Yvetta Bachová CHCI SE TAM VRÁTIT

Yvetta Bachová
CHCI SE TAM VRÁTIT
YVETTA BACHOVÁ
CHCI
SE TAM
VRÁTIT
2009
CHCI SE TAM VRÁTIT
(2009)
Dívám se do ulice obklopené starými domy
z otevřených dveří doléhají útržky vět
jemně dopadnou na dlažební kostky chodníku
Jarní slunce hřeje omítky
ještě před pár dny byly prokřehlé zimou
Na schodech u domu
košík s pletením
a hrnky od kávy
dvě židle s oprýskaným lakem
co trpělivě čekají…
O dveře opřené kolo
a vedle kočárek pro panenku
Je chvilku po poledni
a mi je hezky i smutno
chci vzpomenout si
chci se tam vrátit…
Text © Yvetta Bachová
Foto © Miroslav Umlauf
Grafická úprava a sazba Vlaďka Šrámková, Dušan Žárský
Vydáno vlastním nákladem
5
LASKAVÝ ČAS
TAK JEŠTĚ CHVILKU
(2008)
(2008)
Objala mě modrá jeho očí
díval se na mě
něžně
a hladil místečko na čele
na které i po létech
vzpomněl si
Dnes ještě mám
svou růžovou bublinu
Laskavý čas
Do kapsy schovala jsem
Otazníky
Jak často dostáváme
nejcenější z dárků?
Polštářky prstů
dotýkám se tenké blány
Jemně
silná – tenká
brána reality
Stačí slovo – pohled
a rozprskne se na chodníku
všude kolem ostré hrany….
Tak ještě chvilku…
Každý v kapse má
Bublifuk
Každý smí…
6
7
ULOŽENÉ SKLÁDAČKY
TVÉ KORÁLKY PŘÍBĚHŮ
(2003)
(2008)
Slova – věční poutníci
a nedočkavé vyhlížení obrysů těch cest
V mé sevřené dlani
tvé korálky příběhů
znovu a znovu
otvírám ji
když se ti zasteskne
Pak přijdou k tobě
leží na rtech
Chvěješ se
Křehkost okamžiku
Uložené skládačky
Cítíš jejich blízkost
jak dech duší nepoznaných
Chtějí víc
krve, soli – odřenin
Dno všech pravd
a nabraná šeď davu
A touha
zlomyslná bludička
Mám u tebe
kousek tepla v dlaních
něhu letmého dotyku
s vědomím
že smím…
Máš u mě dluh
zavřených dveří
Chtěla bych číst si v A’káši
proč jsi mi blízký
když jsme si vzdálení…
Stát jen tiše
uprostřed bludiště
bývá břemenem
když umíš křičet…
8
9
S RUKOU NA KLICE
LIBERTIN
(2008)
(2006)
Pootevřeš dveře
a tou škvírou vidíš barvy
Malá, šedá
ztracená ve světlech jeviště
Nevyslyšená
Slepci – netrpěliví
Obrana malosti – smích
Přitahuje tě ten obraz
protože tušíš
že jsou tam i takové
co nemáš na své paletě
chyběly ti
S rukou na klice
váháš
Krok
a přibude tónů
barev
otázek
rozezní tě to
A
nějak pevněji držíš si
ten ochranný krunýř
10
K smrti unuděný
obklopen šedým stádem
Zbystřil
Rozpoznal plamínek
Ukázal na ni
Dusil ji znovu a znovu
Napojila se
Stala se skvělou herečkou
Vzbuzovala nejvyšší pozornost
Dal ji živobytí, které milovala
a nechodil se ohřát
když zářila
Dala mu chvíle
pro které miloval ji
Nic si nezůstali dlužni
Jen velký duch
nežádá vděk
11
MILOSTNÉ HRÁDKY
O VĚCECH
(2005)
(2006)
Poskládala fotky tak, aby ta nejdivočejší
uzavírala řadu.
Pak je vložila do obálky, na kterou napsala:
„Udržuj samečka v napětí“.
Prohrábla si vlasy, olízla rty,
odcházejíc od stolu, šeptla:
„Jo, baví mě to…“
Vklouzla do postele.
Teplo pod peřinou objalo její tělo.
Hlavou si pouštěla věty, které uvízly.
Chvíli se nechala hladit tou,
která potěšila.
Usmála se –
„Zítra mu pošlu dvě fotky…“
O peněžence
Má vysoké sebevědomí
nemá toho tolik
jak často se otvírá
O sukni
Je příliš kritická
nemáme teď dobré vztahy
měsíce seriózně objímala mé boky
a někdy zase
laškovně točila se
kolem pasu
A teď
když přibylo let i cm
prý – je už na mě krátká…
Má víc koukat kolem sebe
a s jistotou peněženky
tvářit se
že na to máme
12
13
SLUNCE JE JAKO POMERANČ
SKLÁDÁM SI
(2005)
(2005)
Byl podvečer.
Stál u otevřeného okna.
Došla k němu a ze zadu ho objala.
„Slunce je jako pomeranč“, řekl
a přitáhl si její ruce k tělu.
Vděčně přijímajíc svou blízkost se dělili
o pohled na ztichlou ulici.
Poprvé vnímali teplo toho druhého.
Pohnula se – „Půjdeme ven?“
A tak se stali součástí obrazu,
Který před chvíli obdivovali.
Šli pomalu úzkou ulicí –
sbírali poslední střípky dne.
Ztlumené zvuky ze zahrad.
Dvě sousedky na rohu v domácích zástěrách.
Kluk na kole, co spěchal k večeři.
Štěkající pes za plotem.
Rozkvetlé záhony jiřin…
Dvakrát dva podpatky,
co bubnují do chodníky.
Dvojí pohled do zahrad.
Dvakrát psaný
jeden příběh…
Už jim to začlo…
Stíny noci
a
myšlenky
ztemnělé jak
prostor bytu
14
Věčný boj
o světlejší odstín
na paletě
Plná pochybností
skládám si
obraz duše
15
PĚKNÁ CHVILKA
MEZIHRA
(1997)
(2002)
Něžné tóny
jsem v zajetí vět
Teplo pod peřinou
pečuje o mé tělo
Ušlapali city
Zamkli slova
Prohloubili rány
Vtrhne do pokoje
Ohňostroj slov
doteků
a polibků
(mám vlhký obličej z nich)
Každý zvlášť
hlídají si
utajené
Zrají
Vyhlíží čas souznění…
Mami, už je to všechno!
Odběhne
Ano, měli jsme pěknou chvilku…
Bože, děkuji…
16
17
KŘEHKÉ SLZY ŽIVOTA
JSME – PŘÍBĚH SKRYTÝ
(2000)
(2008)
Štěstí – to jsou kapky
Dotkneš se
a mizí
Nechtějí být polapeny
Křehké slzy života
někdy hodně soli
Míjejí se
a pak
jedna druhou potká
Chvilky, chvilečky
Laskavé, lásky plné
Tiše
vnímám krásu jejich letu
vděčná i za tu sůl
co hlídá jejich třpyt
vždyť o poznání
jde tu
Jméno –
kompas
Tvář –
v ní světlo odráží se
Dlaň –
příběh skrytý
Oči –
cesta
18
19
PRO TEBE
STOPY DÁVNÝCH PŘÍBĚHŮ
(2007)
(2003)
Slova
Doteky
A něha pod víčky
Prolínající se příběhy
Co je nové?
Odraz v očích
I přes svou divokost
přinesu ti klid
Tvá klidná náruč
probouzí mé vášně
I ve šťastném okamžiku
myslím na smutek
Proč tě kousnu?
Kdy zatouláš se?
Kéž bys byl můj přístav
Kéž bychom žili svůj příběh čistě
Láska je plachá
a nesnáší punc falše
V tvé přítomnosti
být chci
a dělat
co nás blaží
Šeptám
Lásko
buď při nás…
Stopy dávných příběhů
schoulené hluboko v nás
20
Rozostřené obrazy
A
myšlenky
poběhlice
křičí
Plno otazníků
A pak
když stojíš chvíli tiše
jak teplý šál
ovine tě
poznání…
21
STŘEPY V DLANÍCH
(1997)
Třpytivá zrníčka na nehtech
líbivá pozlátka
Spoustu jizev uvidíš
když ty ruce otočíš
Malé – po drobných omylech zbyly
že i hluboké tu jsou
kapky krve prozradily
(Kráčím dál za poznáním…)
Za lem šatů
schovávám je
a ještě zavřu dlaň
ať nehledá
kdo šel by za pozlátkem…
Pak něčí dlaň
dotkne se mě
Slábne
ten můj vnitřní vzdor
Musím je otevřít
jestli chci
pohladit
Něžné pohyby
a přece
cítím bolest
Občas zapomínám
že plné střepů jsou
Koukám se na ně
jak do zrcadla
a
oči to prozradily
duše má
není rovná tabulka skleněná…
Prudký pohyb
bolest
nejsou prázdné
vím to
a přece
nepovolím stisk
(vždyť ony to byly
co mé pády zavinily)
22
23
(DŘÍMAJÍCÍ ČAS)
VZPOMÍNKY NA NĚHU
(2000)
(2000)
Dřímající čas
Odložené city
Potlačené touhy
Proseděná židle
Prohleděný kout
Otevřené okno
za ním volnost
a
koule u nohou
Sny
a
probíhající děj
Chtění
a
skutečnost
mezi tím – propast
S každým dalším dnem
smutný
a
smutnější
ten
dřímající čas v nás…
Vzpomínky na něhu
na slova
lítají si – poběhlice
tak jisté svou žádaností
Přiznávám
s ním
dobře je mi
avšak
kdo ví…
Ne, nejsem nevděčnice
jen srdce moje
chránit chci tě
24
25
MÍT TAK VŽDY CO DÁT
UZLY NA NITI
(1997)
(1997)
„Choroba začíná,
když míchá se zdravé s nemocným“
toliko klasik
Zlom
v každém z nás
Ochranný krunýř
není pomoci
neumím pomoci
nechci pomoci
Co měl by kamarád?
Slova
něžné pohlazení
nebo
ta, co troubí na poplach?
Probudit tak
Dobro s moudrem
v nás
Hlupák se srdcem na dlani
Mudrc bez skrupulí
Jeden jen slzy přidá
Druhý jen chladné věty umí rozdávat
Když srdce v prachu leží
vnímám sebe
ne jak hodný nebo moudrý
je můj kamarád
Velikost klubka odlišná je
zdá se
však každý má ji
tu svou nit
někdo pevně drží
jinému mezi prsty proplétá se
Kráčíme lesem pocitů
je to krásné dobrodružství
však
bojíme se zrady
Těch otázek
Někdy těžce hledají se
odpovědi
A potom potkáš člověka
po uzlech na té niti
ptá se
Potkáš člověka
Okouzlí tě
Pozve
do tajné komnaty
(někdy dveří jak na zámku)
Čím rozmanitější krajiny poznáváte
tím víc toužíš
vrátit se tam zpátky…
Co býval tvůj svět
přestává ti stačit….
26
27
DAROVANÝ ČAS
(2000)
Chtěla jsem něco udělat – přiblížit se mu.
Sepisoval rodokmen, třídil fotky,
chtěl, aby v tom, co zůstane, byl jistý řád.
Krutá pomíjivosti!
Pár dnů jsem to neuměla vyslovit –
obava z míry tolerantnosti a trpělivosti
mě držela zpátky.
Chci tě nakreslit !
Zazářil.
Seděl mi třikrát.
Stále usínal – měnil se mu obličej.
Já nespím – bránil se.
Znovu a znovu se toporně vzpřímil
aby za pár minut minut podlehl unaveným víčkám.
Pouštěli jsme vážnou muziku – řídil výběr.
I když jsem se snažila vést tužku shovívavě,
kontrasty propadlých tváří papír neskryl.
Oči – výraznou linkou jsem přidávala černě tam,
kde už dávno nebyla.
Zakalený pohled do duše –
zamrazilo to.
Korigoval můj výtvarný projev.
Zkoušela jsem zachytit drobky života.
Ale tak jako stále usínal
i ony se v mé kresbě ztrácely.
Jinak!
28
Udržet jeho pozornost!
Pustila jsem válečný film
a začala znovu.
Sedla jsem si tak, že mi pohled nabízel
jeho profil.
Už se stmívalo –
umělé osvětlení bylo laskavější…
Věnovali jsme si
pár hodin.
Souznění.
Tu druhou kresbu jsem měla hotovou
poměrně rychleji.
Za pár dnů
jsem mu ji věnovala k narozeninám.
Pohladilo ho to.
29
SEN
(2008)
Tehdy to bylo poprvé.
Brouzdala jsem letní trávou,
den se teprve probouzel,
za zády spící budovy hrabství…
Byla jsem v tom rozlehlém parku sama –
Každý pohled by rušil…
Měla jsem na sobě noční košili –
ani ne pro to nutkání
být rychle venku –
spíš pro ten pocit volnosti…
Co to bylo?
Co přehlédla jsem?
Věděla jsem,
že je to součást příběhu…
Věděla jsem,
že brzy se kruhy protnou…
Musím ze sebe dostat to napětí!
Povolila jsem sevřené dlaně
a zrychlila krok.
Vždycky to dělám,
když si chci srovnat myšlenky –
zpívám si dokola jeden motiv
a svižně se procházím…
30
A pak mi to došlo!
Já jsem to uměla!
Bylo to mou přirozeností…
Přitáhla jsem ruce k tělu,
dlaně si položila na obličej.
Jak jen to bylo?
Přivřela jsem oči,
zhluboka se nadechla…
Ano,
ruce – dech – pohled to všechno je důležité!
Znovu a znovu
jsem kývala lokty od těla k tělu…
sladila dech s těmi pohyby…
Prsty jsem česala ranní paprsky…
Postupně ze mně odcházelo napětí.
A pak se to stalo.
Jemně jsem se odlepila od země –
začala jsem stoupat…
Roztáhla jsem ruce
a dlaněmi nabírala vzduch –
jako pádla na vodní hladině…
Otevřela jsem oči.
Jak jsem pohledem sledovala cestu
před sebou,
mé tělo plulo tím směrem.
Funguje to!
Já letím!
31
TUŠENÍ SOUVISLOSTÍ
VZPOMÍNKY Z NEJCENĚJŠÍCH
(2008)
(2009)
Myslela jsem na lásku.
Zadívala jsem se na tu kresbu.
Dlouho jsem měla nakreslenou
jen tu polovinu, kde je muž.
Snad půl roku.
Nevěděla jsem, co s tím.
A pak – jedno ráno – mi to došlo
a dodělala jsem to…
A když jsem se dnes dívala
na jejich oči –
byla v tom symbolika.
Ten muž se dívá – přímo
racionálně.
Oko ženy – zasněně
pohled do daleka –
tušení souvislostí.
To je ono.
Ví o těch snech
chce být součástí
A přec
je víc na zemi
aby ona mohla mít křídla.
Tak, jak je čas zlodějem –
obdarovává nás i zapomněním
na bolístky
Už jen matně – bez emocí
vnímám obrysy těch dějů,
které mně tehdy válcovaly
Zato ty chvilky,
co pohladily –
zabalil do růžových papírků
(mám je různě po kapsách
a občas rozbalím je – cukrlátka…)
32
A některé z těch malých radostí
rozbaluju pomalu a jemně…
Jeden z nejhezčích večerů –
zpívání, kytary, basa, bubínky
spokojené děti vděčně sledující dění
plameny – se svou magickou přitažlivostí
a Brita – čerstvá maminka
odpočívala u krbu
obložená malýma stěňátkama…
33
NÁŠ PŘÍBĚH – SKLÁDÁM SI
(2009)
Chodíš za mnou ve snech
jen tiše stojíš
a díváš se mi do duše
Načítáš si ten čas
co jsi tu nebyl
Nesmíš se mě dotknout –
neuměla bych se vrátit…
Náš příběh
skládám si po kouskách
párkrát byla jsem blízko –
rozechvělá
Těch otázek
Co jsme neuměli?
Kdy vrátíš se?
…Až vzpomenem si –
Jací jsme byli…
Celá rozkvetu
když jsi u mě
rychle otvírám dlaně
podívej – to jsou kamínky
co přibyly
tohle jsem objevila
tohle mě potěšilo
a tohle se naučila
skrývám černé –
nechci kazit tu chvilku…
Tvůj pohled plný lásky
hladí
Vděčně vnímám tvá slova –
jsi na cestě
jsem tady
bude to dobré
34
35
LÁSKA ŠEPTÁ NÁM DO DUŠE
(2009)
Hřeje mě
co čtu si
v tvých očích
když teplo tvé dlaně
hýčká mě
Je mladý náš příběh
perličky chvil
skládám si
jemně
pomalu
křehké jsou
Když myšlenky
zklidní svůj běh
láska
šeptá nám do duše
jen to
pamatuj si:
Jací jsme
ve chvílích
kdy
pocit štěstí
darujem si
Na misky vah
kladem
co drahé nám je
když
dojdem
na rozcestí
Vyblednou
vzpomínky příběhů
a city
časem
neměří se
36
37
BEZPEČNÉ ZÁHYBY NAŠICH SKRÝŠÍ
OBSAH:
(2009)
Chci se tam vrátit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Laskavý čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Tak ještě chvilku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Uložené skládačky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Tvé korálky příběhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
S rukou na klice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Libertin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Milostné hrádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
O věcech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Slunce je jako pomeranč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Skládám si . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Pěkná chvilka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Mezihra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Křehké slzy života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Jsme – příběh skrytý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Pro tebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Stopy dávných příběhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Střepy v dlaních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Dřímající čas. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Vzpomínky na něhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Mít tak vždy co dát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Uzly na niti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Darovaný čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Tušení souvislostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Vzpomínky z nejcenějších. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Náš příběh - skládám si. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Láska šeptá nám do duše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Bezpečné záhyby našich skrýší . . . . . . . . . . . . . . . 38
Autorské minimum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Na tvářích prasátka
nastavených zrcadel
Krunýře a masky
odkládáme
když darujem si jizvy
Princezna skrytá
pod kůží osla
pod vrstvou železa
kluk, co má v kapse kaleidoskop
Tvůj strach
mým stává se
když chvíli dívám se
stejným směrem
A podpatek jehlový
najde si
mé kuří oko
Kráčíme vedle sebe
navždy propojeni
A díváme se na svět
z bezpečných záhybů
svých skrýší
s vírou
že příště
vyberem si lepší karty
38
YVETTA BACHOVÁ
(*1960)
Žije a tvoří v Ostravě.
Sedm let navštěvovala Lidovou školu umění
v Ostravě. Další odborné zkušenosti získala
na SPŠS v Kamenickém Šenově – obor broušení skla.
1997 – kavárna Barbados v Jeseníku – kresba
1999 – Galerie Zdravého města v Karviné – kresba
2000 – KD Gama – malba na sklo
2001 – Galerie v dolíku, Kulturní centrum Poruba
– kresba, malba na sklo
2002 – Divadlo P. Bezruče Jeseník – kresba,
malba na sklo
2002 – Česká spořitelna – Ostrava – kresba
2003 – Divadlo A. Dvořáka Ostrava – kresba,
malba na sklo
2003 – Divadelní klub Divadla J. Myrona – kresba
V kresbě ji přitahuje motiv tváře.
Mimo portrétů se autorka věnuje tématům vnitřního
života člověka – Grály, Dohled, Krajina duše.
Před osmi lety se začala věnovat technice malby
na sklo. Zprvopočátku především užitkové sklo.
Později pak obrazy, ve kterých se odráží snaha
o vyjádření duchovních témat – Zrození, Pavučina
života, Grál.
U příležitosti poslední výstavy v červnu 2009
ve Státním okresním archivu v Karviné se autorka
poprvé ve větším měřítku prezentovala také básněmi.