Jak zachránili lvíčka (Příběh o tom, že si máme - Advent

Jak zachránili lvíčka (Příběh o tom, že si máme - Advent

Jak zachránili lvíčka
(Příběh o tom, že si máme pomáhat)
Bylo po dešti. Sluníčko se vyhouplo nad mráčky a
svítilo na mokrou louku. Žirafky se stačily před deštěm
schovat pod akátové stromy. Pršelo krátce, ale vydatně.
„Teda, to byl déšť!“ strčil do Flíčka Žirafínek. „A vidíš
tu duhu, Flíčku?“
„Ta je krásná,“ povzdechl si Flíček, ale za chvíli už
pobíhal po mokré trávě. Pod kopýtky mu šplouchala
voda z kaluží.
Maminka Žirafinka jen ustaraně kroutila hlavou. „Náš
Žirafínek bude určitě skákat jako Flíček…“ A
taky že jo. Žirafínek se nenechal dlouho pobízet a
už skáče spolu s Flíčkem v kalužích plných vody.
To bylo radosti! Dospělé žirafy sledovaly to jejich
dovádění a vzpomínaly na své bezstarostné mládí.
„Haló, haló!“ ozvalo se z koruny stromu.
„Ahoj Sisi,“ raduje se Žirafínek. „Kde jste se schovali před tím deštěm?“ ptá se Sisinky.
„Byli jsme tamhle v těch skalách, jsou tam různé skrýše,“ ukazuje Sisinka na nedaleké skály.
„Vidíš tu duhu?“ natahuje Žirafínek krk směrem k duze.
„Jé, ta je krásná. To by byla klouzačka!“ volá Sisi.
Vtom uslyšeli sloní troubení na pozdrav.
„Ahoj všichni!“ zdraví Bimbo. „Slyšeli jste tu ránu? Jako by padal strom nedaleko akátového háje. Řekl
bych, že to bylo někde tady,“ přemýšlí Bimbo.
„Myslíš ten blesk?“ ptá se Žirafínekho tatínek Žirafák.
„Ano, blesk uhodil do stromu. Jdu se tam podívat,“ říká Bimbo.
„Můžeme jít s tebou?“ žadoní Žirafínek a prosebně se dívá na maminku. „Když s vámi půjde Bimbo a dá
na vás pozor, tak můžete,“ říká starostlivě maminka.
Bimbo, Flíček, Žirafínek a Sisinka, která si sedla Žirafínkoviu za krk, se vydali za dobrodružstvím. Cesta
se vinula směrem do akátového háje. Bimbo šel vpředu, měl zdvižený chobot a větřil, jestli není někde
nebezpečí.
Najednou uslyšeli sténaní a vzlykot. „Odkud se to ozývá? A kdo to může být?“ ptá se Sisinka.Vyšplhala
Žirafínkoviu na hlavu, aby viděla co nejdál. Mohla se vyšplhat na strom, ale u Žirafínekho se cítila
bezpečněji. Slon Bimbo ukázal chobotem: „Vidíte ten spadnutý strom? Odtamtud se ozývá ten vzlykot.“
Opatrně jdou blíž. Vzlykot utichl. „Je tu někdo?“ ptá se nesměle Flíček. „Já. Všechno mě bolí a
mám hlad. A nemohu se pohnout!“ slyší hlásek. „Kdo jsi a co se ti stalo?“ ptá se Sisinka a seskočí ze
Žirafínekho na trávu.
„Jsem lvíček Leo a ztratil jsem v té bouřce maminku. Zrovna jsem procházel pod tímto stromem, když tu
jsem uslyšel hrom a pak na mě ten strom spadl…“ naříká lvíček.
„Měl jsi veliké štěstí, že tě zachytily jenom tenké větve stromu. Počkej, vytáhneme tě!“
A tak se zvířátka radila, jak nejlépe lvíčkovi Leovi pomoci.
Lvíček přestal plakat. Pacičky, tělíčko i ocásek neměl zraněné, jen ho větvičky odřely na hlavičce, jak
se chtěl dostat sám z té pasti. Slon Bimbo chobotem trhal větvičky kolem lvíčka. Žirafínek a Flíček
pomáhali tlamičkou okousávat listí a opička lvíčka utěšovala: „Neboj, už to bude! Bimbo ti pomůže.“
Po chvíli vyprošťování se už mohl lvíček Leo pohnout. Vystrčil tlapky, protáhl tělíčko a už byl
venku. „Hurá, už jsem si myslel, že mě nikdo nenajde. Děkuji vám, kamarádi!“
Všichni radostně poskakovali, jen Bimbo zamyšleně kroutil hlavou. „Dělá mi starosti, kde najdeme
Leovu maminku. Kde se ti maminka ztratila, Leo?“ ptá se Bimbo.
„Měl jsem čekat na kraji akátového háje, až se maminka vrátí z lovu. Měli jsme veliký hlad.“
Najednou uslyšeli z dálky hlas lvice.
„Jé, maminka,“ volá radostně lvíček Leo a už utíká za hlasem své maminky.
Všechna zvířátka se zdálky dívala na to, jak se lvíček s maminkou vítá a vypráví jí o tom, jak byl
zachráněn zvířátky.
„Pojďte, kamarádi, vrátíme se zpátky za Žirafínkovi stádem. To bude tatínek koukat, až mu budeme
vyprávět, co se nám s Bimbem přihodilo!“
„A já už také utíkám za rodiči, protože jsem jim neřekla, že jdu za tebou, Žirafínek, a jistě mě už
hledají!“ povídá Sisi.
A tak se kamarádi rozloučili a vrátili se domů.
(Jde o náhled textu příběhu. Kniha je bohatě ilustrovaná)
Objednat Žirafí příběhy 1
← Zpět na www.adventorion.cz