Souhrn údajů o přípravku

Příloha č. 1 ke sdělení sp. zn. sukls90364/2010
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1.NÁZEV PŘÍPRAVKU
DOLMINA 50
potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka: Diclofenacum natricum 50 mg v 1 potahované tabletě
Pomocné látky: Monohydrát laktosy
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahované tablety
Popis přípravku: světle červenohnědé, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru 8 mm
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Přípravek je určen k symptomatické léčbě následujících indikací
- Zánětlivé a degenerativní onemocnění pohybového ústrojí jako je revmatoidní artritida,
spondylartritida včetně ankylozující spondylitidy, osteoartróza, bolestivé vertebrogenní
syndromy, mimokloubní revmatizmus.
- Akutní záchvaty dny
- Bolestivé posttraumatické a pooperační otoky a záněty, např po zubních a ortopedických
operacích.
- Bolestivé a zánětlivé stavy v gynekologii, např. primární dysmenorea a adnexitida.
- Adjuvantní léčba při těžkých bolestivých zánětlivých infekcích ucha, nosu nebo krku,
např. při faryngotonsilitidě nebo otitidě. Základní onemocnění by mělo být odpovídajícím
způsobem léčeno v souladu s obecnými terapeutickými principy. Samotná horečka není
indikací k užívání léku.
4.2. Dávkování a způsob podání
Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší
dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.4)
Tablety se užívají celé s trochou tekutiny, během jídla nebo po jídle.
Dospělí a mladiství od 14 let
Počáteční dávka u dospělých je 100 - 150 mg denně. U méně závažných stavů a pro
dlouhodobou léčbu obvykle postačuje 75 - 100 mg denně (možno použít v kombinaci
s Dolmina 25mg). Denní dávka se rozdělí do 2-3 dílčích dávek.
Maximální denní dávka 150 mg by neměla být překročena.
U primární dysmenorey dosahuje denní dávka 50-150 mg, je však třeba ji přispůsobit
individuální potřebě. Zpočátku by nemělo být podáváno více než 50 až 100 mg, v případě
potřeby je možno dávku zvýšit v průběhu několika menstruačních cyklů až na 200 mg za den
rozděleně v několika dílčích dávkách.
Léčba by měla být zahájen apři výskytu prvních symptomů a měla by podle obtíží trvat
několik dnů.
Strana 1 (celkem 10)
Starší pacienti a pacienti s renálním a/nebo hepatálním postižením
U těchto osob není nutná úprava dávkování jinak, než jak je popsáno v bodě 4.4. Zvláštní
upozornění a opatření pro použití.
Děti a mladiství do 14 let věku
Přípravek se nedoporučuje používat u dětí a mladistvých do 14 let.
4.3. Kontraindikace
- Přecitlivělost na diklofenak nebo na kteroukoli pomocnou látku obsaženou v přípravku.
- Přecitlivělost na kyselinu acetylsalicylovou a ostatní nesteroidní antiflogistika, projevující
se jako astma, urtikaria a jiné alergické reakce.
- Aktivní gastrointestinální krvácení, ulcerace, perforace.
- Anamnesticky gastrointestinální krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě
nesteroidními antirevmatiky.
- Anamnesticky rekurentní peptický vřed/hemoragie (dvě nebo více epizod prokázané
ulcerace nebo krvácení).
- Závažné srdeční selhání.
- Závažná porucha funkce ledvin a/nebo jater (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro
použití)
- Třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6 Těhotenství a kojení)..
4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Přípravek Dolmina 50 by neměl být podáván společně s jinými nesteroidními antirevmatiky
včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy.
Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáváním nejmenší účinné dávky po co nejkratší dobu
nutnou k léčbě příznaků.
U starších pacientu je zvýšený výskyt nežádoucích účinků, zejména gastrointestinálního
krvácení a perforací, které mohou být fatální (viz bod 4.8).
Gastrointestinální účinky
Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u
všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky ale i bez nich, i
bez předchozí anamnnézy závažných gastrointestinálních příhod. Riziko gastrointestinálního
krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou přípravku, u pacientů s
anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz
bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti by měli zahajovat léčbu nejnižší možnou dávkou.
U pacientů se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků, mezi něž patří i pacienti dlouhodobě
léčení acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních dávkách nebo jinými léky zvyšujícími
gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5), je vhodné zvážit současné podávání
protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).
Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí být poučeni,
aby včas hlásili všechny neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální
krvácení), především na počátku léčby.
Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by
mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení (např. orálně podávané kortikosteroidy,
antikoagulancia jako warfarin, SSRI nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz
bod 4.5).
Pokud se během léčby přípravkem Dolmina 50 objeví gastrointestinální vředy nebo krvácení,
musí být léčba ukončena.
Strana 2 (celkem 10)
Nesteroidní antirevmatika musí být podávána s opatrností pacientům s gastrointestinálními
chorobami v anamnéze (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože jejich stav se může
touto léčbou zhoršit (viz bod 4.8).
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky:
Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně
těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny případy retence
tekutin a edémů.
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání diklofenaku, obzvláště
ve vysokých dávkách (150 mg denně) a po dlouhou dobu, může souviset s mírným zvýšením
rizika arteriálních trombotických příhod (např. IM nebo iktů).
Podávání diklofenaku je třeba pečlivě zvážit u pacientů se špatně kompenzovanou hypertenzí,
kongestivním srdečním selháním, ICHS, onemocněním periferních tepen a/nebo
cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u
pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (např. hypertenze,
hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).
Kožní reakce
Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní
reakce, z nichž některé byly fatální, včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické
epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na
počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby.
Dolmina 50 musí být vysazena při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo
jakýchkoli jiných příznaků hypersensitivity.
Jaterní účinky
Přísný lékařský dohled je vyžadován, jestliže je Dolmina předepsán pacientům se zhoršenou
jaterní funkcí, protože může dojít k exacerbaci tohoto onemocnění.
Stejně tak jako u jiných NSA, tak i u diklofenaku, může dojít ke zvýšení hodnot (jedné nebo
více) jaterních enzymů. Z bezpečnostních důvodů je nutné při delší léčbě Dolminou
pravidelně monitorovat jaterní funkce. Dolmina je nutné vysadit v případech, kdy přetrvávají
nebo se zhoršují abnormální hodnoty jaterních testů, objeví se známky a příznaky
vznikajícího jaterního onemocnění nebo se objeví další příznaky (jako např. eozinofilie,
exantém). Hepatitida může vzniknout v souvislosti s užíváním diklofenaku bez prodromálních
příznaků. Pozornost je třeba věnovat pacientům s jaterní porfyrií, kteří užívají Dolmina,
protože léčbou u nich může dojít k vyvolání záchvatu.
Renální účinky
Jelikož byly u pacientů léčených NSA včetně diklofenaku hlášeny otoky a retence tekutin, je
třeba věnovat zvláštní pozornost a péči pacientům s poruchou srdeční, poruchou renálních
funkcí, hypertenzí, starším pacientům a těm, kteří jsou léčeni diuretiky nebo přípravky, které
mohou významně poškodit funkci ledvin a pacientům, kde z jakéhokoliv důvodu dochází k
depleci extracelulární tekutiny, např. před a po větších chirurgických výkonech (viz bod 4.3
Kontraindikace).V těchto případech je nutné z bezpečnostních důvodů monitorování renálních
funkcí. Po přerušení léčby následuje návrat do předléčebného období.
Hematologické účinky
Během dlouhodobé léčby Dolminou je nutné (stejně tak jako i u jiných NSA) kontrolovat
krevní obraz.
Strana 3 (celkem 10)
Jako jiná NSA, tak i Dolmina může přechodně inhibovat krevní srážlivost. Pacienti s
poruchami hemostázy musejí být pečlivě monitorováni.
Astma
Zvláštní pozornosti je třeba věnovat pacientům trpícím astmatem, sezónní alergickou rhinitidou, otoky
nosní sliznice (např. nosní polypy), chronickou obstrukční plicní nemocí nebo chronickou infekcí
respiračního traktu (zvláště je-li spojena s příznaky podobnými alergické rhintidě), reakcemi na NSA
jako je exacerbace astmatu (takzvané analgetické astma), Quinckeho edémem nebo kopřivkou, u
kterých jsou tyto obtíže četnější než u ostatních pacientů. Toto se vztahuje také na pacienty, kteří jsou
alergičtí na některou pomocnou látku projevující se např. kožní reakcí, pruritem nebo kopřivkou.
Pacienti se vzácnou dědičnou poruchou snášenlivosti galaktózy - vrozeným nedostatkem
laktázy, malabsorpcí glukózy-galaktózy nebo se vzácnou dědičnou poruchou snášenlivosti
fruktózy by neměli užívat tento přípravek.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Diklofenak zvyšuje plazmatickou koncentraci lithia, digoxinu a metotrexátu.
Současné podávání antiagregačních látek nebo SSRI zvyšuje riziko gastrointestinálního
krvácení (viz. bod 4.4).
Současné podávání kyseliny acetylsalicylové vede ke snížení plazmatické koncentrace
diklofenaku a není proto účelné. Nezvyšuje terapeutickou účinnost a zvyšuje výskyt
nežádoucích reakcí.
Kortikoidy zvyšují riziko gastrointestinálních ulcerací a krvácení (viz. bod 4.4).
Současné podání kalium šetřících diuretik zvyšuje kalémii.
Současné podávání diklofenaku s diuretiky nebo antihypertenzivy (např. betablokátory, ACE
inhibitory) může snížit jejich antihypertenzní účinek.
Působením diklofenaku tak jako i jiných nesteroidních protizánětlivých léků na renální
prostaglandiny může dojít ke zvýšení nefrotoxicity cyclosporinu.
Účinek antikoagulancií, např. warfarinu, může být zvýšen současným podáváním
nesteroidních antirevmatik a v ojedinělých případech se může zvýšit riziko krvácení.
Diklofenak může v ojedinělých případech vést k zesílení účinků perorálních antidiabetik.
4.6. Těhotenství a kojení
Inhibice syntézy prostaglandinů může nepříznivě ovlivňovat těhotenství a/nebo vývoj embrya
či plodu. Údaje z epidemiologických studií poukazují na zvýšené riziko potratu, malformací
srdce a gastroschízy po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v začátcích těhotenství.
Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací bylo zvýšené z méně než 1% na přibližně
1,5%. Riziko se zvyšuje s dávkou a délkou terapie. U zvířat podávání inhibitorů syntézy
prostaglandinů ukázalo zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a embryofetální letalitu. Navíc
u zvířat, které dostávaly během organogenezy inhibitory syntézy prostaglandinů, byla
popsaná zvýšená incidence různých malformací, včetně kardiovaskulárních. Pokud to není
jednoznačně nevyhnutelné, diklofenak se nemá podávat během prvního a druhého trimestru
gravidity. Pokud diklofenak užívá žena, která se snaží otěhotnět, nebo během prvého
a druhého trimestru gravidity, má užívat nízké dávky a léčba má být co nejkratší.
Během třetího trimestru gravidity mohou všechny inhibitory syntézy prostaglandinů vystavit
plod:
- kardiovaskulární toxicitě (s předčasným uzávěrem ductus arteriosus a pulmonární
hypertenzí);
- renální dysfunkci, která může progredovat do poškození ledvin s oligohydramnion;
matku a plod na konci těhotenství:
Strana 4 (celkem 10)
možnému prodloužení doby krvácení, antiagregačnímu účinku, který se může vyskytnout i po
velmi nízkých dávkách;
inhibici kontrakcí dělohy rezultujících do opožděného nebo prodlouženého porodu.
V důsledku toho je diklofenak kontraindikovan během třetího trimestru gravidity.
Kojení
Diklofenak přechází do mateřského mléka, avšak v tak malém množství, že není příliš
pravděpodobné ovlivnění kojeného dítěte. Navíc má krátký biologický poločas, riziko
kumulace v organismu je minimální. Podávání kojící matce, zejména dlouhodobé, musí být
však vždy zhodnoceno lékařem. Pokud kojící matka užívá diklofenak, měla by kojit vždy až
s odstupem několika hodin od užití a po dobu léčby zvýšeně sledovat možné změny
v projevech dítěte, v případě potíží se včas poradit s pediatrem.
Fertilita
Užívání diklofenaku může poškodit ženskou fertilitu a není doporučeno u žen, které se snaží
otěhotnět. Poškození je reverzibilní a odezní po ukončení terapie. U žen, které mají problémy
s početím nebo které jsou vyšetřovány pro infertilitu, by mělo být zváženo přerušení podávání
diklofenaku.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek neovlivňuje pozornost. Pacienti, u kterých se při léčbě objeví některé nežádoucí
účinky jako únava, závratě, nebo poruchy vidění by neměli řídit dopravní prostředky nebo
obsluhovat stroje.
