1) O autorovi: Fr. Dominic Izzo, OP je synem Provincie sv. Josefa

1) O autorovi:
Fr. Dominic Izzo, OP je synem Provincie sv. Josefa USA. V současnosti je členem Generální
kurie řádu jako socius magistra řádu pro USA. Zároveň je presidentem Spem Miram Internationalis,
organizace, která dohlíží nad solidárním rozdělováním finančních prostředků řádu. Může být
kontaktován na adrese [email protected].
2) Titulek lectia: Smíření je otázka života a smrti
3) Datum lectia: 19. únor AD 2016
1. postní pátek
Jazyk originálu: angličtina
4) Lectio
Lectio je inspirováno textem evangelia: Mt 5, 20-26
Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků
a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo
by zabil, bude vydán soudu.‘
Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje
svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Přinášíš-li
tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem
a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal
soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud
nezaplatíš do posledního haléře.
Další texty: Ez 18, 21-28, Žl 130
5) Studium
Nemůžeme se vyhnout osobní odpovědnosti za naše rozhodnutí. Jak prorok Ezechiel, tak
i Ježíš zpochybňují spojitost mezi hříchem a osobní odpovědností, jak tomu bylo rozuměno v jejich
čase (viz níže). Osobní odpovědnosti za vlastní jednání se nezle vyhnout.
Ezechiel vysvětluje populární přísloví jeho doby: “Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou
zuby.” Ez 18,2 Tento postoj zachovává představu, že cokoli se v životě stane je důsledkem hříchů
nebo dobrých skutků předešlých generací. Z toho důvodu ještě před dnešním proroctvím dává
Ezechiel příklad tří mužů, tří generací po meči. První z nich žije bezúhonně. Druhý, ačkoli je synem
bezúhonného muže, se odvrátí od Pána a žije hříšně. Konečně poslední z nich, ačkoli je synem
hříšného člověka, žije ctnostným životem. První a třetí budou mít život, zatímco druhý ne.
Prorok ujišťuje, že jedna generace nepředává druhé generaci milost či vinu. Důležitá je
přítomnost. Je člověk spravedlivý nebo nespravedlivý? Nechává se formovat ctností? Přijímá člověk
Boží přikázání? V jakémkoli případě, není zde žádná “banka milosti”, ve které si člověk může
vybudovat zásobárnu milostí, ze které časem bude brát, aby vybalancoval hříchy. Při tom by si dával
pozor, aby se udržel v plusu. Naše lidské kalkulace nefungují, protože tato aritmetika je boží.
Evangelium začíná hermeneutickým klíčem k učení, které následuje v horském kázání.
Spravedlnost Ježíšových učedníků musí být lepší než farizeů a zákoníků. Matouš spravedlnost
definuje jako naplněním Otcovy vůle.
Jako lidé stvořeni k obrazu a podobě Boží jsme povoláni být dokonalí jako je dokonalý náš
nebeský Otec (Mt 5,48). Ve svém kázání Ježíš učí, že dělání dobra nespočívá ve vnější poslušnosti
zákonu, nýbrž v každodenním rozhodování se pro Boha a jeho záležitosti.
6) Meditatio
Mark Twain řekl: “Nerozumím, proč jsou lidé tak rozrušeni verši v Bibli, kterým nerozumí.
Já jsem rozrušen těmi verši, které jsem pochopil.” Horské kázání obsahuje takovéto verše.
Evangelium klade značné nároky. O tom není pochyb. Učednictví je povolání a je
uskutečnitelné pouze díky milosti být lepší než my bychom to zvládli my sami. Někteří tvrdí, že
Ježíšův příklad zanechání oběti před oltářem a usmířiní se je nadsázka, přehnaný výrok, který není
možno brát doslovně. Opravdu? Bylo by to mnohem jednodušší. Kolikrát jsme byli přistiženi jak
pomlouváme druhé v církvi nebo jsme byli rozčileni na ostatní řidiče kvůli parkovacímu místu
u kostela?
Tato slova mne stále trápí: “... a tam si vzpomoneš, že tvůj bratr nebo sestra má něco proti
tobě … “ Smíření není o tom, že strávíme spoustu času zjišťováním, kdo je odpovědný za které
zranění. Není to moje vina, tak mají oni přijít za mnou. Ježíš učí, že slova nás mohou zranit a usmíření
je naše odpovědnost kvůli tomu, že my jsme jeho následovníci. Může to vyžadovat velkou oběť.
Nicméně mnohem menší než jakou přinesl Ježíš pro nás.
Možná, pokud bychom vzali Ježíšův příklad vážně, bychom také volali: “Pane, to není fér!”.
Odpověď by byla pravděpodobně stejná: “Jsou to moje cesty, které nejsou fér nebo spíše vaše?”
Opravdové, upřímné uctívání Boha je vždy spojeno s kajícím srdcem, milosrdenstvím
a nabídnutím svého tělo jako duchovní oběť spíše než s neúčinnou okázalou modlitbou. V tomto roce
milosrdentsví vycházíme jako první k těm, na které si vzpomeneme, že mají něco proti nám?
7) Oratio
Pane náš Bože, tobě nabízíme naše životy jako oběť živou. Dej nám prosíme svou milost, aby
Ti byla naše oběť milá. Kéž nás během tohoto roku milosrdenství tvoje milost a usmíření poznamená
jako radostné následovníky Tvého Syna Ježíše Krista. O to prosíme ve jménu Ježíše. Amen.
8) Contemplatio
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám.