2. část
Transkript
MUSEUMS IN EDUCATIONAL ACTIVITIES FOR CHILDREN Agata CABAŁA Abstract: What is presented in the article are various forms of educational activity of museums for children. Some changes were indicated in museum didactics and the work of museum educators, with focus on their pedagogical competences. This was an attempt to present changes in educational and popularizing activity of museums in the area of both formal and informal lifelong education. An analysis of educational offers of selected museums in Poland helped to exemplify the new quality of museum didactics, including education of children. Keywords: museum, educational activity, museum educator, children in museum 1 Introduction Museums are educational institutions. The implementation of educational activity is a part of their statue assignments, apart from collecting, indexing, storing and preserving the museum collections as well as organizing the research ans scientific expeditions 1. Describing educational activity of museums, R. Pater writes that the education in museum, by museum and towards museum is currently viewed as an important task of museums and that it is of substantial significance in general and cultural education of children and youth and in the lifelong education of adults 2. Educational activity of museums is interchangeably described as popularizing activity. The differentiation between these two kinds of museum activities is introduced by M. Szeląg, for whom “education in contrast to dissemination, popularization or providing access, is a conscious (intentional) activity aiming at increased quality of spectators' competences associated with the way of experiencing a museum exhibit, which might be significant for them as a kind of life experience which affects the way of reasoning or the beliefs. Education understood in this way should comprise all museum visitors, not only children and youth. The delusion that adults have such competences which allow for experiencing art and the exhibits presented in museums should be abandoned. The majority do not have these competences. Neither should it be assumed that adults do not need them or are unable to acquire them” 3. In a slightly different notional network, it can be stated that educational activities in museums 1 See also other tasks of museums: Ustawa z dnia 21 listopada 1996 o muzeach /Act on museums of 21st November, 1996. 2 R. Pater: W poszukiwaniu standardów edukacji muzealnej. “Muzealnictwo” 2012, No 53, p. 135. 3 M. Szeląg: Edukacja głupcze! Zadania muzeum na początku XXI wieku. In: Muzeum XXI wieku. Teoria i praxis. Gniezno 2010, p. 179. See also: G. Czetwertyńska: Szkoła i muzeum – spotkanie w pół drogi. In: Edukacja muzealna w Polsce. Sytuacja, kontekst, perspektywy rozwoju. Raport o stanie edukacji muzealnej w Polsce. M. Szeląg (ed.) Warszawa 2012, p. 292. 104 should – by assumption – be intentional and consciously undertaken activities which aim at shaping and enriching the personality of participants in museum classes. They should be activities oriented towards fulfilling the assumed educational goals, formulated for particular educational subjects (participants of educational classes) with the application of wellconsidered measures, methods and conditions of the conducted classes – the the activities aiming at achieving particular objectives. All the above mentioned elements of educational activity (goal, subject, object, measures, methods, conditions and results) occur in the activities which concern planning, implementation, control, assessment and correction 4. Designing and implementation of educational classes is not an easy task. If the diversification of recipient groups (typical of museum work) is taken into account – including the selection of contents, methods and conditions adjusted to pre-school and school children, adults, the elderly or the disabled, the task seems to become especially hard and requiring very broad didactic and methodological competences. In each museum, there should be an educational department or a person responsible for implementation of such tasks. Not without a reason was the phrase referring to hypothetical “obligation” (not to the reality) used in the previous sentence. As the research results indicate “what emerges from the talks of museum workers with the pollsters of Raport o stanie edukacji muzealnej w Polsce /A report on the state of museum education in Poland/ is the shortage of educational staff in Polish museums. Only 152 institutions declared having a full-time worker responsible for education among their staff, which is some frightening data in the light of world tendencies and the duty to conduct educational and popularizing activity imposed on museums by legal acts. Thus, the data suggest that a half of Polish museums have no permanent system solutions for educational activity, which in fact means that there is hardly any proper functioning, creating and developing a diverse educational offer. Then, how is it possible that these programmes work? 5 – A. K. Jędrzejewska asks. She provides a response in the next paragraph: “when the results of the questionnaires are glanced at, the answer is in fact simple – the majority of respondents declare that educational duties have been shifted to workers of other departments as their additional activity performed for the institution” 6. For clarity, it should be added that the studies quoted here were conducted in 2009–2011 by the Forum of Museum Educators and they concerned the diagnosis of educational activity of Polish museums. The research took place in two stages. At the first stage, the questionnaire was answered by 446 museums. It was out of this number that 225 institutions were selected for the second stage. In practice, 217 museums in Poland were subjected to this analysis 7. These are the first and so far the only such broad studies into the educational activity of Polish museums. The conclusion is unambiguous – there is still a lot to do to improve the quality of educational work in museums. On the other hand, the results should not be a reason for complaining as even a quick glance at several recent years (since 2006 when the Forum of Museum Educators came into being) shows an enormous difference in the quality of the educational offer of Polish museums. In the late nineties, an analysis of the popularizing activity of museums was conducted despite the hindered access to expert 4 See: W. Kojs: Działanie jako kategoria dydaktyczna. Katowice 1994. A. K. Jędrzejewska: Pomoce dydaktyczne w działalności edukacyjnej Muzeum Okręgowego w Toruniu. In: Edukacja muzealna w Polsce…, p. 124. 6 Ibid., p. 124. 7 Edukacja muzealna w Polsce…, pp. 31 – 35. 5 105 literature 8. If an assessment should be formulated, the current situation is much better – the series Muzeologia /Museology/ from Universitas 9 can become an example to provide here. 2 Museum educator – a profession requiring pedagogical competences Museums are some of the institutions dealing with popularization of culture and with conducting activity in the field of cultural education. As K. Olbrycht notices, “the search for new forms of contacts with culture is visible, especially the ones addressed to children and youth. Both the traditional institutions of culture – e.g. museums – and the new, established to implement particular projects and programmes, present increasingly more interesting suggestions which meet a lot of interest of the recipients/participants. A clearly observable search direction is interdisciplinarity and possibly most intensive activation of participants, including even their creative participation in the suggested forms which traditionally assign to the recipient the role of a passive viewer, listener, or possibly a witness of events” 10. Yet, M. Poprzęcka writes that “educational activity of museums today aims not only at passive listening and blind acceptance of the fact that one is just experiencing the great art but also at creating – for different age categories – such forms of contact with what is in the museum that will make both sides get engaged” 11. “Culture cannot be explained only by information, it must be experienced. Therefore, we learn through direct experience”, as Liesbet Ruben, an experienced practitioner and a museum educator, says in his interview to Karolina Dudek 12. What W. Zaczyński, an educationalist, writes is that we learn through experiencing 13. Museum by nature is a space dedicated to evoking special emotions, amazement, disbelief, admiration – the emotions important in the learning process, in unique moments of educational experience. As theoreticians indicate these are emotions which are remembered, not things or objects but the emotional attitude to them. The emotions co-occurring with amazement allow for better remembering of objects – and the act of experiencing, polisensory cognition, is an essential factor of an educational experience 14. These have been the few interdisciplinary references to the guidelines for educational work in museums. What seems relatively easy to define is how the process of education in museum and by museum should be organized. It is much more difficult to implement the recommendations into practice, which becomes a task of each museum worker responsible for organization of educational activity. If the awareness is raised of the fact that full pedagogical studies last five years (three years of B.A. and two years of M.A. studies) and involve 8 A. Cabała: Wykorzystanie zasobów muzealnych w edukacji. In: Homo Commmunicus. Szkice Pedagogiczne. W. Kojs (ed.) Katowice 2000, pp. 197 – 203. 9 See e.g.: Muzea, wystawy, wypożyczenia. D. Folga – Januszewska (ed.) Kraków 2011; M. Borusiewicz: Nauka czy rozrywka? Nowa muzeologia w europejskich definicjach muzeum. Kraków 2012; Edukacja w muzeum rzeczywistym i wirtualnym. E. Grygiel (ed.). Kraków 2013. 10 Upowszechnianie kultury – wyzwaniem dla edukacji kulturalnej. K.Olbrycht,E.Konieczny,J.Skutnik(eds),p.7. 11 Quoted in: K. Milewska: Muzeum uczy i bawi. Działania edukacyjne Muzeum Narodowego w Szczecinie. “Muzealnictwo” 2008, No 49, p. 274. 12 Dotknąć i poczuć to zrozumieć. Z Liesbet Ruben rozmawia Karolina Dudek. “Muzealnictwo” 2012, No 53, p. 144. 13 W. Zaczyński: Uczenie się przez przeżywanie. Warszawa 1990. 14 R. Pater: W poszukiwaniu standardów…, p. 137. 106 specializations (e.g. pre- and early-school education, special pedagogy), it is easy to understand how serious the challenge is for a museum worker, who is usually a specialist in ethnology, history of art, archaeology, etc. and has hardly any knowledge of didactics and methodology of work with a child or a disabled person (keeping to the earlier mentioned specializations). On the other hand, it is hard not to agree with K. Barańska, who reflecting on her work in the Ethnographic Museum in Cracow, writes: “(...) the possibility of undertaking conversation on various subjects is the thing I owe to my education as an ethnographer and to my knowledge of expert literature. That is why I am convinced that museum educators should have broad knowledge of the disciplines which the museum presents (…) The ideal situation would occur if museum educators were also graduates of pedagogical studies (…) but most frequently museum employees are art historians, archaeologists or ethnographers, who during their M.A. studies were not prepared for teaching. Therefore, it is necessary to complement the educators' competences, particularly due to the important postulate to activate viewers in museum rooms” 15. M. Szeląg in Chapter VI Zawód edukator – w stronę profesjonalizacji profesji /Profession: educator – towards professionalization of the profession/ of the book Raport o stanie edukacji muzealnej. Suplement. Część 2 /A report on the state of museum education in Poland. Supplement. Part 2/ writes about some suggestions for museum staff training in developing the knowledge, competences and skills which are essential for the model of museum as an educational institution 16. She describes museum educators as “a special type of museum workers who have pedagogical or methodological preparation and appropriate personality traits which can be briefly specified by the notion of “passion”. The word “passion”, in the sense of great liking, is a specific skeleton key which enables opening the nooks of possible doubts concerning skills in such fields as pedagogical, psychological, communication and interpersonal competences” 17. The question is raised whether the following responses to the entry “Where do educators find ideas for their educational activity?”, provided in Raport o stanie edukacji muzealnej /A report on the state of museum education in Poland/, can be treated as an indicator of pedagogical competences: “It can be said that activities come into being hastily, without much intervention. There is the demand so it is fulfilled”, ”These are author ideas drawn from personal experience”, ”The formula of the conducted educational activities has been obtained with lots of effort and suffering by workers themselves. Thus, they generate ideas themselves” 18. Authorial ideas, tinted with the personality of the performer, are and always will be worthy – however, do they confirm pedagogical competences? The foundation of all professional activity is knowledge and it is this knowledge to which passion, engagement, “the rich personality and sensitive nature”, as one museum worker called this 19, are added. The foundations for professionalization of the museum educator's job are the appropriate studies preparing for this profession. 15 K. Barańska: Pożegnanie z edukacją. “Muzealnictwo” 2010, No 51, pp. 51 – 52. M. Szeląg: Raport o stanie edukacji muzealnej. Suplement. Część 2. Kraków 2014, pp. 64 – 84. 17 Ibid., pp. 64 – 65. 18 Edukacja muzealna w Polsce …, p. 42. 19 Ibid., p. 42 16 107 3 Children in the museum – some reflections of an educationalist Museums are institutions which support formal education and conduct informal education in the field of lifelong learning 20. “Within formal education, museums should work for strengthening the relations between the school curriculum and their own activities in the field of exhibitions and the schedule of their implementation, with preserving the specificity of museum functioning” says one of the guidelines of the Forum of Museum Educators in the recommendations in Raport o stanie edukacji muzealnej /A report on the state of museum education in Poland /. 21The cooperation between kindergartens/schools will never be successful if museum exhibitions are treated only as a “teaching aid”, an attractive change from the monotonous school curriculum, as G. Czetwertyńska reports her research results 22. What is needed here are system solutions. Core curricula and the syllabuses constructed on their basis enhance introducing museum contents, however – the need to visit a museum should be felt and the contents concerning particular subject should be consciously and with didactic consideration correlated with the contents of museum resources. These intentional educational activities ought to be done by both teachers and museum educators at all stages and levels of formal education. In fact, as R. Pater notices, “most frequently, early school and kindergarten children get to the museum with a school trip. This is not caused by convenience of >>lazy teachers<<, who cede education to museum workers in this way (though such might be found as well), but mainly by better organizational opportunities and formal possibility to correlate the topics of museum classes with the core curriculum and an attractive museum offer” 23. “Museum spaces should be gradually included in education of small children and youth as a kind of specific inculturation. Direct encounters with an original object in the museum space cannot be substituted by reproductions or simulators. What seems of equal significance is the possibility of contact with an educator – a museum worker, a specialist. This opens the chance for conducting dialogue, explaining doubts, raising questions and common searching for answers” 24. K. Barańska from the Ethnographic Museum in Cracow provides an interesting example of work with school children who come to the museum: “(...) during one of my classes, a boy asked where a battery should be placed in the 19th century Black Forest clock hanging on the wall of the Cracow showcase chamber. This is one of numerous examples which indicate an important though often forgotten truth. Children visiting museums today listen about the old times (in the case of the archaeological museum even very old ones) with the 21st century ears and they watch objects through their contemporary experiences. Unfortunately, this is forgotten not only by museum workers, who most frequently have no pedagogical training, but also by teachers. I still remember the teacher's reaction then – she scolded the boy with not very refined words: >> What silly things you are talking! <<” 25. It is obvious to claim that the contents of museum classes ought to be adjusted to the recipients, to their styles and ways of memorizing and acquiring knowledge, and that giving a talk should not be the only method applied in museum classes, even if it was rather a conversation than a talk in the sense explained by e.g. D. Klus-Stańska 26. 20 See: Muzea i uczenie się przez całe życie – podręcznik europejski. Warszawa 2013. Edukacja muzealna w Polsce …, p. 278. 22 G. Czetwertyńska: Szkoła i muzeum…, p. 296. 23 . Pater: Edukacja muzealna dla dzieci. Alternatywne przestrzenie. “Edukacja elementarna” 2013, No 30, p. 71. 24 Ibid., pp. 57 - 58. 25 K. Barańska: Pożegnanie z edukacją…, p. 51. 26 D. Klus – Stańska: Jak nie rozwijać mowności dzieci, czyli o tzw. pogadance szkolnej. In: Edukacja polonistyczna na rozdrożach. Spotkania z językiem polskim. D. Klus – Stańska, M. Dagiel (eds). Olsztyn 1999, pp. 24 – 29. 21 108 The image of the world of children and youth is mostly created by the Internet. “The global net is a medium which can activate interest of contemporary young viewers in the museum itself and in its collections. It should be emphasized, however, that a contemporary learner will not be satisfied with a website dominated by information and organization contents. In order to use the possibilities of the Internet fully, museums must propose an interactive meeting with art. In this way – owing to virtual games, e-learning platforms and multi media presentations, the museum will inspire the viewer to be active: to reading, reinterpreting and modifying the values discovered through art (…) In the school perspective, an online meeting can function as a prologue or/and epilogue in the planned museum education. It would be good if both sides – the school and the museum – were convinced about this” 27. N. Blume, J. Henning, A. Herman, N. Richner write: “School classes make us aware that when we use reproductions, both teachers and learners are moved by the power of the image. They say they want to visit the museum and see the original work. The experiences show that it is the original, not a reproduction, which genuinely engage the viewer” 28. What seems an interesting case of the application of new technologies in educational activities aimed at children is the educational project addressed to the Internet and Facebook users, prepared by the department of museum education in Józef Piłsudski Museum in Sulejówek. The educational website “Mieszkańcy spod Jedenastki /Residents of Eleven/” was meant for class I-III learners of primary schools as well as their guardians and teachers who are interested in popularization of a quite new quality in early school education and patriotic education. The implementation of this project has the goal of including the museum into the process of deepening the knowledge concerning such values as independence, respect, patriotism, and of promoting modern teaching methods in Polish schools. On the other hand, an equally important stimulus for creating an educational website for children was breaking the geographical and time limitations in relations with future museum spectators 29. source:http://muzealnictwo.com/2013/09/edukacja-muzealna-w-sieci/#sthash.PddK9whZ.dpuf 27 O. Gałuszek: Po co szkole muzeum. Po co muzeum szkoła? O edukacji muzealnej z perspektywy prowadzącego zajęcia nauczyciela. In: Edukacja muzealna w Polsce…, p. 152. 28 N. Blume, J. Henning, A. Herman, N. Richner: Uczyć się oglądając. Muzealni edukatorzy a edukacja estetyczna. In: Edukacja muzealna. Antologia tłumaczeń. M. Szeląg, J. Skutnik (eds). Poznań 2010, p. 116. 29 http://muzealnictwo.com/2013/09/edukacja-muzealna-w-sieci/#sthash.PddK9whZ.dpuf 109 Discussing children in the museum, it should be remembered that museum offers are mostly directed to families, to recipients who visit museums out of their own will and in their free time 30. In the next part of this study some examples will be provided of educational activities in museums aiming at this group. 4 The educational offer of selected museums in Poland addressed to families and children – some examples What has become a standard over the recent years are: intensive promotion activities aiming at popularization of collections, active mediation between the spectator and museum exhibits, attractive forms of museum sightseeing (engaging both the intellect and the senses), modern technologies and interactive exhibitions, which can be visited also in the cyberspace 31. As Czarnowski claims “Museum is as good as well it can communicate. If it does not do it, it is merely a static collection of exhibits, not a dynamic element of social development” 32. Some examples of museums which fulfill their promotion and educational tasks well are provided below. However, there is still a lot to do in this area. There are still museums in Poland which are unattractive to children. The exhibition itself does not offer sufficiently strong stimuli to raise interest and thus – sightseeing is not pleasant enough, even though exhibition is educational by nature 33. When educational museum activities for children are mentioned, they are usually planned activities addressed to children in the sphere of aims, contents, methods and conditions concerning the organization of classes. The museums to present their educational offers were selected purposefully. These are the institutions whose workers of educational departments were directly engaged in the research into museum education in Poland, contributing to the birth of Raport o stanie edukacji muzealnej /A report on the state of museum education in Poland 34/. The only exception is the Silesian Museum, which appeared here as a result of direct cooperation of the author, as a representative of the University of Silesia, with this museum. Within the classes in general didactics, pedagogy students of the University of Silesia in Katowice take part in the cyclic museum classes – as an empirical example of applying some exposing methods in teaching. In the academic year 2013/2014, the author conducted the optional subject “museum education of the small child” for III year pedagogy students specializing in pre- and early school education. The classes were intended in two stages. After familiarizing with the basic information on educational activity of museums, students could take part in workshops supervised by Beata Grochowska, the head of the educational department in the Silesian Museum. The students were keen on these classes. The partnership contract between the Uuniversity of Silesia and the Silesian Museum, signed in 2014, provides real system solutions in the field of museum education. Who – if not pedagogy students finally going to 30 R. Pater: Edukacja muzealna dla dzieci…, p. 64. See: J. Skutnik: Rodziny w muzeum – wybrane obszary analizy, Forum edukatorów muzealnych – Portal edukacji muzealnej, http://www.edukacjamuzealna.pl/ artykuly.aspx?o=4795. 31 R. Pater: W poszukiwaniu standardów…, p. 141. 32 P. Czarnowski: Czy muzea potrafią komunikować się ze społeczeństwem? Obecny stan mediów i reakcji społecznych w Polsce. “Muzealnictwo” 2013, No 54, pp. 20 – 21. 33 R. Pater: Edukacja muzealna dla dzieci…, p. 66; U. Wróblewska: Edukacja muzealna w perspektywie historycznych przemian i oczekiwań społecznych. “Edukacja” 2011, No 3, p. 121. 34 M. Szeląg (National Museum in Poznań), P. Grójec (Museum of King Jan III's Palace at Wilanów), M. Dylewska (National Museum in Cracow), K. Milewska (National Museum in Szczecin), K. Rokosz (National Museum in Warsaw). For the full list of the research team see: Edukacja muzealna w Polsce …, pp. 23 – 27. 110 kindergartens, schools, day care centres, orphanages, aid houses, resocialization institutions – can become the best promotion “offer” of museums and a chance for regular, not incidental, cooperation of museums with educational and guardian institutions? 4.1 Examples of educational activity of the Silesian Museum in Katowice: 1. Museum for the little. Saturday family meetings (at which the youngest visitors aged 6-10 are familiarized with art, which directs their vividness and euphoria towards developing the cognitive passion and communication skills) 35; 2. Museum from each side (classes dedicated to children aged 6-10, where children learn how museums function, what exhibitions can be seen, what else – apart from exhibitions – takes place in museums. All this is presented by the case of the Silesian Museum in Katowice) 36; 3. Museum lessons in the Centre of Polish Scenography (at which children can have a direct contact with scenographic collections, multimedia presentations, as well as with art and drama classes) 37. 4.2 The National Museum in Warsaw – the offer for children (some examples): 1. Family Sundays with Faras (workshops for families with childrem aged 5-12. Participants set off for a trip following the footsteps of Professor K. Michałowski, an eminent Polish archeologist who discovered a cathedral in Faras) 38; 2. Family workshops at the exhibition “Freemasonry. Pro publico bono” (workshops for children aged 5-12) 39; 3. MUMS in Museum (since October 2014 to June 2015 on Thursday at 11.00 – meetings for mothers and fathers on childbirth leaves) 40; 4. I am two, two and a half (an educational programme for children aged 2-3 and their guardians. It involves playing with colours. At each meeting, children are familiarized with a new colour, they seek it in the paintings. “What tricks does the yellow colour make? What happens when the blue gets cloudy?” 41; 5. Three, four, START! (watching sculptures and paintings in galleries, children search for eight hidden questions, then they build their “museum of answers” during artistic activities) 42; 6. Programme for families (cyclic meetings in which participants are taken into the magic world of art) 43; 7. Family visiting 44; 8. Birthday creative workshops 45. 35 http://www.muzeumslaskie.pl/edukacja-dla-dzieci-muzeum-dla-malucha-sobotnie-spotkania-rodzinne.php http://www.muzeumslaskie.pl/edukacja-dla-dzieci-muzeum-z-kazdej-strony.php 37 http://www.muzeumslaskie.pl/centrum-scenografii-polskiej-edukacja-lekcje-muzealne-na-wystawie.php 38 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/rodzinne-niedziele-w-faras/ 39 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/warsztaty-familijne-na-wystawie-masoneria-pro-publicobono/ 40 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/mamy-w-muzeum/ 41 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/mam-dwa-latka-dwa-i-pol/ 42 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/trzy-cztery-start/ 43 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/program-dla-rodzin/ 44 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/rodzinne-zwiedzanie/ 36 111 4.3 The Museum of King Jan III's Palace at Wilanów, the programme for children: 1. Calligraphy (owing to participation in the workshops, children learn to write more neatly and develop their imagination) 46; 2. Children Atelier (participants have a lot of fun with coloured threats, fabrics and needles at hand. They paint not with a paintbrush but with … a needle) 47; 3. Wildlife researchers (remarkable fun in open air in the royal gardens of Wilanów) 48; 4. Beagle – a year in the life of trees (a cycle of meetings which involves monitoring some selected species of trees, the changes of which are observed by children throughout the whole year. The observation is complemented with animal world tales as animals have a lot in common with trees. The classes consist of the field and intramural part) 49. 4.4 Workshops for Children in the National Museum in Cracow: 1. Museum Hobby (a cycle of weekend workshops in the form of a game in which parents and children have the opportunity to discover the mysteries of the National Museum in Cracow) 50; 2. Flying Carpet. Tales of Objects (a cycle of meetings for children with parents in the form of theatre miniatures in which improvisation and interactions with viewers are very significant. The basic artistic form here is a tale, based on a fable and directly inspired by some selected examples of artistic craft, tapestries, jewellery or weapons in the museum collection) 51; 3. Novice's Palette (museum novices are not scared by poured paint or dipping hands in it. Not only a paint brush is a means of artistic expression but also the hands, feet and objects of everyday use) 52; 4. 7th Day of Creation (a cycle of artistic workshops the participants of which visit both the showrooms with permanent exhibitions and the temporary ones in the National Museum in Cracow. “We do not rest on Sunday. It is our another day of creation” 53. 4.5 Examples of educational activity of the National Museum in Poznań: 1. Art Sieve (a cycle of workshops for children aged 5-10 involving the creation of works with the use of different fine arts techniques) 54; 2. Museum Children Academy (classes in the form of a tour around the museum exhibition combined with interactive games) 55; 45 http://www.mnw.art.pl/edukacja/dzieci-rodziny/urodzinowe-warsztaty-tworcze/ http://wilanow-palac.pl/kaligrafia_nie_zapomniana_sztuka_cykl_dla_rodzin.html 47 http://wilanow-palac.pl/warsztaty_haftu_dla_dzieci.html 48 http://wilanow-palac.pl/badacze_przyrody_2012_relacja.html 49 http://wilanow-palac.pl/beagle_2011_warsztaty_rodzinne_relacja.html 50 http://mnk.pl/artykul/konik-muzealny 51 http://mnk.pl/artykul/latajacy-dywan-opowiesci-przedmiotow 52 http://mnk.pl/artykul/paleta-debiutanta-warsztaty-dla-najmlodszych 53 http://mnk.pl/artykul/7-dzien-tworzenia 54 http://www.mnp.art.pl/muzeum/oddzialy/galeria-malarstwa-i-rzezby/edukacja/dzieci/sito-sztuki/ 46 112 3. A Guide for Museum Hunters (educational games for children aged 6-10 and their parents with the use of Museum Hunters' Suitcase) 56; 4. Holidays/Winter break in the Museum 57; 5. Competition My Adventure in the Museum 58. 4.6 Examples of educational activity of the National Museum in Szczecin: 1. Academy of the Little (a cycle of Saturday meetings designed and dedicated for children aged 5-6) 59; 2. Academy of the Junior (a cycle of Saturday meetings designed and dedicated for children aged 7-12) 60; 3. Academy of the Griffin (a cycle of Saturday meetings designed and dedicated for children aged 9-12 and focused on learning history of the town and its inhabitants from the earliest times to the 20th century) 61; 4. Children Can Draw (apart from participation in the creative process, the classes aim at learning the figures of most outstanding artists whose works are situated in the National Museum in Szczecin) 62; 5. Academy of the Young Archeologist (children aged 9-12 can familiarize with the secrets of archeological work, the most interesting discoveries and facts concerning ancient civilizations) 63. 5 Bibliography BARAŃSKA, K. Pożegnanie z edukacją. “Muzealnictwo” 2010, No 51, pp. 51 – 52. BARAŃSKA, K.: Pożegnanie z edukacją…, p. 51. BLUME, N. HENNING, J. HERMAN, A. RICHNER, N. Uczyć się oglądając. Muzealni edukatorzy a edukacja estetyczna. In: Edukacja muzealna. Antologia tłumaczeń. M. Szeląg, J. Skutnik (eds). Poznań 2010, p. 116. CABAŁA, A. Wykorzystanie zasobów muzealnych w edukacji. In: Homo Commmunicus. Szkice Pedagogiczne. W. Kojs (ed.) Katowice 2000, pp. 197 – 203. CZARNOWSKI, P. Czy muzea potrafią komunikować się ze społeczeństwem? Obecny stan mediów i reakcji społecznych w Polsce. “Muzealnictwo” 2013, No 54, pp. 20 – 21. GAŁUSZEK, O. Po co szkole muzeum. Po co muzeum szkoła? O edukacji muzealnej z perspektywy prowadzącego zajęcia nauczyciela. In: Edukacja muzealna w Polsce…, p. 152. 