ČTYŘLÍSTEK 3. ČÍSLO ÚNOR 2015

ČTYŘLÍSTEK
3. ČÍSLO
ÚNOR 2015
Vítejte při čtení 3. čísla ČTYŘLÍSTKU……..
Co vás tentokrát čeká?
VALENTÝN
VÝTVARNÁ SOUTĚŽ
SVĚT ZVÍŘAT
ZIMNÍ SPORTY
ROZHOVORY S UČITELI
FILMY
PŘÍBĚH
SVÁTEK SVATÉHO VALENTÝNA
14. ÚNOR
Svátek svatého Valentýna se slaví v anglosaských
zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a
náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se
tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a
pohlednice s tematikou stylizovaného srdce jako
symbolu lásky.
V poslední době se tento svátek šíří i u nás
v Evropě.
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia
slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne
byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek.
Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž
jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v
následujícím roce.
Legenda také říká, že tento den začal být známý
jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi.
Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům,
aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli
zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn
vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen
a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul
s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl tak
romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Zvyky
K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu
pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod
tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou
oslavu svátku zamilovanými páry, darování
valentýnských přáníček – Valentýnek nebo uzamykání
zámků lásky – proto, aby vám někdo vašeho milého
nebo milou neukradnul.  Není bez zajímavosti, že
právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po
visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří
nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.
JIRKOVA
ENCYKLOPEDIE
ANEB
ZE
SVĚTA
ZVÍŘAT
ARA HYACINTOVÝ
Je největším ptákem z rodu Ara a zároveň
největším papouškem schopným letu. Pohlavní
dospělosti dosahuje až v 7 letech života.
Hnízdní v dutinách stromů, v přímořských
oblastech také ve škvírách na stěnách útesů.
Samice snáší 2-3 vejce, mláďata se líhnou
po 28 dnech. Rodiče o mladé pečují 4 měsíce
a pak je začnou přivykat na život v pralese.
Mláďata mají stejné zbarvení jako dospělí.
Ara je specialista na plody a ořechy
různých palem, má rád také zeleninu a ovoce.
Jeho zobák má uzpůsobený k otevírání
tvrdých ořechů. Běžně vybírá ořechy z trusu
dobytka, který je částečně natráví.
Ara je zranitelným druhem, celkový počet
na světě je asi 4300 kusů. Od r. 1987 je zapsán
na seznamu CITES – úplný zákaz volného
obchodování. V roce 2014 byl přeřazen
z kategorie „ ohrožený“ do kategorie „
zranitelný.“
LEZEC OBOJŽIVELNÝ
Lezec obojživelný je ryba, dýchá žábrami, přesto
dokáže žít omezenou dobu na souši. Na souši dýchá
pomocí kůže. Umí ulovit i hmyz. Díky jeho zvláštní
kůži jen velmi těžko vysychá, proto může vydržet
dlouhou dobu na souši, tedy spíš v bahnitých loužích,
kde sbírá červy a hmyz.
Je schopný naučit se přijímat potravu z ruky a
přímo si pro ni na souš vylézt. Na těle má kobaltově
modré tečky a oči tvarované do tvaru srdce. Tloušťka
pokožky dosahuje pouhých dvou desetin milimetrů…
ROZHOVORY
S
UČITELI
MGR. SIMONA ZAJKOVÁ
„Dobrý den.“
„Nastala zima. Máte ji ráda?“
„Zimu ráda nemám, protože je zima.“ (smích)
„ Věnujete se zimním sportům?“
„Jo lyžuju, lyžuju, lyžuju, lyžuju, ale občas jenom.“
„ Jsme v úvodu nového roku, roku 2015, dáváte si
předsevzetí?“
„Do nového roku si nedávám předsevzetí už několik let,
protože nejsem schopná je dodržet, takže předsevzetí
v žádném případě.“
„Chtěla jste být vždy učitelkou?“
„Je to divné, ale jo. Vzhledem k tomu, že moji oba rodiče byli
učitelé, moje teta je učitelka, moje sestra je nakonec učitelka
taky, takže u nás se to učitelství nějak předává z rodičů na
děti a myslím si, že to bude pokračovat i dál. Takže jo, chtěla
jsem být učitelka odjakživa.“
„ Zeptám se na mazlíčka. Co dělají dva psi?“
„No tak naši dva psi jsou, myslím, v pohodě. Ta menší, mladší
má teďka deset měsíců. Donald bude mít 5 let. S Donaldem
trénujeme, chceme letos objet velké závody, chceme se
zúčastnit kvalifikačních závodů na MS republiky, takže když by
se nám to povedlo, tak bychom v září jeli do Liberce, ale to se
nám nepovede, zas tak dobří nejsme. Každopádně prostě
trénujem, trénujem, trénujem. Mladá taky začala, má za
sebou první závody. Takže takové… jo super.“
„ Nakonec si dáme dotazník.“
„Káva, nebo čaj?“
„Káva.“
„Kniha, nebo televize?“
„Jak kdy. No, nevím.“
„Dovolená u moře, nebo na horách?“
„U moře.“
„Bydlení ve městě, nebo na venkově?“
„Bydlet na kraji města.“
„Tělocvik, nebo občanka?“
„Tělocvik.“
„ Děkuji Vám za rozhovor.“
Kuba Prokop
MGR. MARCELA ŽÍDKOVÁ
.
„Dobrý den.“
„Dobrý den.“
„Máte ráda zimu?“
„Ano, mám, jako každé roční období.“
„Co vy a zimní sporty?“
„Lyžuju a kdysi jsem bruslila, ale teď už jsem toho nechala.“
„Proč?“
„Nejspíš nemám s kým, manžel nebruslí, ale kdysi jsem
jezdívala s děckama ze školy na bruslák.“
„ Jsme v úvodu roku 2015, dáváte si předsevzetí?“
„Já si nedávám novoroční předsevzetí (smích), protože je
nikdy nesplním.“
„Máte nějakého domácího mazlíčka?“
„Máme vodní želvu a na baráčku v Malenovicích máme dvě
kočičky.“
„Chtěla jste být vždy učitelkou?‘“
„Ne.“ (smích)
„V tom případě, čím jste chtěla být?“
„Kdysi jsem chtěla studovat zubařinu, ale nějak to nevyšlo,
tak jsem šla studovat učitelství, ale jsem moc spokojená, mám
hodně zážitků a dobře se mi učí.“
„Nyní tady mám pro Vás dotazník. Takže začneme první
otázkou: Pijete raději čaj, nebo kávu?“
„Čaj.“
„Díváte se raději na televizi, nebo si přečtete knihu?“
„Raději se koukám na televizi.“
„Jela byste raději na dovolenou k moři, nebo na hory?“
„Oboje, to je těžko určit…. Ale nejspíš to moře.“
„Bydlela byste raději ve městě, nebo na venkově?“
„Určitě na venkově, je tam větší klid.“
„Učíte raději matematiku, fyziku, nebo chemii?“
„Nejraději asi matematiku, pak chemii a nejméně ráda
fyziku.“
„Děkuji za rozhovor, nashledanou.“
„Nashle.“
Markéta Ševčíková
VÝTVARNÁ SOUTĚŽ
ČTYŘLÍSTKU
Únor pro Čtyřlístek znamenal taky vyhlášení
výtvarné soutěže se zimní tematikou.
Zúčastnili se žáci celého II. stupně. Každá třída si
zvolila zástupce, kteří ji reprezentovali. Výtvarná
technika byla libovolná, jen se všichni drželi
zimního tématu. Bylo na nich, jak a co výtvarně
zpracují.
