ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV

Z[KLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV
Za N{dražím 222, 381 01 Český Krumlov
ABSOLVENTSK[ PR[CE
ŽIVOT PŮVODNÍCH OBYVATEL AMERIKY
Autor pr{ce:
Kl{ra Benešov{, IX.B
Vedoucí pr{ce: Mgr. Markéta Pospíšilov{
Školní rok:
2010–2011
©2011 Z{kladní škola Za N{dražím, Český Krumlov
[email protected]
Obsah:
ÚVOD
3
1.
KDO JSOU INDIÁNI?
3
2.
ŽIVOT
3
2.1.
2.2.
2.2.1.
2.2.2.
2.2.3.
2.2.4.
2.2.5.
2.2.6.
2.2.7.
3.
KMENY SEVEROAMERICKÝCH INDIÁNŮ
ZVYKY A TRADICE
INDIÁNSKÁ DUŠE A NÁBOŽENSTVÍ
TANEC
HUDBA
ODĚV
POVINNOSTI
ZÁKONY
RODINA A POSTAVENÍ ŽEN
4
5
7
7
9
9
10
10
11
BĚLOŠI NA INDIÁNSKÉM ÚZEMÍ
11
LITERATURA
13
ANOTACE
14
PŘÍLOHA
15
2
Úvod
Vybrala jsem si toto téma, protože se o indi{ny zajím{m. Myslím, že se o nich mluví
velmi m{lo a lidé by měli vědět, jak to vlastně bylo s původními obyvateli Ameriky.
Je to velice zajímavé téma, i když někdy smutné. Spousta lidí ani neví, že nějací
indi{ni byli v Americe dříve než nynější obyvatelé.
1. Kdo jsou indi{ni?
Indi{ni jsou původní obyvatelé Ameriky. Pojmenoval je takto Kryštof Kolumbus,
který si myslel, že se dostal do Indie. Předchůdci indi{nů přišli do Ameriky přes tzv.
Beringovu šíji. Bylo to v době ledové, kter{ způsobila výrazný pokles hladiny, a tak
mezi Sibiří a Severní Amerikou vznikl pevninský most. Přistěhovalectví trvalo
tisíciletí, ale bylo přerušeno zvýšením hladiny, protože voda zatopila Beringovu šíji.
2. Život
Život indi{nů je určitě rozdílný než n{š život v civilizovaných zemích střední
Evropy. Mají jinou kulturu, tradice, za důležité věci považují něco jiného než my.
Jsou vychov{v{ny jiným způsobem a uctívají jiného boha. S bílými Američany, kteří
přišli do Ameriky později, se nikdy neshodli a v{lčí spolu dodnes. Ti donutili
indi{ny žít v malých rezervacích. V USA je přibližně 310 indi{nských rezervací, které
zaujímají celkem 2,3 % území. Jejich z{kony se mezi sebou liší. V rezervacích mají
pravomoc kmenové rady. Většinou se v každém kmeni žije podobně. Přes den
zůst{vají vesnice polopr{zdné, najdeme tu jen starší obyvatele a matky s malými
dětmi, nebo umělce ve svých díln{ch. Dospělí často cestují za prací do měst nebo
obděl{vají okolní políčka, kde je st{le hodně pr{ce. Jeden z dobrých sign{lů je, že
v rezervacích kles{ nezaměstnanost. Většinou pracují v soukromém sektoru, ve
školství, zdravotnictví a ve vl{dě. Pro indi{ny byli také důležité koně, kteří jim
pom{hali s lovením bizonů. Nejprve koně viděli jako potravu, ale později pochopili
3
jejich pravý význam a naučili se s nimi zach{zet. Kolem poloviny 17. století indi{ni
vytvořili na pl{ních Texasu a Oklahomy první domorodou jízdní kulturu v Severní
Americe.
2.1. Kmeny severoamerických indi{nů
Americk{ vl{da uzn{v{ existenci 267 různých kmenů, ale ve skutečnosti existovalo
1000 nebo více kmenových seskupení hovořících stovkami jazyků, přičemž některé
z nich se navz{jem liší asi jako angličtina od japonštiny. Ve způsobu života různých
kmenů byly veliké rozdíly. Nosili jiné oblečení, měli jiné n{boženství a způsob
obživy. Na to mělo veliký vliv podnebí a krajina, kde žili. První indi{ny, které
Evropané poznali, byli tzv. lesní indi{ni. Ti obývali Severní Ameriku na
severovýchodě. Byly to irokézské a algonkinské kmeny. Byli to vynikající pěstitelé
kukuřice, kter{ se od nich vyv{žela do okolí, ale také do Evropy. V roce 1825 se
k nadvl{dě v indi{nských rezervacích dostali kulturní kmeny Čikasawovů,
Čoktawovů a Kríkovů. V roce 1907 tvořili v rezervacích ¼ indi{nů z celkového počtu
640 000 indi{nů. Ti sídlili na jihovýchodě od lesních indi{nů. Evropané jim říkali
„civilizovaní indi{ni“, protože těžké pr{ce zad{vali otrokům a v{lečným zajatcům.
Na z{padě od Kríků žili Pueblané neboli Hopii. Hopi znamen{ v překladu
mírumilovní lidé, kteří přišli na území Arizony zhruba před dvěma tisíci lety.
Nach{zeli se v pohraničí USA a Mexika. Byli to zemědělské kmeny, které byli
pojmenov{ni od slova vesnice (pueblo). Žili v pueblu, což bylo obydlí z kamene
a z cihel sušených na slunci. Mělo několik pater a připomínalo pueblo, které se
objevuje ve filmech s Vinetuem. Z{padně od Mississippi sídlili lovci Dakotové neboli
Siouxové. Ti měli vždy nejhezčí a nejbohatší oděv. Lovili především bizony, kteří
byli jejich hlavní zdroj potravy. Jejich úhlavní nepř{telé byli Kaddové, Pawniové,
Wičitové a Arikarové. Na z{pad od řeky Churchill byly kmeny Tinajské. Ti se stýkali
s Eskym{ky. Byly to velmi bojovné kmeny, po příchodu bílých osadníků se začaly
stěhovat na jih do Texasu a Arizony. Jejich potomci jsou Apačové a Navahové.
4
Obyvatelé dnešních st{tů Oregon, Washington a Aljašky měli vyspělou kulturu,
zn{mí byli hlavně vyr{běním totemů. Na pobřeží tichého oce{nu sídlili rybolovci
Tinejci a Haidové. Lovili tuň{ky, lososy a velryby. Když indi{ni Ameriku osidlovali,
jednotlivé kmeny žily často izolovaně. Měly vlastní jazyk a vz{jemně proti sobě
bojovali. Všechno se změnilo příchodem koloniz{torů, přesně toto je vz{jemně
sjednotilo.
2.2. Zvyky a tradice
Indi{ni mají spoustu zvyků a tradicí, které r{di prov{dějí. Indi{n brzy r{no vstane
a seběhne k vodě. Čistou vodou si omyjí tv{ř. Poté si stoupne tv{ř tv{ří
přich{zejícímu dni, obr{cený ke slunci. Nabídne bohu svou modlitbu. Jeho družka
ho buď n{sleduje, nebo předejde, ale nikdy ho nesmí doprov{zet. Prérijní Indi{ni
považovali kruh za posv{tný symbol. Znamenal pro ně koloběh života, slunce
i měsíce, proto stavěli své t{bory při slavnostních příležitostech do kruhu. Prostor
uvnitř t{bora nazývali Siouxové hočoka a v jeho středu bylo vztyčeno velké poradní
teepee. V letních měsících se lidé siouxského n{roda shromaždovali k tomu, co vešlo
ve zn{most jako pow-wow. Šlo o setk{ní různých kmenů, které se sešly, aby utvořily
mobilní město z týpí. Někteří se oblékli své obřadní kostýmy, s péry a úžasnými
malovanými ozdobami. Lidé se sch{zeli k oslav{m, aby společně tančili a zpívali,
z{vodili na koních a hr{li hazardní hry, vyměnili si příběhy a zboží. Jelikož svatba
mezi členy stejného klanu nebyla většinou přípustn{, byly tyto ud{losti rovněž
příležitostí pro mladé muže a ženy z různých kmenů, aby se poznali a zamilovali.
