Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není
Transkript
Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není
Březen-Duben 2011 - Číslo 2/44/ - Ročník 6 DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není, ani bolest, ani temný stín, touží jen zůstat v Tobě, v zapomnění, v tichu položená k nohám Tvým, Kdy vidí duše Ježíši Tebe a zří Tvé oči v lidských srdcích, pak v každém člověku kousek Tebe má, nedívá se jen na sebe, a v tom svoje štěstí nalézá, vždyť Tvoje láska to není jenom radost znát, to je přijímat i bolest druhých a v nich Tě milovat, Kdy duše vidí Ježíši Tebe, v Hostii, jak prodléváš, kde jsi jako zrno v chlebě života a tajemně se rozdáváš, nemůže jen tak zůstat stát, ale stejně jako Ty chce se rozdávat. A.K. Malé křesťanské kalendárium… Březen 7. 3. Památka sv. Perpetuy a Felicity, mučednic 9. 3. Popeleční středa „Doba postní připravuje věřící ke slavení velikonočního tajemství, a to jednak připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním“ (SC 109). Tato koncilní slova vyjadřují smysl postní doby a její celé bohatství. Postní doba tedy není pouze několik pochmurných týdnů věnovaných rozjímání o utrpení Páně. Jsou to především dny přípravy na nové prožití velikonočních svátků. Tato příprava může probíhat jak připomínkou svého vlastního křtu a jeho významu, tak konáním skutků pokání (modlitba, odříkání – půst, almužna – činění dobra pomocí toho, co jsme si odřekli, smíření). Skutky pokání nemají význam samy v sobě, ale mají nás obracet ke Kristu. Naše cesta víry a obrácení potřebuje posilu a orientaci neustálým nasloucháním Božímu slovu, protože jen to v nás dovede dokončit proces růstu a zrání. Příprava na Velikonoce Začneme od konce postní doby – od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů, neboť celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. Účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením se s Kristem skrze svátost křtu. Proto je také jedním z hlavních úkolů postní doby vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Ostatní věřící by měli tuto dobu dobře využít k přípravě na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba je příhodným časem pro obnovu chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním „popelce“ - kněz sype popel na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl každého na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. (Pozn: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“) Cesta k Otci Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.) To, co v člověku dusí víru, naději, lásku a život 2 vůbec, je mylné přesvědčení o tom, že Bůh je s námi nespokojen, že je na nás rozzlobený, mrzutý, že nás chce trestat, nebo že je k nám lhostejný… tedy že je takový, jací bychom asi byli na jeho místě my. Bůh ale není jako my. Je Otec, původce a dárce lásky. Je milosrdný, dobrotivý, odpouští nám, přijímá nás takové, jací jsme, a chce, abychom byli v životě šťastní. O tom, jaký je Bůh a jaká je jeho láska k nám, hovoří Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (Lk 15,11). Boží otcovskou (i mateřskou) lásku může zakusit každý z nás. Prakticky však jen do té míry, do jaké se jí sami chceme otevřít. Boží láska má obrovskou moc změnit náš život. Syn vstal a šel k otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil… (Lk 15, 20) Hřích a pokání Člověka dělí od Boží lásky především nedůvěra k Bohu, svévole, snaha za každou cenu nalézt štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto všechno svádí člověka