55 http://www.mnp.art.pl/muzeum/oddzialy/galeria-malarstwa-i-rzezby/edukacja/dzieci/muzealna-akademiadziecieca/ 56 http://www.mnp.art.pl/muzeum/oddzialy/galeria-malarstwa-i-rzezby/edukacja/dzieci/przewodnikimuzealnych-tropicieli/ 57 http://www.mnp.art.pl/muzeum/oddzialy/galeria-malarstwa-i-rzezby/edukacja/dzieci/wakacjeferie-wmuzeum/ 58 http://www.mnp.art.pl/muzeum/oddzialy/galeria-malarstwa-i-rzezby/edukacja/dzieci/konkurs-mojaprzygoda-w-muzeum/ 59 http://www.muzeum.szczecin.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=1352&Itemid=22 60 http://www.muzeum.szczecin.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=1353&Itemid=222 61 http://www.muzeum.szczecin.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=1340&Itemid=223 62 http://www.muzeum.szczecin.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=1338&Itemid=224 63 http://www.muzeum.szczecin.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=2042&Itemid=281 113 JĘDRZEJEWSKA, A. K. Pomoce dydaktyczne w działalności edukacyjnej Muzeum Okręgowego w Toruniu. In: Edukacja muzealna w Polsce…, p. 124. KLUS – STAŃSKA, D. Jak nie rozwijać mowności dzieci, czyli o tzw. pogadance szkolnej. In: Edukacja polonistyczna na rozdrożach. Spotkania z językiem polskim. D. Klus – Stańska, M. Dagiel (eds). Olsztyn 1999, pp. 24 – 29. KOJS, W. Działanie jako kategoria dydaktyczna. Katowice 1994. PATER, R. W poszukiwaniu standardów…, p. 137. PATER, R. Edukacja muzealna dla dzieci…, p. 64. See: J. Skutnik: Rodziny w muzeum – wybrane obszary analizy, Forum edukatorów muzealnych – Portal edukacji muzealnej, http://www.edukacjamuzealna.pl/ artykuly.aspx?o=4795. PATER, R. Edukacja muzealna dla dzieci…, p. 66; U. Wróblewska: Edukacja muzealna w perspektywie historycznych przemian i oczekiwań społecznych. “Edukacja” 2011, No 3, p. 121. PATER, R. W poszukiwaniu standardów edukacji muzealnej. “Muzealnictwo” 2012, No 53, p. 135. PATER, R: Edukacja muzealna dla dzieci. Alternatywne przestrzenie. “Edukacja elementarna” 2013, No 30, p. 71. QUOTED in: K. MILEWSKA: Muzeum uczy i bawi. Działania edukacyjne Muzeum Narodowego w Szczecinie. “Muzealnictwo” 2008, No 49, p. 274. SZELĄG, M. (National Museum in Poznań), P. GRÓJEC (Museum of King Jan III's Palace at Wilanów), M. DYLEWSKA (National Museum in Cracow), K. MILEWSKA (National Museum in Szczecin), K. ROKOSZ (National Museum in Warsaw). For the full list of the research team see: Edukacja muzealna w Polsce …, pp. 23 – 27. SZELĄG, M. : Raport o stanie edukacji muzealnej. Suplement. Część 2. Kraków 2014, pp. 64 – 84. SZELĄG, M. Edukacja głupcze! Zadania muzeum na początku XXI wieku. In: Muzeum XXI wieku. Teoria i praxis. Gniezno 2010, p. 179. See also: G. Czetwertyńska: Szkoła i muzeum – spotkanie w pół drogi. In: Edukacja muzealna w Polsce. Sytuacja, kontekst, perspektywy rozwoju. Raport o stanie edukacji muzealnej w Polsce. M. Szeląg (ed.) Warszawa 2012, p. 292. ZACZYŃSKI, W. Uczenie się przez przeżywanie. Warszawa 1990. Kontakt na autora Agata Cabała Zakład Dydaktyki Ogólnej i Pedeutologii Uniwersytet Śląski w Katowicach Polska [email protected] 114 PROJEKT ROZVOJE ČTENÁŘSTVÍ PRO DOSPÍVAJÍCÍ – „PO STOPÁCH BOHUMILA HRABALA“ THE DEVELOPING PROJECT OF READING FOR TEENS – „THE FOLLOWS THE FOOTSTEPS OD BOHUMIL HRABAL“ Markéta ŠAUEROVÁ Abstrakt: Příspěvek představuje projekt pro utváření pozitivního vztahu k četbě u dospívajících v podmínkách školní edukace. Navazuje na podobně sestavené projekty připravené pro rodinnou edukaci, využívá principů zážitkové pedagogiky, projektového vyučování a formy čtenářské dílny s využitím prvků vrstevnického tutoringu. Projekt vychází z myšlenky propojení příběhu vybraných knih konkrétního autora – Bohumila Hrabala – s reálným prostředím, ve kterém lze realizovat řadu zajímavých činností. Výchozím záměrem projektu je umožnit žákovi – dospívajícímu – získat prožitek v reálném místě založený na příběhu odehrávajícím se ve vybrané knížce. Klíčová slova: čtenářství, projekty rozvoje čtenářství, vrstevnický tutoring, čtenářská dílna Abstract: This paper presents the project which creats a positive attitude towards reading of teens in conditions of school education. It builds on similar preparing project for family education, it uses the principles of experiential learning, project-based teaching and forms of literacy workshops utilizing elements of peer tutoring. The project is based on the idea of interconnection between the story of the book of specific author – Bohumil Hrabal – and real environment in which we can realize a number of interesting activities. The initial aim fot he project is to enable the students- teens – gain the experience in a real place based on a story from the book. Keywords: reading, literacy development projects, peer tutoring, literacy workshop 1 Úvod Čtenářství a čtenářská gramotnost je nezbytnou součástí základní vzdělanosti moderního člověka. Pomáhají člověku orientovat se v dnešním neustále a rychle se měnícím světě a více než kdy dříve patří k základním faktorům ovlivňujícím uplatnění jedince ve společnosti. Výzkumy sledující úroveň a kvalitu četby shodně poukazují na citelný odklon dětí od čtení. Přitom čtenářství jako takové lze považovat za jeden z pilířů čtenářské gramotnosti, resp. gramotnosti funkční. 115 V rámci řešení problematiky čtenářské gramotnosti je proto nutné zaměřit pozornost na tvorbu edukačních projektů založených na principech zážitkové pedagogiky, jež směřuje k podpoře čtenářství dětí jak mladšího, tak i staršího školního věku. Projekty lze vhodně modifikovat i pro použití v rodinném prostředí, lze tedy ke spolupráci přizvat i rodinu, čímž můžeme zároveň přispět k podpoře vzájemné spolupráce na úrovni škola – rodina. Příspěvek navazuje na předchozí tvůrčí práci autorky, která byla věnována zejména možnostem rozvíjení pozitivního vztahu k četbě dětí v podmínkách rodinné edukace (Šauerová, 2014). S ohledem na nezanedbatelný význam četby u dospívajících a výsledků výzkumů ukazujících na citelný pokles zájmu o četbu u této věkové skupiny je v příspěvku zaměřena pozornost na návrh projektu motivujícího k četbě žáky staršího školního věku. Stejně jako předchozí projekty i tento vychází z myšlenek existenciální filozofie M. Bubera, Diltheovy filozofie života, principů zážitkové pedagogiky (Csikszentmihalyi, Hogenová) a projektového vyučování (Dewey, Roussau, Fröbel), z myšlenek výchovy ke kritickému myšlení (Dewey, Freire, Arendtová). S ohledem na možnosti využití ve školní edukační praxi jsou dalšími výchozími zdroji koncepty sociální psychologie (význam týmové spolupráce, vliv homogenní a heterogenní skupiny na charakter skupinové práce) a principy vrstevnického tutoringu uplatňované ve vyučování (podrobněji blíže in Šauerová, 2013). 2 Cíl Cílem příspěvku je ukázat na možnosti utváření pozitivního vztahu dospívajících k četbě s využitím prvků zážitkové pedagogiky, projektového vyučování a specifické formy čtenářské dílny s prvky vrstevnického tutoringu v podmínkách školní edukace. Záměrem navrhovaného projektu je poskytnout žákům staršího školního věku, v návaznosti na látku literární výchovy, možnosti k získání prožitků v oblasti literatury, které budou dále působit jako důležitý faktor jejich motivace k četbě, a k utváření celkově pozitivního postoje k četbě jako důležité součásti funkční gramotnosti moderního člověka. 3 Východiska a metody Při studiu daného tématu a přípravě návrhu konkrétního projektu podpory čtenářství dospívajících bylo využito zejména studia historických pramenů, analýzy literární tvorby Bohumila Hrabala, analýzy teoretických východisek v oblasti vrstevnického tutoringu i analýzy a syntézy výsledků výzkumného šetření zaměřeného na hodnocení různých modelů čtenářského vrstevnického tutoringu při výuce (Šauerová, 2014), projektování činností využitelných v rámci čtenářské dílny založené na studiu odborných publikací z oblasti zážitkové pedagogiky a projektového vyučování, vlastních zkušeností s projektovou výukou a z výsledků tuzemských i zahraničních výzkumných šetření, včetně šetření vlastních zaměřených na oblast čtenářství a čtenářské gramotnosti (např. Šauerová, 2012, 2013). 116 4 Východiska edukačního projektu k utváření pozitivního vztahu k četbě dospívajících – „Po stopách Bohumila Hrabala“ Stejně jako u projektu pro žáky mladšího školního věku – „Po stopách Eduarda Štorcha“ i v projektu pro žáky starší je výběr tvorby Bohumila Hrabala zcela záměrný. Bohumil Hrabal může být mladým lidem blízký nejen jako spisovatel, který zpracovává témata z běžného lidského života, ale i svým životním osudem. Je potřeba však velmi pečlivě mladým lidem osobnost B. Hrabala představit, neboť při povrchním zaměření pouze na jeho tvorbu se můžeme setkat i s negativními reakcemi. Životní osud B. Hrabala byl skutečně zásadním bodem v jeho literární tvorbě a je natolik specifický, že řada dospívajících v něm právě může najít onu zajímavou osobnost, kterou s ohledem na svou kritičnost k autoritám může přijímat jako osobnost podobnou, procházející nepochopením. Jeho rané dětství nebylo vůbec jednoduché – Hrabal byl nemanželské dítě, vyrůstal jen se svobodnou matkou, a teprve po provdání své matky a narození svého bratra byl otčímem legitimně adoptován. Rodina, ve které vyrůstal, stejně jako rodina, kterou později sám založil 1, byla pro Hrabala nekončícím zdrojem inspirace a v podstatě většina jeho tvorby, která byla následně i zfilmovaná, vychází z jeho vlastních zkušeností. Charakteristiky literárních postav vychází ze skutečných vlastností lidí, Hrabal svým postavám předává typické vlastnosti těch, s nimiž se během svého života setkal a kteří hráli v jeho životě významnou roli. Z hlediska charakteru projektů, s nimiž autorka pracuje, hraje významnou roli i prostředí, do něhož Hrabal vkládá svůj děj a jež má reálný základ. Do mnoha míst se můžeme se žáky přímo podívat a charakter tohoto prostředí významně ovlivňuje i děj samotný. Je to prostředí přirozené, nevyumělkované (Kersko), někdy ukazující až drsnou realitu života (Libeň, Kostomlaty, Kladno), což je kritickému myšlení dospívajícího opět velmi blízké 2. Pro Hrabalovu tvorbu je rovněž zcela zásadní fakt, že patřil ke generaci, jejíž život byl tragicky poznamenán dvěma ničivými ideologiemi 20. století – nacismem a komunismem, jež bezprostředně zasáhly i středoevropský prostor (Pavlíček, 2014). Pro žáky může být motivačně zajímavý i fakt, že byť dnes vnímáme Hrabala jako úspěšného spisovatele, nebyl ve své studijní kariéře vnímán jako úspěšný žák a ani se spisovatelem nesnažil stát prvoplánově. 4.1 Konkrétní popis projektu „Po stopách Bohumila Hrabala“ Fáze projektu Každý edukační projekt má několik základních fází (blíže např. Valenta, 1993, Maňák, Švec, 2003, Šauerová, 2013), a to fázi přípravnou, motivační, realizační, fixační a evaluační. S ohledem na různé členění projektu lze navrhovaný projekt chápat jako střednědobý (případně dlouhodobý) školní projekt, s možným přesahem do spolupráce s rodinou. 1 Válečné a poválečné trauma se prostřednictvím osudů jeho ženy Elišky (přáteli zvané Pipsi) zapisuje do jeho nejintimnějšího soukromého života, což má následně vliv i na jeho tvorbu. 2 Libeň je klíčovým místem pro Hrabalovu tvorbu i proto, že se zde setkává s mladými básníky, filozofy a výtvarníky vyznávajícími obdobný životní postoj i náhled na umění. Právě zde, v nekonečných debatách s přáteli, za putování po místních hospůdkách i během setkávání v Hrabalově bytě či v ateliéru Na Žertvách, vzniká řada jeho klíčových textů (Pavlíček, 2014) 117 Přípravná fáze Přípravná fáze je zaměřena, ve shodě s principy podobných projektů, na naplánování konkrétního výletu do lokality, která je spojena buď s obsahem konkrétní knihy, nebo je úzce spjata s životními osudy spisovatele – Bohumila Hrabala. Jako příklad můžeme uvést procházku pražskou Libní – s návštěvou zdi Bohumila Hrabala a míst, kde žil se svou manželkou (místo rodného domku, který bohužel už nestojí), nebo výlet do Kerska (a motivačně pak propojit s filmovou ukázkou ze Slavností sněženek). V roce 2014 bylo možné využít v rámci přípravné a motivační fáze i návštěvu řady výstav po celé České republice, které byly této osobnosti věnovány (Praha – Letohrádek Hvězda, Nymburk, Brno), kde kromě životních osudů a ukázek literárních děl bylo možné poznat Hrabala i třeba jako fotografa a člověka zajímajícího se o avantgardní umění – surrealismus 3. Motivační fáze V motivační fázi je vhodné využít filmového zpracování díla Slavnosti sněženek. Po zhlédnutí filmu je vhodné naplánovat celodenní výlet do oblasti Kerska, kde se celý děj odehrává jak v knížce, tak i ve filmovém zpracování (přímo v Kersku se natáčelo). Žáci mohou mít za úkol připravit různé hry související s vybranými místy v Kersku (dům, ve kterém Hrabal žil, stezka, hájenka). Obr. č. 1 Domek, v němž žil Bohumil Hrabal Principem je vytvoření atmosféry plné prožitků souvisejících s předčítaným příběhem a poskytnutí možnosti pohybovat se ve stejném prostředí jako hrdinové z dané knihy (z tohoto důvodu se jeví volba filmového zpracování díla Slavnosti sněženek jako ideální). Realizační fáze Při realizační fázi projektu využíváme u žáků staršího školního věku formu založenou na principu čtenářských dílen s využitím prvků vrstevnického čtenářského tutoringu. 4.1.1 Princip působení čtenářského tutoringu Vrstevnický čtenářský tutoring lze považovat za velmi specifickou možnost, jak zvýšit zájem žáků o četbu a rozvíjet tak čtenářskou gramotnost, zejména pro zvýšení aktivního 3 Hrabal v průběhu svého života navazuje řadu přátelství, mezi významná, která rovněž ovlivňují jeho tvorbu, patří přátelství s malířem Václavem Boudníkem a skupinou mladých Psychiků. 118 zapojení všech žáků při čtení a reflexi zážitků z této činnosti. Tento způsob práce je založen na obdobném principu, jako pracují peer programy (vrstevnické programy) v rámci prevence rizikového chování. Vzhledem k významu vlivu vrstevníka a vzhledem k požadavkům praxe, která zdůrazňuje u absolventů škol schopnost kooperace, je možné projekty k rozvíjení čtenářství vhodně zaměřovat i na získávání dovedností sociálních, komunikativních a kooperativních. Taková spolupráce je prostředkem aktivního učení žáků, které reprezentují zejména postupy programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Principy práce v projektech zaměřených na rozvoj čtenářství cíleně respektují základní roviny, v nichž se kvalita čtenářství projevuje: vztah ke čtení, porozumění, hodnocení, metakognice (dovednost reflektovat záměr vlastního čtení – tato část je v oblasti peer tutoringu velmi dobře rozvíjena, neboť k podpoře této dovednosti dochází v prostředí rovnocenného mentálního vybavení a sociálních interakcí), sdílení a aplikace. V rámci projektů čtenářské gramotnosti či čtenářských dílen lze peer tutoringu využít jako efektivního způsobu vytvoření smysluplné příležitosti pro zvýšení zájmu o četbu jako takovou (např. pomocí vytvoření příjemného prostředí ke čtení, čtení ve dvojici, pomoc při chápání obsahu), zvyšování čtenářských dovedností (v rámci častějšího tréninku a pozitivní atmosféry se dá předpokládat častější volba čtenářských aktivit, navíc provázaná s plněním dalších úkolů), reflexe a sebereflexe v rámci čtenářských aktivit, utváření pozitivního postoje k četbě jako k cílové hodnotě (nikoliv jako k hodnotě instrumentální), zároveň tyto aktivity, jsou-li vhodně nastavené, vedou ke zvyšování sebevědomí. Peer tutoring rozvíjí rovněž empatii, vzájemnou toleranci (zejména u „čtenářů“ve vztahu k „nečtenářům“) a akceptaci mezi děti navzájem (blíže Johnson, Johnson, 1983), což ve svém důsledku vede k minimalizaci sociálních konfliktů mezi žáky. Tutor – vrstevník v průběhu čtenářských aktivit zastává funkci přímého spolupracovníka, jde příkladem, ukazuje způsob zpracování textu, v některých případech může být i tichým předčitatelem (který může být jen tichou pojistkou u dětí nejistých při čtení – při tzv. párovém čtení), je kamarádem, s kterým může slabší čtenář diskutovat obsah čteného, v jiných modelech může působit jako ten, který v daném okamžiku „vede“ práci skupiny. V případě takového modelu se role tutora průběžně střídá, což působí motivačně i na žáky, kteří nemají příliš pozitivní vztah k četbě či mají pocit, že patří mezi „špatné čtenáře“, posilují se tak výrazněji osobnostně sociální i čtenářské kompetence každého žáka. Při rozvíjení čtenářství žáků (resp. zvyšování čtenářské gramotnosti) lze využít tří základních modelů, které se liší povahou spolupráce žáků při rozvíjení vztahu k četbě. Druhy modelů: 1. model asymetrický; 2. model kooperujících skupin různého/stejného věku záměrně vytvořených; 3. model kooperujících skupin různého věku přirozeně vznikajících (Tomková a kol. 2012). Model kooperujících skupin žáků stejného věku, který budeme v tomto projektu využívat, lze považovat za model symetrický. Těžiště asymetrického modelu tkví v aktivitě starších žáků, kteří připravují (případně vedou) různé projekty pro děti mladšího věku – příkladem jsou třeba projekty v ZŠ Emila Zátopka v Kopřivnici, ZŠ Čelákovice, ZŠ Londýnská či ZŠ a MŠ Horka nad Moravou. V takových modelech připravují např. žáci devátého ročníku projekt pro žáky prvního ročníku, v jehož rámci starší žáci předčítají žáků mladším, ti pak plní případně i různé úkoly (v ZŠ Londýnská zkoušejí i variantu, kde předčítají žáci prvního ročníku žákům devátého). 119 V zahraničí se užívá tento model např. ve Finsku (blíže Ulla Britt Persson) nebo ve Slovinsku (blíže Veronika Gabrovec) 4. Pedagog bývá v těchto projektech spíše facilitátorem. V dalším případě pedagog řízeně sestavuje skupiny (věkově homogenní či heterogenní) v maximálním počtu šesti žáků či dvojice, které po dobu několika týdnů společně pracují na stanoveném úkolu. Skupiny mohou být z hlediska pohlaví homogenní i heterogenní (záleží na našem záměru a využití principů sociální psychologie při tvorbě skupin). Z hlediska využití vlivu vrstevníka je vhodné sestavovat dvojice tak, aby jeden ze dvojice či skupiny byl vyspělejší čtenář. Výše popsaného způsobu řízeného čtenářského tutoringu využívají čtenářské dílny v knihovnách či v různých základních školách. Tento symetrický model čtenářského tutoringu byl uplatněn i v realizované čtenářské dílně pro děti v Klokánku, kterou připravili studenti oboru Sportovní a volnočasový pedagog v roce 2014 (blíže Ptáček, 2014). Ze zahraničních kolegů, kteří využívají ve své práci daný model, lze jmenovat např. Anu Tiilikainen (učitelka základní školy) a Anniku Björg (učitelka základní školy) z Finska (zástupci FinRA), Ekaterinu Popovu (RusiaRA), v obecné rovině se využívá např. v Bulharsku (blíže Diana Zhelezova) 5. Intenzivní spolupráci vrstevníků lze využívat např. i při řízené tvorbě knihy (ať už v klasickém prostředí tužka – papír, či za využití moderních technologií, např. v prostředí Storybird, Zimmer Twins, Little Bird Tales apod.), které umožňují nejen psaní příběhu, ale také jeho spojení s obrazem. Vedle záměrně organizovaných příležitostí pro spolupráci žáků je vhodné podporovat i spontánní skupinky, dvojice, které spolupracují na určeném cíli. Takové skupinky se mohou vyskytovat např. ve čtenářských dílnách, ve čtenářských kroužcích apod. 4.1.2 Využití čtenářského vrstevnického tutoringu v projektu Po stopách B. Hrabala Jak již bylo zmíněno, je v uvedeném projektu vhodné využít model kooperujících skupin (symetrický model), vytvořených s pomocí učitele, aby bylo zajištěné rovnoměrné rozložení žáků s ohledem na jejich osobnostní charakteristiky. Pedagog řízeně sestavuje skupiny v maximálním počtu pěti žáků, skupina po dobu několika týdnů společně pracuje na stanoveném úkolu – představování vybraných děl daného autora – v projektu děl Bohumila Hrabala. Skupiny mohou být z hlediska pohlaví homogenní i heterogenní (záleží na našem záměru a využití principů sociální psychologie při tvorbě skupin) 6. Každý ze skupiny si vybere jednu z knížek, kterou přečte, a místo vypracování čtenářského deníku si připraví krátké seznámení s textem, připraví pro skupinu úkoly a v rámci vedení konkrétní čtenářské dílny určuje i obsah práce, kterou bude skupina plnit. Role tutora se postupně mění, tedy každý žák tuto roli v průběhu projektu zastává, seznamuje 4 Blíže o charakteru dílen zmínění odborníci referovali na mezinárodním semináři pro zástupce národních čtenářských asociací organizovaném International Reading Association, Internationl Development in Europe Committee a Federation of European Literacy Associtations v Lublani, v lednu 2014. 5 Blíže o charakteru dílen zmínění odborníci referovali na mezinárodním semináři, který byl připraven pro zástupce národních čtenářských asociací (organizaci zajišťovaly společnosti International Reading Association, International Development in Europe Committee a Federation of European Literacy Associtations v Lublani, v lednu 2014). 6 Výzkum zaměřený na hodnocení čtenářského vrstevnického tutoringu (2014) ukazuje, že dívky jsou tolerantnější ke čtenářským preferencím chlapců, zatímco chlapci staršího školního věku při hodnocení tutoriálů projevovali velkou nespokojenost se čtenářskými preferencemi dívek. Záleží tedy na daném školním kolektivu a záměrech pedagoga. V tomto případě jsou čtenářské preference limitovány už konkrétním výběrem autora, tedy lze mít za to, že je vhodnější utvořit skupiny heterogenní. 120 ostatní s obsahem čtené knihy a prostřednictvím připravených úkolů napomáhá ostatním s bližším seznámením tvorby autora. Vhodnými tituly využitelnými v rámci takto připravené čtenářské dílny jsou: Domácí úkoly z pilnosti, Postřižiny, Krasosmutnění, Něžný barbar, Ostře sledované vlaky, Každý den zázrak, Postřižiny. Pokud si žáci vyberou jiný titul, je volba samozřejmě na nich. Členové jedné skupiny si musí vybrat různé tituly, v rámci dalších skupin se postupuje obdobně, tedy celá třída se seznámí s podobnými díly. Fixační fáze Fixační fáze je v tomto projektu plně propojena s fází realizační, v jejím rámci je kladen důraz na plnění úkolů stanovených tutorem a na přípravu výstupu ze čtenářské dílny. V rámci fixační fáze mohou žáci připravit výstavu o autorovi a jeho díle (případně výstavu z jednotlivých fází projektu) či jednu čtenářskou dílnu pro nižší ročníky, tato dílna může působit jako motivační fáze projektu v jiné třídě. Evaluační fáze Pod vedením pedagoga pak účastníci připraví závěrečné shrnutí z dílčích čtenářských dílen, během něhož jednotliví zástupci představí průběh práce, mohou ostatním ukázat např. vytvořené pracovní listy, shrnout nejzajímavější body společné práce, ukázat vytvořené výstupy z vlastní čtenářské dílny. Společně pak lze diskutovat nejen o životě Bohumila Hrabala a o vlivu jeho životních zkušeností na jeho literární tvorbu, ale i o obsahu děl, o pocitech, které žáci při čtení té či oné knížky zažívali. V rámci evaluační fáze lze hodnotit i přínos jednotlivých tutoriálů, v tomto ohledu je nutné situaci dobře korigovat, aby pozitivní zpětnou vazbu dostali všichni tutoři – tato fáze klade velké nároky zejména na pedagoga, který si musí v průběhu tutoriálů dělat pečlivé poznámky, aby dokázal podchytit pozitiva působení každého žáka, aby tak tutoriály mohly působit motivačně i na „slabší“ čtenáře či děti úzkostnější či s nezájmem o literaturu. Pozitivem uvedeného projektu je využití zájmu žáků o autoritu vrstevníka, možnost aktivního přístupu k práci, využití zájmu o skupinovou práci, působení prožitku a umožnění aktivní práce i méně průbojným žákům (pracují v menší skupince, která pro takové žáky představuje zdroj sociálního bezpečí, nečtou před celou třídou, nevystupují před autoritou učitele, mají možnost využít způsobu práce, který jim lépe vyhovuje). 5 Slovo závěrem Výše uvedený projekt je velmi dobře využitelný pro modifikaci v různém edukačním prostředí i s ohledem na různé charakteristicky cílové skupiny (jednotlivce), včetně zřetele na specifika konkrétního regionu. Modifikace projektů jsou závislé do určité míry na hlubších znalostech české literatury, lze je ale využívat i v rámci rodinné edukace s využitím běžných autorů, s nimiž se v naší klasické i moderní literatuře setkáváme. Princip projektů tkví v motivaci žáka různého věku ke čtení zábavnou formou, např. za pomoci navrhovaných projektů, které jsou založené na významu prožitku v životě jedince a podporují i vzájemnou interakci žáka s dalšími sociálními subjekty (vrstevníky, učitelem, rodiči). 121 Podpora čtenářství současného dítěte nebo i dospívajícího je bezesporu základem rozvoje čtenářské gramotnosti. Kromě aktivit, které díky kvalitním emociálním prožitkům podporují pozitivní vztah žáka ke čtení, je vhodné, aby učitelé usilovali o vytvoření příjemných podmínek pro spolupráci s rodiči a participovali i na aktivitách a projektech místních a regionálních knihoven či dalších společensky prospěšných organizací. 6 Literatura JOHNSON, R. T., JOHNSON, D. W. Effects of kooperative, competitive, and individualistic learning experiences on social development. Exceptional Children. 49 (4), ps. 323–329. 1983. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5. 219 s. PAVLÍČEK, T. (Ed.). Kdo jsem. Bohumil Hrabal: spisovatel – Čech – Středoevropan. Praha: Národní památník písemnictví, 2014. ISBN 978-80-87376-12-6. 95 s. PTÁČEK, P. Čtenářská dílna v Klokánku. Sborník abstraktů 3. studentské konference. Dostupné:http://vstvs.palestra.cz/data/V%C5%A0TVS%20PALESTRA_STUDENTSK%C3 %81%20KONFERENCE_%C4%8CERVEN%202014.pdf . 2014. ŠAUEROVÁ, M. Význam prožitku při podpoře čtenářství a čtenářské gramotnosti. In: ŠAUEROVÁ, M. (Ed.) Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití u vybraných cílových skupin. Praha: VŠTVS Palestra, 2013. S. 169 – 185. ISBN 978-80-87723-07-4. ŠAUEROVÁ, M. Individuální přístup v tělesné výchově jako prostředek motivace žáků k účasti na pohybových aktivitách. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.). Wellness, zdraví a kvalita života. Praha: VŠTVS Palestra, 2013. ISBN 978-80-87723-10-4. S. 151–159. ŠAUEROVÁ, M. Rozvíjení čtenářství u dětí mladšího školního věku – teorie a praxe rozvíjení čtenářství v podmínkách rodinné edukace. Praha: VŠTVS Palestra, 2014. ISBN 97880-87723-16-6. 255 s. TOMKOVÁ, A., MARUŠÁK, R., PROVAZNÍK, J. Spolupráce dětí 1. a 2. stupně ZŠ při rozvoji čtenářské gramotnosti. Praha: PedFUK, 2012. 196 s. ISBN 978-80-7290-582-9. VALENTA, J. a kol. Pohledy – projektová metoda ve škole a za školou. Praha: ARTAMA 1993. ISBN 80-7068-066-0. 61 s. Kontakt na autora Doc. PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D. Katedra pedagogiky a psychologie Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] 122 UPLATNĚNÍ ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY V PŘÍRODĚ U ROMSKÝCH DĚTÍ APPLICATIONS OF OUTDOOR EDUCATION FOR ROMANY CHILDREN Zuzana KORNATOVSKÁ Abstrakt: Text je věnován zážitkové pedagogice aplikované u romských dětí. Zhodnocuje čtyřleté zkušenosti autorky v této oblasti, tj. od roku 2010 pravidelně pořádaných víkendových kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí. Kurzů se zúčastňují chlapci a dívky ve věku 8–13 let v počtu 10 až 12 dětí. Skupina je složena převážně z romských dětí ze sociálně slabých rodin. Jsou zkoumány ukazatele vývoje romského dítěte ve vztahu k motorickému učení. Klíčová slova: Zážitková pedagogika v přírodě, dodržování norem, motorické uvolnění, integrace romských dětí, potřebnost reflexe, časový faktor, hra, spiritualita, katolická komunita. Abstract: The text is devoted to experience education applied for Romany children. It is evaluated author´s four-year experiences in this field, i.e. since 2010 regularly organized experience education weekend courses with the Romany children integration. In the courses boys and girls aged 8-13 years participate, in the number of 10 to 12 children per one course. The group consists mainly of Romany children from socially disadvantaged families. There are monitored and analysed indicators of the motor development in Romany child in relation to the motor learning. Keywords: Experience education in outdoor, norms acceptance, motor release, the integration of Romany children, the necessity for reflection, a time factor, play, spirituality, Catholic community. 1 Úvod, pole sociálního učení v řízených pohybových aktivitách Romské děti školního věku mohou mít v socializačním vývoji problémy. Zatímco kognitivní rozvoj může být přijatelně stimulován v rodině, sociální učení vyžaduje jiný druh zkušenosti, který nemohou zajistit sami rodiče. Hlavní činností dítěte ve školním věku je učení a s ním spojené nároky na psychické i sociální funkce jedince (Vágnerová, Strnadová, Krejčová 2009; Bender 2003). Záměrně a správně volené pohybové aktivity zážitkově pedagogického charakteru outdoorového se v průběhu integračních kurzů pro romské děti velmi dobře osvědčují, neboť vedou u romských dětí ke spontánnosti v pohybovém projevu a žádoucímu pocitu svobody, naplnění a respektu v komunitě dětí. 123 Cennými sociálními benefity projektového záměru jsou utvářené postoje romských dětí v rámci sociálního učení v médiu zážitkové pedagogiky. Jedná se o průnik postojů kognitivních - vnášení řádu do názoru na svět; hodnotových – uvědomování si vlastní hodnoty a sebepojetí; ego-obranných – ochrana před devalvací ega a sociálně adjustačních - být akceptovanou součástí sociální skupiny. Hlavním cílem je podchytit edukační rozměr zážitku ve smyslu polí sociálního učení v řízených pohybových aktivitách – Prožívání a ovládání emocí; Respektování individuálních rozdílů; Kooperace, konkurence a zvládání konfliktů; Přebírání rolí a jejich utváření; Porozumění pravidlům a jejich dodržování (Krejčí, 2011). Krejčí popisuje výše uvedená pole sociálního učení odděleně, v praxi pochopitelně dochází k prolínání a spojování popisovaných jevů. Je přitom předpokládán transfer do běžného každodenního života (např. fair play, spolupráce apod.). Z tohoto pohledu pak kontext intencionálního sociálního učení není chápán ve smyslu intervenčního programu, ale spíše ve smyslu interpretace a přístupu. Jedná se o princip pedagogické naděje k výchovné pozitivní změně. Pole sociálního učení v řízených pohybových aktivitách (srov. Krejčí, 2011): 1. Prožívání a ovládání emocí. Vítězství, prohra, úspěch či neúspěch bývají doprovázeny silným emočním napětím. Právě v herní situaci lze děti poznat lépe podle toho, jak prožívají a ovládají své emoce. Přirozeným způsobem se projeví, jak se dítě dokáže ovládnout, jak prožívá určité situace, do kterých byl postaven z hlediska edukační strategie. Z hlediska podpory zdraví svěřených dětí je důležité s nimi pracovat tak, aby pozitivní emoce byly posíleny, negativní potlačeny. Pozitivní emoce při pohybových činnostech zvyšují aktivitu dětí a motivují k činnostem dalším. Záměrem je zaktivizovat dítě nejen pro sebe samotné, ale i pro ostatní členy skupiny. 2. Respektování individuálních rozdílů. Nutnost vyrovnat se s určitými rozdíly mezi jednotlivci dává další podněty k záměrnému sociálnímu učení. Instruktor by měl vést své svěřence tak, aby dokázali jednak rozlišovat příčiny individuálních rozdílů a jednak tyto rozdíly akceptovat. Jsou-li určité individuální zvláštnosti ostatními pochopeny, jsou lépe akceptovány a je na ně pohlíženo jako na normální. 3. Kooperace, konkurence a zvládání konfliktů. V konfliktních situacích, které při pohybových hrách v přírodě mohou vzniknout, si děti osvojují žádoucí prvky sociálního chování. Je však potřebné edukačně navodit takové řešení konfliktních situací, které vede ke klidnějšímu, přizpůsobivému a tolerantnímu chování. Je oceňována snaha nepodvádět a umět spolupracovat. Je třeba připomenout, že touha zvítězit ve hře může vést až k agresivitě, ke snaze podvádět apod. Tyto snahy by neměly instruktorům unikat. Doporučujeme vzniklé konflikty řešit společně tak, aby se účast instruktora na vyřešení konfliktu postupně zeslabila. Jde o to nemít neustále nad sebou „dozírající osobu", která za mne problémy řeší. Velmi cenné je také poznání, že ne každý problém je možné vyřešit ke spokojenosti všech, že je třeba nalézat kompromisy, případně umět ustoupit. 124 4. Přebírání rolí a jejich utváření. Změna role dítěte ve hře (kapitán, rozhodčí, brankář, aj.) může určitého jedince postavit do „zcela jiného světla“ a kladně ovlivnit pozici či statut dítěte ve skupině. Změna rolí by měla proto být instruktorem promyšleně rozdělena, nemělo by docházet k upřednostňování některých dětí. Z různých důvodů (nedostatek času, nezájem apod.) je zanedbáváno poznávání a zkoumání dětské nejistoty, strachu, úzkosti. Chápajícím přístupem může instruktor tyto negativní psychické stavy měnit a poznat jejich příčiny. Z pohledu teorie rolí narůstá schopnost dítěte role přebírat a ztvárňovat, tj. přizpůsobovat se změnám, ale také určité role odmítat. Umět odmítnout určitou roli je nesmírně důležité zejména v resocializačním procesu u dětí se sklony k patologickým jevům v chování. 5. Porozumění pravidlům a jejich dodržování. Předpokladem úspěšného podílení se ve hře je fakt, že každý zná pravidla činnosti. Pravidla mohou mít charakter morální (např. hrát fair play), konstitutivní (např. určený počet dovolených zákroků ve hře) a strategický (např. zvolení vhodné taktiky ve hře). Pohybové hry jsou tedy chápány jako jakési sociální hry, jejichž pravidla děti dodržují a aktivují tím své chování. Výchovně cenné jsou situace, kdy děti samy mají možnost se podílet na určování pravidel hry nebo na jejich změně. Sociální učení není jen jakýmsi doprovodným vedlejším produktem řízeného pohybového učení, ke kterému dochází zdánlivě automaticky, ale je cíleným prostředkem rozvoje prosociálního chování ve smyslu podpory zdraví. Véle již v roce 1995 uvádí ve svých závěrech, že podle pohybového chování můžeme usuzovat i na psychické procesy sledovaného člověka, na jeho intelekt, na jeho motivační pochody. Autor upozorňuje, že pohybové chování má i význam sdělovací. Pohyb je komunikačním prostředkem, kterým lze sdělovat informace. Sdělovací význam pohybu vede k tomu, že se aktivita pohybové soustavy jedince přizpůsobuje aktivitě ostatních. Tím vzniká vedle individuálního motorického chování i intra individuální chování sociální. Cvičitelé či trenéři by měli být upozorňováni na skutečnost, že pohybové učení zprostředkovává nejen změny v pohybových dovednostech, ale působí i změny v psychice a v sociálním chování žáků. Důležité je, že dítě postavené před konkrétní herní problém jedná a vytváří si tak určitý postoj k dané situaci. Ať herní výzvy přijme či ne, vždy se dostává do integrace s ostatními členy skupiny, kteří poskytují bohatou zpětnou vazbu. Stejně tak má možnost dítě ve hře uvědomit si své reakce ve vypjatých situacích, které bývají často nečekaně překvapivé a umožňují mu nahlédnout hlouběji do svého já (Jirásek 2001). V našich kurzech zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí jsou podporovány především takové zážitky, které můžeme označit za pozitivní pro společnost i pro dítě, prohlubující sebepoznání a formující osobnost dítěte k harmonii. 125 2 Zážitková pedagogika v přírodě a stimulace bio-psycho-sociálního a spirituálního rozvoje dítěte Zážitková pedagogika vytváří situace, které dítěti umožňují vlastním, originálním a konkrétním „prožitím“ odhalit neznámé oblasti vědomí, získat empirické poznatky (Vážanský 2012). Veškeré edukační vlivy zážitkové pedagogiky pro děti by měly směřovat k vyváženosti fyzického, mentálního, sociálního a spirituálního zdraví s ohledem na věková specifika konkrétních dětí. Termín normalita je v obecné rovině obtížně vymezitelný. Obvykle se za normální považuje to, co je nejbližší nejčastěji se vyskytujícímu jevu. Za normální se dále považuje shoda s obecným očekáváním společnosti nebo funkčností. Vzhledem k charakteristice osobnosti je tak vlastně posuzována role daného člověka v sociálním kontextu (Hartl, Hartlová 2010). Vágnerová uvádí, že sociokulturní pojetí normy závisí na komplexu norem a očekávání dané společnosti. Za normální bývá považováno to, co odpovídá běžným představám o plnění určité sociální role nebo o chování, které by bylo v dané situaci vhodné. Toto pojetí normality vyjadřuje vázanost společnosti na hodnoty a normy střední a vyšší sociální vrstvy, zbytek společnosti je nemůže podstatněji ovlivnit. Sociokulturní norma se odráží ve stereotypech postojů k odlišným lidem, jejichž chování bývá častěji posuzováno jako nepřijatelné a abnormální. Je tak hodnoceno proto, že se vymyká běžnému očekávání, nebere v úvahu další souvislosti a důsledky. Za měřítko poruchy se pak považuje míra neschopnosti dělat to, co je zde považováno za důležité (Vágnerová a kol. 2004). Velmi důležitým mezníkem v životě každého dítěte je vstup do školy. Dítě získává roli školáka a s ní i větší prestiž než mělo v předškolním věku. Intencionální edukační programy dávají romským dětem možnosti k rozvoji základních vědomostí a dovedností (Vágnerová, Strnadová, Krejčová 2009). Emoční a motivační procesy dětí jsou ovlivněny kvalitou prostředí, což lze sledovat ve velkých rozdílech ve prospěch dětí vychovávaných v sociálně silné rodině oproti dětem z rodin sociálně slabých. Termín pseudooligofrenie označuje stav dítěte, u něhož došlo k zaostávání vývoje rozumových schopností ne na základě poškození mozku, ale na základě sociálního strádání, což může být případ dítěte ze sociálně slabé rodiny. MacCabe, Lambe, Cnattingius (2010) uvádějí, že problematické a chudé kontakty s vrstevníky, patologické prostředí, patologické chování rodičů, nevhodné socializační působení zejména ve spojení s ADHD poruchami, jako jsou např. dyslexie, dysgrafie a dysortografie apod. vedou k zaostávání progresu učení. Poruchy ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) jsou typické neurovývojovými odchylkami centrální nervové soustavy a porušením funkcí neurotransmiterových systémů (noradrenegního a dopaminergního), dříve byly označovány diagnózou LDE nebo později LMD. Tyto poruchy jsou spojovány s projevy jako např. deficit pozornosti, impulsivnost, neúčelné pohyby, emocionální labilita, atd. ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí dítěte (Duffy et al. 2012). Prevalence zaostávání pozornosti a rozumových dedukcí však může vést k nespecifickému vývoji psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Vedle tělesného zdraví a fyzické kompenzace přinášejí zde pohybové aktivity kompenzaci psychickou a sociální (Hassan, Agha, Langley, et al. 2011). Kognitivní procesy romských dětí se vyznačují řadou specifik, především v oblasti myšlení a paměti. Pokud jsou podporovány pozitivní projevy dítěte, rozvíjí se velmi dobře. Naopak, pokud je dítě odmítáno a frustrováno, může to vést až k sociální maladaptaci a uzavřenosti. Je nutností, aby dítě zažívalo úspěch, úspěšnou komunikaci, a to nejen doma, ale i mezi vrstevníky (Šauerová, Špačková, Nechlebová 2013). 126 2.1 Cíle víkendových kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí Hlavním cílem je zdravotní a sociální podpora romského dítěte. Cílem v kurzech zážitkové pedagogiky s využitím přírodního prostředí je dosahovat optimálního individuální rozvoje romského dítěte ve všech úrovních s co nejvyšší možnou mírou zdraví a kvality života. Jde o to motivovat nejen romské dítě, ale také rodiče a rodinné příslušníky či další pěstouny k spoluzodpovědnosti za udržení a podporu zdraví ve smyslu aktivního životního stylu. Hlavními cílovými benefity jsou pak adekvátní pohybový režim, prevence toxikománií a škodlivých návyků, rozvoj komunikace a duševní hygieny, výchovy k rodičovství a v neposlední řadě vypěstování způsobů chování a postojů křesťanské lásky a porozumění. 2.2 Metody a organizace víkendových kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí Organizace víkendových kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí je podpořena Římskokatolickou farností Kaplice. Jedná se zejména o poskytnutí velmi vhodných prostor „Diecézního centra života mládeže“ v krásném přírodním prostředí se základním sportovním vybavením, oslovení a zajištění dětí i instruktorů. Kurzy zážitkové pedagogiky jsou pravidelně pořádány od roku 2010 jako třídenní víkendové kurzy začínající v pátek odpoledne a končící v neděli odpoledne. Během kurzů jsou zkoumány ukazatele vývoje romského dítěte ve vztahu k motorickému učení. Monitoring těchto ukazatelů pokračuje ještě v následujících dvou letech, kdy bude analyzován a vyhodnocen. Jedná se o následující baterii metod uplatňovaných na začátku a na konci každého kurzu: Motorické testy obratnosti (Měkota, Kovář 2002) Test nedokončených vět (Válková 2000) PedsQL – Pediatrický dotazník kvality života (Varni, Burnwinkle, Seid 2004) Kurzů se zúčastňují chlapci a dívky ve věku 8–13 let v počtu 10 až 12 dětí. Skupina je složena převážně z romských dětí ze sociálně slabých rodin. Příroda je přirozeným prostředím obklopující a zároveň stimulující dítě i celou lidskou komunitu v kurzu. Hanuš zdůrazňuje, že výchova v přírodě se nespokojuje pouze s ekologií (jako s vědou zabývající se vzájemnými vztahy a vzájemným působením organismů a prostředí), ale překračuje tuto úroveň k hluboce vnímanému a intenzívně působícímu prožívání. Dává prožitkům opravdovost a stává se motivujícím faktorem, přirozenou pobídkou ke zdolání překážek, výzvou k životu. Opravdovost, a tedy pravda, se stává neodmyslitelnou součástí výchovného procesu. Reálnost přírody staví dítě před mnoho možností, ze kterých však nejde couvnout, vymluvit se či oklamat. Zcela přirozeně jsou zde oslovovány všechny složky osobnosti včetně hodnotové orientace a etických přesvědčení (Hanuš, Jirásek 1996). Romské děti získávají tyto „opravdové“ zážitky aktivním zapojením do různých činností, nejčastěji ve formě zážitkově padagigické hry. Ve hře se setkávají s různými rolemi, situacemi, se kterými v běžném životě mnohdy zápasí. Mají možnost získat zkušenost, jak v podobných situacích jednat. Výhodou her v zážitkovém programu je relativně bezpečná zkušenost a transfer do reálného života. Zážitkové programy by měly být zajišťovány vždy zkušenými instruktory proškolenými v oboru zážitkové pedagogiky a pohybového učení viz Tabulka 1. 127 Ve skupině dětí dospělí mnohdy zcela automaticky přebírají vedoucí roli. Každý přináší do skupiny své potřeby a svou osobitost. To platí i o instruktorovi a jeho stylu vedení žáka. Styl vedení může být různý od autokratického, autoritativního, demokratického až k liberálnímu typu. Všechny uvedené styly mají svá negativa i své opodstatnění v určitých edukačních situacích v řízených pohybových aktivitách. Lze hovořit o kontinuu stylů vedení od autokratického vedení „pevné ruky“ až k vedení svobodnému, volnému. Tabulka 1 Příklad rámcového programu zaměřeného na zážitkovou pedagogiku Dopolední program Odpolední program Den 7:00 10:00 10:15 - 12:00 1. 13:30 - 15:30 Příjezd, ubytování Fotodokumentace probíhá průběžně v celé délce kurzu Ohnivci: úprava ohniště, příprava ohně Seznámení se střediskem a okolím, Icebreakers a zahřívací hry 2. Ranní jógové protažení v přírodě, ranní mše Pouštění draků, pohybové hry na louce, zpívání s pohybovým vyjádřením Procházka v přírodě, sledování krajiny, zaposlouchání se do přírody 3. Ranní jógové protažení v přírodě, ranní mše v kostele Pouštění draků, hra s výstupem na vrchol hory, zpívání s dětmi Vyhodnocení, Zhodnocení odjezd, Pozitivní reflexe ve skupinové dynamice Večerní program 16:00 - 18:00 19.30 Hry důvěry: realizace her důvěry v terénu. Co jsou to tak zvané červené nitě? Úvod do hry Tajný přítel, Amálie Slavnostní zapálení ohně, legendy a příběhy týkající se ohně, tance Hand painting/ Land art: teoretický úvod, seznámení materiály pomůckami Praktická tvorba. Zpětná reflexe Noční obloha, sledování a výklad hvězd Schopnost přizpůsobit styl vedení konkrétní herní situaci a potřebám dětí je u instruktorů zážitkové pedagogiky věc velmi cenná. Instruktor má zvažovat, kdy jednat autokraticky, kdy demokraticky a kdy se neplést do vedení dětí vůbec. Vědět, kdy má ten který styl své opodstatnění je známkou zážitkově pedagogické kompetence instruktora. V tomto směru je pro nás velmi inspirující systém didaktických řídících stylů v tělesné výchově, a to především pro svou komplexnost a univerzálnost upotřebení. Pojem didaktický 128 styl zavedl pro oblast tělesné výchovy v našich podmínkách (Dobrý 1992). Podle Dobrého „Didaktické styly představují uspořádání proměnných řídících činností edukátora a činností žáka s ohledem na dosahování specifických výchovně vzdělávacích cílů“ (Dobrý 1992). Didaktickému stylu je podřízen výběr postupů, metod a organizačních forem. Didaktické styly tvoří „spektrum“ a mají význam tehdy, jsou-li využívány jako spektrum komplementárních (vzájemně se doplňujících) stylů. Žádný z nich není absolutizován. Každý má své zdůvodnění v konkrétní didaktické situaci. Uvádíme v následujícím přehledu didaktické řídící styly, které v našich kurzech využíváme: 1. Didaktický styl příkazový Jedná se o direktivní řízení činnosti dítěte. Instruktor přesně vymezuje úkoly, dává pokyny, informuje. Dítě se snaží určenou činnost provádět podle pokynů. Většinou jsou zapojeny všechny děti ve skupině. Z hlediska organizačního je tento styl pro instruktora nejjednodušší, projevuje se dobrou formální kázni dětí. Instruktor však provádí veškerá rozhodnutí za dítě, čímž omezuje jeho aktivitu, vlastní volbu, neponechává dítěti žádný prostor pro rozhodování. Sociální klima je strnulé, může mít znaky drilu. Tradičně je, bohužel, tento styl spojován nejčastěji právě s pohybovým učením. Má své opodstatnění v situacích zvýšené bezpečnosti dětí, v situacích nekázně dětí, v případě kdy instruktor teprve poznává svou skupinu dětí. 2. Didaktický styl praktický (tzv. úkolový) Dítěti je předveden herní pohybový úkol, který pak plní. Nastává zde okamžik, kdy dítě se může zapojit do organizace hry tím, že volí vlastní tempo, rozmístění v prostoru apod. Instruktor získává čas na kontrolu, opravování chyb, na postřehnutí individuálních zájmů a snahy dítěte. 3. Didaktický styl reciproční Tento styl je odlišný od ostatních volbou hodnotícího pozorovatele. Těmi jsou jednotlivé děti samy. Děti jsou rozděleny do skupin po dvou, po třech, kdy jedno dítě je „pozorovatel“, který hodnotí ostatní, opravuje jejich chyby, radí jim. Pozorovatele v procesu učení střídáme, zpočátku jim pomáháme s hodnotícím postupem. Je třeba přesně předem vymezit jak a co hodnotit. Po určité době se děti do role pozorovatele dobře vpraví. Výhodou stylu je, že děti ztrácejí ostych a osvojují si dobrou pozorovací schopnost, klíčové momenty hry a dovedností, což se pozitivně odráží následně v jejich vlastní sebekontrole. 4. Didaktický styl se sebehodnocením Navazuje na předcházející didaktický styl. Dítě si po ukončení cvičení snaží uvědomit své provedení, a tak lépe poznává vlastní možnosti. Po konzultaci s instruktorem je motivován ke zlepšení. Kontrolu správnosti provádí instruktor na požádání dítěte. 5. Didaktický styl s nabídkou Podstatou tohoto stylu je, že nabízíme dětem několik různě obtížných variant dané pohybové dovednosti. Dítě samo rozhoduje o své výkonnostní úrovni, rozhoduje, na co stačí. 129 Po výkonu se děti samy hodnotí, korigují tak rozhodnutí jak pokračovat při dalším pokusu. Tento styl děti vysoce aktivuje. Instruktor kontroluje, radí, povzbuzuje. Následující didaktické styly (6., 7., 8., 9.) zcela mění roli dítěte ve hře a přináší nové zážitku spojené s objevením (moment „Aha!“). Dítě s dopomocí nebo zcela samostatně řeší zadané úkoly, často velmi tvořivě. Je tak překračován tzv. „Kognitivní práh“ dítěte. 6. Didaktický styl s řízeným objevováním Instruktor nesděluje veškeré instrukce a možnosti řešení daného pohybového úkolu. Vhodně voleným postupem (podněcováním otázkami apod.) vede děti k samostatnému objevení řešení. Správné řešení je pak neprodleně oceněno a upevňováno. Děti mohou pracovat ve skupině nebo jednotlivě. Ve hrách vede tento styl k rozvoji taktického myšlení a anticipaci. 7. Didaktický styl se samostatným objevováním Navazuje na předcházející styl tím, že řešení problému provádí dítě zcela samo, bez závislosti na podnětech instruktora. V zážitkově pedagogických hrách většinou existuje více způsobů řešení. To aktivuje děti ke hledání různých alternativ a tvořivému řešení situací. Také zde je správné řešení dítěte oceněno a upevňováno. Děti mají právo prezentovat své osobité řešení. S tím je třeba počítat v časové rozvaze hry. 8. Didaktický styl s autonomním rozhodováním V rámci tohoto stylu dítě samostatně - po náležitém objasnění instruktorem - určuje hru, pravidla nebo vymezuje problém, který chce řešit. Vzniká tak individuální zážitkový program, jehož autorem je dítě samo. Tento styl představuje ve spektru didaktických stylů opět významnou změnu. Děti navrhují např. pohybové hry, které by chtěly hrát, popřípadě upravují pravidla apod. Tento styl předpokládá menší počet dětí ve skupině. 9. Didaktický styl autonomním rozhodováním o volbě stylu Tento didaktický styl předpokládá u dítěte již určitou zkušenost ze dříve absolvovaných kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě. Na základě předchozích získaných zkušeností, dovedností a zážitků dítě samostatně (nebo skupina dětí) navrhuje styl, ve kterém chce činnost realizovat. Role instruktora se zde stává rolí konzultanta o záměrech, výběru hryčinnosti, jejího řešení. Tento styl má vyústit i v činnost mimo rámec kurzů, v činnost ve volném čase dítěte, kdy dítě/skupina dětí i bez přítomnosti instruktora se věnuje hře a pohybové činnosti. V ideálním případě se jedná se o hru ve smyslu „Play“, tj. o hru s co možná nejmenším počtem omezujících faktorů. Jirásek uvádí, že výhodou hry je její omezení v čase a fakt, že je možné z ní kdykoliv vystoupit (Jirásek 2004). 2.3 Diskuse k projektovému záměru „Integrace romských dětí prostřednictvím kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě“ Projektový záměr „Integrace romských dětí prostřednictvím kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě“ je založen na bázi rozvoje kreativity, týmové spolupráce, 130 komunikativních dovedností, sociálního cítění a dalších vlastností potřebných v každodenním životě. Umístění hry do přírodního prostředí podporuje a rozšiřuje sociální vnímání a aktivní interakce mezi dětmi, přírodou a dospělými. Pohybové učení zde probíhá přirozeným způsobem, tedy řešením situací podněcujících nové dovednosti a způsoby jednání (Jirásek 2005). Domníváme se a předkládáme k diskusi, že v současné době interkulturní postmoderní společnosti by měla být výchova každého dítěte vedena v duchu rovnoprávnosti a přátelství. Zdůrazňujeme v tomto kontextu opět, na základě námi vedených kurzů zážitkové pedagogiky pro integraci romských dětí, využívat maximálně přírodní prostředí. Nám se osvědčila kombinace hornaté krajiny s okouzlujícími výhledy. Tato místa, u všech účastníků kurzu oblíbená a do obsahu kurzů zakomponovaná se stávají symbolikou osobní cesty – krásný výhled je spojen s výstupem - námaha výstupu je odměněna podobně jako námaha na cestě života přináší krásu proměny a osvojení nového. Dále louky a volný prostor pro možné pozorování přírody a hvězd, ale také pro drakiády apod. otevírají prostor lidského, ještě dětského, „Self“. V souvislosti s přírodním prostředím využíváme v našich kurzech zážitkové pedagogiky vhodně v kontextu zážitkově pedagogických her kombinaci pěti přírodních „živlů“. Jak se projevují? Jak na nás působí? Jsou jejich aspekty projevovány v člověku? Jak se projeví ve hrách? Příklady aplikací: ZEMĚ – symbol pro pozorování, doteky a tvarování. Kameny, hlína, stromy, rostliny, potrava. Land art, kresby a fotografie přírody. Barvy a vůně. Ochrana země. VODA – symbol pro očistu a křest. Co nás křísí k životu? Např. využití klidu čisté hladiny jako symbolu čisté klidné mysli. Rozvlněná hladina neodráží věrně břehy. Stejně tak „rozvlněná (rozrušená) mysl neodráží skutečnou realitu světa. OHEŇ – důležitý symbol pro slavnost, pro světlo, pravdu, osvícení. Jaké jsou životní slavnosti? Jak je v nich „oheň“ využit? Vzájemnost, sbližování. Význam pravdy. VZDUCH – symbol životadárné kvality. Ochrana přírody. Význam čistého vzduchu – odkyselení organismu, hygienické normy pro pobyt venku, v přírodě. Oživení, vitalita. ÉTER – symbol prostoru a svobody. Co nás rozděluje, odděluje. Jak stavíme „zdi“ neporozumění. Co znamená prostor vnějšího světa a prostor vnitřního světa. Pochopení, že tyto světy lze propojit v zážitku duchovním, v zážitku svobody. Zbavení se komplexů. Jako poněkud zvláštní komponenty kurzů zážitkové pedagogiky v přírodě se mohou jevit tanec a jóga. Pokud se však jedná o kurzy zážitkové pedagogiky v přírodě s integrací romských dětí, pak zařazení těchto komponent se stává intencionálně zřejmým. Tanec je důležitou součástí sebevyjádření a sociálního kontaktu romských dětí. Je ceněn pro možnost spontánního pohybového uvolnění a katarze. Může být součástí rozvoje talentu. Při jeho nácviku je výrazně podporována schopnost koncentrace a zapamatování. Je stimulována fantazie a tvořivost. Součástí může být i nácvik společenského chování – pozdrav, vyzvání k tanci, chůze ve dvojici, tanec ve dvojici a tanec ve skupině (např. kolový, v řadě, apod.). Osvojování si jednoduchých jógových cvičení v pomalém tempu, v souladu s dýcháním s akcentem na rozvoj rovnováhy a relaxačních technik má vysoký účinek na 131 rozvoj a zlepšení psychické stability romských dětí. Také zde je důležitou součástí imaginace a hra. Představa „stromů“, „zvířat“, „slunce a měsíce“ je motivací k provádění cviků a umožní jejich zapamatování. Jógová cvičení jsou typická podporou individuálního rytmu a tempa cvičení. V józe také platí jako důležitá zásada nesrovnávat se s jinými, ale respektovat sám sebe a své možnosti. Podle potencionálu dítěte jsou uplatňovány různé varianty obtížnosti ásan (cvičení). Tím je zlepšováno svalové čití a prostorová orientace. Lze také navázat v zážitkově herních blocích na historický kontext původu Romů/Dórů, jejich kultury ve starověké Indii. Jejich příchod do Evropy a souvislosti s indoevropskými jazyky a kulturou. Základní systémové body organizace kurzu: V úvodní části kurzu a pak každé ráno probíhá přivítání dětí, nejčastěji v kruhu a seznámení s činnostmi na daný den. Pak následuje motivace k obsahu činností a her. Před každým herním blokem je provedeno zahřátí „warming up effect“ ve smyslu naladění, motivace, těšení se na nové. Instruktor volí vzhledem k možnostem dětí ještě před zahájením herního bloku průpravná cvičení ve smyslu rozložení činnosti na operace a i jejich spojování, zopakuje zjednodušený způsob vykonávání činnosti a její postupné stupňování z hlediska náročnosti. V hlavní části herního bloku pak instruktor volí různé metody (ukázka, výklad, rozhovor, vlastní cvičení, kontrola provedení, aj.), dále např. metodu příkladu, vzoru, přesvědčování, povzbuzování (stimulace), metodu kooperace, metodu rituálů, odměn, úkolů atd. Instruktoři mají mít podrobně promyšlený postup zážitkově pedagogických bloků v přírodě k dosažení cílů kurzu – mimo jiné je velmi potřebné stanovit didaktické styly, organizační členění hry, její prostorové uspořádání, zvolit formu a způsob ukládání úkolů, přípravu pomůcek. K tomu slouží pravidelné pracovní porady instruktorů (tříčlenný tým pro celý kurz). V závěrečném dnu kurzu je důležité správně zvolit, načasovat a vymezit dostatek času pro „calming down effect“ kurzu (tj. zklidnění a „překlenutí“ do běžného všedního života), např. rozjímání v jarní/podzimní přírodě, využití „Land art, mše pod širým nebem, apod. V slavnostní nedělní náladě loučení (nejlépe opět v kruhu - v sedu, ve stoji) neopomeneme naznačit, co nás čeká příště, zadat úkol, co opakovat, apod. Jednoznačnými pozitivy kurzů zážitkové pedagogiky s integrací romských dětí je jejich překvapivě rychlý průběh motorické učení, velký rozsah pohybových dovedností, se kterými tyto děti do našich kurzů již vstupují. Dále pak je to spontánnost v pohybovém projevu, viditelný pocit svobody, naplnění, uvolnění. Příjemnými výsledky jsou pro nás také projevy skromnosti těchto dětí a jejich ochota a schopnost dělit se s ostatními. Výrazným pozitivem je pak fakt, že jsme se dosud nesetkali v kurzech s projevy agrese romských dětí. Jistě zde hraje velkou roli pravidelná práce s těmito dětmi v rámci křesťanské komunity během roku. Problémy, se kterými je asi třeba počítat v případě pořádání podobných kurzů, je mnohdy nevhodné vybavení romských dětí k outdoorovým aktivitám (oblečení, obuv, apod.) a snahy o segregaci romských dětí v přítomnosti dětí ostatních. V neposlední řadě je pak třeba počítat s problémy s usínáním a vstáváním v daný čas. Jedná se o narušení cirkadiánních rytmů. Tyto problémy jsou řešitelné. Vyžadují však dlouhodobou trpělivost v práci instruktorů a určitou vynalézavost v organizační a motivační oblasti práce s dětmi. 132 3 Závěr Mnozí lidé pohlížejí na řešení účasti romských dětí v pohybovém učení v rámci zážitkové pedagogiky v přírodě jako na obtížněji řešitelnou problematiku. Naše dlouhodobé zkušenosti však dokladují, že při zachování veškerých zásad běžně uplatňovaných pohybových aktivit v přírodním prostředí, jako jsou např. pohybové hry. Není sporu o tom, že organizátoři těchto aktivit jsou postaveni před řešení nelehkých úkolů už z toho důvodu, že u nich profesní příprava chybí nebo její dosavadní systém nedokázal do svých kurikul tuto problematiku odpovídajícím způsobem vstřebat. Lze také doporučit publikované návody (Ješina, Kudláček 2011), avšak tyto by měly být přijímány jako podnět při hledání nových cest a zlepšení kooperativního prostředí ve volnočasových aktivitách dětí. Zejména je důležité, aby děti odcházely z programů posíleny efektivním a účinným zatěžováním organismu v příjemné atmosféře naplněné spoluprací a snahou po dosažení společných cílů (Górny 2013; Tůma, Štefanko 2014). Jirásek uvádí, že klíčovou roli v zážitkových programech má tzv. „review“, což je zpětný pohled na hru, poskytující velké množství zpětných vazeb. Tím, že problémy v hrách bývají náročnější než v běžném životě, rozvíjí dítě svoji odolnost, posunuje své hranice sociálních kompetencí a získává zdravé sebevědomí (Jirásek 2005). Doporučujeme proto kurzy s integrací romských dětí realizovat v duchu tradičních hodnot zážitkové pedagogiky - lásky, chápání života ve smyslu „Líla“ (hra), příroda-hraspiritualita, jak je v českém prostředí uvádějí autoři Jirásek (2001), Neuman (2014), v zahraničí pak Górny (2013), Hughes (2003). Koherentní návaznost kurzů je dalším nezbytným předpokladem úspěchu. Doporučujeme na základě našich výsledků pořádat vždy jeden jarní a jeden podzimní kurz („otevírání“ a „zavírání“ přírody) a v mezidobí pravidelnou práci s dětmi (v našem případě např. v katolické komunitě). Výše uvedené kurzy jsou i cestou k pozitivní intervenci v rodině, neboť ta je hlavním fenoménem v transformaci osobnosti. Velemínský uvádí, že výchovný proces nelze jednoznačně definovat, lze však definovat nesprávné výchovné směry, které mají za následek psychické nebo sociální selhání (Velemínský 2011). Doporučuje brát v úvahu obecnou koncepci pozitivního rodičovství a obnovy lásky v rodině, např. podle kodexu Prekopové, 2009. Dovolujeme si proto i my zakončit celý text „Desaterem“ obnovy lásky v rodině podle Prekopové: 1. Přijímej sám sebe takového, jaký jsi, a měj se rád, i když chybuješ. 2. Přijímej rodiče takové, jací jsou, a přijmi je v úctě, i když chybují. 3. Přijímej partnera i s jeho rodinou takové, jací jsou, a přijmi je v úctě, i když chybují, neboť bez nich by nebyla ani tvá současná rodina. 4. Věz, že každý člověk v systému své rodiny má nezaměnitelné místo, kterého se mu dostává již jeho příchodem. 5. Věz, že početí dítěte je aktem přijetí a žití bezpodmínečné lásky k dítěti. Vnímej jedinečnost těhotenství každé ženy a dávej jí podporu na této nelehké cestě. 6. Tak, jako děloha dává pevné hranice tvému dítěti, i ty mu dávej zažít tuto nepostradatelnou jistotu, bezpečí a důvěru ve své náruči. V pravý čas však dopřej dítěti svobodně se odloučit, dej mu možnost rozvinout se a podpořit ho v jeho zvědavosti, podnikavosti a tvořivosti. 7. Dbej na to, aby tvé vyjadřování bylo jednoznačné; tvé ano je ano, tvé ne je ne. 8. Uč se, že nejprve je důležité vnímat a vyjadřovat své vlastní pocity plynoucí ze vztahu, aniž bys toho druhého kritizoval, odsuzoval a ponižoval. Bez toho se nemůžeš 133 emočně konfrontovat a vcítit do druhého. Dbej na to, abys proměnil hádku v usmíření dříve, než slunce zapadne. 9. Věz, že trestáš-li dítě bitím, posíláním pryč, mlčením, ignorací a zastrašováním, dítě se cítí opuštěné, nepřijaté a bez lásky. Vychovávej dítě ne ve strachu a pod tlakem, ale v atmosféře lásky a radosti. 10. Žij výše uvedené v jednotném spojení s tvojí rodinou, a tím dávej svým dětem vzor. Takto my lidé pěstujeme a obnovujeme bezpodmínečnou lásku v rodině. (Prekopová 2009, in Velemínský 2011). 4 Literatura BENDER, W. N. Learning Disabilities: Characteristics, Identification and Teaching Strategies. Ed. 5. Boston: Pearson, 2003. 480 s. ISBN 978-0205388561. DOBRÝ, L. Co víme o spektru didaktických stylů? Těl.Vých.Sport.Mlád., 1992, č.8 s. 1-8. DOWLING, S., S. MENKE, R. McCONKEY a D. HASSAN. Sport and Disability: The Special Olympics Youth Unified Sports Programme. In: HASAN, D., a J. LUSTED. Managing Sport Social and Cultural Perspectives. London: Routledge. 2013. 108-127 p. ISBN 978-0-415-57216. DUFFY, A. et al. The Nature of the Association Between Childhood ADHD and the Development of Bipolar Disorder: A Review of Prospective High-Risk Studies. Am J Psychiatry. 2012, 169 (12) 1247-1255 ISSN 1535-7228. GÓRNY, M. Estetika pohybu dětí se zrakovým postižením Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 205 s. ISBN 978-80-244-3645. HARTL, P., H. a A. HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010. 572 s. ISBN 978-80-7367-686-5. HUGHES, J., D. No Standing Around in My Gym - Lesson plans, games, and teaching tips for elementary physical education. Champaign, IL: Human Kinetics, 2003. 151 s. ISBN 978-07360-4179-9 JEŠINA, O. a M. KUDLÁČEK. Aplikovaná tělesná výchova. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 180 s. ISBN 978-80-244-2738-6. JIRÁSEK, I. Filozofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 355 s. ISBN 80-244-1176-8. JIRÁSEK, I. Prožitek a možné světy. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 125 s. ISBN 80-244-0256-4. JIRÁSEK, I. Vymezení pojmu Zážitková pedagogika. GYMNASION Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2004, 1, 6 – 16. ISSN 1214 – 603X KREJČÍ, M. Výchova ke zdraví – strategie výuky duševní hygieny ve škole. Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2011. 258 s. ISBN 978-80-7394-262-5. MACCABE, J. H., M. P. LAMBE, S. CNATTINGIUS et al. Excellent school performance at age 16 and risk of adult bipolar disorder: national cohort study. Br J Psychiatry. 2010, 196 (2):109-115. ISSN 1472-1465. MĚKOTA, K. a K. KOVÁŘ a kol. Unifittest (6-60): příručka pro manuální a počítačové hodnocení základní motorické výkonnosti a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 65 s. ISBN 80-863-1718-8. 134 NEUMAN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2014. 248 s. ISBN 978-80-262-0628-6. ŠAUEROVÁ, M., K. ŠPAČKOVÁ a E. NECHLEBOVÁ. Speciální pedagogika v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-4369-1. VÁGNEROVÁ, M. a kol. Psychologie handicapu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004. 230 s. ISBN: 80-718-4929-4. VÁGNEROVÁ, M., I. STRNADOVÁ a L. KREJČOVÁ. Náročné mateřství – být matkou postiženého dítěte. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 333 s. ISBN: 978-802-4616-162. VÁLKOVÁ, H. Skutečnost nebo fikce? Socializace mentálně postižených prostřednictvím pohybových aktivit. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 64 s. ISBN 80-244-0117-7. VARNI, J. W., BURNWINKLE, T. M., a M. SEID. The PedsQL 4,0 as a school population health measure: Feasibility, reliability, and validity. Qual Life Res. 2004, 15 (3):203-215. ISSN 1530-1567. VÁŽANSKÝ, M. Role pedagoga při předcházení deliktům problémových žáků. In SOCIÁLIA 2012. Rodina a sociálně patologické jevy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2012, s. 454--460. ISBN 978-80-7435-232-4. TŮMA, J., ŠTEFANKO, P. 2014. Záujmové aktivity žiakov na základné škole. In HOŠEK, V., TILINGER, P. Wellness, zdraví a kvalita života. Praha: VŠTVS Palestra, 2014, s. 165-171. ISBN 978-80-87723-10-4. VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 1997. 272 s. ISBN: 978-80-7169-256-0. VELEMÍNSKÝ, M. Celebritami proti své vůli. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 124 s. ISBN 978-80-7387-447-6. Kontakt na autora Mgr. Zuzana Kornatovská, Ph.D., DiS. Katedra výchovy ke zdraví Pedagogická fakulta Jihočeská univerzita Dukelská 9 371 15 České Budějovice [email protected] 135 TRÉNINGOVÉ AKTIVITY PEER MEDIÁCIE A ICH VÝZNAM PRE NÁSLEDNÉ RIEŠENIE KONFLIKTKOV MEDZI ROVESNÍKMI EXERCISES OF PEER MEDIATIOM A THEIR MEANING FOR NEXT SOLUTION OF CONFLICTS BETWENN PEERS. Dušana BIELESZOVÁ Abstrakt: Školská a rovesnícka mediácia ponúka riešenia nielen v rovine krízových situácií, ale aj v rovine prevencie a sanácie prostredia, v ktorom prebieha dôležité formovanie osobnosti budúcej generácie dospelých. V príspevku si opíšeme proces začleňovania programu peer mediácie do škôl. Zodpovieme otázku, prečo je nutné naučiť žiakov riešiť konflikty. Opíšeme tréningové témy a uvedieme príklady aktivít z praxe. Klíčová slova: peer (rovesnícka) mediácia, škola, školská mediácia, žiak, učiteľ, konflikt, tréning Abstract: School and peer mediation offers solutions of crisis situations, prevention in enviroment, where arise new personalities of future adults. In article we describe program peer mediation in schools. We answer the question, why students must solve conflicts. We describe exercise subjects with exapmles from praxis. Keywords: peer mediation, school, school mediation, pupil, teacher, conflict, training 1 Úvod Každá škola, školské zariadenie má svoju vlastnú históriu opierajúcu sa o tradície, hodnoty a normy vpísané do školských kroník generáciami žiakov, učiteľov a rodičov, ktorí rokmi vytvárali jej charakter. Príchodom nových ľudí sa minulosť stáva spomienkou a budúcnosť vytvára nové pravidlá, alebo tie existujúce prispôsobí aktuálnym potrebám doby. Kvalitné vzťahy však stále ostávajú dôležitou podmienkou pre správne formovanie osobnosti detí. Ak si uvedomíme, že súčasťou školských príbehov každého žiaka sú aj jeho spolužiaci, tak komunita rovesníkov sa v určitom veku stáva pre nich najprirodzenejším prostredím zdieľania obsahu ich autentických pocitov – pozitívnych, aj negatívnych. Zažiť si skúsenosť zvládnutia problémovej situácie bez aktívneho zásahu dospelej osoby, sa pre ne môže stať výhodou v procese dozrievania ich osobnosti a chápania fungovania dynamiky akejkoľvek skupiny, vrátane tej, ktorej budú súčasťou vo svojej budúcnosti. 136 2 Program peer mediácie Zapojenie žiakov do spoločného dialógu o vzájomných vzťahoch, komunikácii, konfliktoch a ich riešení prostredníctvom programu peer mediácie sa ukazuje byť vhodnou cestou prevencie sociálno-patologických javov. Zvládnutie procesu zaradenia školskej mediácie do prostredia školy následne šetrí čas a energiu jej pedagogických a odborných zamestnancov. Treba zároveň vychádzať zo skutočnosti, že škola by mala byť ideálnym priestorom pre „cvičisko“ chápania rozdielnosti a vnímania kvality medziľudských vzťahov v ochranných mantineloch tolerancie a trpezlivosti sprevádzajúceho učiteľa. 2.1 Prečo je dôležité naučiť žiakov chápať význam konfliktov Prehlbujúce sociálno-ekonomické rozdiely, vplyv reklamy, marketingových firiem, médií, sociálnych sietí, množstvo informácií na internete priniesli nové javy, na ktoré súčasná generácia dospelých nebola pripravená. Šikovnosť detí pri využívaní informačnokomunikačnej technológie bez vhodného sprevádzania, usmernenia priniesla aj nové formy agresivity a šikanovania. Nie je výnimočné, že dievčatá začínajú v negatívnych prejavoch dobiehať chlapcov. Bežné je používanie vulgarizmov v médiách, medzi politikmi a tolerovanie takéhoto správania sa modelovo prenáša aj do komunikačných prejavov mladej generácie, ktorá nie vždy je „vyzbrojená“ správnou dávkou zručnosti na adekvátnu reakciu. Na sociálnych sieťach sa objavujú trendy pútania pozornosti, napríklad posielaním MMS vlastného tela, mení sa význam intimity. Deti majú veľa virtuálnych zážitkov. Sú pružné pri vyhľadávaní akýchkoľvek informácií, ale nezvládajú ich rozumnú selekciu. Fikcia im splýva s realitou, chýba im procesné myslenie. Strácajú trpezlivosť, potrebujú rýchle riešenia. Kultúra konzumu neučí vždy odkladať uspokojovanie potrieb na neskôr. Školské triedy sa stávajú kultúrne rozmanitejšie, napriek tomu zo strany rodičov sa zvyšuje tlak na selekciu. Nechuť detí ašpirovať na vlastný názor a neskoršie spoliehanie sa na rozhodnutia dospelých autorít môže byť živnou pôdou pre trvalejšie blokovanie autentických pocitov a následnej straty sebavedomia, kritického myslenia, zvýšenej frustrácie, sklamania, vyčerpania a neschopnosti zapojiť sa v dospelom veku do pracovného a osobného života úspešne. Presvedčenie mladých ľudí, že je najlepšie súhlasiť a nepýtať sa, obmedzuje komunikáciu, potláča názorovú rozdielnosť, stavia medzi dospelých a deti bariéry vzájomného pochopenia súvislostí, v ktorých sa formovali ich postoje. To prináša nedostatok rešpektu a tolerancie. 2.2 Implementácia programu peer mediácie do programu školy Prvým krokom na ceste k zavedeniu programu peer mediácie v školách, v triedach je oboznámanie pedagogických, odborných zamestnancov školy, prípadne rodičov s riešením konfiktov cestou zmierovania, napr. formou krátkej prezentácie, prednášky, resp. podľa záujmu aj formou tréningových aktivít zameraných na scitlivenie pozorovacích schopností k prejavom správania žiakov, ale aj poznania vlastných reakcií v konfliktných situáciách. Obsahovou náplňou môže byť napr.: popis pozorovaných problematických javov v prostredí školy bez hodnotenia a s hodnotením; vplyv komunikačných rámp na formovanie ne/dôvery žiaka k učiteľovi, napr. bagatelizovanie, moralizovanie, ponižovanie, príkazy, hrozby, zosmiešňovanie; 137 vnímanie dôsledkov prehlbujúcej sa rozdielnosti, napr. stupňujúce sa požiadavky na výkon, úspešnosť, účelovosť konania, silná orientácia na individualizmus, vplyv internetu, médií, prelínanie reálneho a virtuálneho sveta, zdieľanie zážitkov, prenášanie úzkosti a obáv z dospelých na deti, vynútená osamotenosť, deficit sociálnych spôsobilostí, a pod. Počas prednášky a tréningových aktivít pre pedagogických zamestnancov sa zvyčajne vykryštalizuje človek vhodný pre pozíciu školského koordinátora mediácie. Ten postupne prevezme na seba zodpovednosť za proces implementovania tohto programu v prostredí školy a v intenzívnej spolupráci s certifikovaným mediátorom pomôže pripraviť potrebné podklady pre úspešné naštartovanie peer mediácie. Medzi hlavné úlohy školského koordinátora patrí: koordinácia úloh v procese začleňovania peer mediácie, zadefinovanie požiadaviek na výzvu pre pozíciu peer mediátorov s podmienkou prvej iniciatívy žiaka, ktorou je získanie odporúčania minimálne dvoch spolužiakov z rôznych tried, jedného pedagóga, rodiča a jedného nepedagogického zamestnanca školy; zabezpečenie informovania triednych učiteľov o úlohách peer mediátorov; začlenenie témy školskej mediácie do metodických dní učiteľov; príprava podkladov na informovanie o programe mediácie na webovej stránky školy, v školskom časopise, na nástenke, na facebookovej stránke, a pod.; začlenenie mediačnej doložky do vnútorných dokumentov školy (mediačná doložka v zmluvách a dokumentoch školy umožňuje v rámci prevencie prioritné riešenie konfliktov cestou dohody a predchádza riešeniu sporov súdnou cestou); napomáhanie riešeniu sporov v prostredí školy, identifikácia záujmov, nabádanie k hľadaniu spoločných riešení, redukcia prekážok v komunikácii medzi účastníkmi sporu; zabezpečenie tréningových aktivít pre žiakov s cieľom zlepšenia ich zručností a spôsobilostí riešiť konflikty v triedach; zabezpečenie udržateľnosti projektu školskej a rovesníckej mediácie v prostredí školy. Ideálne je, ak mediácia je jednou z obsahových tém zasadnutia metodických orgánov školy, napr. predmetovej komisie s výchovným zameraním. Počas tréningových aktivít peer mediátorov pracuje koordinátor so skupinou detí, ideálne 4. až 9. ročníka, ktoré prejavili záujem o pozíciu rovesníckeho mediátora a zároveň splnili podmienky účasti na programe. Tréning rovesníckych mediátorov prebieha v dvoch až štyroch fázach (v závislosti od dohody so školským koordinátorom mediácie) s odstupom približne dvoch týždňov od každého tréningu. Dvojtýždňové obdobie je možné chápať ako prechodový čas, kedy si budúci peer mediátori ujasňujú informácie z predchádzajúceho stretnutia s mediátorom, vedú si denník pozorovateľa s cieľom lepšej identifikácie problémov v školách, triedach. Počas tréningu si peer mediátori osvoja okrem teoretického základu mediácie aj potrebné zručnosti, ktoré im budú nápomocné v procese riešenia konfliktov a skvalitňovania vzťahov v prostredí triedy, školy. Tréningové aktivity je vhodné zostaviť tak, aby sa žiaci naučili: vnímať pozitívne modely v riešení konfliktov v prostredí školy; rozmýšľať o prekonávaní životných prekážok, sklamaniach; rozlíšiť jednotlivé štádiá konfliktu; chápať, ktoré faktory ovplyvňujú neschopnosť komunikovať a riešiť konflikty; spoznávať sprievodné javy negatívnych emócií sprevádzajúcich hádky v triednom kolektíve; uvedomovať si silu obranných mechanizmov; rozlišovať emócie v konflikte; 138 tvoriť vhodné otázky; pomáhať spolužiakom vyjadriť pocity, myšlienky, priania; zvažovať dôsledky; jasne formulovať myšlienky; identifikovať napätie, útoky; tlmiť napätie smerujúce k agresivite medzi spolužiakmi. Absolvovaním tréningových aktivít proces implementácie programu školskej mediácie do prostredia školy nekončí. Súčasťou záverečných aktivít s certifikovaným mediátorom je vytvorenie plánu udržateľnosti aktivít. Patrí tu: zadefinovanie procesu kontaktovania rovesníckych mediátorov spolužiakmi (e-mail, sociálna sieť, kontaktná schránka); pravidelné mesačné rozhlasové vysielanie k aktuálnym témam kvality medziľudských vzťahov v rovesníckych skupinách (hádky v triede, zvýšená záťaž pred písomkou…); pravidelné príspevky na webovej stránke školy; vytvorenie nástenky mediačných aktivít, facebookovej diskusnej skupiny rovesníckych mediátorov s cieľom zdieľať informácie, zaujímavé podnetné príspevky; realizovanie ďalších preventívnych informačných aktivít o riešení konfliktov a správnej komunikácii, napr. prostredníctvom časopisu, prosociálnych aktivít (besedy, diskusie na rôzne témy, ktoré trápia žiakov so zaujímavými odborníkmi). 2.3 Tréningové témy peer mediácie a príklady aktivít Výber rovesníckych tém nemôže byť vecou náhody. Musí mu predchádzať analýza prostredia, rozhovory s učiteľmi a žiakmi. Témy výcviku peer mediátorov by mali zohľadňovať cieľovú skupinu, najčastejšie sa vyskytujúce predmety sporov, vek, špecifickosť prostredia, zameranie školského vzdelávacieho programu. V praxi sa osvedčilo zadefinovanie štyroch ťažiskových tém: 1. 2. 3. 4. 2.3.1 Konflikty a ich príčiny Fázy vývoja konfliktu Komunikácia v záťažových situáciách Riešenie konfliktov Konflikty a ich príčiny Cieľom tréningových aktivít s názvom Konflikty a ich príčiny je získať odpovede na dôležité otázky: Čo je to konflikt? Aké druhy konfliktov poznáme? Aké sú najčastejšie témy konfliktných situácií v školskom prostredí? Čo môže byť zdrojom konfliktov? A aká je motivácia stať sa peer mediátorom? Po absolvovaní tréningu budúci peer mediátori dokážu pomenovať najčastejšie sa vyskytujúce problémy v škole, v triede, miesta výskytu najväčších prejavov agresívneho správania. Prostredníctvom diskusie dokážu dospieť ku konsenzu na spoločných kľúčových dohodách, ktoré budú predstavovať etický kódex správania peer mediátorov. Súčasťou kľúčových dohôd je aj zadefinovanie spoločných cieľov a záväzkov zmeniť prostredie školy na učiacu sa komunitu, kde konflikty budú riešené nenásilnou cestou zmierovania. 139 Príklad aktivity – Miesta s výkričníkom Konflikty sa odohrávajú v prostredí školy na rôznych miestach. Cieľom aktivity je identifikovať najnebezpečnejšie miesta v škole a v jej okolí, kde sa žiaci stretávajú s agresívnym správaním. Žiaci sú rozdelení do skupín, v ktorých nachádzajú riešenia úloh vo vzájomnej diskusii. Na flipchartový papier nakreslia pôdorys školy a jej okolia. Pôdorysná mapa slúži ako predloha pre identifikovanie nebezpečných miest. Ďalšou úlohou mediátorov je označiť výkričníkom tie miesta, kde konflikt zažili na vlastnej koži, resp. boli jeho súčasťou a miesta, kde o výskyte agresívneho správania počuli z rozprávania svojich spolužiakov. Po zaznačení miest žiaci slovami popisujú konkrétne situácie, ktoré zažili na miestach, ktoré označili ako nebezpečné a diskutujú o prejavoch agresívneho správania na miestach, o ktorých sa dopočuli z rozprávania spolužiakov. 2.3.2 Fázy vývoja konfliktu Ako sa správame v štádiu výskytu prvých náznakov rozdielnych názorov? Čo je dôležité si uvedomiť? Ako je vhodné zareagovať? Kedy prichádza k polarizácii názorov? V akom štádiu konfliktu vieme uznať názor oponenta? Aké problémy predstavuje vzájomné odcudzenia sa? Čo prežívajú jednotliví aktéri konfliktu? Kedy môžeme hovoriť o deštruktívnych účinkoch konfliktu? Ako treba zareagovať, keď prichádzajú údery pod pás? Ako sa na našom správaní odrazí strata záujmu bojovať s partnerom v komunikácii? Má zmysel zaujať postoj v čase, kedy nám problém pripadá nezmyselný a bezvýchodiskový? To je ďalšia séria otázok, na ktorú hľadajú odpovede peer mediátori počas trénignových aktivít k téme Fázy vývoja konfliktu. Ak peer mediátor pozná odpovede, zvládol aj druhú časť tréningových aktivít. Dokáže tak identifikovať východiskové podmienky pre začatie peer mediácie (vplyv prostredia, štádium konfliktu, citové rozpoloženie, a pod.). Vníma úzkosť, nepriateľstvo a frustráciu. Vie vycítiť, kedy sa konflikt stáva otvoreným, pomáha stranám v konflikte formulovať ich pocity, potreby a záujmy. Vie pomenovať a zdôrazniť pozitívne aj negatívne emócie spojené s konfliktom. Príklad aktivity – Mapa môjho života Dôležitou metódou, ktorá pomáha peer mediátorom uvedomiť si silu vnímania rôznych situácií je reflexia. Cieľom aktivity, ktorá nesie názov Mapa môjho života je v reflexii naučiť žiakov rozmýšľať o prekonávaní životných prekážok, chvíľach, kedy boli šťastní, spokojní, ale aj o posilnení, sklamaniach a vyriešených konfliktoch. Úlohou peer mediátorov je nakresliť na papier časovú os, na ľavú stranu naznačiť dátum narodenia a na pravú stranu aktuálny dátum. Následne peer mediátor na časovú os kreslí smerom od narodenia vrchy, symbolizujúce pozitívne dni, resp. obdobia ich života a priekopy, signalizujúce obdobia, ktoré nám spôsobili problémy, konflikty, smútok, stres. Následne v diskusii žiaci analyzujú rozdielne životné podmienky a osudy, ktoré mali vplyv na formovanie ich osobnosti. Podstatou tejto aktivity je, aby sa naučili vnímať, že život každého z nich má svoje pozitívne i negatívne stránky v rôznom čase a že dôvodom mnohých konfliktov v ich živote môžu byť rozdielne životné situácie, v ktorých sa formovali ich postoje. Uvedomia si, že aj ich kamaráti sa niekedy môžu cítiť dobre a niekedy sa môžu cítiť zle a že tieto životné situácie ovplyvňujú aj ich emócie, správanie, konanie. 140 2.3.3 Komunikácia v záťažových situáciách Po absolvovaní tém zameraných na príčiny konfliktov a ich vývoj, ďalšie tréningové aktivity posilňujú správanie peer mediátorov v záťažových situáciách. Ako reagovať v situácii, kedy nahromadené emócie nedávajú šancu na zmysluplnú komunikáciu a kedy najrozumnejším riešením je zastavenie komunikácie a dopriatie si oddychu? Čo predstavuje pre mladého človeka záťaž? Čo sú jej zdroje a ako sa záťaž, stres prejavuje na správaní žiaka? Aké sú najčastejšie využívané obranné mechanizmy a čomu nás učia? Rovesnícky mediátor sa naučí poznávať obranné mechanizmy. Dokáže prerámcovat tému, ak zbadá deštruktívne napätie v rozhovore. Dokáže pretlmočiť sťažnosti. Vie tvoriť objasňujúce otázky a pomenovať záujmy v pozičných výrokoch. Dokáže ustrážiť, aby si sporné strany neskákali do reči, vie ich podporiť v tvorbe vlastných návrhov. Pomáha vyjadriť pocity, myšlienky a priania. Pomocou otázok pomáha zvažovať dôsledky. Je schopný jasne formulovať myšlienky. Príklad aktivity – Teplota citov Uvedomiť si silu emócií pri kontakte s rôznymi ľuďmi, všímať si vplyv emócií a blízkych či vzdialených vzťahov na schopnosť predvídania správania, učí aktivita s názvom Teplota citov. Čo prežívame pri vyvolaní spomienok na obľúbeného učiteľa, rodiča, spolužiaka? Čo cítime, ak si spomenieme na učiteľa, ktorý nám veľmi ublížil? Ako prežívame bitku dvoch rovesníkov v prostredí školy? Aké pocity máme, keď si spomenieme na kamaráta, na ktorého sa vieme vždy spoľahnúť, ktorému dôverujeme? Tieto otázky počas aktivity postupne počujú peer mediátori. Oči majú pritom zatvorené a odpovedajú vtedy, keď sa ich lektor, koordinátor jemne dotkne. Vtedy opíšu svoje pocity. Pocity rôznych žiakov môžu byť pritom rôzne. Na záver sa k vysloveným pocitom peer mediátori v diskusiách vrátia. To, ako veci vnímame, ako ich dokážeme prežívať, závisí od nášho vzťahu k nim. Inak budeme pociťovať konflikt pri stretnutí s osobou, na ktorej nám záleží a inak s osobou, ku ktorej nemáme vytvorený žiaden vzťah. Inak budeme vnímať problémy v domácom prostredí, ktoré je pre nás bezpečím a istotou a inak v prostredí širšieho okolia, kde trávime relatívne málo času. Žiaci pochopia význam i silu vzťahov pre vznik, priebeh a riešenie konfliktnej situácie. 2.3.4 Riešenie konfliktov a mediačný proces Záverečné stretnutie tréningových aktivít peer mediátorov patrí zvládnutiu mediačného procesu. Ako analyzovať konflikt? Ako vybrať z povedaného dôležité argumenty? Aké sú jednotlivé štádia mediačného procesu? Aké zásady by mal dodržiavať peer mediátor? Po zvládnutí tréningu peer mediátor vie dotiahnuť spor k jasnému sformulovaniu dohody prijateľnej pre všetkých na základe kompromisu alebo konsenzu. Vie definovať podstatu sporu, na ktorú sa obe sporné strany pozerajú odlišne. Vie samostatne zaznamenávať jednotlivé body dohody. Vie popísať pravidlá mediačného procesu rovesníkov. Vie identifikovať vzájomne otvorené, či skryté útoky, dokáže spájať návrhy, dolaďovať vyjednávaním a konkretizáciou dohody. Snaží sa znižovať napätie medzi spornými stranami. 141 Príklad aktivity – Vlastník – používateľ – pozorovateľ (živý kruh) Aktivita začína tým, že peer mediátori do stredu kruhu položia jednu z vecí, ktorá im patrí a ktorú si cenia (pero, usb, kľúč,...). Následne si každý účastník tréningu vyberie vec, ktorá mu nepatrí (stane sa jej dočasným držiteľom). Priestor upravíme tak, aby v kruhu stoličiek boli aj dve stoličky oproti sebe, na ktorých budú sedieť vlastník predmetu a jeho dočasný držiteľ. V aktivite sa postupne vystriedajú všetci peer mediátori. Úlohou držiteľa predmetu je popísať predmet a v rozhovore s vlastníkom predmetu prostredníctvom otázok získať o predmete ďalšie informácie, napr. o nadobudnutí veci, dobe používania, vzťahu k predmetu vlastnenia a pod. Držiteľ predmetu má presvedčiť jeho vlastníka o potrebe jeho darovania. Úlohou vlastníka predmetu je dostať vec od súčasného držiteľa späť. Ostatní účastníci sú v úlohe pozorovateľov. Všímajú si štýl komunikácie, spôsob argumentácie, neverbálne prejavy. Vyriešenie situácie necháme na sile argumentov oboch diskutujúcich. Zároveň zdôrazníme, že človek môže pod silou argumentov meniť názor a nemusí sa pre zmenu názoru cítiť nepríjemne, či už na jednej alebo druhej strane. Žiaci prostredníctvom aktivít pochopia význam niektorých predmetov pre spolužiakov. Zároveň vo vzájomnej diskusii posilňujú komunikačné zručnosti. 3 Záver Školská mediácia ponúka nový pohľad na sprostredkovanie súvislostí v otázkach kvality vzťahov medzi učiteľom a žiakom, nadriadeným a podriadeným, učiteľom a rodičom i žiakmi navzájom. Prostredníctvom mediácie tvarujeme zmenu postoja od konfrontácie ku konsenzu. Predchádzame citovým zraneniam, podporujeme sociálne zbližovanie, vytvárame dohody. Mediáciou investujeme do budúcnosti a pravdepodobnosť, že sa budeme musieť zaoberať tým istým konfliktom znova postupne klesá. Ujasňovaním záujmov pestujeme trpezlivosť. Dôvernosťou mediačného procesu stúpa otvorenosť a hľadanie podstaty problému sa javí zreteľnejšie. Skúsme sprostredkovať žiakom mediačnú zručnosť, ktorá posilní ich samostatnosť. 4 Literatúra BEDNAŘÍK, Aleš. Riešenie konfliktov. Príručka pre pedagógov a pracovníkov s mládežou. Bratislava : PDCS, 2001. ISBN 80-968095-4-7 BIELESZOVÁ, Dušana. Školská mediácia. Bratislava: Wolters Kluwer, 2012. 89 s. ISBN 978-80-8078-510-9. BIELESZOVÁ, Dušana. 2013. Rovesnícka mediácia. Bratislava: Wolters Kluwer, 2013. 97 s. ISBN 978-80-8078-587-1 ONDRUŠEK, Dušan, LABÁTH, Vladimír, TORDOVÁ, Zuzana. Konflikt, zmierovanie, zmierovacie rady. Bratislava: PDCS, 2005. ISBN 80-968934-9-1 PIOVARČIOVÁ, Tatiana, HALÁŠKOVÁ, Daniela, MIHÁLIKOVÁ, Jana, BALOGOVÁ, Ľubica, GOGOLOVÁ, Daniela. Novovynárajúce sa potreby detí na Slovensku – prieskumná štúdia. Bratislava: IUVENTA, 2010. ISBN978-80-8072-102-2. 142 Kontakt na autora Mgr. Dušana Bieleszová Redakcia odborného časopisu Manažment školy v praxi, Vydavateľstvo Wolters Kluwer, s. r. o. Bratislava Malacky, Mierové námestie 2419/20, 901 01 [email protected] 143 PREVENTING OBESITY IN THE CONTEXT OF HEALTH EDUCATION POLISH AND EUROPEAN PERSPECTIVE Katarzyna BORZUCKA-SITKIEWICZ, Ph.D. Katarzyna KOWALCZEWSKA-GRABOWSKA, Ph.D. Abstract: Both in developing and developed nations an incorrect diet is a source of health problems. Inadequate nutrition contributes to chronic, non-infectious illnesses such as cardiovascular diseases, some types of malignant cancer and diabetes type 2 1. Due to the dramatic increase in the number of chronic, non-infectious illnesses, implementation of preventive measures became an important challenge for upgrading public health. In the years 2009–2011, in the framework of the European Union Public Health Programme, the team of specialists from 12 countries (including Poland) implemented HEPS project (Healthy Eating and Physical Activity in Schools). Its purpose was to develop, implement and evaluate efficient national policy and best practices in the field of healthy eating and physical activity in schools in all EU countries. The article presents learning outcomes, based on the principles of promoting healthy lifestyle and physical activity, which are planned for implementation within physical education programme in Polish schools. Keywords: overweight, obesity, diet, physical activity, prevention 1 Epidemiology Overweight and obesity have became important health problem among young people in Europe 2. Their health-related consequences are often sleep apnoea and orthopaedic problems, psychosocial repercussions, such as poor self-image, stigmatization and depression as well as impaired quality of life. Additionally, overweight and obesity cause health problems that can last into adulthood, like metabolic disturbances that increase the risk of cardiovascular diseases and diabetes 3. The reasons are complex and frequently connected with environmental factors that contribute to excess energy intake and/or inadequate energy expenditure. HBSC research findings 4 indicate that young people who are overweight usually skip breakfast, are less physically active and watch television more. 1 National Health Programme 2007 – 2015. http://www.mz.gov.pl/wwwfiles/ma_struktura/docs/zal_urm_npz_90_15052007p.pdf (10.03.2014). 2 Lobstein T., Baur L., Uauy R.: IASO International Obesity Taskforce. Obesity in children and young people: a crisis in public health. “Obesity Reviews” 2004, 5 (Suppl. 1), p. 4–104. 3 Reilly J.J. et al.: Health consequences of obesity. “Archives of Disease in Childhood” 2003, 88(9), p. 748–752. 4 C. Currie et al. (eds.): Social determinants of health and well-being among young people. Health behavior in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2012, p. 89. 144 According to HBSC findings 5 15% of 11-year-olds (13% of girls, 17% of boys), 14% of 13year-olds (11% of girls, 17% of boys) and 14% of 15-year-olds (10% of girls, 18% of boys) were overweight or obese, taking BMI into account. Girls aged 15 in a minority of countries and regions, more frequently than 11-year-olds, reported being overweight, while no clear patterns between age and overweight prevalence were seen among boys. Boys tended to have much higher prevalence of overweight or obesity in almost all countries and regions at ages 13 and 15 and in over half at 11, however the gender difference exceeded 10% in only a few. Figure 1 Source: C. Currie et al. (eds.): Social determinants of health and well-being among young people. Health behavior in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2012, p. 92. Overweight and obesity have become more prevalent in industrialized countries, and body-weight concerns and dissatisfaction have increased, especially among girls 6. According to HBSC findings 24% of 11-year-olds (27% of girls, 22% of boys), 30% of 13-year-olds (36% of girls, 24% of boys) and 31% of 15-year-olds (40% of girls, 22% of boys) thought they were too fat. It can be concluded that girls aged 15 much more frequently than 11-yearolds in almost all countries reported that they were too fat - the difference in prevalence between ages 11 and 15 was more than 10% in most countries and regions, and 15% only in few. There was no significant prevalence difference among boys in most countries and regions. This situation poses a risk of undertaking dangerous weight reduction behaviours, mostly by girls. In addition, poor body image is related to increased substance use, risky sexual behaviour and poor mental health 7. Indicators concerning overweight and obesity among Polish children are also disturbing. According to the data provided by the Central Statistical Office, 9% of youth aged 15-19 have problems with excessive weight (boys more often than girls). Overweight is found in 1.6% population of one age group (1.8% of boys, 1.3% of girls) 8. What’s more Polish children are also not physically active. According to information provided by parents and carers in the framework of the European Health Interview Survey, on average, Polish children aged 2-14 watch TV or use computer 2.4 hours a day. These indicators are slightly higher for boys than girls 9 5 HBSC 2009/2010 survey was conducted in 43 countries and regions across Europe and North America. Population-based prevention strategies for childhood obesity: report of a WHO forum and technical meeting. World Health Organization, Geneva 2010. 7 Kvalem I.L. et al.: Body evaluation and coital onset: a population-based longitudinal study. “Body Image” 2011, 8(2), p.110–118. 8 Zdrowie dzieci i młodzieży w Polsce w 2009 roku. Studia i analizy statystyczne. Kraków 2011, p. 83. 9 Ibidem: s. 91. 6 145 Figure 2 Source: C. Currie et al. (eds.): Social determinants of health and well-being among young people. Health behavior in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2012, p. 96 Health situation of children and youth depends on their lifestyle. At present, it is characterised by unhealthy heating habits and passive leisure time activities. Integrated multisector prevention activities, based on health education, may change this disturbing situation. Prevention activities In order to prevent overweight and obesity among young people WHO developed population – based strategy. The key components of this strategy are shown in Figure 3. It is important that a comprehensive, population-based young people obesity prevention strategy equally incorporates aspects of the three key components, in order to ensure that all of them are highly interrelated. The selection of particular options within each component should be made on the basis of their effectiveness and cost-effectiveness 10. The results of studies on eating habits and physical activity of children and youth in Poland justify the need for initiatives aiming at elimination of irregularities in this respect. Prevention of overweight and obesity among children requires taking initiatives based on cooperation and partnership across various sectors and disciplines. On the initiative of the Programme Committee in charge of Health Promotion and Prevention of Children and Youth Problems at the Centre of Education Development a common Opinion on healthy eating of students in schools was developed. It made the basis for implementation and promotion of Healthy Eating and Physical Activity in Schools project in Poland. It was carried out in the years 2009-2011 with the use of EU funds in the framework of the Public Health Programme. Apart from the initiators, the Ministry of Health, Chief Sanitary Inspectorate, Institute of Mother and Child and the National Food and Nutrition Institute also took part in the project. The document prepared by the participants was signed by the Ministry of Education, Ministry of Health and the Ministry of Sport and Tourism. The Opinion has been based on the principles of the National Health Programme 2007-2015 (“Improving nutritional habits of the population and the health quality of food; reducing the prevalence of obesity” was its operational objective no. 3) as well as Recommendation no. 18 of “The Young 2011” report. The Opinion also refers to POLHEALTH National Programme of Preventing Overweight and Obesity Health and Chronic, Non-Infectious Illnesses through improvement of Eating and Healthy Eating and Physical Activity in 2007-2011 11. 10 Population based approaches to childhood obesity prevention. World Health Organization, Geneva 2012, p. 22 In: http://www.ore.edu.pl/strona-ore/index.php?option=com_content&view=article&id=1983&Itemid=1673 (24.08.2014). 11 146 Figure 3 Source: Population based approaches to childhood obesity prevention. World Health Organization, Geneva 2012, p. 21. Schools may play a special role in creating health behaviour. Since schools promote health, they may also influence attitudes and behaviours of students and their parents. For this reason, over the years there have been attempts to introduce health education into the core curricula in Polish schools. The efforts were successful only in 1997. However, health education was not introduced into timetables. Two years later, in 1999, educational path of “pro-health education” was entered into curriculum of primary schools and lower secondary schools. In 2008 “health education” module was introduced in core curriculum of physical education in lower and upper secondary schools 12. Nowadays, school education is focused on comprehensive and harmonious development of students’ personalities in all aspects. Therefore, health education should be an integral part of teaching and educational process. Polish lawmakers assume that health education should be implemented at individual stages of educational process, in the framework of various school subjects, physical education classes in particular 13. At present, learning outcomes of health education, planned for implementation are based on core curriculum of pre-school education and general education in individual types of 12 Regulation of the Ministry of Education (23 December 2008) on Core Curricula for Pre-school and General Education in particular types of schools. Official Journal of Laws of 15 January 2009. 13 B. Wolny: Edukacja zdrowotna integralnym elementem oceny z wychowania fizycznego, Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji 2014, p. 4 147 school 14. According to the Polish regulations, the following subjects will be implemented in first, second and third grade of primary school: personal hygiene, disease prevention – preventive vaccinations, physical activity, healthy eating, behaviour in disease, safety, getting help in an emergency, habits of health protection. The listed learning outcomes will be implemented in the framework of physical education, natural science education and Polish language classes. However, they may also be achieved in the process of solving mathematical problems. Children in first, second and third grade of primary school are in a special stage of development. It manifests, primarily, by changes in body proportions, and improvement of gross motor skills. That is why they have specific health needs, including the need for physical activity and well-balanced breakfast at home and lunch in a box in school 15. Referring to physical activity and healthy eating during classes is particularly important, since as early as at this stage of education overweight and obesity is found in about 21% of students 16. Problems with overweight and obesity are also found in 20-25% of boys and 15-17% of girls learning in lower secondary schools 17. Issues of health promoting behaviours are discussed during classes in grades 4-6 of primary school, mainly in physical education classes, but also in natural science education and modern foreign language classes. Time spent in a lower secondary school is a special period for young people. In particular it refers to the girls, for whom weight gain is characteristic at that time. Even though it is normal for adolescents, sometimes it results from insufficient physical activity. Therefore, it is important to promote pro-health behaviours. At this stage of education the students primarily have the opportunity to get to know determinants of health, to acquire skills and knowledge how to lead a healthy lifestyle, and understand the relationship of physical activity and health. Spiral teaching approach to health education enables expanding knowledge in upper secondary school, primarily in physical education classes. Students develop their knowledge on healthy eating and physical activity: seeking reliable information on health and sport, critical analysis of information from the media; lifestyle diseases and preventing them; health care in adolescence and early adulthood; taking responsibility for one’s own and other’s health. Health education issues, focusing also on healthy eating, can be taught in various classes, but also during school events, excursions, etc. Apart from health education in schools there are also other initiatives in place, for example HEPS project (Healthy Eating and Physical Activity in Schools). In Poland, it was introduced in 4 educational institutions operating in the Silesian province, 3 institutions from Podlaskie province and 3 from Warmińsko-Mazurskie province. The purpose of HEPS was to prepare and support schools in development of policy on healthy eating and physical activity. In principle, the process should be carried out in stages, divided into the following phases: 14 Regulation of the Ministry of Education ( 27 August 2012)on Core Curricula for Pre-school and General Education in particular types of schools. Official Journal of Laws of 2012, item 977. In: http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20120000977 (21.08.2014). 15 Kapuścińska A.: Edukacja zdrowotna w podstawie programowej dla klas I-III. In: Organizacja i realizacja edukacji zdrowotnej w szkole. Poradnik dla dyrektorów szkół i nauczycieli. Ed. B. Woynarowska. Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji, 2011, p. 77 16 Ibidem: p. 77. 17 A. Małkowska-Szkutnik, B. Woynarowska: Rozwój, zdrowie i zachowania zdrowotne uczniów klas IV-VI. In: Organizacja i realizacja edukacji zdrowotnej w szkole. Poradnik dla dyrektorów szkół i nauczycieli. Ed. B. Woynarowska. Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji, 2011, p.92. 148 Stage 1: preparation of initial conditions for development of school policy (involvement of school management, teachers, appointment of school coordinator, creation of supportive work environment); Stage 2: analysis of previous activities undertaken in school in the field of healthy eating and physical activity (detailed diagnosis of existing activities and identification of students’ needs in order to establish priorities); Stage 3: development of school policy (identification of purposes, draft preparation, referring for consultation); Stage 4: promotion and implementation of school policy (implementation strategy, undertaking activities); Stage 5: Monitoring, evaluation and updating of the policy (every 3-4 years) 18. Due to the gravity of the problem of overweight and obesity among Polish children, all activities related to healthy eating and physical activity should be intensified and should involve family and local environment. 2 Conclusions Identification and awareness of shared risk and protective factors for negative body image, overweight, obesity and disordered eating can support the development of relevant interventions for a broad spectrum of weight-related problems. Successful prevention programmes have to integrate biological, psychological and sociocultural approaches that consider individuals and their environments. Prevention programmes should include components like: healthy nutrition, an active lifestyle, reduction of teasing and stigmatization around weight and shape, media literacy, effective stress management, as well as genderspecific strategies because of pubertal development patterns in boys and girls and different sociocultural expectations 19. Moreover, young people often find it difficult to make appropriate judgments and draw the right conclusions about their own weight. The fact that self-perceived fatness is the most important factor leading to weight-reduction activities highlights the importance of promoting positive body image for young people, taking into account weight-related issues 20 . School is a place where preventive activities are of particular importance. One of these is referring to health education issues in most classes, mainly in physical education. Taking up issues related to healthy eating and physical activity among children and adolescents requires interest and participation of all teachers, and if necessary, providing them with support of methodological advisors and consultants. 18 Propozycja etapów tworzenia w szkole polityki w zakresie zdrowego żywienia i aktywności fizycznej at: http://www.ore.edu.pl/images/files/pdf/materialy_pilotazowe_HEPS_1.pdf (24.08.2014). 19 Haines J., Neumark-Sztainer D.: Prevention of obesity and eating disorders: a consideration of shared risk factors. “Health Education Research” 2006, 21(6), p.770–782 20 C. Currie et al. (eds.): Social determinants of health and well-being among young people. Health behavior in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2012, p.102 149 Within the framework of HEPS a strategy of holistic school approach to healthy eating was developed 21. It can guide school managers and teachers in elimination of unhealthy eating habits of students. Among others, the strategy focuses on the need for school meals (eating meals together with a teacher, supplementary feeding programme in schools without stigmatizing children from families with lower incomes) and provision of healthy food and beverages to children in schools (e.g. implementation of the program "Milk in School" or "School Fruit Scheme", healthy food in school store, free drinking water, limitation of eating sweets at school events, etc.). Holistic approach involves food education, taught within the framework of health education, in accordance with core curricula programme. However, it also requires implementation of additional, food-related programmes, and organizing trainings for school staff and parents. Co-operation with parents and local community (local government, institutions or organizations whose work is related to creation of a healthy diet) is an essential element of comprehensive measures in this field, as well as supporting students with overweight and obesity in their efforts to change their lifestyle. Implementation of the HEPS programme in Poland has also enabled the development of standard school policy on physical activity . Among others, it requires appropriate physical education infrastructure, adequate sports equipment and classes attractive for students. Qualified teachers are one of the conditions for the proper implementation of physical education. What’s more, qualified teachers are also very important at the stage of early childhood education, but unfortunately, engaging them is not widely practiced (classes are run by early childhood education teachers). School policy should encourage physical activity in daily school life through, for example, walks, competitions and in-class physical activity breaks. Holistic approach to healthy eating and physical activity should be implanted in all schools, at all education stages, since in the long-term only such integrated actions can reduce the disturbing rate of overweight and obesity among children and adolescents in Poland. Most of all it may change the attitude of a school community towards health. 3 References: CURRIE, C. et al. (eds.): Social determinants of health and well-being among young people. Health behavior in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2012. HAINES, J., NEUMARK-SZTAINER, D.: Prevention of obesity and eating disorders: a consideration of shared risk factors. “Health Education Research” 2006, 21(6). HARTON, A., GAJEWSKA, D.: Co dzieci jedzą?. „Trendy. Internetowe czasopismo edukacyjne” 2013, nr 4. At: http://www.ore.edu.pl/stronaore/index.php?option=com_phocadownload&view=category&id=65:materiay-dot.programu21 Polityka szkoły w zakresie zdrowego żywienia. Całościowe podejście szkoły do zdrowego żywienia. Pozyskano: http://www.ore.edu.pl/images/files/pdf/materialy_pilotazowe_HEPS_2.pdf (24.08.2014). 150 edukacja-zdrowotna&Itemid=1105 (21.08.2014). http://www.ore.edu.pl/stronaore/index.php?option=com_content&view=article&id=1983&Itemid=1673 (24.08.2014). JANKOWSKI, W., KUSKOWSKI, P., STROJNY, M., TRAWKA, J.: Raport KPMG. Analiza zmian społeczno-demograficznych oraz wpływu złego odżywiania, niedostatecznej aktywności fizycznej, nałogów i innych czynników ryzyka na rozpowszechnienie oraz koszty cukrzycy i chorób sercowo-naczyniowych w Polsce. Stan obecny i prognoza do 2030 roku. KPMG. KAPUŚCIŃSKA, A.: Edukacja zdrowotna w podstawie programowej dla klas I-III. W: Organizacja i realizacja edukacji zdrowotnej w szkole. Poradnik dla dyrektorów szkół i nauczycieli. Red. B. Woynarowska. Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji, 2011. KVALEM, I.L. et al.: Body evaluation and coital onset: a population-based longitudinal study. “Body Image” 2011, 8(2). LOBSTEIN, T., BAUR, L., UAUY, R.: IASO International Obesity Taskforce. Obesity in children and young people: a crisis in public health. “Obesity Reviews” 2004, 5(Suppl. 1). MAŁKOWSKA-SZKUTNIK, A., WOYNAROWSKA, B.: Rozwój, zdrowie i zachowania zdrowotne uczniów klas IV-VI. W: Organizacja i realizacja edukacji zdrowotnej w szkole. Poradnik dla dyrektorów szkół i nauczycieli. Red. B. Woynarowska. Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji, 2011. National Programme for the Prevention of Diseases of Civilization. Programme of Countermeasures Against Overweight, Obesity, and Chronic Non-Communicable Diseases through Improved Nutrition and Physical Activity for the years 2012-2014: http://www.mz.gov.pl/__data/assets/pdf_file/0018/5607/10amod1progrnadwaga_2012 10301313.pdf (last accessed 1 May 2014). Polityka szkoły w zakresie aktywności fizycznej. Całościowe podejście szkoły do aktywności fizycznej. At: http://www.ore.edu.pl/images/files/pdf/materialy_pilotazowe_HEPS_3.pdf (24.08.2014). Polityka szkoły w zakresie zdrowego żywienia. Całościowe podejście szkoły do zdrowego żywienia. At: http://www.ore.edu.pl/images/files/pdf/materialy_pilotazowe_HEPS_2.pdf (24.08.2014). Propozycja etapów tworzenia w szkole polityki w zakresie zdrowego żywienia i aktywności fizycznej. At: http://www.ore.edu.pl/images/files/pdf/materialy_pilotazowe_HEPS_1.pdf (24.08.2014). Population based approaches to childhood obesity prevention. World Health Organization, Geneva 2012. Population-based prevention strategies for childhood obesity: report of a WHO forum and technical meeting. World Health Organization, Geneva 2010. REILLY, J.J. et al.: Health consequences of obesity. “Archives of Disease in Childhood” 2003, 88(9). Regulation of the Ministry of Education (23 December 2008) on Core Curricula for Preschool and General Education in particular types of schools. Official Journal of Laws of 15 January 2009. Regulation of the Ministry of Education ( 27 August 2012)on Core Curricula for Preschool and General Education in particular types of schools. Official Journal of Laws of 151 2012, item 977. At: http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20120000977 (21.08.2014). WOLNY, B.: Edukacja zdrowotna integralnym elementem oceny z wychowania fizycznego. Warszawa, Ośrodek Rozwoju Edukacji 2014. Zdrowie dzieci i młodzieży w Polsce w 2009 roku. Studia i analizy statystyczne. Kraków 2011. Kontatk na autora Katarzyna Borzucka-Sitkiewicz, Ph.D. Katarzyna Kowalczewska-Grabowska, Ph.D. Chair of Social Pedagogy, Faculty of Pedagogy and Psychology,University of Silesia, Grażyńskiego 53, 40-126 Katowice Poland [email protected] [email protected] 152 EDUKACJA ZDROWOTNA W POLSCE WEDŁUG NOWEJ PODSTAWY PROGRAMOWEJ KSZTAŁCENIA OGÓLNEGO DLA SZKÓŁ PODSTAWOWYCH I JEJ PRAKTYCZNE EGZEMPLIFIKACJE NA PRZYKŁADZIE WYBRANYCH SZKÓŁ PROMUJĄCYCH ZDROWIE W WOJEWÓDZTWIE ŚLĄSKIM. HEALTH EDUCATION IN POLAND ACCORDING TO THE NEW GENERAL EDUCATION CORE CURRICULUM FOR PRIMARY SCHOOLS AND ITS PRACTICAL EXEMPLIFICATIONS ON THE EXAMPLE OF SELECTED HEALTH PROMOTING SCHOOLS IN THE SILESIAN VOIVODESHIP. Dorota GAWLIK Dorota LAMCZYK Streszczenie: Edukacja zdrowotna w szkole stanowi część obowiązującego programu wynikającego z podstawy programowej, który powinien być wspierany poprzez powiązanie z innymi programami edukacyjnymi oferowanymi szkołom przez różne instytucje. Szkoła Promująca Zdrowie poprzez realizację zadań określonych w podstawie programowej ma istotny wpływ na postrzeganie udziału szkoły w działaniach na rzecz zdrowia. Słowa klucze: edukacja zdrowotna, podstawa programowa, edukacja wczesnoszkolna, drugi etap edukacyjny, Szkoła Promująca Zdrowie, województwo śląskie. Summary: Health education in school is a part of the current program resulting from the core curriculum, which should be supported by linking with other educational programs offered to school by various institutions. Health Promoting School through the implementation of tasks, determined in the core curriculum, has a significant influence on the perception of school’s participation in activities for health. Key words: Health education, core curriculum, early school education, second stage of education, Health Promoting School, Silesian voivodeship. 153 1 Introduction Health education can be seen as a fundamental right of every child, which should be included in his or her school education. The school has always been and is a major place for health education, and currently, its impact is even more visible. Health education is not only the transmission of knowledge about what is beneficial and what is harmful for the health, but also an agent to develop skills and habits, which will help to use this knowledge effectively. Health education allows the child to obtain competences to improve and protect his or her own and other people health. In recent years, a huge emphasis is put on taking such actions that allow increasing the impact on the health status, and also its multiplication and strengthening. Systematical health education in school is considered as the most profitable and long-term investment in the health of society. This is reflected in the current core curriculum of general education of 23.12. 2008, published in the Journal of Laws No. 4, item. 17 dated 15 January 2009 opening a new stage in the school health education in Poland. 2 Health education in the new core curriculum of general education / Health Promoting Schools Implemented curriculum reform (2009) significantly changed the status and location of health education in the school. “health-promoting education”, introduced under the reform of educational system of 1999, was rejected in favor of physical education a subject privileged to implement the content of health education. Appreciating the importance of health education in a comprehensive education of the pupil, the introduction to the core curriculum of 2008 stated for the first time in the history of Polish education that: “An important task of the school is also health education. The aim of this education is to develop in pupils the habit / behaviors / care for their own and other people health and developing ability to create health promoting environments” [Regulation of Minister of National Education of 23 December 2008 about the core curriculum of pre-school education and general education in particular type of schools / Dz.U. 2009, No. 4, item. 17]. This statement gives the health education a high rank among the school’s tasks. Requirements, relating directly or indirectly to the health education, were taken into account in many subjects and a new solution in the educational system is to link health education with physical education. One of the assumptions of the program reform is to ensure the continuity of the program. Therefore, contents of education determined in the core curriculum for first classes are a continuation and extension of what children learned in kindergarten. Simultaneously, this knowledge is a base for education in second and third class in schools. Core curriculum of general education is one of the most important educational documents. Knowledge of this curriculum and work on the basis of its assumptions is the duty of all teachers, and to ensure the continuity of education and training, teachers, who teach in the first class of primary school, should also know the core curriculum of preschool education. 154 2.1 First educational stage – early school education At the first educational stage, contents of health education are located in the 10 area of integrated education: for first classes – under the name of “physical education and development of physical ability among children”, and for third classes – “physical education and health education”. In school education, the integrated education is the first stage introducing the child in the scope of physical and health education. It gives the opportunity to develop appropriate hygiene habits and keep a healthy lifestyle. Appreciating the role of health education, contents of this range were placed in many areas of education, e.g. in the area of physical education, environmental education and social education. For the sale of students, it should be ensured that they understand the need and have the habit of taking care of their health and health of other people. They should also know how to inform a proper unit about the need to provide first aid. In I-III classes of primary school, the education of children is entrusted to one teacher. Health education classes can be realized with the participation of a specialist in the field of public health or nutrition, a nurse or a school dental hygienist. Specific requirements (at the end of first and third class in primary school) mainly concern the physical health, including: care for the body (personal hygiene), care for body posture, care for own health and safety as well as other people, health promoting behavior, appropriate behavior in disease. 2.2 Second educational stage – classes IV-VI of primary school At the second educational stage (classes IV-VI of primary school), specific requirements, relating directly or indirectly to the health education, can be found in many subjects. These requirements are listed in: physical education, nature education, education for family life. They are also in subjects like: modern language, Polish, ethics education, practical-technical classes, computer studies, music education. A leading role of physical education was also highlighted. Contents of health education in the core curriculum of physical education for the second educational stage are very extensive. All general requirements relate to the health behaviors and create the chance of success in the implementation of health education in the school. The basis for constructing the “health education” block in physical education was the adoption of aims of this education: 1. Health education is a teaching and educational process, in which pupils learn how to live in order to: maintain and improve their own and other people health and create the health promoting environment, and in case of illness or disability to actively participate in its treatment, manage and reduce its negative effects. 2. The aim of health education of children and youth is to help them to: Learn about themselves, observe the course of their development, identify and solve health problems, Understand what health is, from what it depends, why and how they should care about it, Develop a sense of responsibility for their own and other people health, 155 Strengthen a self-respect and faith in their abilities, Develop personal and social skills favoring well-being and a positive adaptation to tasks and challenges of everyday life. In November 2010, Ministry of National Education (MNE) published, in the form of a report, information about results of monitoring the implementation of the general education core curriculum in the school year 2009/2010. It shows that teachers in primary school highly familiarized with a new core curriculum. All organizational recommendations of MNE have been largely implemented or are being progressively introduced. Methodological solutions, used in kindergartens and school, are consistent with recommendation of the Ministry. However, the achievement of health education’s goals also requires taking a variety of actions in the framework of the didactic, educational and internal prevention programs, which should be associated with educational programs offered to schools by different institutions. 2.3 Health Promoting Schools In a new approach to the health education constituting an important tool for health promotion, extremely important is the idea of creating Health Promoting Schools. Such a school is a special place of tasks’ realization in the area of multifaceted health education, because the health education is, in principle, realized at a high level with the involvement of many people and communities, including school staff, families of students, local communities and also decision-makers responsible for the implementation of relevant legislative solutions. Only such implemented health education is a hope of a “better tomorrow” for young people, who are the future wealth of the society. The concept of Health Promoting School (HPS) had a significant impact on the perception of the school’s participation in activities for health. History of HPS in Europe lasts only two decades. It grew out from the concept of health promoting and from settlements of several international conferences devoted to the school health education. The concept of HPS was first described in 1989. In 1991, The World Health Organization (WHO) initiated pilot projects under the name of “School of Health” in three countries – Poland, the Czech Republic and Hungary. In 1992, the European Network of Health Promoting School (ENHPS), which began to develop its activity about the world, has been established. Actions were guided by the thesis that “every child and young person has the right and should have the opportunity to study in a health promoting school”. In 2008, the European Network of Health Promoting Schools changed its name to the Schools for Health in Europe (SHE). The motto of SHE has become the slogan: “Schools for Health in Europe – action for better school, leads to a better life”. The concept of HPS is based on the general assumptions of the health promotion, described in the Ottawa Charter, with a particular emphasis on the habitat approach. The basis of habitat approach is the assumption that “health is created and experienced by people in habitats of their daily life, in a place where they learn, work, play and love”. In such a habitat, people shape the environment and solve problems connected with health. The habitat in health promotion is a totality – a social system that changes to improve and perfect our health. It is not easy to define the meaning of the “health promoting school” term, because in practice, each country and school creates a kind of vision and own definition based on different cultural, political or economic situation. The main aim of the school is a healthy lifestyle of the whole school community. HPS bases on three interrelated levels, which are created by a class, school, family and local community. According to T. William, the concept of HPS is an intensification of what the child has earned during the health education in 156 classroom by supporting actions of school, family and local community, in which he or she lives. Health promoting activities, undertaken by school, exceed beyond its walls. It requires a joint action with parents and organizations functioning in the local environment. Together with the introduction of the Network of Schools for Health in Europe, based on the concept created by the European Network of Health Promoting School, some changes in the organizational structure and in assumptions concerning basic goals and values were introduced. Recent documents stated that the superior aim of the SHE is to make that the concept of health promoting school will be a more integral part of educational and health policy in Europe. B. Woynarowska states that on the basis of Polish experiences in the realization of HPS’s projects, it can be assumed that this is a habitat, in which the community (staff and students): 1. takes joint actions to improve well-being and health by the modification of their own health behaviors and changes in school environment, 2. learns how to live healthier and better, 3. encourages other people in its surroundings to similar actions. Health Promoting School aims to achieve goals and realizes tasks determined in core curriculums of general education and other applicable legal acts and additionally helps members of the school community (including parents) to understand and accept the concept of the health promoting school. Moreover, it manages projects of health promotion in a manner that encourages: Participation, partnership and cooperation of the school community (including parents) and local community, Efficacy and long-term actions, Realization of health education of students and employees and pursuits to improve the quality and effectiveness What is more, it creates a social climate concerning: Satisfaction in learning and working in school, achieving successes and strengthening self-esteem among students and employees, Health and development of students and employees, Participation, partnership and cooperation of members of school community, parents and people from the local community. Health Promoting School creates physical environment fostering the health, safery and well-being of pupils and employees. Currently, there are differentiated approaches and variety of HPS’s models in countries belonging to the SHE. Health Promoting School is more a process realized in a determined context that the results of implementation of generally fixed rules. Each country develops its own HPS model according to recognized values and their own experiences. In Poland, the concept of Health Promoting School is constantly evolving and is subject to modifications. It was assumed that school: Is a community, in which the society not only learns itself and works, but also lives – establish contacts with others experiencing failures and successes, resting, playing, 157 etc. Therefore, the school is a place, were the community does not only meet its duties, but should also feel good Is an element of the local community: both communities interact with each other Is a place that prepares young people not only to the next stage of education, but also to lie, including making “healthy” choices Creates (physical and social) conditions favoring the protection and boost of health. Enables an active participation of the school community in actions to health Health: Has four dimensions: physical, mental, social and spiritual, which should be in a harmony Decides about the quality of people life next to the education and economic conditions Of course, this idea of HPS is an “excellent condition”, which cannot be fully realized, because it always collides with some difficulties. However, it can be put into practice or improve. People can also serve it to achieve its aims by taking actions that will bring the general advantage – improvement of the society’s health condition. One of such activities aimed at increase the quality of the school health education and promotion of the Health Promoting Schools’ idea is the cooperation agreement between the Ministry of National Education, Minister of Health and Minister of Sports and Tourism about the health education, health promotion and prevention of children and youth, signed in November 2009. The text of this agreement among other things: Ensures a synergy of actions in the field of health promotion and preventions of problems of children and youth that are realized by the parties of this agreement in schools, institutions and the local community, including taking steps to implement programs promoting health (among others – “Schools for Health in Europe” program), Propagates the idea of networks of health promoting schools and subsequent actions at the local level, Conducts a system of school and institution certification that are in the network of health promoting schools, Enables the presentation of good practices and exchange of experiences between schools and educational institutions in the field of health promotion and prevention of problems concerning children and youth, Propagates knowledge and experiences in the field of health promotion and prevention of problems concerning children and youth resulting from the international cooperation, Propagates activities from the scope of health promotion and prevention of problems concerning children and youth in the media. According to the SHE’s strategic plan for the period 2013-2016, a term of health promoting school in practice refers to a school that systematically realizes its own program for health, mental well-being and development of the social capital of all students, teachers and other school employees. The entire school community is considered to be an important element for the health promotion and health education. In Poland, the total number of such centers amount to 2659. On the other hand, in the Silesian voivodeship, there are 302 health promoting school, including 25 primary school with the National Certificate. Many of these institutions are examples of “good practices” in the realization of various original projects and programs of health education and health promotion. 158 Based on the analysis of school strategic documents, we can distinguish several institutions with the National Certificate of Health Promoting School. They are examples of “good practices” in the field of health education. These institutions lead in the realization of multifaceted health education, but what is really important – they realize not only programs arising from a core curriculum. Health, as an indisputable value, is an integral part of the whole school community’s life, and the health promotion presents itself in numerous initiatives undertaken by teachers, students and all employees, i.e. the entire school community in the cooperation with other groups forming a component of the educational environment of students. Properly realized health education and health promotion contributes to the proper fulfillment of other important tasks of the school and makes that it is a friendly place, promoting a comprehensive development of young people, but also a satisfying place to work. However, what is the most important, this type of activities, whose primary aim is to promote a healthy lifestyle and rouse health consciousness, are the most profitable and long-term investment, because health is the most important unit and social resource, without which both individuals and entire communities cannot properly develop. “Health Promoting School enhances possibilities of young people to undertake actions and make changes. It is a place, where young people working together with teachers and others and where they can achieve a joint success. Strengthening of young people and supporting their visions and ideas enables them to make changes in their own life and in the life of environment”. (WHO, 1997) 1. Jan III Sobieski Primary School No. 9 in Gliwice Strengths of school activities in the field of health promotion and health education: implementation of the “Health Promoting School” original program with the involvement of school and local community, which have a significant influence in the selection and realization of tasks. Realization of the program in areas: I take care of myself and my surroundings. Move – nutrition – health. Safety in school, at home and on trips. Shaping of life skills. Realization of these areas partially comes out beyond “school walls”, because families of students and local communities are involved in the realization of project by organizing various types of events, festivals and meetings. Furthermore, the school organizes events from the series “Academy of Health” and “Safe Internet” every year. 2. Gustaw Morcinek Primary School No. 9 in Jastrzębie Zdrój Innovative projects in the field of health promotion and health education: Since a few years, the school is focused on the democratization of school life, so that the whole school community might comment on planned and realized projects. Establishment of the Young Council of Leaders for Health Promotion, Realization of student initiatives, Implementation of initiatives, which enhance the mental health of students: “Talking Wall” – an opportunity to express views of students (each person may be its creator). 