Contemporary Reviews in Cardiovascular Medicine
Transkript
Contemporary Reviews in Cardiovascular Medicine Náhlá srdeční smrt v časné fázi po infarktu myokardu Její patogeneze, stratifikace rizika a primární prevence Sarah Zaman, MBBS; Pramesh Kovoor, MBBS, PhD N nalezla nižší incidenci náhlé smrti u pacientů po STEMI s poruchou funkce LK, u nichž byla předtím provedena primární PCI. Adabag a spol.6 vyšetřili 2 997 pacientů s IM a zjistili, že riziko NSS klesá významně v průběhu času, přičemž u pacientů, u nichž došlo k NSS, existovala menší pravděpodobnost, že u nich byl již předtím proveden revaskularizační výkon. Přestože se snížila celková incidence NSS po IM, podíl mortality na NSS zůstává stále vysoký. Představuje tak nejčastější příčinu úmrtí po IM s podílem 24 % až 40 % na celkové mortalitě.6,13 Studie VALIANT navíc prokázala, že u 83 % pacientů, kteří zemřeli náhle během prvních 30 dní, došlo k úmrtí po propuštění z nemocnice. V USA trpí ischemickou chorobou srdeční > 15 milionů osob; nový nebo recidivující IM je každoročně diagnostikován přibližně u 720 000 Američanů.1,2 To se rovná přibližně 20 000 případům náhlé smrti, které lze potenciálně zabránit, přičemž přibližně ke čtvrtině z nich dochází časně po IM.1,2,5 Z toho vyplývá naléhavá potřeba vypracování účinných metod stratifikace rizika umožňujících vybírat nemocné pro primární prevenci NSS v uvedeném časném období. áhlá srdeční zástava je hlavní příčinou úmrtí dospělých osob v USA, tak i v celosvětovém měřítku. K převážné většině případů srdeční zástavy dochází u nemocných po infarktu myokardu (IM) s 4–6krát častějším výskytem než v obecné populaci. Primární prevence je definována jako prevence náhlé srdeční smrti (NSS) u osob s rizikem této příhody, které však zatím neprodělaly srdeční zástavu. V současnosti přijímaným způsobem léčby v primární prevenci NSS je zavedení implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (implantable cardioverter-defibrillator, ICD). Navzdory významně vyššímu riziku NSS v prvním měsíci po IM, byl přínos z hlediska mortality zatím prokázán pouze u profylaktické implantace ICD v období měsíců až let po IM. Tento přehled se zaměřuje na incidenci a patogenezi NSS v časném období po IM a hodnotí současné metody stratifikace rizika vhodné pro časnou primární prevenci. Časový rámec a incidence náhlé smrti po IM Náhlá srdeční zástava je v USA nejčastější příčinou úmrtí, která si ročně vyžádá přibližně 350 000 až 400 000 životů.1,2 K převážné většině případů NSS dochází u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, přičemž riziko je obzvláště vysoké u osob, které prodělaly IM. Řada velkých observačních studií a randomizovaných studií zabývajících se různými aspekty NSS po IM uvádí celkovou roční incidenci v rozmezí od 2 % do 4 %.3–5 Nejpozoruhodnější studií hodnotící časovou závislost rizika NSS byla studie VALIANT (Valsartan in Acute Myocardial Infarction Trial),5 do níž bylo zařazeno 14 609 pacientů po IM buď s porušenou funkcí levé komory (LK) nebo se srdečním selháním. Bylo prokázáno, že výskyt NSS byl v prvních 30 dnech po IM 10krát vyšší při četnosti 1,4 % za měsíc, přičemž exponenciálně klesal během prvních 6 měsíců až do dosažení setrvalé četnosti 0,14 % za měsíc v období 2 let po IM (obrázek 1). Toto významně zvýšené riziko NSS v prvním měsíci po IM bylo potvrzeno v mnoha velkých klinických studiích.6–10 I když je riziko NSS po IM jednoznačně kontinuální, lze na základě údajů z literatury5,11,12 definovat 3 samostatná časová období po IM: časné (≥ 48 hodin–40 dní), subakutní (41 dní–6 měsíců) a pozdní (> 6 měsíců až mnoho let). Po zavedení optimální farmakoterapie, primární perkutánní koronární intervence (PCI) u IM s elevací ST segmentu (ST-segment elevation IM, STEMI) a časné revaskularizace u non-STEMI, se mortalita z kardiálních příčin po IM snížila. Studie, kterou provedli Ottervanger a spol. v roce 2007,13 Přístrojová léčba v časné primární prevenci náhlé srdeční smrti ICD Jak prokázaly 3 stěžejní studie, je v pozdním období po IM osvědčenou metodou výběru pacientů pro zavedení ICD v primární prevenci zjištění přítomnosti nízké ejekční frakce LK (EFLK) s komorovou tachykardií (KT) vyvolatelnou při elektrofyziologickém vyšetření (electrophysiology study, EPS). V roce 1996 implantovali investigátoři studie MADIT (Multicenter Automatic Defibrillator Implantation) ICD pacientům s ICHS, EFLK ≤ 35 %, nesetrvalou KT (NSKT) a s pozitivním výsledkem EPS; přitom prokázali přínos z hlediska přežití.14 Tyto nálezy potvrdili v roce 1999 investigátoři studie MUSTT (Multicenter Unsustained Tachycardia Trial).15 V roce 2002 prokázaly výsledky studie MADIT II snížení mortality po implantaci ICD na základě samotného snížení ejekční frakce (EFLK ≤ 30 %); tento nález změnil klinickou praxi.16 Pacienti v časném období po IM byli do velké míry z výše uvedených studií vyloučeni, jak dokazuje fakt, že 84 % populace studie MUSTT bylo déle než 1 měsíc a > 50 % déle než 3 roky po IM. Ve studii MADIT II bylo 90 % pacientů déle než 6 měsíců po IM; pacienti po koronární revaskularizaci museli na implantaci čekat 3 měsíce. Pracoviště autorů: Westmead Hospital, Sydney a University of Sydney, Sydney, Australia Korespondenční adresa: Pramesh Kovoor, MBBS, PhD, Cardiology Department, Westmead Hospital, Corner Darcy and Hawkesbury Roads, Westmead, NSW, Australia 2145. E-mail [email protected] (Circulation. 2014;129:2426-2435.) © 2014 American Heart Association, Inc. Circulation is available at http://circ.ahajournals.org DOI: 10.1161/CIRCULATIONAHA.113.007497 69 69az76_Zaman.indd 69 01.10.14 21:39 Incidence náhlé srdeční smrti nebo srdeční zástavy s resuscitací (%/měsíc) 70 Circulation – české vydání říjen, 2014 2,50 EFLK ≤ 30 % (n = 3 852) EFLK 31–40 % (n = 4 998) EFLK 40 % (n = 2 406) 2,25 2,00 1,75 1,50 1,25 1,00 0,75 0,50 0,25 0,00 1 2 3 4 5 6 12 24 36 48 Měsíců po infarktu myokardu Obrázek 1. Incidence náhlé srdeční smrti nebo srdeční zástavy s resuscitací podle odstupu od infarktu myokardu. Vysoký výskyt náhlé smrti nebo srdeční zástavy v prvním měsíci po infarktu myokardu ve všech kategoriích ejekční frakce levé komory (EFLK) exponenciálně klesá a vyrovnává se po 12 měsících. Reprodukováno ze Solomon a spol.15 se svolením vydavatele. Copyright © 2005 Massachusetts Medical Society. American College of Cardiology nedoporučují implantaci ICD v primární prevenci pacientům < 40 dní po IM nebo < 90 dní po koronární revaskularizaci.18 Jak ve studii DINAMIT, tak ve studii IRIS bylo zjištěno snížení počtu případů NSS, které však bylo „znehodnoceno“ statisticky významným nárůstem počtu případů úmrtí z jiných příčin. Absence přínosu časné primární prevence může souviset se způsobem stratifikace rizika, kdy byli k implantaci ICD vybíráni pacienti se zvýšeným rizikem nearytmické mortality na rozdíl od arytmické etiologie. Druhou otázkou jsou samotné ICD; implantace ICD mohla přispívat ke zvýšení počtu případů kardiální mortality z jiných příčin. Mezi nežádoucí účinky ICD patří riziko vzniku infekce, nesprávně vyslané výboje a souvislost mezi výboji o vysoké energii se srdečním selháním a mortalitou.19–25 Implantabilní kardiovertery-defibrilátory mohou zhoršovat srdeční selhání výboji vedoucími k omráčení myokardu a stimulaci hrotu pravé komory (PK) s výslednou dyssynchronií. Výboje jsou navíc bolestivé, vyvolávají úzkost a působí negativně na psychiku pacienta.19,26 Kromě potenciálních rizik spojených s implantací ICD je léčba s nimi nákladná a vždy je tedy nutno mít na paměti poměr nákladů a přínosu. Přehled hlavních studií s časnou implantací ICD je uveden v tabulce 1. Nositelný kardioverter-defibrilátor Časná primární prevence v prvních 40 dnech po IM byla předmětem zájmu 2 randomizovaných studií. V roce 2004 investigátoři studie DINAMIT (Defibrillator in Acute Myocardial Infarction Trial), kteří implantovali ICD pacientům s EFLK ≤ 35 % a s abnormální variabilitou srdeční frekvence (heart rate variability, HRV) 6 až 40 dní po IM, neprokázali snížení celkové mortality jako primárního sledovaného parametru.12 V roce 2009 byli do studie IRIS (Immediate Risk-Stratification Improves Survival) pro implantaci ICD vybíráni pacienti 5 až 31 dní po IM podle EFLK ≤ 40 %, NSKT a zvýšené klidové srdeční frekvence.17 Podobně jako ve studii DINAMIT nebyl ani v tomto případě zaznamenán přínos z hlediska mortality. Na základě těchto výsledků guidelines Alternativou k časně implantovanému ICD je nositelný kardioverter-defibrilátor (wearable cardioverter-defibrillator, WCD). Dnes jsou k dispozici dva modely WCD, starší LifeVest 3100 a novější LifeVest 4000 (ZOLL Medical Corp). U obou se používá jakási vestička, v níž jsou uloženy 2 posteriorní a 1 apikální defibrilační elektrody s automatickou aplikací vodivého gelu a 4 nalepovací elektrody pro monitorování EKG. Jednotku s defibrilátorem/monitorovacím zařízením, která je poháněna 2 bateriemi, nese pacient v pouzdře na boku nebo na pásku přes rameno.30 Několik observačních studií se zabývalo používáním WCD jak v Evropě,31 tak v USA.32,33 Vzhledem k malé velikosti vzorků sledované populace v časném období po IM je k dispozici pouze omezené množství důka- Tabulka 1. Přehled hlavních studií primární prevence s provedením časné (≤ 40 dní po IM) implantace ICD Studie Časový odstup od IM Kritéria pro zařazení 15 MUSTT (1999), randomizovaná DINAMIT (2004),12 randomizovaná BEST+ICD (2005),27 randomizovaná ≤ 1 měsíc u 16 % kohorty 6–40 dní < 1 měsíc IRIS (2009),17 randomizovaná 5–31 dní Westmead EPS/ICD studies (2009, 2010),28,29 observační 3–40 dní Výsledný parametr Limitace EFLK ≤ 40 % Přínos z hlediska celkového přežití při rozhodování Malý počet v časném období po IM (n = 56); a pozitivní EPS o případné implantaci ICD podle výsledku EPS pouze 29 % užívalo beta-blokátory EFLK ≤ 35 % a auto- Bez přínosu z hlediska přežití (1roční mortalita, Pokles úmrtí na arytmie znehodnocen zvýšením nomní dysfunkce 7,5 % u pacientů s ICD vs 6,9 % u kontrol) úmrtí z kardiálních příčin bez arytmií EFLK ≤ 35 % Bez přínosu z hlediska přežití Pouze 12 % vzorku; protokol EPS s FK a pozitivní EPS (2letá mortalita, 20 % u pacientů s ICD nebo polymorfní KT bez prognostické vs 29,5 % u kontrol) hodnoty EFLK ≤ 40 % Bez přínosu z hlediska přežití Pokles úmrtí na arytmie znehodnocen zvýšením a autonomní dys(1roční mortalita, 10,6 % u pacientů úmrtí z kardiálních příčin bez arytmií funkce nebo NSKT s ICD vs 12,5 % u kontrol) EFLK ≤ 40 % Pozorovaný přínos ICD implantován pouze při pozitivní EPS; a pozitivní EPS (2letá recidiva arytmií, 22 % při pozitivní nerandomizovaná, monocentrická EPS vs 4 % při negativní EPS) BEST+ICD, Beta-Blocker Strategy Plus ICD; DINAMIT, Defibrillator in Acute Myocardial Infarction Trial; EFLK, ejekční frakce levé komory; EPS (electrophysiology study), elektrofyziologické vyšetření; FK, fibrilace komor; HRV (heart rate variability), variabilita srdeční frekvence; ICD, implantabilní kardioverter-defibrilátor; IM, infarkt myokardu; IRIS, Immediate Risk-Stratification Improves Survival; KT, komorová tachykardie; MUSTT, Multicenter Unsustained Tachycardia Trial; NSKT, nesetrvalá komorová tachykardie. 69az76_Zaman.indd 70 01.10.14 21:39 Zaman a Kovoor zů. Správné používání WCD vyžaduje pacientovu spolupráci a jeho důkladné vyškolení, proto je jeho velkým nedostatkem poměrně špatná compliance ze strany pacientů (pouze polovina jich vestu nosí po > 90 % dne).32 Mezi další limitace patří nemožnost stimulace,30 léčba je omezena pouze na aplikaci výboje spíše než na antitachykardickou stimulaci, a nežádoucí případy aktivace (z nichž většina je důsledkem interference se signálem EKG).34 WCD však může bezpochyby najít uplatnění v časném období po IM jako neinvazivní alternativa k ICD s výhodou kontinuálního EKG monitorování, kdy zároveň pacient po nabytí vědomí může sám ukončit léčbu výboji. Primární prevence NSS v časné fázi po IM 71 (VALIANT 15 % a OPTIMAAL 19 %). Údaje byly navíc získávány retrospektivně, bez možnosti ověřit kvalitu provedení pitev, které se prováděly v řadě pracovišť a zemí. Arytmie jako příčina klinické náhlé smrti je diagnózou per exclusionem při nekropsii. Nálezy intrakoronárního trombu nebo otoku plic při pitvě by znamenaly klasifikovat příčinu smrti jako infarkt, příp. selhání funkce srdce jako pumpy. K náhlé smrti při obou výše uvedených pitevních nálezech však nicméně mohlo dojít v důsledku tachyarytmie a bylo jí možno předejít implantací ICD. I když autopsy studie VALIANT a OPTIMAAL přinesly další cenné poznatky, je třeba dále usilovat o objasnění přesného mechanismu náhlé srdeční smrti v časném období po IM. Podkožní ICD Nedávno byl v USA schválen pro komerční použití subkutánně uložený systém ICD (Cameron Health, Inc). Sestává z třípólové parasternální elektrody (s cívkou vysílající výboje) uložené subkutánně 1 až 2 cm vlevo od střední linie a z generátoru pulzů uloženého nad šestým žebrem mezi střední a přední axilární linií. Předností subkutánního umístění je, že předchází vzniku případných komplikací po transvenózním zavedení svodu, kdy může dojít například k rozvoji pneumothoraxu, hemothoraxu a vzniku srdeční tamponády i k dlouhodobým komplikacím spojených se selháním funkce vodiče. Navíc není nutné při jeho implantaci použít skiaskopie. Subkutánní ICD byl hodnocen v nerandomizovaných studiích, v nichž úspěšně detekoval a rušil komorové tachyarytmie.35–38 Subkutánní ICD vydává výboje o vysoké energii (80-J) a není schopen stimulace (kromě 30sekundové synchronní stimulace po výboji). Nemůže proto léčit / zrušit pomalé nebo rekurentní KT a není vhodný pro pacienty s nutnou antibradykardickou nebo resynchronizační kardiostimulací. Zpočátku byly jeho dalšími nedostatky nekontrolovatelné vysílání výbojů z důsledku nadměrného senzingu signálu a migrace elektrody nebo dislokace vodičů; tyto problémy byly zčásti odstraněny zdokonalením software, resp. použitím kotvícího rukávu.35 Subkutánní systém představuje zajímavou alternativu transvenózního ICD; jeho využití je však nejprve nutno validovat v dlouhodobé randomizované studii. Důkazy o jeho použití v časném období po IM zatím nejsou k dispozici. Patogeneze časné náhlé srdeční smrti Pitevní nálezy Několik studií hodnotících výsledky pitev vyvolalo pochybnosti o převaze arytmií v patogenezi NSS v časném období po IM. Post hoc prohlídka pitevních zpráv pacientů ze studie VALIANT zjistila, že ze 105 případů úmrtí klasifikovaných jako NSS jich bylo možno připsat podle pitvy 12,4 % ruptuře myokardu, 3,8 % selhání funkce srdce jako pumpy a ve 26,6 % recidivujícímu IM.39 I tato studie naznačila, že v prvním měsíci po infarktu se pravděpodobně jednalo o mechanické příčiny, přičemž riziko úmrtí na arytmii začalo převládat po několika měsících. Investigátoři studie OPTIMAAL (Optimal Trial in Myocardial Infarction with the Angiotensin II Antagonist Losartan)40 vypracovali přehled výsledků dostupných pitev a prokázali, že rekurentní infarkt byl příčinou 55 % úmrtí hodnocených klinicky jako náhlá smrt. Obě uvedené studie však vykazovaly významné limitace. V obou byla pitva provedena pouze u menšího procenta zemřelých 69az76_Zaman.indd 71 Substrát reentry tachykardií Na patofyziologii komorové tachyarytmie typu reentry po IM se podílí řada faktorů. Základním substrátem je jizva po IM, zatímco klíčovou úlohu ve „spuštění“ arytmie jsou abnormality v přenosu vzruchů, repolarizaci a v autonomní modulaci. Uzávěr epikardiální koronární tepny vede k rozvoji ischemie a infarktu myokardu v oblasti perfundované touto tepnou. V důsledku toho dochází k remodelaci srdce, což je složitý proces vedoucí v konečném výsledku k ztenčení a dilataci stěn komory. V akutní fázi po infarktu může dojít k rozvoji komorových arytmií v důsledku změn v elektrické aktivitě buněk, zvláště problémů s repolarizací.41,42 V důsledku přechodných změn v těchto prvních 24 až 48 hodinách neznamenají komorové tachyarytmie zvýšení rizika výskytu arytmií v dlouhodobém průběhu.43 Po pěti dnech dojde k odumření většiny myocytů v centrální části infarktu a přežívající myocyty v okolí tvoří subendokardiální nebo hraniční zónu. Jak buňky v centrální zóně infarktu, tak i v hraniční zóně mají prodlouženou refrakterní periodu.44 Výsledné oblasti pomalého vedení vzruchů, nebo bloku vedení umožňují vznik okruhů reentry s následnými tachyarytmiemi. V ovčím modelu byly pozorovány vznik a stabilizace těchto reentry okruhů KT v prvním týdnu po infarktu.45 Hsieh a spol.45 prokázali, že indukovatelnost KT osmý den po infarktu se shodovala s indukovatelností KT ve stý den u 100 % ovcí. V uvedené studii byly místa nejčasnější aktivace KT, délka cyklu i vztah k oblastem poškození myokardu stejné osmý den i v chronickém období. Mimoto neindukovatelnost v osmý den predikovala neindukovatelnost při EPS po 100 dnech. I když je za vznik reentry okruhu primárně zodpovědná jizva, neurohumorální mechanismy a remodelace LK u pacientů se srdečním selháním zvyšují náchylnost ke vzniku arytmie.46,47 Vzhledem k patofyziologické podstatě NSS byly k vyhledávání pacientů s vyšším rizikem vypracovány nástroje pro stratifikaci rizika. Soudí se, že výsledky neinvazivního vyšetření parametrů jako délka intervalu QRS, variabilita srdeční frekvence, alternans vlny T na úrovni mikrovoltů (microvolt T-wave alternans, MTWA) nebo zprůměrovaný EKG (signal-averaged ECG, SAECG), z nichž všechny hrají významnou úlohu v patogenezi NSS, odpovídají velikosti jizvy v myokardu a rozsahu abnormalit ve vedení vzruchů, repolarizaci i autonomní modulaci. Elektrofyziologické vyšetření identifikuje okruhy reentry vznikající na podkladě substrátu v jizvě. Zjištění přítomnosti funkčního reentry okruhu KT náchylného k recidivě by mohlo 01.10.14 21:39 72 Circulation – české vydání říjen, 2014 hrát klíčovou úlohu při vyhledávání pacientů, pro něž by mohla být přínosná implantace ICD v rámci primární prevence. Metody stratifikace rizika v časné primární prevenci NSS Otázka primární prevence NSS v časném období po IM nebyla stále ještě vyřešena. Zájem se nyní upřel na vypracování způsobů stratifikace rizika, které by účinně vybíraly pacienty s vysokým rizikem NSS, pro něž by byla časná implantace ICD přínosná. Přehled hlavních systémů stratifikace rizika, které se v současnosti používají k vyhledávání pacientů s vysokým rizikem NSS je uveden v tabulce 2. Dysfunkce levé komory Je prokázáno, že nízká EFLK, která je jedním z nejspolehlivějších prediktorů mortality,64 může pomoci vyhledávat pacienty, pro něž by byla implantace ICD převážně v delším odstupu po IM z hlediska mortality přínosná.16,65 Panují však značné obavy z použití samotné EFLK jako parametru pro stratifikaci rizika a následně jako vodítka pro implantaci ICD. Jednou z těchto obav je nízká specificita EFLK pro vyhledávání pacientů, kteří zemřou nebo nezemřou v důsledku arytmie. Ve studii MADIT II vedlo použití samotné EFLK ≤ 30 % k indikaci pacientů k implantaci ICD k poměrně malému absolutnímu poklesu mortality při nízké účinnosti léčby (15–17 defibrilátorů na zachráněný život).66 Dalším důvodem k obavám je senzitivita EFLK, neboť k náhlým úmrtím dochází ve vysokém procentu případů i u pacientů se zachovalou EFLK. Studie VALIANT prokázala, že i když je riziko NSS nejvyšší u pacientů s těžkou dysfunkcí LK (EFLK ≤ 30 %), přibližně v polovině případů umírají náhle osoby s vyšší hod- notou ejekční frakce (EFLK 31 %–40 %).5 Použití EFLK jako nástroje pro stratifikaci rizika bylo ověřováno v časném období po IM ve studiích DINAMIT a IRIS, do nichž byli zařazováni pacienti s hodnotami EFLK ≤ 35 %, resp. ≤ 40 %. Studie však nepřinesly žádné důkazy o přínosu časné implantace ICD.12,17 Hlavní limitací použití časné mezní hodnoty EFLK je jev označovaný jako „omráčení myokardu“, po němž se funkce LK po IM zotavuje ne vždy stejně rychle a zároveň nepředvídatelně. To je obzvláště významné v dnešní éře provádění primární PCI pro STEMI. Z pacientů, kteří prodělali STEMI, a jejichž EFLK byla po 3 dnech ≤ 40 %, dojde u 24 % ke zvýšení EFLK na > 40 % po 6 měsících; průměrné relativní zlepšení činí 6 %.67 Proto, i když bude funkce LK vždy nedílnou součástí modelů stratifikace rizika v prevenci NSS, k spolehlivému vyhledávání vysoce rizikových pacientů v časném období po IM bude potřeba dalších testů. Dysfunkce pravé komory I když byla porucha funkce LK intenzivně zkoumána jako prediktor mortality a úmrtí na arytmii, dysfunkce PK byla do velké míry přehlížena. Ze studie VALIANT víme, že téměř k 50 % případů úmrtí na arytmie dochází u pacientů se zachovanou EFLK.5 Bylo prokázáno, že podíl PK na spodním IM predikuje morbiditu a mortalitu, protože vyšší incidence epizod závažných arytmií byla zaznamenána u pacientů s IM a dysfunkcí PK.68,69 Dysfunkce PK navíc korelovala se zvýšenou indukovatelností KT při EPS.70 I když v současnosti nejsou k dispozici žádné důkazy podporující případnou úlohu časného vyšetření PK, které by pomohlo při rozhodování o případné implantaci ICD, dokládají uvedené nálezy skutečnost, že samotná EFLK není jako nástroj stratifikace rizika v prevenci NSS dostačující. Tabulka 2. Přehled hlavních způsobů vyšetření a parametrů používaných pro stratifikaci rizika v primární prevenci NSS Vyšetření/parametr EFLK Elektrofyziologické vyšetření Alternans vlny T na úrovni mikrovoltů Autonomní dysfunkce: HRV nebo klidová tachykardie Zprůměrovaný EKG Šířka komplexu QRS Nesetrvalá KT CMR Časné období (≤ 40 dní) po IM Subakutní (41 dní–6 měsíců) nebo pozdní období (> 6 měsíců) po IM Randomizované studie s ICD: bez přínosu z hlediska přežití (v kombinaci s autonomní dysfunkcí a NSKT)12,17 Randomizovaná studie s ICD: statisticky nevýznamný přínos z hlediska přežití27 Observační studie s ICD: pozitivní EPS predikuje arytmie;28,29 negativní EPS predikuje přežití bez ICD29 Žádné randomizované studie Observační studie: nepredikuje úmrtí na arytmie48 Randomizované studie s ICD: žádný přínos z hlediska přežití (v kombinaci EFLK)12,17 Observační studie: predikuje úmrtí na arytmie51 Žádné randomizované studie Observační studie: nepredikuje úmrtí na arytmie55 Žádné randomizované studie Observační studie: nepredikuje úmrtí na arytmie48 Randomizované studie s ICD: bez přínosu z hlediska přežití (v kombinaci s EFLK)17 Observační studie: predikuje úmrtí na arytmie60 Žádné randomizované studie Observační studie: velikost infarktu predikuje vznik arytmií61 Randomizované studie ICD: přínos z hlediska přežití u pacientů s EFLK ≤ 30 % (5,6% absolutní snížení mortality)16 Randomizované studie s ICD: přínos z hlediska přežití u pacientů s pozitivní EPS (v kombinaci s EFLK; 23% a 31% absolutní snížení mortality)14,15 Žádné randomizované studie Observační studie: predikuje úmrtí na arytmie48–50 Žádné randomizované studie Observační studie: predikuje úmrtí na arytmie51–54 Randomizovaná studie s ICD: bez přínosu z hlediska přežití (v kombinaci s EFLK)56 Žádné randomizované studie Observační studie: predikuje57,58 a nepredikuje59 úmrtí na arytmie Randomizované studie s ICD: přínos z hlediska přežití (v kombinaci s EFLK a pozitivní EPS)15 Žádné randomizované studie Observační studie: heterogenita infarktové tkáně predikuje indukovatelnou KT při EPS62 a arytmie63 CMR (cardiac magnetic resonance imaging), vyšetření srdce magnetickou rezonancí; EPS (electrophysiology study), elektrofyziologické vyšetření; HRV (heart rate variability), variabilita srdeční frekvence; ICD, implantabilní kardioverter-defibrilátor; EFLK, ejekční frakce levé komory; IM, infarkt myokardu; KT, komorová tachykardie; NSKT, nesetrvalá komorová tachykardie a NSS, náhlá srdeční smrt. 69az76_Zaman.indd 72 01.10.14 21:39 Zaman a Kovoor Elektrofyziologické vyšetření Elektrofyziologické vyšetření prokazuje přítomnost elektrického substrátu pro vznik komorových tachyarytmií typu reentry. Jedná se o vyšetření v rámci stratifikace rizika, které v observačních studiích provedených od počátku 80. let 20. století až dosud bez rozdílu predikovalo riziko vzniku arytmií.14,15,50,53,71–73 Navíc kromě EFLK jde o jediné vyšetření, u něhož randomizované studie prokázaly přínos z hlediska mortality, pokud se použije při rozhodování o případné implantaci ICD v subakutní fázi nebo v delším odstupu po IM.14,15 Ve studii MADIT vedlo použití výsledků EPS v kombinaci s hodnotou EFLK k absolutnímu poklesu mortality o 22,8 %, čtyřikrát více než snížení o 5,6 % ve studii MADIT II, v níž byl použit pouze parametr EFLK.66 Studie MUSTT prokázala absolutní snížení mortality o 31 % u pacientů, jimž byl implantován defibrilátor na základě výsledku vyšetření formou EPS.15 EPS vyšetření bylo hodnoceno i ve dvou velkých, multicentrických novějších studiích; obě byly provedeny u pacientů v subakutní fázi po IM. Studie ABCD (Alternans Before Cardioverter Defibrillator), do níž byli zařazováni nemocní s ischemickou kardiomyopatií, prokázala, že EPS významnou měrou predikuje sledovaný parametr vzniku arytmie.50 Studie CARISMA (Cardiac Arrhythmias and Risk Stratification After Acute Myocardial Infarction), do níž byli zařazováni pacienti 6 týdnů po IM, zjistila, že monomorfní KT indukovatelná při EPS predikovala spontánní vznik KT/fibrilace komor (FK) zaznamenané na smyčkových záznamnících.53 Užitečnost provádění EPS pro rozhodování o časné implantaci ICD hodnotily dvě monocentrické observační studie. Zaman a spol.29 a Kumar a spol.28 do nich zařadili více než 1 000 pacientů se STEMI, u nichž byla EPS provedena průměrně 9 dní po IM u pacientů s EFLK ≤ 40 %. Obě studie prokázaly, že u pacientů s KT indukovatelnou při EPS častěji docházelo ke spontánnímu vzniku komorových tachyarytmií, přičemž vysoké procento z nich vzniklo v prvních 40 dnech. Naproti tomu u pacientů s EFLK ≤ 40 %, u nichž při EPS nedocházelo k vyvolání KT, a kteří byli propuštěni bez defibrilátoru, byla zaznamenána extrémně nízká incidence mortality na epizody arytmií. Do studie BEST+ICD (Beta-Blocker Strategy Plus ICD)27 byli zařazováni pacienti s IM v posledním měsíci a s hodnotou EFLK ≤ 35 %, kteří užívali beta-blokátory v maximální dávce. Pacienti byli randomizováni do skupin buď s klasickou léčbou, nebo s časnou implantací ICD podle výsledku EPS. Do studie BEST+ICD nebylo zařazeno předpokládaných 1 200, ale pouze 138 pacientů. Nižší mortalita ve skupině EPS oproti klasické léčbě (29,5 %, resp. 20 % po dvou letech) tak nedosáhla statistické významnosti. Případný přínos implantace ICD na základě výsledku EPS v časném období po IM tak ani po uvedené randomizované, kontrolované studii nebyl prokázán. Další nevyřešenou otázkou ohledně použití EPS jako nástroje pro stratifikaci rizika v prevenci NSS je její negativní prediktivní hodnota. Výsledky studie MADIT II naznačily, že EPS přináší málo prognostických informací, protože pacienti v pozdním období po IM s hodnotou EFLK ≤ 30 % umírají náhlou smrtí i při negativním výsledku EPS.16 Studie CARISMA 69az76_Zaman.indd 73 Primární prevence NSS v časné fázi po IM 73 i ABCD zjistily, že přes vysokou specificitu EPS z hlediska vzniku arytmických příhod, je její senzitivita srovnatelná se senzitivitou neinvazivních metod jako MTWA a HRV. Negativní prediktivní schopnost EPS však zřejmě podstatnou měrou závisí na protokolu programované komorové stimulace (programmed ventricular stimulation, PVS) použitého k vyvolání KT. Ve studii MADIT II se u části pacientů EPS prováděla pomocí ICD, což do značné míry omezilo prediktivní schopnost. Investigátoři studií ABCD a CARISMA použili protokol PVS až se třemi extrastimuly a jako pozitivní výsledek definovali nejen setrvalou monomorfní KT, ale i indukovatelnou FK. Vyšetření pomocí EPS prováděné pro stratifikaci rizika po IM prokázalo, že pokud by se místo čtyř extrastimulů k vyvolání KT použily extrastimuly tři, zůstalo by 30 % pacientů s vysokým rizikem arytmie neobjevených.74 Naproti tomu bylo prokázáno, že indukovatelná FK nebo flutter komor nemají žádný prognostický význam a lze je vyvolat u nemocných se zdravým srdcem.71,75–79 Délka cyklu indukovatelné KT 200 až 230 ms byla v minulosti hodnocena jako flutter komor a negativní výsledek EPS. Ve studii MUSTT nebyli pacienti s tímto typem arytmie vyvolané ≥ 2 extrastimuly považováni za kandidáty implantace ICD. Zjistilo se však, že tato rychlá indukovatelná KT má stejný prognostický význam jako KT s délkou cyklu > 230 ms a u dnešních pacientů, u nichž byla dosažena časná reperfuze pomocí PCI představuje většinu indukovatelných KT.76,80 Bylo rovněž prokázáno, že protokol PVS se čtyřmi extrastimuly, do něhož byly zařazeny i indukovatelné monomorfní KT s délkou cyklu > 200 ms (ne však FK) jako pozitivní výsledek, pomáhá nejspolehlivěji vyhledávat pacienty s vysokým rizikem vzniku tachyarytmie (obrázek 2).74,80–83 Negativní výsledek při použití takového protokolu PVS znamená nízkou incidenci úmrtí nebo arytmie, a to dokonce i v případě těžké dysfunkce LK (EFLK ≤ 35 %).84 Použití tohoto protokolu PVS pro výběr pacientů k časné implantaci ICD pomáhalo vyhledat nemocné s dlouhodobým přežitím po implantaci ICD pro arytmii.80 I když je EPS invazivním vyšetřením s možným rizikem infekce, krvácení a ve vzácných případech vzniku perikardiální tamponády, byla prokázána jeho bezpečnost i v akutní fázi po IM při použití duální antiagregační léčby.28,29,81 Alternans vlny T na úrovni mikrovoltů Termínem alternans vlny T na úrovni mikrovoltů (microvolt T-Wave Alternans, MTWA) se označuje fluktuace v délce doby mezi jednotlivými stahy na EKG související s disperzí repolarizace. Předpokládá se, že by mohl být spojen s buněčnými mechanismy arytmií vyvolaných abnormálním nitrobuněčným pohybem kalcia.85 Soudí se, že změny v množství kalcia v sarkoplazmatickém retikulu v souvislosti se vznikem strmých repolarizačních gradientů vyvolávají jednosměrný blok a reentry excitaci.86 Studie ABCD50 s pacienty s anamnézou ICHS, EFLK ≤ 40 % a NSKT zjistila, že MTWA má pozitivní a negativní prediktivní hodnotu srovnatelnou s EPS. Studie MASTER (Microvolt T Wave Alternans Testing for Risk Stratification of Post-Myocardial Infarction Patients), která rovněž hodnotila použití MTWA v pozdním období po IM, však prokázala jeho pozitivitu u 51 % pacientů s nízkou po- 01.10.14 21:39 74 1 2 Circulation – české vydání říjen, 2014 RV S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S1 S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S1 S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S1 S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S1 S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S1 S1 (Train pulzů 400 ms CL 8 stahů) S2 RV S2 3 4 5 6 (a) (Vložený po 300 ms vazebném intervalu) (Refrakterní po 270 ms vazebném intervalu) RV S2 S3 (S2 vyslaný po 280 ms vazebném intervalu, 10 ms mimo refrakterní interval, S3 vložený po 300 ms vazebném intervalu) RV S2 S3 (S2 vyslaný po 280 ms, S3 refrakterní po 250 ms) RV S2 S3 S4 (S3 vyslaný po vazebném intervalu 10 ms mimo refrakterní interval, S4 vložený po 300 ms, S4 refrakterní po 210 ms) RV S2 S3 S4 S5 S5 vložený po 300 ms a při vazebném intervalu 190 ms vyvolává monomorfní komorovou tachykardii 6 (b) EKG Indukovatelná komorová tachykardie (CL 220 ms) Obrázek 2. Protokol programované komorové stimulace při elektrofyziologickém vyšetření. 1 až 6, stimulace se provádí z katetru v pravé komoře (PK) s trainem 8 stahů v cyklu o délce (cycle length, CL) 400 ms. Vysílají se až 4 extrastimuly, vždy po jednom, každý se vkládá po 300 ms vazebném intervalu a následně se snižuje po 10 ms až do dosažení komorové refrakterity. Pokud k vyvolání komorové tachykardie nedojde, vyšle se iniciální extrastimul o 10 ms mimo efektivní refrakterní periodu komory a přidá se následující extrastimul (S2 = první extrastimul, S3 = druhý extrastimul, S4 = třetí extrastimul, S5 = čtvrtý extrastimul). 6(a) a 6(b), po stimulaci PK čtvrtým extrastimulem (S5) dochází k vyvolání setrvalé monomorfní komorové tachykardie. zitivní prediktivní hodnotou pro arytmie.49 Ve studii REFINE (Risk Estimation Following Infarction, Noninvasive Evaluation) bylo provedeno několik neinvazivních vyšetření pro stratifikaci rizika, včetně použití MTWA, jak v časném (2–4 týdny), tak subakutním (10–14 týdnů) období po akutním IM.48 Investigátoři studie REFINE zjistili, že žádný neinvazivní marker včetně MTWA, pokud bylo vyšetření provedeno časně po IM, nepredikoval úmrtí z kardiálních příčin ani resuscitovanou srdeční zástavu. Obavou při použití MTWA je fakt, že výsledek se může měnit v čase s tím, jak dochází k remodelaci substrátu po revaskularizaci. Oliveira a spol.,87 kteří provedli u pacientů po úspěšné PCI vyšetření pomocí MTWA jeden měsíc před a dalších šest měsíců po IM zjistili, že u 29 % pacientů se výsledky MTWA lišily. I když může parametr MTWA sloužit jako užitečný marker úmrtí z kardiálních příčin a snad i NSS v subakutním a pozdějším období po IM, nejsou k dispozici žádné důkazy podporující použití tohoto parametru při rozhodování o časné implantaci ICD. 69az76_Zaman.indd 74 Variabilita srdeční frekvence a zvýšení klidové srdeční frekvence Variabilitou srdeční frekvence se označují rozdíly mezi jednotlivými stahy v rámci jednoho cyklu; je považována za marker kardiovaskulární autonomní funkce. Variabilita srdeční frekvence se měří pomocí holterovských záznamů za kratší (2–30 minut) nebo delší (24 hodin) období. Prospektivní studie (všechny > 6 týdnů po IM) prokázaly, že HRV je prediktorem celkové mortality i NSS.52–54 Časnou HRV hodnotily dvě studie, EMIAT (European Myocardial Infarct Amiodarone Trial)51 a REFINE.48 I studie EMIAT zjistila, že snížená HRV naměřená v 5. až 21. dnu predikovala mortalitu z kardiálních příčin jak na podkladě arytmií, tak i poruch jiné etiologie, studie REFINE prokázala, že HRV predikuje úmrtí v důsledku arytmií pouze v případě, že se měření HRV provede v subakutním období mezi 10. a 14. týdnem. Použití autonomní dysfunkce jako markeru zvýšeného rizika NSS v randomizovaných studiích DINAMIT a IRIS se do přínosu z hlediska 01.10.14 21:39 Zaman a Kovoor přežití při rozhodování o případné implantaci ICD nepromítlo.12,17 Parametry HRV a zvýšená klidová srdeční frekvence jsou významnou měrou ovlivněny kromě IM i jinými proměnnými, jako věkem, pohlavím a užívanými léky.54,88 Obzvláště v současné éře beta-blokátorů mají autonomní EKG markery omezenou prediktivní úlohu.27,89 Variabilitu srdeční frekvence ani zvýšenou klidovou srdeční frekvenci navíc nelze měřit u pacientů s FS nebo častými komorovými ektopickým stahy, s nimiž se lze v populaci osob po infarktu často setkat. Zprůměrovaný EKG Zprůměrovaný EKG [signal-averaged ECG (SAECG)] detekuje přítomnost mikrovoltových signálů o malé amplitudě na konci komplexu QRS, označované jako pozdní komorové potenciály. Tyto signály reprezentují zpomalené vedení vzruchu nemocným myokardem, které je důsledkem fibrózy nebo jizvy. Tyto oblasti jsou předpokládaným substrátem pro tachyarytmie typu reentry. V 90. letech 20. století bylo prokázáno, že pozdní potenciály predikují indukovatelnost KT při EPS90 i arytmie nebo úmrtí z kardiálních příčin.91–93 Přes vysokou negativní prediktivní hodnotu SAECG (> 95 %) byla její pozitivní prediktivní hodnota nízká.93 Ve studii CABG (Coronary Artery Bypass Graft) bylo 900 pacientů s EFLK ≤ 35 % a abnormálním výsledkem SAECG v době operace randomizováno buď do kontrolní skupiny nebo do skupiny s implantací ICD.56 Investigátoři nenalezli u pacientů s implantací defibrilátoru žádné důkazy zlepšení z hlediska přežití. Bauer a spol.55 hodnotili současnou populaci pacientů s reperfuzí po IM; jejich studie prokázala, že přítomnost pozdních potenciálů nepredikuje mortalitu na arytmie. Parametr SAECG má v současné době reperfuzní léčby IM patrně omezenou využitelnost ve stratifikaci rizika; přitom neexistují žádné důkazy podporující jeho použití v časném období po IM. Šířka komplexu QRS Šířka komplexu QRS je markrem zpožděného vedení vzruchů mezi komorami spojeného s dyssynchronií a maladaptivní remodelací u srdečního selhání. Rozšíření komplexu QRS v důsledku blokády levého Tawarova raménka bylo dáváno do souvislosti se zvýšenou mortalitou.57 Investigátoři studie MUSTT prokázali, že QRS ≥150 ms je nezávislým prediktorem KT/FK, které ICD dokáže detekovat.58 Buxton a spol.59 nicméně žádnou souvislost mezi šířkou komplexu QRS a správnou aktivací ICD v kohortě pacientů s ICHS nezaznamenali. Studie REFINE je jedinou studií hodnotící šířku komplexu QRS jako markeru v časném období po IM. Šířka komplexu ≥ 114 ms buď v časném (2–4 týdnů) nebo v subakutním období po IM však úmrtí z kardiálních příčin nebo resuscitovanou srdeční zástavu nepredikovala.48 Nesetrvalá komorová tachykardie V době před zavedením primární PCI bylo prokázáno, že nesetrvalá komorová tachykardie (NSKT) představuje nezávislý rizikový faktor mortality a NSS po IM,94,95 a stala se tak nedílnou součástí studií s implantací ICD v pozdním období po IM provedených v 90. letech minulého století.14,15 Úloha NSKT byla předmětem hodnocení prediktivní hodnoty NSKT u sou- 69az76_Zaman.indd 75 Primární prevence NSS v časné fázi po IM 75 časných pacientů po IM. Analýza údajů pacientů ve studii MERLIN-TIMI (Metabolic Efficiency With Ranolazine for Less Ischemia in Non-ST Elevation Acute Coronary Syndrome–Thrombolysis In Myocardial Infarction)36 prokázala, že vznik NSKT v prvních sedmi dnech po akutním non-STEMI predikuje jednoroční riziko NSS.60 Ve studii IRIS však nebyl nalezen žádný přínos z hlediska přežití při použití přítomnosti NSKT (33 % studované populace) jako jednoho z kritérií při výběru pacientů pro časnou implantaci ICD.17 Dosud není jasné, zda komorová ektopie hraje v genezi komorové tachyarytmie kauzální roli nebo je pouze markerem ischemie nebo autonomní dysfunkce související se základním onemocněním. Suprese komorové ektopie riziko NSS nesnížila.96 Vzhledem k častému výskytu (> 50 %) NSKT u pacientů po IM,96 je její specificita jako parametru pro stratifikaci rizika omezena. Zobrazení srdce magnetickou rezonancí Jako invazivní zobrazovací metoda bez expozice ozáření radiaci nabízí zobrazení srdce magnetickou rezonancí (cardiac magnetic resonance imaging, CMR) nové a nečekané možnosti v predikci NSS. Tato metoda dokáže přesně zhodnotit funkci LK i PK pomocí pozdního zesílení kontrastu gadoliniem a přináší cenné informace o velikosti infarktu a vlastnostech infarktové tkáně. Pozdní zesílení kontrastu gadoliniem umožňuje odlišit viabilní myokard a jádro infarktu od periinfarktové zóny, která je považována za substrát pro reentry tachyarytmii.97 U pacientů s delším odstupem po IM byl nalezen vztah mezi periinfarktovou tkání kvantifikovanou pomocí CMR (rovněž nazývanou šedá zóna) a komorovou arytmií. V roce 2007 prokázali Schmidt a spol.62 u 47 pacientů po IM, že šedá zóna koreluje s indukovatelností monomorfní KT při EPS. V roce 2009 Roes a spol.63 u 91 pacientů s ICHS, jimž byl implantován ICD, navíc zjistili, že šedá zóna koreluje se vznikem spontánní komorové tachyarytmie. Přibývá důkazů o tom, že velikost infarktu stanovená pomocí CMR pomáhá přesněji než EFLK vyhledávat pacienty s KT indukovatelnou při EPS98 i predikovat úmrtí nebo správně indikovanou léčbu pomocí ICD.99 V současné době probíhá observační studie s cílem zhodnotit přidanou hodnotu CMR u pacientů s nízkou EFLK indikovaných v rámci primární prevence k pozdější implantaci ICD (Left Ventricular Structural Predictors of Sudden Cardiac Death; NCT01076660); www. clinicaltrials.gov.100 Přes slibné výsledky použití CMR při stratifikaci rizika v chronickém stadiu po IM existuje zatím málo důkazů pro její použití v časném období po IM. Izquierdo a spol.61 provedli observační studii se 440 pacienty po akutním IM; CMR se provádělo týden po prvním STEMI. Při kontrolním vyšetření po dvou letech investigátoři zjistili, že k převážné většině arytmií a případů náhlé smrti došlo u pacientů s EFLK ≤ 36 % a velikostí infarktu ≥ 23,5 g/m2. Ve shodě s údaji z pozdního období po IM rovněž prokázali, že velikost infarktu změřená pomocí CMR optimalizuje predikci rizika arytmie po přidání k hodnotě EFLK. Další možnost případného využití CMR představuje metoda virtuální EPS, kterou nedávno popsali Ng a spol.101 u prasečího modelu po IM. V jejich studii byly CMR obrazy s pozdním zesílením kontrastu gadolinia použity k trojrozměrným rekonstrukcím (s vysokým rozlišením) LK. 01.10.14 21:39 76 Circulation – české vydání říjen, 2014 Pomocí počítačového modelu, který přiřadil lokální rychlost vedení vzruchu v periinfarktové nebo centrální zóně infarktu určité morfologii tkáně, provedli simulovanou neboli virtuální EPS. Ukázalo se, že reentry okruhy KT pozorované při virtuální EPS jsou shodné s reentry okruhy KT indukovaných při invazivním vyšetření. I když se jedná o slibné výsledky, přínos použití CMR v rámci časné stratifikace rizika může prokázat až další výzkum. Závěry Přes snížení celkového rizika, zůstává výskyt NSS v časném období po IM i nadále nepřijatelně vysoký. Dysfunkce LK, i když se i nadále běžně používá při rozhodování o případné implantaci ICD po IM, není pro predikci časného úmrtí na arytmii ani citlivým, ani specifickým ukazatelem. Ukázalo se, že neinvazivní markery autonomní dysfunkce nejsou při výběru pacientů pro časnou implantaci defibrilátorů spolehlivé. CMR, které dokáže změřit velikost jizvy a stanovit heterogenitu postižené tkáně, se stává perspektivní metodou pro časnou stratifikaci rizika. Co se týče EPS, existují důkazy z randomizovaných studií, že může účinně napomáhat v rozhodování o případné implantaci ICD; její využitelnost v časném období však byla prokázána pouze v observačních studiích. Budoucí směry vývoje Je nezbytné, aby testy používané ke stratifikaci rizika pro časnou primární prevenci identifikovaly jedince s převážným rizikem arytmické smrti, kterým ICD pomůže déle přežít. Zdá se, že nejlepší možností je kombinace CMR a EPS s použitím optimálního protokolu pro vyvolání arytmií. Tuto kombinaci bude hodnotit velká, multicentrická, randomizovaná, kontrolovaná studie (Australian Clinical Trials Register No. 12614000042640),102 navržená s cílem zhodnotit časnou implantaci ICD pacientům s akutním IM. Přes 1 000 pacientů s EFLK ≤ 40 % v ní bude randomizováno buď do skupiny s časnou implantací ICD na základě výsledku EPS, nebo do kontrolní skupiny se standardní péčí podle současných doporučených postupů (implantace ICD po 40 dnech od IM nebo po 90 dnech od PCI při EFLK ≤ 30 %, nebo při EFLK ≤ 35 % při srdečním selhání). U kohorty pacientů bude rovněž v časném období po IM provedeno CMR s cílem posoudit korelaci s KT indukovatelnou při EPS a úmrtím/arytmiemi během jejich dalšího sledování. Výsledky (očekávané v roce 2018) určí, zda časná implantace ICD na základě výsledků EPS může dlouhodobě snížit incidenci NSS. Prohlášení Žádné. Literatura 1. Go AS, Mozaffarian D, Roger VL, Benjamin EJ, Berry JD, Blaha MJ, Dai S, Ford ES, Fox CS, Franco S, Fullerton HJ, Gillespie C, Hailpern SM, Heit JA, Howard VJ, Huffman MD, Judd SE, Kissela BM, Kittner SJ, Lackland DT, Lichtman JH, Lisabeth LD, Mackey RH, Magid DJ, Marcus GM, Marelli A, Matchar DB, McGuire DK, Mohler ER 3rd, Moy CS, Mussolino ME, Neumar RW, Nichol G, Pandey DK, Paynter NP, Reeves MJ, Sorlie PD, Stein J, Towfighi A, Turan TN, Virani SS, Wong ND, Woo D, Turner MB. Heart disease and stroke statistics---2014 update: a report from the American Heart Association. Circulation. 2014;128:1–268. 69az76_Zaman.indd 76 2. Go AS, Mozaffarian D, Roger VL, Benjamin EJ, Berry JD, Borden WB, Bravata DM, Dai S, Ford ES, Fox CS, Franco S, Fullerton HJ, Gillespie C, Hailpern SM, Heit JA, Howard VJ, Huffman MD, Kissela BM, Kittner SJ, Lackland DT, Lichtman JH, Lisabeth LD, Magid D, Marcus GM, Marelli A, Matchar DB, McGuire DK, Mohler ER, Moy CS, Mussolino ME, Nichol G, Paynter NP, Schreiner PJ, Sorlie PD, Stein J, Turan TN, Virani SS, Wong ND, Woo D, Turner MB; American Heart Association Statistics Committee and Stroke Statistics Subcommittee. Heart disease and stroke statistics---2013 update: a report from the American Heart Association. Circulation. 2013;127:e6–e245. 3. Berger CJ, Murabito JM, Evans JC, Anderson KM, Levy D. Prognosis after first myocardial infarction: comparison of Q-wave and non-Qwave myocardial infarction in the Framingham Heart Study. JAMA. 1992;268:1545–1551. 4. Kannel WB, Sorlie P, McNamara PM. Prognosis after initial myocardial infarction: the Framingham study. Am J Cardiol. 1979;44:53–59. 5. Solomon SD, Zelenkofske S, McMurray JJ, Finn PV, Velazquez E, Ertl G, Harsanyi A, Rouleau JL, Maggioni A, Kober L, White H, Van de Werf F, Pieper K, Califf RM, Pfeffer MA; Valsartan in Acute Myocardial Infarction Trial (VALIANT) Investigators. Sudden death in patients with myocardial infarction and left ventricular dysfunction, heart failure, or both. N Engl J Med. 2005;352:2581–2588. 6. Adabag AS, Therneau TM, Gersh BJ, Weston SA, Roger VL. Sudden death after myocardial infarction. JAMA. 2008;300:2022–2029. 7. Julian DG, Camm AJ, Frangin G, Janse MJ, Munoz A, Schwartz PJ, Simon P. Randomised trial of effect of amiodarone on mortality in patients with left-ventricular dysfunction after recent myocardial infarction: EMIAT: European Myocardial Infarct Amiodarone Trial Investigators. Lancet. 1997;349:667–674. 8. Cairns JA, Connolly SJ, Roberts R, Gent M. Randomised trial of outcome after myocardial infarction in patients with frequent or repetitive ventricular premature depolarisations: CAMIAT: Canadian Amiodarone Myocardial Infarction Arrhythmia Trial Investigators. Lancet. 1997;349:675–682. 9. Waldo AL, Camm AJ, deRuyter H, Friedman PL, MacNeil DJ, Pauls JF, Pitt B, Pratt CM, Schwartz PJ, Veltri EP. Effect of d-sotalol on mortality in patients with left ventricular dysfunction after recent and remote myocardial infarction: the SWORD Investigators: Survival With Oral d-Sotalol. Lancet. 1996;348:7–12. 10. Huikuri HV, Mäkikallio TH, Peng CK, Goldberger AL, Hintze U, Møller M. Fractal correlation properties of R-R interval dynamics and mortality in patients with depressed left ventricular function after an acute myocardial infarction. Circulation. 2000;101:47–53. 11. Piccini JP, Al-Khatib SM, Hellkamp AS, Anstrom KJ, Poole JE, Mark DB, Lee KL, Bardy GH. Mortality benefits from implantable cardioverterdefibrillator therapy are not restricted to patients with remote myocardial infarction: an analysis from the Sudden Cardiac Death in Heart Failure Trial (SCD-HeFT). Heart Rhythm. 2011;8:393–400. 12. Hohnloser SH, Kuck KH, Dorian P, Roberts RS, Hampton JR, Hatala R, Fain E, Gent M, Connolly SJ; DINAMIT Investigators. Prophylactic use of an implantable cardioverter-defibrillator after acute myocardial infarction. N Engl J Med. 2004;351:2481–2488. 13. Ottervanger JP, Ramdat Misier AR, Dambrink JH, de Boer MJ, Hoorntje JC, Gosselink AT, Suryapranata H, Reiffers S, van ‘t Hof AW; Zwolle Myocardial Infarction Study Group. Mortality in patients with left ventricular ejection fraction </=30% after primary percutaneous coronary intervention for ST-elevation myocardial infarction. Am J Cardiol. 2007;100:793–797. 14. Moss AJ, Hall WJ, Cannom DS, Daubert JP, Higgins SL, Klein H, Levine JH, Saksena S, Waldo AL, Wilber D, Brown MW, Heo M. Improved survival with an implanted defibrillator in patients with coronary disease at high risk for ventricular arrhythmia: Multicenter Automatic Defibrillator Implantation Trial Investigators. N Engl J Med. 1996;335:1933–1940. 15. Buxton AE, Lee KL, Fisher JD, Josephson ME, Prystowsky EN, Hafley G. A randomized study of the prevention of sudden death in patients with coronary artery disease. Multicenter Unsustained Tachycardia Trial Investigators. N Engl J Med. 1999;341:1882–1890. Pokračování seznamu literatury je k dispozici online na http://circ.ahajournals.org KLÍČOVÁ SLOVA: smrt, náhlá, srdeční ■ elektrofyziologie rezonance ■ infarkt myokardu ■ primární prevence ■ magnetická 01.10.14 21:39
Podobné dokumenty
Contemporary Reviews in Cardiovascular Medicine
1.4%/mo, decreasing exponentially over the first 6 months to
reach a steady rate of 0.14%/mo at 2 years (Figure 1). This
significantly increased risk of SCD within the first month after
MI was repl...
nová verze 2014,antiarytmika
nejsou informace o lékových interakcích (rychlá
distribuce, předchodná expozice, nízká vazba na
Súhrny z prednášok - Slovenská kardiologická spoločnosť
z príčin kardiomyopatie. Cieľom práce je poukázať na priaznivý bezprostredný efekt rádiofrekvenčnej (RF) ablácie arytmogénneho fokusu na funkciu ĽK.
Pacient a metodika: 36-ročná pacientka s 26-ročn...
návod k použití - Micropace EP Inc.
být chráněny proti vniknutí kapalin. Požadované instalační prostředí a elektromagnetické prostředí je
popsán v technické příručce.
Přístroj není určen pro použití s hořlavými plyny kapalin , žádná ...
NÁHLÁ SRDEČNÍ SMRT
chémie. Důležité je, že po resuscitaci může být přítomen určitý stupeň dysfunkce levé komory v důsledku
předchozí hypoxie, acidózy a omráčení myokardu,
Proto je vhodné provádět v některých případe...