ke hříchu, který pak je bariérou v našem vztahu k Bohu. Obrácení (pokání) spočívá v tomto: obrátit se opět k Bohu, důvěřovat mu a v síle Jeho lásky se pak vydávat po Jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak „negativní“ aspekt: osvobození od hříchu a zla, i aspekt „pozitivní“: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka. Obnova křtu Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života – ke křtu. Obnova křtu (o velikonoční noci) úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem. „Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.“ (Gal 3,27) Cesta obrácení – cesta lásky Ježíš řekl: „První přikázání je toto: ‚… Bůh náš je jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.‘“ (Mk 12,29–31) Pravé pokání je spojeno s obnovou vztahu lásky k Bohu, k bližnímu i k sobě. Připravil Jaroslav B. 3 19. 3. Slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie 25. 3. Slavnost Zvěstování Páně Duben 17. 4. Květná neděle 21. 4. Zelený Čtvrtek 22. 4. Velký Pátek 23. 4. Bílá Sobota 24. 4. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Květen 1. 5. Neděle Božího Milosrdenství Beatifikace Jana Pavla II. v Římě Víš, že … Nečekaná zpráva Střípky ze života papeže Jana Pavla II. /VI. pokračování/ Nejsložitějším obdobím pro polskou katolickou církev byla polovina padesátých let. V roce 1952 došlo k odloučení státu od církve, čímž si vedoucí strana ve státě chtěla zajistit její podřízenost. Uzavřeny byly nižší semináře, zatčeno mnoho kněží. Nejprudší odpor se rozhořel v roce 1953, když vláda oznámila, že bude jmenovat a odvolávat biskupy a faráře sama, a že bude od každého duchovního požadovat složení přísahy Polské lidové republice. Biskupové se postavili na odpor a komunisté to označili za velezradu. Polský primas kardinál Stefan Wyszyński (arcibiskup Hnězdna a Varšavy od 12. 11. 1948 – pozn. aut.) v katedrále sv. Jana ve Varšavě při kázání řekl: „Učíme, že je správné vracet císaři věci, které jsou císařovy, a Bohu věci, které jsou Boží. Když se ale císař posadí na oltář, my stroze zvoláme: To se nesmí!“ Biskupové 4 potom podepsali na setkání v Krakově prohlášení Non possumus! „Nesmíme klást věci Boží na oltář císaře.“ Kardinál Wyszyński byl zatčen v noci z 25. na 26. září a vězněn až do roku 1956. Předtím byl již odsouzen na 12 let biskup Czeslav Kaczmarek. Začátkem roku 1954 byla na čas uzavřena Katolická univerzita v Lublinu. Sdružení tzv. „vlasteneckých kněží“ spojených s organizací PAX atakovalo biskupy a dožadovalo se primasovy rezignace. Otec Karol Wojtyla se mezitím nikterak nestaral o to, co se děje v politice. Bylo by chybou domnívat se, že věřil v obětování utrpení církve Bohu, a přitom se vyhýbal jakékoli podobě odboje. De facto tkal sítě odporu, když přispíval k výchově nové generace Poláků (Svědek naděje str. 124-5). Kněz – dvojnásobný doktor (druhý doktorát 1954) – trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici. Podle slov jeho penitentů (kajícníků u zpovědi) byl otec Wojtyla „fantastický zpovědník“. Ve zpovědi viděl způsob, jak doprovázet člověka dramatem jeho života. Zpověď u něj byla jakousi výměnou mezi dvěma jedinci, kdy kněz pomocí vcítění vstupoval do prožitku druhého. Wojtyla tvrdil, že cílem zpovědi není psychická úleva od stresu nebo viny, nýbrž posvěcení života, který nelze rozdělit na život věřících a ostatních. Kajícník si tak měl uvědomit, co má dělat a kým ve skutečnosti je. Když nezpovídal, modlil se ve zpovědnici breviář, četl nebo rozjímal. On ticho zpovědnice vyhledával záměrně, neboť cítil v sobě potřebu niternosti. Ona byla místem, kde ho každý našel, i když se chtěl jen na něco zeptat. Jednou se za ním zastavil jeho přítel, otec Mieczyslav Maliński. Oba kněží spolu vyšli na procházku, popovídat si. „Máš něco nového?“ – otázal se přítel. „Víš co? Stojím před důležitým rozhodnutím,“ řekl Karol. „Oč jde?“ „Profesor Roźycki se na mne obrátil s návrhem habilitace.“ „Byl jsem ohromen,“ říká Maliński. „A co na to říkáš ty?“ „Je mi jasné, že habilitační práce je práce vědecká a já se jako vědec necítím. Nedovedu si představit, že bych měl přestat pracovat v pastoraci.“ Tím rozhovor skončil a Karol starost na chvíli vypustil z hlavy, neboť ji překryly jiné události. Kardinál Sapieha zemřel 23. července 1951. Když nyní pohlížel do jeho tváře na katafalku, do tváře muže, který jej vysvětil a byl vzorem jeho kněžské služby, tak trošku si znovu připadal jako sirotek. Novým arcibiskupem krakovským se stal Eugeniusz Baziak, jmenovaný Svatým otcem v Římě, ale po dalších 12 let 5 ignorovaný polskou vládou. Původně arcibiskup ve Lvově (od 22. 11. 1945 – pozn. aut.), který v té době patřil do Ukrajinské sovětské socialistické republiky, byl postupně sovětskou vládou zatčen, internován a nakonec vyhoštěn ze své diecéze, žil již delší dobu na pozvání zemřelého kardinála v Krakově. Byl to muž s dobrým srdcem, ale přísný a strohý i ke svým nejbližším, kněžím i farníkům. A tak došlo i k zásadnímu rozhovoru mezi ním a otcem Wojtylou. Kategoricky, jak to arcibiskup Baziak uměl, navrhl, aby se Karol od sv. Floriána odstěhoval a navrátil do akademického života, udělal si docenturu, aby mohl učit na univerzitě. Kněz nesouhlasil, ale arcibiskup mu od 1. září 1951 udělil dvouleté studijní volno. „Buď – anebo“, vysvětloval Wojtylovi, který nakonec požadoval jen malou pastorační práci mezi lidmi. „Jenom s mým výslovným svolením se smíte také věnovat pastorační práci,“ rázně ukončil rozhovor arcibiskup. A tak se Karol vzdal dosavadního místa, vystěhoval se z kostela i farnosti sv. Floriána. Bydlel teď v ulici Kanonicza 21, v domě zvaném „děkanství“, u onoho profesora Rozyckieho v bytě, ve velkém pokoji, jehož výzdobu tvořily obrazy kostelních oken od malíře Bronislava Mazura, profesorova přítele. Ten se jen usmíval, na jeho slova došlo. Tématem Karolovy habilitační práce byl filozof Max Scheler, přesněji řečeno zkouška možností vybudovat na základě jeho systému křesťanskou etiku. Svazky spisů si Wojtyla musel nejprve přeložit z němčiny, vzhledem k množství odborných výrazů. Po dvouletém studiu, ve svých třiatřiceti letech, odevzdal habilitační práci nazvanou „Zhodnocení možnosti zbudování křesťanské etiky na základě systému Maxe Schelera“. Byla doporučena k přijetí 30. 11. 1953. Dříve však, než mohl být Wojtyla jmenován docentem, komunistický režim teologickou fakultu Jagellonské univerzity v Krakově uzavřel. Jmenování se tak oddálilo až na říjen 1954. V tom roce Karol přednášel na kněžském semináři v Krakově. Poté nastoupil na Katolickou univerzitu v Lublině, kam dojížděl a kde od listopadu 1956 působil jako vedoucí katedry etiky plných 22 let. Přitom v Krakově i nadále sloužil pro studenty a zdravotníky jako kaplan. Mše svaté celebroval nyní v kostele sv. Kateřiny, ve čtvrti Kazimierz. Jako učitel byl nebývale oblíbený, vždy připravený, člověk schopný vzbudit ve studentech chuť ke komunikaci. Přednášel především v pátých ročnících filozofii a jako 6 vysokoškolský profesor vedl i doktorandský seminář z etiky a připravoval studenty na disertační práce. Vedle toho všeho Karol Wojtyla psal do Tygodniku Powszechného, tenkrát nejoblíbenějších a takřka necenzurovaných novin v Polsku. Otiskoval zde své eseje o křesťanské antropologii a v letech 1957 – 1958 zde vycházel jeho dvacetidílný seriál s názvem „Abeceda etiky“. V prvních deseti letech kněžství se mu dařila i tvorba dramatická a básnická. Psal pod dvěma pseudonymy – Andrzej Jawień, což bylo běžné příjmení v Niegowici a pod pseudonymem Stanislav Andrzej Gruda. Napsal divadelní hru „Bratr našeho Pána“ o Adamu Chmielowskim (1845-1916), původně laickém františkánském misionáři a malíři, který nakonec složil řeholní sliby, přijal řeholní jméno bratr Albert a založil řády albertinských bratří a později i sester. Další divadelní hra Zlatnický krám vypráví sugestivní příběh tří manželských párů. Wojtylova poezie není snadná, ani v originálu, ani v překladu. Jeho básně spadají do kontemplativní náboženské poezie, není v nich příliš mnoho výzev, ale jsou velmi lidské. Jdi raději vlnou! Jdi vlnou a nezraňuj chodidla - vlna tě obejme tak, že nepocítíš tonutí. Tehdy však přijde on a své vlastní jařmo přenese na tvé plece. Pocítíš, vzpamatuješ se, zachvěješ. V srpnu 1958 jel osmatřicetiletý kněz, se svými přáteli na dvoutýdenní kajakářský výlet po řece Lýně v severovýchodním Polsku. Doma zanechal přibližný popis plavební trasy s místy táboření. První den flotila kajaků urazila asi 25 km. Výletníci se utábořili na břehu řeky, nejprve chvíli hráli fotbal a povídali si okolo ohně. V oné chvíli – 5. srpna – dostal Karol Wojtyla písemné předvolání k polskému primasovi kardinálu Wyszyńskému do Varšavy, na jehož pracovním stole leželo nesmírně důležité rozhodnutí papeže Pia XII. V Krakově totiž zemřel před časem světící biskup Stanislav Raspond. Arcibiskup Baziak potřeboval nového světícího biskupa. V diecézi kolovaly nejrůznější dohady o možných kandidátech. Stále častěji se mezi nimi vynořovalo také Karolovo jméno. On sám se tím nezabýval, vždyť arcibiskup mu předurčil dráhu vysokoškolského učitele. Nyní však… 7 Za chvíli se z vln temné řeky vynořovaly špičky dvou kajaků. V jednom z nich mířil k nejbližší silnici, která vedla od Olsztynku, nejbližší železniční stanice směrem na Varšavu Wujek sám, v druhém přátelé Heydel a Turowski. Kajaky ukryli pod mostem. Bylo nad ránem a tak je svezla mlékařská dodávka. V ranním šeru na opuštěném nádraží si jeden z mužů oblékl kleriku a k přijíždějícímu vlaku již vyšel kněz. (pokračování příště) Připravil R. D. Víš, že? … Dne 5. července 2011 přijme VĚČNÉ SLIBY náš farník, bývalý varhaník Jan Marek – Br. Maria Bruno. Tyto sliby se budou konat veřejně v klášteře Matky Boží v Novém Dvoře. Na této slavnosti by nás farníků rozhodně nemělo chybět. Zcela jistě vím, že Br. Bruno na naši farnost denně pamatuje. Na tuto událost se plánuje uskutečnit zájezd. Určitě neváhejte a zavčas po vyhlášení se objednejte. Připravil jsem pár článků, abyste si mohli udělat představu o tom, jak se žije v Novém Dvoře. Pro mě je to místo míru, klidu, porozumění a hlavně místo modlitby. Často říkám lidem, co se trápí – máš-li nějaké starosti, zajeď do Nového Dvora a po návratu si na ně již nevzpomeneš. To je osobní zkušenost! Všem Vám přeji, abyste se na toto místo aspoň jednou v životě dostali. Kdo by měl zájem o film na DVD z Nového Dvora, tak bude k zapůjčení v sakristii. Mnišský život v Novém Dvoře Řehole svatého Benedikta a cisterciácká tradice v sobě vyváženě pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu, avšak 8 nikoli nouzi, ticho, prostor a přísnou samotu, jež umožňují směřovat k Bohu v bratrské atmosféře. Denní režim v sobě protíná celodenní modlitbu s prácí. Sedmkrát za den přichází mnich do kostela ke společné modlitbě; zpěv žalmů je výrazem modlitby církve, jeho vlastní modlitby a modlitby celého lidstva. Dvakrát za den se bratři věnují četbě. S určitými obměnami v závislosti na ročním období vstávají mniši v Novém Dvoře ve 3.00. V 19.30 se komunita modlí kompletář, závěrečnou modlitbu dne, která končí zpěvem Zdrávas Královno (Salve Regina), „vznešené antifony“, jak ji nazývali ve středověku. Mniši ze Cîteaux zpívají tento chvalozpěv k poctě Panny Marie každý večer již od dvanáctého století. Kolem 20. hodiny udělí převor kláštera všem bratřím své požehnání; nastává velké mlčení (silentium) a čas spánku. Mnišská práce Cisterciácký mnich je cenobita. Ideál důvěrného společenství s Bohem žije uprostřed svých bratří. Tak jako jej manuální práce pevně poutá ke konkrétním věcem, upřímný bratrský život, který požaduje svatý Benedikt a tradice Cîteaux, jej zavazuje k životu v lásce. Je málo lidských skupin, které by ve své nesourodosti vytvářely tak jednotné společenství jako mniši. Do kláštera je nepřivedly ani spřízněnost, ani vzájemná volba, ani pokrevní pouta. Přišli sem se svými rozdíly a na první pohled se sešli zcela náhodně. Celý život tráví jeden vedle druhého a vytvářejí tak pestrou paletu lidí, kteří se liší téměř vším: věkem, sociálním původem, povahou i nadáním. Jediné, co je předem spojuje, je cíl, ke kterému společně směřují – ale to už samo o sobě znamená mnoho. Ještě dříve než se mnišské společenství stane místem bratrských vztahů, je podle Řehole místem duchovního boje. Zůstává-li takový boj často očím neviditelný, vždy je něčím osobním 9 a společný všem. Ne že by snad byl pro všechny stejný, ale každý mu musí čelit sám za sebe. „Budou-li bratři nuceni nezbytností nebo chudobou sami pracovat na sklizni úrody, nebudou se vůbec rmoutit; tehdy budou skutečnými mnichy, když budou žít z práce svých rukou podle příkladu našich otců a apoštolů. Nicméně ať se vše děje umírněně s ohledem na slabé.“ Řehole svatého Benedikta, kapitola 48. „Klášter musí být pokud možno vybaven tak, aby v něm bylo vše nezbytné. Tak mniši nebudou potřebovat vycházet ven, což pro jejich duše není vůbec příznivé.“ Řehole svatého Benedikta, kapitola 66. Mniši pracují zpravidla každý sám anebo v malých skupinkách. Nic je neodlišuje od jejich blízkých sousedů: ani pracovní oděv – montérky, ani stroje, kterých užívají, a nakonec ani starosti o výdělek… kromě nakrátko ostříhaných vlasů, jež jsou vidět, když nadzvednou svůj slamák. Za tímto všedním zjevem však zůstává nedotčen ideál prvních mnichů, kteří se při práci modlili. Z tohoto důvodu, pokud to ovšem dovoluje ekonomická situace, se mniši snaží věnovat především zemědělským pracím. Formace mnichů „Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek, aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu, od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností. Obracím se nyní na tebe, kdo se zříkáš vlastní vůle, a chtěje sloužit ve vojsku Krista, Pána a pravého Krále, chápeš se mocných a přeslavných zbraní poslušnosti.“ Řehole svatého Benedikta, Prolog „Kdosi se jednou ptal: ,Co mám dělat se svou duší, je-li bezcitná a nebojí se Boha?’ Otec Poemen mu řekl: ,Jdi, připoj se k někomu, kdo se bojí Boha, a společným životem s ním se naučíš i ty bázni Boží.