Dokumentation

Dokumentation
zum Seminar
Fledermauskartierung in Bayern und
Westböhmen
(November 2013)
Gefördert durch:
Erfassen von Fledermäusen mit Bat-Detektor
Referentin: Beatrice Grimm, Geoökologin, Bayreuth
Gefördert durch:
Erfassen von Fledermäusen mit Bat-Detektoren
Erfassen von Fledermäusen im Gelände mit bioakustischen Methoden: Batcorder,
Bat-Detektoren und Minihorchboxen
Anwendungsbereiche: u. a. artenschutzrechtliche Untersuchungen, WindkraftGondelmonitoring, Dauermonitoring, Kartierungen, etc.
Vergleich Batcorder/Bat-Detektor
Batcorder
Bat-Detektor
Aufnahme aller Fledermausrufe
i.d.R. keine Aufnahme der Rufe (je nach
Gerät)
Stationärer und mobiler Betrieb
Mobiler Betrieb
Macht Fledermausrufe nicht hörbar
Macht Fledermausrufe für den Menschen
hörbar
Analyse der Rufe mit spezieller Software Nur Anzeige der Hauptfrequenzen
Vor- und Nachteile Batcorder/Bat-Detektor
Batcorder
Bat-Detektor
+ Automatische Aufnahme der Rufe
+ macht Fledermausrufe hörbar
+ Lange Laufzeiten (Gondelmonitoring)
+ große Reichweite durch sehr
empfindliche Mikros
+ einfache Handhabung und wetterfeste + je nach Gerät z.T. Aufnahmen möglich
Geräte
+ Vielzahl an Funktionen
+ direktes Bestimmen der Tiere im
Gelände zum Teil möglich
- kein unmittelbares Abhören der Rufe
- keine Aufnahme der Rufe (je nach
möglich
Gerät)
- Mikrofone relativ unempfindlich 
- keine Nachbestimmung möglich
manche Arten werden nur bei geringer
- sehr empfindliche Mikros bei
Entfernung zum Mikro erfasst
Feuchtigkeit (verlieren schnell an
Leistung)
- Analyse der Rufe nur am MacBook
- gute Geräte sehr teuer
Bat-Detektor: SSF Bat2 (Foto: B. Grimm)
Gefördert durch:
Evidence netopýrů pomocí bat-detektorů
Evidence netopýrů v terénu bioakustickými metodami: batcordery, bat-detektory a
miniaturními naslouchacími zařízeními (Minihorchboxy)
Oblasti využití: mj. výzkumy v oblasti ochrany druhů, monitoring vlivu větrných
elektráren prováděný z gondoly zařízení, trvalý monitoring, mapování, atd.
Porovnání batcorder / bat-detektor
Batcorder
Bat-detektor
Záznam všech volání netopýrů
Zpravidla bez záznamu volání (podle
přístroje)
Stacionární a mobilní provoz
Mobilní provoz
Nepřevádí volání netopýrů do slyšitelné
Převádí volání netopýrů do oblasti slyšitelné
oblasti
pro lidi
Analýza volání pomocí speciálního softwaru Jen indikace hlavních frekvencí
Porovnání předností a nevýhod batcorderu / bat-detektoru
Batcorder
Bat-Detektor
+ automatický záznam volání
+ převádí volání netopýrů do slyšitelného
spektra
+ dlouhá doba záznamu (možnost nechat v
+ velký dosah díky velmi citlivým
gondole)
mikrofonům
+ jednoduché zacházení a přístroje odolné
+ podle druhu přístroje je zčásti možný
proti povětrnostním vlivům
záznam
+ mnoho různých funkcí
+ částečně je možná přímá identifikace
jedinců v terénu
- není možné bezprostřední odposlech
- bez záznamu volání (podle přístroje)
volání
- mikrofony jsou relativně mámo citlivé 
- není možná dodatečná identifikace
některé druhy je možné zachytit jen
- velmi citlivé mikrofony ve vlhkém prostředí
v bezprostřední blízkosti mikrofonu
rychle ztrácejí svoji citlivost
- analýza volání je možná jen na MacBooku - dobré přístroje jsou velmi drahé
Frekvenční
směšovač
Pevné frekvence
Hlasitost Nejsilnější nalezená
frekvence
Reprodukt
Bat‐detektor: SSF Bat2 (Foto: B. Grimm) Gefördert durch:
Erfassen von Fledermäusen im Bereich von
Westböhmen
Referenten:
Mgr. Premysl Tájek, Botaniker, Verwaltung
Landschaftsschutzgebiete (LSG)- Kaiserwald - Marienbad
Mgr. Pavla Tájková, Zoologin, Verwaltung
Landschaftsschutzgebiete (LSG) - Kaiserwald - Marienbad
Gefördert durch:
Erforschung von Fledermäusen im Karlsbader Raum
Přemysl Tájek und Pavla Tájková, Landschaftsschutzgebietsbehörde CHKO
Kaiserwald
In dem Beitrag wurden die bisherigen Erkenntnisse und Forschungsarten der
Fledermäuse im westlichsten Teil Böhmens zusammengefasst. Etwa seit den 90ern
des 20. Jahrhunderts werden hier regelmäßig viele Fledermaus-Winterquartiere
überwacht, es geht vor allen Dingen um Kellerräume von Burgen und Schlössern
sowie um alte Stollen. Seit 2005 kommt es in dem Gebiet nach und nach zu einem
sehr bedeutenden Aufkommen der überwachten Winterquartiere (gegenwärtig über
200 überwachte Winterquartiere), insbesondere im Bereich Erzgebirge und
Kaiserwald. Die zahlreichsten Arten in den Winterquartieren sind: Großes Mausohr,
Mopsfledermaus, Wasserfledermaus, Braunes Langohr, Brandtfledermaus,
Fransenfledermaus,
weniger
häufig
kommen
Nordfledermaus,
Kleine
Bartfledermaus, Zwergfledermaus, Graues Langohr vor, selten kommen in den
überwachten Winterquartieren auch Zweifarbfledermaus, Breitflügelfledermaus,
Große Abendsegler a Bechsteinfledermaus vor. In den letzten 2 Jahren wurde
überhaupt das erste Mal in dem Gebiet auch das Vorkommen der Wimperfledermaus
verzeichnet. Regelmäßig wird das Vorkommen der Pilzerkrankung der Fledermäuse
(WNS) überwacht – z. B. im Winter 2010 – 2011 war das Vorkommen von WNS an
40% der Winterquartiere erfasst.
