývá dvěma oblastmi. Jednak tím, co motivovalo brněnské zelené
osobnosti, aby se začali zabývat ochranou přírody, a také historií brněnského
environmentálního hnutí. Data vycházejí po způsobu orální historie z biografických
rozhovorů s jednotlivými osobnostmi, mezi které jsem vybral za prvé nositele
Vavrouškovy ceny za celoživotní přínos ochraně přírody a zadruhé respondenty
vybrané pomocí modifikované metody sněhové koule. Práce je částečně blízká
metodě Significant life experiences, ale kvůli její velké kritice se snaží přistupovat k
interpretaci dat komplexněji. Protože se mi úplně nepovedlo vyhnout se
problematickým bodům SLE, bude můj příspěvek zaměřen více na historii
brněnského environmentalismu.
Téměř všichni respondenti zmínili na počátku svého biografického vyprávění
zkušenost s pobytem v přírodě v dětství, například profesorka Hana Librová zmínila
to, že často chodívala se svojí maminkou do Wilsonova lesa pozorovat ptáky. Většina
pobytů těchto lidí v přírodě měla v sobě nějakou nadstavbu. Maminka Librové se
zabývala ptáky, a proto jí mohla poskytnout přírodovědný výklad, například určovala
různé ptačí druhy. Převážně u mužských respondentů lze nalézt ale i jiný způsob
trávení dětství v přírodě. Šlo o různé oddíly mladých, jako byly pionýr, amatérští
archeologové, turistické oddíly a další. Dalším důležitým bodem v životě respondentů
bylo studium škol přírodovědného zaměření. Často se v odpovědích respondentů
objevovala zmínka o nějakém blízkém příteli, se kterým měli společné zájmy, se
kterým šli jakoby společnou cestou směrem k ochraně přírody. Existovaly i další
důležité vlivy.
42
Brno je městem, kde je velmi silné environmentální hnutí, což je způsobeno mimo
jiné dobrou spoluprací jednotlivých organizací mezi sebou. Kořeny tohoto hnutí se
dají nalézt již ve čtyřicátých a padesátých letech 20. Století , kdy působili lidé jako i
Alois Zlatník a Vladimír Úlehla, kteří již tehdy přemýšleli o environmentálních
souvislostech přírodních věd. Máchal spatřuje kořeny brněnského environmentalistu
v organizaci TIS. Ten měl v Brně měl silné zázemí kvůli významným osobnostem
ochrany přírody jako byli Antonín Buček a Jan Lacina, kolem nichž byli navázáni mladí
nadšenci. Zmíněné dvě osobnosti byly také součástí geografického ústavu, který byl
svého času centrem brněnského environmentalismu. Později se k nim přidal další
důležitý člověk, Miroslav Kundrata. Důležité kauzy, jako byla vodní nádrž Nové Mlýny
nebo kanál Dunaj – Odra – Labe, měly své ústředí právě v tomto ústavu. Kvůli
nespokojenosti s TISem založila komunistická strana Český svaz ochránců přírody,
který měla organizačně pod sebou. Další důležitou organizací, ve které se
shromažďovali zejména mladí lidé – vysokoškolští studenti, bylo Hnutí Brontosaurus.
43
Myslet přírodu z básnění
Jan Hubík,katedra Sociální a kulturní ekologie FHS UK
V přednášce „K čemu básník?“ z roku 1946 filosof Martin Heidegger přemýšlí o
přírodě způsobem, který vychází ze specificky chápaného básnění. Básník podle
Heideggera zaujímá v této světové epoše, která je charakterizována „odchodem
bohů“, určité významné postavení, protože je to on, kdo jako jediný „dbá stopy
uniklých bohů“.
Tímto básníkem byl pro Heideggera zejména Friedrich Hölderlin, jehož básnivé
myšlení vychází ze zlomového místa, k němuž dospěla západní metafyzika.
Metafyzika, v níž se různými způsoby odehrávaly pokusy převést bytí na jednotný
základ a princip, je s posledním vzplanutím Nietzscheho filosofie u konce. Pro konec
metafyziky je příznačné, že bytí již není možné vykládat a zdůvodňovat ze strany
jsoucího. Člověk sice svou bytností přináleží stále k otevřené oblasti ne-skrytosti, v níž
se může setkávat s nějakým tak a tak jsoucím, ale této přináležitosti pro samu
zaujatost jsoucím nedbá.
Panující zapomenutost bytí se týká i toho, jak máme obvykle tendenci přírodu
vykládat. Příroda je pojímána jako určitý druh jsoucna, se kterým je možné nějak
nakládat, vědecky je zkoumat a rozebírat na nejmenší měřitelné části. Abychom se
pokusili myslet přírodu z její bytnosti a odpovídali tak její vnitřní pravdě, je třeba se
obrátit k básnění. Pro Heideggera v jeho pozdním myšlenkovém období je to právě
básnění, které smrtelníkům ukazuje cestu k obratu, který jako jediný může znamenat
změnu v našem vztahování se k přírodě.
44
V interpretaci básně Rainera Maria Rilkeho se příroda ukáže jako to, co rostliny,
zvířata i člověka vydává všanc riziku (Wagnis) nechráněnosti a činí je tím od-vážné.
Veškeré jsoucí je na vahách (Waage) a od-važuje se (wagen) tím do otevřené oblasti.
Tyto motivy Heideggerovy interpetace Rilkeho se pokusím v rámci přednášky dále
podrobněji rozvést.
45
Vazba mezi kontaktem s přírodou v dětství a tendencí chránit
životního prostředí v dospělosti
Šárka Křepelková
Se zvyšující se pozorností vůči vzrůstající míře environmentálních problémů stoupá
také snaha tyto problémy řešit. Ekopsychologie se zaměřuje na chování člověka ve
vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Skutečnost, že člověk chrání či nechrání
přírodu a životní prostředí závisí na jeho postojích a následném chování. Otázka, co v
člověku probouzí potřebu chránit životní prostředí, je důležitá pro pochopení jeho
jednání a možností, jak u něj proenvironmentální chování dále rozvíjet. Proto
bychom se měli zabývat zkoumáním motivů, které stojí za tímto chováním.
Právě kontakt s přírodou v dětství může mít zásadní vliv na jednání v dospělosti.
Zážitky a zkušenosti s přírodou z dětství mohou zvýšit hodnotu přírodního prostředí a
snahu o jeho ochranu. K uvedenému tématu lze dohledat řadu studií, které zkoumají,
jak se kontakt dítěte s přírodou promítá do jeho proenvironmentálních postojů a
chování nejen v dětství, ale i v dospělosti. Důležitost navíc zvyšuje fakt, že výskytu a
pobytu dětí ve volné přírodě ubývá, protože děti raději tráví svůj volný čas před
obrazovkou.
Řada studií se snaží pochopit, co vyvolává u člověka tendenci chránit životní
prostředí. Prvotní studie byly založeny na tzv. významných životních zkušenostech
(significant lide experiences), zatímco další se zabývaly souvislostí mezi bytím v
přírodě a starostí o životní prostředí. Ne všechny výsledky jsou ale průkazné a
metodika vyvolává četné otazníky. Některé studie uvádějí jako předpoklady
proenvironmentálního chování emoce ovlivňující postoj k přírodě, zkušenosti
kontaktu s přírodou, vnímanou osobní účinnost (self-efficiacy) a hodnoty. Jiní autoři
ve své studii prokázali, že náklonnost k přírodě přispívá k ochotě přírodu chránit,
46
zatímco kontakt s přírodou tuto přímou vazbu neposkytuje. Existuje celá řada
zahraničních studií, které se vztahem kontaktu s přírodou a její následnou ochranou
zabývají, získané výsledky jsou ale různorodé na základě různého přístupu a použité
metodologie.
Na základě rešerše dosud provedených studií vazby mezi pobytem v přírodě v dětství
a proenvironmentálním chováním v dospělosti byly vybrány metody pro ověření této
vazby v kontextu českého prostředí. Výzkum zjišťoval, zda se jedná o vazbu přímou
nebo vazbu zprostředkovanou mediátorem. Na základě korelační analýzy, regresní
analýzy a strukturního modelování byla prokázána nepřímá vazba, mediovaná
afektivním mediátorem. Přímá vazba nabývala, oproti vazbě nepřímé,
zanedbatelných hodnot.
47
Staré odrody sa vracajú
Bruno Jakubec, Andrea Uherková, Zuzana Ištvánová,
Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie
a environsmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene
Príčin, ktoré viedli k poklesu odrodovej diverzity a početnosti starých a krajových
odrôd ovocných drevín na území Slovenska je viacero. Patria medzi ne najmä zmeny
krajinnej štruktúry od roku 1950, ktoré spôsobili likvidáciu mnohých jedincov a
zmenu viac-zdrojového využívania kultúrnej krajiny smerom k jednozložkovému.