‘“ Myšlenky Pouštních otců, otec Poemen Mnich je člověk jako každý jiný, ale Boží volání ho vytrhlo z běžného života, aby ho nasměrovalo k Ježíši Kristu. V důsledku této nadpřirozené výzvy souhlasil s tím, že se všeho zřekne, aby se zcela oddal Pánu Ježíši: „Chceš-li..., jdi, prodej, co ti patří; pak přijď a následuj mne.“ Mt 19,21 10 Povolání je velkým tajemstvím především pro mnicha samého. (Mladý) člověk přijde do kláštera, vysloví své přání stát se mnichem. Seznámí se s některým z bratří a pak s otcem novicmistrem. Je-li jeho přání upřímné a opravdové, po několika pobytech v klášteře se stane „postulantem“. Postulát může trvat devět měsíců, rok, někdy déle. Po uplynutí této zkušební doby přijímá kandidát oděv novice. Po dobu dvou let se pak učí novému životu, dozrává zároveň jako mnich a jako člověk. První sliby skládá na dobu tří let: slib stability (stabilitas loci), obrácení mravů a poslušnosti. Výrazem „obrácení mravů“ shrnuje svatý Benedikt sliby chudoby a čistoty. Mnich slibuje, že bude žít v klášteře v souladu s pravidly cisterciáckého života a usilovat o neustálé obrácení. Udělá všechno proto, aby se nezastavil na cestě, aby zůstal bdělý a přitom klidný, otevřený Boží službě. Po vypršení časných slibů se může zasvětit Bohu slavnými sliby na celý život. Veškerá duchovní formace v těchto několika letech probíhá v klášteře. Je zaměřena především na Písmo svaté, filozofii, dogmatickou a duchovní teologii. „Věrným praktikováním svého mnišského života i skrytou apoštolskou plodností, která je jim vlastní, slouží mniši Božímu lidu a lidstvu jako celku.“ Konstituce Cisterciáckého řádu přísné observance Bratři, kterým se současně s mnišským povoláním dostalo povolání ke kněžství, bývají vysvěceni několik let po složení slavných slibů. Mnich-kněz žije i nadále ve svém klášteře a svou kněžskou službu vykonává bez přímého apoštolátu, v těsné jednotě s Kristem. Eucharistie, kterou každodenně slaví, je nadpřirozeně účinná pro slávu Boží a spásu – neboli štěstí – všech lidí. Produkty kláštera Tradičně, každý klášter našeho řádu se musí uživit prací svých mnichů. Na Novém Dvoře chovají se ovce, hospodaří se v lese, jehož dřevním odpadem pak zásobuje kotelnu a vyrábí se hořčice. 11 Hořčice je vyráběna podle originální trapistické receptury. Jedná se o výrobek vysoké kvality, příbuzný druhu francouzské hořčice nazývané „Moutarde à l’ancienne“, což je možno přeložit „Hořčice postaru“. Tato hořčice je vyráběna řemeslnicky a v malém objemu, z vybraného hořčičného semínka, které po namočení do octa smíchaného s vodou pocházející z lesů obklopujících klášter, je rozdrceno na mlýnském kameni, provoněno medem a moravským bílým vínem. Jemně okořeněná hořčice je ručně plněna do sklenic, kde během několika týdnů dozrávání získává svoje nezaměnitelné aróma, které ji tak výrazně odlišuje od konkurenčních výrobků. Je určena jak ke přímé spotřebě – tradičně jako příloha k masitým pokrmům, tak i k přípravě dressingů a omáček pro různé druhy salátů. V blízké době Vám bude představena také široká paleta výrobků: potravinářských doplňků – bio produkty pro snídaně – sušenky – zavařeniny – želé – přírodní multivitamíny a minerály pocházející z mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii, kde mniši sídlí již od 12. století. Jejich tradice v pěstování ovoce a cereálií je dovedla k ovládnutí přírodního bohatství prostředí, kde žijí. připravil anim. Jakub Marek K zamyšlení… Život z víry - Uzdravení slepce Přicházejí do Betsaidy, a přivádějí mu slepce s prosbou, aby se ho dotkl. Vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice. Naslinil mu oči, vložil na něho ruce a pak se zeptal:“Vidíš něco?“ A on začínal prohledat a odpověděl: „Vidím lidi, když chodí, vypadají jako stromy.“ Poté opět položil ruce na slepcovy oči a ten uviděl jasně a byl uzdraven a na dálku viděl všechno zřetelně. Ježíš ho poslal domů a řekl mu:“Do vesnice ani nechoď.“ (Mk 8,22-26) Tento evangelijní příběh mě velmi oslovil. Říkala jsem si, vždyť i já, Pane, vidím lidi, jako stromy. Jejich větve jsou jako jejich vlastnosti, schopnosti a dovednosti, které jsou mým očím viditelné, 12 jejich kořeny jsou zasazeny do prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme a potkáváme se. Dokážu si o člověku vytvořit úsudek vlastním rozumem, snažím se příliš nepodléhat povrchnímu hodnocení, respektuji jeho životní prostor a v případě potřeby pro něj dokážu něco udělat. Ale je to všechno? Je možné vidět více, je možné vidět jasně? Ano, ale bez dotyku Ježíšových rukou to nedokážu. Přemýšlela jsem o tomto tajemství několik dní a poprosila jsem Ježíše, aby se dotkl i mých očí a uzdravil mne. Pracuji v prostředí intenzivního kontaktu s lidmi. Každodenně řeším problémy, vyřizuji více či méně komplikované záležitosti. Jednoduše řečeno, domnívala jsem se, že v rámci svých dlouhodobých zkušeností dokážu člověka tak trochu odhadnout. Ale Pán mi chtěl ukázat, že i já vidím lidi jako stromy … Lenku, svoji kolegyní, znám 5 let. Pracujeme ve stejném oboru, potkáváme se na školeních, vyměňujeme si pracovní zkušenosti. Občas jsem ji kritizovala pro její nepříliš příjemné vystupování v kontaktu s druhými lidmi, připadala mi málo ochotná a její, jak se dnes říká, komunikativní schopnosti s klienty, jsem považovala, za spíše nedostačující. Protože jsem věděla, že její mladší syn je těžce nemocný, snažila jsem se svou kritičnost držet na uzdě do doby, dokud jsem nebyla schopna ji přijmout takovou, jaká je a její vlastnosti, které mi připadaly nedokonalé, jsem přestala pozorovat a zabývat se jimi. Čtvrtek 24.2.2011 byl den jako každý jiný. Pracovní povinnosti, nic neobvyklého, rutinní řešení běžných záležitostí. Jedna kolegyně se za mnou zastavila do kanceláře a mezi řeči došlo i na Lenku. Na začátku února si vzala nečekaně 3 týdny dovolenou, ale přes avizovaný termín příchodu ještě nebyla v práci. S trochou zvědavosti jsem se zeptala, co se děje. Po chvíli váhání mi kolegyně sdělila, že Lenka a její manžel si vzali do pěstounské péče roční holčičku, a tak je doma, aby si na sebe zvykli. Lenku, kterou jsem vnímala jako ne vždy sympatickou ženu, jsem najednou uviděla jinýma očima. Uviděla jsem člověka s otevřeným srdcem, který přijal do své rodiny odložené dítě. Shodou okolností jsem se s ní tentýž den potkala a ona mi spontánně vyprávěla, jak nečekaně a rychle se události tohoto přijetí uskutečnily. Když se na podzim loňského roku setkala s přáteli, kteří měli v péči malého 13 chlapce a vyprávěli jí, jak v kojeneckém ústavu zůstala jeho sestřička, oslovilo ji to natolik, že se v ní zrodilo přání, přijmout tuto holčičku do pěstounské péče. Její manžel a oba malí synové přijali toto přání za své, a tak se počátkem února mohla roční Kristýnka přestěhovat do nové rodiny. Pán mi dal několikanásobnou radost. Radost z toho, že jedno opuštěné dítě dostalo novou, milující rodinu. Radost z toho, že v naší blízkosti žijí lidé s otevřeným srdcem a radost z toho, že jsem uviděla věci jasně a zřetelně. Protože není podstatné, jaké máme vlastnosti, schopnosti a dovednosti, ale jaké máme srdce. Olga Wiedermanová 00000000000 Dětský koutek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 14 15 16 17 18 19 14 1. Na Velký pátek se neslouží mše svatá, ale…… slova 2. Jakou událost si připomínáme na květnou neděli? 