Die Sommererforschung der Fledermäuse wird an den wichtigsten Stadtorten fürs
Schwärmen durchgeführt (seit 2009 alljährlich 6 Standorte, unregelmäßig weitere 3
Standorte) und ist mit dem Abfang und der Beringung der Fledermäuse verbunden.
Seit 2012 wird zum Erwerb der faunistischen Erkenntnisse auch die Bat-DetektorMethode in Anspruch genommen.
Bedeutende Aufmerksamkeit wird ebenfalls der Aufklärung und der Propagierung der
Fledermausschutz gewidmet, insbesondere im Rahmen der sogenannten
Fledermausnacht, die seit 2002 alljährlich im westlichsten Teil Böhmens organisiert
wird. Der aktive Fledermausschutz ist u.a. durch die Installierung der
Fledermaushäuschen gesichert (gegenwärtig ca. 100 Fledermaushäuschen), die
regelmäßig überwacht werden (Die am häufigsten ermittelten Arten sind Kleine
Bartfledermaus, Brandtfledermaus und Zwergfledermaus).
Gefördert durch:
Výzkum netopýrů v Karlovarském kraji
Přemysl Tájek a Pavla Tájková, CHKO Slavkovský les
V příspěvku byly shrnuty dosavadní poznatky a způsoby výzkumu netopýrů v
nejzápadnější části Čech. Zhruba od 90. let 20. stol. je zde pravidelně monitorováno
několik desítek netopýřích zimovišť, především jde o sklepy hradů a zámků a staré
štoly. Od roku 2005 dochází v oblasti postupně k velmi významnému nárůstu
monitorovaných zimovišť (v současnosti přes 200 monitorovaných zimovišť),
především v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa. Nejpočetnějšími druhy na
zimovištích jsou: netopýr velký, n. černý, n. vodní, n. ušatý, n. Brandtův, n. řasnatý,
méně časté druhy jsou n. severní, n. vousatý, n. hvízdavý, n. dlouhouchý, vzácně se
na sledovaných zimovištích vyskytují také n. pestrý, n. večerní, n. rezavý a n.
velkouchý. V posledních 2 letech byl vůbec poprvé v oblasti zaznamenán také výskyt
n. brvitého. Pravidelně je sledován výskyt plísňového onemocnění netopýrů (WNS) –
např. v zimě 2010–2011 byl výskyt WNS zaznamenán na 40% zimovišť.
Letní výzkum netopýrů je prováděn především monitoringem nejvýznamnějších
swarmingových lokalit (od roku 2009 každoročně 6 lokalit, nepravidelně další 3)
spojených s odchytem a kroužkováním netopýrů. Od roku 2012 je k faunistickým
poznatkům používána také metoda bat-detektoringu.
Značná pozornost je věnována rovněž osvětě a propagaci ochrany netopýrů,
především v rámci tzv. Mezinárodní netopýří noci, která je každoročně na území
nejzápadnějších Čech organizována od r. 2002. Aktivní ochrana netopýrů je mj.
zajišťována instalací netopýřích budek (v současnosti cca 100 budek), které jsou
pravidelně monitorovány (nejčastěji zjištěnými druhy jsou n. vousatý, n. Brandtův a n.
hvízdavý).
Gefördert durch:
Verbreitung der Nordfledermaus in
Nordostbayern
Referentin: Beatrice Grimm, Geoökologin, Bayreuth
Gefördert durch:
Verbreitung der Nordfledermaus in Nordostbayern
Steckbrief Nordfledermaus
Langes, dunkelbraunes Fell mit goldgelben Haarspitzen auf dem Rücken; Unterseite
gelblich‐braun/beige gefärbt
Ohren breit gerundet und dunkel gefärbt
Einzige Fledermausart mit Verbreitung und Fortpflanzung bis nördlich des
Polarkreises
Bayern: mäßig häufig nachgewiesene Art mit Verbreitungsschwerpunkt in den
ostbayerischen Mittelgebirgslagen und dem Alpenvorland
Sommerquartiere/Wochenstuben: Holzverkleidungen an Häuser/Scheunen
Winterquartiere: Höhlen und Stollen
Nachweis der Nordfledermaus im Fichtelgebirge
Nachweis als zweithäufigste Art im Fichtelgebirge (Landkr. Wunsiedel)
Datenerhebung mit Batcordern, Bat‐Detektoren, Quartiernachweise
Zahlreiche Wochenstuben/Sommerquartiere aber nur zwei nachgewiesene
Winterquartiere
Nachweise der Nordfledermaus in der Nördlichen Frankenalb
Erfassung der Nordfledermaus im Rahmen einer Masterarbeit an 10 Standorten in
der Nördlichen Frankenalb im Zeitraum April bis Juni 2013
Daten‐Aufnahme mit mehreren Batcordern und einem Bat‐Detektor in Siedlungen,
am Waldrand und am Gewässer
Häufigste Rufnachweise im Siedlungsbereich an Laternen; Nachweise vor allem im
südlicheren Teil des Untersuchungsgebietes
Vermutung: Saisonale Wanderung der weiblichen Tiere in andere Gebiete
(Fichtelgebirge, Frankenalb) zur Aufzucht der Jungtiere
(Quelle: Fledermäuse im Landkreis Wunsiedel – Schürmann, Strätz 2010) Beatrice Grimm
Gefördert durch:
Rozšíření netopýra severního v severovýchodním Bavorsku
Popis netopýra severního
 dlouhá, tmavohnědá srst se zlatožlutými špičkami chloupků na zádech; spodní
strana je zbarvena žlutavě-hnědě / béžově
 uši široce zaoblené a tmavě zbarvené
 jediný druh netopýra, který je rozšířen a rozmnožuje se až za severním
polárním kruhem
 Bavorsko: středně často prokázaný druh s těžištěm rozšíření ve
východobavorských středohořích a v podhůří Alp
 letní úkryty / mateřské kolonie: dřevěné obložení na domech / stodolách
 zimoviště: jeskyně a podzemní chodby
Doklad o existenci netopýra severního ve Smrčinách
 Doložen jako druhý nejčastěji se vyskytující druh ve Smrčinách (okres
Wunsiedel)
 Sběr dat pomocí batcorderů, bat-detektorů, doložených příbytků
