doc1. signální - 31. oddíl vodních skautů, Liberec
download 
Stížnost Transkript
1. signální - 31. oddíl vodních skautů, Liberec
31. oddíl vodních skautů ZPĚVNÍK 1. signální Až si zejtra ráno řeknu zase jednou provždy dost právem se mi budeš tiše smát jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost když za všechno si můžu vlastně sám. ®: Za spoustu dní možná za spoustu let až se mi rozední budu ti vyprávět na 1.signální jak jsem vobletěl svět jak tě to vomámí a nepustí zpět. Jaký si to uděláš takový to máš. Jaký si to uděláš takový to máš. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott, budu zpívat vampamtydapam všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod jak jsem si to uďál tak to mám. ®: nana ... A te Réhradice A te Rehradice na pěkný rovině Teče tam voděnka dolů po dědině Je pěkná, je čistá A po tej voděnce drobný rebé skáčó Pověz mi má milá, proč tvý oči pláčó Tak smutně, žalostně Pláčó oné pláčó šohajó po tebé Že sme sa dostali daleko vod sebe Daleko vod sebe Proč by neplakaly, když srdénko bolí Musijó zaplakat šohajovi kvůli Šohajovi kvůli. A te Rehradice na pěkný rovině Teče tam voděnka dolů po dědině Je pěkná, je čistá. Amazonka 1. Byly krásný naše plány, byla jsi můj celej svět, čas je vzal a nechal rány, starší jsme jen o pár let. 3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. 2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. ®: ®: Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví, stejnou barvu jako měly tvoje oči džínový. 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. ®: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám, pořád stejná, přísahám. Anděl 1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému. R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. 2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. R: 3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. R: Batalion *: Víno máš a markytánku dlouhá noc se prohýří. Víno máš a chvilku spánku díky, díky verbíři. 1. Dříve než se rozední kapitán k osedlání rozkaz dává. Ostruhami do slabin koně pohání Tam na straně polední čekají ženy zlaťáky a sláva do výstřelů karabin zvon už vyzvání. R: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, zítra do Burgund batalion zamíří Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku díky díky vám královští verbíři 2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou večně spát. Neplač sladká Marion verbíři nové chlapce přivedou ti. Za královský hermelín padne každý rád. R: *: Bedna od whisky Dneska už mě fóry nějak nejdou přes pysky Stojím s dlouhou kravatou na brdně od whisky. Stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinč. Tu kravatu co nosím mi navlík soudce Linch. R. Tak kopni do tý bedny ať panctvo nečeká jsou dlouhý schody do nebe a cesta daleká. Do nebezskýho báru já sucho v krku mám. Tak kopni do tý bedny ať na cestu se dám. Mít tak všechny brdny od whisky vypitý. Postavil bych malej dům na louce ukrytý. Postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal bych tam Ben. R. Tak kopni do tý bedny ... Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát. Nemusel jsi dneska na týhle bedně stát. Moch si někde v suchu tu svoji whisky pít. Nemusel si dneska na krku laso mít. R. Tak kopni do tý bedny ... Až kopneš do tý bedny jak se to dělává v krku ti yůstane jenom dírka mrňavá. Jenom dírka mrňavá a k smrti janom krok. Má to smutnej konec a whisky ani lok. R. Tak kopni do tý bedny ... Bláznova ukolébavka Máš má ovečko dávno spát i píseň ptáků končí kvůli nám přestal i vítr vát jen můra zírá zvenčí Já znám její zášť tak vyhledej skrýš zas má bílej plášť a v okně je mříž ®:Máš má ovečko dávno spát a můžeš hřát ty mně můžeš hřát Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát jestli ty v mých představách už mizíš Máš má ovečko dávno spát dnes máme půlnoc temnou Ráno budou nám bláznům lhát že ráda snídaš se mnou Proč měl bych jim lhát že jsem tady sám když tebě mám rád když tebě mám rád Carpe Diem 1. Nadešel asi poslední den podívej celá planeta blázní A já neuroním ani slzu pro ni Jenom zamknu dům A půjdu po kolejích až na konečnou Hle jak mám krok vojenský rázný A nezastavím ani na červenou Natruc předpisům R: Tak tady mně máš Dnes můžeš říkat klidně co chceš Zbylo tak málo slov Tak málo vět co nelžou 2. Tak už si nebudeme hrát na román Šetři růž nikdo nás nenatáčí Je poslední den a zbyla nám jen Miska cukroví Ať všechny hospody dnes doženou plán Ať svět z posledního pije a tančí Já nebudu pít nechám naplno znít V hlavě všechno co mám R: 3. Žádny slib z těch co jsem ti dal Nejde vyplnit a nejde vzít spátky Tak ať točí se svět mladší o deset let Na desce Jethro Tull Ať platí aspoň dnes co dřív jsem jen lhal Carpe diem život je krátký V tvých očích je klid A nemám chuť snít co by bylo dál. R: Dej mi víc své lásky 1. Vymyslel jsem spoustu nápadu , aúú co podporujou hloupou náladu, aúú, hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu v noci chodit strašit do hradu 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aúú, v bíle plachtě chodím pozadu, aúú, úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky vyrábím tu hradní záhadu, aúú. ®: Má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc své lásky, aúú Ja nechci skoro nic, já nechci skoro nic, já chci jen pohladit tvé vlásky, aúú 3. Nejlepší z těch divnej nápadu, aúú, mi dokonale zvednul náladu, aúú, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západu, aú ®: Delfíni Delfín Ma a delfínice Fí na sebe pískají: pípípípípí, a já čtu ve slovníku česko-delfíním a hrozně moc těm dvěma závidím, protože: Delfín Ma a delfínice Fí na vlnách se něžně houpají a pak plují dolů do hlubin a pěna z vln je jako cherubín. ®: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou, podle svědectví kapitánů delfíni nevyhynou. Delfín Ma a delfínice Fí na sebe pískají: pípípípípí, a já čtu ve slovníku česko-delfíním a hrozně moc těm dvěma závidím, protože: ®: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou, podle svědectví kapitánů delfíni ani lidi nevyhynou. delfíni nevyhynou delfíni ani lidi nevyhynou ne ne... Divoké koně Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, Vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. Vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, naše touho ještě neumírej, sil máme dost naše touho ještě neumírej, sil máme dost. V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, milování je divoká píseň večera milování je divoká píseň večera. Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. Já viděl divoké koně…. Divokej horskej tymián Dál za vozem spolu šlapem, někdo rád a někdo zmaten, kdo se vrací, není sám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. Léto, zůstaň dlouho s námi, dlouho hřej a spal nám rány, až po okraj naplň džbán, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. ®: Podívej, jak málo stačí, když do vázy natrhám bílou nocí k milování z hor divokej tymián. Dál za vozem trávou, prachem, někdy krokem, někdy trapem, kdo se vrací dolů k nám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. ®: Dokud se zpívá 1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?", a z veliké dálky do uší mi zaznělo, /: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :/ Don Quijote Probírám s tím co bylo dřív cítím jizvy po chvílích nikdy neprožitých Ptám se co jsem chtěl a co teď mám třísky ze školních lavic cenzurou prošlej snář R: Jsem Don Quijote život je větrnej mlýn Jsem Don Quijote a ty jsi větrnej mlýn Počítám pražce z vyjetých kolejí Přemýšlím o první jarní vůni ve spreji místo od not se černám od sazí spím deset hodin denně a školou procházím jen tak tak R: Z barev snů těch co v noci v parku spí jen stěží volnost ptáků nakreslím jím příborem a spím v peřinách a radost unesli na marách R: Eště som sa neoženil 1. Eště som sa neoženil už ma žena bije. A já som si narychtoval tri dubové kije. S jedým budem ženu bici, a s tým druhým dzeci dzeci, dzeci, dzeci, a s tým tretím kyja, kyjačiskom pojdzem na zálety. 2. Kam ty zajdeš, aj já zajdu, pojdeme do mlýna, opytáme se mlynára co že za novina. Kolečka se otáčajů, žitéčko se mele, mele, mele, mele, moja milá se vydává, pojdzem na veselie. Franky Dlouhán Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou smutnou dálavou. Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl. ®: Měl kapsu prázdnou Franky Dlouhán, po státech toulal se jen sám a že byl veselej, tak každej měl ho rád. Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál. A každej kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál. Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak večer ranče tiše usínaj Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál ... ®: Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí. Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíraček zněl ... ®: Grónská písnička Daleko na severu je Grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem, my bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskima. my bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskima. 2. Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc, na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. 3. Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky, medvědi těžko jsou k poražení, neboť medvědy ve sněhu vidět není. 4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě zaklepe na na íglů hlavní medvěd: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu? Nesu vám trochu ryb na svačinu." 5. V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději, smíchem se otřásá celé íglů, medvěd jim předvádí spoustu fíglů. 6. Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů, my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. Hej bystrá voda [: Hej bystrá voda bystrá vodička Plakalo děvče pro Janíčka :] [: Hej lese temný vršku zelený Kde je můj Janík přemilený :] Hej Hej Hej Hej povídali hej povídali že Janíčka pobodali pobodali ho oravjani za ovečky za berany Hej bystrá voda bystrá vodička Plakalo děvče pro Janíčka Hej u té zadní oravské stěny Leží Janíček zahlušený Hlídač krav 1. Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv. Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," já jim ale na to řek': "Chci být hlídačem krav." R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, od rána po celý den zpívat si jen, zpívat si: pam pam pam ... 2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy. S nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R: Ho Ho Watanay 1. Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky dám ti je do vlasů tak usínej tak usínej R: Ho ho Watanay ho ho Watanay ho ho Watanay kiokena kiokena 2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky vánek ho políbá už usíná už usíná R: 3. V lukách cosi zavoní rád jezdíš na koni má barvu havraní jak uhání jak uhání R: 4. V dlani motýl usína hvězdička už zhasíná vánek co ji k tobě nes až do léta ti odlétá Honky tonky blues Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Honky-tonk Honky-tonk Honky-tonky blues Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Honky-tonk Honky-tonk Honky-tonky blues Nikomu v domě nevadí Že to piáno neladí Když hraje Jack Jak už jsem řek Svý honky-tonky blues ®: Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Každý ráno na piáno hraje Jack Hraje Jack Honky-tonk Honky-tonk Honky-tonky blues Honky-tonky blues Honky-tonky Honky-tonky Honky-tonky blues Hruška A Stojí hruška v širém poli vršek se jí zelená /: Pod ní se pase kůň vraný pase ho má milá :/ Proč má milá dnes pásete z večera do rána /: Kam můj milý pojedete já pojedu s váma :/ O já pojedu daleko přes vody hluboké /: Kéž bych byl nikdy nepoznal panny černooké :/ Husličky Čí že ste, husličky, čie, kdo vás tu zanechal Čí že ste, husličky, čie, kdo vás tu zanechal na trávě poválané, na trávě poválané u paty ořecha? A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, že ste, husličky, samé že ste, husličky, samé na světě zostaly? A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, co sa mu enem zdálo, bože(-), co sa mu enem zdálo, bože(-), že už vjec nechtěl hrát? Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, až sa tá bude trápit, až sa tá bude trápit, která ho nechtěla. Chodím po Broadwayi 1. [: Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, :] chodím po Broadwayi, po Broadwayi, po Broadwayi hladov sem a tam. R: Singi jou jou jupí jupí jou, singi jou jou jupí jupí jou, singi jou jou jupí, jou jou jupí, singi jou jou jupí jupí jou. 2. [: Moje černé děti mají stále hlad, :] moje černé děti, černé děti, černé děti mají stále hlad. R: 3. [: Práci nedostanu, černou kůži mám, :] práci nedostanu, nedostanu, protože já černou kůži mám. R: 4. [: A já pevně věřím, že zas přijde den, :] a já pevně věřím, pevně věřím, že zas bude černoch svoboden. R: Jdem zpátky do lesů Sedím na kolejích, které nikam nevedou koukám na kopretinu jak miluje se s lebedou Mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu Jen ty nejdeš holka zlatá, kdypak já tě dostanu R: Z ráje my vyhnaní z ráje, kde není už místa prej něco se chystá Z ráje nablýskaných plesů jdem zpátky do lesů za nějakej čas Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe málo jsi se snažil málo šel jsi do sebe Šel jsi vlastní cestou a to se dneska nenosí i pes kterej chce přízeň napřed svýho pána poprosí Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou Zabalíme všechny, co si dávaj rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou Jdou po mně jdou 1. Býval jsem chudý jak kostelní myš, na půdě půdy jsem míval svou skrýš, [: pak jednou v létě řek' jsem si: ať, svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :] 2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám, [: zlato jak zlato, dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. :] R: Jdou po mně, jdou, jdou, jdou, na každém rohu mají fotku mou, kdyby mě chytli, jó, byl by ring, tma jako v pytli je v celách Sing-sing. 3. Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt, [: jó, byla to kráska, já měl peníze, tak začla láska jak z televize. :] 4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost, tobě došlo zlato, mně trpělivost, [: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš," tak jsem na cestě a chudý jak veš. :] R: 5. Klenotník Smith mi do očí lhal, dvě facky slíz' a dal, vše mi dal, [: a pak jsem vzal nohy na ramena, ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :] 6. Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh' a straním se žen, [: jó, kladou mi pasti a do pastí špek, já na ně mastím, jen ať mají vztek. :] R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou, na nočních stolcích mají fotku mou, kdyby mě klofly, jó, byl by ring, být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing. Ještě mi scházíš 1. Ještě se mi o tobě zdá, ještě mi nejsi lhostejná, ještě mě budí v noci takový zvláštní pocit, ještě si zouvám boty, abych snad neušpinil náš nový běhoun v síni. R: Ještě mi scházíš, ještě jsem nepřivykl, že nepřicházíš, že nepřijdeš, že zvonek nezazvoní, dveře se neotevřou, že prostě jinde s jiným jseš, ještě mi scházíš, ještě stále mi scházíš. 2. Ještě je na zrcadle dech, mlhavá stopa po tvých rtech a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert, ještě tě piju v kávě a snídám v bílé vece, ještě jsi ve všech věcech. R: Kavárna u vodní víly A: Fouká vítr žhavý jako Afrika celou noc nebudu spát a vůbec nevím jak se odtud mám dostat újdu krok a zůstanu stát :A Za nehty mě svědí špína a nohy nabosomám černý jak tér a na sobě žádný prádlo jen prázdný flakon Made in France. Vem kytaru Kerry a jdem já se ověsím stříbrem nestůj jako tvrdý ý a zahraj mi blues. , V levný kavárně U vodní víly ti koupím víno co se dá pít budeme si ťukat sklenicemi na nic a házet flašky za záda Dáme si jednu na zdraví vojáků a jednu jenom tak a taky jednu na ty vlasatý kluky a turisty co na to maj. Vem kytaru Kerry a jdem já se ověsím stříbrem budu honky tonky dáma co zpívá blues Možná uvidím i Amsterodam nebo uvidím možná Řím najmu si klavír a místo tam si do něj asi kytky nasázím Nebudem se loučit máváním a šeptat slova na dobrou noc vždyť noc je přece hvězdný dům a měsíc na vodě tančí rock and roll. Vem kytaru Kerry a jdem já se ověsím stříbrem V kavárně U vodní víly nás má každej rád. A: Možná je to tím že se jenom flákám v ulicíchkde hraje jazz Všichni si mě představují nahou a jak by mi padlo prádlo Made in France Vem kytaru Kerry a jdem já se ověsím stříbrem V kavárně U vodní víly nás má každej rád. Kerry, vem kytaru a jdem, začni hrát blues. Kdyby tady byla taková panenka 1. [: Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla, :] [: která by mi chtěla syna vychovati, přitom pannou býti. :] 2. [: Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, :] [: ty by jsi mi musel kolébku dělati, do dřeva netíti. :] 3. [: Kdybych já ti musel kolébku dělati, do dřeva netíti, :] [:ty bys mi musela košiličku šíti bez jehly a nití. :] 4. [: Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, :] [: ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši. :] 5. [: Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, :] [: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, byl by konec všemu. :] Když mě brali za vojáka Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola. Vypadal jsem jako blbec Jak ti všichni dokola, la, la, la, jak ti všichni dokola. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil. Vzpomněl jsem si na svou milou krásně jsem si zabulil. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic, po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla, protože mladá holka lásku potřebuje, a tak si k lásce pomohla. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala. Řek jí, že má zrovna volný kvartýr Tak se sbalit nechala. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila. Na shledanou, pane Fráňo Šrámku, písnička už skončila. La, la, la, jakpak se Vám líbila? La, la, la, nic moc extra nebyla .. Kladivo Bylo by to krásný bejt bleskem nebo bouří, bejt vodou nebo trávou, bejt větrem co vál, bejt kladivem v pěstích, bejt jiskřičkou v kouři a kovadlinou bejt a znít a vocelově zvonit, ó, ó, to bych si tak přál. jé, é, ée Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá a do nebe si dívá a nebo i dál a zvoní že svítá nebo že se stmívá bejt obyčejnej zvon a znít a vocelově zvonit ó, ó, to bych si tak přál, jé é ée Bylo by to krásný bejt v melodii tónem tím tónem kterej hladí jak hedvábnej šál, tím tónem co ladí a zní pod balkónem, bejt v melodii tón a znít a vocelově zvonit ó, ó, to bych si tak přál, jé é ée Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá i kladivem i tónem a bůhví čím dál a zpívat že svítá a nebo že se stmívá a zvučet jako zvon a znít a zpívat dobrým lidem ó, ó, to bych si tak přál, jé é ée Kluziště 1. Strejček kovář chytil kleště, uštíp' z noční oblohy jednu malou kapku deště, ta mu spadla pod nohy, nejdřív ale chytil slinu, tak šáh' kamsi pro pivo, pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo. R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. 2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. R: 3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. R: Kometa 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, zmizela jako laň u lesa v remízku, v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. 3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. 4. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na ... 5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ... Kozel 1. Byl jeden pán, ten kozla měl, velice si s ním rozuměl, měl ho moc rád, opravdu moc, hladil mu fous na dobrou noc. 2. Jednoho dne se kozel splet', rudé tričko pánovi sněd', jak to pán zřel, zařval "jéjé", svázal kozla na koleje. 3. Zahoukal vlak, kozel se lek': "to je má smrt", mečel "mek, mek", jak tak mečel, vykašlal pak rudé tričko, čímž stopnul vlak. Kumbaya Ten kdo zpívá rád, kumbaya, ten kdo zpívá rád, kumbaya, nemá proč se bát, kumbaya, děl Pán, kumbaya, děl Pán kumbaya. Toho spasí Pán, kumbaya, toho spasí Pán, kumbaya od pekelnej bran, kumbaya náš Pán, kumbaya, náš Pán, kumbaya V ráji bude spát, kumbaya, v ráji bude spát, kumbaya zpívat jen a hrát, kumbaya děl Pán, kumbaya, děl Pán, kumbaya Kumbaya, my Lord, kumbaya Kumbaya, the Lord, kumbaya Kumbaya, my Lord, kumbaya [: O Lord, kumbaya :] Someone’s laughing, Lord, kumbaya Someone’s laughing, Lord, kumbaya Someone’s laughing, Lord, kumbaya [: O Lord, kumbaya :] Someone’s crying, Lord, kumbaya Someone’s crying, Lord, kumbaya Someone’s crying, Lord, kumbaya [: O Lord, kumbaya :] Someone’s praying, Someone’s praying, Someone’s praying, [: O Lord, kumbaya Lord, kumbaya Lord, kumbaya Lord, kumbaya :] Someone’s singing, Lord, kumbaya Someone’s singing, Lord, kumbaya Someone’s singing, Lord, kumbaya [: O Lord, kumbaya :] Lachtani ®: [: Lach, lach, jé, jé lach, lach, jé, jé :] Jedna lachtaní rodina rozhodla se, že si vyjde do kina, jeli lodí, metrem, vlakem a pak tramvají a teď u kina Vesmír lachtají, lachtaní úspory dali dohromady, koupili si lístky do první řady, táta lachtan řekl: "Nebudem třít bídu" a pro každého koupil pytlík arašidů, ó. ®: Na jižním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky, těšili se, jak bude veselo, když zazněl gong a v sále se setmělo, co to ale vidí jejich lachtaní zraky: sníh a mráz a sněhové mraky, pro veliký úspěch změna programu, dnes dáváme film ze života lachtanů, ó. ®: Tátu lachtana zlost popadla a hned i vyskočil ze sedadla: "Proto jsem se netrmácel přes celý svět, abych tady v kině mrznul jako turecký med, doma zima, zima doma, všude je chlad, kde má chudák lachtan relaxovat?" Nedivte se té lachtaní rodině, že pak rozšlapala arašidy po kině, jé. ®: Tahle lachtaní rodina od té doby nechodí už do kina, lach lach. Mávej ®: Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej jen, nic nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej den, tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem. 1. Jó, nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, když prásknu do kočáru a rukou zamávám a cesta už mě zdraví a říká mi "těpic", tak tohle je to pravý, jó, já už nechci víc. ®: 2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl a na jazyku noty a pod pažema sůl a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj. ®: + tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem. Mezi horami [: Mezi horami lipka zelená :] [: Zabili Janka, Janíčka, Janka miesto jeleňa :] [: Keď ho zabili, zamordovali :] [: Na jeho hrobě, na jeho hrobě kříž postavili :] [: Ej, křížu, křížu ukřižovaný :] [: Zde leží Janík, Janíček, Janík, zamordovaný :] [: Tu šla Anička, plakat Janíčka :] [: Hneď na hrob padla a viac nevstala, dobrá Anička :] Míle 1. Míle a míle jsou cest, které znám, jdou trávou i úbočím skal, jsou cesty zpátky a jsou cesty tam, a já na všech s vámi stál, proč ale blátem nás kázali vést a špínou třísnili šat? R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás, ten vítr, co začal právě vát. 2. Míle a míle se táhnou těch cest a dál po nich zástupy jdou, kříže jsou bílé a lampičky hvězd jen váhavě svítí tmou, Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést, spí v hlíně těch práchnivých cest? R: 3. Dejte mi stéblo a já budu rád, i stéblo je záchranný pás, dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás, proč jen se úděl tak rád mění v bič a proč že se má člověk bát. R: Milenci v texaskách Chodili spolu z velké lásky a sedmnáct jim bylo let a do té lásky bez nadsázky se vešel celý širý svět. Ten svět v nich ale viděl pásky a jak by mohl nevidět. Vždyť horovali pro texasky a sedmnáct jim bylo let. A v jedné zvláště slabé chvíli, za noci silných úkladů, ti dva se spolu oženili, bez požehnání úřadů. Ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád. Odpusťte dívce provinilé, jestli vám o to bude stát. Ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád. A bylo by moc pošetilé, pro život hledat jízdní řád. Tak jeden mladík s jednou slečnou, se spolu sešli na trati. Kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí, kéž na trati se neztratí. Morituri te salutant 1. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a šedé šmouhy kreslí do vlasů [: a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, a pírka touhy z křídel Pegasů. :] 2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má v ruce štítky, v pase staniol, [: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol. :] R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, počkejte chvíli! Mé oči uviděly tu strašně dávnou vteřinu zapomnění, seržante! Mávnou, a budem zasvěceni! Morituri te salutant, morituri te salutant! 3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek víří křídlo holubí, [: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá a zvedá chmýří, které zahubí. :] 4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka, [: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína a děsně velká bílá oblaka. :] R: Mravenčí ukolébavka Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí. Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí. Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký. Pojď, lůžko máš odestlané v chládku od macešky. Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí. Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký. Pojď, lůžko máš odestlané v chládku od macešky. Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí. Nezacházej slunce Nezacházej, slunce, nezacházej ještě, já mám potěšení na dalekej cestě, já mám potěšení na dalekej cestě. Já má potěšení mezi hory-doly, [: žádnej neuvěří, co je mezi námi. :] Mezi náma dvouma láska nejstálejší, [: a ta musí trvat do smrti nejdelší. :] Trvej, lásko, trvej, nepřestávaj trvat, [: až budou skřivánci o půlnoci zpívat. :] Skřivánci zpívali, můj milej nepřišel, [: on se na mě hněvá, nebo za jinou šel. :] Snad se na mě hněvá, rodiče mu brání, [: škoda naší lásky, toho milování. :] Skřivánku zazpívej, máš překrásné peří, [: blázen holka, která muzikantům věří. :] Oh Freedom Oh Freedom, oh Freedom, oh Freedom over me R: Before I'd be a slave I'd be buried in my grave and go home to my Lord and be free No more weeping, no more weeping, no more weeping over me. R: No more crying, no more crying, no more crying over me. R: There'll be singing, there'll be singing, there'll be singing over me. R: Jménem lásky, jménem hněvu zpívám tobě, lide můj. R: Nejvíc svobody si važ, a čím víc ji postrádáš, o to blíž v dobách zlých při ní stůj! Okoř Na Okoř je cesta jako žádná ze sta vroubená je stroma ma když du po ní v létě samoten ve světě sotva pletu noha ma na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad tam zapadlí trampi hladoví a sešlí začli sobě noto D]vat Na hradě Okoři světla už nehoří bílá paní šla už dávno spát ona měla ve zvyku podle svého budíku o půlnoci chodit straší vat od těch dob co jsou tam trampové nesmí z hradu pryč a tak dole v podhradí se šerifem dovádí on ji sebral od komnaty klíč Jednoho dne z rána roznesla se zpráva že byl Okoř vykraden nikdo neví dodnes kdo to tenkrát odnes nikdo nebyl dopaden šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici místo aby hlídal zuřivě ji líbal dostal z toho zimnici Na hradě .. Omnia vincit amor Intro Šel pocestný kol hospodských zdí, přisedl k nám a lokálem zní pozdrav jak svaté přikázání: Omnia vincit Amor. Zlý trubky troubí, vítězí zášť, nad lidskou láskou roztáhli plášť, vtom kdosi krví napsal ten vzkaz: Omnia vincit Amor. Ref: Zlaťák pálí... Hej, šenkýři, dej plný džbán, ať chasa ví, kdo k stolu je zván, se mnou ať zpívá, kdo za své vzal Omnia vincit Amor. Já prošel každou z nejdelších cest, všude se ptal, co značí ta zvěst, až řekl moudrý: "Pochopíš sám, všechno přemáhá láska." Ref: Zlaťák pálí, nesleví nic, štěstí v lásce znamená víc, všechny pány ať vezme ďas! Omnia vincit Amor Intro Já viděl zemi válkou se chvět, musel se bít a nenávidět, v plamenech pálit prosby a pláč Omnia vincit Amor. Ref: Zlaťák pálí... Teď s novou vírou obcházím svět, má hlava zšedla pod tíhou let, každého zdravím tou větou všech vět: Omnia vincit Amor. Omnia vincit Amor. Petěrburg 1. Když se snáší noc na střechy Petěrburgu, padá na mě žal, zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chleba, kterou jsem mu dal. R: [: Lásku moji kníže Igor si bere, nad sklenkou vodky hraju si s revolverem, havran usedá na střechy Petěrburgu, čert aby to spral. :] 2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků, moje duše, široširá stepi, máš na kahánku. R: [: Mému žalu na světě není rovno, vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno, vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :] Píseň pro malou Lenku 1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru, víru, ztrácím víru, a to mě míchá, minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá. R: Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle 56 109 nikdo to nebere, rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet, opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek. Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají: tú tú tú ... 