Posv{tným místem Hopiů je kiva. Zjednodušeně je to chr{m, který slouží ke
společným modlitb{m a ritu{lům. Je vybudov{n pod zemí. Dost{vají se tam přes
žebřík. Vejde se do ní až sto lidí a přístup mají jen příslušníci kmene Hopiů. Hopiové
jsou zruční, a proto vyr{bí šperky a keramiku, kter{ patří mezi nejvyhled{vanějším
na světě. Pracují s přírodními materi{ly a barvami, které získ{vají z nerostů, hlíny
i kovu, například z tyrkysu, smaragdu atd. Jedním ze z{kladních geometrických
5
tvarů je kruhov{ spir{la, na níž vysvětlují princip času. Jejich tradiční jídlo je
kukuřično-masov{ polévka s plackami. Kukuřice je jeden z jejich symbolů, také tvoří
z{klad jejich jídelníčku a z{roveň listy používají na pletení košíků a koberců.
Vykon{vají obřady, při kterých si nasazují fantastické masky například tv{ře pt{ků,
zvířat, příšer nebo lidí, které představují zmíněné boží bytosti. Indi{ni byli velmi
soutěživí. Muži se předh{něli v tom, kdo zatančí kr{snější tanec, když se v{lčilo,
brali to Indi{ni jako sport. Nešlo o to vyvraždit sousední kmen, ale získat co nejvíce
poct. Bojovalo se do prvních padlých a poté se obě strany st{hly. Padlí byli pohřbeni
jako hrdinové a ještě dlouho se o nich vypr{vělo. Bojovníci, kteří se v boji nejvíce
vyznamenali, obdrželi pocty, obvykle v podobě orlích per, kter{ pak zdobila v{lečné
čelenky. Krvavé a vyvražďovací boje začaly až s příchodem bílých lidí.
Jedna
z nejzn{mějších indi{nských her je lacrosse. Hr{li ho Indi{ni od oblasti Velkých jezer
až po Atlantik. V době před příchodem Evropanů býval až dosti n{silnou a tvrdou
hrou a mnohdy se při něm řešily rodinné, územní i jiné spory. Sloužil ale i k udržení
kondice, podpoře týmové spolupr{ce a k n{boženským oslav{m v období klidu.
Lacrosse byl prosbou ke stvořiteli, ale také obřadem zasvěceným hromům, sedmi
starším oslavencům, kteří se pohybují napříč oblohou ze z{padu na východ čistíce
zemi větry a dešti. V některých irokézských společenstvích je lacrosse předepisovaný
jako léčebný ritu{l. Pravidly byl zkrocen až na zač{tku 60. let minulého století po
převzetí Evropany. Hrají ho Indi{ni dodnes a dokonce funguje oneidský lacrossový
tým, který se účastní i vysokých turnajů v této hře. Hr{čům bylo v této soutěži
dovoleno vše, aby dopravili míček velikosti vlašského ořechu do skórovajícího pole
protivníka. Snad jediné, co není dovoleno, je zvedat míček ze země, či přemisťovat ho
v r{mci hracího pole rukou. Indi{ni mezi sebou soupeřili i v klasických atletických
disciplín{ch jako je např. běh, skok do d{lky, lukostřelba a jiné. Také existovaly hry
n{ročné na dovednost a soustředění, jako jsou Sněžní hadi. Hra se hr{la v oblastech,
kde padal v zimě sníh. Herním n{činím byla dřevěn{ hůlka (had) siln{ několik
centimetrů a dlouh{ až tři metry se silnější špičkou a ke konci se zužující. Hůlka byla
vrh{na do koryta vytvořeného ve sněhu tažením polena. Ten had, který se doplazil
6
nejd{le, byl oceněn jako nejlepší. Při hr{ch a z{vodech vl{dla vždy vesel{ a uvolněn{
n{lada. Indi{ni nepodv{děli, i když uzavírali s{zky na vítěze, vždy se vše
spravedlivě rozdělilo, nad čímž se pozastavuje většina Evropanů, kteří o Indi{nech
píší. Významnou každoroční ud{lostí Čerokíů byly Slavnosti ohně, které
symbolizovaly konec starého a zač{tek nového roku. V tomto období byly uhašeny
ohně ve všech dom{cnostech a ohniště důkladně vyčištěna. N{sledovala ceremonie,
které se účastnili z{stupci všech sedmi rodů, a na jejím konci byl zažehnut nový oheň
na znamení nadch{zejícího roku. Z tohoto ohně byla posléze nově zap{lena všechna
ohniště.