 Četné mateřské kolonie / letní úkryty, ale jen dvě doložené zimoviště
Doklad o existenci netopýra severního v Severní části Francké Jury
 Záchyt netopýra severního v rámci magisterské práce na 10 stanovištích
Severní části Francké Jury v období dubna až června 2013
 Záznam údajů pomocí několika batcorderů a jednoho bat-detektoru v lidských
sídlech, na okraji lesa a u vodních ploch
 Nejčastěji prokázáno volání netopýra v obydlených oblastech u pouličních
luceren; dokladováno především v jižní části zkoumané oblasti
 Domněnka: sezónní stěhování samičích jedinců do jiných oblastí (Smrčiny,
Francká Jura) k výchově mladých jedinců
(Zdroj: Fledermäuse im Landkreis Wunsiedel – Schürmann, Strätz 2010) Beatrice Grimm
Gefördert durch:
Aufgaben und Ergebnisse der Koordinierungs-Stelle
Nordbayern
Referent: Matthias Hammer, Dipl.-Biologe, Koordinierungsstelle
Fledermäuse Nordbayern
Gefördert durch:
Das Artenhilfsprogramm Fledermäuse in Bayern
Aufgaben und Ergebnisse der Koordinationsstelle für Fledermausschutz in
Nordbayern
Matthias Hammer (Dipl.-Biol.),
Das Artenhilfsprogramm Fledermäuse in Bayern wurde 1985 vom Bayerischen Landesamt
für Umweltschutz im Auftrag des Bayerischen Staatsministeriums für Landesentwicklung und
Umweltfragen begonnen.
Für die Durchführung wurden zwei Koordinationsstellen für den Fledermausschutz
eingerichtet:

Koordinationsstelle für den Fledermausschutz in Südbayern: zuständig für die
Regierungsbezirke Niederbayern, Oberbayern und Schwaben: Seit 1995 am Department
Biologie II der Universität München unter der Leitung von Dr. Andreas Zahn.

Koordinationsstelle für den Fledermausschutz in Nordbayern: zuständig für die
Regierungsbezirke Unterfranken, Mittelfranken, Oberfranken sowie die Oberpfalz: Am
Lehrstuhl für Tierphysiologie der Universität Erlangen (ehemals Institut für Zoologie II,
Prof. Otto von Helversen) angesiedelt. Leitung Matthias Hammer.
Das Bayerische Landesamt für Umwelt (LfU) ist gleichzeitig für die Gesamtkoordination und
die fachliche Aufsicht über beide Koordinationsstellen zuständig.
Für die Durchführung des Forschungsvorhabens stellt das Bayerische Umweltministerium
jährlich etwa 200.000 € zur Verfügung. Daraus werden u.a. an den beiden Universitäten zwei
Fachkräfte in Teilzeitstellen finanziert, daneben auch freie Mitarbeiter über Werkverträge. Die
Laufzeit des Forschungsvorhabens erstreckt sich i.d.R. jeweils über zwei Jahre.
Die beiden Koordinationsstellen für Fledermausschutz in Bayern existieren seit 1985, also
seit nunmehr über 28 Jahren. Diese hohe Kontinuität sowohl der Einrichtung als auch der
zuständigen Ansprechpartner stellt eine wichtige Ursache für deren Akzeptanz und den
Erfolg dar.
Die wichtigsten Inhalte des Forschungsvorhabens und damit die Aufgaben der
Koordinationsstellen sind:
 Bestandserfassung und Monitoring bekannter Fledermausquartiere (insbesondere der
FFH-Anhang II Arten)
 Untersuchung der Verbreitung und Bestandsentwicklung der heimischen Fledermausarten
 Aufbau eines Betreuungssystems für wichtige Fledermausquartiere durch örtliche
Naturschützer
 Beratung von ehrenamtlichen Fledermausschützern und Besitzern von
Fledermausquartieren in allen Fragen des Fledermausschutzes (Bau- und
Renovierungsmaßnahmen an Fledermausquartieren, Quartiersicherung und neuschaffung)
 Beratung von Naturschutz- und weiteren Behörden sowie von Berufsverbänden
 Erarbeitung fachlicher Stellungnahmen als Grundlage von Auflagen und Bescheiden der
Naturschutzbehörden
Gefördert durch:
 Beobachtung der Bestandsentwicklung in Quartieren, in denen Umbau- und
Schutzmaßnahmen durchgeführt wurden
 Betreuung der bayernweiten Fledermausdatenbank
 Erarbeiten wissenschaftlicher Publikationen und spezieller Schutzprogramme für
besonders gefährdete Arten, Mitarbeit bei der Erstellung des Bayerischen
Fledermausatlanten („Fledermäuse in Bayern“, MESCHEDE & RUDOLPH 2004)
 Information der Öffentlichkeit über Anliegen und Notwendigkeit des Fledermausschutzes
(z.B. Aktion „Fledermäuse willkommen“)
 Beratung, Schulung und Weiterbildung von haupt- und ehrenamtlichen
Fledermausschützern und Arbeitsgruppen, die Fledermauserfassungen durchführen
 Vermittlung von Kontaktadressen der verschiedensten mit dem Fledermausschutz befassten Einrichtungen und Personen
Die Koordinationsstellen halten engen Kontakt zu den staatlichen Naturschutzbehörden und
zu den zahlreichen ehrenamtlich tätigen Fledermausschützern, die überwiegend in den
Kreisgruppen der Naturschutzverbände und den Verbänden der Höhlenforscher organisiert
sind. Die Zahl der aktiven Fledermausschützer in Bayern beläuft sich auf ca. 250 bis 300. Sie
sind meist die ersten Ansprechpartner für die Bevölkerung in den Landkreisen und Städten
und tragen viel zur Bewusstseinsbildung und Sensibilisierung der Öffentlichkeit, zur
Bestandserfassung und zum Schutz der Quartiere bei. Häufig müssen sie auch in
“Feuerwehreinsätzen” spontan handeln und beraten, beispielsweise wenn Fledermäuse bei
Renovierungsarbeiten oder Baumfällungen entdeckt werden.
