Křížové výpravy

|4
lMi|AcUtATA
Témakřížoých výprav dnes ožívóv souvislosti
s isldmslqm fundamentalismem.Radikdlní muslimské kruhy označujísoučasnévojenské akce
Sebevra.
v lráku ,,novovělqmkřížovýmtažením,,,
žednéatentdtyfanatiků v New Yorku, Madridu
a I'ondýně jsou často prezentovány některými
agresivními mohamedánsbýmiduchovnímijako
,,pomstaza křifuickévýpravy,,.Středověkékrucitity majíužod osvícenstvíndlepku něčehošpatného
a podlého, V učebnicíchdějepisu jsou tyto akce
hodnocenynegativnějako projev zvůIe,krutosti,
nesndšenlivostia rozpínavostitehdejšíKatolické
církve.Jakdje ale skutečnost?
Nejprveje třeba stanovit,kdo byl agresora kdo
klišébyly středověse bránil. Podle všeobecného
ké křížovévýpravy 11.-13.stol. válečnýmiakcemi proti mohamedánským seldžuclcýmTurkům,
ktefi okupovali Palestinu
tak zvaným Saracénům,
včetněmíst, spjatých s životem JežíšeKrista,
a proto drahých každémuKesťanu. UŽ tato základníhistorická poučkanese ale v sobě zárodek
se nerozlži.NavozujetotiŽpředstavu,žekřesťané
jménu
svého
pakovali zap|avlt celékraje krví ve
náboženskymotivovanéhonaroku na Palestinu.Ve
jíŽv 7. stol. dobyli muslimštíArabové
skutečností
Svatou zemi TehdejšíKesťanský svět nic nenavládci chovali
mítal,když se tito mohamedánští
k tam žijicímkřesťanůmtolerantně a umožňovali
(E/2o0s)
č.8|
evropským katolíkůmkonat poutě do Jeruzaléma,
Betlémaa Nazareta.Tak to fungovalo bezpotížiaž
do 11. stol. KřesťanskáEvropa nepodnikalaŽádné
vojenskéakce do Palestiny a respektovalamuslimskou správu nad ní.V 11. stol' se ale změnily
poměry. Muslimští Arabové byli z Palestiny vytlačenirovněž muslimskými Turky. Křesťanským
poutníkr.rmi palestins\ým křesťanůmnastaly zlé
časy.Turct je zajímali a prodávali do otroctví
_ a to v tom lepšímpřípadě.Ten horšíznamenal,
žeje týra|i,mrzačíIia vraždili. Krom toho turecký
sultán vedl dobyvačnouválku proti Byzanci a byl
to právě její císď Alexios I. Komnen, ktetý, ač
pravoslavný,se obrátil o pomoc k papežia katolickému Zápaúl
PapeŽ bl. Urban II' svolal r. 1095 synodu do
francouzskéhoClermontu. Tam byli biskupové
seznámenis prosbouByzantinctl,kníž se připojil
poustevníkPetr z Amiensu, jenž musel z Palestiny emigrovat,protoŽe mu šlo o život.Všichni
sadisshromážděníbyli otřeseni hrůzostrašnými
tickými krutostmi, kterépáchali Turci na křesťanech. Usekávali jim ruce a nohy, ženybývaly znásilňovány. PapeŽ odpověděl vyhlášenímkřížové
výpravy na obranu života křesťanskýchpoutníktr
a palestinských Kesťanů,nikoli prioritně na Zno.
vudobytíPalestiny,jak se \ze častodočístv literatuře. V tom je obrovslcýrozdi|. Iš1žáckávýprava,
vyhlášenáUrbanem II., byla z etickéhohlediska
(5/2oo5)
č.E|
NEposKYplĚxÁ
naprosto oprávněná, neboťjejí motivace nespočívalav prvořadésnaze dobýt nějaké izemi, a|e
v ochraně životaa zdtavi slabých a bezbranných
poutníkůi křesťanův Palestině, vystavenýchbestiálnímu týráni, vražděnía zajímánído otroctví.
Jednalo se o akt lásky k bližnímu,neboťta velí
vzit na obranu slabéhoa nevinnéhoproti agresorovi do ruky i zbrařt,jsou-li vyčerpány všechny
mírovéprostředky.Zaněco takovéhose Katolická
církevrozhodně nemá pročomlouvat.
Pravdou ovšem je, že po dobytí Jeruzalémar.
1099 došloze strany vitězných křižákůke zbytečnémuproléviání
krve. To bylo proti úmyslůmpapežeUrbana II., kteý si přál milosrdnýpostup.Jeho
nástupce Paschal II. podle svědectvíněkteých
dobovýchkronikďů vyslovil nad tímlítost,ikdyŽ
neskqfvalsvoji radostnad znovuzískánímsvatých
míst.Nicméněi tady je třeba bránit se proti zveličovánítohoto jistě smutnéhofaktu. Jeruzalém
se křižakůmnevzdal a bylo běžnoupraxí tédoby,
ještě z pohanství,že v takovémpřípřežívající
padě sahali vítězovék fyzické likvidaci civilního obyvatelstva. Církev častokrát marně nabádala k milosrdenstvía šetřeníživotůnevinných.
V případědobytíJeruzalémaale zůstávánezodpo.
vézenaotázka,jestli kšižáciopravdu vraždili civilníobyvatelstvovčetněžena dětínebojestli jenom
pobíjeli muže,kteří se bránili se zbraní v ruce.
Soudobíkronikáři hovoří nadneseněo ,,potocích
krve..,anižudálost blížespecifikují.Seriózní historikovése pňklánějí k tédruhéverzi, neboťi po
vyhlášení křesťanskéhoJeruzalémskéhokrálov.
ství zůstalJeruzalémpřevážněmuslimslcým městem a mohamedánise těši1ináboženské
svobodě.
Když sultán Saladin r. 1183 opět dobyl Jeruzalém
a zajaIposledníhokatolickéhokrále Quida, místní
muslimovéplakali a volali po návratu tohoto Kespanovníka.
ťanského
Ke stinným stránkám zejménaprvní a druhé
křižové výpravy (bylo jich celkem sedm) patří
i napadání židovských ghett, násilné urty Žiatt
a jejich vraždy,Tyto zločinyvšaknepáchalořádné
k'Ťižácké
vojsko, ateluza, sestávajícíz dobrodruhů
a kriminálních živlů,kteří zde vytušili příležitost,
jak se obohatit a vytvářeli rŮznépseudooddíIyrádoby dobrovolníků.Proti jejich řádění vydávala
t!i
ostrébuly většinapapeži12.stol.,na obranuŽidů
vystoupil takésv. Bernard z Clairvaux.
Nelze téžhájit agresi Benátčanů,organizátoru
4.kŤížovévýpravy,
kteřír. 1201místodo Palestiny
zamtŤ1Ii
do Cařibradu, aby si vyřídili účtyse svým
dlouholetým nepřítelem - Byzantskou říší.Po
vyplnění Cařihradu tam vyhlásili tzv; Latinské
císďství.PapeŽInnocencIII. všaktento akt ostře
odsoudil a zakázal násilnou rekatolizaci pravoslavnýchŘeků.
Neúspěchykřižákůpo opětnémpádu Jeruzďéma
do rukou Turkůpřispívaly k šířenínaivních náaorŮ, žečehonedosahlivojevůdci,mohou dosáhnout
svatéa nevinnéduše,nejlépeděti. Toho využili
něktefi zločinci, obchodujícís Turky, jimž dodávali m]adéotroky a otrokyně. Ti zorganizova|i
r. I2I2 tzv, k'ŤiŽovouvýpravu dětí (nebyla nikdy
uznána za řádnou Kížovou výpravu) a nic nedbďi
na to, že papežInnocenc III. takový podnik zakázal pod trestemexkomunikace.Lodě vezly děti,
jež chtěly ve svatémnadšeníbojovat Za osvobozeníBožíhohrobu. ve skutečnostido otroctví
mohamedánslcýchveziri a kalifů. Při bouři však
lodě ztroskotaly,částdětí zahynula, částupadla
do rukou muslimslcých otrokářů,částse podařilo
zacbránit a dopravit k rodinám.