159 3. Primary School No. 23 in Sosnowiec Strengths of school activities in the field of health promotion and health education: Realization of risky behavior diagnosis and creation of adequate programs to needs of students in the field of health promotion. Realization of original program in the field of health promotion: - Forming proper health habits, Popularization of active and safe spending free time, Informing about dangers resulting from taking drugs, Learning conscious and skillful use of modern audiovisual appliances, Shaping the habit of appropriate behavior in life and health threatening situations. These aspects of the health promotion program are realized with the involvement of all school staff, students, their families and local communities by organizing various events, which are an integral part of school life. The school also organized workshops in the framework of: - Psycho-educational program: “Be on first-name terms with the stress”, Health promotion program: “I want to be healthy and wise”, Additionally, the school organizes: - Community events, “Health Weeks”, Regional Contest – “I live healthy”, Original projects: “I live healthy”, “Let’s live healthily by sport”, “I live healthily in harmony with nature”, “Sport teaches, educates and develops”, “You can do it differently”, “Bo on first-name terms with the stress”. 4. Jan III Sobieski Primary School No. 4 in Jejkowice Innovative projects in the field of health promotion and health education: the primary aim of educational activity in the school is to develop skills concerning taking care of own health and health of community, in which student lives and pursue to achieve by students the ability to independently make choices concerning health. This target is achieved by the realization of outreach activities, for example: - - The school organizes the annual “Health Days”, during which particular classes prepare artistic programs related to health, health food stands, art competitions, newsletters on health matters, “Knowledge about Health” competitions, Every year, the school in consultation with the local government organizes “Health Promotion Days in Jejkowice. This event has a community character. It is co-organized by representatives of local and educational authorities. The action includes different specialists in the field of health care and parents. 160 - The school also promotes health in an informal way – the school authorities take care of equipment shops in pro-health products; school infrastructure is adapted to needs of students and employees; School authorities organize sports activities and free tickets to the swimming pools for students and employees. 5. Primary School No. 6 in Żory Innovative projects in the field of health promotion and health education: every year, the school organizes “School Health Promoting Days”. This year’s activities motto was “Training of social skills by music therapy”. Furthermore, the school also organized meetings for students, parents and teachers, which raised interesting topics connected with physical health, for example: For children: - “How to learn?”, “Safe Internet”, “When you meet violence…” For parents: - Our children and risks (boosters)”, - Does violence in mass media generate aggression among children?” - “Aggression among children”. For teachers: - “Education without failure in school”, - “Conditions of effective cooperation”. 6. Gustaw Morcinek Primary School No. 5 in Mysłowice The most important actions taken at the school include: In terms of healthy nutrition: - Every day, all students drink milk and yogurts – the school participates in the national program “Glass of Milk” (financed by grants of the European Union), Every Wednesday, students and teachers eat “healthy breakfast” containing vegetables and fruits together, The school organized workshops for students aged 10-13 years under the name “What, how much and how to eat?”, on which they formed pyramid of health, calculated BMI and prepared a daily menu, The school organized workshops for parents about eating disorders: obesity, bulimia, anorexia, Pupils aged 7-10 years take part in activities in the Squirrel Club, where they learn how to make a choice of healthy products for their “basket of health”. 161 In terms of physical activity: The school is located on the outskirts of the city, surrounded by green areas, close to the forest complex and body of water – lake. Terrain around the school has varied landform and low traffic. Students have the opportunity to use without limits of volleyball and basketball court in the open air. Moreover, the school has a modern, rich sports base with sports ground, full-size gymnasium, small hall for corrective gymnastics and school gym. It enables various forms of physical activities. Students participate in: - Physical activities outdoors, hiking tours around the area, bike rides, snow activities, Activities of the School Sports Club and cycling section of the Student Sports Club (about 20% of students), Corrective gymnastics (pupils aged 7-9 years with disorders of the musculoskeletal system and decreased physical fitness, about 60% of students), Trips to the swimming pool combined with the teaching of swimming lessons, Urban sporting events (they achieve successes). These activities are very popular among students, their parents, teachers, school employees and they are approved by local community. The school annually organizes the celebration of World Health Day, involving the whole school community. Students prepare healthy “buffet lunch” with juices, salads, vegetable-fruit kebabs and colorful sandwiches. Students eat them together with invited guests. All pupils and teachers, divided into groups, prepare and present genre scenes and dramas concerning the healthy nutrition (e.g. “In the kingdom of vitamins”, “Bacteria and viruses”) and gymnastics under the slogan “Move is healthy both for health and head”. Tradition of the school is the Open Day, which integrated the local community and it is an opportunity to present health-promoting activities. In actions from the field of health promotion, teachers use methods of project and workshops realized by active methods. 3 Conclusions The preamble to the core curriculum of general education for primary school stated that: “An important aim of the school is also a health education, which goal is to develop in student the habit (attitudes) of caring about the health of their own and other people, and the ability to create health promoting communities”. This statement appeared in the core curriculum for the first time and gives to the health education a high rank among tasks of the school. The first educational stage distinguished “physical education and health education” area. The second educational stage stated that physical education “plays a leading role in health education”. Requirements for health education were included in many subjects of general education for primary schools. Proper realization of the health education process and implementation of modern system solutions are required to meet challenges of the modern health education in primary schools. Idea of creating Health Promoting School is extremely important in the new approach to health education constituting an important tool for health promotion. 162 In the Silesia voivodeship, there are 302 health promoting school, including 24 primary schools with the National Certificate. Many of these institutions are examples of “good practices” in the realization of various original projects and programs of health education and health promotion. Health Promoting School, through the implementation of tasks set out in the core curriculum, has a significant impact on the perception of the school’s participation in activities for health. 4 Literature SYREK, E., BORZUCKA-SITKIEWICZ, K., Edukacja zdrowotna, Warsaw 2009 WOYNAROWSKA, B., STĘPNIAK, K.(2002), Ewolucja koncepcji i modelu szkoły promującej zdrowie w Europie, Wychowanie fizyczne i zdrowotne, 49, 12, 3-6. WOYNAROWSKA, B., STĘPNIAK, K. (2002), Cele i modele szkoły promującej zdrowie w różnych krajach Europy. Edukacja, 4, 76-83. WOYNAROWSKA, B., Jak tworzymy szkołę promującą zdrowie, Warsaw 1995. WOYNAROWSKA, B. Organizacja i realizacja edukacji zdrowotnej w szkole. Poradnik dla dyrektorów szkół i nauczycieli szkół podstawowych, Education Development Centre, Warsaw 2012 ŻUCHELKOWSKA, K., Edukacja zdrowotna w przedszkolu, Bydgoszcz 2013. Regulation of the Ministry of National Education of 23 December 2008 about the core curriculum of the pre-school education and general education in particular types of schools / Dz.U. 2009, No. 4, item. 17 Information about results of monitoring the implementation of pre-school education and general education contained in the core curriculum in the school year 2009/2010. Warsaw: the Ministry of National Education, Department of Education Programs and Textbooks, November 2010. http://www.schools-for-health.eu/she-network http://www.ore.edu.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=501&Itemid =1036 http://www.metis.pl/content/blogcategory/33/40/ http://www.men.gov.pl/index.php/2013-12-07-16-14-51/informacje-materialy/705edukacja-zdrowotna Kontakt na autora Dorota Gawlik, MA Dorota Lamczyk, MA Faculty of Pedagogy and Psychology of the University of Silesia in Katowice 41-703 Ruda Śląska, Podlas 30/41 Street, 44-350 Gorzyce, Raciborska 53 Street e-mail: [email protected] , [email protected] 163 III. ČÁST VYUŽITÍ AKTIVITZAČNÍCH PROGRAMŮ U SENIORŮ 164 ZÁŽITKY V ŽIVOTĚ SENIORA EXPERIENCES INSIDE OF LIFE FATHER Mojmír VÁŽANSKÝ Abstrakt: Příspěvek vychází z koncepce aktivního stárnutí i ze znalostí o dopadech zážitků na osoby různého věku. Bere v úvahu požadavek účasti na životě společnosti, vyzdvihuje podporu autonomie ve stáří, zmiňuje se o projektech a zkušenostech. V praktické rovině upozorňuje na význam naslouchání i šíři kontaktů v komunikaci, na přínos oboustranného zájmu všech zainteresovaných na dorozumění. Klíčová slova: Cesta životem, úloha seniorů, aktivní přístup k životu, zážitek v denní praxi, prameny sil pro život, úloha krizí, triáda zkušenosti stáří, dohody, klady a zápory postavení dnešních seniorů, „zážitky“ a zážitky, perspektivy. Abstract: The paper go from conception active aging and knowledge about fall exeriences to subjects of diverse age. Is taking inside of contemplation requierement participation in lifetime communities, hoist support self-goverment in old age, mentioning projects and experiences. In practical level highlighting signification harking and breadth contacts in communication, to asset, on contribution bilateral interest of all involved on understanding. Key words: Road lifetime, exercise fathers, active acces to life, experience in daily practice, headwaters coaming for life, work crisis, triad experience old age, settlements, accomplishments and negatives standing today´s fathers, „experiences“ and experiences, perspective. 1 Úvod Otázky (in)aktivity starších osob plní stránky odborných statí i populárních publikací v mnoha zemích. Na příkladech z praxe, podložených údaji z teoretické humánně orientované oblasti, odborníci různých zdravotnických, sociologických, psychologických, pedagogických a dalších profesí zkoumajících lidskou bytost mistrně soupeří v důraznosti předkládaných argumentů. Předhánějí se ve vyzdvihování správnosti jedině důležitých a prospěšných kroků a optimálního postupu. Garantují finální úspěch, pevné zdraví, dlouhý a spokojený úsek životní pouti. Zájemcům o vlastní růst, posilování osobnosti nebo o změnu privátního poměru k okolí jsou plně k dispozici četné informace o pramenech síly a zdrojích poznávání pro život člověka. Vnímavý jedinec se denně přesvědčuje o blahodárnosti ticha, významu naděje a útěchy, úžasu a odvahy, o prospěšnosti radosti z každého dne a pro každý okamžik, dokonce oceňuje také zdánlivě banální poděkování, umění soucítění, dar pohlazení, symptomy a projevy duchovní účasti. Poučený znalec, schopný akceptovat okolní svět nebo bojovat 165 s nepříznivými okolnostmi, se stále nabíjí, adaptuje novým a naléhavějším střetnutím, těší se z evidentního pokroku. Více či méně připravený člověk si dláždí soukromou cestu – vstříc životu. Od seniora se navíc právem očekává adaptabilita při záměrném uvědomování si plejády parciálních úspěchů i životních omylů, schopnost soukromého zhodnocení množiny zážitků, důležitých střípků a zápletek z předchozích let, rekapitulace zásadních momentů osobnostního vývoje, zvratů a podnětů uplynulých období. S ohledem na aktuální věk, stupeň vitality, úroveň dosaženého vzdělání a míru zkušeností či připravenost čelit překážkám mohou dříve narození lidé zaujímat adekvátní postoje ke konfrontaci významu jednotlivých životních etap i dopadů relevantních příhod z baterie událostí i na mnohdy osamoceného jedince v davu ostatních. Také se posuzuje kvalita resilience, stupně osobní připravenosti konkrétního člověka při zvládání nároků běžných dnů s postupně deformovanou schopností radovat se z každého dne a „normálně“, účinně řešit svízelné, náročné situace, posuzovat někdy překvapivé zákruty privátního labyrintu i uvažovat o průběhu a překážkách životní dráhy ostatních lidí s nadhledem a porozuměním. 2 Charakteristika postavení současných seniorů Senior ve střední Evropě, dříve silně deformovaný a masírovaný praktikami a nutností přizpůsobení se požadovaným normám chování, se nachází ve zvláštní až patové situaci. Desetiletí trvající vliv „demokratického“ uvažování a jednání vystřídala praxe moderního kapitalismu útočícího na postavení člověka mírumilovnými zbraněmi jiného kalibru. Původní éru všeobjímající psychické, hospodářské, materiální a lidské závislosti na okolních tzv. spřátelených zemích, podpořené vládnoucí ideologií a idolem budovatele nového zřízení, nahradilo období maximálního využití člověka pro potřeby vládnoucích vrstev. Morální a humánní zneužití osob pro praktiky mocenských představitelů na přelomu 20. a 21. století lze sotva považovat za příklad solidního poměru vůči lidem navzájem. Starší, údajně slušní a nekompromitovaní lidé, kteří s posledními silami „doklopýtali“ do důchodového věku s četnými zdravotními a duševními šrámy, přinejmenším očekávali záruku adekvátního dožití, spokojený závěr života. Opak je však pravdou. Dřívější nadšené pracovní nasazení, včetně politických tlaků na rodinu živitele, se projevilo trvalými následky poškozeného zdravotního stavu, vyčerpáním, často i degradací osobnosti, deformací hodnotového systému. Pouze poučení a na duchu nezlomení jedinci nalezli útěchu a záblesky možností plnohodnotného života v minimálních příležitostech k získání odlišného druhu informací, v průběhu zcela mimořádných kontaktů s výsledky a kvalitou života, v absorpci teorií a praxe vnímání individua ve vyspělých zemích. Po téměř čtvrt století trvajícím období společenských změn tito lidé rekapitulují, ohlížejí se, hodnotí veškerá pozitiva i zápory aktuálního stavu. V obecně proklamované prodlužující se délce lidského života a životní úrovně pocítili překvapivé důsledky celkového zlepšování a halasného vyzdvihování zdravotního stavu populace v podobě překážek: stárnutí populace jako výzva a potenciál pro společnost (genderová dimenze, dodržování a ochrana lidských práv seniorů, celoživotní učení a zdravé stárnutí), senioři jako zdroj moudrosti, znalosti, odbornosti (účast na trhu práce, rozvoj občanské společnosti, podpora mezigeneračního dialogu), ekonomický růst a sociální soudržnost (kvalitní prostředí pro život starších osob, adekvátní péče o seniory). 166 2.1 Aktivní přístup k životu i ve vyšším věku Dříve narozený člověk, vědom si exkluzivity vlastního postavení mezi ostatními jedinci, připravený a zocelený všemi dosavadními životními peripetiemi, se denně těší z maličkostí. Od rozbřesku se raduje z probuzení, nového dne, prvních slunečních paprsků, očekávaných i překvapivých událostí s nutností okamžitého řešení. Je trvale připravený nasadit veškeré osobní možnosti a schopnosti, infikovat ostatní úsměvem, pohodou, „sluncem v duši“, bezelstným předložením nabídky variant soukromého, třeba i miniaturního podílu či účasti na životě ostatních. Pokud mu zdravotní, sociální, finanční situace a humánní podmínky dovolí, vytrvale se podle aktuálních možností snaží pomáhat členům rodiny, přátelům a známým, přispívat ke kultivaci jiných, zlepšovat postavení osob v okolí, uvědomovat si přijaté úkoly. Možná archaicky věří v myšlenku opravdové autonomie starých lidí, smysluplného uplatnění i seniorů na společenském dění, ve spolupráci mozků, sil a možností všech obyvatel kdekoli a kdykoli. Akceptovaný altruistický postoj vůči druhým mu představuje privátní zákon, osobní normu i přirozenou automatickou sociální povinnost. Pro všední dny poučený senior upřednostňuje aplikaci a posilování pramenů sil pro život člověka (existence přírody, počasí, stromů, vody) i osobnostního rozvoje na zdolávání překážek, uvědomování si zdrojů podnětů z ticha (mlčení, odpočinek) i pospolitosti. Objevuje pravý život (včetně údivu a odvahy), řeší tajemství životních křižovatek (cesta se dělí na včerejšek a zítřek), opakovaně si potvrzuje, že každé nové jitro člověka probouzí, objímá, daruje nakažlivý elán a naplňuje jistotou, že se večer znovu ve zdraví setká s blízkými osobami. Také si uvědomuje soukromou mimořádnou šanci k prohloubení a rozšíření života (světlo povahy, dobré slovo, svěží voda), vnímá význam osobních vzpomínek a plánů – vše k posílení, oživení, uvolnění celistvého zázračného života. Starší člověk již patří k těm životem poučeným, kteří vědí, že klid, sílu a naději je třeba ustavičně hledat a že je bezpodmínečně nutné nově odhalit vlastní život. Možná i jediným slovem – děkuji –, s vědomím, že všechno má svůj čas, že rytmus poskytuje životu základní orientaci. Pouhé slovo díku jako opak každé samozřejmosti, vyjádřené plným a upřímným srdcem, podává osobité svědectví o vyspělosti a moudrosti individua, doklad o energii štěstí. Všichni vězíme v bahně, jen někteří z nás se dívají ke hvězdám. – Oscar Wilde S ohledem na snahu o přiblížení vrcholného stadia vývoje člověka je nutné připomenout některé atributy dřívějších období. Ke každé etapě lidského života (podle E. Ericksona, 1999) totiž patří určitá typická životní krize. Kojenecký věk, charakterizovaný jako „Základní důvěra proti základní nedůvěře“, přináší zmatky v jistotě poměru k matce. Získanou ctností je naděje. V období do tří let, „Autonomie proti studu a pochybám“, se v závislosti na požadavcích okolí projevují rozpory mezi pocitem autonomie a studu, samostatnosti a nejistoty. Pro předškolní věk, „Iniciativa proti vině“, jsou typické střety mezi vlastní iniciativou a pocity viny. Zdůrazňuje se vývoj svědomí. Třetí stadium od 6 do 12 let, „Přičinlivost proti inferioritě“, upozorňuje na konflikt mezi činorodostí, snaživostí (nejen) ve škole nebo při mimoškolních aktivitách a pasivitou, pocity méněcennosti při „vstupu do života“. Prioritní ctností je kompetence. V dospívání a v adolescenci, „Identita proti konfuzi rolí“, dochází k zásadnímu obratu ve vývoji uvědomování si vlastní osobnosti během střetů vnitřních dilemat s vnějšími tlaky, při latentních nebo otevřených konfliktech, názorových či mocenských srážkách mnohdy protichůdných snah, potřeb, zájmů, hodnot nebo tendencí. Sebeuvědomění versus nejistota rolí se považuje za typický příklad krizového období. Hlavní ctnost představuje věrnost. Po éře mladší dospělosti (do 25 let), „Intimita proti izolaci“, v níž člověk posuzuje osobní připravenost na splynutí s druhou osobou, posunuje hranice intimity/izolace a ze ctností upřednostňuje lásku, nastává dlouhý čas 167 dospělého „hlavního života“ – „Generativita proti stagnaci“. Objevují se rozhodující chvíle pro generativitu (stadium či vlastnost přesunu těžiště zájmu mimo vlastní osobu), což předpokládá ctnost v podobě láskyplné péče o ty, kteří k nám patří a pomoc potřebují. Touha po rozvoji a tvorbě se dostává do konfliktu se sílícím vědomím stagnace, prázdnoty. Pro pozdní dospělost až stáří, „Ego integrita proti zoufalství“, je typické zjištění osobní celistvosti, projevující se přijetím vlastního života vůči plíživému pocitu zoufalství a strachu ze smrti. Za převažující ctnost se považuje moudrost. Avšak starší lidé se stěží mohou prosadit jako osobnost v privátním životním okolí. Musí se především naučit být autoritou ostatním, nevtíravými společníky, na požádání eventuálními poradci, a zejména se oprostit od zavádějící pozice nositelů ověřených pravd. Moudří senioři vědí své o významu doteku, blízkosti a projevech zájmu o druhé. Další prioritu představuje odhalení nového smyslu stáří, který lze naleznout výhradně v lidské zkušenosti: věrnosti, porozumění a umění naslouchat. Věrnost upozorňuje na dlouhodobou pevnost, spolehlivost vztahů, zachování slibů a loajalitu jako souhlasný postoj, upřímnost, čestnost, praktickou ochotu dodržovat závazky vůči druhým. Vymezuje se také jako vytrvalost individua, garantující obranu vůči proměnlivosti okolností, motivů a nálad člověka na dlouhé cestě životem. Považuje se za ctnost. Porozumění (shoda, pochopení, soulad), komunikace bez násilí zahrnuje pozorování bez hodnocení, poznání pocitů a potřeb druhého (pomyslné nádrže životní energie, hodnoty, touhy, přání, preference, zdroje vnitřní motivace), nenásilné vyjádření prosby. Pro zdar kontaktu doporučuje Rosenberg pět aspektů spontánní komunikace: jasnost, vztah a naladění, orientace na potřeby, relace ke změnám, uvolnění napětí. Naslouchání představuje značný problém v partnerském vztahu nebo rodině, zaměstnání, samozřejmě v běžných situacích (vést monolog a planě řečnit dokáže mnohý, ale zvládnout taje pozorného naslouchání umí málokdo). Touha po porozumění, zjištění a vysvětlení příčin, proč se lidé chybně vnímají, bude patřit ke stěžejním úkolům poučených, vnímavých, moudrých jedinců každého věku. Podrobný návod najde zájemce v publikaci M. P. Nicholse. Pro praktické využití aktivním „věčně mladým“ seniorům lze bezesporu s úspěchem nebo aspoň k posouzení nabídnout také myšlenky M. Ruize, D. Millmanna i D. Chopry, kteří upozornili na pravidla platná v každé životní etapě. Předložené závěry dlouholetého zájmu trojice uvedených odborníků o otázky kvality života poskytnou minimálně skvělou příležitost k verifikaci. M. Ruiz (2012) pro snazší dorozumění mezi lidmi navíc doporučil akceptaci kvarteta požadavků, zákonů bezproblémového řešení situací: slovo jako účinný nástroj komunikace, osobní odpovědnost za vlastní činy, fakt latentního nebezpečí domněnek, vysoká kvalita jednání. Přijetí předpisů vysoké kvality vlastního jednání vyžaduje kultivovaný projev (zejména staršího) člověka bez postranních úmyslů, otevřenost a důvěru k partnerovi v dialogu, ku prospěchu účastníků komunikace. Pro finální zdar výměny názorů a specifikaci postojů je nutné se navždy obrnit vůči domněnkám, představám, iluzím, což umožní pouze jasné, konkrétní, precizní vyjadřování myšlenek s nejlepším vědomím a svědomím. Jako první krok k osobní svobodě každého člověka je tedy bezpodmínečně nutné vlastní uvědomění (Ruiz, 2012, s. 107), jistota v myšlení, v gestikulaci a sdělování. Další úkol spočívá v trvalé kontrole vlastního chování (tamtéž, s. 118), permanentní opatrnosti při transferu hloubky, spletitosti a významu latentního privátního světa. D. Millman (2011) předložil apely ke každodenní příležitosti naučit se něčemu novému, ocenění vlastní hodnoty, stanovení přiměřených cílů životní etapy, uvědomování si těla, naléhavost potřeby smíchu a radosti, skryté nebezpečí strachu a obav. Současně vyzval k laskavosti a koncentraci na přítomnost („tady a teď“), klidné, hluboké dýchání i dovednost uvolnění. Poslání člověka spatřoval v propagaci a příkladné realizaci oblíbených, kvalitně prováděných činností, a především v nezištné službě ostatním. 168 Zásady správného života spatřil D. Chopra (2014) v následujícím desateru: a) meditace jako cesta k uvědomění sebe sama (duchovní pochopení, intuice, kreativita, představivost, svobodná vůle), šance pro řešení každého problému; b) pozitivní myšlení (přetváření minulosti, závora vzpomínkám); c) recept na štěstí – učinit jiného šťastným; d) nalezení smyslu života, naplnění osobního poslání, inspirace druhými; e) uspokojení potřeby spánku a regenerace; f) podpora lásky, pěstování zdravých vztahů, pozornost a naslouchání, oceňování druhých; g) hledání příležitostí k tělesnému pohybu; h) sex a spiritualita jako prostředky úniku vlastnímu Egu; i) komunita přispívá ke kontaktu s lidmi v okolí, sdílení zálib, spojení s fyzickou aktivitou, rozšiřování okruhu přátel a známých (nejlepší zážitky vyžadují přítomnost druhých), pomoc ostatním; j) finanční situace: peníze slouží ke zprostředkování zážitků, nikoli ke zbytečnému utrácení, pomohou žít ve stavu příjemného očekávání „plánovaných“ zážitků a vytváření vzpomínek; přispějí k umění obdarování. 2.2 Využití zážitků u seniorů Jako protipól osobní zainteresovanosti na životě vlastním i druhých nebo spíše jako závazný doplněk humánní orientace se jeví jejich celistvé přesvědčení o správnosti přípravy, realizace a přímého dopadu zážitků. Zcela záměrně osoby vyššího věku přehlíží teoretické pravdy, brání se zkoumání empirických výsledků, opomíjejí srovnávání a posuzování hodnoty prezentovaných námětů. Každý den jim totiž zážitky představují zcela naplněný dílčí úsek života. Žijí dneškem, každou minutou! S napětím očekávají budoucí dění, radostně a s plným nasazením prožívají přítomnost, s interním uspokojením posuzují a rekapitulují uplynulé chvíle, soukromě s potěšením hodnotí průběh prožitého období, vyzdvihují pozitivní stránky dění a také se snaží poučit i z méně příznivých momentů. Co se vlastně považuje za zážitek? Jak podrobná a propletená existuje škála stimulů, které umožňují na „vlastní kůži“ pocítit dopad spojení triády hlava-srdce-ruce (K. Hahn, 1886–1974, reformátor mezi progresivními pedagogy, geniální kreativní průkopník základních pohledů na filozofii „zdravého dobrodružství“ a „aktivního lidstva“, pro pěstování sebedůvěry a sociální kompetence člověka, nejen v období dospívání)? Je možné zřetelně rozlišit skutečné zážitky od „zážitků“, které nabízejí různé instituce z komerčních důvodů, s vědomím aktuálního prospěchu, výjimečnosti či originality, avšak oproštěné od klíčových zásad vnímání významu opravdového zážitku pro život člověka každého věku? Proto i jedinec vyššího věku smí nalézat a objevovat zážitky protkané situace, události, místa nejen v přírodním prostředí, ale samozřejmě kdekoli v uzavřeném prostoru, sám nebo s blízkými, známými i cizími, v čase běžném i zvláštním. Výhradně na sebe, na nitro, mysl, tělo ponechá působení příznivé atmosféry, všemi smysly bedlivě pozoruje okolí, vpluje do neznámého světa za účelem uspořádání myšlenek, nalezení sebe sama, korekce vztahu k druhým a světu. Jako osoba, která již zažila mnohé, dokáže přijmout a využít specifické podněty, jiným mnohdy nedoručitelné, zapovězené a také těžko pochopitelné. Jako osvícený znalec druhých se rozhoduje, koho přijme pro společné vnímání nádhery zážitkových scenérií, klidu a ticha, nálad, pocitů, pohlazení, příznivých reakcí. Cílený, oboustranně dobrovolný transfer optimální relace ke krásnu ve všech různých zákoutích lidské činnosti příslušníkům mladších generací tvoří ideální smysl životní cesty každého seniora, který si osvojil originální dar přiblížení se a poznání rozmanitých dimenzí života. 169 3 Závěr Mnohé sociální, zdravotní, vzdělávací, výchovné, sportovní, rekreační, dramatické, turistické, poznávací, zájmové a jiná zaměření v komerčních i dobrovolnických institucích, nezávislých sdruženích a spolcích kvalitně i hůře upozorňují na stupeň pojetí hledání sebe samotného. Doufají v uspokojení skrytých snů i zveřejněných přání po kontaktu a pohodové aktivitě, ve snahu povznést se nad civilní život množstvím nabídek a zvyšováním osobního horizontu. Některé však zůstávají pouze na prahu, v zárodku činností. Přesto si zaslouží ocenění za aktivitu, předložení pestré nabídky možností uspokojení požadavků. Za opravdové plus lze však vždy považovat prvotní impulz, nápad, prosazení a neutuchající elán (příkladů v rozmanitých oblastech dění, kdekoli kolem existuje dostatek). Jeden z mnoha však nelze přehlédnout: Projekt TOTEM – Dům napříč generacemi (multifunkční a mezigenerační centrum v Plzni). Co dál? I dříve narozený, často křehký a peripetiemi života poznamenaný člověk nezoufá. Především stále žije aktivně, těší se z kontaktů s podnětnými osobami, hledá příležitosti k novému poznání a sebevzdělávání, vybírá si příležitosti k ověření sil i pro zdokonalení osobnosti, stále na sobě pracuje. Plně doufá v pravdu ověřenou v průběhu pouti životem, že je nutné víc dávat než dostávat a že pouze rekonstrukcí vlastních myšlenek lze dosáhnout změny okolností. Neklesá na mysli, stále bojuje s nepřízní zdraví, eventuální samotou, tlakem skličujících podmínek a překvapivých událostí. Přiměřeně aktuálním dispozicím se pohybuje, manuálně se zaměstnává, fyzicky podle možností tvoří. Miluje život, raduje se ze zážitků. Vzpomínky vytěsňuje, žije přítomností, připravuje se na budoucí období. Nestárnout to není jen udržet se, to je pořád růst, pořád získávat; každý rok má být, jako by člověk vystoupil o příčli na žebříku výš. – T. G. Masaryk. 4 Literatura ERICKSON, Erik H. Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 128 s. ISBN 80-7106-291-X. HAANEL, Charles F. Mistrovské ovládání mysli. Bratislava: Eugenika, 2011. 312 s. ISBN 978-80-8100-258-8. CHOPRA, Deepak. Sedm klíčů ke štěstí. Recept na osvícený život. Praha: BETADobrovský, 2014, 128 s. ISBN 978-80-7306-604-8. MILLMAN, Dan. Čtyři pilíře smyslu života. Hledání smyslu v měnícím se světě. Praha: Pragma, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7349-273-1. NICHOLS, Michael P. Die Kunst des Zuhörens. Einander verstehen im Alltag und in schwierigen Gesprächen. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Verlag, 2002. 351 s. ISBN 978-3-49961-359-3. ROSENBERG, Marshall B. Nenásilná komunikace. Praha: Portál, 2013. Praha: Portál, 224 s. ISBN 978-80- 262-0530-2. RUIZ, Miguel. Čtyři dohody. Cesta k osobní svobodě. Praha: Pragma, 2012. 147 s. ISBN 978-80-7349-323-3. SHEEHY, Gail. Průvodce dospělostí: šance a úskalí druhé poloviny života. Praha: Portál, 1999. 456 s. ISBN 978-80-7178-185-1. KNOLL, Michael. Kurt Hahn – ein wirkunsgsmächtiger Pädagoge. Pädagogisches Handeln. Wissenschaft und Praxis im Dialog. 5 (2001), 2, S. 65-76. ISSN 1434-2111. 170 Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. Dostupné z: www.rscr.cz/wp-content/uploads/2013/04/III_vlada__akcni_plan_starnuti_1.pdf http://www.totem-rdc.cz/o-nas/nase-cinnost.htm Kontakt na autora Doc. PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc. Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 5, 613 00 Brno [email protected] 171 MOTIVAČNÍ PREFERENCE SENIORŮ1 MOTIVATIONAL PREFERENCES OF SENIORS Miloslav STEHLÍK, CSc.2, Prof. Dr. habil. Gisela THIELE 3, Cornelia MÜLLER 4, Ing. Petr STEJSKAL, Gabriela KLOUDOVÁ 5, Šárka LAŇKOVÁ, Jacqueline HEINZ6, Sandra KRETSCHMER Abstrakt: Stále více pozornosti se věnuje výzkumu stárnutí, míry životního uspokojení a motivace seniorů. V článku porovnáváme aktuální motivační preference a zónu jejich možného vývoje u seniorů ze Zemského kraje Görlitz a Libereckého kraje a u studentů Univerzity obrany v Brně. Studenti Univerzity obrany v Brně mají aktivnější způsob života než senioři. Život seniorů z Görlitz se v mnoha směrech podobá životu libereckých seniorů, zdá se však, že liberečtí senioři jsou aktivnější než senioři z Görlitz. K tomu je však nutné poznamenat, že zóna možného vývoje motivačních preferencí chybí u 11 % libereckých seniorů, u seniorů z Görlitz je to pouze u 5 %. Klíčová slova: Motivace, zóna možného vývoje, stárnutí, senioři, studenti, Zemský kraj Görlitz, Liberecký kraj, Univerzita obrany v Brně Abstract: More and more attention is brought to the research of aging, the level of life satisfaction and motivation of the senior citizens. In the article we are comparing the actual motivational preferences of the senior citizens and their zone of proximal development in the district of Görlitz and Liberec Region and the students of the University of Defence in Brno. Students of the University of Defence in Brno tend to have more active way of life than the senior citizens. Life of the senior citizens from Görlitz is in many ways similar to the life of their peers from Liberec although it seems that senior citizens from Liberec are more active than the ones from Görlitz. It’s important to say that the zone of proximal development of the motivational preferences is missing in 11% of the senior citizens from Liberec and only in 5% of the ones from Görlitz. Key words: Motivation, zone of proximal development, aging, senior citizens, students, district of Görlitz, Liberec Region, University of Defence in Brno 1 Článek byl vytvořen na základě projektu č. 100154773 – Aktivity seniorů v česko-saském příhraničí. Vedoucí psychologické laboratoře CASRI, p. o. MO. 3 Dekanin der Fakultät Sozialwissenschaften Hochschule Zittau/Görlitz. 