stáhnout - Tre-fa
Transkript
stáhnout - Tre-fa
VÌNÍK VÌNÍK KOMPAS TØESKÉ FARNOSTI Slovo otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . 4 Jsme na prahu letních prázdnin a dovolených, kdy většina z nás, možná nejvíce rodiče a učitelé, si z hloubi duše oddychnou ... Zkouškové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 3. července 2005 - č. 37 Nedávno nastalo a stále trvá jedno z nejtěžších období pobytu v semináři. Na první pohled nemá nic společného s duchovním životem, ale po pozornějším pohledu zjistíme, že s ním velice úzce souvisí. Tímto časem plným napětí, nervů, nervozity je zkouškové období ... KOMPAS TØESKÉ FARNOSTI O BS S AA H H OB Obsah VÌNÍK VÌNÍK Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 www.farnosttrest.me.cz [email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Tereza Novotná (Terry Speary) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Jana Duchanová (JaD) Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Marie Kalčíková (MK) Josef Bílý (BJ) Lidmila Vokřínková (LV) Jan Krbec (JK) Jiří Hybášek (JH) Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Slovo otce Tomáše // Pouť ke hrobu sv. Martina . . . . . . . . . . 4 Sváteční den // Zajímavosti ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Otcové a matky, buďte úctyhodní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Modlitba rodičů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Vzpomínka nám zůstane . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Děti a rodiče ... // Nejhezčí prázdiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Prázdninové rozjímání // K filmu Umučení Krista . . . . . . . . . . . . 10 Buď vůle Tvá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal Důvěra v Krista // Velká čest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655 [email protected] Názory ... // Děkujeme ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 215 výtisků. Adresa redakce: Na Hrázi 184/3, Třešť 589 01, tel. +420 567 234 263 Kolportéři: redakce & Marie Bambulová, Michael Bambula, Michael Bambula ml., Jiří Staněk, Ondřej Zažímal a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme! Náš první kapucín // Jak pokračuje ministrantská hra . . . . 13 Umřel strejc Kostelníků // Ministrantský den . . . . . . . . . . . . 15 Misie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Zkouškové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Misie ve Šternberku // Antiochie // Obrácení . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Přibyslavice 2005 // Výlet do kovárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Nezbeda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Hrdinka // Dotaz pro farníky a farnice . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Dopis farníkům telčské farnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Ptali jsme se ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Informace z farnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Uzávěrka příštího čísla bude 21. srpna 2005! Úvodní slovo editorial Vážení a milí farníci, není to tak dlouho, co jsme prožili den s největším podílem denního světla v letošním roce, což nám jasně naznačilo, že přichází léto a za dveřmi jsou prázdniny. Odpočineme si od pracovních či školních povinností, budeme trávit jak aktivní tak pasivní dovolenou a budeme si zajisté užívat příjemného počasí. A teď něco osobního. Letošní prázdniny pro mě budou po mnoha letech jiné. A myslím si, že i pro další redaktory našeho časopisu. Možná jste uhodli, co mám na mysli ... Důvod je prostý, v letošním roce jsme přenechali otěže tradičního letního tábora na Dobré Vodě mladším. Věřím, že mají všechno připraveno a že se přihlášené děti těší. Dovolím si jim tedy popřát pěkné počasí, vydařenou celotáborovou hru, dny plné prázdninových zážitků a žádná zranění (a třeba se můžeme těšit i na nějaký ten zajímavý článek v příštím čísle Věžníku). Před několika dny byly zahájeny opravy farního kostela – jak jsme všichni cítili, odborná firma provedla ošetření dřevěných prvků proti dřevokazným škůdcům (toto ošetření budeme muset opětovně provádět ještě v příštích dvou letech). Ve výrobě jsou už také nová dřevěná okna. Pravděpodobně v druhé polovině prázdnin budou zahájeny také vlastní stavební práce. V minulých dnech se uskutečnilo první setkání členů pastorační rady – byly nastíněny různé akce, které by se ve farnosti měly uskutečnit v příštích měsících (po prázdninách). Věřím, že se máme na co společně těšit. Myslím si, že ať budeme kdekoli (jak jsem psal v úvodu), neměli bychom zapomenout na Ježíše. Můžeme ho objevit v jakékoli maličkosti. A třeba se o nějakých zážitcích můžete podělit s ostatními na stránkách příštího čísla. Už teď se těším ... a myslím, že nejenom já. V závěru bych Vám všem chtěl poděkovat za Vaši dosavadní přízeň ... bez Vaší finanční i duchovní pomoci bychom asi nefungovali; a také za to, že – dle ohlasů na jednotlivé články – časopis čtete a snad se Vám i líbí. Snažíme se proto udělat vše, co je v našich silách. U dalšího čísla se těší a příjemné prožití prázdnin přeje Vladislav Hynk šéfredaktor 3 Slovo duchovního otce Slovo otce Tomáše Jsme na prahu letních prázdnin a dovolených, kdy většina z nás, možná nejvíce rodiče a učitelé, si z hloubi duše oddychnou: „Tak další školní rok máme s dětmi za sebou a zase si můžeme odpočinout, žádné nervy se školou, a můžeme nabrat další sílu do života.“ Je nezbytné a důležité se zastavit. Člověk není stroj, aby pracoval stále a bez přestávky. I sám Bůh, jak čteme v Bibli v 1. knize Mojžíšově, 7. den odpočíval po stvoření světa. A nebo i v Novém zákoně je zmínka o tom, že když se vrátili apoštolové z misijních cest, Pán Ježíš je vyzval, aby si šli odpočinout. Člověk je bytost křehká, lehce zranitelná, o tom nemusíme pochybovat. A proto si potřebuje udělat také čas pro sebe a zároveň i pro druhé. I zemřelý papež Jan Pavel II. trávil každý rok svou dovolenou mimo Vatikán. Dovolená nás má vést také k prohloubení vztahů v rodině. A proto i já jezdím každý rok se svými bratry a rodiči na dovolenou. Aby se člověk mohl dávat, potřebuje načerpat. A proto z tohoto důvodu bude pořad bohoslužeb o prázdninách mírně upraven. Těm, kteří úspěšně složili zkoušku dospělosti – maturitu – a těm, kteří dobře zvládli zkouškové období na vysoké škole a třeba i získali nějaký ten titul, upřímně blahopřeji. Ještě bych chtěl jednou Vám všem poděkovat touto cestou za všechna Vaše přání k mým 30. narozeninám a také za dárek – mrazák, který jsem si zakoupil díky vám. Na závěr bych Vám chtěl popřát pěkné prožití prázdnin a dovolených a dětem a mládeži mnoho nezapomenutelných zážitků. o. Tomáš Pouť ke hrobu sv. Martina Ve dnech 18. - 28. května pořádala Matice Svatokopecká pouť s navštívením poutních míst ve Francii, Španělsku a Portugalsku, které jsem se zúčastnil jako doprovázející kněz. Hlavními cíli této cesty byly Santiago de Compostella a Fatima. Třetí den jsme přijeli do Tours, kde je pochován sv. Martin. Mši svatou jsme měli v kostele u oltáře nad jeho hrobem, a pak jsme sestoupili dolů do krypty, kde bylo možno zamřížovaným 4 oknem pohlédnout na jeho hrob. Kdykoli jsem slyšel nebo v kázání mluvil o hrobu sv. Martina v Tours, kam po staletí přicházelo mnoho poutníků, vyvstal mi živě před očima. I když představa byla zcela jiná než skutečnost, vysvítá z toho, že jsem měl k němu vztah spíše jako k biskupovi než k vojákovi. I když jsem přímo neměl touhu se tam podívat, najednou mi byla dána možnost tam přijít! Velice mě to dojalo, věřte! Se slzami v očích jsem tedy poklekl před hrobem sv. Martina a svěřil mu potřeby třešťské farnosti, hlavně to, aby se ještě více obracela k Pánu, aby bylo získáno více mladých, kterých je ve srovnání s jejich celkovým počtem ve městě stále ještě málo, aby všichni, mladí i starší, prohloubili víru a svým jednáním vydávali svědectví o Kristu a jeho lásce, a k tomu prosbu za zdar všech akcí, včetně údržby kostelů a fary v Třešti i místech, která patří do její duchovní správy. Zda jsem byl vyslyšen, nevím, ale o vlivu tohoto světce u Boha jsem skálopevně přesvědčen. P. Jaroslav, Svatý Kopeček Sváteční den Sváteční den Neděle může být dnem, kdy pronikáme hlouběji do smyslu života a jeho radosti. Po ranní mši může být dnem, kdy si vezmeme knihu, pronikající hlouběji k podstatě věcí, dnem, kdy chodíme na návštěvu, jsme s ženou a dětmi, chodíme s nimi na výlety apod. Je to den, kdy otec snad může pozorně a klidně vyslechnout, co má syn nebo dcera na srdci, nebo kdy se může manželka více věnovat manželovi. Nemá to být den sobeckého odpočinku, kdy požadujeme zvláštní pohodlí a ohledy. Každý, kdo se takto dívá na neděli, zjistí, že ho vše vyrušuje. Neděle je spíše dnem, kdy máme být pozorní a čilí. Měl by to být den větší aktivity než ostatek týdne – zvláště pak aktivity k bližnímu. „Kde je láska a náklonnost, tam jest i Bůh.