Práce byly vyvěšeny na II. stupni, zapojila se naše
redakce, která hlídala průběh hlasování. Do
hlasovacího zařízení mohli vhazovat své lístky
s favoritem všichni.
Na konci týdne proběhlo vyhodnocení a výsledky
jsou tu:
1. místo: Markéta Syrotná 9.A. ( 43 hlasů)
2. místo: Julie Lazarovová 6.B. ( 20 hlasů)
3. místo: Jarka Nováková 8. B. ( 17 hlasů)
4. místo: Natálie Gucká 7.A. ( 13 hlasů)
5. místo: Jill Nýznerová 8. B. ( 11 hlasů)
6. místo: Viki Šebestová 6.A. ( 3 hlasy)
7. místo: Vendula Paláčová 6. B., Tadeáš Papík 6.A.
a Vanessa Pflegrová 9.A. ( 1 hlas)
Ostatní soutěžící nezískali žádný hlas, děkujeme
ale rozhodně všem, je to super, že jste do toho šli
FILMY
Království lesních strážců
Bystrá, statečná a tvrdohlavá dívka, taková je
sedmnáctiletá Mary, která prožije dobrodružství, o
jakém se jí nezdálo ani v nejdivočejším snu! Po návratu
do rodného domu se snaží sblížit se svým otcem
Bombou, který se jí odcizil. Svérázný a roztržitý
profesor Bomba je posedlý zkoumáním pozoruhodné
civilizace drobných lesních mužíčků žijících v lesích.
Mary dochází trpělivost. Poté, co se kouzlem ocitne v
tomto podivném lesním společenství, je ovšem nucena
svůj pohled přehodnotit. Pokud se chce dostat zpátky
domů, musí partičce zábavných zelených postaviček
pomoci, uvěřit v jejich tajuplný svět a zachránit ho. Boj
o záchranu lesa se však promění v boj o náš lidský svět.
Díky odvaze, kterou Mary prokáže, získá nejen nazpět
svého otce Bombu, ale i nové přátele. Královnu lesa krásnou, bystrou a silnou Taru, která vždy panuje s
úctou a vtipem, obří housenku Nim Galů, známou svou
vášní pro večírky, které rovněž nechybí moudrost a
praktičnost, komediální duo hlemýždě a slimáka Hňupa
a Hruba, přičemž Hrub se považuje za největšího
lamače dámských srdcí v lese, ostříleného bojovníka
Ronina, šéfa elitní lesní jednotky, muže s ostře řezanou
tváří a suchým humorem, ochotného za svou královnu
položit i život.
Jak vycvičit draka 2
Ostrov Blp býval místem, kde Vikingové ve dne v noci
bojovali s draky. Pak však mladý snílek Škyťák vycvičil
draka Bezzubku, spřátelil se s ním a hlavně všem
vysvětlil, že lidé a draci mohou žít v harmonii. Příběh
poskočil o pět let dopředu a z Blpu se stal v mezidobí
dračí ráj, kde se lidé a draci navzájem respektují.
Škyťákova největší kamarádka Astrid je hvězdou
oblíbených dračích závodů, ve kterých hravě poráží
ostatní vikinské teenagery, zatímco Škyťák dává
přednost osamělým spanilým letům s Bezzubkou,
během nichž mapují neznámá území a objevují nové
světy a nové draky. Jedno z jejich dobrodružství je
přivede do těžko přístupné ledové jeskyně, která je
domovem stovky neznámých divokých draků. Taky se
zde setkají s tajemnou Dračí jezdkyní, z které se vyklube
Škyťákova dávno ztracená matka Valka. Na láskyplné
objetí matky se synem ale není čas, protože nad
soužitím lidí a draků se stahují mračna, která se
přihnala díky Dragovi, moci chtivým a samozvaným
„dračím bohem", kterému slouží nafoukaný lovec draků
Eret.
PEŤOVO OKÉNKO
ZIMNÍ
SPORTY
SKOKY NA LYŽÍCH
Tento sport vznikl v norském Morgedalu. Od roku 1924 jsou skoky součástí
ZOH. Mezi tradiční skokanské země patří Finsko, Norsko, Německo a
Rakousko.¨
Češi mezi světovými rekordmany:
1964 – Dalibor Motejlek, skok 142 m
1969 - Jiří Raška, skok 164 m
1983 – Pavel Ploc, skok 181 m
Hodnocení: vytváří se na základě součtu dvou údajů – bodů za délku skoku a za
stylové provedení. Každý z 5 porotců udělí skokanovi známku do 20 bodů, např.
pád skokana je za mínus 7b.
Jedním z našich nejvýznamnějších skokanů je Jiří Raška, rodák z Frenštátu pod
Radhoštěm, kde máme také 2 skokanské můstky s umělým povrchem.
LEDNÍ HOKEJ
KDY SE POPRVÉ ZAČALO MLUVIT O HŘE PODOBNÉ NAŠEMU
LEDNÍMU HOKEJI? BYLO TO V ROCE 1600. HRA SE JMENOVALA
HURLEY A HRÁLA SE HLAVNĚ V IRSKU, SKOTSKU A VELKÉ
BRITÁNII. BYLA PODOBNÁ DNEŠNÍMU GOLFU A HOKEJI
DOHROMADY. OKOLO ROKU 1770 SE TATO HRA ROZŠÍŘILA I DO
NOVÉHO SKOTSKA V KANADĚ.
HRA: HRAJE SE NA 3 TŘETINY PO 20 MINUTÁCH, CELKEM TEDY 60
MINUT ČISTÉHO ČASU. HRAJE SE NA LEDOVÉ PLOŠE, NA KTEROU
NASTUPIJE 6 HRÁČŮ ZA KAŽDÝ TÝM. CÍLEM JE VSTŘELIT CO
NEJVÍCE GÓLŮ DO SOUPEŘOVY BRANKY. HRAJE SE S TVRDÝM
GUMOVÝM KOTOUČEM –PUKEM.
VÝSLEDKY NAŠICH HOKEJISTŮ:
MISTROVSTVÍ SVĚTA – 22 ÚČASTÍ ( 1996, 1999, 2000, 2001, 2005, 2010)
SVĚTOVÝ POHÁR – 2 ÚČASTI, NEJ VÝSLEDEK SEMIFINÁLE 2004
OLYMPIJSKÉ HRY – 6 ÚČASTÍ, 1. MÍSTO 1998
CURLING
HISTORIE: První zmínky o hře pocházejí ze Skotska z 16. století. Mezinárodní
úrovně dosáhla tato hra až v roce 1986, kdy vznikla Mezinárodní curlingová
federace. Dnes je největší velmocí Kanada. Na OH se Curling objevil už
v letech 1924 a 1928. Pak se vytratil a na OH se vrátil v japonském Naganu
v roce 1998.
HRA: Hrají proti sobě 2 čtyřčlenná družstva. Cílem je poslat kameny do tzv.
kruhu, aby byly co nejblíže středu.
VYBAVENÍ:
1. Speciální boty, které mají jednu skluznou a jednu neskluznou podrážku.
2. Curlingové kameny vyrobené ze žuly, které mohou vážit až 20 kg.
3. Koště. Tím hráči podle potřeby před jedoucím kamenem zametají led.
RYCHLOBRUSLENÍ
Je individuální olympijský sport, ve kterém se závodí v bruslení na čas.
Koná se na oválných ledových drahách. Počátky sahají do roku 1888.
HISTORIE: Ve Skandinávii a v Nizozemsku si lidé připevňovali kosti na
boty a klouzali se s jejich pomocí po zamrzlých vodních plochách už od
středověku. Někdy v 16. Století přestalo být bruslení pouhou formou
přepravy a začalo být zábavou.
KATEGORIE:
Speed skating – Oválná dráha je dlouhá 400m, závodí se ve dvojicích, ale
rozhodující je dosažený čas.
Short track – V ČR se rozvíjí od roku 1994. Závodí se na běžných
zimních stadionech, kdy se na ploše 30x60m vyznačí ovál dlouhý 111 m.
Naše dvojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková
BIATLON
Kombinuje běh na lyžích a střelbu z malorážní pušky
HISTORIE: Počátky sahají do středověku, kdy šlo hlavně o přežití než o
sportovní vyžití. Později se využíval za vojenskými účely. Tradice se
udržela až do roku 1818. Běh vojenských hlídek byl poté zařazen na OH
jako ukázková disciplína.
NĚKTERÉ Z DISCIPLÍN:
Vytrvalostní závod – Závod jednotlivců: Muži jedou 20km, ženy 15km,
startují ve 30 vteřinových intervalech. Za netrefenou ránu je přirážka 1
minutu, ta se přičte k výslednému běžeckému času.
Sprint – Muži jedou 10 km, ženy 7,5 km. Za každou netrefenou ránu je
nutné proběhnout navíc jedno trestné kolo o délce 150 m.
Část české reprezentace: Gábina Soukalová, Veronika Vítková, Ondřej
Moravec, Jaroslav Soukup…
PŘÍBĚH
O co vlastně půjde?
Na začátku jsme chtěli se třídou 8.B. vytvořit
příběh celé třídy, zadali jsme si prostředí, vymysleli
hlavní postavu a zápletku. Nakonec nevznikl příběh
jeden, ale hned několik.
V tomto čísle se s vámi chceme podělit o příběh
Markéty Ševčíkové. V každém čísle Vám nabídneme
jeden a sami můžete posoudit, který se nejvíce povedl,
ve kterém je to správné napětí, které k příběhu, tedy k
tomu dobrodružnému, patří…..
BRUNO A OREL
Jmenuji se Bruno. Probouzím se, ale neotvírám oči. Zatím přemýšlím.
Najednou ale slyším, jak něco dopadlo na zem. Leknutím otevřu oči a zjistím, že
vedle mě se objevil obrovský, ale přesto nádherný orel. O orla jsem se ale náhle
nezajímal, protože sice zvířata zkoumám, ale raději mám přírodu. Když vidím
tak nádherný les, chce se mi až plakat. Všude je tráva zelenější a květy
barevnější. Vstávám, abych si vše mohl prohlédnout zblízka. Když jsem si
prohlédl přírodu, jdu se podívat zpátky za orlem. Ale jdu dlouho, protože jsem
přírodu zkoumal do nejmenších detailů a vzdálil jsem se od místa, kde orel ležel.
Najednou mě napadne: „ Co tu vlastně dělám? Jak jsem se sem vlastně dostal? A
proč jdu za tím orlem, když o něm vůbec nic nevím. Neublíží mi?“ Na chvíli se
zastavím, protože mě tíha nezodpovězených otázek svazuje. Sednu si
k nedalekému jezírku na kámen a znova přemýšlím. „ Dělám to často“,
pomyslím si a vím to o sobě. A taky o sobě vím, že jsem nezkrotně zvědavý,
takže se po chvilce rozhodnu jít za tím abnormálně velkým orlem.
Dojdu k němu a prohlížím si ho, jestli nemá nějaké zranění. Díkybohu
jsem nic nenašel, ale bohužel ani tep. Zpanikařil jsem, ani nevím proč, vždyť
s ním nemám nic společného. Snažím se ho oživit, no, spíše přemýšlím, jak na
to. Pořád mám ruku na tepu, abych mohl kontrolovat a doufat, že se třeba stane
zázrak. Najednou: „ Bum, bum“ a pak zase nic. Takhle se to opakuje a já
nevěřím vlastním prstům. Uvědomuji si, že se ty intervaly zrychlují a za chvíli
orel dokonce i pravidelně dýchá. Jsem hrozně rád, ale radost mě za chvíli přejde.
Orel vzlétne a já jen zírám na to obrovské rozpětí křídel, uskočím a začnu utíkat.
Běžec ale nejsem, a tak asi po kilometru už opravdu nemůžu a upadnu na zem.
Probouzím se a připadám si, jako bych spal tři dny. Nemůžu vstát a bolí
mě celé tělo. Pomalu vstávám a vidím, jak na mě kouká orel. Chci znovu utéct,
ale on mě zastaví. „ Neutíkej, chci ti vysvětlit, co se to tady děje“. Ani nevím,
proč, ale věřím mu, i když je absolutně nemožné, aby orel mluvil, ale budiž,
nejspíš se mi to všechno jen zdá… Orel začal mluvit o tom, jak ho na zem svrhli
bohové a že jsme práce v zemi zvané Limerie. Prý tady žijí zvířata, která byla
také svržena bohy a taky umí mluvit. „ Tak co tu dělám já, když jsem člověk?“,
zeptám se. Orel odpověděl: „ Bohové mi řekli, že se v Limerii objevil člověk a
vzhledem k tomu, že já jsem strážce celé země, nemohli uvěřit, že nevím, co
tady děláš. Mysleli, že lžu, že tě schovávám nebo kryju, a tak jejich poslední
slova byla, ať se postarám o to, abys zmizel, jinak už se nikdy nesmím vrátit
nahoru mezi ně.“ Byl jsem zmatený…“ Není tu někdo, kdo by mohl vědět, co tu
dělám?“, zeptal jsem se. „ Jistě, že je, ale zvířata mne nemají ráda, protože jsem
to byl vždy já, kdo je navrhl bohům, aby je svrhli tady na zem, teď jsem ve
stejné situaci i já. Budu rád, když to tady mezi nimi přežiju.“ Stáhnul se mi
žaludek. „ Jak to myslíš?“, zakoktal jsem. „ No, většina zde byla vyhnána s tím,
že už se nikdy nevrátí zpátky a určitě se najde spousta pomstychtivých zvířat.“
… „ Chceš mi říct, že tu můžu i umřít?“, ptám se vyděšeně. Orel kývnul hlavou.
„ Ale proč já? Vždyť jsem nic neprovedl, ani nevím, co tu vlastně dělám a jak
jsem se tu ocitl. To tebe nemají rádi, to ty jsi je nominoval na trosečníky tohoto
světa. Ne já.“ „ To je pravda, ale zvířata nemají ráda nikoho, s kým mě uvidí.“ „
V tom případě, když odejdu…..“, přemýšlel jsem. Najednou nás přeruší hlas:“
Moji drazí přátelé, v Limerii je člověk. Když ho chytnete a zabijete, budete
odměněni navrácením se zpět k bohům.“ „ Jsem v háji, takže teď mě zabiješ?“,
ptám se se orla. „ Ne“, řekl. „Kdysi jsem podobný případ řešil, už tu jednou
vlastně člověk byl, dostal se odsud a po celou dobu měl u sebe zápisník, dělal si
zápisky pro případ, že by se tu ještě někdy člověk objevil.“. „ Skvělá zpráva“,
zaradoval jsem se,“ Kde jsou ty zápisky? S nimi se můžu dostat pryč.“ „
Všechny zápisky vzal lev, který tu teď žije.“ „ Víš, jak se k němu dostaneme?“ „
Vím, ale musíme si dát velký pozor…..“
Vyšli jsme. „ Není to tak daleko“, říká orel, už jdeme skoro den a já si
říkám: „ Potřebuji jíst a pít, jinak cestu nepřežiju.“ „ Schovej se tam do té
jeskyně a založ oheň, nikdo by tě nemusel vidět, já zatím seženu něco k jídlu“,
řekl orel. Poslechnu, jdu najít nějaké dřevo, suchou trávu a dva kameny. Jakmile
jsem všechno měl, schoval jsem se do jeskyně, kde na mě ovšem čekalo
překvapení. Medvěd. Velký hnědý medvěd, co ze mě ani na chvíli nespustil oči.