4 Wissenschaftliche Projektmitarbeiterin "Deutsch-tschechische Seniorenaktivitäten", Fakultät Sozialwissenschaften Hochschule Zittau/Görlitz. 5 CASRI, p. o. MO. 6 Fakultät Sozialwissenschaften Hochschule Zittau/Görlitz. 2 172 1 Úvod Základní výzkumy stárnutí se zabývají zejména prevencí zaměřenou na zvládání dopadů stárnutí organismu a psychosociálních negativních aspektů života seniorů. Za možnou taktiku je v tomto ohledu považován tzv. Well-being a pozitivní motivace k životu v pozdějším věku (Lupien & Wan, 2004). Well-being neboli životní spokojenost je souborem vnějších a vnitřních motivátorů, které naplňují náš život a hrají významnou roli také v životě seniorů. Řada autorů předpokládá, že v této fázi života ustupuje vnější motivace do pozadí a zvyšuje se důraz na motivaci vnitřní, která napomáhá k větší fyzické i psychické pohodě a je pro plnohodnotné stárnutí klíčová (Cerasoli, Nicklin, & Ford, 2014; Deci & Ryan, 2002; Ryan & Deci, 2000). Vnitřní motivace se přitom vysvětluje jako zaujetí určitou nezávaznou činností, doprovázenou prožíváním radosti bez nutnosti dosažení určitého společensky očekávaného cíle (Webster, 2008), což následně vede ke spokojenosti a k lepšímu psychickému zdraví (Csikszentmihalyi & Rathunde, 1993). Někteří autoři jsou dokonce přesvědčeni, že starší lidé orientovaní na příjemné prožívání přítomnosti (Zimbardo & Boyd, 2008) jsou spokojenější a vnímají se jako schopní ovládat a řídit svůj život (Gana, Klein, Saada, & Trouillet, 2013). V rámci života seniorů se často zmiňuje problematika zhoršení zdraví, kdy se předpokládá, že čím horší zdravotní stav, tím méně úspěšně se stárnutí prožívá. Zdravotní stav ale podle některých autorů tak úzce nesouvisí s úspěšným stárnutím a životní spokojeností. V rámci výzkumu Lawtona (1999) třetina seniorů s chronickou fyzickou nemocí hodnotila svůj současný stav jako úspěšné stárnutí a naopak třetina seniorů, kteří byli dle objektivních kritérií zhodnoceni jako úspěšně stárnoucí, prožívala svůj stav jako neuspokojující. Hlavními faktory spokojenosti ve stáří jsou tedy spíše předchozí zkušenosti, a zejména emoční stabilita (Aldwin, Spiro, Levenson & Cupertino, 2001; Spiro, Aldwin, Ward & Mroczek, 1995). Z perspektivy životního vývojového modelu se za úspěšné stárnutí považuje dosažení moudrosti (Erikson, 2002; Levenson, Jennings, Aldwin & Shiraishi, 2005; Wink & Dillon, 2002). V této souvislosti se vyskytuje pojem „gerotranscendence“ (Tornstam, 1997), který odkazuje na proces probíhající v rámci stárnutí, jež je založen na spiritualitě, přehodnocení dosavadních existenciálních otázek, vztahu k druhým i k sobě a v ideálním případě vede k nalezení nového smyslu a motivace k životu (Tornstam, 2011). Další teorie zabývající se změnou motivace v pozdním věku hovoří o změnách, které jsou dané rozdílnými motivy a výrazně odlišnými cíli stanovovanými v předchozích fázích života (Heckhausen, Wrosch & Schulz, 2010; Charles, 2010). Například od mladé dospělosti až do středního věku se postupně zvyšuje zodpovědnost spojená s tvorbou sociální a pracovní identity a stanovením priorit ve formě rodiny a kariéry (Nielsen & Reiss, 2012). Jakmile jedinec dosáhne staršího věku, hlavním cílem se spíše stává vlastní pozitivní emocionální pohoda a kvalita sociálních vztahů (Carstensen, 2006). Obecně se dá říci, že starší lidé jsou více úspěšní ve zvládání sociálních konfliktů a udržování kvalitních sociálních vztahů (Luong, Charles, & Fingerman, 2010), což se také později projevuje v jejich hlavních motivačních preferencích. Autoři Caro, Caspi, Burr & Mutchler (2009) zkoumají vliv „globální“ motivace k aktivitě (global activity motivation) u starších osob a z ní pak odvozují motivaci ke čtyřem činnostem seniorů: vzdělávání se, dobrovolná činnost, práce a cvičení. Míra globální motivace je dobrým ukazatelem úspěšného a aktivního prožití stáří a lze z ní usuzovat i na další specifické aktivity seniorů. (Caro, Caspi, Burr, & Mutchler, 2009) Na základě předpokladu vývoje motivace byl vytvořen model „A life span model of motivation“ zaměřený na čtyři klíčové proměnné objevující se v průběhu celého života: 173 usměrňování 7, volba, společná regulace 8 a kompenzace (Salmela-Aro, 2009). V souvislosti se svými životními cíli lidé usměrňují své aktivity, rozhodují se a řídí svůj vlastní vývoj. Svých cílů dosahují díky spolupráci a na základě zkušenosti mohou přizpůsobovat své cíle a měnit je dle dané životní etapy (Salmela-Aro, 2012). Velké rozdíly můžeme pozorovat mezi všemi vývojovými fázemi, přičemž stáří představuje nové výzvy v kontextu sociálních a kulturně definovaných vývojových úkolů a životních proměn nutících k přehodnocení osobních cílů (Little, Salmela-Aro, & Phillips, 2007). Dle Webstera (2008) je u seniorů nejdůležitějším motivačním faktorem v životě sounáležitost, kterou pociťují prostřednictvím fyzického kontaktu, sociálních aktivit, ale také autonomie, kterou si zachovávají nastavováním hranic a organizovanými rutinními činnostmi, a neposledně kompetence ke zvládání úkolů a zajištění si užitečnosti v životě. Úspěšné stárnutí je provázeno pozitivními psychologickými charakteristikami, jako jsou štěstí, intelektuální zvědavost, vděčnost, hluboká spiritualita a sociální zařazení (Snowdon, 2001). Naše představa o motivačních preferencích seniorů se opírá o model zóny možného vývoje osobnosti, determinované perspektivními cíli, což svým způsobem koresponduje s modelem životních cílů, jak je prezentuje Salmela-Aro (2009, 2012). Motivační preference seniorů a jejich perspektivní cíle jsme zjišťovali prostřednictvím tzv. metodiky času 9. Metodika obsahuje položky zachycující pokud možno celé spektrum činností vykonávaných dospělým člověkem. V tabulce číslo 1 uvádíme základní soubor činností pro metodiku času včetně úvodní instrukce. Tabulka číslo 1: Základní soubor činností pro metodiku času Instrukce pro fázi alfa: „Uveďte v celých hodinách, kolik času průměrně týdně věnujete:“ 1 Práci nebo službě 2 Spánku 3 Péči o vzhled a hygieně 4 Jídlu 5 Rodině, dětem, příteli, přítelkyni 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 7 Televizi 8 Studiu 9 Četbě 10 Sportu, turistice a fitness 11 Diskotékám, tanci 12 Sexu 13 Počítačovým hrám 14 Sázení, výherním automatům, ruletě apod. 7 Channelling. Co-agency. 9 Metodika je certifikována pro využití v rámci resortu Ministerstva obrany vnitřním rozkazem ředitele Sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany číslo 9/10 ze dne 20. května 2010. 8 174 15 Videu a domácímu kinu 16 Poslechu hudby 17 Přátelům a známým 18 Hospodám, restauracím, barům 19 Kultuře mimo domov 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 21 Internetu 22 Pomoci druhým lidem 23 Veřejné a spolkové činnosti 24 Koníčkům 2 Metodika času Jelikož má náš život většinou týdenní cyklus, přizpůsobuje se tomu i metodika času. Soubor činností je možné obsahově obměňovat v souladu s cíli našich vyšetření či výzkumu. Metodika má fázi α a β. Reference klienta ve fázi α vycházejí z jeho reálné situace, a to i v případech, kdy časové údaje účelově zkresluje. Člověk v pracovně aktivním věku, nezasažený frustrací, depresivními stavy nebo psychickou chorobou, žije ve svých představách intenzivněji než ve skutečnosti. Proto ve fázi α uvádí časy, jejichž součet překračuje skutečnou délku týdne, která činí 168 hodin. V souvislosti s tím nás budou velmi zajímat rozdíly v deklarovaném čase ve fázi alfa mezi seniory, kteří aktivně pracují alespoň v rozsahu polovičního standardního pracovního úvazku, a těmi, kteří již natolik intenzivně nepracují. Po fázi α následuje fáze β, v jejímž rámci dostává klient optimalizující instrukci: „Kdybyste nebyl(a) ničím omezen(a) a měl(a) peněz, kolik potřebujete, kolik času týdně byste věnoval(a):“ Následuje výčet stejných činností jako ve fázi α. Optimalizační instrukce nutí respondenta vyjádřit časové představy o svém chování do budoucna, které odrážejí stav perspektivních cílů. Ty u normálně aktivních lidí nezasažených frustrací, subdepresivními nebo depresivními stavy nebo jinou psychickou poruchou přesahují rámec aktuální hierarchie motivů. Proto u nich, i když vezmeme v potaz možné rozsáhlejší redukce časového vyjádření aktuálně neoblíbených, avšak časově náročných činností, například práce nebo služby, může dojít pouze k mírně nižšímu součtu času uvedeného ve fázi β oproti součtu času uvedeného ve fázi α. Na základě výzkumu lidí s psychickými onemocněními jsme stanovili tuto hranici na 80 % času nebo ve vyjádření koeficientu β : α jako 0,8 a vyslovili jsme předpoklad, že při hodnotě tohoto koeficientu vyšší než 1,6 obsahuje hierarchie perspektivních cílů převážně pouze známé perspektivní cíle (Stehlík, 1984). Proto s nárůstem koeficientu nad hodnotu 1,6 klesá podíl činných perspektivních cílů. Porovnáním podílu času věnovaného jednotlivým činnostem a jejich návaznému posouzení z hlediska procentuálního zastoupení můžeme soudit podle fáze α o motivačních preferencích dotazované osoby a podle fáze β o zaměření perspektivních cílů. 175 3 Výsledky Ve dnech 24. 6., 30. 9. a 1. 10. 2014 jsme v Libereckém kraji a ve dnech 23. 9., 24. 9. a 27. 9. téhož roku v Zemském kraji Görlitz vyšetřili kromě jiného metodikou času seniory s minimálním věkem 65 let. Zjištěné výsledky jsme porovnali s vyšetřením studentů Univerzity obrany v Brně provedené stejnou metodikou v srpnu roku 2012. Základní demografické údaje uvádíme v tabulce číslo 2. Tabulka číslo 2: Základní demografické údaje cílových skupin dotazovaných metodikou času Muži ženy celkem průměrný průměrný % 20,4 52 17,6 20,1 296 20,4 27,5 72,1 50 72,5 70,4 69 70,8 46,6 69,3 39 53,4 67,8 73 68,5 % 244 82,4 19 34 věk věk počet průměrný počet počet věk Univerzita obrany Senioři Liberec Senioři Görlitz Na níže uvedeném grafu č. 1 uvádíme poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu libereckých seniorů v metodice času ve fázi α a ve fázi β. Na grafu č. 2 pak pro přehlednost uvádíme poměr β fáze k α fázi u této cílové skupiny. V tabulce číslo 3 uvádíme číselné údaje ke grafům č. 1 a 2. V aktuálním životě libereckých seniorů má bezkonkurenčně největší podíl spánek. Na druhém místě je čas, který věnují rodině, a na třetím místě čas strávený u obrazovek televizorů. Velmi málo času věnují tanci, sexu, sázení, počítačovým hrám, videu a hospodám. O něco více, avšak stále méně než 2,5 % z celkového týdenního rozpočtu času se zabývají studiem, kulturou, telefonováním, pomoci druhým a veřejné činnosti. Jak je patrné z grafu č. 2 a tabulky číslo 3, nejvíce by si přáli zvýšit ve svém životě podíl sexu, sledování videa, kultury a tance. V prvních třech případech více než 1,5krát. Nejvíce by si naopak přáli snížit podíl sledování televize a dále by redukovali podíl spánku, jídla, vedení domácnosti, počítačových her, poslechu hudby a telefonování. Beze změny nebo téměř beze změny (rozmezí poměru β fáze k α fázi: 0,9–1,1) zůstávají práce, jídlo, rodina, četba, počítačové hry, poslech hudby, telefonování, internet a veřejná činnost. 176 Graf č. 1 Poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu libereckých seniorů v metodice času ve fázi α a ve fázi β. Využití času - liberečtí senioři 0 5 10 15 20 25 30 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Alfa Sexu Beta Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 177 Graf č. 2 Poměr β fáze k α fázi v metodice času u libereckých seniorů Poměr Beta/Alfa - liberečtí senioři 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 178 Tabulka číslo 3: Číselné údaje ke grafům č. 1 a 2 Alfa Beta Beta/Alfa 1 Práce nebo služba 3,8 3,6 0,94 2 Spánek 25,9 22,4 0,86 3 Péče o vzhled a hygiena 4,8 5,4 1,12 4 Jídlo 5,6 5,1 0,91 5 Rodina, děti, přítel, přítelkyně 9,4 9,9 1,05 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 6,2 5,5 0,89 7 Televize 9,0 6,8 0,76 8 Studium 1,5 2,1 1,41 9 Četba 5,1 5,5 1,09 10 Sport, turistika a fitness 5,2 6,2 1,20 11 Diskotéky, tanec 0,9 1,3 1,49 12 Sex 0,5 0,8 1,61 13 Počítačové hry 0,8 0,7 0,92 14 Sázení, výherní automaty, ruleta apod. 0,2 0,3 1,30 15 Video a domácí kino 0,5 0,8 1,58 16 Poslech hudby 3,7 3,3 0,90 17 Přátelé a známí 3,6 4,7 1,31 18 Hospody, restaurace, bary 0,7 0,9 1,42 19 Kultura mimo domov 1,4 2,1 1,54 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 1,7 1,5 0,89 21 Internet 2,6 2,6 0,99 22 Pomoc druhým lidem 1,8 2,4 1,33 23 Veřejná a spolková činnost 1,6 1,6 1,00 24 Koníčky 4,0 4,6 1,16 179 Graf č. 3 Poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu seniorů z Görlitz v metodice času ve fázi α a ve fázi β. Využití času - senioři z Görlitz 0 5 10 15 20 25 30 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Alpha Beta Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 180 Graf č. 4 Poměr β fáze k α fázi v metodice času u seniorů z Görlitz Poměr Beta/Alpha - senioři z Görlitz 0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 181 Tabulka číslo 4: Číselné údaje ke grafům č. 3 a 4 Alfa Beta Beta/Alfa 1 Práce nebo služba 3,6 1,9 0,53 2 Spánek 27,3 24,1 0,88 3 Péče o vzhled a hygiena 5,0 4,9 0,97 4 Jídlo 7,1 6,4 0,89 5 Rodina, děti, přítel, přítelkyně 9,8 9,8 1,00 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 6,8 5,6 0,82 7 Televize 9,2 7,2 0,79 8 Studium 0,7 0,9 1,26 9 Četba 5,2 5,4 1,04 10 Sport, turistika a fitness 4,6 6,8 1,49 11 Diskotéky, tanec 0,1 0,5 6,04 12 Sex 0,5 0,6 1,10 13 Počítačové hry 0,6 0,4 0,65 14 Sázení, výherní automaty, ruleta apod. 0,0 0,1 3,53 15 Video a domácí kino 0,3 0,6 1,79 16 Poslech hudby 4,0 3,8 0,95 17 Přátelé a známí 2,6 3,9 1,52 18 Hospody, restaurace, bary 0,5 1,6 3,39 19 Kultura mimo domov 0,9 2,7 2,99 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 1,9 1,7 0,90 21 Internet 2,5 2,0 0,81 22 Pomoc druhým lidem 2,1 2,8 1,32 23 Veřejná a spolková činnost 1,4 1,8 1,34 24 Koníčky 3,4 4,4 1,32 182 V grafu č. 3 uvádíme poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu seniorů z Görlitz v metodice času ve fázi α a ve fázi β. V grafu č. 4 pak pro přehlednost uvádíme poměr β fáze k α fázi u této cílové skupiny. V tabulce číslo 4 uvádíme číselné údaje ke grafům č. 3 a 4. Aktuální život seniorů ze Zemského kraje Görlitz je v mnoha činnostech podobný životu libereckých seniorů, avšak jak vyplývá z tabulky číslo 6 a z grafu č. 7 a po statistické kontrole 10, liberečtí senioři se věnují více studiu, tanci, sázení, přátelům a kultuře. Naopak senioři z Görlitz se věnují více jídlu a domácnosti. Zdá se tedy, že je život libereckých seniorů pestřejší a že jsou aktivnější. Jak je patrné z grafu č. 4 a tabulky číslo 4, senioři z Görlitz by si nejvíce přáli zvýšit ve svém životě podíl tance, sázení, hospodského života a kultury, a to více než 3krát. Výrazněji více by také chtěli sportovat, sledovat video a věnovat se přátelům. Naopak by redukovali podíl práce a počítačových her a dále vedení domácnosti, prohlížení internetu a sledování televize. Beze změny nebo téměř beze změny (rozmezí poměru β fáze k α fázi: 0,9– 1,1) zůstávají rodina, četba, sex, poslech hudby a telefonování, jak vyplývá z tabulky číslo 7 a z obrázku číslo 8 a též z dříve uvedených dat. Jak vyplývá z grafu č. 8 a z tabulky číslo 7 senioři z Görlitz by si oproti libereckým seniorům z hlediska zóny možného vývoje svých motivačních preferencí přáli: 1. Méně pracovat (aktuálně se věnují této činnosti přibližně stejně jako liberečtí, ale přáli by si tuto činnost redukovat na polovinu). 2. Více sportovat a zejména tančit. 3. Méně rozšiřovat zónu sexu. 4. Méně času trávit hrami na počítačích. 5. Láká je též sázení, kterému se aktuálně téměř vůbec nevěnují. 6. Rádi by více chodili do hospod a trávili svůj čas na kulturních akcích (aktuálně se této činnosti liberečtí senioři věnují více). 7. Chtěli by se také více věnovat veřejné činnosti. V grafu č. 5 uvádíme poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu studentů Univerzity obrany v metodice času ve fázi α a ve fázi β. V grafu č. 6 pak pro přehlednost uvádíme poměr β fáze k α fázi u této cílové skupiny. V tabulce číslo 5 uvádíme číselné údaje ke grafům č. 5 a 6. 10 Činnosti, které uvádíme jako odlišné, jsou vzájemně statisticky nezávislé alespoň na hladině významnosti. p˂ 0,08 podle statistického testu ANOVA a LSD post hoc testu. 183 Graf č. 5 Poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu studentů Univerzity obrany v metodice času ve fázi α ave fázi β. Využití času - studenti Univerzity obrany 0 5 10 15 20 25 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Alpha Beta Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 184 Graf č. 6 Poměr β fáze k α fázi v metodice času u studentů Univerzity obrany Poměr Beta/Alpha - studenti Univerzity obrany 0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 185 Tabulka číslo 5: Číselné údaje ke grafům č. 5 a 6 Alfa Beta Beta/Alfa 1 Práce nebo služba 14,7 8,6 0,58 2 Spánek 22,6 20,2 0,89 3 Péče o vzhled a hygiena 2,3 2,0 0,86 4 Jídlo 4,3 4,0 0,93 5 Rodina, děti, přítel, přítelkyně 9,4 11,6 1,23 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 2,0 1,7 0,86 7 Televize 2,0 1,6 0,79 8 Studium 4,6 3,3 0,72 9 Četba 1,8 2,6 1,41 10 Sport, turistika a fitness 5,1 6,8 1,29 11 Diskotéky, tanec 1,0 1,4 1,41 12 Sex 1,5 2,5 1,63 13 Počítačové hry 1,9 1,9 0,97 14 Sázení, výherní automaty, ruleta apod. 0,0 11 0,0 12 3,59 15 Video a domácí kino 1,3 1,6 1,21 16 Poslech hudby 3,7 3,7 0,99 17 Přátelé a známí 5,4 6,5 1,19 18 Hospody, restaurace, bary 1,5 2,0 1,32 19 Kultura mimo domov 1,1 2,2 2,04 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 1,3 1,1 0,88 21 Internet 4,5 3,6 0,79 22 Pomoc druhým lidem 1,6 2,6 1,56 23 Veřejná a spolková činnost 0,4 1,0 2,27 24 Koníčky 5,9 7,7 1,31 11 12 Skutečná hodnota Alfa=0,0116 Skutečná hodnota Beta=0,0416 186 Graf č. 7 Poměrné výsledky využití času v procentech, jež vyplynuly z průzkumu studentů Univerzity obrany a seniorů z Libereckého kraje a ze Zemského kraje Görlitz ve fázi α metodiky času. Souhrn - fáze alfa 0 5 10 15 20 25 30 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Univerzita Liberec Görlitz Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 187 Tabulka číslo 6: Poměry mezi procentuálním vyjádřením u jednotlivých činností ve fázi alfa Liberec Univerzita Univerzita Poměr mezi cílovými skupinami Görlitz Liberec Görlitz 1 Práce nebo služba 1,1 3,87 4,06 2 Spánek 0,9 0,87 0,83 3 Péče o vzhled a hygiena 1,0 0,48 0,47 4 Jídlo 0,8 0,76 0,6 5 Rodina, děti, přítel, přítelkyně 1,0 1,01 0,96 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 0,9 0,32 0,29 7 Televize 1,0 0,22 0,22 8 Studium 2,1 3,1 6,55 9 Četba 1,0 0,36 0,36 10 Sport, turistika a fitness 1,1 0,98 1,11 11 Diskotéky, tanec 10,2 1,13 11,4 12 Sex 0,9 3,23 3,06 13 Počítačové hry 1,2 2,53 3,06 14 Sázení, výherní automaty, ruleta apod. 7,1 0,05 0,36 15 Video a domácí kino 1,5 2,68 3,89 16 Poslech hudby 0,9 1,01 0,94 17 Přátelé a známí 1,4 1,51 2,1 18 Hospody, restaurace, bary 1,4 2,29 3,2 19 Kultura mimo domov 1,5 0,78 1,18 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 0,9 0,77 0,69 21 Internet 1,0 1,76 1,84 22 Pomoc druhým lidem 0,9 0,39 0,77 23 Veřejná a spolková činnost 1,1 0,28 0,31 24 Koníčky 1,2 1,48 1,74 188 Jak se dalo předpokládat, jsou studenti Univerzity obrany aktivnější než senioři. V jejich aktuálním životě má největší podíl spánek, po kterém následuje práce a poté čas, který věnují rodině. Větší než 5% podíl má u nich sport, přátelé a koníčky. Jak vyplývá z tabulky číslo 6 a z grafu č. 7 a po statistické kontrole 13, jsou studenti Univerzity obrany pracovně aktivnější než senioři, více studují a více se věnují sexu, počítačovým hrám, sledování videa, přátelům, hospodám, internetu a koníčkům. Naopak se méně než senioři věnují spánku, hygieně, jídlu, vedení domácnosti, sledování televize, četbě, sázení a veřejné činnosti. Nejmarkantnější jsou posledně uvedené rozdíly u sledování televize, veřejné činnosti, vedení domácnosti, sázení a četby. Jak vyplývá z tabulky číslo 7 a z grafu č. 8 a též z dříve uvedených dat, studenti Univerzity obrany by si oproti seniorům z hlediska zóny možného vývoje svých motivačních preferencí přáli 14: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Méně se věnovat hygieně. Méně studovat. Méně sledovat video. Více se věnovat rodině. Více číst. Více pomáhat druhým. Více se věnovat veřejnému životu. Pouze u dvou klientů ze všech v této práci analyzovaných jsme zjistili poměr fáze beta k fázi alfa menší než 0,8. V obou případech se jednalo o seniory z Görlitz. Není vyloučeno, že byli v době vyšetření frustrováni nebo se nacházeli v subdepresivním stavu, případně byl jejich psychický stav poznamenán jinou nestabilitou. Zvláštní situace nastává, když klienti odmítají vyplnit fázi beta metodiky času s odůvodněním, že by se nic nezměnilo, nebo ji vyplní stejně jako fázi beta. Svědčí to o tom, že aktuálně nemají žádnou zónu možného vývoje u motivačních preferencí. V tabulce číslo 8 uvádíme jejich počty. Z tabulky je patrné, že jestliže u studentů Univerzity obrany je jejich počet zanedbatelný, zhruba 1 %, u seniorů je počet těchto klientů vyšší. Konkrétně 5 % u seniorů z Görlitz a 11 % u libereckých seniorů. Zvláště u libereckých seniorů je počet těchto osob vysoký. 13 Činnosti, které uvádíme jako odlišné, jsou vzájemně statisticky nezávislé alespoň na hladině významnosti. p˂ 0,05 podle statistického testu ANOVA a LSD post hoc testu. 14 Rozdíly týkající se pouze jedné z cílových skupin seniorů v tomto rozboru neuvádíme. 189 Graf č. 8 Poměr β fáze k α fázi v metodice času u studentů Univerzity obrany, seniorů z Libereckého kraje a ze Zemského kraje Görlitz Souhrn Beta/Alfa 0 1 2 3 4 5 6 7 Práci Spánku Hygieně Jídlu Rodině Domácnosti Televizi Studiu Četbě Sportu Tanci Sexu Univerzita Liberec Görlitz Počítačovým hrám Sázení Videu Poslechu hudby Přátelům Hospodám Kultuře Telefonování, maily Internetu Pomoci druhým Veřejné činnosti Koníčkům 190 Tabulka číslo 7: Poměr β fáze k α fázi v metodice času u studentů Univerzity obrany, seniorů z Libereckého kraje a ze Zemského kraje Görlitz Liberec Univerzita Univerzita Poměr mezi cílovými skupinami Görlitz Liberec Görlitz 1 Práce nebo služba 1,8 0,62 1,1 2 Spánek 1,0 1,03 1,01 3 Péče o vzhled a hygiena 1,2 0,77 0,89 4 Jídlo 1,0 1,02 1,04 5 Rodina, děti, přítel, přítelkyně 1,1 1,17 1,23 6 Obstarávání domácnosti a nákupu 1,1 0,97 1,05 7 Televize 1,0 1,05 1,01 8 Studium 1,1 0,51 0,57 9 Četba 1,0 1,29 1,35 10 Sport, turistika a fitness 0,8 1,11 0,9 11 Diskotéky, tanec 0,2 0,95 0,23 12 Sex 1,5 1,01 1,47 13 Počítačové hry 1,4 1,05 1,5 14 Sázení, výherní automaty, ruleta apod. 0,4 2,76 1,02 15 Video a domácí kino 0,9 0,77 0,68 16 Poslech hudby 0,9 1,1 1,04 17 Přátelé a známí 0,9 0,9 0,79 18 Hospody, restaurace, bary 0,4 0,93 0,39 19 Kultura mimo domov 0,5 1,32 0,68 20 Telefonování, psaní SMS, e-mailů 1,0 0,98 0,97 21 Internet 1,2 0,8 0,98 22 Pomoc druhým lidem 1,0 1,17 1,18 23 Veřejná a spolková činnost 0,7 2,26 1,69 24 Koníčky 0,9 1,13 0,99 191 Tabulka číslo 8: Počty klientů s identickým výsledkem ve fázi alfa i beta Počet % Studenti Univerzity obrany v Brně 4 1,35 Senioři z Libereckého kraje 8 11,59 4 5,48 Senioři ze Zemského kraje Görlitz 4 Závěr Nejzávažnějším výsledkem provedeného dotazování je absence zóny možného vývoje motivačních preferencí u 11 % seniorů z Libereckého kraje a u 5 % seniorů ze Zemského kraje Görlitz. Jak se dalo očekávat, aktuální motivační preference svědčí o méně aktivním životním stylu u seniorů než u studentů Univerzity obrany v Brně. Zdá se, že liberečtí senioři jsou aktivnější než senioři z Görlitz a jejich život je asi také pestřejší. V mnoha směrech se však život seniorů z kraje Görlitz podobá životu libereckých seniorů, avšak liberečtí se více věnují studiu, tanci, sázení, přátelům a kultuře, naopak senioři z Görlitz se více věnují jídlu a vedení domácnosti. Z hlediska zóny možného vývoje motivačních preferencí si studenti Univerzity obrany v porovnání se seniory přejí méně studovat, věnovat se hygieně a sledovat video, a naopak více se věnovat rodině a veřejnému životu, číst a pomáhat druhým. Senioři z Görlitz si oproti libereckým seniorům přejí méně pracovat, hrát na počítačích, věnovat se sexu, a naopak více sportovat a tančit, sázet, chodit do hospod, věnovat se kultuře a veřejnému životu. 5 Literatura ALDWIN, C. M., SPIRO, A., LEVENSON, M. R., & CUPERTINO, A. (2001). Longitudinal findings from the normative aging study: III. Personality, individual health trajectories, and mortality. Psychology And Aging, 3(16), stránky 450-465. CARO, F. G., CASPI, E., BURR, J. A., & MUTCHLER, J. E. (2009). Global Activity Motivation and Activities of Older People. Activities, Adaptation & Aging, 3(33), stránky 191-209. CARSTENSEN, L. L. (2006). The influence of a sense of time on human development. Science, 312(5782), stránky 1913-5. CERASOLI, C. P., NICKLIN, J. M., & FORD, M. T. (2014). Intrinsic motivation and extrinsic incentives jointly predict performance: A 40-year meta-analysis. Psychological Bulletin, 140(4), stránky 980-1008. CSIKSZENTMIHALYI, M., & RATHUNDE, K. (1993). The measurement of flow in everyday life: Toward a theory of emergent motivation. Nebraska Symposium on Motivation: Vol. 40. Developmental perspectives on motivation (stránky 57-97). Lincoln: University of Nebraska Press. 192 DECI, E. L., & RYAN, R. M. (2002). Handbook of self-determination research. Rochester, NY, US: University of Rochester Press. ERIKSON, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo. GANA, K., KLEIN, V., SAADA, Y., & TROUILLET, R. (2013). Perspectives temporelles et satisfaction de vie chez les personnes âgées: Test de l’effet médiateur du sentiment d’auto-efficacité. European Review of Applied Psychology, 1(63), stránky 49-57. LAWTON, M. P. (1999). Quality of life in chronic illness. Gerontology, 45, stránky 181-183. LEVENSON, M. A., JENNINGS, P. A., ALDWIN, C. M., & SHIRAISHI, R. W. (2005). SELF-TRANSCENDENCE: CONCEPTUALIZATION AND MEASUREMENT. International Journal Of Aging & Human Development, 60(2), stránky 127-143. LITTLE, B., SALMELA-ARO, K., & PHILLIPS, S. (2007). Personal project pursuit: Goals, action. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates, Inc. LUONG, G., CHARLES, S. T., & FINGERMAN, K. L. (2010). Better With Age: Social Relationships Across. Journal of social and personal relationships, 28(1), stránky 923. LUPIEN, S. J., & WAN, N. (2004). Successful ageing: from cell to self. Royal Society of, 359, stránky 1413-1426. NIELSEN, L., & REISS, D. (2012). Motivation and Aging: Toward the Next Generation of Behavioral Interventions. NIA – BBCSS Expert Meeting. Washington, D.C. RYAN, R. M., & DECI, E. L. (2000). Self-Determination Theory and the Facilitation of Intrinsic Motivation, Social Development, and Well-Being. American Psychologist, 55(1), str. 68. SALMELA-ARO, K. (2009). Personal goals and well-being during critical life transitions: The four C's – Channelling, choice, co-agency and compensation. Advances in Life Course Research, 14 (1-2), stránky 63–73. SALMELA-ARO, K. (2012). Transition to parenthood and positive parenting:. EUROPEAN JOURNAL OF DEVELOPMENTAL PSYCHOLOGY, 9(1), stránky 21–32. SNOWDON, D. (2001). Aging with Grace: What the Nun Study Teaches Us about Leading Longer, Healthier, and More Meaningful Lives. US: Bantam Books. SPIRO, A., ALDWIN, C. M., WARD, K. D., & MROCZEK, D. K. (1995). Personality and the incidence of hypertension among older men: Longitudinal findings from the Normative Aging Study. Health Psychology, 14(6), stránky 563-569. STEHLÍK, M. (1984). Vzaimootnošenije perspektivnych celej i osuščestvlajemoj dějatělnosti u psychičeski boĺnych. Avtoreferat kandidatskoj dissertacii. Moskva: Moskovskij gosudarstvennyj universitět. TORNSTAM, L. (1997). Gerotranscendence: The contemplative dimension of aging. Journal Of Aging Studies, 11(2), str. 143. TORNSTAM, L. (2011). Maturing into gerotranscendence. Journal Of Transpersonal Psychology, 43(2), stránky 166-180. WEBSTER, C. M. (2008). Intrinsic Motivation and Well-being: Seniors in Community Associations. Journal Of Nonprofit & Public Sector Marketing, 20(2), stránky 229-244. WINK, P., & DILLON, M. (2002). Spiritual development across the adult life course: Findings from a longitudinal study. Journal of Adult Development, 9, stránky 79-94. ZIMBARDO, P., & BOYD, J. (2008). The Time Paradox: The New Psychology of Time That Will Change Your Life. New York, NY: Free Press. 193 Kontak na autora Za autorský kolektiv: PhDr. Miloslav Stehlík, CSc. CASRI p. o. Ministerstva obrany Podbabská 3, 160 00 Praha 6 [email protected] Článek byl vytvořen na základě projektu č. 100154773 – Aktivity seniorů v česko-saském příhraničí. 194 ZKUŠENOSTI S VÝTVARNOU ČINNOSTÍ V KLUBU SENIORŮ HAŠTALKA V PRAZE EXPERIENCE WITH ART ACTIVITIES IN THE SENIORS CLUB HAŠTALKA IN PRAGUE Jana SKARLANTOVÁ Abstrakt: Výtvarný kroužek seniorů Haštalka v Praze 1 a jeho tvorba s humanitárním posláním pro UNICEF – panenky, které zachraňují dětem život. Specifické znaky profesně nesourodé skupiny seniorů a pozice vedoucího výtvarných aktivit. Význam vhodné motivace činnosti, která vede k sebereflexi, toleranci i ke kolektivnímu pocitu zodpovědnosti a uspokojení z úspěchu. Výtvarné dílny pro seniory a jejich specifické rysy. Účast na dobrovolných aktivitách seniorů – úkol pro současnou mladou generaci. Klíčová slova: klub seniorů, spolupráce s UNICEF, motivace, sebeuplatnění, výtvarná dílna, funkce lektora Abstract: Art club for seniors- Haštalka in Prague 1 and its work with humanitarian mission for UNICEF – dolls that are saving children‘s lives. Specific features of professionally disparate group of seniors and the master’s position for the artistic activities. The importance of appropriate incentive activity that leads to self-reflection, tolerance, and the collective sense of responsibility and satisfaction of success. Art workshops for seniors and their specific features. Participation in voluntary activities for seniors - a task for today's young generation. Key words: seniors club, cooperation with UNICEF, motivation, self-assertion, art workshop, trainer’s role Motto: „Rolí, či chcete-li sociálním úkolem starých lidí v současnosti je najít nový životní styl v tomto období, najít aktivity, které by byly přínosem pro společnost a pro ně samé. Pokud se to nepodaří, tak sen lidstva prodloužit život nebude přínosem.“ Jiřina Šiklová v úvodu ke sborníku Senioři vítáni (vydala Otevřená společnost, 2008) 195 1 Úvod Podle etikety není slušné ve společnosti hovořit o stáří, zvláště o stáří u žen. Promiňte mi tuto „nezdvořilost“. Právě o starých ženách bude můj příspěvek. Proč? Před rokem, na tomto místě, jsem na mezinárodním semináři Palestry vystoupila s referátem o výtvarných aktivitách jako o zdroji zážitků pro všechny věkové kategorie. Opravňovala mne k tomu moje dlouholetá pedagogická praxe i metodická činnost na různých typech škol, v neposlední řadě na VŠ Palestra a na Pedagogické fakultě v Praze. Na obou těchto vysokých školách pracuji se studenty různého věku, neboť obě tato vysokoškolská pracoviště mají akreditaci nejen pro prezenční studium, ale i pro další typy vzdělávání dospělých. Bylo tedy zcela pochopitelné, že jsem se věnovala také problematice výtvarné práce posluchačů již dospělých, tedy v jiné věkové kategorii, než jsou studenti prezenčního studia. Na svých závěrech o tom, jak je nutné pro každou skupinu volit odlišný přístup i motivaci, i na tvrzení, že je tvořivá výtvarná činnost ideální aktivitou pro všechny věkové kategorie, nemíním nic měnit ani dnes. Proč se tedy k závěrům referátu vracím? Protože jsem během posledního roku získala přímo v praxi se seniory novou, nečekanou a neocenitelnou osobní zkušenost. Ta mými proklamacemi nejdříve otřásla v základech tak, že je téměř popřela. Nakonec je však nejen podpořila, ale i úspěšně a mnohostranně potvrdila. Nebylo to však jednoduché. Ale po pořádku: 2 Fáze těšení Po několika lekcích výtvarné výchovy v kombinovaném studiu Palestry jsem dostala od jedné posluchačky nabídku, zda bych nechtěla výtvarně pracovat se seniory Prahy 1. Proč ne? Vzala jsem tuto výzvu jako další zajímavou pedagogickou zkušenost a svolila jsem. Teprve později jsem zjistila, že ona posluchačka – paní Helena Čelišová – je ředitelkou Střediska sociálních služeb Prahy 1. Na začátku naší spolupráce jsem toto nevěděla. Okouzlil mne vkusně a účelně zařízený klub seniorů Haštalka v přízemí starého domu v Haštalské ulici, inspirativní okolí této prastaré části Prahy – a začala jsem se na práci se seniory doslova těšit. Co všechno společně vytvoříme! Jaké nové výtvarné techniky jim ukážu? Pro co je nadchnu? Co všechno z té široké nabídky, kterou poskytuje výtvarná činnost, zvolím nejdříve? Co dále? – Prostě otázky, které jsou typické pro každého nadšence svého oboru – a já se nestydím přiznat, že jím stále jsem. Na setkání se seniorkami jsem se opravdu těšila: připravila jsem si plán výtvarných činností, vymyslela jsem pro naši výtvarnou aktivitu dokonce název: Seniorský umělecký klub – zkráceně SUK. Tato zkratka, která se dobře pamatuje i skloňuje, je podpořena i symbolikou. Slovníkový význam pojmu SUK je dvojí: 1. Suk jako část větve obrostlá dřevem. Jedná se o přirozený jev vznikající zarůstáním větví, které jsou nezbytným funkčním orgánem každého stromu, do kmene. 