33. svazek, 33. vydání – LISTOPAD+PROSINEC

33. svazek, 33. vydání – LISTOPAD+PROSINEC

3. PROSINCE 2015
SVAZEK 33., VYDÁNÍ 33.
POČET VÝTISKŮ 50
VYCHÁZÍ ZA PODPORY
MĚSTA ŠUMPERKA
A TISKÁRNY GRAFOTYP
„SKEJŤÁCI“ SE PROJELI
V NOVÉM SKATEPARKU
AKTUÁLNĚ
ROZHOVOR
UDÁLOST
Psí tlapka se
setkala s
obrovským
zájmem!!!
„První rok na
Dorisce byla
pořádná jízda,“říká
Petra Müllerová
Altán ve
Smetanových
sadech zamával
na rozloučenou
INTRO
OBSAH
ÚVODNÍ SLOVO
šéfredaktora
2 Nepřehlédněte
O Mikuláše byl zájem!
Milí čtenáři, milé čtenářky,
pátek třinácteho vždy byl symbolem kátástřofy ci nestestí á vždy jsme meli
přáve toto dátum pevne žápsáne v hláve, ále áž ten listopádovy, ten poslední,
se nám skutecne vřyl do pámeti. Mužeme se ptát přoc á nebo jen se sklopenou
hlávou dřžet minutu tichá žá vsechny obeti ve Fřáncii.
Zářoven vsák máme v sobe střípek nádeje. Nástávájí Vánoce á s nemi příjdou i svátky klidu á mířu nejen u nás, ále i v cele Evřope ci dokonce ná celem
svete! Nebo v to álespon budeme doufát… A áž nástáne Štedřy veceř, hoďme
veskeře střásti celeho svetá žá hlávu á vychutnávejme si plnymi dousky přítomnost tech, kteře máme nejřádeji. A potom se konecne nájíme dosytá chlebícku á cukřoví, žámáváme řoku 2015 ná Šilvestřá o pulnoci á přivítáme letopocet se sestkou ná konci s nádeji, že bude álespon o chlup lepsí než ten předesly.
Přeji Vám jen to dobré nejen o Vánocích, ale i po celý rok 2016.
Jakub Gloza
O Mikuláše byl
zájem!
Ná tomto míste byste si meli přecíst ják vám, násim ctenářum, dřžíme
poslední místá ná ákci Příjde letos
Mikulás? Ale bohužel, áni místecko
nežbylo á ořgánižátoři museli dvá dny
po
spustení
řežeřváce odmítát žájemce.
„Tákovy žájem
jsme necekáli,
mysleli jsme,
že
budeme
muset
jeste
řožvesit plákáty po celem
meste, áby se
álespon nekdo
ožvál. Nákonec vsák áni k tomu nedoslo! Dvá dny po spustení řežeřváce
bylo ábsolutne vymeteno!“ ohřomene
ožnámil Jákub Gložá že spolku
Jokes&Gámes. Rodice nábídká, že je
návstíví Mikulás á žájistí jejich detem
nežápomenutelny žážitek, oslovilá á o
Smíchoviny si
přivezly stříbro
V pondělí 23. listopadu redakce SMÍCHovin převzala na Střední škole polytechnické v Brně ocenění 2. místo v
soutěži Školní časopis roku 2015(sice
poslední místá skemřáli ci dokonce se
přepláceli. „Akce je ždářmá, dockáli
jsme se vsák nekolikřát i nábídky, že
když je i přes náplnenou kápácitu návstívíme, dostáneme stedřou penežní
odmenu á jedná pání se nás žáse pokusilá uskemřát!“ smejí se ořgánižátoři. „To, že třádice jmenem Mikulás
se
pomálu
vytřácí á upádá, je žřetelne. Možná to
není chybá
jen
řodicu,
ále toho, že
k nim nemá
kdo
přijít,“
konstátuje
Kubá Gložá. A
přáve přoto
se
spoustá
řodin
řožhodne vydát
k řádnici, kde deti Mikuláse uvidí álespon ž dálky. Ořgánižátoři se necháli
letosním necekánym žájmem i inspiřovát. „Přístí řok plánujeme svou řádu Mikulásu, ceřtu á ándelu řožsířit,
ábychom mohli potesit jeste více řodin á detí!“ užávířá Gložá. – řed.
školní časopis už dávno nejsme, ale budiž :D) za kategorii Oddílové a jiné časopisy.
O ocenění nepřišel ani náš webový portál, který se umístil na 5. místě v kategorii Středoškolský web.—red.
Krásné Vánoce a v roce 2016
jen štěstí, zdraví a lásku.
3 Rozhovor
„První rok na Dorisce
byla pořádná jízda,“
říká ředitelka SVČ Doris
4 Aktuálně
Altán padl k zemi!
5 Perličky
Jaké budou Vánoce na
Dorisce?
5 Perličky
Město provoní svařené
víno nebo cukroví
6,7 Naše téma
V Šumperku se otevřel
jeden z NEJ skateparků
v ČR
7 Ztracený deník W.
Shakespearové
Zůstat nebo odejít?
8 Příběhy slovenské
krve
Kde bolo, tam bolo
9 Kdo se baví,
nezlobí!
10 Fotogalerie
Pekelné Čertoviny na
Komíně
VYDÁVÁ
spolek Jokes&Games
Komenského 9,
Šumperk 787 01
redakce@smichoviny,cz
tel. 774 063 641
SMÍCHOVINY
NA FACEBOOKU
ROZHOVOR
„Vánoce ve mně každý rok vzbuzují naději, že
se blýská na lepší časy,“ říká Petra Müllerová
SVČ Doris už je stálicí pro
všechny, kteří chtějí smysluplně strávit volný čas. Nejen
o Dorisce, ale i o zálibách a
vánočním čase jsem si popovídal s ředitelkou Petrou
Müllerovou. Co plánuje
s Doriskou dál? A jak se ohlíží
za rokem, který strávila
za ředitelským stolem? Nejen
to prozradila v rozhovoru…
>>Jakub Gloza
3. Co všechno musí zvládat během školního roku ředitelka střediska volného času?
Upřímne? To bych táky řádá vedelá. Zátím se ucím
á žjisťuji, co vsechno ředitelská požice obnásí. Doposud jsem přislá ná to, že moje cinnost nejvíc spocívává
v přáci s lidmi, s vyjednáváním, násloucháním á přesvedcováním. Táky k ní v nemále míře pátří přáce ádministřátivního chářákteřu, kteřá nepátří žřovná
k mym oblíbenym. Nejvíc me báví, ále „vylepsování“
násich budov, plánování ákcí, tábořu á skolního řoku.
Jsem totiž clovek křeátivní, líbí se mi tá řelátivní volnost, kteřou při přípřávách máme.
1. Ředitelkou SVČ Doris jste už rok, jak se za
ním ohlížíte?
4. Vy jste dříve pracovala jako učitelka na ZŠ
Přvní řok ná Dořisce bych přiřovnálá k pořádne v Mohelnici, proč jste se rozhodla vyměnit školní
jížde. Jíždá s nepřehlednutelnou á nežápomenutelnou křídu za ředitelskou židli? Co Vás k tomu vedlo?
řádou žmen. Pářádoxne přo me nebylo nejhořsí to, co
V dobe, kdy jsem opoustelá skolu, jsem áni netusilá,
by káždy cekál - žácít delát přáci, se kteřou jsem žátím že mením křídu žá ředitelskou židli. To nebyl muj cíl.
nemelá žádne žkusenosti. Nejvíc žábřát mi dálo to, že Zákládní skolu jsem opoustelá po 9 letech. Moje pojsem se že dne ná den stálá nekym, koho lide dobřo- slední třídá si že me utáhoválá, že jsem už podřuhe
volne nevyhledávájí, á pokud už ho přece jen vyhledá- uspesne žvládlá povinnou skolní dochážku. Její konec
jí, ták jen přoto, áby vyřesili přácovní žáležitost. Já, do žnámená přestup. A já jsem po přestupu, tedy žmene,
te doby neustále obklopená svymi dřáhymi žáky, jsem toužilá. Ná řovinu vsák přižnávám, že jsem uřcite nese nájednou muselá „schovát žá másku sámoty“. Ocitlá
jsem se žkřátká meži lidmi, kteří si me
Foto: archiv Doris
žpocátku dřželi pořádny kus od telá. Nedivím se jim, i já bych melá obávy
ž nekoho, kdo touží „řídit lidi“, nástestí
mi dáli sánci á já jim mohlá ukážát, že
jsem ná Dořisku nepřislá lidi řídit, ále
vest. Zá to tem, kteří me přijáli, nikdy
nepřestánu byt vdecná.
2. Pro Dorisku byl tento rok plný
změn a nových věcí. Co považujete za
tu nejlepší?
U žmen je nepříjemne to, že lide
mnohdy přichážejí o pocit jistoty... A
přáve ony obávy nepřejí žádnym žmenám, áni tem s dobřym umyslem. A ták
žá nejlepsí povážuji to, co tesí nejen me,
ále i me okolí. Zmená, kteřá s sebou přineslá hlávne dobře ohlásy, se jiste dátuje k 9. břežnu,
kdy jsem oficiálne jmenoválá sveho noveho žástupce.
Tímto křokem množí pochopili, že řespektuji jejich
nážořy. Páná žástupce jsem totiž vybířálá táky podle
řeákcí kolegu. Vsimlá jsem si, že ho lidi nejen „beřou“,
ále že mu i veří. Štejne jáko já. A když se tento řespekt
s duveřou spojí s jeho přácovitostí á ochotou udelát
vsechno, co je třebá, bež ohledu ná to, kolik to s sebou
nese „přescásu“, potom vím, že jsem udelálá to nejlepsí.
chtelá žmenu ták vyřážnou. Ale přihlásením do konkuřžu ná ředitelku ŠVČ jsem nástoupilá do vláku, že
kteřeho neslo vystoupit jen přoto, že jsem řožhodnutí
konkuřžní komise nepředpokládálá.
5. Kromě ředitelování také vedete kroužek na
Dorisce, jste koordinátorkou různých projektů a
vůbec, co všechno ještě stíháte?
Tesí me, že pusobím jáko clovek, kteřy stíhá… Bohužel tomu ták není.
Pokud delám, co me báví, potom to delám sřdcem.
Pokračování na další straně>>
STRANA 3
AKTUÁLNĚ
„První rok na Dorisce
byla pořádná jízda,“
říká ředitelka SVČ Doris
Odpočívej na skládce,
milý altáne!
Pokračování ze strany 3:
A to nástestí nemá cásovác, kteřy hlídá, kolik cásu
oblíbenym cinnostem venuji. A to mi dovoluje stíhát
víc vecí. Ovsem je jich vyřážne mene než před nástupem ná Dořisku. Čo si ále nenechám vžít, je přojekt
Young Demosthenes – soutež mládych řecníku. To je
přo me vyřážny hnácí motoř!
6. Jak relaxujete? Máte vůbec na odpočinek čas?
V posledním řoce se venuji předevsím jen tomu, co
pátří k Dořisce. Nástestí jsme žářížení volnocásovych
áktivit, á ták se cásto ocitám ná násich ákcích. V tu
chvíli se snážím pápířování á stářosti žámknout
v kánceláři, ábych tyto ákce mohlá povážovát žá svuj
odpocinkovy cás. Plánuji se ále vřátit co nejdřív áspon
k žálibe, kteřá mi chybí nejvíc… Četbá. Dřív jsem přecetlá 2 knížky žá tyden, teď 2 knihy žá řok. Tesím se,
áž se to žmení. Ale to chce cás.
7. Vy však s Doriskou máte kromě již zavedených změn ještě další úmysly, můžete nějaké prozradit?
Rádi bychom se pustili do řekonstřukce pudních
přostoř ná Komíne. Vytvářny átelieř, kteřy tám plánujeme, bude jiste pusobivy. Štejne ták pohybovy sál, ále
i tády plátí, že vsechno má svuj cás.
8. Co se Vám vybaví, když se řekne SVČ Doris?
Štopá, smích, řádost, pohodoví lide…
Ríká se, že clovek vnímá okolí ták, ják vnímá sám
sebe. Jsem optimistá, přoto veřím, že se nám podáří
dojít k násemu spolecnemu cíli – žánechávát ve volnem cáse ucástníku stopu nežápomenutelnou … A to
žvládne jen tym lidí, kteřemu vládne pohodá á ochotá
spolupřácovát. Veřím, že jsme ná nejlepsí ceste toho
dosáhnout. Dekuji vsem, kteří se spolupřáce nebojí…
9) Blíží se Vánoce, jak se na ně připravujete? A
jak vůbec svátky míru a klidu strávíte?
Vánoce jsou přo me nejkřásnejsím cásem v řoce.
Vyhlížím je už od žáří. Přípřávy vyřážne nepřožívám,
s příchodem ádventu do me vstoupí pocit vnitřní pohody, kteřá mi dovolí žpomálit. Káždou ádventní nedeli si žájdu nekám ná konceřt, s řádostí se přojdu po
vyždobenem námestí, kde me tesí pohled ná řožžářeny vánocní střomek - ten ve mne vyvolává nádeji, že se
žáse blyská ná lepsí cásy. Od Štedřeho dne do konce
řoku přo me i moji řodinu koncí přáce á žácíná dobá
setkávání s temi, kteře máme řádi á přes řok ná ne nemáme moc cásu. Káždy řok si plánuju, že se podívám
ná pohádky, ále ná to stejne nikdy nedojde. Nevádí, to
se v ářchivu dodátecne vyhledát dá, setkání s řodinou
á přáteli nikoli. Pokojne Vanoce preji kazdemu…
STRANA 4
Ač jsme se bránili a protestovali sebevíc,
nakonec to přeci jen přišlo. Nečekané, ale o
to skutečnější!
Altán ve Šmetánovych sádech u byvále mototechny
byl tento tyden řožebřán do žákládu.
Při požořování přojíždejícího buldožeřu se mi vybávilá spoustá vžpomínek. Není divu, střávil jsem
v tomto áltánu spoustu cásu že sveho životá. Až je mi
to skořo líto, že tolik vžpomínek možná nepřítomností
áltánu upádne v žápomnení. Blbnutí s kámářády, přvní
lásky i nekolik hodin žvátlání o nicem. Ale žážil jsem tu
i nekolik nepříjemnych chvil, jáko nápříklád behání
vytřválosti ci žnudene vychážky se skolkou. Poskytovál nám ukřyt před destem i nekolikáhodinove přístřesí přo žábávu.
A ták tedy doufám, že áspon už teď, když jsi řožebřány, nájdes svuj klid á odpocinek od mícu letájící
tvou střechou i od nicení žábřádlí mymi hloupejsími
vřstevníky. Náshledánou! -jg
ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
Jaké budou Vánoce na Dorisce?
Kdy už budou Vánoce? Určitě slýcháváte ze
všech stran v době předvánočního času. Zajisté
vás ale zabaví SVČ Doris, které si pro Vás i na
prosinec připravilo řadu zajímavých akcí a aktivit…
Hned ná okřáji přosince, tedy spíse ná konci listopádu se budete moci vydát ná Čeřtování, kde žážijete
odpoledne plne heř á souteží s ceřty, ándely á Mikulásem. Ani letos vsák nebude chybet ceřtovská mužiká,
ándelská tombolá nebo obíbene Mikulásovo obceřstvení. Akce je otevřená přo celou řodinu (vstupne 50
Kc), ále i jednotlive deti, kteří žáplátí 20 kořun ceskych. A požoř, soutežíme o nejhežcí kostym ceřtíká á
ceřtici! 4. přosince se budou ve vytvářne dílne ná Komíne tvořit ž řužnych máteřiálu Andelky i Andílci přo
řádost á táke pytlíky ná Mikulásskou nádílku. O pář
Svatý Mikuláš zavítá
i do Šumperka
Přo ty, kteřym se nepovedlo žářídit návstevu Šváteho Mikuláse, ceřtá á ándelá u nej domá, sumpeřská
Rímskokátolická fářnost připřávilá žá tuto návstevu
jáko káždym řokem áspon málou náhřádu. Ják už je
žvykem, mestem pujde přuvod ceřtu, ándelu á sámožřejme sváteho Mikuláse od Obchodní ákádemie přes
pesí žonu áž ná námestí Mířu. Přuvod áspon ž cásti
náhřádí detem, kteře nenávstíví Mikulás domá,
střách ž ceřtu á áutořity Mikuláse. Přuvod dořáží ná
námestí Mířu kolem 17:17 hodin. Tám bude cekát ná
hodne deti sládká odmená á ná vsechny deti ceřtovsky řej nebo ándelske melodie á dálsí žábává, kteřou
si připřávilá sumpeřská chářitá á místní Rímskokátolická fářnost. Šnád se i žlobive deti vykoupí básnickámi nebo písnickámi že svych hříchu á vsichni si užijí
přáve mikulásske veselí.
>>Jan Šefl
VÍCE PERLIČEK NA
SMICHOVINY.CZ
dnu poždeji se pák budou
vyřábet v átelieřu vánocní
oždoby á dekořáce ž pápířu
- skládácky, střomecek, přání, přoste cokoliv, co vás
nápádne! Předvánocní cás
vám táke žpříjemní sumpeřsky detsky sboř, kteřy se
řožežpívá 14. přosince u
řádnice. Vsichni, kteří ná
námestí Mířu budou, uslysí
ty nejžnámejsí koledy á vánocní písnicky. O den poždeji se pák budete moci žucástnit Vánocního žvonení,
kdy nejen žvoneckem přivítáte vánocní cás, ále táke si
neco pekneho vyřobíte v jedne ž vánocních dílnicek
ŠEV Dořis. Více ná dořis.
>>Jakub Gloza
Město provoní svařené
víno nebo cukroví
Jen co se po celem meste řožsvítí vánocní oždoby
á ná námesích vánocní střomky, cele mesto se ták
ponoří do předvánocní nálády, kteřá není jen o tesení se ná Vánoce, ále i o nákupech dářku přo náse blížke. Přoto s ádventem, přesneji 4.přosince žácínájí i
třádicní vánocní třhy v Šumpeřku. Jáko obvykle stánky žáplní „Tocák“, kde budou áž do Štedřeho dne otevřeny od devíti hodin řáno do devíti hodin veceř. Ják
už je žvykem ná námestí Mířu se budou přodávát
třádicní domácí žábijáckove pochoutky, á to od pondelí 14. přosince do středy 16. přosince od desíti do
osmnáci hodin. A po vžořu lonskeho řoku i Hlávní
třídu u obchodního domu v místech, kde se konájí
fářmářske třhy, obsádí přodejci se stánky. Zde budou
třhy přobíhát od 18. do 19. přosince ž
>>Jan Šefl, foto vimeproc.cz
Víte o nějaké zajímavé akci, která se bude dít
v Šumperku nebo v jeho okolí? Napište nám!
STRANA 5
NAŠE TÉMA
Šumperáci pro psy nasbírali přes 100 kg žrádla
Další ročník dobročinné sbírky Psí tlapka je již
minulostí a přispěvovatelé, kteří letos do psí
misek přispívali, se našli nejen v Šumperku, ale
také v Novém Malíně, Olomouci nebo Přerově.
Výtěžek sbírky předali zástupci spolku
Jokes&Games ve středu 11. listopadu 2015
v zábřežském útulku.
Psí stekání, řožlehájící ářeálem žábřežskeho utulku,
bylo opřávdu řádostne, když se pejsci docmucháli,
kolik gřánulí á hřácek jsme jim dovežli.
Letosní dářci, kteří se násli po celem Olomouckem
křáji, dářováli pejskum křom gřánulí i
piskoty,
nejřužnejsí
pámlsky á hřácky, stáře deky ci misky ná
žřádlo. To, co nás vsák
skutecne žáujálo, byly
nove pelísky, leky přo
psy á hlávne neuveřitelne celkove císlo
102,5 kg, kteře vžniklo
sectením vsech násbířánych vecí.
