život a dílo pražského spisovatele

život a dílo pražského spisovatele
Copyright © Marína Votrubová
Illustrations © Jiří Votruba
ISBN 0000000
F.K. je dnes pokládán za jednoho z největších světových spisovatelů
Franz Kafka
Franz Kafka zaujímá významné místo mezi českými i světovými spisovateli 1. poloviny 20. století.
Pocházel z německé židovské rodiny, psal německy, ale také velmi dobře mluvil i psal česky. Jeho celý život
je spojen se Starým Městem pražským, i když se občas na krátkou dobu stěhoval za jeho hranice.
Prahu Kafka miloval, ale toužil se od ní odpoutat, což dokázal na krátkou dobu až se svou poslední
přítelkyní Dorou Dymantovou, když se za ní odstěhoval do Berlína.
Franz Kafka se narodil 3. července 1883 rodičům Julii (Löwy) Kafkové a Hermannovi Kafkovi, obchodníkovi s galanterním zbožím. Kafkovi měli šest dětí, dospělosti se dožily jen tři mladší sestry, dva bratři umřeli
v raném věku.
Franz Kafka svou rodinu miloval, ale neměl k ní nijak blízko. Někdy se mu stávalo, že s rodiči za den
promluvil jen pár slov, jen proto, že nebylo o čem mluvit.
Dlouho se svojí citovou závislostí na rodině bojoval, ale i přes všechna nedorozumění bylo pro něj skoro
nemožné se od ní oddělit. Pokusil se od ní několikrát odejít, nakonec se ke svým blízkým těžce nemocný na
konci života vrátil.
Skutečně blízký vztah měl Kafka jen k několika lidem ze svého okolí. K sestře Ottle, Mileně Jesenské,
snad i k poslední lásce Doře Dymantové, a také k Maxi Brodovi.
Kafka vychodil základní školu na Masném trhu, po maturitě na německém gymnáziu na Starém Městě
studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Po jejich absolvování nastoupil roku 1907 do
italské pojišťovny Assicurazioni Generali a po roce do Dělnické úrazové pojišťovny, kde zůstal zaměstnán až
do svého penzionování v roce 1922.
Několikrát v životě se chtěl Franz Kafka oženit, ale zároveň se bál intimity vztahu, a co by pro něj znamenala v souvislosti s jeho psaním. Manželství by mu určitě neumožnilo věnovat se volně literatuře, stejně
jako mu bránilo jeho zaměstnání. Přitom všem ale toužil někoho milovat a k někomu patřit. Nechtěl být
sám, ale zároveň toužil po samotě.
Podobně ambivalentní vztah měl i ke svému dílu, psaní bylo jeho život, ale jen velmi nerad ho někomu
ukazoval, váhal s jeho publikováním. Ke svému dílu byl velmi kritický.
Nesmrtelná je historka o Kafkově nevyplněném přání, aby přítel Max Brod po jeho smrti zničil jeho dílo.
Toto přání nám jen potvrzuje naši představu o rozporuplném Kafkovi, který své dílo a jeho zrod miloval, ale
přesto je toužil zničit.
Pod povrchem těchto informací vnímáme Franze Kafku jako velmi citlivého člověka, který touží po uznání milovaných lidí, z toho nevyjímaje ani nejkritičtější články celého řetězce, svého otce a sebe sama.
Kvalitu osobnosti i díla pražského spisovatele zprvu objevil, ještě za života Kafky, právě jeho přítel Max
Brod. Seznámili se spolu za studií v roce 1902 a Brod Kafku uvedl do pražského německého literárního
prostředí.
Max Brod, přítel a propagátor F. K.
I když byl Kafka zcela odlišnou osobností než Brod, velmi si rozuměli jak literárně, tak i lidsky. Brod byl
aktivní a společensky úspěšný, Kafka se společnosti spíše vyhýbal.
Brod byl také nadšený sionista, Kafka však svou víru přes politiku nevnímal. Začal se učit hebrejsky, velmi
ho zajímalo jidiš divadlo, které sám podporoval. Zaujala ho jeho syrová atmosféra a síla projevu, se kterou
se setkal v takové podobě poprvé.
Osobnost a dílo Franze Kafky byly později záměrně opomíjeny, a to jak v době nacismu, tak i později za
komunistického režimu. Jako znovuobjevitel Kafkova díla bývá někdy označován André Breton a surrealisté
kolem revue Minotaur.
Dalším podstatným bodem, radikálně měnícím průběh Kafkova života, byla jeho neléčitelná nemoc.
V noci z 12. na 13. srpna roku 1917 dostal Kafka první záchvat chrlení krve. V září lékař konstatoval podezření na plicní tuberkulózu. Kafka odmítl léčení v sanatoriu, kam ho posílala jeho rodina a přátelé. Raději
odjel ke své nejmilejší sestře Ottle na statek do Siřemi.
V životě Franze Kafky i u něj samotného cítíme v mnoha ohledech jakousi labilitu, ve stejný moment
i touhu po rovnováze, zároveň neschopnost ji najít a udržet ji. Je tu jakási citová a názorová polarita, kterou
vnímáme z jeho vztahu k rodině, k instituci manželství a rodinnému životu, k zaměstnání, ve vztahu k rodné Praze a ke svému dílu. Je tu touha po realizaci svých představ ve chvíli, kdy je celá věc svou podstatou
předem odsouzena k zániku.
Kafkovo dílo tvoří povídková próza, tři nedokončené romány, deníky, cestovní deníky a korespondence.
Za svého života dal Franz Kafka souhlas k publikování jen několika svých prací. Po smrti jeho dílo uspořádal a začal vydávat Max Brod v nakladatelství Mercy v Praze a nakladatelství Schocken v Berlíně. Většina
prací se u Broda shromáždila od Kafkovy rodiny a Mileny Jesenské, sám Brod již za života pár prací vlastnil.
Chyběly mu jen dopisy Felice Bauerové a dopisy rodině, které si Kafkova rodina ponechala stejně jako Dopis
otci a Proměnu. Také rukopisy z mladších let, které Kafka věnoval Doře Dymantové, neměl k dispozici.
V roce 1933 se ztratily při prohlídce jejího bytu gestapem. Dopisy Mileně Jesenské byly uschovány u jejích
příbuzných.
Brod převezl většinu rukopisů do Palestiny, kam emigroval, v roce 1961 je předal neteři Franze Kafky.
Prof. Eduard Goldstücker, který se v šedesátých letech snažil o společenskou a literární rehabilitaci Kafky
a jeho díla, jej považoval za stále znovu objevované každou další mladou generací, jeho vliv ani dnes neslábne. Je nadčasové a ukazuje svět, ve kterém už staré jistoty neplatí, víra v totální pokrok člověka pokulhává,
jedinec se uchyluje do samoty, je tu pocit provinění a touha znovu se zařadit do nového světa, najít zde klid
a řád.
1883
Franz Kafka se narodil 3. července v Praze jako prvorozený syn Julii rozené Löwyové (1856
-1934) a Hermannu Kafkovi (1852-1931) v domě U Věže na rohu Kaprovy a Maiselovy ulice
(dnes náměstí Franze Kafky).
1885-1888 V těchto letech bydleli Kafkovi na různých místech v Praze: na Václavském náměstí 56, v Dušní
ulici 5 a v Mikulášské 6 (zbouráno).
1885
Kafkovým se narodil druhý syn Georg, umřel na spalničky v roce 1887.
1887
Narodil se třetí syn Heinrich, který však umřel již po půl roce na zánět středního ucha.
1888-1889 Kafkovi bydleli v Celetné ulici 2.
1889-1892 Rodina bydlela v domě U Minuty na Staroměstském náměstí 2/3. Zde se narodily všechny tři
sestry Franze Kafky.
1889
Narození sestry Elli (Gabriele).
1890
Narození sestry Valli (Valerie).
1891
Narození sestry Ottly (Ottylie).
1892-1907 Kafkovi žili v Celetné 3 v domě U Tří králů.
1893
Kafka navštěvoval německé gymnázium na Staroměstském náměstí v Kinského paláci.
Franz Kafka se spřátelil s Oskarem Pollakem.
1896
Bar micva v Cikánské synagoze (později zbourána).
1899-1903 Vznikají první literární pokusy (zničeny). Četl Nietzscheho a Spinozu.
Rodiče a rodný dům na Starém Městě v Praze
1889-1893 Kafka navštěvoval základní školu na Masném trhu (dnešní Masná ulice).
1901-1906 Kafka začal studoval chemii (pouhé dva týdny) a německou literaturu, ale přešel ke studiu práv
na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
Prázdniny trávil se strýcem Sigfriedem Löwym, lékařem v Třešti na Moravě.
1902
Poznal Maxe Broda, o rok mladšího spolužáka, spisovatele, kritika a editora Prager Tagblatt
a také slepého spisovatele Oskara Bauma.
1903
Napsal novelu Dítě a město (ztraceno).
1905
Léto strávil v sanatoriu v Zuckmantelu ve Slezsku, kde prožil milostné vzplanutí k neznámé
starší ženě.
1906
Byl zaměstnán v advokátní kanceláři dr. Richarda Löwyho v Praze. V červnu obdržel titul
doktora práv. Od října byl na stáži u soudu.
Vznikly povídky Stromy, Výlet do hor, Okno do ulice, Děti na silnici, Odmítnutí (později zařazeny ve sbírce Rozjímání).
1907-13
Rodina se odstěhovala do Mikulášské ulice 36/883 (dnešní Pařížská třída), do domu U Lodi,
který byl později zbourán (na jeho místě dnes stojí hotel Intercontinental).
1907-1908 Napsal Svatební přípravy na venkově (fragmenty).
1907
Zaměstnán v pražské pobočce italské pojišťovny Assicurazioni Generali.
1908
Začal pracovat pro Dělnickou úrazovou pojišťovnu. Setrval zde do roku 1920, kdy byl z důvodu nemoci nucen opustit zaměstnání.
Přátelství s Maxem Brodem se prohlubuje, cestují spolu do Rivy a Brescie.
Publikoval osm částí pozdějšího svazku Rozjímání v mnichovském literárním časopise
Hyperion.
1909
V pražských německých novinách Bohemia Kafkovi otiskli Aeroplány v Brescii.
Stal se členem intelektuálského kroužku, který se scházel u Berty Fantové v domě U Jednorožce
na Staroměstském náměstí 17. Salon navštěvovaly mnohé známé osobnosti, za svého pražského pobytu i Albert Einstein.
Kuchařka vodila malého Franze do školy přes Staroměstské náměstí
1903-1904 Vznikl Popis jednoho zápasu.
Četl mj. dopisy Goethovy, Dubarryové, životopisy Schopenhaura a Dostojevského.
1910
V květnu si začal psát deník, do kterého si naposledy zapsal 12. června 1923.
V říjnu odjel s Maxem a Otto Brodem do Paříže, vrátil se sám, protože byl nemocen. V prosinci
cestoval do Berlína.
1911
Prázdniny strávil s Maxem Brodem na severu Itálie. Na cestě projeli Mnichovem, Curychem,
Lucernem, Luganem, Milanem až k Lago Maggiore. Odtud pokračovali do Paříže a poté zpět
do Milána.
Kafka poprvé navštívil představení jidiš divadla v kavárně Savoy a začal se jím zabývat hlouběji.
Spřátelil se s hlavním hercem souboru Jicchakem Löwym a dalšími chasidskými herci z Haliče.
Otec přemluvil Kafku, aby založil továrnu na azbest. Tento projekt, na kterém spolupracoval
se švagrem Karlem Hermannem, trval do roku 1917 bez většího úspěchu.
V tomto roce začal Kafka psát román Nezvěstný.
1912
Začal studovat judaismus. V únoru přednáší o jazyce jidiš na Židovské radnici v Maiselově ulici,
kde také připravil benefiční vystoupení souboru Jicchaka Löwyho.
V červenci odjel do Výmaru s Maxem Brodem a potom sám zůstává v sanatoriu v Harzu.
Seznámil se s nakladateli Ernstem Rowohltem a Kurtem Wolffem.
13. srpna poznal Kafka v domě otce Maxe Broda v ulici Skořepka Felice Bauerovou, asistentku
berlínské obchodní firmy. V říjnu si s ní začal dopisovat pod záminkou smluvení společné cesty
do Palestiny.
V noci z 22. na 23. září mezi 22. a 6. hodinou napsal Ortel. Věnoval ho Felice.
V září a říjnu napsal kapitolu Topič, která se později stala součástí nedokončeného románu
Nezvěstný neboli Amerika, jak ho později pojmenoval Max Brod.
Od října 1912 až do února 1913 chybí záznamy v deníku. Korespondence s Felice se naopak
rozvíjela. Píše jí až čtyři dopisy denně.
V listopadu a prosinci napsal Proměnu.
1913
Rowohlt vydal v Lipsku Rozjímání. Na jaře vyšel Ortel a Topič.
Dvakrát navštívil rodinu Felice Bauerové v Berlíně.
Cestoval do Vídně, Benátek a Rivy na břehu Lago di Garda, kde zažil milostnou romanci se
švýcarskou dívkou trvající deset dní jeho pobytu.
F.K. psával většinou v noci
V létě odjel s Maxem Brodem do Paříže. Plánovali spolu napsat román Richard a Samuel.
Začal psát cestovní deníky.
1914
Na jaře se Kafka zasnoubil s Felice Bauerovou, v červenci však zasnoubení zrušil. Začal si korespondovat s blízkou přítelkyní Felice Bauerové Grete Bloch, která byla v době rozchodu jejich
prostředníkem.
V únoru se Kafka odstěhoval od rodičů do pronájmu v Bílkově ulici 10, poté do Dlouhé 16 do
domu U Zlaté štiky a do Polské ulice 48 na Vinohradech, aby uvolnil místo sestrám, které za
války na čas bydlely s dětmi u rodičů. Jejich manželé byli na frontě. Kafka byl vojenské služby
zproštěn.
Cestuje k Baltu s přítelem Ernstem Weissem.
Na podzim začíná psát Proces.
1915
Na začátku roku obnovil svůj vztah k Felice.
Pokračoval v práci na Procesu. V listopadu Rohwohlt vydal v Lipsku Proměnu. Obdržel peněžní
odměnu za Fontaneho literární cenu za Proměnu, Rozjímání a Topiče.
V prosinci 1915 a v lednu 1916 píše Venkovského učitele (Obří krtek) a Blumenfelda, staršího
mládence, dále V kárném táboře, Před zákonem a Sen.
Se sestrou Elli cestoval do Maďarska.
1916
V červenci se Kafka setkal s Felice Bauerovou v Mariánských Lázních.
V srpnu vypracoval seznam důvodů pro manželství a proti němu.
Pracoval na povídkách, které byly později shrnuty ve Venkovském lékaři.
V tomto období občas pobýval ve Zlaté uličce 22, kam chodil spát k sestře Ottle. Vznikla zde
próza Lovec Gracchus, Jezdec na uhláku, Při stavbě Čínské zdi, Soused a Kříženec a Most.
V Goltzově knihkupectví v Mnichově předčítal z prózy V kárném táboře.
1917
Odstěhoval se do Schönbornského paláce v ulici Tržiště (dnes sídlo velvyslanectví Spojených
států amerických).
Začal se učit hebrejsky.
V červenci se v Praze podruhé zasnoubil s Felice Bauerovou.
V srpnu se objevily první příznaky onemocnění, plival krev a v září u něj byla potvrzena tuberkulóza.
Odjel k Ottle na statek do Siřemi, v prosinci přestal chodit do zaměstnání a psát do deníku.
Zrušil zasnoubení s Felice.
Vznikl soubor aforistických textů, povídek a fragmentů tzv. Siřemské zápisky.
F. K. byl zaměstnán jako právník v Dělnické úrazové pojišťovně v Praze
1913-1914 S rodiči žil v Oppeltově domě na rohu Staroměstského náměstí a Pařížské ulice.
1918
Od začátku roku až do dubna zůstal Kafka v Siřemi. Vznikla zde próza Všední zmatek, Pravda
o Sanchu Panzovi, Mlčení Sirén, Prométheus.
Pokračoval v psaní aforismů, které Max Brod později nazval Úvahy o hříchu, utrpení, naději
a pravé cestě.
Od května opět krátce pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně.
V říjnu prodělal španělskou chřipku.
Na konci roku odjel do Želíz u Liběchova nad Labem (Schelesen), kde bydlel v Studlově penzionu pro rekonvalescenty. Tam poznal Julii Wohryzkovou, dceru správce vinohradské synagogy,
která zde rovněž prodělávala ozdravný pobyt.
1920
Na jaře pobýval v Praze. V té době se Felice Bauerová vdala, Franz Kafka se zasnoubil s Julií
Wohryzkovou. V listopadu svoji nabídku k sňatku vzal zpět.
Zimu prožil Kafka s Maxem Brodem v Želízi.
Byl publikován Venkovský lékař a V kárném táboře.
V listopadu napsal Dopis otci.
1921
Od ledna 1920 do října 1921 si do deníku nezapisoval.
Těžce nemocný ukončil svoji práci v Dělnické úrazové pojišťovně.
Od dubna do června pobýval v Meranu, v druhé polovině roku v Praze.
Vznikly povídky On, V noci, Městský znak, Společenství, Zamítnutí, K otázce zákonů, Zkouška,
Malá Bajka, Káča a Sup.
V letech 1921-1924 napsal povídky, později seřazené ve skupině Umělec v hladovění.
Poznal spisovatelku Milenu Jesenskou, která v té době žila ve Vídni se svým manželem
Oskarem Pollakem. Začala jejich korespondence.
V prosinci odjel do sanatoria v Matliarech v Tatrách. Spřátelil se s Robertem Klopstockem,
studentem medicíny, který se zde, podobně jako Kafka, léčil.
V denících se objevují pochyby o schopnosti najít smysl života.
Kafka daroval své deníky Mileně Jesenské. Dále pobýval v sanatoriu v Tatrách, poté se v září
vrátil do Prahy.
1922
Kafka začal psát Zámek, později se však rozhodl, že jej nedokončí. Dále vznikly Výzkumy
jednoho psa.
Naposledy se setkal s Milenou Jesenskou.
V lednu a únoru pobýval ve Špindlerově Mlýně, poté se vrátil do Prahy. Přes léto zůstal s Ottlou
v Plané nad Lužnicí na letním bytě.
Nová díla se často rodila za dlouhých nočních procházek Prahou
1918-1924 Opět přerušovaně pobýval u rodičů v Oppeltově domě.
Červenec strávil Kafka se sestrou s Elli v prázdninovém táboře Židovského domova v Müritzu
na Baltu, kde potkal mladou sionistku Doru Dymantovou, pocházející z polské ortodoxní
židovské rodiny.
Na konci září odešel s Dorou do Berlína, kde žili v Miquelstrasse a později v Grünewaldstrasse.
Docházel na přednášky židovských studií na berlínské akademii.
Píše Doupě. Posílá Umělce v hladovění nakladateli.
1924
Vzniká Zpěvačka Josefína aneb Myší národ.
Těžce nemocný byl převezen Maxem Brodem z Berlína do Prahy, kde bydlel asi čtrnáct dní
s rodiči v Oppeltově domě.
V dubnu odjel do sanatoria Weiner Wald, poté do sanatoria v Kierlingu u Vídně, kam ho
doprovodila Dora Dymantová a Robert Klopstock.
Franz Kafka zde zemřel 3. června.
Pohřeb se konal 11. června na Novém židovském hřbitově ve Strašnicích.
V létě byl vydán Umělec v hladovění.
Dora Dymantová, sanatorium v Kierlingu, a náhrobní kámen F.K. v Praze
1923
Hermann a Julie Kafkovi, rodiče Franze Kafky.
Otec Franze Kafky pocházel z vesnice Osek v jižních Čechách. Byl synem Jakoba Kafky, šocheta (rituálního řezníka) a Franzsisky Platowské. Narodil se do skromných poměrů, vypracoval se však na úspěšného obchodníka galanterním zbožím v Praze.
Jeho obchod sídlil na Staroměstském náměstí v Kinského paláci.
Kafkova matka Julie Kafková se narodila v Poděbradech roku 1856. Pocházela z bohaté a vzdělané rodiny rabínů, učenců
a mystiků, kde se většinou hledají kořeny Kafkova talentu. Naopak ze strany otce Hermanna pocházelo příbuzenstvo přistupující k víře spíše vlažně.
Z matčiny strany také pocházel Kafkův oblíbený strýc Siegfried Löwy, zábavný starý mládenec, který byl lékařem v Třešti,
kde Franz Kafka trávil za studií prázdniny.
Julie Kafková svého prvorozeného syna Franze pojmenovala také hebrejsky Amschel po svém dědečkovi, na kterého
vzpomínala jako na váženého muže oddávajícího se pouze studiu talmudu a zanedbávajícího svůj obchod.
Vztah Hermanna k jeho synovi je jedním ze stěžejních momentů života Franze Kafky, které formovaly jeho osobnost
i dílo. Mezi pragmaticky smýšlejícím otcem obchodníkem a synem intelektuálem existoval poměrně komplikovaný vztah se
vzájemnými nedorozuměními a rozpornými náhledy na existenci.
Otec často připomínal své dětství i mládí plné odříkání a tvrdé práce, čímž permanentně na Franze vyvíjel tlak. K dosažení
úspěchů v životě mělo přispět vhodně zvolené studium a manželský svazek či dobré zaměstnání.
Odlišně smýšlející Kafka byl často s touto předlohou svého otce konfrontován. Sám se totiž toužil věnovat výlučně psaní,
které by pro něj bylo dokonalým životním naplněním.
Z toho vyplývá, že už z principu nemohl Hermann Kafka literární činnost svého syna nikdy plně ocenit a lidsky se mu
přiblížit. Vnímání priorit bylo příliš odlišné.
Nevyrovnaným vztahem otce a syna byl inspirován bolestný autobiografický dokument Dopis otci, který bývá považován
i vzhledem k okolnostem a době vzniku za přecitlivělý a částečně skutečný vztah zkreslující. Kafka promlouvá s otcem o jeho
očekáváních a názorech, lituje, že jím nebyl pevněji veden k víře, podává výčet zklamání, kterými asi pro otce musel být. Je to
poprvé, kdy otevřeně, i když literární formou, dokázal zformulovat svůj nesouhlas. Dopis nebyl nikdy doručen. Matka Julie ho
odmítla otci předat. Zbývá jen otázka, zdali by tento dopis něco změnil, přispěl by ke smíření či hlubšímu odcizení?
Ottla byla Franzovým nejmilejším členem rodiny a vedle přítele Maxe Broda i nejbližším důvěrníkem. Chápala bratrův vztah
k otci, vždyť i ona sama často tvrdě pociťovala rozdílnost svých a otcových názorů.
Že měl Kafka k Ottle blízko, potvrzuje i fakt, že v roce 1917 po potvrzení diagnózy a zrušení zasnoubení s Felice za ní odjel
do Siřemi, kde hospodařila na statku svého švagra Karla Hermanna, manžela sestry Elli.
Pětadvacetiletá a dosud svobodná Ottla přijala Hermannovu nabídku, opustila obchod svého otce a odešla hospodařit
na siřemský statek. Zemědělství ji zajímalo a navíc Hermannovi patřili v Siřemi k nejbohatším rodinám, vlastnili zde rozsáhlé
pozemky, a tak měla Ottla nejlepší podmínky k práci a seberealizaci.
Rodinný kruh
Ottla Kafková, nejmladší sestra Franze Kafky.
Izolovaný pobyt v Siřemi byl pro Kafku zápasem o samostatnost, bilancování nad vlastní životní situací, zkouškou schopnosti žít mimo vliv rodiny, žít jinak než doposud. V těchto chvílích je Ottla stále při něm.
Kafka o své sestře mluvil v superlativech, oceňoval její schopnost naslouchat, její laskavost a samostatnost, kterou nejednou prokázala např. i vlastním výběrem manžela. Její sestry Valli a Elli se vdaly tak, jak si přál jejich otec.
Život milované sestry Ottly tragicky skončil v roce 1942 v Osvětimi, kam dobrovolně doprovodila transport židovských dětí
z Terezína.
Podobný osud čekal i na Elli a Valli s rodinami, které zmizely zřejmě v koncentračních táborech nebo v lodžském ghettu.
S Felice Bauerovou z Berlina se Franz setkal u svého přítele Maxe Broda v roce 1913. Jak sám poznamenal ve svých denících, Felice ho na první pohled velmi zaujala. Krátce na to se mezi nimi rozproudila čilá korespondence. Franz navštívil Felice
v Berlíně, později se seznámil s její rodinou.
Felice byla na svou dobu velmi průbojná a samostatná žena a z asistentky se vypracovala na prokuristku firmy. V období
finanční tísně sama podporovala svoji rodinu.
V době, kdy Kafka přemýšlel o zásnubách a čekal na povolení sňatku od Feliceina otce, se v jeho denících objevily typické
a opakované pochybnosti o manželském životě a sobě samém jako jeho součásti. Říká, že není schopný setrvat v manželství,
rodina i zaměstnání ho nudí, jediným naplněním je literatura a nic na tom nezmění ani manželství. Zdá se, že pozitivní věci
svého života zcela opominul.
Praktická Felice se v názorech na život spíše přikláněla na stranu Franzových rodičů, toužila po klidném zabezpečeném
životě, což Kafka musel vycítit. Důkazem jeho nevyrovnaného vztahu k instituci manželství a jeho závazkům je dvakrát zrušené
zasnoubení s Felice v poměrně krátké době. Jako důvod druhého rozchodu označil svoji diagnózu, tím se vyvázal ze slibu,
o kterém tolik pochyboval, a kterému nebyl vlastně schopen dostát.
Julie Wohryzková, druhá snoubenka Franze Kafky.
S Julií Wohryzkovou, dcerou ševce a sluhy Vinohradské synagogy, se Kafka seznámil v roce 1918 v Želízech, kde byli oba
na ozdravném pobytu.
Jejich zasnoubení v roce 1919 trvalo krátce, pro Kafku to byl další beznadějný pokus o spořádaný rodinný život, a tím
dostání nárokům, které na něj byly přirozeně kladeny.
I když měl k Julii hezký vztah, šlo ve své podstatě o sňatek z rozumu.
Brzy zvítězily pochyby o sobě samém. Uvědomil si bezvýchodnost situace, nemožnost společného života mladé zdravé
dívky s těžce nemocným a neukotveným člověkem.
Otec Hermann s výběrem svého syna nemohl z důvodu společenské nevhodnosti sňatku souhlasit, a tak se na pozadí
hádky mezi nimi o Julii Wohryzkovou vystupňovalo celoživotní napětí v napsání Dopisu otci.
Milena Jesenská, přítelkyně a první překladatelka Kafkova díla do češtiny.
Narodila se v roce 1896 v Praze do rodiny profesora medicíny na Karlově univerzitě. Bylo to v roce bar micvy Franze Kafky,
který říkal, že byla dárkem k jeho dospělosti.
Překážkou ve vztahu k ženám byla Kafkovi literatura
Felice Bauerová, přítelkyně Franze Kafky.
Milenina matka, se kterou měla blízký vztah, umřela v jejích šestnácti letech. S přísným otcem si celý život nerozuměla.
Studovala na dívčí akademii Minerva, kde se utvářely pokrokové feministické názory.
Ve dvaceti letech se seznámila s Ernstem Pollakem, o deset let starším bankovním úředníkem, který se spíše věnoval
diskusím o literatuře, umění a politice v pražských kavárnách. Zde se scházeli i Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel a další.
Už tehdy se Franz a Milena museli setkat, avšak Kafka si ji z té doby nepamatoval.
Po vleklém a tragicky dovršeném sporu s antisemitsky smýšlejícím otcem, se Milena za Pollaka vdala a odešla s ním do
Vídně. Postupně zlepšovala svoji němčinu a začala se věnovat literární činnosti.
V roce 1919 zaznamenala zajímavou povídku Topič od ne příliš známého pražského spisovatele Franze Kafky. Napsala mu,
že by ji ráda přeložila do češtiny. To byl počátek jejich korespondence, která trvala do roku 1923.
V letech 1920-1923 přeložila Topiče, šest próz ze svazku Rozjímání, Zprávu pro akademii z cyklu Venkovský lékař a Ortel.
Vztah Mileny a Franze se odehrával hlavně v dopisech, osobně se setkali jen párkrát. Toto partnerství nemělo budoucnost.
Milena zatím nebyla schopna opustit Pollaka a Franz v této nelehké době zrušil své zasnoubení s Felice. Navíc měl obavy
z intimního vztahu, byl extrémně senzitivní a též vážně nemocný se stále se zmenšující nadějí na uzdravení.
Svůj hluboký vztah k Mileně stvrdil Kafka v roce 1922, když jí věnoval své deníky.
I po jejich rozchodu pečlivě sledoval její články a kupoval noviny, kde vycházely.
Po smrti Kafky se Milena odhodlala svého manžela opustit a odešla do Prahy, kde pracovala jako novinářka a spisovatelka.
Po příchodu Němců v roce 1939 do Čech se aktivně podílela na ilegálním hnutí snažícím se pomoci k útěku prominentním
Čechům i Židům ze země. Byla však příliš přátelská a naivní, a tak byla brzy zatčena. V roce 1940 byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrück v Německu. Ostatní vězni si jí velmi vážili za její pevné postoje. V roce 1944 podlehla vážné nemoci,
bylo jí 47 let.
V roce 1995 byla za své snahy o záchranu českých Židů za války vyznamenána v památníku Yad Vashem titulem
Spravedlivý mezi národy,.
Dora Diamantová, později si změnila jméno na Dymantová, se narodila v Polsku v židovské ortodoxní rodině. Lákal ji však
západní svět a jeho kultura, a tak odešla do Německa. Po neúspěšném pokusu otce přivést ji zpět domů nakonec v Berlíně
zůstala. Její otec ji proto nikdy nezavrhl, sama se domů vracela a tradice rodného domu uznávala.
Dora se s Franzem Kafkou poznala v Müritzu na Baltu, v prázdninové kolonii Židovského lidového domova, kam Franz
přijel navštívit svou sestru Elli.
Později v roce 1923 odjel Kafka za Dorou do Berlína, kde si společně pronajali byt.
Z počátku se cítili velmi šťastni. Franz konečně dokázal odejít z domova, z milované a zároveň nenáviděné Prahy, žil
vlastním životem ve městě, které měl rád.
Zdá se, že měl klid i na práci, avšak později nechal před sebou Doru zničit několik zde vzniklých povídek.
Ve skromných podmínkách berlínského života se zdravotní stav Franze Kafky rychle zhoršoval. V roce 1924 nebyl již
schopný se hýbat ani mluvit a Max Brod jej převezl do Prahy.
Dora ho později doprovodila do sanatoria Kierling, kde po krátké době umřel.
F. K. se po Praze rád pohyboval na kole
Dora Dymantová, poslední přítelkyně Franze Kafky.
Max Brod
Se svým největším přítelem se Franz Kafka setkal poprvé v roce 1902 ve spolku pražských německých vysokoškoláků.
Max Brod se narodil v roce 1884 v Praze v židovské rodině. Stejně jako Kafka měl českou národnost, psal německy, byl
spisovatel a novinář. Byl nejen nejbližším přítelem Kafky, ale i editorem jeho díla, které bylo z části díky němu zachováno
a vydáno po Kafkově smrti.
Brod studoval jako Kafka práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1912 byl aktivním sionistou a tyto
myšlenky zprostředkoval i Kafkovi. Ovšem Kafka nebyl nikdy příliš politicky aktivní, a i když se o politiku živě zajímal, nechtěl
být v této věci organizovaný.
Max Brod v roce 1939 emigroval do Palestiny před nacistickým režimem. V Izraeli se věnoval spisovatelské činnosti a pracoval pro divadlo.
S Kafkou byli velmi blízcí přátelé i kolegové, dělili se o napsané dílo, předčítali si ho navzájem. Kafka byl totiž velmi plachý
a svou práci nerad ukazoval jiným lidem. A tak byl Brod jedním z mála přátel, kterým Kafka své dílo svěřoval.
To potvrzuje i Kafkova žádost o posmrtné zničení jeho díla, které Brod nakonec nevyhověl, a zachránil tak dosud nepublikované práce, které pak sám připravil k vydání v roce 1930.
Velkého zájmu dosáhla Brodova biografie Franze Kafky, která zprostředkovala velmi osobní poznání jeho nejbližšího přítele
a vztahu mezi oběma spisovateli. Brod také editoval Kafkovy deníky a korespondenci.
Ve své knize Český kruh o české literatuře 1. poloviny 20. století Brod charakterizuje a řadí literáty doby spojené s pražským prostředím do několika skupin. Skupinu jemu nejbližší nazývá právě Český kruh. Klade sem své přátele, např. Franze
Kafku, Oskara Bauma nebo Felixe Weltsche.
Společnost: Werfel, Rilke, Kisch, Kafka, Meyrink, Brod, Hašek, Einstein
Jejich krátký vztah byl zřejmě velmi intenzivní, umocněný i složitými okolnostmi, za jakých ho oba prožívali. Oba se cítili
opuštěni, avšak navzájem si byli velmi blízcí. Upnuli se na společný odchod do Palestiny. Když Kafka pracoval, měl Doru rád
u sebe a večer jí předčítal to, co za den napsal.
Byli velmi chudí, těžce nemocnému Kafkovi navíc zbývalo jen pár měsíců života. Cítil se ale svobodně a šťastně, protože
dokázal to, o co se celý život marně pokoušel. Osamostatnit se od rodiny. Také odmítal návštěvy rodičů, vítal však sestru
a přátele.
Když se však jeho stav zhoršil, vrátil se do Prahy. Lékař ho okamžitě poslal na léčení do sanatoria, kam za ním Dora odjela
a kde se setkala i s Kafkovým přítelem Dr. Klopstockem.
Dle přání Kafky měl v momentě smrti Klopstock Doru odvézt, aby ho neviděla umírat. V osudném okamžiku však Kafka
sám Doru zavolal zpět. Ta se vrátila s kyticí, kterou mu natrhala, aby u něj právě v této chvíli zůstala.
Hned po smrti přítele napsal dr. Klopstock dopis Kafkovým. Stála v něm i věta: „Jen ten, kdo zná Doru, ví, co je láska“.
Dora se poprvé s rodiči Franze setkala na pohřbu v Praze. Jejich setkání však nebylo vůbec vřelé.
Dora později vystudovala herectví, ve kterém ji podporoval i Franz Kafka. Vdala se a svoji dceru pojmenovala Franziska.
Stala se úspěšnou herečkou jidiš divadla a také psala pro jidiš noviny.
Splnila si i sen, který snili společně s Kafkou za jejich berlínského pobytu. Navštívila Izrael, kde se setkala s bratrem a sestrou, jedinými příbuznými, kteří přežili holocaust.
�
Bydliště:
�
�
�
�
��
�
��
��
��
��
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Náměstí Franze Kafky 5
Malé náměstí 2
Celetná 2
Celetná 3
Mikulášská 36 (dnes Pařížská)
Staroměstské náměstí 5
Bílkova 10
Dlouhá 16
Zlatá ulička 22
Školy:
10
11
12
��
Masná 16 (Německá obecná škola)
Staroměstské nám. 12 (Německé státní gymnázium)
Železná 9 (Karlova univerzita)
Zaměstnání:
13
14
Václavské nám. 19 (Pojišťovna Generali)
Na Poříčí 7 (Dělnická úrazová pojišťovna)
Život v kruhu
�
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Popis jednoho zápasu (fragment rukopisu,
1904)
Svatební přípravy na venkově (fragment rukopisu, 1907)
Rozjímání (1908–1912, knižní vydání 1913,
1915)
Topič (1912, knižní vydání 1913, 1916, 1918)
Proměna (1912, čas. vydání 1915, knižní vydání
1916, 1918)
Nezvěstný / Amerika (1912-1914, knižní vydání
1927, krit. vydání ve 2 sv. 1990)
Proces (1914-1915, knižní vydání 1925, krit.
vydání ve 2 sv.1983)
V kárném táboře (1914, knižní vydání 1919)
Venkovský lékař (1915-1919, knižní vydání
1919)
Dopis otci (rukopis 1919, vydání 1952)
Zámek (1922, knižní vydání 1926, krit. vydání ve
2 sv. 1982)
Umělec v hladovění (1922-1924, knižní vydání
1924)
Povídky (1909-1924, knižní vydání 1935)
Popis jednoho zápasu (1909-1924, knižní vydání
1936, 1954)
Svatební přípravy na venkově a jiná próza
z pozůstalosti (1907-1919, knižní vydání 1953)
Spisy a fragmenty z pozůstalosti I (krit. vydání ve
2 sv. 1992)
Spisy a fragmenty z pozůstalosti II (krit. vydání
ve 2 sv. 1993)
Díla vydaná za života tiskem (krit. vydání
ve 2 sv. 1996)
Deníky (knižní vydání 1937–výbor)
•
•
•
•
•
•
Deníky (1909-1923, knižní vydání 1951, krit.
vydání ve 3 sv. 1990)
Dopisy Mileně (1920-1923, knižní vydání 1952,
rozšířené 1983)
Dopisy 1902-1924 (1958)
Dopisy Felice a jiná korespondence z doby
zásnub (1967)
Dopisy Ottle a rodině (1974)
Dopisy rodičům z let 1922/1924 (1990)
Česky knižně:
• Starý list (1928)
• Sen (1929)
• Zpráva pro akademii (1929)
• Proměna (1929, 1963, 1990)
• Venkovský lékař (1931)
• Zámek (1935, nový překlad 1969, 1989, 1997)
• Pozorování (výbor, 1946)
• Proces (1958, 1965, 1992, 1995, nový překlad
1997)
• Amerika (1962, nový překlad pod názvem
Nezvěstný 1990)
• Povídky (1964, 1983, 1990)
• Popis jednoho zápasu (1968, 1991, 1996)
• Dopisy Mileně (1968, rozšířené vydání 1993)
• Aforismy (1968, 1991)
• Dopisy Felice (výbor, 1991)
• Obří krtek (1991)
• Dopisy Ottle a rodině (1996)
• Dopisy otci a jiné nepublikované prózy (1996)
• Deníky I (1909-1912) (1997)
• Deníky II (1913-1923) (1998)
• Franz Kafka–Max Brod, Přátelství
(Korespondence) (1998)
Proměna
•
foto
Jméno:
Datum narození:
Místo narození:
Rodiče:
Sourozenci:
Státní příslušnost:
Náboženství:
Vzdělání:
Zaměstnání:
Výška:
Váha:
Barva očí:
Barva vlasů:
Úmrtí:
Příčina smrti:
Věk:
Franz Kafka
3. července 1883
Praha, Čechy
Julie Lowy Kafková (1856-1934), Hermann
Kafka (1852-1931)
Georg (1885-1886), Heinrich (1887-1888),
Gabriele „Elli“ (1889-1942?), Valerie „Valli“
(1890-1942?) Ottilie „Ottla“ (1892-1942)
Rakousko-Uhersko, od 1918 Československá
republika
hebrejské
doktor práv, Karlo-Ferdinandova univerzita
v Praze, dok. 1906
pracovník pojišťovny
1,82 m
mezi 65-45 kg (pohyb váhy kvůli nemoci)
šedomodrá
černá
3. června 1924, Sanatorium v Kierlingu
u Vídně, Rakousko
tuberkulóza
40 let a 11 měsíců
Vybraná literatura:
Bergerová Natalie, Na křižovatce kultur/Historie Československých Židů. Praha 1992
Brod Max, Franz Kafka. Praha 2000
Canetti Elias, Der andere Prozeß: Kafkas Briefe an Felice. München 1969
Čermák Karel, Fleming Juan, Pražské vademecum Franze Kafky. Praha 2004
Franz Kafka:Vzpomínky současníků. Praha 2004
Glatzer Nahum Norbert, The Loves of Franz Kafka. New York 1986
Heller Erich, The Basic Kafka. New York, 1976
Mailloux Peter, A Hesitation before Birth: the Life of Franz Kafka. Newark 1989
Northey Anthony, Kafka‘s Relatives: Their Lives and his Writing. New Haven 1991
The City of Kafka (Franz Kafka and Prague), katalog k výstavě v Centre de Cultura Contemporania de
Barcelona. Barcelona 2002
Wagenbach Klaus: Franz Kafka. Praha 1967 (2. vyd.1993)
Franz Kafka – život a dílo pražského spisovatele
Sestavila Marina Votrubová
Ilustrace a grafická úprava Jiří Votruba
Typografie, DTP a tisk TRIA, v.o.s.
Vydal Fun Explosive Praha 2005, 1. vydání 2005
Hošťálkova 2, Praha 6
www.funexplosive.cz, www.votruba.cz
Za spolupráci děkujeme Společnosti Franze Kafky v Praze
www.funexplosive.cz • www.votruba.cz
ČESKY