Dôležitým faktorom v 30.tych rokoch 20. storočia bol tiež prechod na nižšie
pestovateľské tvary, čím sa zvýšila rýchlosť obmeny jedincov, a tým aj sortimentu.
Ďalším dôvodom sú samotné zmeny v sortimente odrôd, ktoré boli regulované
listinami povolených odrôd a ovplyvnili dostupnosť jednotlivých kultivarov. Na
celkové znižovanie odrodovej diverzity vplývajú prirodzené, kontinuálne pôsobiace
faktory vývoja ovocinárstva, no veľkú úlohu zohrali aj riadené zmeny, ktoré urýchlili
premenu vidieckej krajiny.
Súčasnú situáciu môžeme v stručnosti charakterizovať nasledovne. Existujúce
výsadby starých a krajových odrôd v krajine sú obvykle vo vysokom, často
poprodukčnom veku a zlom zdravotnom stave. K ich obnove, ak ide o
mimoprodukčné štruktúry krajiny, nedochádza a podliehajú sukcesii, prípadne
likvidácii. Počet odrôd zaznamenaných v katastrálnych územiach doteraz
mapovaných obcí sa pohybuje v desiatkach, no medzi jednotlivými územiami
zaznamenávame výrazné rozdiely. Na regionálnej úrovni dosahuje početnosť aj
niekoľko stoviek odrôd. Niektoré odrody, najmä tie, ktoré sa uplatňovali pri výsadbe
družstevných sadov, sú pomerne rozšírené. Mnohé sú však veľmi zriedkavé, na
regionálnej úrovni boli zaznamenané len v počte jeden či dva jedince.
48
Profesionálnych pomológov, rovnako ako aj regionálnych znalcov odrôd je pomerne
málo, ovocinárske zručnosti a s tým aj poznatky o starých odrodách v populácii
postupne zanikajú. Existujúce národné genofondové výsadby - repozitóriá sú
neverejné a finančné prostriedky venované ich starostlivosti nie sú postačujúce.
Spoločnosť však vo všeobecnosti vníma potrebu ochrany starých a krajových odrôd a
v ostatných rokoch sa táto skutočnosť prejavuje v rozmanitých aktivitách univerzít,
občianskych združení, obecných samospráv, miestnych akčných skupín, či záujmom
širokej verejnosti. Dôvody, možnosti aj prístup týchto subjektov k problematike sú
rôzne. V súčasnej situácii má pre záchranu ohrozeného genofondu význam najmä
podrobnejšie poznanie súčasného stavu a jeho hodnotenie, vzdelávacie aktivity,
návrat stromov do krajiny a ich následné hospodárske využívanie.
Práve nové výsadby ovocných drevín sú častou súčasťou projektov, ktorých cieľom je
kultúrna a ekonomická obnova regiónov. Sú ľahko merateľným ukazovateľom záujmu
verejnosti o aktivity pomáhajúce zachovať pestrý genofond starých odrôd. V období
rokov 2014 a 2015 evidujeme v rôznych oblastiach Slovenska výsadbu viac ako 606
jedincov jabloní, hrušiek, čerešní a sliviek, ktoré sú zastúpené viac ako 141 starými a
krajovými odrodami. Dlhodobý a dodnes pretrvávajúci úbytok jedincov starých a
krajových tak postupne začína byť kompenzovaný novými výsadbami. Môžeme
očakávať, že tento trend sa ani v najbližšom období nezmení.
49
Greenwashing či korporátní udržitelnost?
Certifikace palmového oleje RSPO v Indonésii
Jakub Jirků
V této práci se nejprve zabývám specifikací ekologických a sociálních důsledků
produkce palmového oleje na prostředí Indonésie, země, kde je dnes produkována
více než polovina tohoto světově nejvyužívanějšího rostlinného tuku.
Stěžejní část práce se však věnuje snahám o udržitelnou produkci palmového oleje,
která sebou jinak nese velké environmentální škody, ohrožuje existenci vzácných a
ohrožených druhů, je zdrojem velkého množství emisí CO2 a neposlední řadě se pojí
s landgrabingem a environmentálním konfliktem postihující především život
domorodých komunit.
Certifikační systém RSPO - Roundtable on sustainable palm oil, si klade za cíl vnést do
celého odvětví principy udržitelnosti a především zastavit kácení primárních pralesů a
zabírání domorodí půdy ve prospěch palmo-olejných plantáží.