Eine wesentliche Aufgabe der Koordinationsstellen ist es, die aktiven Fledermausschützer
durch Schulungen, gemeinsame Begehungen u. ä. weiterzubilden und das methodische
Vorgehen bei den Zählungen aufeinander abzustimmen. Die Aufrechterhaltung eines
bayernweit hohen fachlichen Standards sowohl im Fledermausschutz als auch bei der
Erfassung und Dokumentation der Vorkommen wird vom LfU als wichtige Aufgabe der
Koordinationsstellen angesehen. Bei den Koordinationsstellen laufen die
Fledermausnachweise aus allen Landesteilen zusammen.
Die Koppelung der Koordinationsstellen für Fledermausschutz an die Universitäten München
und Erlangen bringt etliche Vorteile mit sich:
 Sie gewährleistet ein hohes fachliches Niveau bei der Durchführung des
Forschungsvorhabens und bei der einheitlichen Bewertung von
Fledermausschutzanliegen.
 Die Koordinationsstellen sind unabhängig und damit von allen Seiten respektiert.
 Im Bedarfsfall können bei speziellen Fragestellungen moderne Methoden der
Feldforschung wie Telemetrie oder Aufzeichnung von Echoortungsrufen angewandt und
bei der Bewältigung solcher umfangreichen Aufgaben auf das Angebot von studentischen
Hilfskräften zurückgegriffen werden.
 An den Universitäten wird angewandte Grundlagenforschung zur Ökologie der
einheimischen Arten im Rahmen von Diplom-, Staatsexamens- oder Doktorarbeiten
durchgeführt, deren Ergebnisse unmittelbar in Schutzkonzepte einfließen können.
Gefördert durch:
Schutz und Monitoring von Fledermausbeständen
Zu den zentralen Aufgaben des Forschungsvorhabens gehören die Erfassung der
Fledermausvorkommen sowie die Dauerbeobachtung von Fledermausbeständen zur
Dokumentation der Bestandsentwicklung. Bis heute fand in allen Landkreisen Bayerns
zumindest eine “Grundinventarisierung” der auffälligen potentiellen Fledermausquartiere
statt. Der Kenntnisstand über die Verbreitung der Dachböden besiedelnden Arten,
insbesondere des Großen Mausohrs, in Bayern ist daher als gut einzuschätzen.
Anders verhält es sich bei den Arten, die Baumhöhlen oder Spaltenquartiere an Gebäuden
besiedeln. Hier hängt der regionale Erfassungsgrad ganz wesentlich von den Aktivitäten der
Fledermausschützer vor Ort, der Öffentlichkeitsarbeit oder auch von speziellen
Untersuchungen im Rahmen von wissenschaftlichen Arbeiten ab.
Die Dauerbeobachtung (Monitoring) erfolgt im Rahmen des Forschungsvorhabens zum
einen an gut zählbaren Arten in Sommerquartieren, also am Großen Mausohr, der
Wimperfledermaus und an Großer und Kleiner Hufeisennase in den Wochenstubenkolonien
sowie an (Männchen-) Kolonien der Zweifarbfledermaus. Zum anderen in Winterquartieren
(Höhlen, Keller, Stollen, Festungsanlagen), überwiegend in Nordbayern. Von mehr als 1.000
einzelnen potentiellen Winterquartieren, die seit Beginn der 1980er Jahre in Nordbayern
kontrolliert worden sind, stellen zahlreiche Objekte sogenannte
“Dauerbeobachtungswinterquartiere” dar. Diese werden einmal jährlich ungefähr zur
gleichen Jahreszeit kontrolliert.
Das bayerische Fledermausmonitoringprogramm ist so angelegt, dass es eine unabhängige
Dauerbeobachtung der Bestandsentwicklung der verschiedenen Arten darstellt, aber auch
als Erfolgskontrolle von Schutzmaßnahmen an einzelnen Kolonien oder Quartieren bzw. der
“Früherkennung” von Beeinträchtigungen dienen kann. Bei diesem Monitoring handelt es
sich um eines der umfangreichsten und langandauerndsten Dauerbeobachtungsvorhaben im
Artenschutz in Bayern.
Das Monitoring der Fledermäuse in Bayern zeigt, dass die Populationen einiger Arten
anwachsen (Großes Mausohr, Große und Kleine Hufeisennase, Wasserfledermaus,
Bartfledermäuse und Braunes Langohr), die der anderen Arten zumindest nicht abnehmen.
Das Fledermausmonitoringprogramm hat einen wichtigen Begleiteffekt für den wirksamen
Schutz von bedeutenden Fledermauskolonien bzw. -vorkommen: Die Koordinationsstellen
bzw. die ehrenamtlich tätigen Fledermausschützer halten zumindest jährlich einen
regelmäßigen Kontakt zu Quartierbesitzern oder -verwaltern aufrecht. Notwendige
Renovierungsarbeiten u. ä. können im Regelfall so gelenkt werden, dass die Tiere keinen
Schaden nehmen und die Kolonien erhalten bleiben.
(gez. Matthias Hammer, Dipl.-Biol.)
Koordinationsstelle für Fledermausschutz in Nordbayern
Gefördert durch:
Program na pomoc netopýřím druhům v Bavorsku
Úkoly a výsledky koordinačního místa pro ochranu netopýrů v severním
Bavorsku
Matthias Hammer (Dipl.-Biol.)
Program na pomoc netopýřím druhům v Bavorsku byl zahájen v roce 1985 Bavorským
zemským úřadem pro životní prostředí v pověření Bavorského státního ministerstva pro
zemský rozvoj a otázky životního prostředí.