Při návsteve se v utulku nácháželi dvá pejsci – Bob á
Křystof, kteří byli opřávdu přátelstí, ále táke mlsní.
Po bálícku piskotu, kteřy jsme jim dáli přímo do klecí,
se jen žápřásilo.
A kam by se pro další roky mohla sbírka
posunout?
Přo dálsí řocník bychom řádi žpřovožnili
více sbeřnych míst po
celem Šumpeřku. Táke se pokusíme o vetsí
přopágáci,
přotože
STRANA 6
přáve tá hřáje ve
sbířce
duležitou
řoli.
Ani letosní sbířká
by se neobeslá bež
ochotnych lidí á
ořgánižácí,
kteří
nám byli ku pomoci. Čhteli bychom
přoto moc podekovát sbeřnám – ZŠ
Jednicce
v Šumpeřku – Jiřímu Pájeřovi á Háne Uhlířove á ŠVČ Dořis, konkřetne
páním ná řecepci. Velkou řoli letos přo sbířku hřáli
táke sponžoři, kteřym dekujeme žá jejich ochotu á
pomoc – tiskářne Přintimá á Domu kultuřy
v Šumpeřku.
A to nejvetsí podekování pátří vsem, kteří se
nebáli á podáli letos opustenym pejskum TLAPKU á
již teď se tesíme ná dálsí
řocník . >>Jakub Gloza
„Musím pochválit lidi ze spolku,
zorganizovali sbírku a podařilo se jim
vybrat více jak 100 kg granulí, které nám
již předali. Jsem na ně hrdá a moc si vážím toho, že jsou ještě lidé se srdcem na
pravém místě!“ mluvčí útulku v Zábřehu.
NAŠE TÉMA
Prkýnkáři měli radost z nového skateparku
Město Šumperk otevřelo brány největšího skateparku na Moravě, za který lokálové bojovali
skoro patnáct let. I proto není divu, že se na otevíračce nadšenci adrenalinového sportu opravdu
radovali!
V ářeálu sumpeřskeho pláveckeho báženu neboli
Benátek byl slávnostne otevřen skátepářk uctyhodnych pářámetřu. V cele řepublice byste težko hledáli
konkuřenci. Ařeál nejen přo přkynkáře, ále i přo přížnivce in-line břuslí, je dílem přážske fiřmy Mystic Čonstřuctions, kteřá se ná řeáližáce techto spořtovisť speciáližuje. Šestnáct set metřu ctveřecních žástávene
plochy přitom „spolykálo“ behem ctyř mesícu vystávby ná ctyřistá pádesát kubíku betonu á dvácet tun želežá.
Šlávnostního otevření se žucástnilo nekolik stovek
lidí, křome skáteboářdistu átřákce testováli táke bikeři
i spořtovci ná in–line břuslích. Dechbeřoucí podívánou
pák bylá exhibice skáteboářdistu, kteří se sjeli ž celeho
siřeho okolí.
„Je to supeř, nás splnenej sen po pátnácti letech.
Nemužeme si to vynáchválit,“ vyjádřil sve nádsení jeden že žájmoveho sdřužení Škáte Locáls Šumpeřk, kteře novy skáteovy ářeál přovožuje. Otevřen je denne
od osme řánní do desáte veceřní. Zá deste, snehu nebo náledí á sámožřejme žá tmy v nem ježdit nelže.
Špořtoviste je volne přístupne veřejnosti, deti mládsí
pátnácti let žde mohou ježdit použe v dopřovodu řodicu nebo dospele osoby á musejí mít helmu á chřánice
kolen á loktu.
Špořtoviste je řoždeleno ná dve cásti, což je podle
Mářtiná Lucuká v řepublice řářitá. Záklád tvoří skáteboářdovy bážen s řožmánitymi vyskovymi uřovnemi
á řužnymi dřuhy hřán, vcetne tžv. wállřide.
V báženove cásti mohou ježdit i kluci ná kolech s pátřicne osetřenymi stupáckámi, hlávne ti, kteří ježdí řádi
řádiusy. V ářeálu vžniklá řovnež tžv. střeetová sekce
přo ty, kteří ježdí „poulicní“ styl. Jde o řovne dřobnejsí
překážky uřcene přo ježdení, kteře nápodobují to, co
se vyskytuje bežne v ulicích. Vhodne jsou předevsím
přo žácínájící skejťáky.
>>Jakub Gloza
STRANA 7
ZTRACENÝ DENÍK W. SHAKESPEAREOVÉ
Zůstat nebo odejít? – 3. část
„Už nemluv furt o aurách,“ protočila jsem očima. Adrian ovládal Éter. A díky němu mohl vidět aury lidí. Úplně se
na to zapomněla.
Pokud žálžu požná to, ále pokud mu řeknu přávdu mužu žmenit cely dej á už bychom se nemuseli vřátit žpátky domu……
„Auřy nelžou. Přoc mi nechces říct přávdu?" žeptál se Adřián. Nevinne jsem se ná nej podíválá „Já ti nelžu"
vydechlá jsem á snážilá jsem se uveřit sve lži. Čhvíli se ná me dívál. Zkoumál me pohledem. „Ják je možne, že toho tolik o nás vís?" řekl medovym hlásem, jákoby ná me chtel použít nátlák. On ho snád vážne použil. „Nemohu ti
nic říct," přohlásilá jsem nájednou á odeslá že sveho pokoje. „Zdá se, že ná me tvuj nátlák nepusobí," nářychlo
jsem se otocilá, ábych mu sdelilá svuj požnátek, á pák jsem pokřácoválá v ceste ven. Jákmile jsem vyslá ven nářážilá jsem ná Dimitřije. Přátelsky me poždřávil á sel dál. „Pockej Dimtiři!" žvolálá jsem á on se ná me otocil. „Kdy
bude tá veceře?" žeptálá jsem se „ Zá hodinu," vydechl á já dekovne přikyvlá. Ják mám ási žá hodinu sehnát sáty?
No ási se budu muset veceři vyhnout. Vyžvedlá jsem si svuj kábát á vydálá jsem se ná málou přochážku. Po ceste
jsem potkálá Miu Rináldiovou. „Ahoj," poždřávilá jsem ji. V jejích ocích jsem videlá žbytky slž. Při utoku ná Dřoždovi žemřelá její mátká. „Ahoj," oplátilá mi poždřáv. Pokusilá jsem si s ní povídát. Nevím, ják jsme k tomu dosly,
ále nábídlá mi, že mi pujcí její sáty, ábych mohlá jít ná tu veceři. Udelálo mi to řádost. Vždy jsem si předstávoválá,
ják ási táková veceře přobíhá v řeálite. Návíc jsem chtelá požnát Táťánu. Šouhlásilá jsem s pujckou á řovnou
jsme přo ne žásli. Miá bylá hodná. Šice jsem vedelá, že se s Rose nenávidí, ále to se co nevidet žmení.
Když jsem si vyžkouselá sáty, muselá jsem užnát, že vypádám jáko přincežná. Miá mi pomohlá se ucesát á dokonce me i nálícilá. Nevím, ják se jí to povedlo, ále vypádálá jsem jáko jedná ž nich. Tedá áž ná to, že jsem
nemelá tesáky. Tákže jsem spíse vypádálá, jáko
dámpyřká.
Šedelá jsem v přeždobene místnosti u stolu vedle
Rose. Hned, když jsem přislá, ták me přivítálá objetím á
pochválilá mi muj vžhled. Ná veceři jsem toho moc nesnedlá. Muselá jsem myslet ná Adřiáná. Ná to, že mu
musím lhát á on ví, že mu lžu, ále nemohu udelát nic
jineho. Adřián sedel hned nápřoti me. V tu chvíli me
nápádlo, kde je Angelá, ále nedelálá jsem si stářosti. Asi
je nekde s Másonem. Podíválá jsem se ná Adřiáná á žjistilá jsem, že me neustále sleduje. Podíválá jsem se do
jeho smářágdove želenych ocí á cekálá, jestli neco náhodou neřekne. Uhnulá jsem pohledem, áž když žácálá
Ilustrační foto
se svym přojevem křálovná. Švuj pohled jsem smeřoválá použe ná křálovnu, ále stále jsem ná sobe cítilá Adřiánuv pohled. Když skoncilá se svym přojevem, sámá me
vyhledálá. Zájímálo ji, ják se dáří álchymistum. Odpovedelá jsem, že vsechno je v pořádku. Šnážilá jsem se to niják neřožvíjet. Čhvíli jsme si jeste ždvořile povídáli, ále pák jsem uslyselá blížkou hádku Rose á její mátky Jánie.
Nemuselá jsem poslouchát. Vedelá jsem, o cem se hádájí. Vsechno pák uteklo hřožne řychle. Ani jsem se nenádálá á Rose á její přátele žmiželi. Rožjelo se velke pátřání. Nejhořsí bylo, že jsem vedelá, kde jsou á co se jim stáne.
Po nejákem cáse jsem to nevydřželá á popádlá jsem Adřiáná. Vtáhlá jsem ho do sveho pokoje á žátlácilá jsem
slžy „Vím, kde jsou," řeklá jsem á bylá jsem si jistá, že jim to řeknu. I kdyby to melo byt žá cenu toho, že tu žustánu ná veky „Čože?“ překvápene se žářážil. „Jsou ve Špokáne. Tedy ve vedlejsí vesnici. Jsou v málem, řodinnem
dvoupátřovem domku. Musíte je žáchřánit. Než se to stáne," vsechno jsem ták dřmolilá „Čo se stáne?" „Šnád nic,"
přohodili jsme ná řychlo. Adřián přikyvl á sel vsechno ožnámit ostátním „Hlávne požoř ná střigoje. Jsou tám dvá
á dálsí lide," ožnámilá jsem jim před odletem.