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky po diklofenaku bývají většinou mírné a přechodné. Vyskytují se přibližně u
20% pacientů. Riziko vzniku gastrointestinálních obtíží (gastritida, eroze, vřed) je závislé na
dávce a délce podávání.
Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické
vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob (viz.
bod 4.4) Po léčbě byly pozorovány také nausea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa,
dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hematemeza, ulcerativní stomatitida, exacerbace
kolitidy a Crohnovy choroby (viz. bod 4.4). Méně často byla pozorována gastritida.
V souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly také hlášeny otoky, hypertenze a
srdeční selhání.
Velmi vzácně byly pozorovány kožní bulózní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a
toxické epidermální nekrolýzy.
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání diklofenaku, obzvláště
ve vysokých dávkách (150 mg denně) a po dlouhou dobu, může souviset s mírným zvýšením
rizika arteriálních trombotických příhod (např. IM nebo iktů) (viz 4.4).
Dolmina 50 může způsobit následující nežádoucí účinky (rozdělené do skupin podle
terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté – více než 1/10; časté –
1/100-1/10; méně časté 1/1000-1/100; vzácné 1/10 000-1/1000; velmi vzácné – méně než
1/10 000)
Zařazení nežádoucího
Četnost
Nežádoucí účinek
účinku
Strana 5 (celkem 10)
Infekční a parazitární
onemocnění
Velmi vzácné
Aseptická meningitida se ztuhlostí šíje,
bolestmi hlavy, nauzeou, zvracením,
horečkou nebo poruchou vědomí. Tato
reakce se může vyskytnout častěji u
pacientů s autoimunitním onemocněním
(systémový lupus erythematodes,
kolagenózy apod.)
Pneumonie
Zhoršení infekčních onemocnění (např.
rozvoj nekrotické fascitidy)
Poruchy krve a
lymfatického systému
Méně časté
poruchy krvetvorby (anemie, leukopenie,
agranulocytóza, trombocytopenie).
Poruchy metabolismu a
výživy
Méně časté
retence tekutin a solí
Psychiatrické poruchy
Vzácné
dezorientace, noční můry, pocit úzkosti,
agitace
Časté
bolesti hlavy, nespavost, ospalost, závratě
Vzácné
poruchy citlivosti, poruchy paměti, třes,
křeče
Oční poruchy
Vzácné
poruchy vidění
Ušní poruchy
Vzácné
hučení v uších, přechodné poruchy sluchu
Srdeční poruchy
Cévní poruchy
Velmi vzácné
Velmi vzácné
palpitace, srdeční selhání
hypertenze
Velmi časté
nauzea, zvracení, průjem
Poruchy nervového
systému
Časté
Gastrointestinální poruchy
Méně časté
Vzácné
Velmi vzácné
Poruchy jater a žlučových
Méně časté
cest
Poruchy kůže a podkoží
poškození jater (hepatitis, ikterus)
Časté
reakce z přecitlivělosti (vyrážka, svědění)
Méně časté
urtikaria, alopecie
bulózní exantém, erytém, těžké formy
kožních reakcí (Stevens-Johnsonův
syndrom, Lyellův syndrom)
cystitida
poškození ledvin, hematurie
Velmi vzácné
Poruchy ledvin a
močových cest
dyspepsie, flatulence, bolesti břicha,
nechutenství, žaludeční vřed, duodenální
vřed, perforace gastrointestinálního traktu
hematemeze, melena
gastritida
stomatitis, glossitis, jícnové léze, colitis,
zhoršení Crohnovy choroby, exacerbace
kolitidy, zácpa, pankreatitis
Vzácné
Velmi vzácné
Strana 6 (celkem 10)
únava, malátnost
Časté
Celkové a jinde nezařazené
poruchy a lokální reakce
po podání
Méně časté
Velmi vzácné
Abnormální klinické a
laboratorní nálezy
nezařazené jinde
Časté
edémy (zvláště u pacientů s hypertenzí
nebo zhoršenou funkcí ledvin)
bolesti na hrudi
těžké anafylaktické reakce, otoky obličeje,
jazyka, hrtanu s obstrukcí dýchacích cest,
bronchospasmem, dušností až astmatickým
záchvatem, tachykardií, hypotenzí a
hrozícím šokem a vaskulitidou
zvýšení hladin transamináz v séru
4.9. Předávkování
Typický klinický obraz akutního předávkování není znám. Předávkování způsobuje potíže
jako je zvracení, gastrointestinální krvácení, průjem, závrať, tinitus nebo křeče. V případě
otravy může dojít k akutnímu selhání ledvin nebo k poškození jater.
Terapie předávkování: Podání aktivního uhlí by mělo být zváženo co nejdříve po
předávkování a vyprázdnění žaludku (např. zvracením nebo výplachem) v případě život
ohrožujícího předávkování.
Opatření při akutní otravě nesteroidními protizánětlivými léky včetně diklofenaku zahrnují
léčbu podpůrnou a symptomatickou. Podpůrná a symptomatická léčba by měla být použita při
komplikacích jako hypotenze, selhání ledvin, křeče, gastrointestinální podráždění a deprese
dýchání.
Specifická léčba jako forsírovaná diuréza, dialýza nebo hemoperfuze pravděpodobně
nepřispívají k urychlené eliminaci nesteroidních antirevmatických léků včetně diklofenaku,
poněvadž ty jsou z velké části vázány na bílkoviny a jsou rozsáhle metabolizovány.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva,deriváty
kyseliny octové a příbuzná léčiva
ATC kód: M01AB05
Mechanismus účinku
Dolmina obsahuje diklofenak sodný, nesteroidní látku s výraznými protizánětlivými,
analgetickými a antipyretickými vlastnostmi.
Experimentálně prokázaná inhibice biosyntézy prostaglandinů je významnou složkou
mechanismu působení. Prostaglandiny hrají významnou roli při vzniku zánětu, bolesti a
horečky.
Diklofenak sodný in vitro netlumí proteoglykanovou biosyntézu v kloubu v koncentracích
dosahovaných u lidí.
Farmakodynamické účinky
U revmatických onemocnění jsou protizánětlivé a analgetické vlastnosti diklofenaku příčinou
klinické odpovědi charakterizované zlepšením funkce a výrazným zmírněním takových
příznaků, jako bolest v klidu, bolest při pohybu, ranní ztuhlost, otoky kloubů. U
posttraumatických a pooperačních zánětů diklofenak rychle utišuje spontánní i pohybovou
Strana 7 (celkem 10)
bolest a zmenšuje zánětlivé otoky a edém rány.
V průběhu klinických sledování bylo rovněž zjištěno, že diklofenak má také výrazný
analgetický účinek u středně a silně bolestivých stavů nerevmatického původu. Klinické
studie navíc ukázaly, že u primární dysmenorey je diclofenac schopen odstranit bolest a
zmenšit krvácení. Výzkumy ukazují, že ženy s dysmenoreou mají vysoké hladiny
prostaglandinů, které způsobují abdominální bolesti a nadměrné krvácení. NSA jako je
diclofenac jsou inhibitory syntézy prostaglandinů. Při snížení produkce endometriálních
prostaglandinů mohou zmírnit silné děložní krvácení a dysmenoreu.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po průchodu žaludkem je diklofenak rychle a kompletně vstřebán.
Průměrného vrcholu plazmatické koncentrace odpovídajícího 1,5 mikrogramu/ml (5
mikromol/l) je dosaženo přibližně za dvě hodiny po perorálním podání 50 mg. Tato
koncentrace je v lineárním vztahu k velikosti dávky.
Po podání při jídle nebo po něm je průchod tablety žaludkem pomalejší, než když je podána
před jídlem. Množství vstřebané léčivé látky je však stejné.
Poněvadž asi polovina léčivé látky je metabolizována již v průběhu prvního prostupu játry
("first pass efekt"), je oblast pod koncentrační křivkou (AUC) po perorálním anebo rektálním
podání jen asi poloviční, než když byla stejná dávka podána parenterálně.
Po opakovaném podání se farmakokinetické parametry nemění. Nebyla zjištěna žádná
kumulace látky při dodržování doporučeného dávkovacího schématu a při zachovávání
doporučených intervalů mezi jednotlivými dávkami.
Plazmatické koncentrace po podání ekvivalentní dávky (mg/kg tělesné váhy) u dětí byly
podobné těm, kterých bylo dosaženo u dospělých.
Distribuce
Diklofenak je vázán z 99,7 % na plazmatické bílkoviny, hlavně na albumin (99,4 %).
Distribuční objem je 0,12 - 0,17 l/kg.
Diklofenak proniká do synoviální tekutiny, ve které byly naměřeny nejvyšší koncentrace za
2 až 4 hodiny po dosažení maximálních koncentrací v plazmě. Poločas eliminace ze
synoviální tekutiny je 3 - 6 hodin. Dvě hodiny po dosažení maximálních plazmatických hladin
je koncentrace v synoviální tekutině již vyšší než plazmatická a zůstává zvýšena 12 hodin.
Biotransformace
Biotransformace diklofenaku probíhá částečně glukuronidací intaktní molekuly, ale hlavně
jednorázovou a vícečetnou hydroxylací a methoxylací. Výsledkem celého procesu je
vytvoření několika fenolických metabolitů (3'-hydroxy-, 4'hydroxy-, 5-hydroxy-, 4’,5dihydroxy- a
3'-hydroxy-4'-methoxy diklofenaku), z nichž je většina následně přeměněna na glukuronidové
konjugáty. Dva z těchto fenolických metabolitů jsou biologicky aktivní, ale v mnohem menší
míře než diklofenak.
Vylučování
Celková systémová clearence diklofenaku z plazmy je 263  56 ml/min. (průměrná hodnota
 SD).
Konečný plazmatický poločas je 1 až 2 hodiny. Čtyři z metabolitů, včetně dvou aktivních,
mají také krátký poločas vylučování 1 až 3 hodiny. Jeden metabolit, 3'-hydroxy-4'methoxydiklofenak, má mnohem delší poločas vylučování. Avšak tento metabolit je
farmakologicky neúčinný.
Asi 60 % podané dávky je vyloučeno močí jako glukuronid konjugát intaktní molekuly a jako
metabolity, z nichž je většina rovněž konvertována na glukuronid konjugát. Méně než 1 % je
Strana 8 (celkem 10)
vyloučeno v nezměněné formě. Zbytek dávky je vyloučen ve formě metabolitů žlučí do
stolice.
Charakteristika u pacientů
Nebyly pozorovány žádné na věku závislé významné rozdíly v absorpci, metabolizmu a
vylučování látky.
U pacientů s poškozením ledvin nelze z kinetiky jednorázové dávky usuzovat na kumulaci
nezměněné léčivé látky, pokud je použito obvyklé dávkovací schéma. Při clearance kreatininu
menší než 10 ml/min. jsou teoretické steady-state plazmatické hladiny hydroxymetabolitů asi
čtyřikrát vyšší než u zdravých jedinců. Nicméně metabolity jsou nakonec vyloučeny žlučí.
U pacientů s chronickou hepatitidou nebo nedekompenzovanou cirhózou jsou kinetika a
metabolizmus diklofenaku stejné jako u pacientů bez jaterního onemocnění.
5.3. Předklinická data vztahující se k bezpečnosti přípravku
Akutní toxicita p.o. - LD5o u myší 390 mg/kg
u potkanů l50 mg/kg
Podle provedených předklinických studiích akutní a chronické toxicity, genotoxicity,
mutagenicity a karcinogenity nepředstavoval diklofenak v předpokládaném terapeutickém
dávkování zvláštní riziko u lidí.
U potkanů byly toxické dávky spojovány s dystocií, prodlouženou gestací, snížením fetálního
přežití a intrauterinní vývojovou retardací. Mírný účinek diklofenaku na fertilitu a porod
stejně tak jako na uzávěr ductus arteriosus in utero je farmakologickým důsledkem této třídy
inhibitorů syntézy prostaglandinů.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Jádro: monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, koloidní bezvodý oxid křemičitý, povidon 25,
celulosový prášek, magnesium-stearát.
Potahová vrstva: hypromelosa 2910/6, kopolymer, acetyltriethyl-citrát, makrogol 400,
makrogol 6000, mastek, magnesium-stearát, oxid titaničitý, žlutý oxid železitý, červený oxid
železitý, hydroxid sodný.
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti
3 roky
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 oC v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a
vlhkostí.
6.5. Druh obalu a velikost balení
Druh obalu: průhledný PVC/PVDC/Al blistr, krabička
Velikost balení: 30 potahovaných tablet
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k. s., Praha, Česká republika
Strana 9 (celkem 10)
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
29/342/98-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
9.12.1998 / 29.10.2009
10. DATUM REVIZE TEXTU
17.5.2010
Strana 10 (celkem 10)