Nevládní organizace však již dlouho oponují, že jsou snahy RSPO nedostatečné, že k
odlesňování dále dochází i na certifikovaných plantážích, že členové porušují své
závazky a to v mnoha ohledech.
Cílem mé práce je jednak z pohledu politické-ekologie zhodnotit dosavadní chování a
potenciál tohoto sektoru v Indonésii směrem k pozitivní změně. A dále na základě
analýzy dostupných vědeckých studii zhodnotit legitimitu RSPO, kterou prokazuje, jak
nastavením své organizační struktury a pravidel, tak dosavadním chovaní v či proti
duchu těchto svých vlastních pravidel.
50
Pokud by se přitom ukázalo, že je RSPO efektivním nástrojem ochrany přírody, bylo
by to vzhledem k již 20% zastoupení certifikovaného palmového oleje pozitivní
zprávou pro další podobné iniciativy typu private/partnered governance, kterým
RSPO je.
Pokud se ukáže, že nikoliv, cestou směrem k řešení a konstruktivnímu přístupu k
tématu může být důraz na využívání lokálních potravinových zdrojů a celkově cesta
zaměření se na lokální ekonomické iniciativy.
51
Chůze městem: případová studie v ulicích Brna
Jana Kočková
Prezentovaný etnografický výzkum chůze se skrze zkoumání každodennosti pokouší
objasnit, co utváří chodeckou zkušenost, jakým způsobem si chodci vytváří vztah k
místu a jak vypadá každodenní rutina chodců. Lidé svojí přítomností a
aktivitou/mobilitou v prostoru ovlivňují jeho podobu a opakující se zkušenost z chůze
spoluutváří vztah lidí k místu. Poznávání každodenní chodecké zkušenosti tedy přináší
informace nejen o místech ve městě, ale také o chodci samotném, jeho vnímání,
emocích, životním stylu. Jak si chodci skrze svoji aktivitu prostor zabydlují a
přizpůsobují, bylo zkoumáno pomocí hybridní etnografické metody go-along a
polostruktorovaných rozhovorů. Go-along metoda by se dala popsat jako sdílené
spolu-procházení známých míst s komunikačním partnerem a současné vedení
rozhovoru. Výzkum probíhal v širším centru města Brna, konkrétně v ulicích
Botanická, Kounicova a jejich okolí.
Data získaná ze sedmi rozhovorů s obyvateli zkoumané části města ukazují, jak chodci
svým každodenním pohybem prostor proměňují, a odkrývá proměnné, které se podílí
na utváření vztahu k prostoru skrze chůzi. Přestože je jejich každodenní rutina často
nereflektovaná, jsou chodci flexibilní a v případě potřeby vytváří nové cesty,
přizpůsobují si prostor pro svoji potřebu. Využívají pro chodce určenou
infrastrukturu, pokud je pro ně výhodná, ve chvíli kdy ji začnou vnímat jako
neefektivní, začnou hranice svého prostoru překračovat. To je vidět na vyjednávání
prostoru s dalšími účastníky provozu, pokud je pro chodce nejvýhodnější využívat
chodník či přechod, jsou ukázněnými chodci. V případě, že je tato cesta zpomaluje či
zastavuje, hledají alternativní trasu, vchází do vozovky mimo přechod a vytváří tak
sdílený prostor.
52
Vztah komunikačních partnerů k chůzi je kladný. Chůze městem je pro všechny
preferovaným způsobem městské mobility a tvoří nedílnou součást jejich
každodenního života. Vztah ke konkrétním ulicím se ale liší na základě vzpomínek,
emocí a proměnných, které působí na smysly chodců (hluk, nečistota, zeleň,
estetika).
Komunikační partneři vnímají ulice jako stabilní a neměnné, což jim na jednu stranu
znemožňuje uvažovat o sobě jako o aktivních tvůrcích prostoru, kteří mají možnost
stav ulice změnit, na druhou stranu jim vnímaná stálost prostředí dává příjemný pocit
známosti a sounáležitosti. Vztah k místu je tvořen i sociálními vazbami a
vzpomínkami, které se s ním vážou. Nejsilněji působí vzpomínky na blízké lidi, sdílení
chůze a zážitků s nimi vyvolává pozitivní emoce, které jsou vepsané do místa a
během chůze se znovu vybavují.
53
2016
54