2. Suk je název pro ozdobný uzel vázaný z více pramenů. Používá se na zakončení lan nebo provazů, aby se zabránilo jejich rozplétání. 196 Oba významy symbolizují jednotu a pevnost složenou z jednotlivostí i postupné narůstání významu a síly tohoto uskupení. To jsem si přála i pro náš Seniorský umělecký klub. 3 Fáze zklamání První lehké zklamání přišlo ještě dříve, nežli jsem začala: Můj plán práce, který jsem ředitelství Střediska sociálních služeb předložila, byl schválen, název Seniorského uměleckého klubu nikoliv. Prý jsou zavedené kroužky, budeme tedy jedním z nich. I když označení „kroužky“ nemám ráda pro jejich často pochybnou úroveň všech možných aktivit na různých institucích, utěšovala jsem se tím, že na názvu nezáleží, i když jsem původně chtěla tímto názvem vyznačit nejen tematický okruh našich setkání, ale také a priori přiznat estetické kvality seniorů, kteří budou SUK navštěvovat. Ale co, říkala jsem si se Shakespearem: „Co sejde na jméně. Což růže jinak zvána, voněla by jinak?“ Jak byli senioři připraveni na naše první výtvarné setkání, nevím. Já jsem se připravila pečlivě: zvolila jsem výtvarně nenáročnou, ale efektní techniku mozaiky z barevného listí. Naše první lekce se konala totiž právě na začátku listopadu. Procházku s vnoučkem jsem tedy využila k tomu, že jsme nasbírali množství listů různých tvarů a těšili se z jejich nádherných barevných odstínů. Stačilo jen listy nastříhat na malé kousky a podle své fantazie z nich sestavit mozaiku. Ale to už byl úkol pro seniory – vlastně seniorky. Skupinu tvořily pouze ženy, Znaly se mezi sebou, některé už dlouhá léta. Oslovovaly se křestními jmény a o tuto „důvěrnost“ jsem je poprosila i pro sebe. S jejich svolením je i já oslovuji křestními jmény s tím rozdílem, že vždy uvádím před jménem „paní“. Chtěla jsem hned od začátku zrušit pomyslnou bariéru, která je vždy mezi již „sehranou“ skupinou a „tím novým“. Záměrně jsem se nechtěla stavět do pozice „lektorky“, i když to byl ve skutečnosti můj úkol. Přistupovala jsem ke všem se zdvořilostí a respektem, ale jako seniorka k seniorkám. Vysvětlila jsem výtvarný záměr i postup, ukázala již hotové práce i různé možnosti vytvoření mozaiky z přírodního materiálu a pomůcek, které jsem přinesla. Čekala jsem přirozený ostych a rozpaky. Ty většinou provázejí dospělé, mají-li pracovat způsobem, na který nejsou zvyklí. Nečekala jsem však odpor. Nebyl namířen proti mé osobě, což bych ještě pochopila, ale proti tomu, co jsem pro ně připravila. Předem odmítaly zkusit to, do čeho se děti i studenti pouští s radostí. Jejich argumenty, že to nesvedou, že nejsou ve škole, aby dělaly takové věci, že nemají talent atd., byly samozřejmě nesmyslné, ale urputné. I ty, které se nakonec uvolily alespoň vyzkoušet, jak by se taková podzimní mozaika dala vytvořit, se tak rozhodly patrně více ze slušnosti nežli z nějaké výtvarné zvídavosti nebo tvůrčího nápadu. Tady selhala motivace i cíl. Selhala jsem i já? A co tedy budeme dělat, když i tak jednoduchá a příjemná práce s materiálem doslova vonícím přírodou se setkala s takovým přijetím? Proč sem tyto seniorky přišly? Co od tohoto výtvarného „kroužku“ očekávaly? Takové otázky se mně honily hlavou, zatímco některé nejzarytější odpůrkyně se dožadovaly pracovat opět na panenkách, což většina z nich dělala v předcházejícím období. Každý jiný výtvarný úkol by se patrně setkal se stejným nezájmem jako podzimní mozaika. Nelibost seniorek vyplývala ani ne z toho, co dělat měly, jako z toho, co dělat nemohly – a to byly právě panenky. Ze skříní vytáhly rozdělané panenky šité podle jednotného střihu UNICEFu i fotografie již hotových a odevzdaných. Postupně mě zasvětily do celého projektu tvorby panenek pro mezinárodní organizaci UNICEF i do podmínek, které je třeba dodržet, aby byla panenka přijata UNICEFem k prodeji. 197 Pochopila jsem, že tato výtvarná činnost má pro ně zásadní význam a tím je humanitární pomoc: prodejem jedné takové ručně vyrobené panenky získá UNICEF finance pro nákup očkovacích látek pro jedno dítě v rozvojové zemi. Jedna panenka pomůže zachránit život jednomu dítěti – to je fakt, před kterým všechny jiné cíle blednou. Jaký však bude můj úkol v klubu seniorů? Má se výtvarný kroužek proměnit ve výrobu panenek? A je mne k tomu vůbec třeba? Nemám raději vyměnit klub seniorů za výtvarný kroužek v některé ZŠ nebo v Domě dětí a mládeže? Zklamání plynoucí z rozdílu mezi mojí původní představou výtvarné práce se seniory a realitou mne nutilo této práce zanechat. Nadšení seniorek pro dobrou věc i očekávání mé pomoci při tvorbě panenek mne nutilo setrvat. Slíbila jsem jim tedy jako program dalšího setkání společnou práci na panenkách. 4 Fáze poznávání a poznání Jak už napovídá gramatika těchto slov – poznávání je děj, který probíhá postupně, v určitém čase. Během dalších setkání výtvarného kroužku jsem pracovala s ostatními na panenkách a poslouchala. Výtvarná činnost má jednu ohromnou vlastnost: dovoluje vzájemnou komunikaci – a nejen nad výtvarným problémem. Poznávání se děje právě komunikací a utužuje se společnou prací. A tak jsme se vzájemně poznávaly. Nahlédla jsem do jednotlivých osudů seniorek, jejich osobních i zdravotních problémů i jejich drobných radostí. Poznala jsem, že mne začínají respektovat. Nejen proto, že jsem přistoupila na „jejich panenky“, ale protože jsem je výtvarně posunula dále – tedy ty panenky. Realizovala jsem jejich představy, na které nebyly dostatečně výtvarně vybavené, nebo si samy netroufaly – např. vtisknout určitý výraz obličeji panenky. Obdivovaly to, co jsem sama pro sebe považovala za samozřejmé. A zcela samozřejmě jsem se pro ně stala autoritou, ke které se obracely o radu, od které očekávaly nejen výtvarnou pomoc, ale řízení práce celé skupiny. To mne sice lichotilo, ale stále jsem nebyla přesvědčena, jestli setrvám. Nakonec jsem se stala „panenkářkou“. Zůstala jsem na základě poznání, že tyto velmi staré ženy už nechtějí (ani nepotřebují) získat pro sebe něco nového. Chtějí naopak dávat ostatním. Právě tento nesobecký přístup mne přesvědčil o smyslu této práce. V určitém seniorském věku lidé potřebují hlavně pocit, že mohou vytvořit ještě něco kvalitního, co má smysl pro ostatní. Pro tyto staré ženy se tímto smyslem staly panenky. Ty mohou zachránit život neznámému dítěti kdesi daleko. Může být ušlechtilejší cíl? A není moje pedagogická praxe postavena na stejném principu: dát ostatním část zkušeností a vědomostí, které jsem střádala celý život? Zůstala jsem – a stala se jednou z nich. 5 Fáze starostí i radostí Moje vnitřní rozhodnutí setrvat se promítlo do práce výtvarného kroužku v kvalitě i v kvantitě. Stala jsem se přirozenou autoritou, která „rozdělovala práci“ podle toho, kdo k čemu měl výtvarně největší předpoklady. Zavedla jsem týmovou práci na panenkách, takže „paní Dior“ ovládla šicí stroj, „paní kadeřnice“ se specializovala na tvorbu účesů, „paní Baťa“ 198 vymýšlela vhodné obutí atd. Tvorba panenek se tím velmi zrychlila, a co je nejdůležitější, všechny panenky byly dílem všech. Skončila rivalita, že něčí panenka je hezčí. Z výsledků se radovaly všechny. Práce se seniory ve skupině má totiž ještě jedno specifikum: skupina je velmi různorodá co do vědomostí, zkušeností a praktických činností – v tomto případě výtvarných. Zatímco ve skupině dětí můžete předem odhadnout, jaké kdo může mít vzhledem k věku zkušenosti, tady je „startovní čára“ velmi nejasná a prozradí se až v praxi. Skupina seniorů není jednotná, a bylo by chybou na ně takto pohlížet. Každá osobnost má za sebou jiné vzdělání, profesní život, jiné zájmy, jinou pozici sociální, rodinnou, zdravotní. To všechno ovlivňuje i jejich chování jako jedinců i vztahy ve skupině. O to je těžší dát všem pocit uspokojení ze společné práce, utnout v zárodku jistou řevnivost, tlumit přehnaně dominantní jedince stejně jako posilovat sebevědomí těch, kteří si nevěří. Řeknete si, že tak pracuje každý dobrý vedoucí každé skupiny. Ve skupině seniorů je to základní podmínka pro vytvoření dobré atmosféry a pohody, v níž probíhá dobrovolná činnost. Pro vedoucí je to těžký úkol. To, co se dá s mladými lidmi vyřešit vtipem, se seniory musíte řešit opatrně a se společenským taktem. Místo očekávané aktivity typické pro jiné věkové skupiny se musíte obrnit trpělivostí, místo nároků musíte uplatnit toleranci. Toho, co „musíte“, je prostě mnohem víc, než se zdá. Ještě na jednu specifickou věc bych ráda upozornila: dobrý vedoucí prožívá se seniory všechno, nejen dobu, po kterou společně pracují. Vzájemná vazba je mnohem silnější nežli se studenty nebo mladými lidmi, protože starým lidem s postupujícím věkem ubývají sociální kontakty s ostatními. Odcházejí přátelé, partneři, sousedé, spolužáci… I s touto smutnou skutečností musí vedoucí seniorů počítat, a je-li dostatečně citlivý, prožívá i on jejich smutek. A ten nekončí s koncem lekce. Kde je tedy ona proklamovaná radost? Dostavila se s prvním prokazatelným úspěchem: na benefičním koncertu pro děti s vadami zraku se naše první kolekce panenek prodala za několik tisíc, což mělo i značný mediální ohlas. To byl pro nás „energetický doping“. S obrovským úsilím jsme pracovaly na dalších panenkách a potěšitelné je, že se k nám přidávaly i seniorky nebydlící v Praze 1. Byly nadšené panenkami, které až do prodeje zdobily police seniorského klubu. I když ne všechny seniorky pracovaly na panenkách (např. ze zdravotních důvodů), přinášely nám textilní materiál, krajky, zbytky kožešin, korálky nebo přispěly k hezké atmosféře třeba básničkou, která se jim líbila, nebo tím, co upekly (což zase budilo můj obdiv). Seniorky se scházely nejen za jasným a společným cílem, ale i pro pohodu, která v našem kroužku vládla. Výsledek předčil očekávání všech: UNICEFU jsme odevzdaly 21 originálních panenek, každou jinou, každou s povinným „rodným listem“, který nese jméno panenky, její fotografii i označení tvůrce a provází každou panenku až ke kupujícímu. Na plese Prahy 1 získalo hned pět panenek novou „rodinu“ a UNICEF více nežli 5 000 Kč. Tím ale naše radost nekončila: UNICEF zařadil naše panenky do svého elektronického prodeje, a jak víme z jejich dopisu, téměř všechny se již prodaly. A to byl opravdu důvod ke společné oslavě! Tu pro nás uspořádalo vedení Střediska sociálních služeb a zástupci UNICEFU nám slavnostně předali certifikát. Radost seniorek se dá jen těžko popsat. Kde jsou mé původní plány výtvarné činnosti? I na ty postupně došlo. Na přání vedení Střediska sociální péče vedu jednou za měsíc „výtvarnou dílnu“ pro všechny zájemce z Prahy 1. Moje původní představa se tedy postupně naplňuje. Ráda bych upozornila ještě na jedno úskalí: ke všem specifickým rysům práce se seniory zmiňované výše přistupuje ještě fakt, že je třeba volit takové úkoly, které jsou senioři schopni zvládnout v jedné lekci. Výtvarná činnost vyžaduje přípravu, čas a trpělivost – a to právě není ve výtvarných dílnách seniorů dostatečně možné z praktických i psychologických důvodů. Pro jejich pocit radosti a uspokojení z výtvarné práce je potřeba, aby byla jejich 199 snaha korunována na závěr každé dílny konkrétním hmatatelným výsledkem. Proto jsem volila jednoduché úkoly z lehce dostupných a levných materiálů, a navíc s praktickým využitím výsledného artefaktu: např. masky z alobalové fólie, monotypy s abstraktním námětem, ozdoby a šperky z textilu, dekorování textilu jednoduchými technikami apod. 6 Závěr Zkušenost několika posledních měsíců v klubu seniorů Haštalka potvrdila, že je dobrovolná výtvarná činnost tím, co může jedince i v pokročilém věku naplnit uspokojením a radostí, co může i profesně nesourodé skupině dát jasný řád a smysl společné práce. To jistě není málo! Vždyť právě z toho se rodí tolerance, přátelství, pochopení druhého, schopnost sebereflexe i pocit osobní jistoty – tedy hodnoty, které jsou v každé etapě života důležité, ale ve stáří ještě důležitější. Cesta k tomu je však obtížnější, než jsem si myslela. Také radost je větší, než jsem očekávala. Snad tyto zkušenosti pomohou studujícím Palestry, kteří budou v dalších desetiletí pracovat nejen s dětmi a mladými lidmi, ale stále častěji i se seniory. Vždyť demografické předpovědi uvádějí, že v roce 2030 bude 40 % populace v rozvinutých evropských zemích ve věku 60 a více let. Je třeba se na to připravit. Kontakt na autora PhDr. Jana Skarlantová Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o. [email protected] 200 CHARITATIVNÍ AKCE PRO NEMOCNICI V MĚŠICÍCH – FORMA ZÁŽITKU CHARITY EVENT FOR THE THE HOSPITAL MĚŠICE – FORM OF AN EXPERIENCE Eva NECHLEBOVÁ Abstrakt: V příspěvku je stručně popsána organizovaná charitativní akce pro seniorské pacienty v Nemocnici Měšice. Akce se konala v rámci prováděných aktivizačních programů v Nemocnici Měšice. Charitativní akce byla organizována společně s Ice Arenou Letňany a s jejími fitness cvičitelkami. V příspěvku je popsán také průběh předávání a reakce pacientů na dárky, které byly zakoupeny z vybraných peněz. Zhodnocením projektu je fakt, že zážitek nemusí být především pro stranu pacientů, kteří něco získávají, ale také pro ty, kteří dávají. Klíčová slova: senior, charitativní akce, aktivizační programy Abstract: This paper briefly describes an organized charity event for senior patient in hospital Měšice. The event took place within the context of activation programs at the hospital Měšice. The charity event was organized jointly with the Ice Arena Letňany and its fitness trainers. The paper also describes the progress of the transfer and the patients' responses to the gifts that were purchased from the collected money. Value of the project is that the experience might not be primarily for the patients who receive something, but also for those who give. Key words: senior, charity, activation programs 1 Úvod Podíl seniorů, díky demografické situaci v České republice, stále roste, a proto nejen lékařská péče, ale i dosud opomíjené aktivizační programy pro seniory jsou důležitou přípravou na období stáří. Stáří mimo jiné přináší změny duševní, fyzické, ale i sociální. To vede k zamyšlení nad tím, jakým způsobem seniory motivovat, jaké programy a aktivity jim nabídnout. Stáří by totiž mělo být důstojné šťastné, spokojené, a především kvalitní. Hlavním životním mottem a programem pro seniory by měl být aktivní život. Aktivizace seniorů by měla být jak po psychické a fyzické stránce, ale především je třeba brát zřetel na individuální rozdíly především s ohledem na zdravotní stav. U všech seniorů je nutné úsilí o nalezení prožitků, které navozují spokojenost a překonávají prázdnotu. Je třeba změnit svůj náhled na poslední etapu života, ale zároveň si osvojit pozitivní a humanistický pohled založený na respektu ke každému, kterému chceme pomoci v jeho pokročilém věku. 201 2 Význam programů pro seniory a metody aktivizace Kvalitní programy by měly být důležitým doplňkem péče o seniory - jsou terapeuticky důležité pro jejich duševní a fyzický stav, zároveň jsou také příležitostí k poznávání a společenskému životu (Rheinwaldová, 1999). Metody aktivizace - Pomoc při nalézání smyslu života a motivace k dalšímu úsilí Posílení identity, důstojnosti a sebeúcty Využívání pomůcek (aktivizačních, kompenzačních) Posílení pocitu sounáležitosti, opory a jistoty proti opuštěnosti Umožnění prožitku úspěchu a pocitu vlastních schopností Prevence somatických důsledků inaktivity Kognitivní aktivizace – trénování paměti Petterapie (canisterapie, catterapie aj.) Ergoterapie, prožitek radosti, štěstí i očekávání Poznávací výlety, kulturní akce Zájmové setkání – pletení, šití, vaření, vyšívání, kreslení Různé drobné soutěže – radost z výhry Aktivity v přírodě – procházky, nordic walking,… 3 Definice pojmů Při definování pojmu charita jsem zjistila, že s ním úzce souvisí také pojem benefice, dobrovolnictví, ale také dobročinnost nebo také dárcovství nebo sponzorství. Můžeme říci, že většina akcí je nazývána buď jako benefiční, nebo charitativní. Benefice je překládána jako dobročinnost a beneficial jako užitečný, prospěšný. Dále pak z toho vyplývající benefit je v překladu prospěch, užitek, pomoc (Poldauf et. al., 1994). 3.1 Charitativní činnost Z historického pohledu se dobročinnost rozšiřuje z církví na laickou veřejnost přibližně od 16. století, kdy se aristokratické rody věnovaly velkým charitativním činnostem. Důvodem bylo pozitivním způsobem prezentovat své bohatství a tím být akceptován ve vyšší společnosti. V průběhu 19. století kromě křesťanských komunit vznikala také různá sdružení, jejichž náplní bylo pomáhat nižším vrstvám a zabraňovat bídě. Charitativní činnost se ve 20. století dále obohatila o nové prvky, které přinesla nová doba. Na rozdíl od minulosti, kdy dobročinnost přinášela jen občasnou pomoc, je nyní daleko snadnější a běžnější pomáhat osobám, které to potřebují, dlouhodobě a hlavně systematicky (Messina, 2005). 3.2 Dobročinnost Dobročinnost a humanitární aktivity u nás dosahují až k samým začátkům českých dějin a jsou úzce spjaty s křesťanstvím. Dobročinnost je podle Friče (2001) akt darování 202 peněz, zboží, času a úsilí pro podporu obecně prospěšného účelu s přesně definovatelnými cíli. Dobročinnost je možné teoreticky rozdělit na dvě formy, a to na dobrovolnictví a dárcovství. 3.2.1 Dobrovolnictví Dobrovolnictví není v lidské kultuře nic nového, v každé době, kultuře či společnosti pomáhali ti, kteří na tom byli lépe, těm méně šťastným, kteří kvůli nemoci, chudobě nebo přírodní katastrofě pomoc potřebovali. Solidarita a vzájemná pomoc tvoří základ existence lidské společnosti (Tošner, Sozanská, 2002). Z hlediska časového vymezení bývají dobrovolníci zapojeni buď na jednorázové akce jako například sbírky, benefiční akce apod., nebo může jít o akce dlouhodobějšího charakteru, kdy dobrovolník pravidelně dochází a pracuje. 3.2.2 Dárcovství Dárcovství je podle Tošnera a Sozanské (2002) pojem, který se týká peněžních nebo hmotných darů určených pro občany. „Dar můžeme definovat jako souhrn hmotných i nehmotných statků, který dárce dává a obdarovaný přijímá. Nemusí se jednat jen o finanční příspěvek, ale může jít třeba o výrobek, nebo dovednost.“ (Bartošová, 2005, s. 16) 4 Nemocnice Měšice Doléčovací nestátní zdravotnické zařízení nemocnice v Měšicích slouží nemocným klientům a je hrazeno z prostředků zdravotních pojišťoven. Nemocnice je provozována jako neziskové zdravotnické zařízení. Zároveň je podporována obcí Měšice a nadací ČANT. Samotná nemocnice je koncipována jako neakutní zdravotnické zařízení se zaměřením na pacienty s onkologickými onemocněními a na pacienty s chronickými onemocněními. Řízení nemocnice je zajištěno neziskovou organizací – Centrem integrované onkologické péče (CIOP). V nemocnici jsou provozována lůžka následné péče, zejména na léčbu chronických interních onemocnění, chronických stavů po chirurgických výkonech, poúrazových stavech a onkologických onemocnění. Nemocnice je provozována od roku 1996 a pečuje o pacienty, kteří potřebují doléčení svého onemocnění s cílem vrátit se co nejdříve do domácích podmínek. Klienti do zařízení přicházejí na doporučení lékařů. Statutárním zástupcem a ředitelem nemocnice je MUDr. Zdeněk Kovařík, MBA, odborným zástupcem a primářem je prof. MUDr. Oskar Andrysek, DrSc. Kapacita nemocnice byla od 1. 12. 1996 zdravotní pojišťovnou akceptována na 45 lůžek, od 1. 1. 2000 je provozováno 100 lůžek následné péče. Nemocnice má tři oddělení A, B, C. Oddělení A má celkovou kapacitu 37 lůžek v 8 pokojích, které jsou 2–7lůžkové, oddělení B má celkovou kapacitu 37 lůžek v 9 pokojích, které jsou 2–5lůžkové, oddělení C má celkovou kapacitu 26 lůžek v 7 pokojích, které jsou 3–6lůžkové. Dále je v nemocnici Měšice lůžková rezerva pro zvláštní situace s kapacitou 21 lůžek ve čtyřech pokojích, tato lůžka jsou za normálního provozu nepoužívaná a slouží v případě mimořádné události, jako je havárie, mimořádný stav, nebo při potřebě izolace nemocných. Součástí areálu nemocnice je 203 rozlehlý park o rozloze 15 hektarů, který je obklopen tzv. anglickým parkem s malým rybníkem a je uzavřen parkovou zdí. Park je přístupný i veřejnosti a pacienti nemocnice v teplých měsících hojně využívají pobyt ve venkovním prostředí. (Nechlebová, 2012) 4.1 Aktivizační programy v nemocnici v Měšicích Aktivizační činnosti jsou již od roku 2011 trvalou součástí léčebného plánu pacientů. Náplní aktivizačních programů jsou poslechy hudby, dále pak promítání filmů různých žánrů, diskuze o knihách a o současných významných událostech. Nedílnou součástí jsou i fyzické aktivity, jako je rozcvičení nebo dechová gymnastika. Součástí aktivizace je reminiscenční terapie, při které je využíváno vyprávění a vzpomínání na různá důležitá témata. Pro trénink paměti se používá různých kvízů a hádanek a her. Při každé aktivizaci je zapsán seznam účastnících se pacientů a sleduje se účinek aktivizačních programů na jejich zdravotní stav. Účast na aktivizačních programech je pacientům doporučena ošetřujícím lékařem, ale je dobrovolná a mnoho pacientů má o aktivizační programy zájem a aktivně se jich účastní (Nechlebová, 2012). Obr. č.1: Připravené balíčky Zdroj: autorka 5 Charitativní akce – organizace a průběh Vzhledem k mému působení v nemocnici v Měšicích, kde pracuji jako aktivizační pracovník, byl nápad organizovat charitativní akci pro naše pacienty logickým vyústěním nejen aktivizace, ale i určité reakce na životní i osobní situace, které jsem u našich pacientů viděla. Sama bych ovšem nebyla schopná charitativní akci organizovat ani zabezpečit jak prostorově, tak finančně. Spojila jsem se s fitness trenérkou Mgr. Lenkou Kro, která působí v Ice Areně Letňany, a po dohodě s majiteli a manažery byla dohodnuta jednorázová 204 sportovní akce – cvičení pro ženy v pohybovém sále (posilování, zumba, piloxing), která se uskutečnila 21. 12. 2013 a trvala dvě hodiny. Na základě dohody a velmi vstřícného přístupu majitelů Ice Areny byl cvičební prostor bezplatně zapůjčen pro zorganizování cvičení. Speciální dík patří, především fitness trenérkám Mgr. Lence Kro a Markétě Allramové, které bez nároku na honorář celé cvičení připravily a pak je i vedly. Celkem se zúčastnilo 20 cvičících žen, které zaplatily vstup, a další ženy, které si sice v předvánoční čas nenašly čas, ale přispěly alespoň finančně na sbírku pro pacienty. Celkem se vybralo přes 8 000 Kč. Z vybraných peněz se zakoupily hygienické potřeby pro pacienty, kteří jsou v tíživé sociální i osobní situaci. 5.1 Ice Arena Nachází se v Praze 9 Letňanech. Jedná se o hokejový areál (hokejový klub Letci Letňany) a víceúčelovou halu. Zahrnuje dvě ledové plochy, fitness centrum, posilovna, tělocvičny pro pohybové lekce (kde se uskutečnila benefiční akce pro Nemocnici Měšice), sauna, solárium i restaurace. Majitelé Ice Areny jsou Vojtěch a František Kučerovi. František Kučera je bývalý špičkový hokejista, vítěz olympijských her v Naganu, mistr světa 1999 a 2000, finalista Stanleyova poháru. Obrovský dík za vstřícnost kromě majitelů patří také Iloně Kučerové, manželce Františka Kučery, která je zároveň vedoucí fitness centra a která celou charitativní akci podpořila. Obr. č. 2: Ice arena Obr. č. 3: František Kučera Zdroj: Ice Arena Zdroj: Ice Arena 5.2 Příprava a realizace akce Po dohodě s realizačním týmem a po poradě v nemocnici jsme z výtěžku koupili hygienické potřeby (žínky, kartáčky, hřebeny, krémy, mýdla, šampony,…) a vytvořili jsme balíčky pro pacienty. Obsah všech balíčků byl identický, pouze jsme je barevně rozdělili stuhou na modré pro muže a červené pro ženy. Obsah balíčků jsem konzultovala na oddělení se staničními sestrami, aby v obsahu bylo to, co pacienti nejvíce potřebují. Realizační tým byl rozdělen na část sportovní a část sociální. Sportovní část vyjednávala podmínky v Ice Areně a připravovala náplň cvičební lekce. Nedílnou součástí byla propagace akce mezi ženami, aby účast byla co možná největší. Sociální část připravovala ve spolupráci s nemocnicí výběr pacientů i náplň balíčků. 205 5.2.1 Výběr pacientů a předávání Výběr pacientů, kteří měli dostat balíček, byl konzultován se sociální pracovnicí nemocnice Bc. Trnkovou, která vzhledem k důkladné znalosti všech pacientů i jejich sociálního, finančního i rodinného zázemí vybrala skupinu pacientů, kteří nemají žádné příbuzné, nebo je nikdo nenavštěvuje a kteří dárek ve formě hygienického balíčku ocení a udělá jim určitě radost. Vzhledem k faktu, že jsme vybrali více finančních prostředků a podařilo se nám nakoupit zboží ve velkoobchodě, mohli jsme udělat větší počet balíčků a rozšířit počet pacientů, kteří dostali vánoční balíček. Předávání balíčků proběhlo 23. 12. 2013 na jednotlivých odděleních podle předem připraveného a schváleného seznamu. Předávání se kromě mě zúčastnila fitness trenérka Mgr. Lenka Kro a zástupkyně cvičících žen paní Míla Baborovská. Při příchodu nás přivítal pan ředitel nemocnice MUDr. Zdeněk Kovařík, MBA, a poděkoval všem zúčastněným za příspěvek i účast na akci. Vlastní předávání probíhalo ve svátečním duchu, pacienti byli mile překvapení až dojatí, že dostali dárek k Vánocům. Při předávání, ačkoliv většinu pacientů jsem dobře znala, tak mne i ostatní emocionálně zasáhlo, jak taková „drobnost“, jako je hygienický balíček, může rozzářit oči seniorů, kteří již mnoho let nic nedostali k Vánocům a nikoho nemají, nebo se o ně nikdo nezajímá. Osobně mě nejvíce dojala paní, která pevně objímala balíček se slovy: „V květnu mi bude 100 let, nikoho na světě už nemám, všichni mi umřeli, ale já mám dárek, děkuju.“ Obr. č. 4: Předávání dárků pacientům Zdroj: autorka 6 Závěr Závěrem bych chtěla především poděkovat všem, kteří se jakkoliv účastnili na charitativní akci pro nemocnici v Měšicích. Setkala jsem se s lidmi, kteří měli zájem přispět a pomoci dobré věci. Za důležitý považuji také fakt, že se tato akce konala těsně před vánočními svátky, a přesto byla účast velká. Po skončení charitativní akce jsem přemýšlela a hodnotila, kromě únavy převládala radost, že jsme to úspěšně zvládli, ale především mě překvapil pocit, že vlastně největší zážitek a radost jsem měla já sama. 206 7 Literatura: BARTOŠOVÁ, Z. Průvodce firemní filantropií. Praha: Fórum dárců, 2006. 38s. ISBN 80-902965-5-6. MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Praha: Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2005. 148 s. ISBN 80-7192-859-3 POLDAUF, I. et al. Anglicko-český a Česko-anglický slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 1015 s. ISBN 80-04-23997-8. TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, s. r. o, 2002. 149 s. ISBN 80-7367-178-6. Http://www.icearena.cz/. [online]. [cit. 2014-10-22]. Kontakt na autora Mgr. Eva Nechlebová, Ph.D. VŠTVS Palestra, s. r. o. Pilská 9, Praha 9 – Hostavice [email protected] 207 Kontakty na autory Mgr. Dušana Bieleszová Redakcia odborného časopisu Manažment školy v praxi, Vydavateľstvo Wolters Kluwer, s. r. o. Bratislava Malacky, Mierové námestie 2419/20, 901 01 [email protected] dr hab. Katarzyna Borzucka – Sitkiewicz, Ph.D. Wydział Pedagogiki i Psychologii, Uniwersytet Śląski Grażyńskiego 53, 40-126 Katowice, Poland [email protected] Mgr. Martin Brestovanský, PhD. Katedra pedagogických štúdií, Pedagogická fakulta, Trnavská univerzita Priemyselná 4, 918 43 Trnava [email protected] Agata Cabała Zakład Dydaktyki Ogólnej i Pedeutologii Uniwersytet Śląski w Katowicach Polska [email protected] Dorota Gawlik, MA Faculty of Pedagogy and Psychology of the University of Silesia in Katowice 41-703 Ruda Śląska, Podlas 30/41 Street, 44-350 Gorzyce, Raciborska 53 Street [email protected] prof. PhDr. Václav Hošek, DrSC. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] prof. ThDr. Mgr. Helena Hrehová, PhD. Trnavská univerzita, Filozofická fakulta (Katedra etiky a morálnej filozofie) Ul. Hornopotočná, 23, 918 43 Trnava [email protected] Mgr. Zuzana Kornatovská, Ph.D., DiS. Katedra výchovy ke zdraví Pedagogická fakulta Jihočeská univerzita Dukelská 9 371 15 České Budějovice [email protected] Katarzyna Kowalczewska-Grabowska, Ph.D. Chair of Social Pedagogy, Faculty of Pedagogy and Psychology,University of Silesia, Grażyńskiego 53, 40-126 Katowice Poland [email protected] Dorota Lamczyk, MA Faculty of Pedagogy and Psychology of the University of Silesia in Katowice 41-703 Ruda Śląska, Podlas 30/41 Street, 44-350 Gorzyce, Raciborska 53 Street [email protected] Mgr. Eva Nechlebová, Ph.D. VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] doc. PhDr. Jan Neuman, CSc. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] 208 dr hab. Beata Pituła Silesian University of Katowice Faculty of Pedagogy and Psychology General Didactics and Pedeutology Institute Poland [email protected] Dr. Violetta Rodek Uniwersytet Śląski w Katowicach Zakład Dydaktyki Ogólnej i Pedeutologii Polska [email protected] prof. UŚ dr hab. Wiesława A. Sacher Uniwersytet Śląski, Katowice Wydzial Pedagogiki i Psychologii Katedra Edukacji Muzycznej i Arteterapii Polska [email protected] PhDr. Jana Skarlantová VŠTVS Palestra Praha / Galerie umění pro děti Praha Podolská 8, 147 00 Praha 4 [email protected] PhDr. Miloslav Stehlík, CSc. CASRI p. o. Ministerstva obrany Podbabská 3, 160 00 Praha 6 [email protected] PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] Mgr. Ivana Šircová, Ph.D. VŠTVS Palestra Pilská 9, Praha 9, 198 00 [email protected] PhDr. Jiří Tůma, PhD. VŠZSP sv. Jana Nepomuka Neumanna, Příbram Krumlovská 18, 370 07 České Budějovice [email protected] Mgr. Katarína Mária Vadíková, PhD. Katedra etiky a morálnej filozofie FF TU v Trnave Hornopotočná 23, 917 43 Trnava, SR [email protected] doc. PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc. Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 5, 613 00 Brno [email protected] 209 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Zážitková pedagogika - zdroj inspirace v edukační praxi: kolektivní monografie / editoři Markéta Šauerová, Václav Hošek. -- Vydání první. -- Praha: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o., 2015. -- 210 stran Část. anglický a slovenský text 37.01:159.923.35 - zážitková pedagogika - kolektivní monografie 37 - Výchova a vzdělávání [22] Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, spol. s r.o. ISBN 978-80-87723-17-3 210 VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9 198 00 Praha 9 t: +420 281 932 013 f: +420 281 930 154 www.palestra.cz
Podobné dokumenty
Zde - Palestra
Abstract: The author of contribution Timeless axiological-aretological inspiration and its
place in experiential education refers to the urgent need of value and virtuous education in
current educa...
výukové materiály pro studenty
potřeby ve prospěch jiných a svá budoucí očekávání a plány nesměřovat ke
ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
Abstract: The author of contribution Timeless axiological-aretological inspiration and its
place in experiential education refers to the urgent need of value and virtuous education in
current educa...
Publikační činnost - Katedra výtvarné výchovy PdF UP
1. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Teaching Tools in the Environment of Art and Museum
Expositions. In: GREGORY, Peter (ed.). Tales of Art and Curiosity from Canterbury
2013. Canterbury: Canterbury Christ Church ...