2.2.1. Indi{nsk{ duše a n{boženství
Indi{ni nikdy nepochopili myšlení bílých lidí, kteří si myslí, že když mají více
majetku, budou šťastnější. Pravého indi{na však zajím{ myšlenka „Kolik služeb sem
prok{zal lidu?“ Většina lidí uzn{v{ n{boženství severoamerických indi{nů za
nejčistší a jejich představa o Velkém duchovi (stvořiteli) za nejvznešenějších ze všech
nekřesťanských vyzn{ní. Severoameričtí indi{ni nemají ž{dné kněze, modlitby nebo
oběti, ale směřují přímo k Velkému duchovi, který je neviditelný, avšak je vidí přes
jejich víru. Jsou velmi poctiví, mají jen dobré úmysly, jsou v hluboké zbožnosti
a úctě. Jednou o nich jeden muž řekl, „Je to spíše n{rod světců než horda divochů.“
Vždy se dok{žou postarat o chudé, nemocné, o staré lidi, vdovy a sirotky. Různé
kmeny nazývají velkého boha různě, avšak se shodnou, že je to duch nehmotný,
všemocný a dobrotivý. Prostupuje vesmír a je to nejvyšší vl{dce. Vše co se děje
kolem n{s, z{visí na jeho vůli. Přin{ší zlo i dobro, úspěch či neúspěch. Většina
indi{nů se nemodlí pouze za sebe, ale také za ostatní lidi.
2.2.2. Tanec
Tanec je z{kladní složkou všech obřadů u všech indi{nských kmenů Severní
Ameriky. Některé tance mají hluboké kořeny a legend{rní původ. Každý z tanců měl
7
jakéhosi "str{žce tanců". Tito str{žci před{vali tance z generace na generaci. Tanečníci
předv{dí zvířata, ud{losti, nadpřirozené věci, vrtí se, vyskakují a často hrabou jako
koně nebo bizoni. Pohybují se v rytmu bubnov{ní, které pro Indi{ny symbolizuje
srdeční puls a z{kladní rytmy veškerého života. Vyj{dření tancem a hudbou
znamen{ způsob, jak si udržet svou historii, kulturu a vědění. Pro mnoho kmenů
prérijních Indi{nů, u nichž během 18. a 19. století vzkvétala kultura lovců bizonů, byl
tanec slunce hlavním společným n{boženským obřadem. Konal se v pozdním jaru
nebo raném létě. Obřad oslavuje obnovu duchovní znovuzrození účastníků a jejich
příbuzných. Tanec slunce obsahuje symbolick{ představení různých zvířecích druhů,
například orla a bizona, kteří kdysi hr{li z{sadní roli v životech lidí a mají posv{tnou
a zvl{štní sílu. Obřad zahrnuje oběť a prosbu k zabezpečení harmonie mezi všemi
žijícími bytostmi. Je st{le praktikov{n mnoha současnými domorodými Američany.
Obřad zahrnuje poděkov{ní, prosbu pro zabezpečení blízké osoby ve v{lk{ch, nebo
získ{ní léků pro nemocného příbuzného. Tanec slunce, obřad obětov{ní, prov{děly
prakticky všechny n{rody severních pl{ní. Jedním z nejstarších ritu{lů Hopiů je
„hadí tanec“. Příprava trv{ několik týdnů, kdy „čarodějníci-lékaři“ sbírají v okolí
hady, zpravidla chřestýše. Začín{ se tancem dvan{cti kněží. Ti čtyřikr{t oběhnou
kolem kivy a vždy na z{padní straně dupnou na jamku, kter{ je posv{tn{. Řík{ se jí
sipapu, jejíž „duch země“ naslouch{ hlasu lidu. Poté čarodějník-lékař vyn{ší z kivy
hady a d{v{ je do úst ostatním tanečníkům. A při tom jim klade ruce na ramena na
znamení ochrany. Poté odbíhají a hady pouštějí. Tehdy přich{zejí ženy a sypou na
toto místo mletou kukuřici. Ceremonie hadího tance je vlastně jen reprízou staré
pověsti o vzniku „hadích lidí“, kter{ v dnešním světě vyznív{ příliš fantasticky.
Zn{me také Mužský tradiční tanec severního stylu. Jeho vznik nelze datovat, tanec
byl vždy souč{stí každé kultury. Původní obyvatelé Severní Ameriky svým tancem
zn{zorňovali ud{losti, které prožili v bitvě nebo na loveckých výprav{ch. Tancem
také často napodobovali chov{ní určitého zvířete. Některé jiné tance však měly
ceremoni{lní význam a byly souč{stí obřadů. Současn{ podoba mužského tradičního
tance severního stylu se začala objevovat koncem 19. století. Za její hlavní
8
představitele jsou považov{ni příslušníci kmene Sújů (Sioux), kteří přejímali od
ostatních kmenů nejrůznější doplňky a používali je pak při tanci. Nejvýraznějším
příkladem je bustle, který poznali od kmene Omahů (Omaha).
2.2.3. Hudba
Hlavní vok{lní jednohlas s vysokou rozvinutou melodikou a složitým rytmem. Je
téměř vždy souč{stí n{boženského kultu. Můžeme slyšet vz{cné n{stroje, nejvíce
bicí, chřestítka, škrab{tka, r{mový bubínek, d{le dechové, které se podobají zobcové
flétně a píšťaly z kostí, dřeva nebo hlíny. Hudba je založena na víře. Buben je
universum a údery na něj jsou tlukotem srdce. Buben je prostředník mezi člověkem
a duchem. Ud{v{ tempo a rytmus tance. Indi{nsk{ hudba je velmi specifick{. Pro
n{s, Evropany, je těžké naučit se vnímat její melodičnost a zvl{štní rytmus. Bubeníci
a zpěv{ci často vnímají buben jako dalšího člena kapely.
2.2.4. Oděv
Oděv plnil v životě Indi{nů mnoho funkcí. Chr{nil je před nepřízní počasí, rozlišoval
se
jím
věk,
pohlaví,
povol{ní
i
příslušnost
ke
společenské
vrstvě.
Indi{ni si své oděvy vyr{běli z kůží jelenů, losů, karibu a bizonů. Indi{ni také tkali
l{tky z bavlny, ag{ve sisalové. Různé č{sti oblečení mají své n{zvy: bederní z{stěrka,
tunika, pončo, pl{šť, sukně, kalhoty, košile, parka, legíny. Souč{stí oblečení byly
i mokasíny z kůže nebo sand{ly z kůží, lýka nebo rostlinných vl{ken a doplňky
a ozdoby i odznaky moci, statečnosti či v{lečn{ vyznamen{ní - péřové mozaiky, kůže
ocelotů a orlů, jagu{ří n{hrdelníky. Své oděvy zdobili Indi{ni malov{ním
ornamentů, výšivkami, ostny, brky, skleněnými kor{lky. Vzhled doplňoval i účes,
malov{ní těla a tetov{ní. Muži nosili především v{lečné haleny, dvoudílné mokasíny
a bederní roušku. Pr{vo nosit haleny měli pouze muži, kteří projevili hrdinství v boji,
byli zn{mí nesobeckou povahou, starostí o druhé a o blaho kmene a byli moudří
a silní. Výroba haleny byla považov{na za posv{tnou věc. Byly to předměty
9
oplývající silou a mocí. Příslušníci kmene ji vnímali jako předmět společenského
statusu. Vyr{běly se z kůže jelence, nebo z kůže vidloroha a ovce. Dvoudílné
mokasíny byly inspirov{ny botami bělochů, konstruovaných z tvrdé podr{žky
a měkkého, koženého svršku. Nahradily starší typ jednodílných mokasínů. Objevily
se na poč{tku šedes{tých let 19. století. Bederní rouška je dlouhý kus l{tky nebo
kůže, kter{ se prot{hne mezi stehny a vepředu i vzadu se provleče přes řemen
zav{zaný kolem pasu. Nejprve se vyr{běly z kůže, poté kůži nahrazovala l{tka. Ženy
nejčastěji nosily vraní šaty, nejčastěji modré barvy. Na šatech býv{ hvězda, našit{
v oblasti krku a ramen. Dominantní ozdobou na šatech byly jelení zuby.
2.2.5. Povinnosti
Ostatní děti, tak i indi{nské děti musejí chodit do školy. Jak i pro ostatní lidi, tak
i pro indi{ny je důležité studovat. V dnešní době se v rozs{hlých rezervacích začaly
stavět školy, protože se i indi{ni chtějí vzděl{vat. Snaží se hodně napodobit americké
školy, připravovat podobné programy, aby přechod na univerzitu pro indi{nské
studenty byl lehčí. Americk{ vl{da nabízí indi{nským studentům pln{ stipendia, je
to věc motivace a víry, že se potom vr{tí zpět do rezervace.
2.2.6. Z{kony
Mohlo by se zd{t, že život amerických Indi{nů se neřídil ž{dnými pravidly a z{kony,
ale opak je pravdou. Každý ve skupině měl své místo, svou pr{ci a nepsan{ pravidla
platila pro každého. Nejz{kladnějším pravidlem kmene je, že vlastníkem země není
nikdo. Země n{leží kmeni, který ji chr{ní před jinými kmeny. Člověk vlastní tolik
země, kolik zabere jeho obydlí. D{le nikdo nem{ pr{vo vlastnit stromy v lese, vodu
nebo lovnou zvěř. Jednotlivci jich n{leží tolik, kolik je schopen ulovit vlastníma
rukama. Indi{ni museli dodržovat také to, že netrhají více plodů, jen kolik jich budou
potřebovat. Kmen řídí všechny kmenové z{jmy. Kmen smí jedné rodině povolit
lovení, sbír{ní dřeva atd. Všichni lidé jsou svobodní a mají pr{vo na štěstí po svém,
10
ale nesmějí zasahovat do stejného pr{va ostatním. Každý musí přijímat s úctou
všechny věci, které jsou ostatním posv{tné, ať je ch{pou nebo ne. Každý muž a žena,
kteří jsou nemocní, mají pr{vo na ochranu a podporu kmene.
2.2.7. Rodina a postavení žen
Ženy měli mezi indi{ny hlasovací pr{vo léta předtím, než tohoto pr{va dos{hly
v Evropě. Měly poradní hlas a mohly dos{hnout i n{čelnictví. Ve většině kmenů je
žena vlastníkem domu, dětí a všeho, co se v domě nach{zí. Muž vlastní koně,
dobytek, plodiny a vše, co vypěstuje a vyprodukuje vlastníma rukama. V životě lidu
Čerokí měly ženy tradičně silnou pozici. Jejich slovo bylo uzn{v{no stejně jako slovo
mužů, a to nejenom v radě. Celkově ve všech kmenových či rodových z{ležitostech
ženy ovlivňovaly směr dění a nebyly považov{ny za majetek či otroky, jak tomu bylo
v případě četných sousedních, podstatně méně vyvinutých kmenů. Úloha žen ve
výchově dětí, výrobě oblečení, zajišťov{ní živobytí ze zemědělské produkce a mnoha
dalších důležitých oblastech byla všeobecně uzn{v{na a ceněna. Ženy dokonce
pom{haly při stavbě domů. Také se účastnily téměř všech společenských ud{lostí.
Největší jejich role však byla výchova dětí. Matka tr{ví s dítětem nejvíce času. Až po
dvaceti dnech od narození přich{zí n{čelník klanu a d{ dítěti jméno. Členem Hopiů
je ten, který m{ matku z tohoto klanu, protože příslušnost kmene se dědí po matce.
U jiných kmenů to býv{ jinak. U Navahů musíte mít z jedné čtvrtiny příbuzenskou
účast, ale u některých kmenů stačí mít pouze indi{nské prarodiče.
3. Běloši na indi{nském území
Když postupně lidé osidlovali Ameriku, doch{zelo častěji ke konfliktu s Indi{ny. Ty
obydlovali rozs{hl{ území v malých počtech obyvatel, a pr{vě to přistěhovalcům
(Evropanům) vadilo. Tato území
začali zaplavovat a zabírali půdu na úkor
domorodců. Indi{ni byli poraženi a zahn{ny do rezervací. Vl{dy se ujali bílí
přistěhovalci. Jako první byli napadeni Indi{ni na východě. Kmeny byly zahn{ny na
11
území Oklahomy, kde nebyly zrovna nejlepší podmínky pro život. Po v{lce Severu
s Jihem se nen{vist k indi{nům vr{tila a začala v mnohem větším měřítku. Obě
strany proti sobě vystupovaly s neobyčejnou krutostí. Vraždění nebyly ušetřeny ani
ženy a děti. Běloši rozeštv{vali kmeny, vybíjeli bizony, infikovali vody infekcemi, jen
aby indi{ny zlomili. V jednu chvíli se objevily tzv. mírové smlouvy, ale jak se později
uk{zalo, ani to bělochy nezastavilo. Chtěli za každou cenu vyhr{t, a proto ani jednu
smlouvu nedodrželi. Masakry, které probíhaly mezi oběma stranami, byly nelítostné
a krvavé. Můžeme nalézt desítky z{znamů o tom, jak bílí lidé vyvraždili bezcitně
třeba celou vesnici. Například masakr v Cos Cob 24. Prosince 1641. Indi{ni laskavě
přijali novoanglické osadníky v Myanusu a Stamfordu. Učili je, jak získat obživu
z moře a pralesa. Když nastala noc a cel{ vesnice spala, Angličané celou vesnici
vyvraždili. Avšak nejhorší masakr se stal v roce 1890 ve Wounded Knee, kdy
Wowoka, prorok Tance duchů, poslal svého ž{ka, aby zvěstoval tento tanec
Dakotům. Tanec jim sliboval mír a klid. Skupina Dakotů se shrom{ždila ve
Wounded Knee, aby vyslechla poselství. Zbabělý vl{dní pověřenec pro indi{nské
z{ležitosti prohl{sil, že tento tanec je v{lečný. Neměl však pravdu. Nejprve postříleli
všechny muže, poté ženy i děti. Kdo přežil, tak se snažil utéct, ale marně všichni
indi{ni byli zabiti, přežilo pouze jedno dítě, které matka zahrabala pod sníh. Celkem
bylo zabito 370 Indi{nů, z toho 250 žen a dětí. Indi{ni byli nah{něni do rezervací, kde
živořili. Fanatičtí mision{ři nutili indi{ny k n{boženství, které jim bylo cizí. Celý
život byli odhodl{ni mocným sil{m a vesmíru, a tak n{boženství nemohli pochopit.
Avšak i když se našli indi{ni, kteří se n{boženstvím podřídili, st{le se na ně lidé
koukali jako na méněcenné tvory. Na sklonku století se příslušníci poražených
kmenů stali členy indi{nské policie. Ta měla za úkol udržovat poř{dek v rezervacích
a krotit nespokojence z řad vlastního kmene.
12
Literatura
http://www.matove.estranky.cz/clanky/moje-prace-aneb-co-jsem-kdysinapsala/kultura-severoamerickych-indianu--a-jeji-vliv-na-pedagogiku-volneho-casu--pet-stycnych-bodu.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerok%C3%ADov%C3%A9
http://metalhop.bloguje.cz/808281-indiani-ekologove.php
http://metalhop.bloguje.cz/808262-indiani-v-rezervacich.php
http://www.indiani.cz/index.php?p=22
http://www.powwow.cz/hudba.html
http://www.powwow.cz/tanec.html
http://woodcraft.cz/files/infostudna/hau_kola/slavnost/buben/buben.php
http://www.lesniindiani.kvalitne.cz/
http://www.lesniindiani.kvalitne.cz/kultura.html
http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba
SETON, Ernest Thompson. Poselství rudého muže. Druhé, Praha 4 : Chvojkovo, 1997. 84 s.
ISBN 80-901622-9-0
13
Anotace
Téma původní obyvatelé Ameriky se mi zpracov{valo dobře. Přiblížila jsem se jejich
kultuře, uvědomila jsem si, jak indi{ni žijí, jaké mají zvyky a tradice a také co dělají
ve volném čase. Ostatní lidé si o nich myslí, že jsou to nevzdělaný lidé, kteří sotva
umějí číst, ale tak to zdaleka není. Mladší indi{ni studují ve stejných škol{ch jako
ostatní děti a nez{leží na tom, jakou barvu pleti mají. Většinu informací jsem čerpala
z knih, protože tyto knížky píší spisovatelé, kteří s indi{ny str{vili spoustu času a tím
pochopili jejich způsob života. Srozumitelně a obdivuhodně o nich píší.
14
Příloha
Příloha 1
http://www.zapad.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7175&Itemid=
74
15
Příloha 2
Lacrosse
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www1.pacific.edu/~tpirozz/indian.jpg&imgrefurl=http://www.clarklacrosse.com/Page.asp%3Fn%3D11179
%26org%3Dclarklacrosse.com&usg=__B82N5Pcen9Y5jWk10en2P2aFq8=&h=220&w=300&sz=16&hl=cs&start=0&zoom=1&tbn
id=b5gFC6aCjg3KM:&tbnh=167&tbnw=228&ei=FZjeTfnuBsfHsgaitaTVBQ&prev=/search%3Fq%3D
lacrosse%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26gb
v%3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=877&vpy=119&dur=566&hovh=167&h
ovw=228&tx=55&ty=39&page=1&ndsp=18&ved=1t:429,r:4,s:0&biw=1280&bih=627
16
Příloha 3
Lacrosse
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://yushanarts.com/wpcontent/gallery/murals/2001-indians-play-lacrosse-for-indiana-statemuseum.jpg&imgrefurl=http://yushanarts.com/murals/&usg=__mFE5pcSevji1RTdllX
_20KFIolk=&h=794&w=987&sz=214&hl=cs&start=18&zoom=1&tbnid=yKAKSbxel63o
GM:&tbnh=137&tbnw=170&ei=FZjeTfnuBsfHsgaitaTVBQ&prev=/search%3Fq%3Dlac
rosse%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26gbv%
3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=136&vpy=99&dur=300&hovh=170&hovw
=212&tx=159&ty=105&page=2&ndsp=19&ved=1t:429,r:7,s:18&biw=1280&bih=627
17
Příloha 4
http://indianskastranka.blog.cz/0912
18
Příloha 5
Indi{nský tanec
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www.psitooyate.cz/images/decor/indian
i.jpg&imgrefurl=http://www.psitooyate.cz/indiani.htm&usg=__4mFhiHwVpzSvYHF
WiqyweEzsQZQ=&h=293&w=333&sz=70&hl=cs&start=18&zoom=1&tbnid=J6pSZ3G4
1PbRgM:&tbnh=141&tbnw=158&ei=WpneTb_VDIPctAasnJy8BQ&prev=/search%3Fq
%3Dtanec%2Bindi%25C3%25A1ni%26hl%3Dcs%26biw%3D1280%26bih%3D627%26
gbv%3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=hc&vpx=665&vpy=315&dur=245&hovh=141
&hovw=158&tx=102&ty=153&page=2&ndsp=18&ved=1t:429,r:9,s:18&biw=1280&bih=
627
19
Příloha 6
Indi{nsk{ hudba, n{stroje
http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba
20
Příloha 7
http://halucinace.blog.cz/0608/indicka-hudba
21
Příloha 8
http://www.rychlik.wz.cz/hairdo.htm
22
Příloha 9
http://www.rychlik.wz.cz/hairdo.htm
23