K realizaci byla zřízena dvě koordinační místa pro ochranu netopýrů:

Koordinační místo pro ochranu netopýrů v jižním Bavorsku: příslušné pro kraje Dolní
Bavorsko, Horní Bavorsko a Švábsko: od roku 1995 na oddělení Biologie II Univerzity
Mnichov pod vedením Dr. Andrease Zahna.

Koordinační místo pro ochranu netopýrů v severním Bavorsku: příslušné pro kraje Dolní
Franky, Střední Franky, Horní Franky a dále Horní Falc: sídlo na katedře fyziologie
živočichů Univerzity Erlangen (někdejší Institut pro zoologii II, Prof. Otto von Helversen).
Vedoucí Matthias Hammer.
Bavorský zemský úřad pro životní prostředí (Bayerisches Landesamt für Umwelt - LfU) je
současně příslušný pro celkovou koordinaci a odborný dozor nad oběma koordinačními
místy.
Na realizaci výzkumného záměru poskytuje Bavorské ministerstvo životního prostředí ročně
částku zhruba 200.000 €. Z prostředků jsou financovány mj. dvě odborné síly na částečný
pracovní úvazek na obou univerzitách, vedle toho také nezávislí spolupracovníci
prostřednictvím smluv o dílo. Doba běhu výzkumného záměru trvá zpravidla vždy dva roky.
Obě koordinační místa na ochranu netopýrů v Bavorsku existují od roku 1985, tedy již více
než 28 let. Tato vysoká kontinuita jak zařízení, tak i příslušných kontaktních osob je
významným důvodem jejich akceptace a úspěchu.
Nejdůležitější témata výzkumného záměru a tím úlohy koordinačních míst jsou:
 zjištění stavu a monitoring známých úkrytů netopýrů (zejména podle přílohy FFH II
přírodní druhy)
 průzkum rozšíření a vývoje stavu domácích druhů netopýrů
 vybudování systému péče pro důležité úkryty netopýrů místními ochránci přírody
 poradenství dobrovolných ochránců netopýrů a majitelů úkrytů netopýrů ve všech
otázkách ochrany netopýrů (stavební opatření a renovace úkrytů netopýrů, zajištění a
nové vytvoření úkrytů)
 poradenství orgánů ochrany přírody a dalších institucí a profesních sdružení
 vypracování odborných posudků jako základ pro uložení podmínek a rozhodnutí orgánů
ochrany přírody
Gefördert durch:
 pozorování vývoje stavu jedinců v úkrytech, ve kterých jsou prováděny přestavby a
ochranná opatření
 vedení celobavorské databáze o netopýrech
 vypracování vědeckých publikací a speciálních programů na ochranu obzvláště
ohrožených druhů, spolupráce při tvorbě bavorského atlasu netopýrů („Netopýři
v Bavorsku / Fledermäuse in Bayern“, MESCHEDE & RUDOLPH 2004)
 informace pro veřejnost ohledně úkolů a nutnosti ochrany netopýrů (např. akce „Netopýři
vítáni“)
 poradenství, školení a další vzdělávání profesionálních a dobrovolných ochránců netopýrů
a pracovních skupin, které se zabývají sčítáním netopýrů
 zprostředkování kontaktních adres nejrůznějších zařízení a osob, která se zabývají
ochranou netopýrů
Koordinační místa jsou v těsném kontaktu se státními orgány ochrany přírody a s četnými
dobrovolnými ochránci netopýrů, kteří jsou převážně organizováni v okresních skupinách
svazů na ochranu přírody a ve svazech speleologů. Počet aktivních ochránců netopýrů
v Bavorsku činí cca 250 až 300 osob. Ti jsou zpravidla prvními kontaktními osobami pro
obyvatelstvo v okresech a městech a velmi přispívají k vytváření vědomí a senzibilizaci
veřejnosti, k evidenci stavů zvířat a k ochraně úkrytů. Často také musejí spontánně jednat a
poradit při “akcích hasičů”, kupříkladu když se přijde na netopýry při renovačních pracích a
kácení stromů.
Zásadní úlohou koordinačních míst je další vzdělávání v metodických postupech při sčítání
netopýrů a koordinace aktivních ochránců netopýrů pomocí školení, společných inspekčních
pochůzek apod. Zachování vysokého celobavorského odborného standardu jak v ochraně
netopýrů, tak při evidenci a dokumentaci výskytu jedinců je ze strany LfU považována za
významnou úlohu koordinačních míst. V koordinačních místech se sbíhají důkazy o pobytu
netopýrů ze všech částí země.
Napojení koordinačních míst pro ochranu netopýrů na univerzity Mnichov a Erlangen přináší
několik výhod:
 Zaručuje vysokou odbornou úroveň při realizaci výzkumného záměru a při jednotném
hodnocení ochrany netopýrů.
 Koordinační místa jsou nezávislá a proto obecně respektovaná.
 V případě potřeby je možné u speciálních otázek využít moderní metody sondážního
výzkumu, jako jsou telemetrie nebo záznam ozvěn pro určení polohy, a při zvládání
takových rozsáhlých úloh je možné se opřít o nabídku studentských pomocných sil.
 Na univerzitách se provádí základní výzkum ekologie domácích druhů v rámci
diplomových nebo doktorandských prací a dále v rámci státních zkoušek, jejich výsledky
mohou být bezprostředně převzaty do konceptů ochrany.
Gefördert durch:
Ochrana a monitoring stavu netopýrů
K ústředním úlohám výzkumného záměru patří evidence výskytu netopýrů a dále trvalé
sledování stavu netopýrů k dokumentování vývoje jejich stavů. Do dnešního dne proběhla ve
všech okresech Bavorska nejméně jedna “zásadní inventura” nápadných potenciálních
úkrytů netopýrů. Stav vědomostí o rozšíření druhů osídlujících půdní prostory, zejména
Netopýra velkého, proto v Bavorsku hodnotíme jako dobrý.