“ Budeme mít stále víc volného času. Pětidenní pracovní týden není posledním slovem. Sdělovací prostředky byly vynalezeny proto, aby zaplnily náš společný volný čas. Zvláště to platí pro televizi. Spojuje nás. Deset milionů srdcí tepe společně, sleduje-li se v televizi fotbalový zápas, hra nebo nějaká zábava. Může to být vlastně povznášející a sjednocující činitel. Ovšem tento způsob činnosti může být i zhoubný: otec dělá totéž, co jeho malé dítě, člověk chytrý totéž, co člověk hloupý, člověk inteligentní totéž, co tupec. Bude proto nutné věnovat vždy část vlastního volného času věcem, které vyžadují určité myšlenkové úsilí, přehled, originalitu, zručnost a tvůrčí přístup, ať už je to sport, tesařská práce nebo hra na nějaký hudební nástroj, studium nějakého zajímavého předmětu, budování nějaké sbírky, odpovědná funkce v nějakém spolku nebo vůbec cokoli. Je to také kvůli dětem. Když se rodiče sami z vlastní iniciativy dokonale obeznamují se skutečností, pak se i jejich děti učí poznávat svět samostatně, obdivovat se mu a být šťastny na tomto světě. Naučí se myslet a reagovat na věci, ne být bez vlastních představ a myšlenek. z Katechismu pro dospělé -KP- Zajímavosti – o čem možná nevíte nebo co bychom rádi věděli V deníku Vysočina z 14. května 2005 v článku Křížem krážem po památkách Vysočiny autor Ladislav Vilímek – historický badatel – píše o kostele sv. Kateřiny v Třešti. Kromě jiného se tam zmiňuje o knize faráře Karla Eichlera Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě, v níž p. farář píše též o poutích a procesích, která se konala vždy 1. května do kostela sv. Kateřiny, podle jeho domněnky už někdy od roku 1650 – od doby protireformace, kdy se začala zdů- razňovat úcta k Panně Marii a velmi podporovat a konat poutě k její cti. Pan Vilímek se ale domnívá, že tato pouť se konala ke sv. Filipu a Jakubovi. Usuzuje tak proto, že na hlavním oltáři tohoto kostela stojí sochy těchto světců a že právě 1. května mívali (nebo ještě i mají vedle svátku sv. Josefa) svůj svátek. Ale starší občané ví, že v předsíňce – či kapličce – stával oltářík a nad ním starobylý obraz Panny Marie. Tento obraz býval před- 5 Kdo byli? mětem zvláštní úcty a cílem, ke kterému směřovaly četné a časté modlitby a býval od nepaměti zdoben květinami a pietně udržován až asi do roku 1975. Od starých lidí jsem slýchával, že se jedná o obraz milostný a že byl dokonce uctívaný jako zázračný! (Proto snad ty poutě k němu.) O konkrétním zázraku jsem však neslyšel, ale vídal jsem, že lidé často před tímto obrazem adorovali, dokud býval kostel přes den otevřený. Lidská paměť je velice krátká a nespolehlivá a dokáže velmi brzy zapomenout. Je proto dobré připomenout si občas věci nebo lépe vědomosti, které by měly být zachovány pro budoucnost (snad právě prostřednictvím Věžníku). Ještě začátkem 80. let sloužila kaplička k tomuto účelu, ale dnes už je její původní charakter zcela změněn a o jejím dřívějším významu a věhlasu už dnes ví jen málokdo a nebýt zmíněného článku v novinách, zapomněli bychom asi brzo i my. Také i o dříve tolik rozvinuté úctě k Panně Marii projevované právě v mariánském měsíci máji kromě jiného též tzv. májovými pobožnostmi, které bývaly tak krásné, milé a blahodárné a které obzvláště spolu s poutěmi přispěly k rekatolizaci naší země. (Pozn.: Jak by byla i dnes potřebná!) Na konec otázka: Zná někdo ze čtenářů historii úcty ke zmíněnému obrazu? Stává se někdy, že o votivních předmětech a různých jiných pamětihodnostech se ví více jinde než v místě, kde se nacházejí, kde jsou „doma“, a jsou tam předmětem mnohem větší úcty než v místě uchování – viz Pražské Jezulátko, Svatá Hora, poutní místa v pohraničí atd. Snažme se proto uchovat to, co jsme sami zdědili, nejen předměty ale i vědomosti o časech minulých. Možná nám za to bude někdy někdo vděčný. I já sám bych se rád dověděl něco bližšího, třeba prostřednictvím Věžníku. O dalších votivních předmětech z kostelů bych se zmínil někdy příště, nebo ještě lépe, kdyby se toho chopil někdo více povolaný. Škoda pana učitele Buriana, mnoho si toho odnesl s sebou! - BJ 6 Kdo byli? Svatý Kryštof O životě svatého Kryštofa nejsou celkem žádné autentické zprávy. Je dosvědčena pouze jeho existence a mučednictví. Kryštof se narodil možná koncem 2. století v Kanaanu a dostal od svých rodičů jméno Reprobus. V dospělosti se prý podobal obru, byl vysoký a těžký. Opustil svou vlast a vydal se hledat nejmocnějšího panovníka světa. Na své cestě potkal poustevníka, který mu řekl, aby přenášel na svém těle lidi přes řeku. Jednou Reprobus pomáhal malému dítěti. Uprostřed řeky bylo břímě velmi těžké a hrozilo, že se utopí. Když došel vyčerpán na druhý břeh, řeklo mu dítě: „Ježíš Kristus byl tvým břemenem. Nesl jsi víc než celý svět.“ Kristus se tak dal poznat, Reprobus byl pokřtěn a přijal jméno Christophorus, což znamená „nosič Krista“. Druhé podání vypravuje, že křesťan Kryštof byl ve své vlasti zatčen a král jej uvrhl do žaláře. Chtěl jej nechat mučit, ale mnoho mužů s Kryštofem nic nesvedlo. Mnozí vojáci se obrátili, když viděli jeho odvážný postoj. Po několikadenních mukách, kdy na něj byly stříleny šípy, padl Kryštof vyčerpán k zemi, zranění však nebylo smrtelné. Netrpělivý panovník dal nakonec Kryštofa stít. Svátek svatého Kryštofa slavíme 25. července. podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ - Informace Informace mučedník narozen: ve 2. století (?) v Kanaan nebo Lykii zemřel: kolem roku 250 (?) v Lykii (?) patron dopravy a mnoha povolání, která mají něco společného s dopravou, jako jsou řidiči, automobilisté, vozkové, voraři, lodníci, převozníci, námořníci; poutníků; cestujících; atletů; horských cest; horníků, tesařů, kloboučníků, barvičů, knihvazačů, kopáčů pokladů, obchodníků s ovocem, zahradníků; pevností; dětí; proti náhlé smrti; proti moru; proti nákazám; proti nebezpečí ohně a vody; proti suchu, nečasu a kroupám; proti chorobám očí, bolestem zubů a ranám; pomocník v nouzi Rodina Otcové a matky, buďte úctyhodní! Co ukládá 4. přikázání dětem směrem k rodičům? Mají je ctít, milovat, poslouchat. Mají jim pomáhat a pečovat o ně ve stáří. Ale přikázání není jen pro děti – je i pro rodiče. Těm ukládá odpovědnost za to, aby dětem usnadňovali toto přikázání plnit. Aby děti mohly své rodiče ctít, musí být rodiče té úcty hodní. Aby je mohly milovat, musí být té lásky hodní. Aby je mohly poslouchat, musí si rodiče zachovat autoritu. Kde děti své rodiče nemilují, neposlouchají, tam to bývá zaviněno nesprávným chováním rodičů. Autorita patří ke spořádanému životu, bez ní nemůže obstát žádná společnost! Ale bez Boha není autority. To nesmí zapomenout rodiče, že jejich autorita vychází od Boha. V současné době se často setkáváme s rozháranými poměry v rodinách. Co ji zachrání? Sociální reformy? Lepší penzijní a nemocenské pojištění? To je vše potřebné, ale jedinou záchranou je: vybudovat, obnovit rodinný život na křesťanských základech. Mužů je dost, ale málo otců. Žen a dam je dost, ale málo opravdových křesťanských matek. Důstojnost otce a matky se podle křesťanského názoru řadí k důstojnosti kněžské. Je to vznešený úkol, že k jeho plnění ustanovil Spasitel zvláštní svátost (manželství). Být otcem znamená být králem rodiny. Má teda pečovat s láskou o svou ro- dinu nejen svou výdělečnou činností, ale i doma. Děti nepotřebují jen hračky, žena jen peníze, ale svorné spolužití. Otce, který miluje své děti a věnuje se jejich výchově. Svatý otec Pius XI. řekl: „Dejte mi svaté matky, obětavé matky, které s láskou vychovávají své děti, a zachráním svět.“ Jak bezmezná je mateřská láska. Sám Bůh říká: „Může matka zapomenout na své dítě? A i když by ona zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu.“ (Iz 49,15) Vždyť na tom srdci mateřském neštěstí i vina sladce dříme. Muži vytvořili kulturní díla v umění, ale ženy jsou přece silnější a vlivnější než muži. Ony darují život budoucím velikánům, vytváří při výchově celou povahu a celý charakter budoucích mužů. Tak vznešený je křesťanský názor na důstojnost rodičů. Jsou zástupci Boha ve výchově dítěte. - kázání P. Martina Neduchala ve Stěbořicích u Opavy, před deseti lety zemřel – tamtéž – celý kněžský život žil ve Stěbořicích a je mezi svými farníky i pochován - předala sestřička Bohdanka Sedláčková, rodačka z Třeštice (86 let) – žije a pracuje se svými spolusestrami ve Štemplovci – bývalý zámek a park - LV - 7 Modlitba Modlitba rodičů Dal jsi nám dítě, Pane, Bože náš. Děkujeme Ti za ně. Stojíme tu s ním před Tebou plni radosti, ale i bázně, protože je to nejen velký dar, ale i úkol, vložený do našich slabých rukou. Jen důvěra v Tvé otcovství nám dává sílu přijmout jej s otevřenýma očima a bdělým srdcem. Ještě je malé a slabé, souhrn možností, které čekají na své uskutečnění. Má v sobě dědictví po tisícerých předcích, stopy jejich životů, zápasů, proher a vítězství. Byli jsme to my dva, kdo jsme mu to všechno předali, každý způli, nevědouce ani, co všechno předáváme jako štafetu, která putuje od věků do věků. A každý, kdo ji uchopí, buduje z ní svůj jedinečný, neopakovatelný lidský život. Souhrn možností: na Tobě záleží, Pane, na nás a na něm, co se z nich uskuteční. Ještě je malé a slabé, ale Ty je miluješ, Pane, Tys miloval a myslel na ně dávno před tím, než bylo, a nic je nemůže oddělit od Tvé lásky, pokud se od ní samo neodvrátí. Ty sám je však nikdy milovat nepřestaneš. Dej, Pane, prosíme, ať je mu naše láska pravdivým obrazem Tvé lásky: ať je stálá, spolehlivá, silná, náročná a důsledná, něžná a nesobecká. Dej, Pane, prosíme, ať se mu náš život stane příkladem, ať skrze nás vidí Tebe. Chtěli bychom tě prosit, Pane, abys mu dal štěstí, zdraví, spokojenost a úspěch v životě. 8 Ale neprosíme Tě o to, Ty sám víš, co je pro naše dítě dobré, a dáš mu, co bude třeba. Prosíme Tě jen, abys byl stále s ním – jako Otec, jako Přítel a Bratr, ať už je v životě potká cokoli. Prosíme Tě, Pane, aby si zamilovalo Tvé království a hledalo vždy a především jeho spravedlnost. Aby rostlo ve víře, naději a lásce. Aby rostlo v moudrosti, statečnosti, spravedlnosti a sebeovládání. Aby mělo srdce něžné, pokorné a milosrdné. Aby Tě umělo poznávat ve svých bližních, aby k nim dovedlo přicházet bratrsky, s úctou a láskou. Aby budovalo svůj život na Tobě, Pane. Aby si vedlo poctivě v jeho zápasech, aby bylo ochotno nést s Tebou kříž a mělo s ním sílu po každém pádu povstat a vydat se znovu za Tebou. Buď s ním, Pane, žij v něm svou milostí, naplň je svým Duchem. Buď mezi námi, učiň si u nás svůj příbytek a dej, abychom se jednou, až splníme, co po nás chceš, a projdeme branou smrti, zase u Tebe shledali. Matko Maria, matko všech lidí, buď matkou našemu dítěti a vynahraď mu, v čem pro svou slabost, nevědomost a hříšnost selžeme. Josefe, Ty, který chráníš a živíš všechno, co roste pro Boží království, stůj svou mlčenlivou silou při našem dítěti. Amen autor neznámý - KP - Eucharistie Vzpomínka nám zůstane Děti a rodiče – rodiče a děti Každý z nás si může svůj život představit a zpodobit jako obrázkové album. Ve vzpomínkách si v něm často listujeme. Na každé stránce máme různé obrázky. Ty pěkně barevné: to jsou prožité chvíle radosti, pohody, veselé zážitky, úspěchy i drobná štěstíčka všedních dnů. Život však opravdu není jenom „procházka růžovým sadem“, a tak mezi těmi veselými obrázky najdeme i obrázky šedivé; to jsou naše starosti, různé trampoty i bolesti. Také ty nám život přináší. Věříme, že 5. červen 2005 bude pro šest dětí naší farní rodiny jednou z nejslavnějších nedělí a navždy tou nejkrásnější vzpomínkou. Vždyť přistoupily k prvnímu svatému přijímání. Opět se ozývá moje vzpomínka: Někteří mají dítě živé, jež musí být stále v pohybu – jak je tedy „usadit“ pro chvíli klidu v kostele? Je jisté, že má-li nějakou činnost a umí se soustředit (ministranti), je to Bohu milé. Ovšem napomínat místo jemného upozornění není vůbec dobré a mine se účinkem. Dle mých zkušeností chce také malou přípravu = kam jdeme, kdo je přítomen a i když dítě neumí ještě číst, zná třeba číslo písně (znají dnešní děti již v předškolním věku!) a má radost, když zpěvník připraví. Klidné vybídnutí, aby se s námi modlilo = sepnulo ručky také chvíli zklidní. Nebo: „Pěkně se dívej na oltář, za chvíli bude pozdvihování – bude zvonit zvoneček ... a dále: ještě zazpíváme jednu píseň – pan farář se domodlí a lidé půjdou ke svatému přijímání.“ Pochvala, že bylo hodné a půjde si pro křížek na čelo – je chvíle očekávání. Nebo malou knižní modlitbu, kterou již dlouho nevidělo – na čas byla uložena – dítě zaujme. Víme, že pokud je berou rodiče s sebou pravidelně, zná prostředí a je na nich samých, aby nějakou duchovní „novinku“ pro ně objevili. Ne však hračku – i když oblíbenou, kterou má stále doma. Ta by měla počkat. Až se vrátí, bude zase vzácnější ... Je to část dobře míněných rad, kéž by aspoň trochu pomohla při vedení našich malých k BOHU. Pokud je batole v kočárku a když „zavrní“ – to jistě nikoho v soustředění neruší. Avšak nevím, zda-li se ty přibývající kočárky do kostela vejdou, zvláště po celkové úpravě, uvidíme! Možná, až bude svátek prababiček a pradědečků – nebo světový den?! Lidmila Vokřínková Ježíšku můj na nebíčku, Tobě spínám ručičky. Vím, že přijdeš za chviličku, do mé čisté dušičky. První svaté přijímání bude určitě i pro tyto děti tím radostným a vzácným obrázkem, který si pro milou vzpomínku zařadí do svého životního alba. Všichni přítomní jsme s dětmi tu jejich slavnou, velikou chvíli prožívali. Upřímné poděkování patří našemu panu faráři o. Tomáši Cahovi, všem účinkujícím a všem, kteří se na přípravě této milé slavnosti podíleli. Našim dětem, školákům, přejeme pěkné, sluníčkové prázdniny, prožité ve zdraví s JEŽÍŠKEM v srdíčku a pod ochranou ANDĚLA STRÁŽNÉHO. manželé Hrbkovi Nejhezčí prázdniny Nejhezčí prázdniny (dovolená) jsou u nás kolem Třeště! Parky – lesy – rybníky! Lidmila Vokřínková 9 Rozjímání Prázdninové rozjímání Teď ležím. S radostí a nenasytně vychutnávám klid kolem sebe, ani prstem se mi nechce hnout. I ty myšlenky se tak líně válejí, tak líně válejí... Konečně! Už to nebylo k vydržení. Pořád: stůj, stůj zpříma, jedině člověk stojí zpříma, má přímou páteř. Kéž by! Moc by na sebe pyšný neměl být! Ale stále si namlouvá: chodím zpříma. Dostává tím nadhled. Takový malý, malinký, ale co naplat, nadhled to je – ale to dělá člověka moc pyšného. Tak dost – teď ležím v trávě – a získávám podhled. Ležím a dívám se skrz stromy na oblohu. Pane, to je krása! Kdosi už na to přišel, že je tak krásně možné si při tom vyprat hlavu. A to nic nevěděl o tom, co je to pro někoho, kdo třeba pět, deset, patnáct let v téhle poloze viděl nad sebou holý strop! Když se tak dívám vzhůru, jde na mě rozjímání. Cosi je vysoko nade mnou. Je to čisté, velké... Nikdy jsem to tak neviděl, když jsem chodil, Bože, o nějakou krásu jsem přišel? Chodím, samý spěch. Nemám čas sám sebe nějak otevřít, vyčistit, vyměnit ten vnitřní uprášený filtr. Bože, teď to jde! Z toho pohledu jsi tak velký a krásný a milý. A já tak malý, malinký – jako miminko. Ne, to je krásné k nevydržení. Otočím se, tváří k zemi. Tak, teď nevidím nic. Neslyším nic. Ba slyším! Veliké ticho. Bože, jaký je to dar, to ticho. Svatý Pavel uvádí ticho mezi plody Ducha. Slyším Tebe, Bože. Mluvíš tichem. Já se ztišil a poslouchám. Hodinu, dvě. No ne, to je krása... Co mi to muselo projít sluchem, než jsem zaslechl tebe. Na jakých je to vlnách? Asi na všech, vždyť Ty jsi nad tím vším. Bože, děkuji Ti, že můžu ležet na Tvé voňavé zemi. Zahleděl jsem se daleko. Zaslechl jsem, co se nedá jen tak slyšet. Děkuji Ti, že jsem v tom světle a tichu přišel k Tobě i k sobě. 10 K filmu Umučení Krista Ve Věžníku č.36 byli čtenáři vyzváni, aby sdělili nebo napsali své reakce na článek ECCE HOMO. Odpovídám na tuto výzvu. Za sebe mohu napsat, že už dlouho před tím, než se začalo mluvit o tom, že vznikl film o umučení Krista, mě často napadlo, že někteří svatí výslovně zaměřili svou pozornost na události kolem umučení a smrti Ježíše Krista. Někteří mají u svého jména i označení „od Kříže“ – sv. Jan od Kříže, sv. Pavel od Kříže. Církev označuje celý proces Kristovy smrti a pak jeho zmrtvýchvstání za jedno ze základních tajemství víry. Byla jsem si vědoma, že jsem daleko toho, abych se tomuto tajemství aspoň blížila. Potřebu jsem si připouštěla, ale zmohla jsem se jen na jakousi teoretickou snahu. Pak přišla zvěst, že film je možno vidět i v českých kinech. Předcházely zprávy o velmi kruté podívané, při níž diváci omdlévají, odcházejí. Ale přišla také zpráva, že Svatý otec Jan Pavel II. po zhlédnutí filmu řekl: „Tak to opravdu bylo.