3. Během Velkého pátku se uctívá……. 4. Popelec je znamením obrácení a ……. 5. Čtvrtá neděle velikonoční je nazývaná jako neděle……. pastýře. 6. 19. března – tento den je slavnost svatého…… 7. Jak se může nazývat 6. postní neděle? 8. Na zelený čtvrtek večerní mší začíná Velikonoční……. 9. Kterým dnem vstupujeme dm postní doby? 10. Jakou nedělí začíná svatý týden? 11. Jak se jmenovala sestra, které bylo zvláště zjeveno Boží milosrdenství? 12. Zpočátku se zastavení křížové cesty nazývala Bolestné……. 13. Jak dlouho se Kristus postil na poušti? 14. Slavnost světla 15. Jak se nazývá noc z bílé soboty na neděli? 16. Půst se projevuje určitými druhy odříkání, ale jeho kořen je …… ke Kristu. 17. Pro ty, kteří jsou pokřtěni, je postní doba přípravou na obnovu…… 18. 23. dubna – je svátek svatého……. 19. Na zelený čtvrtek biskup žehná olej a ……. Křižmo Heslo: svátek ….. anim. Jana Ošťádalová Modlitba Dej mi, Pane, sílu slov, ať nemusím lhát, O tom, že je všechno fajn a že už není oč stát. Dej mi ,Pane, pevný krov a laskavou dlaň A zázrak svítání. Dej mi víru, co voní po hvězdách, pusť mě do míst, co nejsou na mapách. Dej mi ráno, co jenom jednou může být, v jednu chvíli, kdy se začíná žít. Dej mi místo, kde můžu pevně stát. Dej mi lásku, která umí víc než brát. Někde blízko, vím, sladký dech 15 Co se chystá? … Postní doba je čas k zamyšlení a reflexí nad svým životem. Mají tomu napomáhat konané pobožnosti a vyhýbání se všemu, co ruší klid a nedovoluje ponořit se do sebe, tedy např. plesům, větším oslavám, atp. Ve farnosti Laškov budeme chtít, aby neděle se stala dnem, kdy nejen se setkáme s Pánem na mši svaté, ale budeme mít možnost se zamyslet nad jeho umučením a naukou. Mají nám v tom napomáhat pobožnost křížové cesty, která se bude konat každou neděli ve 14.30 hod. a po ni setkání v klubovně. Doufám, že využijeme také této možnosti přiblížení ke Kristu v době, kdy svět se od Něj tak rychlé vzdaluje. V postní době nebude se konat náboženství pro rodiče děti, které chodí do náboženství. Věřím totiž, že rodiče využijí této nabídky vzdělávání. Na tento zvláštní čas přejí všem spoustu Božích milosti a umění plné spolupráce s Bohem. Nezapomínejme, že „co nic nestojí, za nic nestojí“. Nečekejme tedy, že všechno nám snadno přijde. Hodnotné věci vyžadují námahu. P. Janusz Před námi Paschální Triduum a Velikonoce. Pobožnosti se budou konat: Zelený čtvrtek Velký Pátek Bílá Sobota Velik.Neděle Pon.Velikon. Laškov 19.00 16.30 21.00 9.00 9.00 Přemyslovice 17.45 18.00 - 5.30 7.30 Čechy p.Kos. 16.30 19.30 19.00 10.30 10.30 Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.cz email: [email protected] tel. 739523415 16
Podobné dokumenty
Když mi podáš ruku, Pane, poběžím a nebudu se bát
bývalého spoluţáka z Wadowic, neviděl od chvíle, kdy vypukla druhá
světová válka. Jerzy Kluger nyní pracoval jako inţenýr v Římě.
Wojtyla se tak během koncilu seznámil opravdu důkladně s Římem, ale...
Ohlížení - Terciáři svatého Dominika Plzeň
který se podílel na koncilním dění od prvního do posledního dne; chci
svěřit toto velké bohatství všem, kteří jsou a budou v budoucnosti
povoláni, aby jej uskutečňovali. Sám za sebe děkuji Věčnému ...
stáhnout - Panny Marie Královny míru
Jarmila KLINGEROVÁ, z titulu členky sekulárního institutu Společenství Panny Marie na cestě, kaplan
Stanislav PŘIBYL a jáhen František