Situace se liší u druhů sídlících v dutinách stromů nebo v puklinách a štěrbinách na
budovách. Zde závisí regionální stupeň evidence velmi podstatně na aktivitách ochránců
netopýrů na místě samotném, na práci s veřejností nebo na speciálních výzkumech v rámci
vědeckých prací.
Trvalé pozorování (monitoring) se koná v rámci výzkumného záměru zaprvé na dobře
spočitatelných druzích v jejich letních úkrytech, tedy u Netopýra velkého, Netopýra brvitého a
Velkého a Malého vrápence v mateřských koloniích a u (samičích) kolonií Netopýra
pestrého. Dále pak v zimovištích (jeskyních, sklepích, štolách, pevnostech), převážně
v severním Bavorsku. Z více než 1.000 jednotlivých potenciálních zimovišť, která byla od
začátku osmdesátých let v severním Bavorsku kontrolována, představují mnohé objekty
takzvané „trvale monitorované úkryty”. Ty jsou kontrolovány jednou ročně zhruba ve stejném
ročním období.
Bavorský program monitoringu netopýrů je založen tak, že představuje nezávislé trvalé
pozorování vývoje stavu jedinců různých druhů, ale také následnou kontrolu ochranných
opatření jednotlivých kolonií nebo úkrytů, resp. může sloužit k “včasnému rozpoznání”
různých ohrožení. Při tomto monitoringu se jedná o jeden z nejrozsáhlejších a nejdéle
trvajících záměrů trvalého sledování v oblasti ochrany přírodních druhů v Bavorsku.
Monitoring netopýrů v Bavorsku ukazuje, že se populace jednotlivých druhů rozrůstají
(Netopýr velký, Velký a Malý vrápenec, Netopýr vodní, netopýři vousatí a Netopýr ušatý),
stavy ostatních druhů se alespoň nesnižují.
Program monitoringu netopýrů má významný průvodní efekt pro účinnou ochranu
významných kolonií netopýrů, případně míst jejich výskytu: Koordinační místa, resp.
dobrovolně činní ochránci netopýrů nejméně jednou ročně udržují pravidelný kontakt
s majiteli nebo správci úkrytů netopýrů. Nutné renovační práce apod. je možné zpravidla řídit
tak, aby zvířata neutrpěla škodu a aby kolonie zůstaly zachovány.
(podepsán Matthias Hammer, Dipl.-Biol.)
Koordinační místo pro ochranu netopýrů v severním Bavorsku
Gefördert durch:
Der Fledermausbestand vom Westerzgebirge Modellbeispiel der Fledermausforschung
Referenten:
Mgr. Premysl Tájek, Botaniker, Verwaltung
Landschaftsschutzgebiete (LSG)- Kaiserwald - Marienbad
Mgr. Pavla Tájková, Zoologin, Verwaltung
Landschaftsschutzgebiete (LSG) - Kaiserwald – Marienbad
Gefördert durch:
Fledermäuse des westlichen Erzgebirges
Das westliche Erzgebirge wurde als Modelgebiet für die faunistische Kartierung und
Überwachung der Fledermäuse in Westböhmen gewählt. In der Gegenwart werden
in diesem Bereich an die 60 Winterquartiere der Fledermäuse überwacht und es
werden alljährlich Abfang und Beringung der Fledermäuse an 3 Standorten
vorgenommen (unregelmäßig dann an weiteren 3 Standorten). Dank der früheren
Gewinnung der Schwermetallerze befinden sich in diesem Raum viele verlassene
Grubenwerke in einem erheblichen Höhengradient ab 440 bis 1043 über NN, die zu
den bedeutendsten Winterquartieren der Fledermäuse in Westböhmen gehören.
Es wurden die Häufigkeiten der Fledermäuse in den jeweiligen Winterquartieren
präsentiert, die Häufigkeit der einzelnen Arten der Fledermäuse, der Vergleich der
Artenzusammensetzung der Fledermäuse an den gleichen Standorten während der
Überwinterung und während des Schwärmens, das Verhältnis der Geschlechter bei
den jeweiligen Fledermausarten während des Schwärmens, die interessantesten
Überflüge der beringten Einzeltiere (max. um die 100-km-Entfernung aus Böhmen
und Sachsen). Präsentiert wurde auch die „Treue“ der Einzeltiere zu ihren
Standorten fürs Schwärmen und die Zahlen der Wiederaabfänge in Abhängigkeit von
der Fledermausart.
Der am häufigsten besuchte Winterquartier und Schwärmestandort in diesem Gebiet
ist die ehemalige Grube Mauricius, es gibt hier jedoch auch mehrerer weitere
Grubenwerke, wo in einer Nacht mehr als 100 Exemplare abgefangen werden. Der
Standort wird seit 2005 regelmäßig überwacht. Eine Ausnahmestellung besitzt in
diesem Gebiet die Aufzeichnung über das Vorkommen der Teichfledermaus – es
geht um die erste Aufzeichnung in Westböhmen.
Die Überwachungsergebnisse der Fledermauswinterquartiere wurden in der
Zeitschrift Vespertilio veröffentlicht (Tájek P., Bufka L., Tájková P., Matějů J. et
Horáček D. (2011): Fauna der Fledermäuse im westlichen Erzgebirge: Funde aus
den Jahren 2004 - 2011. Vespertilio 15: 101 - 120.).
Gefördert durch:
Netopýři západních Krušných hor
Západní Krušné hory byly použity jako modelové území k ukázce faunistického
mapování i monitoringu netopýrů v západních Čechách. V současnosti je v oblasti
monitorováno přes 60 netopýřích zimovišť a každoročně probíhá letní odchyt a
kroužkování na 3 lokalitách (nepravidelně pak na dalších 3). Díky těžbě kovových rud
se v oblasti nachází značné množství opuštěných důlních děl na poměrně značném
výškovém gradientu od 440 do 1043 m n. m., které patří k nejvýznamnějším
zimovištím netopýrů v západních Čechách.