Křížovévýpravy byly bezpochyby obrovským
vzepětím ducha křesťanského
středověku. Musí
vyvolat opravdový obdiv nadšenítisícůšlechticů i prostých sedláků, kteří ve jménu Krista
byli ochotni obětovatvšechno,ano, i svůjvlastní
Život.Něčehopodobnéhonovověk uŽ téměřnení
schopen.Velkou úctusi zas|ouží
i všichni ti, kteří
k tomuto smyslu pro oběťlid vychovávali a vedli,
ať,už celá řada ušlechtilýchpapežůnebo světci
typu sv. Bernardaz Clairvaux.
BoŽi prozřetelnost však nakonec ukázala jinou
cestu, jak je zÍejména příkladu francouzského
krále sv.LudvíkaIX., velitele7. aposledníkřižové
výpravy. I ona byla neúspěšná,
král Ludvík upadl
v Egyptě do zajetí.Vykoupilse, ale nevrátil domů,
protožezůstalna Blizkém východěj ako soukromá
osoba, aby zjistil početkřesťanů,
kteří upadli do
otroctvímuslimů.Nechal si posílatz Francie peníze, aby mohl nakonec všechnyubožáJryvykoupit
a umožnitjim návrat do Evropy. Bůh tak nakonec
t6
lMř|AcUIATA
předložil tomuto svatémukráli jiné řešení,nežon
původnězamýšlel- místovojenskouvýpravouho
pověřil velkorysou charitativníakcí.
Katolické Kesťanstvíse rozhodně nemá proč
stydětza ideu křížovýchvýprav.Lze jen litovat, že
se k nípřipojily nakoneci jinémotivace,jež celou
ušlechtiloumyšlenkuznehodnotily.Světštípanovníci, kteří po vojenskéstránce všechnoorganizovali, sledovali často jiné zájmy než osvobození
svatýchmíst a ochranu bezbrannýchproti krutostem Turlď . Zde je důvodneúspěchutétovelkolepé
a po etickéstránce dobréiniciativy.
Křížovévýpravy přinesly téžv ohledu kulturním
pozitiva i negativa.K těm prvním patří bezesporu kontakt s jiným, orientálnímsvětem.od Arabů
převzala křesťanskáEvropa zájem o Aristotelovu
filozofii, jež se stďa podkladem pro myšlenínejvětšíchgóniůstředověkusv. Alberta Velikéhoa sv'
TomášeAkvinského,dále prohloubila svéznalosti
matematiky,astronomie a vůbec přírodníchvěd.
Současněs tímďe pronikly do Evropy pověry a po-
č.8|(5/2oo5)
vážIivéteologickébludy' cožje ta negativnístránka. Značné
se rozšířilyastrologiea věštectví
, taktéž
Znovu ožilapod vlivem orientálníhomyšlenkového
imporťumanichejská představa o dobréma z|ém
božstvu,cožna]ez|osvévyjádřenív bludu sekty ďbigens(ich, žeBůha dábeljsou si rovni.
Závéremjetedy možnoshrnout:Ideakřížových
výprav rozhodně nebyla něčímzáporným v dějinách Církve,předevšímne výrazem,,evropského
a katolickéhoimperialismu proti mohamedánskéjak se neustáleopakujeuž od osvícenmu svěťu..,
sloýchdob. Křižáckéválky byly válkami obrannými proti agresi seldžuckýchTurků a na ochranu
bezbranných palestinských křesťanůa poutníků.
Katolická Evropa nebyla agresorem,tím byli naopak turečtí
sultánové,
coŽje třebajasně bez okolkůříci. Litovat a do jisté miry téžodsouditje však
nutno jiné cíle, které leckteři orgatizátoři křížových výprav s nimi spojovali a ježved|yk neobhajitelným skutkům,jak je o nich pojednánovýše.
Radomír Malý