2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady, vaše vnady mě nebaví a trošku baví, sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla, píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví. R: 3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde, až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky, na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde. R: Píseň, co mě učil listopad Málo jím a málo spím a málokdy tě vídám, málokdy si nechám něco zdát Doma nemám stání, už od jarního tání cítím, že se blíži listopad, hm, hm, hm ®:Listopadový písně od léta už slýchám vítr ledový přinesl je k nám Tak mě nečekej , dneska nikam nepospíchám listopadový písni naslouchám Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí, k zemi padá zlatý vodopád Pod nohama cinká to postrácané listí vím, že právě zpívá listopad. ®: Dál a dál tou záplavou co pod nohou se blýská co mě nutí do zpěvu se dát tak si chvíli zpívám a potom radši pískám píseň co mě učil listopad. ®: Pocestný 1. Je to chůze po tom světě, kam se noha šine, [: sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. :] 2. Je to chůze po tom světě, že by člověk utek', [: ještě nezažil jsi jeden, máš tu druhý smutek. :] 3. Což je pánům v krytém voze, sedí pěkně v suše, [: ale chudý, ten za nimi v dešti, v blátě kluše. :] 4. Ej, co já dbám na své pouti na psoty a sloty, [: jen když já mám zdravé nohy, k tomu dobré boty. :] 5. Však na pány v krytém voze taky někdy trhne, [: jednou se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne. :] 6. A krom toho, až své pouti přejedem a přejdem, [: v jedné hospodě na nocleh pán-nepán se sejdem. :] Pohár a kalich 1. Zvedněte poháry, pánové, už jen poslední přípitek zbývá, pohleďte, nad polem Špitálským vrcholek roubení skrývá, [: za chvíli zbyde tam popel a tráva, nás čeká vítězství, bohatství, sláva. :] 2. Ryšavý panovník jen se smál, sruby prý dobře se boří, palcem k zemi ukázal, ať další hranice hoří, [: ta malá země už nemá co získat, teď bude tancovat, jak budem pískat. :] R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál, hmm zvedněte poháry, pánové, večer z kalichu budeme pít. 3. Nad sruby korouhev zavlála, to však neznačí, že je tam sláva, všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává, [: ve znaku kalich, v kalichu víra, jen pravda vítězí, v pravdě je síla. :] 4. "Modli se, pracuj a poslouchej," kázali po celá léta, Mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa, [: být rovný s rovnými, muž jako žena, dávat všem věcem ta pravá jména. :] 5. Do ticha zazněla přísaha - ani krok z tohoto místa, se zbraní každý vyčkává, dobře ví, co se chystá, [: nad nimi stojí muž, přes oko páska, slyšet je dunění a dřevo praská. :] R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho ... Pole s bavlnou Pane můj, co na nebi je tvůj dům, má máma můj život dala katům, katům svým v polích s bavlnou. Pane můj, co na nebi je tvůj dům, má máma můj život dala katům, katům mým v polích s bavlnou. Chtěl bych jít na potem vlhký lány, tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany katům svým v polích s bavlnou. Chtěl bych jít na potem vlhký lány, tak řekni, pane můj, černý zvoň hrany katům svým v polích s bavlnou. R: Den za dnem kůže zná bič katů, vidíš jen černý záda bratrů, jak tam jdou v polích s bavlnou, to, co znáš ty v Lousianě, černý záda znaj' i v Texageně, i tam jsou v polích s bavlno-o-ou. R. Já vím, brzy musí přijít soud, černý záda právo na něm vyhrajou, boží soud v polích s bavlnou. Já vím, brzy musí přijít soud, černý záda právo na něm vyhrajou, boží soud v polích s bavlnou. R. Měj, můj pane, co v nebi je tvůj dům, mou duši, když život patří katům, katům mým v polích s bavlnou. Dnes měj, pane, co v nebi je tvůj dům, mou duši, když život patří katům, katům mým v polích s bavlnou. R: Pramínek vlasů 1. Když měsíc rozlije světlo své po kraji a hvězdy řeknou, že čas je jít spát, pramínek vlasů jí ustřihnu potají, komu - no přece té, kterou mám rád. 2. Pramínek vlasů jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát, ačkoliv sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci budou se zdát. R: O sny mě připraví teprve svítání, zpěv ptáků v oblacích a modré nebe, od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní, nový den nůžkama odstřihne tebe. 4. Na bílém polštáři, do kroužku stočený, zbude tu po tobě pramínek vlasů, nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný, je totiž neděle a mám dost času, je totiž neděle a mám dost času. Proklatej vůz Čtyři (jen tři) (jen dvě) bytelný kola má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz. ®: Polykej whisky a zvířenej prach, nesmí nás porazit strach, až přejedem támhleten pískovej plát, pak nemusíš se už rudochů bát. Rec: "Georgi, už jsem celá roztřesená, zastav!" "Zalez zpátky do vozu, ženo!" =1. ®: Rec: "Tatínku, tatínku, už mám plnej nočníček!" "Probůh, to není nočníček, to je soudek s prachem!" =1. ®: Rec: "Synu, vždyť jedeme jak s hnojem!" "Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!" Už jen jediný kolo má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz. ®: Rec: "Georgi, zastav, já se strašně bojím Indiánů!" "Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč!" Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz. ®: Rána v trávě R: Každý ráno boty zouval orosil si nohy v trávě Že se lidi mají radi doufal a procitli právě Každý ráno dlouze zíval Utřel čelo do rukávu A při chůzi tělem semtam kýval Před sebou sta sáhů 1. Poznal Moravěnku krásnou a vínečko ze zlata V Čechách slávu muzikantů umazanou od bláta. R: 2. Toužil najít studánečku a do ní se podívat by mu řekla proč holečku musíš světem chodívat 3. Studánečka promluvila To ses musel nachodit Abych já ti pravdu řekla měl ses jindy narodit. R: Ráno bylo stejný 1. Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý, a tý holce v sáčku řek': "Dobrýtro, miláčku, podívej se do dáli, uvidíš dvě smutný koleje na silnici." 2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues, ospalí a nudní byli po flámu, kouřili partyzánku, dým foukali do vánku, dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje na silnici. R: Ráno bylo stejný, nesváteční, na tvářích počasí proměnlivý, rádio hlásilo: na blatech svítá, každej byl tak trochu sám, hm. 3. Holka, zvedej kotvy, nikdo nás už nebere, pojedeme po svejch do podnájmu žít, koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky, až omrzí nás dálky, budem jak dvě smutný koleje na silnici. R: Rosa na kolejích Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub tak se vracím k svýmu nádraží abych šel zas dál Přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží podivnej pták,pták nebo mrak. R: Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa vzít do dlaní dálku zase jednou zkus telegrafní dráty hrajou ti už léta to nekonečnedlouhýmonotónní blues Je ráno, je ráno. [: Nohama stíráš rosu na kolejích:] Pajda dobře hlídá pocestní co se nocí toulaj Co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál Po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí celej svůj dům - deku a rum. R: Rovnou Tak už jsem ti teda fouk', prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. Rovnou, jo, tady rovnou, rovnou, jo, tady rovnou, prostě těpic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. Z Kentucky do Tennesee přes hory a přes lesy, z potoků vodou já smejval stopu svou, to ti říkám rovnou. Rovnou, jo, tady rovnou, rovnou, jo, tady rovnou, prostě těpic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. Růžička 1. Krásná růže v sadu kvetla u besídky ve chvojí, ta mé milé hlavu spletla, chtěla ji mít v pokoji, ta mé milé hlavu spletla, chtěla ji mít v pokoji. 2. Vykrad' jsem se v noci z domu krásnou růži uloupit, měsíček mi svítil k tomu, když mě chytnou, budu bit, měsíček mi svítil k tomu, když mě chytnou, tak budu bit. 3. Pak jsem s růží k milé spěchal, na okénko zaťukal, pantofle jsem venku nechal na polštář ji růži dal, pantofle jsem venku nechal, na polštář jí tu růži dal. 4. Ráno do bot rosa padla, posel dobré pohody, milá pláče - růže zvadla, nedala ji do vody, milá pláče - růže zvadla, nedala ji, ach, do vody. Řekni, kde ty kytky jsou Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát, řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být? Dívky je tu během dne otrhaly do jedné, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí. Řekni, kde ty dívky jsou co se asi mohlo stát řekni kde ty dívky jsou kde mohou být. Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli [: kdo tokdy pochopí. :] A kde jsou ti vojáci co se tady mohlo stát a kde jsou ti vojáci kde mohou být. Řada hrobů v zákrytu meluzína kvílí tu [: kdo tokdy pochopí. :] Řekni, kde ti muži jsou co se k čertu mohlo stát řekni kde ti muži jsou kde mohou být. Muži v plné polní jdou, do války zase je zvou [: kdo tokdy pochopí. :] Řekni kde ty hroby jsou co se s nimi mohlo stát řekni kde ty hroby jsou kde mohou být. Co tu kytek rozkvétá od jara do léta [: kdo tokdy pochopí. :] Samotář Prázdný ráno nevítá tvoje kroky ospalý, prázdný ráno nevítá ničí smích. Jenom v trávě mlhy cár, v dlaních máš pár krůpějí, nejsou slzy, ale klidně mohou být. ®: Zůstals sám jako starej klíč, všichni jsou dávno, dávno pryč, jenom občas ještě vídáš jejich tvář. Vstáváš sám a sám jdeš spát, zapomínáš, měl jsi rád, vidíš, tak nějak se rodí samotář. Á... Ještě včera šlo vás víc, zněly hlasy, zněl váš smích, ještě včera znělo slovo kamarád. Přišel den, kterej všechno smyl, vaše cesty zatočil, jenom tvoje cesta stejná zůstává. ®: Zbyls tu sám... Nanana... ®: Hmm... /do ztracena/ Sarajevo Přes haličské pláně vane vítr zlý, to málo, co jsme měli,námvody sebraly jako tažní ptáci, jako rorýsi letíme nad zemí, dva modré dopisy. ®:Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, tamhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát. Farář v kostele nás sváže navěky, věnec tamaryšku pak hodí do řeky, voda popluje zpátky do moře, my dva tady dole a nebe nahoře. ®: Postavím ti dům z bílého kamení, dubovými prkny on bude roubený, aby každý věděl, že jsem tě měl rád, postavím ho pevný, navěky bude stát. ®:Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, tamhle za kopcem je Sarajevo, tam zítra budeme se, lásko, brát ... Sbohem galánečko Sbohem galánečko já už musím jíti sbohem galánečko já už musím jíti [: Kyselé vínečko, kyselé vínečko Podalas mně k pití :] [: Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu :] [: Kyselé vínečko, kyselé vínečko Podalas mně v džbánu. :] Sólo [: Ač bylo kyselé přeca sem sa opil :] [: Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím Co jsem všechno tropil :] [: Ale sa nehněvám žes mňa ošidila :] [: To ta moja žízeň, to ta moja žízeň Ta to zavinila :] Sólo Severní vítr Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou Jsem chudý, jsem sláb a nemocen Hlava mě pálí a v modravé dáli Se leskne a třpytí můj sen Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí Tam zbytečně budeš mi psát Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě Já nechám si tisíc krát zdát ®:Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím k nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem Už slyším je výt blíž a blíž už mají mou stopu, už větří že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž Zde leží ten blázen, chtěl vilu, chtěl bazén A opustil tvou krásnou tvář Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek Nad hrobem polární zář Slavíci z Madridu [: La, la, la... :] Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře, horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře, vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná, kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína. ®: Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít, ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, zpívat si s nima a pít. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla, oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla, dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína, někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína. ®: Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný, mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny, zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína. ®: Smrti Byltě jeden člověk byltě jeden člověk bylo mu jakkolvěk bylo mu jakkolvěk Šel od role k roli - obhlídat obilí [: obilíčko moje, co jsi jest tak pěkné :] Potkala ho smrti na pěkné silnici Co děláš můj choti? Mám s tebou mluviti ... Nech mě milá smrti, mám já co činiti [: Dám já ti peněz dosti, co můžeš unésti :] Zanechaj obilé - stroj sa v rúcho bílé Už ty musíš jíti, všecko opustiti Zanechaj obilé - stroj sa v rúcho bílé [: Už ty musíš jíti, všecko opustiti :] Běda mně hříšnému jsem dlužen každému [: A najvjéc jednému - Pánu Bohu svému :] Spinkej Už se končí den, už je čas k spánku, zdi se barví od červánků, hleď, už lampář světla rozsvěcí, tak si dočti stránku, zavři knížku, honem hupky do pelíšku, koťata už dávno vrní za pecí. ®: Tak spinkej, ať ve tvých snech růže kvetou, voní mech, princeznu si Honza bude brát, až půlnoc prostře sítě, na vlásky políbí tě, Vždyť i tvá máma musí spát. 2. Západ rudou barvu ztrácí, od řeky se táta vrací, musím jít, je jistě hladový, až se usměje, tak na chvilenku očí si mu všimni, synku, snad jednou budeš taky takový. ®: Stánky U stánků na levnou krásu, postávaj a smějou se času s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít Skleniček pár a pár tahů z trávy uteče den jak večerní zprávy neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj R: jen zahlídli svět, maj na duši vrásky tak málo je, málo je lásky ztracená víra hrozny z vinic neposbírá U stánků na levnou krásu, postávaj a ze slov a hlasů Poznávaj jak málo jsme jim stačili dát R: Stará archa R: [: Já mám kocábku náram-, náram-, náram-, kocábku náram-, náramnou. :] Archa má cíl, jé, archa má směr, plavíme se k Araratu na sever. Já mám kocábku náram-, náram-, náram-, kocábku náram-, náramnou. 1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram-, náramnou, Noe nebyl překvapenej, on to věděl, kocábku náram-, náramnou. R: 2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní, kocábku náram-, náramnou, Noe je zavolal ještě před povodní, kocábku náram-, náramnou. 3. Kázal jim uložiti ptáky, savce, kocábku náram-, náramnou, "ryby nechte, zachrání se samy hladce," kocábku náram-, náramnou. R: 4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram-, náramnou, tu přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram-, náramnou. 5. Na břehu pak vyložili náklad celý, kocábku náram-, náramnou, ještě že tu starou dobrou archu měli, kocábku náram-, náramnou. R: Statistika Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno a i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou šanci. ®: [: Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí. :] Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští, pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá. ®: Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží to čistě na ní, když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší. ®: Stínání stínů Den se zalykal deštěm a nestačil pít I tonoucí slunce ztrácelo zář Když se objevil v očích měl podivný třpyt Pod pláštěm ukrýval snář Tichou ulicí rozséval čtveřici slov Příjde čas stínání stínů Brus si postavil tam kde dřív stával náš dům Nabízel nabrousím nůžky či nůž V soudku s vodou se chladilo pivo a rum Stále zpíval ten bláhový muž Zpíval i brus když se točil jak svět Příjde čas stínání stínů Odcházel s deštěm a vracel se s ním Ženám v úsměvu leskla se růž I když zdálo se v záplavě bolavých dní Že už snad nebude hůř Znovu proháněl ulicí čtveřici slov Příjde čas stínání stínů Brus se zastavil ale svět točí se dál Nemá už tak vlídnou tvář Přesto snažím se smát jak on by se smál Když v podvečer otvírám snář Tichou ulicí rozsévám čtveřici slov Příjde čas stínání stínů Stýskání Stýská se , černovlásko, po loučení, kdy jsi se na rameni vyplakala, černovlásko, Stýská se mi, černovlásko, po toužení, kdy jsi se mi něžně smála, rozespalá, černovlásko. R: Stýská - šest písmen místo Tvé lásky, stýská - pláčou dlouhé samohlásky, stýská - zůstala jsi mi pod víčky, dohořel knot svíčky, uschly tvé slzičky a dveří skřípání nese mi stýskání. Stýská se mi, černovlásko, rád jsem stonal ve tvém klíně, podleh' tobě i angíně, černovlásko. Stýská se mi, černovlásko, po snídání v deset ráno, proč máme dnes vyprodáno, černovlásko? R: Stýská se mi, černovlásko, po tvé rtěnce perleťové, na ústa mě už neklove, černovlásko. Stýská se mi, černovlásko, smutný je čas účtování, inventura milování, černovlásko. R: Stýská se , hm stýská se mi, hm stýská se mi Škrábej Riff Trojstěžníku plachty k rozervání napnutý, třináctej den je to s náma nějaký nahnutý, smůlu táhnem za kormidlem s sebou po vlnách, Riff my lodníci jsme na tom nejhůř, vím to na tuty, pískovcovou cihlu v ruce, záda vohnutý, bocman vříská, nejradši bych po krku mu sáh'. Riff ®: Hej, hej! Škrábej ty prkna, ať jsou bílý! Hej, hej! Škrábej, ty prkna musej' bejt! Hej, hej! Říkej si klidně každou chvíli: nebudem spílat, ruce spínat, žalmy zpívat, hou! Riff Bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý, nikomu z nás nevadí, že spíme vobutý, stejně každej den jeden z nás končí na marách, Riff čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí, ze kterýho máme teď ty záda vohnutý, chcem bejt rovný, až do pekla překročíme práh. Riff ®: Šnečí blues 1. Jednou jeden šnek šíleně se lek', nikdo už dnes neví, z čeho se tak zjevil, že se dal hned na útěk. 2. Přes les a mýtinu rychlostí půl metru za hodinu, z ulity pára, ohnivá čára, měl cihlu na plynu. 3. Ale v jedné zatáčce, tam v mechu u svlačce, udělal šnek chybu, nevyhnul se hřibu, nevyhnul se bouračce. 4. Hned seběhl se celý les a dali šneka pod pařez, tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leží ještě dnes. 5. A kdyby použil vůz anebo autobus, [: nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šnečí blues. :] Tak jsem tady Ani jsem nepřijel na slupce od banánu, ani se nedá říct, že to šlo podle plánu, trochu mě zdržela důvěra v jízdní řády, ale ten, kdo ví, kam jede, vždycky si už poradí. A já nemám na taxi, a tak si jezdím stopem, jedni se courají a druzí to berou hopem, člověk to musí brát podle těch, co ho berou, každej má víc tváří, jenom si vybrat, kterou. A už jsem si zvykl, že vždycky mě někdo vezme, dívám se z okna a snažím se hádat, kde jsme, krajina většinou zdá se mi povědomá, asi to bude tím, že jsem tu někde doma. Všude jsem doma a všude jsem trochu cizí, sleduju v zrcátku krajinu, než mi zmizí, a říkám si: kde asi, kde domov můj leží, ale vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží ... Tereza (Osamělý město) 1. Ten den co vítr listí z města svál můj džíp se vracel jako by se bál že asfaltový moře odliv má a stáj, že svýho koně nepozná. ®: Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst řekni kdo by se vracel všude je tisíce cest. Tenkrát když jsi mi Terezo řekla že ráda mě máš tenkrát ptal jsem se Terezokolik mi polibků dáš, naposled, naposled. 2. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát. Proč vítr mlátí spoustou okenic? Proč jsou v ulici auta, jinak nic? ®: 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžný tón Flaut a v závěji starýho papíru válej se černý klapky z klavírů. ®: 4. Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím že Terezu už nepotkám. Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a vosamělý město mlčící. ®: To ta Heľpa To ta Heľpa to ta Heľpa to je pekné mesto a v tej Heľpe a v tej Heľpe švárnych chlapcov je sto [: Koho je sto koho je sto nie po mojej vôli len za jedným len za jedným srdiečko ma bolí :] Za Janíčkom za Palíčkom krok by nespravila za Ďuríčkom za Mišíčkom Dunaj preskočila Dunaj Dunaj Dunaj Dunaj aj to širé pole ľen za jedným ľen za jedným počešenie moje Tři citronky V jedné mořské pustině ztroskotal parník v hlubině Jenom tři malé citronky zůstaly na hladině Ref: Rybaroba rybaroba rybaroba čuču Rybaroba rybaroba rybaroba čuču zůstaly na hladině Jeden z nich povídá přátelé: netvařte se tak kysele Vždyť je to přece veselé,že nám patří moře celé Ref: A tak se citronky plavily dál, jeden jim k tomu na kytaru hrál A tak se plavily do dáli až na ostrov korálový Ref: Tam je však stihla nehoda zlá, byla to mořská příšera Sežrala citronky i s kůrou a zakončila tak baladu mou Ref: Tři kříže Dávám sbohem břehům proklatejm, který v drápech má ďábel sám. Bílou přídí šalupa „My grave“ míří k útesům, který znám. ®: Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal. Slzy v očích měl a v ruce znavený, lodní deník, co sám do něj psal. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačka jen. Chřestot nožů. při kterých přejde smích, srdce kámen a jméno „Sten“. ®: Já Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál,. Druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. ®: Třetí kříž sand vyvolá jen vztek, Katty Rodgers těm dvoum život vzal. Svědomí měl vedle nich si klek ... Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský. Ať mi tedy Bůh odpustí. ®: Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal. Slzy v očích měl a v ruce znavený, lodní deník, co sám do něj psal. Tulácký ráno Posvátný je mi každý ráno, když ze sna budí šumící les a když se zvedám s písničkou známou a přezky chřestí o skalnatou mez. ®: Tulácký ráno, na kemp se snáší, za chvíli půjdem toulat se dál, a vodou z říčky oheň se zháší, tak zase půjdem toulat se dál. Posvátný je mi každý večer když oči k ohni vždy vrací se zpět Tam mnohí z pánů měl by se kouknout a hned by viděl, jakej chcem svět. ®: Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu znáš, bobříku sílu a odvahu touhy kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá ? ®: Ukolébavka 1. Den už se sešeřil, už jste si dost užili, tak hajdy do peřin, a ne, abyste tam moc řádili, zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. .R: Hajduly, dajduly, aby víčka sklapnuly, hajduly dajdy, každý svou peřinu najdi, hajajajajajajaja, Kuba, Lenka, máma a já, zítra, dřív než slunce začne hřát ..., dobrou noc a spát. 2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy, nebojte, já spím na dosah, když mě zavoláte, zbiju zlé duchy, zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. .R: + a spát, a spát ... Už to nenapravím R: [: Vap tap tap ... :] 1. V devět hodin dvacet pět mě opustilo štěstí, ten vlak, co jsem jím měl jet, na koleji dávno nestál, v devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí, já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě. Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká, že stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka zadní otevřená, zadní otevřená, já naposled tě viděl, když ti bylo dvacet, to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet, že jsi unavená, ze mě unavená. R: 2. Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho, může za to vinný sklep, že člověk často sleví, já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou, já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím. Pak jedenáctá bila a už to bylo passé, já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase, láska nerezaví, láska nerezaví, ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý, byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý, už to nenapravím, už to nenapravím. R: V moři je místa dost ®: V moři je místa dost, v moři je místa dost, v moři je místa, místa, ach, místa, v moři je místa dost. 1. Podmořský koník kluše s nákladem mořské pěny, cesta je velmi mokrá, koník je popletený, za první vlnou vlevo okolo mořských patníků, za rohem v Golfském proudu už vidí Afriku. ®: 2. Medúzy průhledné jak výkladní skříň, čím blíž jsou k hladině, tím vidět jsou míň, na vlnách houpají se a když je nikdo nevidí, šťouchají do lehátek, strkají do lidí. ®: 3. V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice, na každém chapadle boxerská rukavice, perou se, melou se, padají, vstávají a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají. ®: 4. Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky šestého každý měsíc dobijou baterky, na mořských křižovatkách blikají světlama, aby se nesrazily ryby s rybama. ®: Vesnická romance Když pršelo, jen se lilo, a tele doma nebylo, jela Anička na kole hledati tele na pole. Na poli tele nebylo a pršelo, jen se lilo, na poli byl jen Pepíček, on jí nabídl deštníček. A za ruce se držíce došli spolu do vesnice, slunce už zase svítilo, nepršelo a nelilo. Andulko, mé dítě, vy se mi tuze líbíte, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku. A od té doby kdekdo ví, že život není růžový, že za pecí je tepleji než ve švestkové aleji. Vlaštovko leť 1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď, přes písek pouště Gobi, oblétni zem, vyleť až sem, jen ať se císař zlobí. Dnes v noci zdál se mi sen, že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 2. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameňáků, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblaků. Až spatříš nad sebou stín, věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 3. Vlaštovko, leť rychle a teď, nesu tři zlaté groše, první je můj, druhý je tvůj, třetí pro světlonoše. Až budeš unavená, pírka ti pofouká Máří Magdaléna, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, vlaštovko, leť ... Vodácká holka 1. Když vlny se valí a peřeje řvou a šutry z nich civí jak sůvy, loď praská a umrlčí zvon bije tmou, tak řekni, kdo pomoct ti umí. *: Kdo pádlem jen kmitne a převrátí loď, pak ječí jak staženej z kůže, že ty jseš ta atrapa, ty jseš ten cvok, co za každý cvaknutí může. R: Tu vodáckou holku si navěky nech, netop ji, nezaháněj, svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech, svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech jí poctivě odevzdávej a lásku za lásku dávej. 3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj, kdo sůl nechá v posledním kempu, kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj, kdo zná všechny písničky trempů. 2. Je pěkná jak ráno a voní jak les, když na dřevo u ohně hrává, je zrádná jak kočka a věrná jak pes, ta holka, co při tobě spává. *: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob, kdo sladce hned šeptá, hned vříská, a koho bys roztrh' a praštil a kop' a po kom se celej den stýská. 4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král a vrásky nám počmáraj' kůži, svý holce dej pusu a řekni "jdem dál" a na pádlo polož jí růži. R: Zabili, zabili 1. Zabili, zabili chlapa z Koločavy, řekněte hrobaři, kde je pochovaný. R: Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu. 2. Špatně ho zabili, špatně pochovali, vlci ho pojedli, ptáci rozklovali. R: 3. Vítr ho roznesl po dalekém kraji, havrani pro něho po poli krákají. R: 4. Kráká starý havran, krákat nepřestane, dokud v Koločavě živý chlap zůstane. R: Zafúkané Větr sněh zanésl z hor do polí, já idu přes kopce, přes údolí, idu k tvej dědině zatúla nej, cestičky sněhem sú zafúkané. Ref.: Zafúkané, zafúkané kolem mňa všecko je zafúkané Zafúkané , zafúkané, kolem mňa fšecko je zafúkané Už vašu chalupu z dálky vidím, srdce sa ozvalo, bit ho slyším, snáď enom pár kroků mi zostává, a budu u tvého okénka stát. R: [: Ale zafúkané, zafúkané, okénko k tobě je zafúkané. :] Od tvého okna sa smutný vracám, v závějoch zpátky dom cestu hledám, spadl sněh na srdce zatúlané, aj na mé stopy - sú zafúkané. R.: [: Zafúkané, zafúkané, mé stopy k tobě sú zafúkané. :] Zajíci Podzimní bílá mlha válí se po mechu, myslivci vstávaj' už ráno, zajíci vylezli a nechce se jim z pelechu, neboť se chtějí dožít Vánoc. ®: Vzduchem zní fanfára - tramtarararara, po poli kráčejí střelci, [: já se svou kytarou zpívám písničku prastarou o tom, že malí budou velcí. :] Zajíci naposledy potřesou si tlapkama a potom obléknou dresy, začíná specielní slalom mezi brokama na trati pole-louky-lesy. ®: Už volá hlavní zajíc:"Pravda vítězí, nohy jsou naše hlavní zbraně, až to tu skončí, sraz je v sedm večer na mezi, a teď, zajíci, hurá na ně!" ®: + že malí budou jednou velcí ... Zní Zní jako kapek pár když dopadnou do mlhy ranní a jsou tak bezmocní a jiskřivý, jak stopy saní Víš co potěší co zarmoutí, jak peklo pálí znáš ten malej svět plotů a děr, panenek s mašlí Dětskej pláč a dětskej smích louky v sady promění motýlům se vyhýbá usíná s ránem Ty sám zavzpomínej na první zub, co v pranici vylít a prak co střelil náhodou nezazlívej rozbitý lokty. Víš co potěší co zarmoutí, jak peklo pálí znáš ten malej svět plotů a děr, panenek s mašlí Dětskej pláč a dětskej smích louky v sady promění motýlům se vyhýbá usíná s ránem Zvedněte kotvy Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v dál, nechte mě plout, nechte mě plo-o-out, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, že cesta má konec už má, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na mne dal a pistole vzal, šerif John Stone, šerif John Stone, moji svobodu vzal šerif John Stone. Už vyplouvá loď John B., už vyplouvá loď John B., okamžik malý, jen než popluje v dál, nechte mě plout, nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Život je jen náhoda Proč, že se mi každou noc o tom jen zdá, o tom jen zdá, že v mém životě vyšla má tak šťastná a krásná hvězda, proč že se mi každou noc o tom jen zdá, že ta hvězda mi dá to štěstí, o němž se mi ve dne nezdá. Zdání klame, mimoto každý sen, který v noci míváme, zažene příští den. Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře. Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později, kdo v životě miluje, ať neztrácí naději. až uvidíš v životě zázraky, které jenom láska umí, zlaté rybky vyletí nad mraky pak porozumí: že je život jak voda, kterou láska ve víno promění, láska že je náhoda a bez ní štěstí není.