Prezentovány byly početnosti netopýrů na jednotlivých zimovištích, početnost
jednotlivých druhů netopýrů, srovnání druhového složení netopýrů na stejných
lokalitách během zimování a během swarmingu, poměr pohlaví u jednotlivých druhů
netopýrů během swarmingu, nejzajímavější přelety známé díky okroužkovaným
jedincům (max. kolem 100 km z Čech i Saska). Prezentována byla také „věrnost“
jedinců svým swarmingovým lokalitám a počty retrapů v závislosti na druhu netopýrů.
Nejpočetnějším zimovištěm i swarmingovou lokalitou v území je bývalý důl Mauricius,
nachází se zde však i několik dalších důlních děl, kde dosahují počty odchycených
netopýrů během jediné noci přes 100 ex. Lokalita je pravidelně monitorována od roku
2005. Výjimečným nálezem z území je záznam o výskytu netopýra pobřežního – jde
o první záznam ze západní poloviny Čech.
Výsledky z monitoringu netopýřích zimovišť byly publikovány v časopise Vespertilio
(Tájek P., Bufka L., Tájková P., Matějů J. et Horáček D. (2011): Fauna netopýrů
západních Krušných hor: nálezy z let 2004–2011. Vespertilio 15: 101–120.).
Gefördert durch:
Fledermäuse im Fichtelgebirge
Referent: Stefan Schürmann, Dipl.-Ing. (FH) Landespflege,
Untere Naturschutzbehörde Wunsiedel
Gefördert durch:
Fledermäuse im Fichtelgebirge
Dipl.-Ing. Stefan Schürmann
untere Naturschutzbehörde Landratsamt Wunsiedel i. Fichtelgebirge
Im Fichtelgebirge wurden bisher 17 Fledermausarten nachgewiesen. Mit nur einer
Wochenstube konnte der Kleine Abendsegler und die Große Bartfledermaus, der
Große Abendsegler, das Graue Langohr, die Bechstein- und Breitflügelfledermaus
konnte nur als Einzeltiere und mit dem Batcorder nachgewiesen werden.
Die Wasserfledermaus kommt an fast jeder größeren Wasserfläche im Landkreis
vor. Nachweise von größeren Gruppen (<10) werden regelmäßig in Vogelkästen
gefunden. Die Art ist in vielen Felsenkellern im Winterquartier nachgewiesen.
An den Scheunen im Landkreis findet man fast 60% aller Wochenstuben im
Landkreis. Hinter den Holzverkleidungen, meist auf der Ostseite kann man die
Quartiere leicht erkennen. An den benutzten Stellen hat sich durch den Urin der Tiere
das Holz hell verfärbt. Gerade bei der sehr seltenen Mopsfledermaus sieht man an
lang genutzten Quartieren (>25 Jahre) fast weiße Verfärbungen.
Die Kleine Bartfledermaus ist mit sieben nachgewiesenen Wochenstuben über den
ganzen Landkreis verteilt. Die Wochenstuben befinden sich ausschließlich an den
Scheunen. In den kalten Wintern findet man die Bartfledermaus vereinzelt in den
Felsenkellern. Bevorzugter Jagdlebensraum sind Straßen und Wege im Wald.
Von der Fransenfledermaus konnten bisher zwei Wochenstuben an Scheunen im
Landkreis nachgewiesen worden. Sie ist aber über den ganzen Landkreis verteilt
anzutreffen und häufig in den Winterquartiren vertreten.
Vom Großen Mausohr sind nur wenige Hangplätze mit 1-3 Tieren im Landkreis
bekannt. Einzeltiere findet man vereinzelt in Fledermauskästen, sowie Fraßplätze auf
überdachten Balkonen. Der wärmeliebenden Art ist es im Fichtelgebirge zu kalt und
es fehlen die als Jagdlebensraum bevorzugten alten Buchenwälder. Das Große
Mausohr ist im Winter in den Winterquartieren häufiger nachzuweisen als im
Sommer.
Die Zwergfledermaus ist mit fast 30 Wochenstuben die im Landkreis meist
verbreitete Art. Vom Einfamilienhaus, Flachdächern an Garagen bis zur Scheune
werden alle Gebäudearten als Sommerquartier genutzt. Wenige Quartiere aber
regelmäßig. Als Winterquartier ist nur ein grpßer alter Hauskeller in Marktredwitz
bekannt. Die Zwergfledermaus jagt in der Stadt, im wald und der Feldflur und ist von
allen Arten am wenigsten spezialisiert.
Die Mückenfledermaus wurde 2009 erstmals an verschiedenen Stellen im
Herbstzug erfasst. Seit dieser Zeit wurde diese Art auch über das ganze Jahr mit
dem Batcorder im Landkreis nachgewiesen.
Von der Rauhautfledermaus konnten bisher nur ein Jungtier und eines im Winter in
einem Holzstoß nachgewiesen werden. Mit dem Batcorder wird die Art im gesamten
Landkreis nachgewiesen. Wegen der vielen Sozialrufe ist auch mit Wochenstuben in
der Zukunft zu rechen.
Die Zweifarbfledermaus wurde bisher nur mit Einzeltieren an zwei Scheunen
nachgewiesen. Einflüge von Tieren im Winter gibt es jährlich. Die sehr hoch fliegende
Art ist im gesamten Landkreis mit dem Batcorder nachgewiesen worden.
Die Nordfledermaus ist mit 20 Wochenstuben im Fichtelgebirge weit verbreitet. In
Bayern befinden sich die Wochenstuben alle über 600 müNN. Der Landkreis
Gefördert durch:
Wunsiedel sind die meisten bisher nachgewiesenen Wochenstuben in Bayern. Die
Wochenstuben befinden sich zur Hälfte an Scheunen und die anderen hinter mit
Schiefer verkleideten Kaminen an Einfamilienhäusern. Der Kot ist dann, in nicht
ausgebauten Dachböden rund um den Kamin zu finden. Die Nordfledermaus ist nur
zur Wochenstubenzeit für drei Monate im Fichtelgebirge zu finden. Sie jagt
ausdauernd an Straßenlaternen und an Waldrändern und fliegt z.T. sehr hoch.
Das Braune Langohr ist eine häufige Art im Fichtelgebirge. Die Wochenstuben
findet man an Scheunen, in Vogelkästen und in großen Dachböden. Die Art ist in fast
jedem Winterquartier anzutreffen.