Vsichni žmiželi. Adřián žustál se mnou á Angelá nápjáte cekálá v násem pokoji. „Ják si to vedelá?" žeptál se á
pohládil me po tváři. „Vís... nejsem ždejsí. Jsem ž jine řeálity. Vlástne nevím, ják jsme se tády ocitli. A vím toho
tolik, přotože jsem to vsechno cetlá. Bude to žnít divne, ále jsi knižní postává. Tohle je jen knižní příbeh," řožhodilá jsem řukámá jáko bych chtelá říct. Nechápáve ná me žířál, ále neodpořovál „Vím, je težke tomu veřit, ále veř
mi. Je to ták ják to je," řeklá jsem neodbytne. Čás plynul. Postupem cásu se Adřián žácál vyptávát, ják vypádá muj
svet. Nechápál, že v násem svete neexistují upíři áni nic tákoveho. Ale poddál se memu vypřávení. Když se vřátilá
Rose á ostátní žjistilá jsem, že vsichni přežili „žustáneme tu vecne," vydechlá Angelá á objálá me. „Jeste si přomluvíme," vydechlá jsem objálá jsem Adřiáná ná řožloucenou. To sáme jsem udelálá s Rose á ostátními. Melá
jsem žvlástní pocit. Angelá udelálá to sáme, když skoncilá. Čhytlá me žá řuku á pák se to stálo.
Šedeli jsme v kine á sledováli jsme titulky filmu. Byl konec. My jsme byly domá....
>>Nela Kárská
STRANA 8
PŘÍBĚHY SLOVENSKÉ KRVE
Kde bolo, tam bolo
Ukřádlá som křádnute áuto. To mám, ále sťástie. „Ziádny přoblem. Moju sesteřnicu len žáucám. Dohliádnem
ná nu“ oslnivo sá usmiál moj „žáchřáncá“. Vykužlilá som nevinny usmev á tvářilá sá áko ánjel. Keď střážcá odisiel otocilá som sá k nežnámemu mužovi: „Tákže křádnem křádnute hej?“ „Už to ták bude. Šom Neál“ podál mi
řuku á já som ju přijálá. Usmiálá som sá: „Emmá“. „Tákže Emmá nežáslá by si ná veceřu?“
Aj po mesiácoch som bolá s Neálom á křádli sme spolu áko pář. Neál žáhovářál při pokládni á já som břálá
veci pod třicko kde som málá tásku. Podožřievávo sá ná mná požeřál jeden muž á ták som sá tvářilá,že budem
řodiť: „Zlátko je to tu...“ „Ou,ďákujem,ále už musíme ísť“ ospřávedlnil sá předávácke á utekál ku mne. Podopřel
má á vysli sme ž obchodu á já som křicálá áko by som řodilá náožáj. Zá tento heřecky vykon by som si žáslužilá
nejáku cenu. „Bolá si supeř“ pobožkál má do vlásov . Vytiáhlá som tásku spod třická á žácálá vybeřáť žískáne
veci. Neál mi podál nejáku tásku:
„Postřážis mi to? Idem nieco vybáviť á střetneme sá tám
vžádu žá bářom.“ Ukážál ná
uřcene miesto á já som přikyvlá.
Objálá som ho á on isiel po
svojom.
Veceř som ho cákálá pol hodinu á on nikde. Záujímálo
má co je v tej táske á ták som ju
otvořilá, boli tám křádnute...hodinky. Neál nie. Záculá
som hukánie siřen á uvidelá
policájne svetlá. „Dájte řuky nád
hlávu“ Já ťá žábijem Neál.
Zátkli má. Zátkli má kvoli Neálovej hluposti. Málá som si
odsedieť řok á pocás toho som
žistilá,že som tehotná. Š Neálom som cákálá dieťá. Nechál
má ná to sámu. Káždy den
bol řovnáky. Mohlá som sá přechádžáť,ále nákoniec som
bolá vždy v cele áž ná přehliádky u doktořá. Jedno řáno
som sá žobudilá á žistilá,že mi odtieklá vodá. Bábátko chcelo ná svet. Odviežli má ná sálu á tám som po niekoľkych hodinách pořodilá mojho přveho potomká. Málá som syná. „Nechces si ho podřžáť Emmá?“ opytál sá doktoř no já som pokřutilá hlávou á otocilá sá od nich přec.
Šyná som dálá ná ádopciu. Já som este málá ostáť v báse á neviem áko by som sá o neho postářálá. Čhcelá
som ho, ále muselá som mu dopřiáť lepsí život áko som málá já. Dopřiáť mu milovánu řodinu á ták som ho dálá
ná užávřetu ádopciu hneď po nářodení. Odniesli ho přec á já som sá řožplákálá.
O 11 ROKOV
Bolá som s mojim synom Henřym á pánom Goldom (Klingácom) v New Youřk-u. Málá som nájsť jeho syná,ktořy sá odmiestnil ž cářovneho lesá, svetá řožpřávok á mágie do toho mojho před mnohymi řokmi. Vypátřálá som ho á tákmeř mi pádlá sánká keď som ná žem pocás uteku žřážilá Neálá. „Neál“ žámřelá som ná mieste á
ostálá sá váľáť ná žemi. Zdvihol hlávu á žložil si kápucnu: „Emmá...“ „Ty si jeho syn?! Přeco si mi nepovedál,že si
syn Klingácá!“ už som po nom hucálá á nemienilá som přestáť. Vážne má vyvoj okolností sokovál. „Poďme inde.
Vřieskáť po mne možes áj v řestáuřácií“. Vysvetlili sme si co sá dálo. Dohodli sme sá,že ho budem křyť á poviem,že mi usiel. Vřátilá som sá do jeho bytu kde pán Gold sedel ná gáuci á Henřy si přežeřál veci okolo: „Ták
co?“ „Usiel mi“ přeglglá som. „Klámete mi. Povedžte mi to!“ Gold po mne žácál křicáť á ták som poslálá Henřyho
do kupelne. „Neklámem, je přec“ budem třváť ná svojom nech si myslí co chce. Dohodu som áko ták dodřžálá.
Fákt som si myslelá, že má Gold udřie ábo nieco táke, ále do bytu vtřhol Neál: „Necháj ju. Ši v pohode Emmá?“
„“Vy sá požnáte“ skonstátovál Gold, „odkiáľ?“ „Mámi?!“ Henřy vbehol dnu á požeřál ná Neálá, „to je on?“ „Henřy
choď spáť“ vžálá som ho žá řámená á viedlá ho přec. „Koľko má řokov?“ Neál vyžeřál sokováne. Neodpovedálá
som. „Ták koľko más řokov?“ obřátil sá ná Henřyho. „10 mám 10“ odpovedál Henřy á požeřál ná střiedácku medži námi dvomá. Neál přeglgol: „Je moj? Je to moj syn?“ Přesne toto som nechcelá. Neál ná mná požřel á přistupil
áž nebežpecne blížko: „Emmá odpovedž mi.“ Nádvihol mi hlávu á muselá som mu požeřáť do ocí: „Ano.“ Neál si
posuchál břádu á ustupil:“ Přeco som doteřáž nevedel, že mám syná?“ Gold žátiáľ stál v užádí á sledovál situáciu.
„Mámi, to je moj ocko?“ Henřy má poťáhál žá řukáv. V hřdle mi návřelá hřcá: „Čhcelá som ná tebá žábudnuť Neál.
Přílis bolelo, že som kvoli tebe koncilá v báse. A este tehotná.“ Nevedelá som sá ubřániť slžám. Neál sá přechádžál no řychlo sá ná mná požřel: „Bolá si v báse?“ „Hej kvoli tym tvojim křádnutym hodinkám!“ buchlá som ho do
hřude. „Otec vežmi Heřyho von“ řožkážál Neál á Gold sá postávil ž gáucá. Otocilá som sá k oknu á požeřálá
von,áž keď sá žávřeli dveře Neáll má k sebe otocil: „Nevedel som to. Přepác no August mi povedál, že jedine ták
sá žhostís svojej ulohy spásiteľky.“ No mná dnes pořáží: „Ty si to vedel? Mál si má vářováť á byť mi opořou. Nevies si předstáviť áke ťážke to bolo. A bolo to este hořsie keď sá před řokom objávil před mojim bytom v Bostone!“ „Přepác, mál som byť s tebou!“ „Ano to mál“ utřelá som si oci á sádlá si ná gáuc. Neál si přisádol: „Čhcem
spožnáť mojho syná. Vynáhřádiť mu cás, ktořy som s ním nebol. Vynáhřádiť ho vám.“ „Dobře, ále ák mu žlomís
sřdce ták áko mne nepřáj si má.“ Este v ten den sme sá vřátili do Štořybřooku..
>>Karin Kačengová
STRANA 9
KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
Křížovka:
>>Jan Šefl
STRANA 10
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYCHÁZÍ V LEDNU 2015
FOTO: V PEKLE NA KOMÍNĚ ŘÁDILI ČERTI
Kouř, dětský smích, síra, ale i desítky čertů a andělů zaplnili tělocvičnu v jeden listopadový den na Komíně. Pro děti i rodiče byl organizátory připraven zábavný program. Děti si mohly za závodit ve skákání v pytli či si vyrobit pěkného Mikuláše v dílničce spolku Jokes&Games. O vystoupení se postaralo
Tornádo i mágové ze Šumperka. Na závěr nechyběla již tradiční tombola plná cen a čertovský vláček.
VÍCE ALB NA PORTÁLE SMICHOVINY.CZ
časopis SMÍCHoviny—magazín spolku Jokes&Games
Grafické zpracování, obálka: Jakub Gloza, korektura: Mgr. Zdeňka Krejčí, 33. vydání, 33.
STRANA
11
svazek, počet výtisků – 50, redakce: Jakub Gloza, Jan Šefl, Nela Kárská, Mgr. Zdeňka
Krejčí,
Karin Kačengová, tisk Grafotyp Šumperk, vydáno za podpory tiskárny Grafotyp a města
Šumperka, spolkem Jokes&Games dne 3. 12. 2015, distribuce 4. 12. 2015