“ Mohli jsme se také dočíst o tom, že mnoho lidí, především těch, kteří o křesťanství málo vědí, bylo osloveno a že se u mnohých z nich život změnil. V tomto smyslu se mluví i o některých filmových představitelích. S odvahou a vědomím, že tuto příležitost promeškat nemohu a nesmím, šla jsem na film při první příležitosti. A splnil všechna má očekávání. Byl to zážitek, který mi pomohl a pomáhá v novém, bližším vztahu k Ježíši Kristu. A o to mi hlavně šlo. Umučení a smrt Syna Božího zůstane stále tajemstvím víry, protože převyšuje možnost našeho rozumu nahlédnout do neproniknutelnosti Božího řádu spasení člověka. Obavy před pohledem na strašné, krvavé scény, na dlouhotrvající bičování jsou ve filmu odlehčeny milými obrazy ze života v Nazaretě s Pannou Marií. Z knihy Rozjímání od neznámého autora Myslím, že divák si může uvědomovat, že - KP - unést všechnu lidskou nespravedlivou zlobu, nekončící bolesti, snášené jen s tichým zasténáním, není možné, aby snesl pouhý člověk se svými Umučení Krista Buď vůle Tvá krátkodechými silami. Jak setník pod křížem říká: „To byl opravdu Syn Boží!“ Pro věřícího je to příležitost k ocenění Kristovy lásky až ke krutosti k sobě samému a také uznání velikosti a závažnosti hříchu, když musel být usmířen tímto způsobem. Kromě toho se mi ozřejmilo, proč je Ježíš v liturgii označován a nazýván Božím Beránkem. Při své cestě na kříž a smrt byl tichý jako beránek vlečený na porážku. Můžeme říct, že pro nás věřící není na místě změkčilost a přílišná ohleduplnost k sobě samým, a na film nejít. Vždyť to bylo pro každého z nás. Při další příležitosti si to zopakuji. Marie Krechlerová Není snad domácnosti v naší farnosti, kde by nevisel kříž. Uvědomujeme si však dostatečně, co tento symbol křesťanství znamená a co nás k němu zavazuje? Právě tuto otázku nám americký film Umučení Krista, podle mého názoru, položil. Tento film měl premiéru na Popeleční středu 2004 a odtud se s mimořádným ohlasem rozletěl po celém světě a již na Zelený čtvrtek, 8. dubna 2004, byl poprvé uveden na plátnech našich kin. Dorazil k nám ověnčen reklamou zcela výjimečného rozsahu. Nechyběly v ní hlasy bezmezného nadšení stejně jako slova velmi kritická. Jak to tedy je? Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že teprve tento snímek jim umožnil plně procítit Kristovu oběť, anebo ti, kdo vytýkají samoúčelnou drastičnost a krvavost? Film zachytil pouze posledních dvanáct hodin Ježíšova života. Film podle mě počítal s divákem, který se plně orientuje v celém evangelním úseku od Getsemanské zahrady až po Spasitelovu smrt na kříži. Proto tento film opomenul Kristovo působení, jeho učení a vyzněl krutě nezměrným týráním a brutální popravou na kříži. Já jsem viděl již třetí zpracování: první bylo italské Evangelium svatého Matouše, druhé americké pod názvem Ježíš a nyní toto. Zpracování toto na mě zapůsobilo nejsilněji. Zde by si měl člověk opravdu uvědomit, co je hřích, zejména těžký, a co musel Pán Ježíš z lásky k lidstvu a pro jeho věčný život podstoupit. Právě proto musel podstoupit ono týrání a ukřižování. Taková byla opravdu skutečnost! Když se modlíme jednotlivé desátky bolestného tajemství posvátného růžence, tak bychom to měli v rozjímání opravdu s Ježíšem prožívat. Tento film chtěl právě touto formou promluvit do srdce věřícího člověka, co Kristus vykonal a jak beze zbytku splnil své poslání ve svých slovech svému Otci: „Buď vůle Tvá.“ - KP 11 Víra Důvěra v Krista Žijeme v době plné změn a nejistot. „Bože, co bude z mých dětí,“ ptá se nejeden otec při pohledu na spící děti. „Jakou mám naději, je to rakovina, pane doktore?“ táže se v tomto století nejeden pacient. A množství jiných otázek. Z nich cítíme strach a stále smutné dědictví po prarodičích. A do toho stavu nejistoty proniká slovo Kristovo: „Co se bojíte, malověrní!“ Událost evangelia o bouři na moři má především výchovný význam. Po celodenní namáhavé práci a kázání vstoupil Ježíš do loďky k apoštolům. Ne aby se odreagoval nebo lovil s nimi, ale aby je připravil na jejich budoucí apoštolskou práci. Chtěl jim ukázat, že nejen na moři ale i v životě člověka přicházejí bouřky. Jak na ně reagujeme? Nejčastěji jaksi spontánně, lidsky. Hledáme pomoc u příbuzných, známých, u lékaře či psychologa. Zapomínáme, že nejlepším lékařem na všechny bouře lidského života je vyzkoušená pomoc Boží. Vidíme to na zkušených rybářích. Udělali, co bylo v jejich silách, ale nakonec, když se loď potápí, plni strachu volají: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Ježíš se probudil, vstal, pohrozil moři, větru. „Mlč, buď ticho.“ A učedníkům řekl: „Proč se bojíte? Stále ještě nemáte víru? Vždyť jsem přece s vámi!“ Tato událost měla apoštolům i nám připomenout dvě věci. Předně, že smrt nemůže být tam, kde je Ježíš. A za druhé: strach nemůžeme překonat jinak než jen pevnou vírou a důvěrou v Pána. Ježíš je Pán života a smrti. Těžko připustit, že by nevěděl o hrozícím nebezpečí při té bouři. Těžko usínal v tom hukotu hromů, blesku a pokřikování apoštolů. A přece evangelista Marek píše, že Ježíš spal. I tu větu zaznamenal, aby si apoštolové pamatovali, že nikdy v životě nic nehrozí, když je uprostřed nich a s nimi Ježíš. Jestliže jsme uvěřili v něho a v jeho moc, nikdy nemusíme své problémy řešit sami. On je stále s námi. On bojuje s námi a za nás. Důvěřujme! - kázání P. Martina Neduchala, předala sestřička Bohdanka Sedláčková, rodačka z Třeštice (řád – Školské sestry de Notre Dame – bývalé Marianum v Třešti na náměstí – sestry vystěhovány do pohraničí) - LV - Velká čest V roce 1264 kněz Petr z Prahy konal pouť do Říma, aby si vyprosil vysvobození z pochyb o Kristově přítomnosti v Nejsvětější Svátosti. V toskánském městě Bolseně v bazilice sv. Cristiny sloužil mši svatou a při proměňování spatřil, že část hostie zkrvavěla. Krví byl potřísněn korporál (čtverhranný lněný šátek). Věci takto potřísněné byly uloženy zde v Bolseně. Místní biskup pak předal porifikatorium (šátek na otření pateny, kalichu a prstů kněze při bohoslužbě) a korporál papeži Urbanovi IV., který je trvale uložil v nedalekém městě Orvieta. V předvečer Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, ve čtvrtek 2. června t. r., se dostalo naší české církvi velké cti. V průvodu do kostela svaté Cristiny v Bolseně nesl právě tento korporál český bohoslovec, který studuje v římském Nepomuceu. Oznámil to v českém jazyce rozhlas Vatikán a tento bohoslovec v něm pak vylíčil, jaký to byl pro něj zážitek a jak jej prožíval. 12 - KP - Ministrantská hra Náš první kapucín K světcům, kteří nebyli z naší krve, ale zasloužili se o dílo spásy na našem území, patří sv. Vavřinec z Brindisi. Narodil se v tomto městě 22.7.1559 v oblasti jižní Itálie. Jmenoval se Julius Caesar Russo a jméno Vavřinec přijal, když ve Veroně v roce 1575 vstoupil ke kapucínům. Jihoitalský kapucín, který studoval v Padově, rozhodně neodpovídal obvyklým představám o prosťáčcích v hnědém hábitu. Byl znamenitým znalcem Písma svatého. Studijní pobyt v Padově z něho učinil muže vysoké kultury, mluvil šesti jazyky, což ho předurčilo k povolání kazatele ve většině evropských zemí. Byl opravdu výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k Matce Boží a svátostnému Spasiteli. Početné byly jeho diplomatické a politické mise, z nichž nejvýznamnější byla účast v rakouském vojsku proti Turkům u Sličného Bělehradu. Na svých misijních cestách se dostal do Maďarska, Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska, Francie, Španělska a Portugalska. Roku 1559 přivádí do Prahy družinu spolubratří a zakládá první kapucínský klášter u kostela Panny Marie Andělské. Kapucíni se stali vedle jezuitů hlavními činiteli rekatolizačních snah v Čechách a částečně i na Moravě. Podruhé tam byl pozván už jako generální představitel řádu, jímž byl v letech 1602 – 1605. Sv. Vavřinec umírá v Lisabonu jako 25. generál svého řádu a to 22.7.1619. V roce 1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za učitele církve. Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal Tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš a s Tvou pomocí podle toho také žili. podle knihy Svatí Itálie upravil - KP - Jak pokračuje ministrantská hra ? Velká hra pro malé ministranty (a jednu ministrantku), o které jsem psal už v předminulém čísle, stále pokračuje. Ministranti chodí ministrovat ve službách Páně o svých službách, i mimo ně, o nedělích i o zvláštních příležitostech, na schůzky, sbírají body, pohybují se po mapě, hledají a získávají poklady. Přes prázdniny sice budeme mít přestávku, ale doufám, že když budou moci, k oltáři i přesto přijdou. Zatím ale... Průběžný stav (po 2 kolech): 1. Sára Kolbová (286 bodů / 100 peněz) 2. Karel Kokejl (195 bodů / 100 peněz) 3. Vlastík Rod (175 bodů / 100 peněz) 4. Mirek Pernička (168 bodů / zatím žádné) 5. Dominik Nosek (147 bodů / zatím žádné) 6. Vojta Havlíček (146 bodů / 300 peněz) 7. Filip Vejmělek (114 bodů / 300 peněz) 8. Patrik Pečenka ( 91 bodů / zatím žádné) 9. Dominik Roháček (27 bodů / 500 peněz). Na konci hry budou připraveny ceny. Takže se, ministrantíci a Sáro, snažte! vedoucí ministrantů 13 Názory Názory... Myslím, že to bylo někdy koncem dubna, když jsem v rádiu vyslechla několik názorů na církev, katolíky a papeže. Nejsem příliš velkým „fanouškem“ hromadných sdělovacích prostředků a patřím ke skupině lidí, kteří mají rádi ticho (abych se přiznala, s absolutním tichem mám velké problémy, neustále mi totiž v hlavě něco hraje...). Šlo tedy spíš o výjimku. V dubnu byla aktuální volba nového papeže, tudíž se jako téma dne probírala potřeba papežství, církve a vůbec existence Boha (přesné znění otázky nevím). Do vysílání volali posluchači a sdělovali své názory. Vyslechla jsem pouze tři názory a pak přemýšlela, jestli počkám a dočkám se nějakého „pozitivního“ názoru, nakonec jsem zvolila druhou variantu a rádio vypnula. Musím se přiznat, že jsem nečekala až tak ostré reakce. První posluchačka mluvila o tom, že v Boha věří a nepotřebuje k tomu žádný kostel. Naopak, nabádala všechny „rozumné lidi“, aby hlavně nechodili do kostelů, protože to nikomu nic nepřináší, shromažďují se tam fanatici, hlavně ti katolíci! A papeže a církevní hodnostáře neuznává a nechápe, proč je společnost ještě respektuje. Copak nevíme z dějin, čeho všeho jsou papežové schopní? A copak nevidíme, že ti církevní hodnostáři dokážou zneužívat děti? Druhý posluchač se projevil jako ateista. Řekl, že v Boha nevěří a neví, proč by lidé věřit měli. Prý i tak ví, co se smí a nesmí dělat a dokáže rozpoznat „mantinely“. Názor třetího posluchače byl asi nejostřejší. Mluvil o tom, že ti katolíci v kostele jsou ještě rafinovanější než komunisti. Oni moc dobře vědí, proč nemají legitimace. Pak se je totiž nedá trestně stíhat za to, co šíří. Všechna náboženství by zakázal. Vždyť kvůli čemu se vedou války a lidé se zabíjejí? Z náboženské nesnášenlivosti! Náboženství není k ničemu a dělá z lidí fanatiky... Víc názorů jsem nevyslechla, tak nevím, jestli došlo i na nějaká slova „zastání“. To, co jsem slyšela, mě vedlo k mnoha otázkám. Čím to je, že nedokážeme svou víru dobře prezentovat? 14 Co je příčinou těch kritických slov? Když se mnou občas někdo mluví o víře a setkám se s kritikou věřících, vždy říkám, že i věřící jsou lidé, kteří mají své chyby. (Jeden duchovní, který působil i u nás v Třešti, s úsměvem říkával: „A to si představte, čeho by ti „kosteloví“ byli schopni, kdyby nechodili do kostela!“) Naše skutky by měly hovořit za nás, za naše náboženství, ke kterému se hlásíme. Že tomu tak není, víme všichni. Často svými názory a postoji spíš odrazujeme. Myslím, že není třeba nějakých extrémů, stačí taková zlatá střední cesta. Ne nějaké ústupky, ale také ne zarputilost. Nevím, jak toho dosáhnout, ale obraz věřícího člověka je třeba očistit. Kdesi jsem jednou přečetla, že hvězda, která na nebi zářila, když se Kristus narodil, měla obrovskou sílu a mohla přitáhnout mnohé. Tu hvězdu ale zastínili křesťané... - KZ - Děkujeme... Děkujeme Všemohoucímu, že jsme mohli spolu s o. Aloisem Bumbálkem prožít mši svatou 27. května u sv. Kateřiny Sienské. Pěkné bylo poděkování o. děkana Pavla Horkého a našeho o. Tomáše, který zdůraznil, že v kněžství jsou právě přítomny tři generace. Otci Aloisovi to v bílém docela slušelo, i když byl u oltáře na „svém“ vozíčku ... Napsala jsem to též jeho spolubratrovi o. Tomáši Prnkovi do poutního místa Křtin a přiložila Věžník č. 36. Uvidíme, kolik se dožilo tohoto krásného 55. výročí kněžské služby a kéž by mohli nadále býti duchovně s námi. Přát mu přijel i o. minorita Bohdan z Jihlavy – jak slíbil, zastupuje dle potřeby v naší farnosti. Lidmila Vokřínková Vzpomínka Umřel strejc Kostelníků V pátek 13. května – v roce 2005 ve 3 hodiny odpoledne jsme v Růžené doprovodili k nebeské bráně Stanislava Bambulu, kostelníka. Kdybych byl současnou Boženou Němcovou, tak bych svůj slavný román o Standovi - „Dědeček“ - uzavřel větou: „Šťastný to muž.“ Kdykoliv jsem ho potkal, vyslal – a to i na delší trať – milý a veselý pozdrav plný optimismu a životní energie. Jako jeden z tisíců byl vrchovatě saturován milostí posvěcující a Boží láskou. Za 75 roků našeho přátelství si nevzpomenu na to, že by někoho zarmoutil. S naprostou samozřejmostí pokračoval v povolání svého dědy a táty zvonit klekání, zvoněním svolávat farníky k bohoslužbám a loučit se s nimi umíráčkem. Jako člen třetí generace kostelníků asistoval při stovkách křtů a svateb. Jako hrobník vykopal stovky hrobů. V poslední době vypravoval pohřby z domů, i když se pan farář té poslední cesty z domu nezúčasňuje. Pod jeho vedením se celá kostelníkova rodina s naprostou samozřejmostí starala o hřbitov a kostel, takže jsou jako ze škatulky. Škoda, že se mu nepodařilo kostelíček z venku obílit, často jsme o tom mluvili. Stando, my všichni se za Tebe modlíme a Tebe prosíme o přímluvu u sv. Ducha, aby Tvoji potomci v páté a dalších generacích pokračovali v bohulibém díle. Jsme přesvědčeni, že primici Marka, jak sis přál, budeš přítomen z vyšších pater. Tetě i celé rodině s projevem upřímné soustrasti také zaplať Pán Bůh. V Růžené 13.5.2005 - JH - Ministrantský den Jelikož jsem se neúčastnil hlavního programu setkání ministrantů brněnské diecéze v arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci (konaném 14.května 2005) a nevěděl jsem, co všechno ministranti dělali, požádal jsem našeho ministranta, Mirka Perničku, aby o tom něco napsal. Tak tedy… Když jsme dojeli do Olomouce bylo pěkné počasí. Nejdříve jsme se rozdělili na skupinky od jedničky do desítky. Třídy byly tři, poté jsme šli na mši svatou. Mše svatá byla velmi pěkná a neobyčejná. Místo varhan hráli na kytary, housle, flétny, bubny a na elektrické varhany. Pan farář Roman Kubín byl ze všech farářů největší, jako hora. Po mši jsme hráli hru s jednotlivými Očima mladších ministrantů … soutěžemi. V poledne se šlo do kuchyně a jedli (očima Mirka Perničky…J) jsme guláš, který byl velmi dobrý. Když skončila hra, tak jsme šli na dvůr konviktu a tam jsme Vyjeli jsme ráno v 6:00 se Šteflem Tour, se dívali na střechu, na které byla kapela. Když autobusem zvaným Bova. Při cestě jsme se kapela skončila hrát, tak se ptali ministrantů, čí na začátku pomodlili. Po chvilce nám pan kaplan jsou čepice, trička, no zkrátka dražba. Poté přišlo z Telče pustil pohádku o Mrazíkovi. vyvrcholení tohoto dne a to vyhlášení skupinek, 15 Misie které vyhrály. Z našeho autobusu vyhráli asi tři zástupci. Nakonec bylo poděkování panu biskupovi. A pak se jelo domů. Cestou jsme se modlili za šťastný návrat. A ještě jsem se rozhodl připojit pro dokreslení a větší pestrost vlastní zážitek : Očima vedoucího ministranta … Na ministrantský den jsme jeli společně s ministranty z Telče a okolí. Z naší farnosti jelo asi 12 (nejen) ministrantů. Cestou jsme se trochu zdrželi při objíždění nízkého mostu, a tak jsme přijeli o trochu později. Já s několika dalšími ministranty z Telče aj. jsem šel rovnou do skupinky pro nejstarší ministranty, zaplatil jsem symbolický účastnický poplatek a vešel do sálu, kde už nám dva nebo tři bohoslovci pouštěli hudební videoklipy s křesťanskými kapelami. Kdo si představuje „klasické“ klidné křesťanské kapely, je trochu na omylu. Rozsah byl od popu až po hard rock. (Zazněly kapely třeba jako Newsboys, zpěvačka Rebecca St. James a další). Následovala mše, při které ministranti něco slíbili otci biskupu Vojtěchovi Cikrlemu. Doufám, že na to jen tak nezapomněli ! J Poté jsme se rozdělili – ministranti šli soutěžit (dle toho, co jsem zaslechl, například přetahovat se lanem, bojovat mezi skupinkami, někteří dokonce šplhat po laně atd., takže myslím, že měli o zábavu postaráno), nejstarší ministranti (vedoucí ministrantů) měli vlastní program, nejprve nám pan biskup něco pověděl a pak na nás přišla policie – respektive Jednotka operativního zásahu Městské policie Brno se svým policejním kaplanem, který byl naprosto úžasný. Povídal nám o historii křesťanů, křížových výpravách, rytířích a jejich myšlenkách, a také o svých „svěřených“ policistech z MP JOZ Brno, kteří slouží svým spoluobčanům. Zhlédli jsme také rytířský souboj s rýmovanými promluvami, nasvačili jsme se, popovídal jsem z otcem Romanem, podívali jsme se na věž a samozřejmě se také naobědvali. Na obědě jsme také dostali knížečky, kde bylo napsáno o životě českých světců – velmi zajímavé a poučné! Téma setkání ministrantů totiž bylo Naši svatí. Myslím, že se tam všem líbilo a bylo to nad naše očekávání. Chtěl bych také poděkovat všem bohoslovcům a těm, kteří to všechno připravili a starali se o nás v průběhu celého setkání. Díky i Jendovi Krbcovi za pěkné pozvání v minulém čísle Věžníku a za tři roky se třeba zase opět sejdeme v Olomouci v semináři. Za třešťské ministranty s velkým přispěním Mirka Perničky sepsal Martin Trojan Misie?!? Ve dnech 8. – 10.6. probíhaly v Brně misie... Mnohým se při tomto slově vybaví muži v černých hábitech, kteří jsou mezi černochy, nebo titíž muži mezi středověkými pohanskými národy. Jsou ale misie pouze pojmem ze středověku? Patří pouze do Afriky? Jsou k misiím opravdu povoláni jen někteří? Na brněnských misiích jsem si znovu uvědomila, že jsme všichni posláni jako misionáři. Jenže nejspíš nebude v naší společnosti to pravé ořechové, když vylezeme na vyvýšené místo a 16 budeme vykládat složité teologické přednášky. Kolik lidí by na to dneska slyšelo? V dnešní době je spousta hlasů, které nabízejí různé možnosti materiální, ale i duševní, a lidé jsou již na to alergičtí. Nemají už rádi sliby šťastného života, bohatství či krásné postavy – vše zcela zdarma, protože touží někomu nebo něčemu věřit, ale vždy znovu a znovu jsou zklamáváni. Jako křesťané bychom neměli jen mluvit, je hlavní konat! Na to, že je někdo bude mít rád, lidé uslyší spíše než na řeči o lásce. Lidé vycítí pokoj, který v sobě můžeme čerpat z Krista, a sami se začnou zajímat o to, proč to tak je. Zkouškové Z těch brněnských misií mě nejvíce zaujal páteční večer. Byl nazván Večerem radosti. Odehrával se na Moravském náměstí a kolemjdoucím se rozdávaly drobné dárečky – dělali jsme jim radost. Na tuto formu evangelizace lidé celkem dobře reagují. Věřím, že je to i nabudí k tomu, aby začali nosit radost druhým, a tak se rozpoutá řetězová reakce dobra a lásky. Myslím si, že každý má do srdce vloženou touhu po dobru a na tento impuls slyší. Přeji všem, aby se o prázdninách stali zahajovači této reakce a aby kolem sebe dokázali šířit pokoj a lásku, které tomuto světu chybí a po kterých lidé tolik touží. - MK - Zkouškové Nedávno nastalo a stále trvá jedno z nejtěžších období pobytu v semináři. Na první pohled nemá nic společného s duchovním životem, ale po pozornějším pohledu zjistíme, že s ním velice úzce souvisí. Tímto časem plným napětí, nervů, nervozity je zkouškové období. Ti z vás, kteří prošli vysokou školou, jistě ví, že mnohdy nejde o vědomosti, hodiny a hodiny učení. Úspěšnost zkoušky tedy závisí na mnoha okolnostech. Někdy se člověk učí, až mu jde z toho hlava kolem, a nic, pohoří na jednom pojmu, definici, kterou chtěl vyučující slyšet, a po týdnu usilovné práce zní věta: „ … ale pane kolego, tak se na to ještě podívejte a přijďte příští týden“ jako ortel smrti. Nehledě na to, že je nutné předělat celý harmonogram zkoušek. Často člověk propadá bezbřehému zoufalství, když vidí, kolik toho má ještě před sebou a v indexu ani jeden zápis. Avšak situace není vždy tak drastická. Někdy jde člověk na zkoušku s pocitem, že to neumí (i když to jde skoro vždy) a podaří se mu bez větších obtíží, ačkoliv tak často to zase nebývá. Neúspěchy učí neobvyklé pokoře, nespoléhání se jenom na vlastní síly a velké důvěře v Boží pomoc a Boží řízení, i když je to někdy velmi těžké. Přicházejí i chvíle, kdy člověk skoro vykřikne: „Tak, Bože, dělej něco, já už si nevím rady, já už nemůžu, už je toho na mě moc.“ A to by nebyl dobrotivý Hospodin, kdyby dříve či později nepřišla útěcha, která by dala sílu pokračovat dál. Druhý případ učí chvále Boží, protože každý úspěch stejně jako neúspěch je v Jeho rukou. V těchto chvílích jsou velkou oporou spolubratři. Nikdo ve svých těžkostech se zkouškami není sám a pokud ano, najde se vždy někdo, kdo je ochoten pomoci, ať už morálně nebo i s učením. V celém našem životě, a to nejen studentském, přicházejí chvíle, kdy si říkáme, proč se to stalo tak a tak a ne zrovna jinak, proč jsem z této zkoušky „vyletěl“, proč jsem si zrovna teď zlomil nohu, proč… My nevidíme náš život v celé jeho šířce a délce, nedokážeme odhadnout smysl každodenního dění věcí kolem nás, které se nám často zdají příliš těžké a nesmyslné. Jak říká sv. Tomáš Morus: „Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Takže cokoli chce, i když se nám to zdá sebehorší, je ve skutečnosti pro nás to nejlepší.“ Proto přeji vám i sobě, abychom v našich životních obtížích vždy důvěřovali Bohu a v něj skládali svou naději. Stále též mějme na paměti, že každý bojuje na nějaké frontě, že nikdo není bez obtíží nebo utrpení, i když se na první pohled může zdát, že žádné těžkosti nemá. Též se nebojme svěřit do modliteb a přímluv naší Matky Panny Marie, našich svatých patronů a v neposlední řadě do modliteb našich bližních. Jak je důležité a dobré, modlíme-li se za sebe navzájem a vyprošujeme-li si požehnání. Proto se modlím za vás všechny a taktéž o modlitbu prosím, a to za nás, kteří bojujeme nejen sami se sebou, ale i s učením. - JK - 17 Misie MISIE VE ŠTERNBERKU Misijní činnost se v teologickém konviktu stala nedílnou součástí naší formace. A tak jsme se na týden odstěhovali z Olomouce do nedalekého Šternberku. Samozřejmě to přinese mnoho zážitků, když budoucí bohoslovci přijedou evangelizovat „pohanský“ český národ. Na misie jsme se sice několik měsíců připravovali, ale i tak nikdo nevěděl, co má od toho čekat. Pro většinu z nás to byla první zkušenost s hlásáním Krista jako takovým. Na každý den jsme připravili večerní program (koncert, přednáška), který vrcholil pátečním večerem, kde se hrálo divadlo a v areálu bývalého kláštera vystoupila křesťanská rocková skupina Jiný rytmus. Naším úkolem ve všedních dnech bylo oslovit především lidi na ulici a pozvat je na naše připravené akce. Pokud byli otevření, tak se s nimi zkusit bavit o Bohu, o víře, o křesťanství. Bylo to zajímavé. Někteří nechtěli o Bohu nic slyšet, jiní neměli čas, další zase poukazovali na špatnou stránku církve. Ale našli se i lidé, kteří naše pozvání rádi přijali a o víře se třeba i chtěli bavit. Kde jsme však mohli o víře v Ježíše Krista a o našem povolání nejvíce mluvit, byly školy. Předem jsme měli domluvené hodiny v devátých třídách základních škol a také na gymnáziu. Po krátkém představení a svědectví jednoho z nás jsme nechali dostatek prostoru na dotazy, při kterých jsme se řádně zapotili. Právě v těchto třídách jsem mohl poznat, proč mladí lidé nevěří. Nevěří, protože o Ježíši Kristu nic neví. Často mají také o církvi mnoho předsudků. Pro řadu studentů na gymnáziu to byl velký šok, že tito „normální“ kluci se chtějí stát knězi. A vůbec, že věřící člověk může být jeden z nich. Chtěl bych ještě připomenout známé podobenství o rozsévači. Rozsévač vyšel rozsévat semeno. Některé zrno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo do trní a trní je udusilo. Některé však padlo do úrodné půdy, vzrostlo a přineslo stonásobný uži18 tek. Toto podobenství dobře vystihuje naše misie ve Šternberku. Byla to pro nás všechny velká zkušenost. A jestli přinesla nějaký užitek? Zaseli jsme a ostatní necháme na Pánu. On je ten, který všechno ve všem působí. Marek Bambula Antiochie - pozvání bohoslovců semináře v Olomouci k týdennímu pobytu (v různých termínech během prázdnin) mladým a ministrantům ve farnostech i uprázdněných, jež potřebují pomoc a obnovu. Jistě vyvěšené pozvání v našich kostelech nepřehlédli! Ptala jsem se, co plánují naši mladí. Někteří brigády, dovolenou s rodiči, tábor, pobyt u babičky a dědečka apod. Avšak i naše farnost - fara, okolí kostela, přípravy na omítání - by měla být na 1. programu. K tomu společné poutě, výlety, setkání. Budeme překvapeni, jak přiloží ruce k dílu? S pomocí Boží ... Obrácení (duchovní) Malý chlapec - jediný - rodičů žijících v Praze jim působil dosti starostí. Zvláště potom, když chodil do mateřské školky, málo jedl a později také neposlouchal v základní škole ... Avšak jednou zašel sám do chrámu, kde si ho všiml duchovní otec - pozval ho, aby častěji přicházel - poslechl a byl rád, že má dobrou činnost - ministroval. Tím u něho vznikl nový vztah k Bohu. Nyní studuje na Arcibiskupském gymnáziu a radost mají rodiče a babička, která žije v našem městě. Cesty Páně jsou opravdu nevyzpytatelné a proto mu vyprošujeme stálou vytrvalost a přesvědčení, že je na dobré cestě ... Bohu díky. Lidmila Vokřínková Výlet Přibyslavice 2005 Jako každoročně se i tento rok konala pouť do Přibyslavic. Tentokrát ji měla na starost Třešť. Všechno začalo ráno, kdy se všichni sešli na faře a potom se po krátké modlitbě vydali na cestu. Cestu vám bohužel nepopíšu, protože jsem měla ještě něco připravit, tudíž bych to nestihla, králů za Ježíškem mohlo vypadat dnes. Potom následovala adorace a po ní mše, kterou sloužil náš o. Tomáš. No a nebyly by to Přibyslavice bez táboráku, který se konal hned po mši. Každý měl spoustu času popovídat si se známými i neznámými, s kterých se stali noví známí. Takže si myslím, že proto jsme později z Betkou dojely vlakem. Podle toho, co říkali ostatní, soudím, že cesta dopadla dobře, nezabloudilo se a přišlo se včas. Protože na pouti zpívala i třešťská schola, šlo nás celkem dost, něco kolem pětadvaceti. Po malém zdržení se nám podařilo začít. Letošní rok byl trošku jiný, nebyly klasické skupinky, ale připravili jsme si scénku k danému tématu (Přišli jsme se mu poklonit.). Scénka byla o tom, jak by putování tří každý měl do odjezdu autobusem co dělat. A jak letošní ročník hodnotím? Musím přiznat, že nás chodí čím dál míň (letos chyběla Telč a ani Loučáků nebylo moc = (….)). Jinak si myslím, že to bylo super, scénka se dobře zahrála, schola skvěle zpívala a ohýnek krásně hořel. Takže všem, kdo jste šel, patří velký DÍK, protože bez vás by to nemělo cenu! Gabča Kokejlová Výlet do kovárny Ve středu 8. června 2005 jsme my, žáci 1. hodiny náboženství, podnikli krásný výlet. Vy- 5. ročníku základní školy, kteří navštěvujeme razili jsme autobusem v 7:45 hodin od kostela sv. Kateřiny. Autobus nás zavezl do Klátovce, ke kovárně pana Habermanna. Pan Habermann je umělecký kovář, seznámil nás ochotně se svou prací. Vyráběl před námi krásnou ozdobnou mříž. Zjistili jsme, že práce kováře vyžaduje sílu, zručnost a nápady. Obdivovali jsme ho. Na Habermannově zahradě jsme si zahráli s panem farářem i umělcem fotbal. Paní katechetky nás mohutně povzbuzovaly. Zbyl čas i na opékání buřtů a na boje se šiškami. Už teď se těšíme na výlet v příštím roce. Vojta Zabloudil 19 Nezbeda Zahájení činnosti redakce S návrhem vydávat křesťanský časopis pro děti školního věku přišel nynější arcibiskup Jan Graubner. V roce 1991 oslovil redaktora dětské rubriky časopisu Velehrad Josefa Janotu, který si k sobě přizval Vítězslava Koutníka. Oba dva, salesiánští spolupracovníci, zřídili ve spolupráci s olomouckým arcibiskupstvím v salesiánském nakladatelství Portál registraci dětského časopisu. Nulté číslo, které vyšlo v dubnu 1992, tiskla salesiánská tiskárna Adalbert v Praze. První číslo vyšlo v dubnu téhož roku. Na ně začalo pravidelně navazovat měsíční vydávání dalších čísel Nezbedy. Od počátku roku 1993 se redakce časopisu sídlící v Otrokovicích rozšířila o dalšího redaktora a koncem téhož roku odešel stávající šéfredaktor Josef Janota z redakce. Jeho práci převzal Vítězslav Koutník. V počtu dvou redaktorů pracuje redakce Nezbedy až do dnešních dnů. Vývoj časopisu Nezbeda - od začátku vydávání byl časopis připravován jako měsíčník, pouze prázdninový výtisk má vždy podobu dvojčísla s rozšířeným obsahem. Příležitostně jsou vkládány přílohy – knižní nabídky, vystřihovánky, betlémy aj. - 1992 až 1995 – 4 strany – křídová barevná obálka – 16 stran, vnitřek tištěn na offsetový papír (každá druhá strana barevná) – 16 stran (od května 1992 20 stran), tiskárna Adalbert v Praze - 1996 až 2000 – od počátku roku 1996 změna tiskárny – Repro20 print v Zádveřicích u Zlína, časo- pis je připravován zcela digitálně, všechny strany jsou plně barevné - od 2001 – rozšíření vnitřku na 24 stran, změna papíru na teraprint Zaměření a obsah Nezbeda je křesťanský zábavný měsíčník. Časopis je určen čtenářům ve věku od 8 do 12 let. Stálé rubriky: rozhovory se známými i méně známými lidmi, komiksy – životopisy svatých, Otík, Kamarádi, příběhy a povídky nejen ze života, humor, pro bystré hlavy, kapitoly z Nového zákony, povídání o přírodních a technických zajímavostech, kultura a dějiny, fotoseriál Občasné přílohy: soutěže, vystřihovánky, betlémy, prázdninová čtení, pohlednice. Distribuce - 1992 až 1994 – distribuční firma SEND v Praze - od 1994 – od května se distribuce provádí přímo v redakci Nezbedy (podstatně se snížily náklady a zvýšila operativnost) Objednávky a předplatné Každý ročník Nezbedy obsahuje 11 čísel (prázdninové dvojčíslo), vychází v kalendářním roce. Časopis lze objednat od kteréhokoli čísla (měsíce) v jakémkoli počtu. Cena předplatného v roce 2005 je 165,- Kč. Ekonomický provoz Časopis od svého vzniku je – stejně jako většina podobně zaměřených křesťanských časopisů Evropy – ztrátový. Na rozdíl od Dopis ostatních časopisů Nezbeda není pravidelně doDopis farníkům telčské fartován žádnou církevní organizací. Peníze na svůj provoz shání od dárců a získává také šetřením nosti o. děkana A. Perničky režijních nákladů – oba redaktoři se svými rodi– květen 2005 nami vykonávají veškeré práce od sehnání článku přes zpracování, účetnictví až po distribuci. Platy Bratři a sestry, papež Jan Pavel II. vyhlásil letošní rok rozaměstnanců se od počátku vzniku časopisu tékem EUCHARISTIE, rokem díkůvzdání, rokem měř nezvýšily. Kontakt: Redakce Nezbedy Divadelní 6 760 01 Zlín tel.: 577 218 266 (+záznamník) 518 327 302 e-mail: [email protected] internet: www.volny.cz/nezbeda.zlin Hrdinka Při květnové horké neděli si po ránu a pak při ranní mši svaté asi přála být na pláži, neboť její letní oblečení se nám tak jevilo... Ale co chlad našeho kamenného kostela sv. Martina? Byl jí příjemný? Nebo se začne otužovat a umývat studenou vodou, jež léčí?! Třeba si na pozdější svačinu spaří bylinkový čaj, který ji uchrání polykání prášků. Asi neposlouchá předpovědi počasí – pro naši Sibiř – nebo jim nevěří – možná též, že má chudý šatník... Je ale dobře, že byla s námi přítomna oběti mše svaté, když ranní slunce zářilo od východu barevnými okny – spolu s vyobrazenými světci nad hlavním oltářem ... a náš duchovní otec měl ornát také zářivý ... Dotaz pro farníky a farnice Máte fotografie z 1. třídy obecné školy a dalších tříd? Pamatujete si, v které budově školy jste chodili do pětileté, šestileté třídy a dále? Od které třídy jste dojížděli do gymnázia? Telče, Jihlavy atd. Lidmila Vokřínková Svátosti oltářní, rokem, ve kterém si máme hlouběji uvědomit, jakým pokrmem duše jsme živeni k životu věčnému, koho smíme do svého života přijímat, s kým je náš život propojen a kdo s námi přebývá ve Svátosti oltářní ... Velmi mnoho věcí všedních se stává „samozřejmými“, provázejí-li stále náš život. Mnoho věcí vznešených neoceníme, když se nevracíme k jejich hodnotám, k jejich kořenům a znovu o nich nepřemýšlíme. Svátosti provázejí náš život. Jako každodenní pokrm se v době blahobytu stává samozřejmostí bez obdivu a děkování. Tak nám bohužel zevšedňují i DARY BOŽÍ i SVÁTOST NEJSVĚTĚJŠÍ. Především bychom měli mít živé vědomí toho, že se nám ve SVÁTOSTI vydává Pán Ježíš do krajnosti, že v NÍ ukázal všechnu svou LÁSKU k nám. Měli bychom na tuto LÁSKU odpovědět LÁSKOU a s takovou či podobnou LÁSKOU přijímat. (Nemůže se tvor srovnávat s Tvůrcem. Naše LÁSKA je malá, ale měla by být celá.) Patří do této oblasti v praktickém životě více myslit na to, zda moje myšlenky, slova a skutky se shodují s Kristem. Uchovat blízkost. Vidět, že náš život s BOHEM je velikou milostí a že bychom si ho měli vážit. Naše služba Pánu by měla být lepší. V jednom žalmu vybízí svatopisec: „Služte Pánu s bázní, plesejte s třesením!“ Nedívejme se na DARY BOŽÍ jako na samozřejmost, nebo něco všedního, jak říká sv. Cyril Jeruzalémský. Máme možnosti, které jsme před pár roky neměli a nyní se nám zdá všechno samozřejmé. Sv. Pavel říká: „Využít, pokud trvá ono DNES!“ Víme, že to není všechno, je to pozvání, probuzení, inspirace. Nakonec záleží jen na nás, jak vše budeme brát vážně. Nejlepší učitel nic nenaučí, když jsou žáci lhostejní. Je jen na nás, zda-li pozvání od Pána Ježíše přijmeme. S přáním větší vstřícnosti Pánu – Vám všem vyprošuji požehnání ... Věžníku předala Lidmila Vokřínková 21 Otázky Ptali jsme se ... (otce Tomáše) 1) Kolik existuje v Třešti společenství? Uvítal 3) Rád čtu. Občas i duchovní literaturu ... Je byste vznik nějakých nových? (za otce Roma- možné zapůjčení knih na faře? na se hovořilo i o společenství starých lidí, viz Věžník č.36, str.29) Na faře jsou různé knihy, ale ještě jsem neměl dostatek času se na ně podívat a roztřídit Co vím, tak v naší farnosti jsou 4 spole- je. Vím, že některé jsou zastaralé a pokud bude čenství (společenství mládeže, 2 společenství zájem obnovit farní knihovnu, tak se budou mumanželů a těch, kteří se schází na biblickou hodi- set nové knihy dokoupit. nu). A jsem rád, že tu jsou. Vím z vlastní zkušenosti ještě ze semináře, jak mi v životě 4) Jaké mešní víno máte ve větší oblibě pomohlo a pomáhá společenství, - červené či bílé? neboť člověk se necítí sám a může svou víru prožívat s druPři mši svaté používám bílé mešní hými a tak si navzájem povíno z praktických důvodů, aby se máhat a povzbuzovat. Pro nezašpinil bílý ubrus na oltáři a dále vznik nových společenství purifikatorium a korporál ke kalichu. jsem nakloněný, ale musí vzniknout z popudu věří5) Zajímalo by mě, jaký jste měl nejlepší cích, aby to potom nebyl a zároveň i nejhorší zážitek jen výmysl můj. Když je zájem v semináři? scházet se, proč bych to nepodpořil. Od nového školního roku V semináře jsme občas zažimůžeme založit společenství ly pěknou legraci, ono záleželo starších a ještě bych uvítal, kdyna nás, jak jsme si to udělali. by měli zájem o scházení také Když jsme nevěděli, co roupama mladí manželé (kolem té třicítky, dělat a chtěli jsme to trochu odlehvšak vy víte, koho myslím). Kromě toho čit , tak jsme vymýšleli, co bychom drujsem přemýšlel, zda by nebylo od věci, začít se hému provedli. Jednou jsem se rozhodl, že příští školní rok také scházet a blíže se seznámit jednomu spolubratrovi připravím noční hru. On s tím, co je v novém Katechismu katolické církve odešel na vysokoškolské společenství a vrátil se a tím si osvojit základy naší víry. Myslím si, že po půlnoci unavený do semináře na svůj pokoj a vzdělávání ve víře by mělo být naší křesťanskou neměl tam postel. Na počítači měl zprávu, kde povinností. dostane další informaci, jak najít cestu k posteli. Musel jít do sušárny, pak na jednu stranu semi2) V minulém čísle jste odpověděl, že jste ještě náře, na druhou, obešel skoro celý seminář a nebyl s výherci postní soutěže v cukrárně. Už nakonec podle nalezených zpráv zjistil, že jeho jste našli společný termín? A můžete nám pří- postel byla přestěhována o 20 m dál do ročníkové padně sdělit, jaké bylo hlavní MENU? místnosti, kde nakonec musel přespat. Chtěl mi to nějak vrátit, ale nepodařilo se mu to. V cukrárně jsme byli na Slavnost Seslání Ducha svatého. Začali jsme zmrzlinovými pohá- 6) Neuvažoval jste o tom, že byste dal texty ry, dali jsme si k tomu alžírskou nebo vídeňskou Vašich nedělních kázání na téma slavení mše kávu, pak zákusky atd. Bylo to pěkné setkání, rád svaté k dispozici farníkům? Musím říct, že i 22 na to vzpomínám. přes sebevětší soustředění mi některé zajímavé Informace z farnosti věci utíkají ... a přece se říká, že opakování je 8) Jaké je Vaše nejoblíbenější zvíře? A měli matkou moudrosti. jste doma nějaké? Pokud bude zájem, tak ano. Ale ještě to Mám rád téměř všechna zvířata kromě musím stylisticky upravit a něco doplnit. Mnoho psa, kvůli kterému jsem musel ležet 3 týdny v nevěcí, o kterých jsem mluvil, bylo vytaženo z knih mocnici. Doma jsme měli rybičky. o eucharistii a pokud by někdo měl zájem, mohu mu je zapůjčit. 9) Jaký je váš křestní a biřmovací patron? 7) Kdybyste se nestal knězem, čím byste chtěl Mým křestním patronem je sv. Tomáš Mobýt? rus a biřmovací sv. Vojtěch. Jako malý kluk jsem obdivoval vláčky a kromě toho jsem rád jezdil vlakem, a proto jsem chtěl být strojvůdce. I n f o r m a c e z f a r n o s t i k 27.6. 2005 Křty Anna Dolská Kateřina Svobodová Jakub Zahradník Sňatek Jan Duchan – Jana Staňková Pohřby Ludmila Lašanová, Třešť Zdeňka Rešlová, Třešť Bohumila Blechová, Třešť Stanislav Bambula, Růžená Jaroslav Čech, Růžená 1. sv. přijímání Matouš Hamerník Dominik Nosek Dušan Vetrák Marie Kaňkovská Simona Vetráková Tereza Prášková Michaela Štumarová, Růžená Robert Vacula, Růžená Členové ekonomické rady farnosti Třešť Ing. Vladislav Hynk Zdeněk Brychta Bohumír Vrátil MUDr. Tomáš Snížek Ing. Josef Seborský Členové pastorační rady farnosti Marie Kalčíková Mgr. Květa Zažímalová Ing.Vladislav Hynk Bc. Kateřina Brychtová Monika Hamerníková Ing. Martin Šmíd Zdeněk Havlíček MUDr. Hana Kalčíková 23 Církev Expedice ... Informace Diecézní pouť rodin a farností 2005 Co nás čeká v nejbližší době ve farnosti: V rámci Roku farnosti 2005 se bude v sobotu 3. září od 9.00 do 16.00 hodin konat Diecézní pouť rodin a farností ve Žďáru nad Sázavou. Po loňské diecézní pouti rodin, jíž se účastnilo několik tisíc poutníků, se bude v rámci letos prožívaného Roku farnosti, který pro brněnskou diecézi na rok 2005 vyhlásil biskup Vojtěch Cikrle, konat v sobotu 3. září ve Žďáru nad Sázavou Diecézní pouť rodin a farností. - 8.7. 19.00 benefiční koncert Musica Praga věnovaný na opravy kostela sv. Martina - 16.7. pouť farnosti do Kostelního Vydří - od srpna – oprava věže kostela sv. Martina - 2.9. 18.00 mše sv. na zahájení školního roku s prosbou o dary Ducha sv. pro školáky, studenty a poté táborák - 3.9. setkání farností a rodin ve Žďáru nad Sázavou - 8.10. - farní odpoledne Program: 09:00-10:00 - příprava na mši svatou zpívání pro děti, svědectví rodin 10:00-11:00 - pontifikální mše svatá- celebruje otec biskup Vojtěch Cikrle 11:30-15:45 - program na hlavním pódiu, na zámeckých nádvořích a zahradě - divadlo, koncerty, přednášky pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže, lukostřelba, pohádková cesta, ap. 15:45-16:00 - závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu V programu během dne vystoupí: Petr Skoumal, multifolková kapela Bezefšeho, folková skupina Svítání a další. Moderuje: Eman Míšek z Radia Proglas. Po celou dobu programu je prohlídka muzeí v areálu zámku zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování. Další informace na www.crsp.cz. Inzerát Koupím funkční staré pánské kolo (z cca 40.-60.let, např.zn. Stadion apod.) - telefon 777 627 570. 24 Mistrovství České republiky ve znalostech Bible V letošním roce proběhne již 4. ročník Mistrovství ČR ve znalostech Bible. Bude se konat 17. září 2005 v Jednacím sále Senátu Poslanecké sněmovny ČR. Organizátoři (Česká biblická společnost, Biblická jednota a další) předpokládají, že se jej – stejně jako v předchozích letech – zúčastní soutěžící 11 denominací. Mistrovství umožní poměřit si znalosti Starého i Nového zákona, ale především chce obrátit pozornost obyvatel naší vlasti ke Knize knih. O historii soutěže a jejich propozicích je možné se dozvědět na www.icej.cz. Vtip tohoto čísla Přijde pán s mrtvým psem v náruči za farářem a ptá se, jestli by mu mohl vystrojit pohřeb. Ten odpoví: „To přece nejde, my děláme obřady jen pro lidi.“ „Ale pane faráři, to byl můj nejlepší přítel, rodinný příslušník, nešlo by to nějak udělat?“ Farář na to: „Ne, ale na druhém konci vesnice, v tom statku, žije taková sekta, ti vám psa určitě pochovají.“ Pán se zeptá: „A myslíte, že bude stačit, když jim dám deset tisíc?“ Farář: „Ale proč jste to neřekl hned, že pejsek byl katolík!“
Podobné dokumenty
Deterministické a náhodné signály
informace bude chápán velmi obecně jako každá zpráva, sdělení nebo údaj. S případem,
kdy signálem bude elektrické napětí nebo elektrický proud, se budeme setkávat nejčastěji. To souvisí se skutečno...
Kompletní bibliografie - Ústav české literatury a komparatistiky
8) BÍLEK, Petr A. Stanley Fish a soudobé diskuse o tom, jaký smysl má uvažování o
literatuře v dnešním světě. In Fish, Stanley: S úctou věnuje autor. Brno-Praha: Ústav pro
českou literaturu AV ČR, ...
stáhnout - Tre-fa
22 .................................................................... SHŠ Hebrix Třešť
23 ......................................................................................... zážitek
24 .......