Já se na něj ale nedívám. Pustím všechny věci a utíkám, co mi síly stačí., když
vtom mě něco zeshora drapne a já se najednou vznáším. Na okamžik si
oddechnu, ale to není můj orel, je to jiný pták, který mě někam unáší. Aby to
bylo ještě lepší, neletíme dopředu, ale někam nahoru. „ Takhle nechci umřít,
takhle ne.“ Padám dolů a pomalu se loučím se životem. Dopadnu a bolí to.
Nemůžu dýchat. Aha, dopadl jsem do vody, vyplavu nahoru a zhluboka se
nadechnu. Slyším ohlušující zvuk, jakoby z oblohy. Zase mám ten hrozný pocit
strachu o orla, tak se vydám za zvukem. Přede mnou bojují dva ptáci. Jeden
z nich je můj orel a ten druhý je pták, který mě unesl. Druhý pták ječí, až si
musím zacpat uši, ale za chvíli už nic neslyším a ten barevný pták padá k zemi a
propadne se do ní. Orel přilétne a ptá se mě, jestli jsem v pořádku. Poté
vyrážíme zpátky k jeskyni. Jsem zvědav, jestli tam medvěd ještě je. Jeskyně je
prázdná, rozděláme oheň a orel přináší jídlo. „ Rozdělíme se napůl“, říká a jí
syrové maso. Já bohužel musím počkat na jeho upečení na ohni.
Vedle jeskyně je jezírko, napijeme se a vyrážíme za lvem. Když jsme na
místě, vymýšlíme plán. „ Počkáme, až půjde lev pro něco k snědku, já se tam
vplížím a ukradnu zápisník“, navrhuje orel. Lev si ale dává na čas.“ Přijde za
chvíli“, řekl orel. „ Jak to víš?“, podivil jsem se. „ Jsem přeci správce celé země,
patří k tomu i umění číst myšlenky“, odpověděl orel. Jsem unavený, usínám…
Ráno mě orel budí: „ Vstávej, lev už odchází“. Počkáme a pak se vplížíme
do jeskyně. Hledáme zápisník, když ho najdeme, zjišťuju, že je starý tak 250
let. Ale nákresy jsou jasné, jak si je prohlížím, dojde mi, že vchod do mého
normálního světa vede právě z této jeskyně. Tak proto si lev zápisky tak hlídá,
ví, že vchod se nachází právě zde. „ Honem jdi ke vchodu“, řekne orel.
Najednou se ozve zahřmění a lev se vrací a vrhá se na mě. Orel se ale mezi nás
postaví a lev ho škrábne přímo do hrudníku. Orel zakřičí bolestí a zařve na mě: „
Utíkej! O mě se nestarej, lva zdržím, ty rychle odejdi z Limerie. „ Sbohem, orle,
ještě se jednou ohlédnu a utíkám pryč. „ Děkuji za pomoc, nezapomenu na
tebe.“. Podle nákresu jdu dolů do jeskyně a přitom ještě za sebou slyším
ohlušující zvuky boje mezi těmi dvěma. Už jsem u portálu, je modrý se
zelenými záblesky. Najednou uslyším hrozný řev, který byl slyšet přes celou
jeskyni a pak lev zařve svým typickým řevem, až mi vyhrknou slzy do očí. Orel
mě chránil a zemřel kvůli mně. Z posledních sil projdu portálem a ocitnu se u
sebe doma v křesle a brečím…
Nevím, jestli to byl sen, nebo ne, ale jedno vím jistě, že ty zápisky v mé
ruce skutečné jsou a že jednou najdu způsob, jak se do Limerie vrátit a svého
orla pomstít…..