Die Mopsfledermaus als FFH II-Art hat im Landkreis Wunsiedel (20 Wochenstuben)
und im angrenzenden Landkreis Tirschenreuth (20 Wochenstuben) die
Hauptverbreitung in Bayern. Insgesamt sind in Bayern nur ca. 60 Wochenstuben
bekannt. Bis auf ein Quartier hinter einem Fensterladen findet man die
Wochenstuben ausschließlich hinter Holzbrettern an Scheunen. Die
Mopsfledermaus meidet das Licht und jagt bevorzugt am Ortsrand in Obstwiesen
oder entlang von Hecken oder Straßenbäumen. Im Winterquartier ist die Art
vereinzelt nur bei Temperaturen unter -10°C anzutreffen.
Gefördert durch:
Netopýři ve Smrčinách
Dipl.-Ing. Stefan Schürmann
Úřad pro ochranu přírody okresního úřadu Landratsamt Wunsiedel i. Fichtelgebirge
Ve Smrčinách bylo doposud prokázáno 17 druhů netopýrů. Pouze jednu mateřskou
kolonii bylo možné doložit u netopýra stromového a netopýra Brandtova, zatímco u
netopýra rezavého, netopýra dlouhouchého, netopýra velkouchého a netopýra
večerního bylo možné za pomoci batcorderu doložit jen samostatné jedince.
Netopýr vodní se vyskytuje téměř u každé větší vodní plochy v okresu. Důkazy o
větších skupinách (<10) pravidelně nacházíme v ptačích budkách. Druh je prokázán
v mnoha skalních sklepích jako zimovištích.
Ve stodolách v okrese se nachází téměř 60% všech mateřských kolonií v okrese. Za
dřevěným obložením, většinou na východní straně, je možno příbytky snadno
rozpoznat. Na používaných místech je dřevo v důsledku působení moče zvířat
zbarvené světle. Právě u velmi vzácného netopýra černého je na dlouho užívaných
místech pobytu (>25 let) dřevo zbarvené téměř doběla.
Malý netopýr vousatý je svými sedmi doloženými mateřské koloniemi zastoupen na
celém území okresu. Mateřské kolonie se nacházejí výlučně na stodolách. V průběhu
chladné zimy najdeme netopýra vousatého ojediněle ve skalních sklepích.
Oblíbenými lovišti jsou ulice a lesní cesty.
U netopýra řasnatého bylo zatím na okrese možné prokázat dvě mateřské kolonie
na stodolách. Tento druh netopýra je však rozptýlen po celém okrese a často se
vyskytuje v zimovištích.
U netopýry velkého známe jen několik míst, kde zimuje zavěšen, s 1 - 3 jedinci.
Jednotlivá zvířata se ojediněle nacházejí v netopýřích budkách, a dále na místech
krmení na zastřešených balkonech. Tomuto druhu, který miluje teplo, je ve
Smrčinách příliš chladno a chybějí mu jako lovný revír jím upřednostňované staré
bukové lesy. Netopýr velký je v zimě v zimovištích častěji k vidění než v létě.
Netopýr hvízdavý je se svými téměř 30 mateřskými koloniemi nejrozšířenější druh v
okrese Wunsiedel. Za letní místo pobytu volí rodinný dům, plochou střechu garáže až
po stodolu. Ve volbě ale neprojevuje pravidelnost. Jako zimoviště je znám jen velký
starý domovní sklep v Marktredwitz. Netopýr hvízdavý loví ve městě, v lese a na poli
a je ze všech druhů nejméně specializován na konkrétní podmínky.
Netopýr nejmenší byl poprvé zachycen v roce 2009 při podzimním tahu na
nejrůznějších místech. Od té doby je přítomnost tohoto druhu v okrese prokázána i
po celý rok pomocí batcorderu.
U netopýra parkového bylo možné doložit přítomnost jednoho mladého jedince a
jednoho zvířete v zimě v hromadě dřeva. Pomocí batcorderu je jeho výskyt doložen
v celém okrese. Kvůli sociálnímu volání je třeba do budoucna počítat i s mateřskými
koloniemi.
Netopýr pestrý byl doposud prokázán jen ve dvou výskytech jedinců na dvou
stodolách. Dolety zvířat v zimě se konají každoročně. Tento druh, který létá velmi
vysoko, byl doložen pomocí batcorderu v celém okrese.
Netopýr severní je široce rozšířen a vykazuje toho času 20 mateřských kolonií ve
Smrčinách. V Bavorsku se nacházejí jeho mateřské kolonie všechny ve výšce nad
Gefördert durch:
600 m.n.m. V okrese Wunsiedel je většina dosud doložených mateřských kolonií
v Bavorsku. Mateřské kolonie se nacházejí zčásti na stodolách a zčásti za
břidlicovým obložením komínů na rodinných domech. Trus pak leží v nedokončeném
podkroví kolem komína. Netopýr severní se zdržuje ve Smrčinách jen po dobu
existence mateřských kolonií tři měsíce v roce. Loví vytrvale pod pouličními světly a
na okraji lesa a někdy létá velmi vysoko.
Netopýr ušatý je ve Smrčinách velmi častým druhem. Mateřské kolonie se nacházejí
na stodolách, v ptačích budkách a ve velkých podkrovních prostorách. S tímto
druhem je možné se setkat téměř na každém zimovišti.
Netopýr černý jako druh podléhající agendě FFH II je z celého Bavorska nejvíce
rozšířen v okrese Wunsiedel (20 mateřských kolonií) a přilehlém okrese
Tirschenreuth (20 mateřských kolonií). Celkem je v Bavorsku známo jen cca 60
mateřských kolonií. Až na jedno místo pobytu ve výloze se všechny mateřské kolonie
nacházejí výlučně za prkny na stodolách. Netopýr černý se vyhýbá světlu a loví
nejraději na okraji sídelního celku na ovocných lukách nebo podél křovin nebo ve
stromech lemujících silnici. V zimovištích na tento druh narazíme ojediněle jen při
teplotách pod -10 °C.
Gefördert durch: