srpen 2008 - Městys Křemže

Ročník 18
SRPEN 2008
Cena Kč 10,-
TAKOVÝ BYL KŘEMEŽSKÝ VELETRH 2008
KŘEMEŽSKO
strana 1
Veletržní badminton - 2008
S
edmnáctý ročník veletrhu se vydařil nejen celkově,
ale i místním badmintonistům. Rádi využili příležitosti
ukázat ve vitríně na ochozu školy některé z trofejí, které
získali hráči oddílu ve více než třicetileté historii oddílu.
Opět představili řadu pohárů či medailí a oproti loňské
prezentaci přidali další dva poháry vybojované týmy „A“
i „B“ v krajských soutěžích smíšených družstev. Zvláštností
letošní prezentace byly připomínky na blížící se olympijské
hry, které oddílu věnoval renomovaný evropský trenér Peter
Mouritsen.
Po dobu veletrhu probíhal v tělocvičně místní Základní školy
ukázkový trénink pod vedením nejvýše kvalifikovaného
domácího trenéra pana Podpěry, kdy si zájemci mohli
nejen vyzkoušet své badmintonové umění, ale zahráli si
i badmintonová utkání tak, jak je hrají registrovaní hráči.
A mnohdy to byla konfrontace hodně poučná.
Vyvrcholením badmintonových aktivit v době sedmnáctého
veletrhu byl sobotní (tedy 26.7.) turnaj o Veletržní pohár.
Tohoto turnaje se každoročně zúčastňují velmi kvalitní
hráči nejen z domácího oddílu. Soupeřem jim bývají hráči
dalších jihočeských oddílů – tentokrát z Českého Krumlova
a Strakonic. Ozdobou pak bývají hráči zahraniční – ať už
z rakouského Gmündu nebo z dánského Svendborgu.
Stejně tomu bylo i letos. V silné konkurenci se neztratila
pětice hráčů domácího TJ Sokol. Už prezentace jednotlivých
hráčů slibovala hru nejvyšší kvality. Los před zahájením
turnaje pak stanovil hráče do dvojic tak, že bylo nelehké
najít favorita. Složení jednotlivých párů pak slibovalo, že se
bude hrát badminton opravdu vysoké úrovně. Diváci, kteří
přicházeli v průběhu turnaje, rozhodně nelitovali – viděli
hodnotnou sportovní podívanou ve všech zápasech.
Nasazení hráči té nejvyšší kvality museli tentokrát předvést
hodně ze svého individuálního umění a byli hodně dobře
doplňováni svými „přilosovanými“ partnery. Naplno musel
tentokrát hrát i vynikající dánský hráč (a jeden z nejlepších
evropských trenérů) Peter Mouritsen – i když jeho partnerem
byl loňský vítěz R. Senk z rakouského Gmündu. O prvenství
v turnaji se tato dvojice utkala s jediným smíšeným párem
M. Koudelkovou-Mouritsen a Jiřím Holečkem. Nejtěsnějším
rozdílem zvítězil mužský dánsko-rakouský pár. Třetí příčka
připadla dvojici Michal Koudelka (Křemže), Sebastián Senk
(Krems am der Donau) - zkušený domácí hráč pomohl
k medailovému umístění stále se lepšícímu juniorovi.
Čtvrté místo vybojovali v souboji veteránských párů Votava
(Č. Krumlov) s Frühaufem (Strakonice), když v třísetovém
zápase porazili domácí veterány Podpěru s V. Koudelkou.
Šestí skončili Pirtyák (Křemže) s Pěničkou (Č. Krumlov).
Kvalitním výkonům, které hráči po celou dobu turnaje
předváděli, odpovídaly i hodnotné věcné ceny, které
věnovali sponzoři turnaje. Za všechny se sluší jmenovat
Hodinářství Sklář, Potraviny Pelech Holubov, Volvo Truck
Czech, Raiffeisen Bank a.s., Městys Křemže či pány
P. Mouritsena a R. Senka.
Vrcholem sobotního odpoledne pro přítomné trenéry byl
seminář uspořádaný vrcholným evropským trenérem
panem P. Mouritsenem z Dánska, který poskytl cenné rady,
jež budou velkým přínosem při výchově badmintonových
talentů v Křemži.
MUDr. V. Koudelka
KŘEMEŽSKO
Vítězný pár P. Mouritzen (vlevo), R. Senk (vpravo)
Virína z ochozu školy
Závěrečné foto
strana 3
Ohlédnutí za Křemežským veletrhem
17. ročník
Křemežského veletrhu je již za námi
a zůstávají jen hezké vzpomínky. Školní zahrady se v
červenci tradičně proměnily ve veletržní areál. Počasí ve
čtvrtek bylo chladné a večer dokonce deštivé, ale od pátku
se umoudřilo a pro návštěvu veletrhu bylo ideální.
Po poněkud váhavém středečním nájezdu vystavovatelů, kdy
své expozice připravovala pouze malá část vystavovatelů,
jsme očekávali silný nápor ve čtvrtek ráno. Naštěstí díky
ukázněnosti vystavovatelů a snad i zkušenosti organizátorů,
byl ranní nájezd slušně časově rozložen a zvládnut do
slavnostního zahájení. Svoji nezanedbatelnou roli sehrála
i asistence Policie ČR, jejíž přítomnost uklidnila, tak jako
každoročně některé neukázněné a posléze rozhořčené
vystavovatele.
I letos bylo slyšet chválu na slavnostní zahájení a výběr
kapel. Doprovodný kulturní program se též vydařil, při
rybářském dnu si mohli návštěvníci prohlédnout a zakoupit
některé z druhů ryb, prohlédnout si umění vrhání a pletení
sítí, házení prutů na cíl a podobně. I letos se prezentovalo
několik nových vystavovatelů. Součástí veletrhu byla
dále výstava mysliveckých trofejí zvěře ulovené členy
mysliveckých sdružení pod Kletí. Návštěvu veletrhu jsme
chtěli zpříjemnit rodinám s dětmi, a proto se děti na školní
zahradě mohly vyřádit v nafukovacím hradu a fotbalovém
hřišti; paní Alena Nováková zřídila dokonce mateřské
centrum (dočasný klub Křemílek), a tak se menší děti mohly
v klidu zabavit přiměřeně svému věku a zájmům.
Návštěvníci veletrhu vždy oceňují kvalitní nabídku
občerstvení. Veletrh si už neumíme představit bez
„restaurace“ ve školní jídelně (zde konzumují Křemežšťáci,
návštěvníci i vystavovatelé, protože dršťková polévka,
svíčková a jiné dobroty jsou vskutku „domácí“). Dobré jídlo
a pití se však nabízí na celém hřišti, a tak si každý může
vybrat podle své chuti – nabídka je opravdu pestrá: klobásy,
gyros, medovina, několik druhů piv, míchané nápoje,
zmrzlina, ledová káva, langoše, pizza – kdo by odolal?
Podařilo se nám snad i prostorové uspořádání vystavovatelů,
kde jsme se snažili oddělit vystavovatele od prodejců
všeho možného. My, kteří jsme umisťování vystavovatelů
měli na starosti, jsme s tím měli určité problémy, abychom
zjistili, co skutečně jednotliví vystavovatelé budou prodávat.
Beze sporu největší úspěch zaznamenal, jako již tradičně,
závěrečný ohňostroj v provedení pánů Honce a Štěpánka
z Českého Krumlova.
Vraťme se však k bilancování. I když ani letos nepadl
žádný veletržní rekord, konstatuji, že 17. ročníku KV:
- se zúčastnilo - 157 vystavovatelů, řemeslníků,
občerstvovačů a prodejců
- ve čtvrtek navštívilo KV 2926, v pátek 3415, v sobotu
5071 a v neděli 3548 , což je celkem 14960 platících
návštěvníků. Připočteme-li k těmto návštěvníkům
čestné hosty, hudebníky, personál výstaviště,
vystavovatele, můžeme s klidem říci, že letošní
veletrh zhlédlo cca 16 tisíc návštěvníků.
trhu. Přesto se ale i letos prodala tři auto a to dvě Škodovky
a jeden Fiat.
Závěrem bych chtěl poděkovat přípravnému i realizačnímu
týmu pracovníků městyse, brigádníkům a zejména vám všem,
ukázněným návštěvníkům i vystavovatelům. Poděkování
patří též příslušníkům Policie ČR, kteří dbali na pořádek, díky
nimž nedošlo k vážnějším problémům, našim sponzorům,
panu Zdeňku Sládkovi za bleskovou opravu nafukovacího
stanu, ordinaci MUDr. Koudelky, který zajišťoval lékařskou
pohotovost a všem mediálním partnerům.
Za pořadatele se těším na shledanou s vámi na 18. ročníku
Křemežského veletrhu ve dnech 23. – 26. 7. 2009.
- Mgr. Jan Boršovský, tajemník ÚM -
Pro zasmání
střípky z veletrhu
„Kdybych vás byl v tom klobouku poznal, svezl
jsem vás,“ omlouval se brigádník jedné účastnici
slavnostního zahájení.
Komentář přihlížejícího, když se nepodařilo při
zahájení veletrhu zapálit balón: „Náš profesor
fyziky vždy říkal – pomůcky jsou zastaralé,
vzduch zavlhlý, pokus se nezdařil.“
Jeden z účinkujících ve stanu si omylem spláchl
svazek klíčů
do pisoáru. Nikoho nemohl
přemluvit, aby mu je „vylovil“ – prý nemáme ve
Křemži dost dlouhé gumové rukavice. Příběh měl
šťastný konec, majitel klíčů se odvážil sám….
Někteří prodávající jako vždy lamentovali nad
špatnými obchody. Zákazník: „Chtěl bych si
vyzkoušet velikost……,“ – „Nemáme, už je
vyprodáno.“
cij
Co dodat závěrem? Zhodnocení si musí udělat každý
návštěvník 17. křemežského veletrhu sám. My organizátoři
ho hodnotíme kladně, byť účast vystavovatelů byla nižší,
za což může – podle mého názoru - především nasycenost
strana 4
KŘEMEŽSKO
Čína v roce 2008 očima turisty
D
íky letním olympijským hrám jsou média plná informací
o Číně. Já jsem letos měla možnost navštívit tuto
krásnou zemi podruhé, a proto mi dovolte, abych se o své
dojmy rozdělila se čtenáři Křemežska. Tentokrát jsem strávila
dvacet dní na jihu Číny v městě Shenzhen. Město Shenzhen
je úplně nově vystavěné, je to významný přístav na pobřeží
naproti Hong Kongu; bývalo zvláštní ekonomickou zónou.
V mém starém zeměpisném atlase jsem toto město nenašla;
také údaje na internetu se liší např. v počtu obyvatel (je to
několik miliónů). Už to dávalo tušit, že Shenzhen je přesným
obrazem současného překotného vývoje v Číně.
Město Shenzhen vypadá jako jedna velká botanická zahrada
– v subtropickém podnebí zde všechny rostliny rostou samy,
ale to jen na první pohled. Veřejné zeleni je věnována velká
péče - palmy, živé ploty, spousty květin lemují dálnice, ulice,
ve městě je několik parků. Skutečnou botanickou zahradu
jsme také navštívili – je tak rozsáhlá, že zde musíte jezdit
autem nebo autobusem.
V tomto „novém“ městě nejsou historické památky, proto se
návštěvníkům nabízí parky. Je to čínský fenomén – parky
jsou nádherně osázené a je možné v nich strávit celý den
(např. park Splendid China, Windows of the World; Ever
Green Resort aj.). Kromě bohaté flóry jsou v parcích vždy
atrakce pro děti a hlavně se zde několikrát denně konají
kulturní vystoupení. Tak jsem mohla shlédnout např. ukázku
jezdecké bitvy čínského císaře s Mongoly (cca 50 koní),
vystoupení tanečníků a hudebníků na jezeře, vystoupení
bubeníků a mnohé jiné. Ostatně zahájení olympiády se
bude odehrávat v podobném duchu – uvidíme velkolepá
vystoupení vycházející z čínských tradic a kultury.
Pokud vlhké subtropické podnebí dovolilo, byl Hong Kong
na dohled, takže jsme samozřejmě podnikli dvě výpravy na
tyto ostrovy se zajímavou novodobou historií. Stejně tak
jsem byla v Macau, provincii, která bývala pod portugalskou
správou. V Hong Kongu i v Macau je nejen na architektuře
hodně vidět a „cítit“ evropský duch.
Evropský turista se cítí v Číně příjemně – nabízí se mu
návštěva mnohých kulturních památek nebo přírodních
krás. Přitom infrastruktura jako je doprava, turistický servis,
restaurace, hotely funguje a je cenově dostupná. Ceny
jsou přijatelné i pro českého turistu. Díky naší hostitelce
jsme dokonce podnikli třídenní výlet do střední Číny – do
města X´ian. Toto starobylé město leží na Hedvábné stezce
a jeho nejvýznamnější pamětihodností je slavná terakotová
armáda, další jsou např. císařské lázně nebo zachovalé
městské opevnění. V muzejních sbírkách uvidíte předměty
staré více než pět tisíc let vyrobené s dokonalým řemeslným
umem. Však jsou Číňané na svoji historii a starobylou kulturu
velmi pyšní!
KŘEMEŽSKO
strana 5
Jak jsem již psala ve svém příspěvku před dvěma lety,
Čína je dnes moderní rozvíjející se stát. Naše představy
o ní formují či spíše deformují informace z médií; jsou
často velmi kritické. Měli bychom si však všímat jiných věcí
– Čína je sice zemí s komunistickou vládou, ale s růstem
a rozvojem hospodářství, které ji řadí k asijským tygrům
(HDP roste ročně cca o 10 %). Číňané jsou vychováváni
a vedeni k hrdosti na svoji zemi a na její historii. Jsou ochotni
s nadšením a mnoha oběťmi pracovat pro svoji vlast i pro
sebe a domnívají se, že se jim daří dobře. Ostatně čínská
velkoměsta jsou toho jasným důkazem a čínský venkov
určitě nebude dlouho zaostávat. Přes všechny výhrady
a naše představy, že v Asii je potřeba zavést demokracii
bílého muže ovšem musíme Čínu akceptovat a respektovat
ji, a to nejen proto, že je zemí nejlidnatější. Těch nejbychom zde našli mnohem víc. Je to vskutku krásná země,
každému mohu její návštěvu doporučit.
-cij-
Motorka
K
terejpak kluk by odmalička netoužil po tom, mít nějakou
motorku? Dnes to není problém, protože se zástupci
známých i méně známých firem v nabídce předhánějí, ale v
padesátých letech tomu tak nebylo. My kluci, abychom se
alespoň trochu přiblížili nedostupnému snu, montovali jsme
na velocipedy takové speciální zařízení, kus papundeklu
nebo slabé plastické hmoty, ohnuté okolo drátu, který
přidržoval přední blaťas tak, že brnkal při jízdě o dráty a
dělal strašlivej kravál, který měl alespoň akusticky vzbudit
dojem, že jsme majitelé nějakého brusu. To není hanlivý
výraz, jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství se
jmenuje „Čtyři a brus“ a není to, jak by název mohl zavádět,
strana 6
o rodinném klanu, o šlejfířích, oblíbené rčení mojí maminky
bylo „tomu huba jede jako šlejfíři“, který vlastní šlapací brus
a když se po ulici ozývá, „Nožééé, nůůůžkýýý, deštníkýýýý“,
podmalované cinkotem nejroztodivnějších nůžek a drátů z
koster paraplat, které měl principál přivázané u pasu, jako
živoucí reklamu své dovednosti, tak hospodyňky vybíhají
z domů a předávají majitelům mobilní živnosti inzerované
nástroje, aby se s nimi zhusta už nikdy nesetkaly, tak o tohle
se nejedná, ale jde o motocykl, poštelovaný, nadupaný,
pošolíchaný, prostě brus.
Strejda Beranů v Borové u Chvalšin měl motorku ČZ 98 ccm,
nádherná mašinka, tu a konkurenci, motocykl JAWA téhož
KŘEMEŽSKO
obsahu, kterému se přezdívalo Robot, jsme už v Čechách
vyráběli deset let předtím, než syn vesnického kováře,
Honda, začal v Japonsku, v dílně svého otce, opravovat
velocipedy a motorová kola.
Vzpomínám si na to jako dnes, chodil jsem do čtvrté obecné
a přijeli jsme celá rodina na několik dní na žňovou výpomoc
do Borové u Chvalšin. Strejda Beranů měl Čízu devadesát
osmičku ve stodole, okolo ní se linula báječná vůně benzinu
a spáleného oleje, to musí chytit za srdce každýho kluka,
neumím si představit, že ne.
Můj táta tady v Rakovníku, měl kamaráda, který měl motocykl
kultovní značky, Indian, a podnikali dlouhé cesty po vlastech
českých a na těch dlouhých vlastivědných výletech se
v řízení střídali. Táta tedy na motorce jezdit uměl, ale doma
jsem nikdy žádnou neměli. Moc však nechybělo a měli jsme
ji také, těsně po válce, když se preferoval rozvoj „klíčového
průmyslu“, tedy průmyslu, který byl pro další rozvoj země
klíčový, to nemá nic společného s pozdějším významem
tohoto pojmu, kdy být v klíčovém průmyslu znamenalo být
v base, pod kolika zámky stejným počtem k nim padnoucím
klíčům, se horníkům, hutníkům a podobným profesím
nabízely značné výhody. Jednou z nich byly i „poukazy“ na
motocykly, populární Spartaky, jedno z poukazových vozidel
padesátých let, jsme ještě nevyráběli, a táta tehdy přišel
domů s úžasnou novinou, že jako pod zem fárající by měl
na poukaz na motocykl ČZ 175 nárok.
Proč měla maminka šílenou hrůzu ze psů všech ras a
národností, to jsem věděl, ale proč měla skoro stejně velikou
i z motocyklů, to jsem se nikdy nedozvěděl. Snad to bylo
tím, že v Rakovníku se dost jen o málo starších kamarádů
na motorkách ošklivě pomlátilo, po odsunu Němců, snad
se to slovo stále smí používat, po odsunu tu zbyla spousta
nádherných strojů. Vzpomínám, jak kamarád jen o ulicí výš
měl Zundapa, tuším, že sedm set padesátku s ležatými
válci proti sobě, lehce ji pošteloval tím způsobem, že kramlítesařskou skobou přiměřeně zvětšil díry v tlumiči výfuku,
když přidal plyn, tak se uvolňoval kyt z okenních tabulek,
takže maminka přesvědčila tátu, že motorku ne, počkáme si
až se bude vyrábět nějaký malý autíčko a skutečně se tehdy
s výrobou lidového vozítka uvažovalo. Nemyslím Velorex,
hlavního hrdiny z filmu Vrchní, prchni, ale skutečné lidové
autíčko s plechovou karoserií a čtyřmi koly.
Motorka ČZ 98 měla šaltpáku taky na bandě, stejně, jako číza
stopětasedma, a tak když nám strejda Beranů beze všeho
ten skvost půjčil, a ještě z kanystru po americký armádě, s
prolisovaným objemem v galonech, amerických gallonech,
nýbrž gallony jsou dvojího druhu, jemerický a ty druhý,
dolil vrchovatou nádrž, tak, přesto, že lid tam odjakživa byl
bohabojný a pracovitý a světil den sváteční, což platilo i o
Sboru národní bezpečnosti, kde taky vzít tak brzy po válce
marxisty s materialistickým náhledem na svět, tak přesto
jsme motorku nenápadně odtlačili daleko za Borovou, až
tam, snad to dodnes platí, měl bych se podívat na satelitní
snímek do Google, jak se napojuje silnice z Borové na tu
vyšší třídy, která vede do Chvalšin.
Silnice tam má dost veliký spád, ale pod křižovatkou, směrem
na Chvalšiny je sklon menší a tam mi táta dal úvodní lekci.
Napřed mi vysvětlil jednotlivá hejblata, kde je spojka, kde
přední a kde zadní brzda, kvalty, tedy řazení rychlostí bylo
na bandě vpravo, šaltpáka měla umělohmotnou kuličku pro
snazší uchopení a zářezy ve vedení určovaly jednotlivé
KŘEMEŽSKO
rychlosti i polohu neutrálu. Napřed jsem jezdil jen bez
motoru, s kopce, a zvykal si na váhu motorky i na to, že
kratší řídítka trošku klamou, motorka zdánlivě zatáčí víc,
než odpovídá jejich natočení. Musel jsem si omakat, co
udělá ruční a co nožní brzda, když se použije, jak ztuha jde
vymačknout spojka a jak se musí šaltpáka zaklesnout do
odpovídajícího zářezu ve vedení na bandě. V poslední části
lekce mi dopodrobna vysvětlil a taky předved, ostatně přesně
podle Komenského, ačkoli na školách se už prosazoval
Makarenko, jak se motorka rozjede.
Pak nastala hodina pravdy. Nasměrovali jme motorku
do kopce, a hned napoprvé, protože jsem jí řádně osolil,
se mi podařilo ji rozjet. Takový ty ušlechtilý motoristický
bláboly, jako vítr ve vlasech, pocit volnosti, to fakt existuje,
jasně, že jsem to cítil a vnímal, ovšem jen do tý doby, než
jsem si uvědomil, že to neumím zastavit. Na to jsme nějak
pozapomněli. Jestli mě paměť neklame, tak po pravý straně,
když jsem to mastil nahoru chvalšinskou silnicí, byl nějakej
kamenolom nebo něco podobnýho, tátovi už bylo okolo
padesátky, takže na sprint a navíc do kopce už taky neměl,
už jsem si v duchu představoval, že se už se nikdy nestkáme,
jak strejda dolil tu bandu vrchovatou, to při tý minimální
spotřebě muselo vydat až někam na francouzský hranice,
a tam už byli imperiálisti, o kanálu la Manch ani nemluvím..
Na tachometru dvacet a v očích smrt, ten oblíbenej slogan
mejch klukovskejch let jsem si moh ověřit na vlastní kůži, táta
na mě něco volal, snad pokyny pro zastavení toho brusu,
já měl voči vytřeštěný jak vajíčka „áčka“ špičkou napřed,
a co mi bylo platný, že šrámkovský stříbrný vítr mi vovíval
lupena. Vrcholek kopce se blížil šílenou rychlostí jako ve
zrychleným filmu, a já neznaje zákonů mechaniky jsem se
děsil nadzvukový rychlosti, kterou musím přeci s kopce, byť
na jednušku, ale zato na plnej ceres, na druhý straně získat.
Začal jsem tahat za všechno, za co se tahat dalo a šlapat
na všechno, co bylo v dosahu mých chodidel. Byl to potupný
závěr mojí spanilý jízdy.
Louky okolo silnice jsem sice nevyrousal, ani jsem neskončil
v pangejtu, ale děs z emigrace mi dodal nadlidskou sílu,
takže jsem nakonec ty koně pod kapotou, chci říci pod
rámem, přední brzdou umlčel. Naštěstí tam tehdy ještě
nebyla asfaltka a bylo to do kopce, takže jsem nepřelít přes
řídítka, ale rejdil jsem smykama po silnici jak Sodík, jsa
metnut do vody. Nevím už, kdo z nás víc dejchal, jestli táta,
kterej ten kilometr do kopce zdolal v úžasným čase, nebo
já tou úlevou, že už mám zase pevnou a nepohyblivou zem
pod nohama.
Hned na tom vrcholu kopce jsem dostal podrobnou lekci,
jak zastavit, aby to vypadalo, že jsem z civilizovaný země,
několikrát jsem si to zkusil nanečisto a pak i načisto a na
etapy jsem dojeli do Borový. Druhý den, protože jsem byl
štastnej jak jen kluci v tom věku dovedou být, mi strejda
Beranů motorku opět zapůjčil a až ti bude docházet benzin,
pravil, tak tady v tom kanystru, a ukázal v předsíni na řadu
kanystrů, je benzin, dolej si. Našláp jsem čízu a jezdil ani ne
tak po vesnici, i když potůček, který tehdy tekl prostředkem
návsi a který jsem tam před lety marně hledal, jsem několikrát
směle překonal, a jak už naše generace byla zblblá školními
představeními sovětských válečných filmů, tak jsem si
i notoval píseň Frontovája, kterou jsem později překřtili,
jako výraz Třetího odboje, na Franta Váňa,…“čerez gory,
rjeky i doliny..“, ale hlavně jsem jezdil po strejdově sadu,
byl dost do kopce a mašinka jezdila výhradně na jednušku,
páč dvojku jsem se tam neodvážil picnout, dostávala zahulit
strana 7
až běda, vysoký otáčky a malá rychlost způsobily, že na
hlavě válce jsem moh opejkat karbanátky, co to říkám,
Hamburgery, abych byl „in“. Vono to je ve chlapovi nějak
geneticky zakodovaný, ten pocit, že může něco ovládat,
i když později, když se ožení, mu sice ten pocit zůstane,
ale ve skutečnosti s ním cvičí křehká manželka, ale už
tehdy, v klukovskejch letech to my, chlapi, zcela zřetelně
pocitujeme, a tak jsem rejdil po sadu a zdolával vyvýšeniny
a dolů sjížděl polosmykem, až se mi zazdálo, že v bandě to
nějak šplouchá, že musím dolít pohonné hmoty, neb kdy se
doma, v Rakovníku, k motorce dostanu? Strejda ve statku
nebyl, a tak jsem vybral ten kanystr, na kterej podle mne
ukázal, provedl jsem kontrolní čmuch a chřípí mi ovanula
bájná technická vůně. Dolil jsem do bandy jen pár litrů,
aby se neřeklo, že jsem hamoun a zneužívám strejdovy
laskavosti, bravůrně roztlačil, jak jsem to viděl v týdeníku
na reportážích z Velký ceny z Brna, to už snad jezdil Franta
Štastnej nebo to byl Franta Juhan? Nebo jako na závodech
v Rakovníku, kde se po městě jezdily závody motorek
i formule, a jezdil a jezdil. Ukrutně se mi líbilo, jak se za mnou
táh chvost bílýho kouře, jako když na Airshow zažehnou
letadla dýmovnice, a Borová se halila do mlžného závoje.
Ale ani teď nechtěl jsem zneužívat laskavosti strejdy Beranů
a bandu jsem nedojezdil nadoraz.
Druhý den slyším hned po ránu na dvoře nezvyklej lomoz,
neúspěšné pokusy o nastartování motorky a pak cinkání
nářadí a šustění drátěnýho kartáče, jak jezdil po elektrodách
zapalovací svíčky.. A pak zas pokusy o start roztlačením se
zasunutým kvaltem.
Vyšoural jsem se na zápraží a strejda se netajil nelibostí nad
tím krámem, kterej ne a ne chytnout. Začalo mi pomalounku
svítat. Jen tak náhodou, aby to nevypadalo, že mi na
tom bůhvíjak záleží, jsem se strejdy zeptal, co je v těch
kanysterech po americký armádě. No co by bylo, povídá
strejda, tady v tom je benzin, tady nafta, taky nějaký ředidlo
a tady v tom petrolej na svícení. Bylo mi jasný, že jsem den
předtím silně ochutil zbytek benzinu v nádrži petrolejem.
Jak byla hlava motoru rozžhavená, nepotřeboval motor
zapalovací svíčku. Šlo to na samozápaly podobně, jako
detonáky, co používají letečtí modeláři. A docela mistrovsky
se s tím ten skvělej stroj popral. A samo, že když pak přes
noc vychladl, moc se tý petrolejový směsi do startování
nechtělo. Mně se zas nechtělo přiznat, že jsem o šedesát
roků předběh dobu a začal jsem do paliva přidávat ekologický
složky. No, on asi petrolej nebude to správný ekologický,
ale jistej krok tím směrem to byl. Mluvil jsem dlouho
a dobře a strejda podlehl mý teorii o vodnatění benzinu.
Když je ponechán v bandě bez dozoru a přes noc, o kalu
a odloupaný barvě z vnitřku nádrže , o rozpuštěný gumě
z těsnění a spoustu jinejch argumentů a že by tedy bylo
nejlepčí odpojit hadičku paliva a zbytek benzinu vypustit a
dolejt tam zbrusu novej z támhletoho kanystru.
strejda, Véna, to jako můj další bratranec, na ní jezdí na
práci do lesa. Pěšky by se takovou dálku nedostal.
Tak šíleně jsem po motorce toužil, že hned jak jsme přijeli
domů, namaloval jsem si na velikou čtvrtku motorku čízu
stopade, obrázek jsem rozdělil svislejma čárama po
desetikačkách a že budu jednotlivý části motorky vyčerňovat
tak, jak budou narůstat moje úspory. Pár měsíců před tím
jsem viděl v kině film, jak podobným způsobem šetřili mladí
manželé na krávu. Samo, že jediný, co jsem vyšrafoval, byl
kabošo‘n, koncový světlo. Soudruh president Zápotocký
nás občany v rozhlasovém projevu ujištoval, že se měnové
reformy nemusíme bát, že to je imperiálistická šuškanda.
Za pár dní se drtivé většině občanů směnilo 300 korun v
kurzu 1:5, co bylo přes tak 1:50 a jestli měl někdo ještě něco
navíc, tak o to přišel úplně, protože kdo má takovej balík,
akcie, státní dluhopisy a podobný buržoazní vymoženosti, je
nepřítel pracujícího lidu a slitování si nezaslouží.
Naproti přes ulici bydlela stařičká, drobounká vždy vzorně
upravená paní. Nebyla příbuzná, ale přesto byla jako moje
babička. Byli velmi bohatí, její manžel měl profesi, která
dnes téměř neexistuje, byl kamnář, ale nedělal nějaký
litinový bubínky nebo piliňáky, ale krby, kachlová kamna,
prostě extrovky pro zazobance, který nevěděli roupama, co
s penězma. Před lety jim umřela jediná dcera a já jsem pak
byl jako její syn. Měla klíče od našeho domu a jak bydlela
doslova přes ulici, denně nás večer navštěvovala. Pár dní po
oné měnové reformě k nám jako obvykle přišla, po vrásčitých
tvářích jí stékaly slzy a v ruce nesla malý balíček. Pepíčku,
povídala mi mezi vzlyky, vím, jak po motorce toužíš. Měla
jsem pro tebe našetřeno na auto. Na pěkný auto. Jen jsem
čekala, až se něco opravdu pěknýho v obchodech objeví.
Ale tohle mi z toho zbylo, a podávala mi lehoučkou, do
obyčejného papíru zabalenou věc.
Nikdy jsem se na motorku nezmoh. Zato jsem měl ty
nejdražší montérky v zemích na východ od ráje.
J. Mašek
On tam fakt nějakej kal a nečistoty byly, jak by ne, od doby,
kdy to sjelo z montážní linky nikdo nádrž nečistil, a tak
když strejda dolil benzin ze správnýho kanystru, mašinka
naskočila po prvním převalení pístu. Skromnost je mojí
nepřehlédnutelnou devizou, takže když po mně metnul
strejda uznalej pohled, cudně jsem sklopil oči. Tak moc
jsem po tý motorce toužil, že jsem strejdovi řek, jestli by mi
jí nedal. Strejda, že jo, když se přestěhuju do Borový, že
na mně napíše ten statek a já tam budu hospodařit. Moc
nechybělo a moh jsem si kupovat Křemežsko v trafice
na chvalšinským náměstí. Já ti jí dát nemůžu, povídá pak
strana 8
KŘEMEŽSKO
O medu a skořici
V
časopisu „Včelařství“ mě zaujaly články, které mohou
být poučné nejen pro včelaře, ale i pro nás spotřebitele.
Chléb s máslem a medem ke snídani je ideální kombinace,
pokud vyřešíte ještě problém, jak si přitom nezalepit prsty a
ranní noviny. Jak ale ukazují následující informace je použití
medu daleko širší.
Směs medu a skořice napomáhá k odeznívání příznaků
nemoci. Vědci ji doporučují jako velmi účinný prostředek.
Ti také zjistili, že konzumace medu v určitých dávkách
nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Kanadský
týdeník World News uveřejnil výsledky studie západních
vědců.
Nemoci srdce: Smíchejte med s mletou skořicí a mažte na
chléb místo džemu nebo marmelády. Směs medu a skořice
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a chrání pacienty před
infarktem. Vrací cévám a žilám pružnost.
Artritida: Ráno a večer pijte šálek horké vody se 2 lžičkami
medu a lžičkou skořice. Odeznívají příznaky chronické
artritidy.
Infekce močového měchýře: 2 lžíce medu a lžičku skořice
promíchejte ve sklenici vlažné vody a vypijte. Potlačíte
infekci měchýře a močových cest.
Bolesti zubů:Smíchejte lžíci skořice a pět lžic medu.
Aplikujte třikrát na bolavý zub a bolest přestane.
Cholesterol: 2 lžíce medu a 3 čajové lžičky skořice smíchané
s 2 dcl horké vody dokážou snížit hladinu cholesterolu
o 10 % do 2 hodin. Samotný med, je-li užíván denně,
zabraňuje zvyšování hladiny cholesterolu.
Nachlazení: Užívejte třikrát denně lžíci vlažného medu
se čtvrtinou lžičky skořice po dobu třech dnů. Zbavíte se
nachlazení, chronického kašle a pročistíte průdušky.
Potíže se žaludkem: Med se skořicí úspěšně léčí bolesti
žaludku a chrání jej od vzniku žaludečních vředů. Krom
toho lžička skořice a 2 lžíce medu požité před jídlem brání
zvýšení kyselosti žaludku.
Plynatost: Med a skořice zabraňují tvoření nadbytečných
plynů při trávení.
Potíže imunitního systému: Každodenní konsumace
medu posiluje bílé krvinky v jejich boji s viry a bakteriemi.
Chřipka: Med obsahuje přírodní látky, které zabíjejí kmeny
chřipky.
Pupínky: 3 lžíce medu a lžičku skořice promíchejte v krém.
Denně jej před spaním nanášejte na pupínky (ráno snadno
smyjete teplou vodou). Pupínky zmizí do týdne.
Kožní infekce: Aplikace medu a skořice na postižená místa
léčí ekzémy i pásový opar a všechny typy kožních infekcí.
Obezita: Každý den ráno na lačno (půl hodiny před snídaní)
a večer (před spaním) vypijte šálek medu se skořicí. Směs
totiž zabraňuje usazování tuku.
Rakovina: Pacienti trpící rakovinou kostí, žaludku a střev
by měli užívat směs lžíce medu a lžíce skořice třikrát denně
celý měsíc.
Chronická únava: Senioři užívající med a skořici v poměru
1:1 jsou čilejší a pružnější.
Zápach z úst: Ranní kloktáním horké vody s medem
a skořicí (po jedné lžíci) si zajistíte svěží dech po celý den
jm
Medová samoobsluha
V již zmíněném časopise „Včelařství“ jsem objevil i další zajímavost, tentokráte o prodeji
medu. Rád bych žil v kraji, kde takovéto věci fungují.
Rakouský včelař pan Schmitzberger má tak zvaný zazděný zlepšovák. Zazděný doslova.
Zlepšovák totiž najdete ve zdi domu – hned vedle vstupních dveří. Je to samoobsluha nabízející
med.
Vznikla ze skřínky staré nefunční mrazničky. Nyní slouží jako malá samoobsluha. Na cedulce
je napsáno: „Potřebujete med? Nejsme-li doma, obslužte se prosím sami!“
Přání lze vyhovět, protože pozemek kolem domu není oplocen. K domu a až k „medové“
samoobsluze se zákazník dostane velice snadno.
Manželé Schmitzbergerovi přijdou večer z práce domů, vyberou zanechané peníze, doplní sklenice s medem –
a je to!
Tato „medová“ samoobsluha jim funguje jíž šestým rokem. Prodaný med přináší rodině každodenně výdělek Tímto
způsobem prodali již několik metráků zlatavého včelího produktu. Mimochodem, za celou dobu se ještě nestalo, že by
něco z nabídky samoobsluhy zmizelo.
V obci mají manželé i samoobslužnou prodejnu se stavebninami. V sobotu a v neděli v ní nikdo neprodává. A protože
se stává, že právě o víkendu doma kutíte a opravujete, zrovna potřebujete pytel cementu nebo kus pletiva, pak do
prodejny přijdete, naložíte co potřebujete a na nástěnku vedle kanceláře napíšete zprávu: „Vzal jsem si to a ono zboží,
zaplatím v úterý.“ A v úterý zákazník opravdu přijde a zboží uhradí.
Kdo nezažil, těžko uvěří. Je to o to pěknější, že je to pravda. Necelých padesát kilometrů od hranic Česka!!!
Zní to trochu jako pohádka. Ve Křemži bych to zatím ještě nezkoušel. Třeba se toho také někdy dočkáme.
Zatím pouze testuji na volně přístupných a nehlídaných květináčích s muškáty. Už visí celý týden!!!
jm
Pramen: Včelařství 7/2008
KŘEMEŽSKO
strana 9
Fotbal Sokol Křemže o prázdninách
kde po loňském bronzu tentokrát vybojoval druhé místo.
Semifinále: Křemže – Cehnice 4:0 (3:0), branky: K. Rolník,
Anderle, Matoušek, Filip. V zápase s účastníkem okresního
přeboru Strakonicka byli Křemežští jasně lepší.
Finále: Křemže – Stará Hlína 0:2 (0:1). Proti zástupci
přeboru Jindřichohradecka měli Křemežští po většinu času
více ze hry, ale v koncovce se neprosadili. Naopak soupeř,
v jehož dresu hrál prim exligový hráč Liberce, proměnil dva
z několika ojedinělých brejků.
Foto 2: V křemežském dresu se v přípravě nově představili
Karel Čondl (hostování z Bavorovic), Jiří Hucek (hostování
z Nemanic, na snímku u míče v utkání s Cehnicemi), Petr
Čadek (hostování z Dynama ČB) a Marek Schober (návrat
z hostování v Hrdějovicích).
Podzimní program celků Sokola Křemže
v mistrovských soutěžích
Foto 1: V době klidu fotbalových zbraní se největší letní
událostí v životě fotbalového klubu stala pravá sportovní
svatba. V sobotu 12. července si v romantickém prostředí
zříceniny kláštera na Kuklově řekli ano na společnou cestu
životem fotbalista Stanislav Brabec a volejbalistka Klára
Havránková (viz foto). Oba hájí barvy křemežského Sokola
na sportovních kolbištích.
Přípravné zápasy: Křemže – Hradiště dorost 4:2
(2:2). Hostující mladíci z Písecka pobývali v Křemži na
soustředění, v jehož rámci sehráli dobrý přípravný zápas.
Po půlhodině domácí v kombinované sestavě prohrávali už
o dvě branky, ale zlepšeným výkonem stav otočili. Dvakrát
se do půle trefil kanonýr z béčka Stejskal, vítěznou branku
vsítil Bartoš a pojistku dal po sólu přes půl hřiště Brabec.
Turnaj v Plané u Č. Budějovic
V době konání Křemežského veletrhu se náš kombinovaný
tým (bez šesti hráčů základu) zúčastnil tradičního turnaje,
Zápasy áčka v I. B třídě:
1. kolo: Křemže – Olešnice (neděle 10. srpna, 17.00)
2. kolo: Chvalšiny – Křemže (sobota 16. srpna, 17.00)
3. kolo: Křemže – FC Vltava Loučovice
(sobota 23. srpna, 15.00)
4. kolo: Horní Planá – Křemže (sobota 30. srpna,
17.00)
5. kolo: Křemže – Čtyři Dvory B (sobota 6. září, 10.15)
6. kolo: Ledenice – Křemže (sobota 13. září, 17.00)
7. kolo: Křemže – Trhové Sviny (sobota 20. září,
15.00)
8. kolo: Křemže – Vyšší Brod (sobota 27. září, 15.00)
9. kolo: Kaplice B – Křemže (neděle 5. října, 16.00)
10. kolo: Křemže – Český Krumlov B
(neděle 12. října, 16.00)
11. kolo: Dolní Dvořiště – Křemže (sobota 18. října,
15.30)
12. kolo: Křemže – Mladé (sobota 25. října, 14.30)
13. kolo: Malonty – Křemže (sobota 1. listopadu, 14.00)
14. kolo: Olešnice – Křemže (neděle 9. listopadu,
14.00)
Zápasy béčka v okresní soutěži:
1. kolo: Křemže B – Velešín B (neděle 24. srpna,
15.00)
2. kolo: Vyšší Brod B – Křemže B
(neděle 31. srpna, 15.00)
3. kolo: Křemže B – Nová Ves B (neděle 7. září,
15.00)
4. kolo: Benešov – Křemže B (neděle 14. září, 15.00)
5. kolo: Křemže B – Přídolí (neděle 21. září, 15.00)
6. kolo: Pohorská Ves – Křemže B
(sobota 27. září, 13.00)
7. kolo: Křemže B – Hořice (sobota 4. října, 12.30)
8. kolo: Větřní B – Křemže B (sobota 11. října, 12.30)
9. kolo: Křemže B – Černá (neděle 19. října, 15.00)
10. kolo: Velešín B – Křemže B (neděle 26. října, 14.30)
strana 10
KŘEMEŽSKO
Osmičky v dějinách 20. století - 3. část
Personální údaje z brožurky „40 let budování obce Křemže – 1984“
srpen 1968
Šedesátá léta bývají někdy nazývána zlatým věkem
20. století. Úsilí mladé generace celého světa za lepší
budoucnost se projevuje revoltou proti válkám, hnutím
hippies a filozofii nenásilí. Bylo provázeno obrovským
kulturním rozmachem – literatury, hudby, filmu..
V r. 1960 vyhlásil u nás Antonín Novotný socialismus. Po
Chruščevově odsouzení stalinských deformací přišlo i mírné
politické uvolnění, dochází k revizím procesů 50. let. Větší
rozvoj cestování přináší i poznatky, jak se žije na západě.
Sdělovací prostředky se probouzí z dlouholeté letargie.
Z tribuny 13. sjezdu strany Ota Šik nastiňuje své ekonomické
reformy. Otevřenou kritiku na Novotného byrokratický aparát
je slyšet v r. 1967 na Sjezdu čsl. spisovatelů. Stranické vedení
už není jednotné a v lednu 1968 staví do čela překvapivě A.
Dubčeka, který se svými stoupenci hlásá cestu socialismu
s lidskou tváří. Novotný podává demisi a 30. března je zvolen
prezidentem gen. Ludvík Svoboda. K čelným představitelům
„pražského jara“ patří Černík, Smrkovský, Císař aj. Dochází
k aktivitám politických stran, vzniká KAN, K 231, je zrušena
cenzura, zakládají se rady pracujících na závodech. Strana
předkládá v dubnu svůj Akční program, v němž potvrzuje
naši příslušnost k socialistickému bloku, ale větší možnost
suverenity a navrhuje i federální vztah Čechů a Slováků.
Stavidla byla uvolněna, lidé se cítí svobodně. Vše má
velkou důvěru, ale čeká se od ní stále víc. Ze Sovětskému
svazu a NDR se ozývají první varování. Výzva „Dva tisíce
slov“ podráždila strany Varšavské pětky, které ji považují za
politickou platformu kontrarevoluce.
20. srpna jsme jeli pozdě večer s panem Jungbauerem,
tajemníkem MNV Křemže z volejbalového utkání
s Japonskem v Českých Budějovicích a zaznamenali jsme
nezvyklý ruch na letišti v Plané. To jsme ještě nic netušili.
Když 21. srpna slyším v ranním autobusu slova „obsazují
nás Rusáci“, považuji to za začátek nějakého nového vtipu.
Všichni jsou otřeseni, vychází ilegální tisk, vysílá rozhlas i
televize. Druhý den se vojska objevují i u nás. Národ se zdá
být jednotný. V Praze se schází tajně 14. sjezd. V Moskvě,
kam je zatím většina naší reprezentace dovezena v podstatě
jako zajatci, podepisují ponižující protokoly. Jen Kriegel
a později i několik poslanců dalo přednost svědomí. Čas
pracuje pro Brežněva, v dubnu 1969 se chopil kormidla
Gustáv Husák a nastává doba normalizace, spojená
s prověrkami a emigrací.
Ve Křemži na prvních dubnových a květnových veřejných
schůzích v r. 1968 jsou kritizováni a odvoláni někteří
dosavadní funkcionáři. Hlavními mluvčími jsou farář
Miloslav Čech, učitel Jiří Pokorný, Bohuslav Jakubec.
Tehdejší předseda MNV Marcel Rynda stál na straně
obrodného procesu. Podepisují se rezoluce, vybírá se na
státní poklad.
22. srpna po obsazení Českých Budějovic se Jihočeská
pravda tiskne v Artypě Holubov (ředitel Hrubeš). Na vysílači
Kleť se po zabrání Cukráku přesunuli redaktoři Tosek a Krull
a ve spolupráci s Krašinem odtud vysílali. Hlídali je vojáci
z Českého Krumlova.
V podstatě všichni lidé u nás zásah vojsk odsuzují, někteří
však jen z taktických důvodů. Brzy se všichni odvolaní opět
zabydlili v bývalých funkcích. A lidé si pomalu zvykali, že
o své pivo, buřty a televizní seriály nepřijdou. Většině to
stačilo.
-F.S.Celý cyklus je součástí Kroniky Křemže r. 2008
VRTOCHY POČASÍ - srpen
Výpis z kronik
13. srpna 1501 se po veliké průtrži mračen rozvodnila
Vltava v jejím horním toku, takže způsobila mnohou škodu
od Želnavy až po Vyšší Brod. (Toto datum před šesti lety
si jistě v podobné souvislost čtenáři vybaví jako den, kdy
v jižních Čechách kulminovala tisíciletá voda. Pozn. překl.)
5. srpna 1581 postihla Čechy silná vichřice.
V letech 1762 až 1764 byly roky plné bídy. Farář A.J. Kitzhofer
do své kroniky poznamenal, že se do chleba přidávalo listí
ze stromů.
V létě 1765 se přemnožili vlci. Proto bylo vydáno
nařízení, aby se políčily jámy na jejich odchyt. Památku
na toto opatření můžeme dodnes zaznamenat v místních
názvech jakými jsou například „Vlčí jámy“ či „Vlčí strouha“.
V létě 1835 bylo velmi sucho, mnoho potoků skoro úplně
ztratilo vodu, takže ředitelství českokrumlovského panství
pod přísnými tresty zakázalo brát vodu z potoků sloužících
k pohonu mlýnů. Dokonce Vltava měla svoje koryto více než
z poloviny obnažené. Tohoto stavu využívali mlynáři k tomu,
KŘEMEŽSKO
aby požadovali od sedláků za semletí obilí peněžní přirážku.
Nakonec mleli za mnohem vyšší cenu než bylo úředně
stanoveno, protože se sedláci při přeplácení předháněli
ze strachu, že jejich obilí nebude semleto. Jakmile se to
vrchnost dověděla, okamžitě zavedla knihy mletí, kam
se zapisovaly zakázky v došlém pořadí. Tyto knihy byly
opakovaně kontrolovány.
15. srpna 1836 přinesla bouře silné krupobití, které
způsobilo velikou škodu.
1858 bylo chladné a mokré léto, takže se nedalo sklízet
z polí a obilí tam vyklíčilo.
15. srpna 1864 poletovaly sněhové vločky, celé léto
mělo jenom pět teplých dní. Přesto byla úroda dobrá. Tohoto
roku se sklizeň otav protáhla až do poloviny října.
1867 po chladném červnu a červenci nastal teplý srpen,
který prospěl lnu.
V roce 1870 se po teplém jaru a létu zdálo, že bude
bohatá úroda, ale studený srpen a září vše pokazily.
strana 11
1873 byl dobrý rok, bylo hojně sena.
1877 a 1878 byly požehnané roky, až na to, že len
zůstal nízký.
1890 stálo na polích obilí ve snopech celé čtyři týdny,
nedalo se pro nepřízeň počasí sklidit. Po velké vodě
14. července se 2. srpna přihnala druhá vlna.
Mnoho sena z luk podél Vltavy odnesla voda.
1892 léto bylo hodně horké, úroda byla včetně otav velmi
dobrá.
Posledně jsem slíbil, že vám představím názory a
myšlenky světově proslulého vědce Sira Jamese
Ephrraima Lovecka. Připomeňme si, že tento vědec,
který se narodil v roce 1919 v Anglii, je veřejnosti
znám jako nezávislý vědec, autor mnoha vědeckých
prací, zanícený zastánce jaderné energetiky i uznávaná
autorita, která svými výzkumy upozornila na globální
oteplení o mnoho let dříve, než se toto téma začalo
dostávat do povědomí a začalo zneužívat v politice. Byl
členem skupiny vědců, která už před více než dvaceti
lety v Downing Streetu o hrozbě globálního oteplení
informovala Margaret Thatcherovou.
Tady jsou:
„Změny podnebí dosáhly mnohdy takového stupně, že jsou
nevratné. Dnešní civilizace v nynější formě nepřežije.“
„Úsilí zastavit globální oteplování už nemůže být úspěšné,
protože už nyní je příliš pozdě. Svět a lidská společnost
budou čelit katastrofě mnohem dřív, než jsou ochotni
připustit. Než toto století skončí, miliardy lidí zemřou
a hrstka těch, kteří přežijí, bude žít v Antarktidě, kde zůstane
podnebí přijatelné.“
„Škodlivý důsledek lidské činnosti se nebude projevovat
lineárně, ale bude mít exponenciální charakteristiku.“
„My se sice budeme snažit udělat co je v našich silách
abychom přežili, ale nemyslím si, že to udělají Spojené
státy anebo nově se rozvíjející ekonomiky Indie a Číny. A ty
jsou hlavními producenty CO2.“
„Obávám se, že z lidské společnosti nakonec vznikne
rozbitá, chaotická cháska, kterou povedou brutální váleční
magnáti.“
„Doporučuji, aby se začalo pracovat na díle, které by se
mohlo jmenovat „Průvodce pro lidi, kteří přežijí globální
oteplování”. Průvodce by měl být napsán na trvanlivém
papíře. Měl by obsahovat základní vědecké informace
o naší civilizaci, k nimž lidstvo dospělo po dlouhých letech
bádání a hledání.“
„Globální oteplování je pravděpodobně největší hrozbou,
jaké kdy lidstvo čelilo. Je reálné nebezpečí, že v důsledku
stoupající teploty nebude možné pěstovat plodiny zajišťující
potravu na většině území naší planety. Lidstvo nepřijde
jenom o potraviny, ale i o pitnou vodu. Na druhé straně bude
voda moří stoupat a před ní se zvedne vlna uprchlíků, kterou
nezvládne žádná země na světě. Extrémní výkyvy počasí
zničí moderní městskou infrastrukturu, která je postavena
na dostatku elektrické energie.“
Jeho nejvíce napadaným prohlášením je paradoxně to
o atomové energii: „Pouze atomová energie může zastavit
globální oteplení. Není čas na využívání obnovitelných
zdrojů energie, jako je vítr, příliv nebo solární energie oblíbené řešení zelených - které by mohly převzít funkci
současného využívání uhlí, plynu a ropy a zastavit tak
produkci CO2 a oteplování atmosféry. Pouze masivní
využívání atomové energie, která neprodukuje žádný oxid
strana 12
uhličitý, může zabránit zvýšení hladiny moří a dramatickým
změnám klimatu.“
V tomto duchu oslovil přímo ekologické organizace:
„Ekologická hnutí se chovají podobně, jako levicové hnutí
v roce 1938 před Druhou světovou válkou. Schylovalo se
k válce, ale nikdo nevěděl, co dělat. Tehdy chtěli odvrátit
válku dobře myšlenými, ale chybnými výzvami k odzbrojení.
Obavy o jadernou bezpečnost jsou iracionální a pocházejí
pouze z hollywoodských filmů a médií.“
Pravdou je, že po katastrofě v Černobylu se v myslích
lidí zafixovala rovnice: atom = nebezpečí. Nemělo by se
ale zapomenout, že se nejednalo o poruchu reaktoru, ale
o trestuhodnou nedbalost obsluhy. Je pravdou, že tam, kde
pracují lidé, může dojít k jejich selhání - a v případě jaderného
zařízení jsou následky fatální. Není s konečnou platností
vyřešeno ukládání jaderného odpadu, hrozí i mezinárodní
terorizmus zaměřený na tato zařízení apod. Tato nebezpečí
jsou proto poté, co celá řada ekologických organizací tlačí
na provozovatele jaderných elektráren a tím je nutí k větší
odpovědnosti, o mnoho menší, než nebezpečí vyplývající
z pokračování tvorby emisí v dosavadním měřítku.
„Globální oteplování probíhá tak rychle, že by ho dokázala
zvládnout pouze obrovská expanze jaderné energetiky.“
Není divu, že většina ekologických hnutí tento argument
odmítá.
Nakonec nejpesimističtější výrok: „Už nyní jsme za bodem,
odkud není návratu.“
Prostý selský rozum se v palbě těchto a podobných
argumentů nesměle ptá: A co energií prostě šetřit?
Na závěr ještě zpráva z tisku, která byly zveřejněna těsně
před uzávěrkou zpravodaje:
Na severu Kanady se odlomil obrovský ledovec (30. 7.
2008) Novinky, BBC
Ledovec o ploše 20 čtverečních kilometrů se odlomil
z šelfu Ward Hunt na severu Kanady u ostrova Ellesmere.
Jedná se o největší odlomený ledovec od roku 2005, kdy
se z blízkého Ayles odlomil obrovský kus ledu o ploše
60 čtverečních kilometrů. Podle vědců jde o další potvrzení
faktu, že arktické ledy tají. Odlomený kus nemusí být
poslední, protože vědci při zkoumání satelitních snímků
zjistili další praskliny o šestnáct kilometrů hlouběji. Původně
byl ostrov Ellasmere pokryt souvislou masou ledu o rozloze
10 000 kilometrů čtverečných.
Ta se rozpadla do řetězce menších ledovců, jež nyní
pokrývají plochu asi 1000 kilometrů čtverečných. Největší
o rozloze 440 kilometrů čtverečných pokrývá právě Ward
Hunt. Během 20. století se ledovec Ward Hunt rozpustil
z 90 procent.
Tání ledu v Arktidě může mít dopad na další oteplování
Země, protože ledové čepičky u obou pólů odrážely sluneční
světlo. To nyní bude pohlcováno tmavou vodou a teplota tak
dále stoupne.
Příště dáme prostor názorům tzv. „antiglobalistů“.
P.R.
KŘEMEŽSKO
OTEVŘENÍ TRATI KÁJOV – ŽELNAVA
V
- p o k r a č o v á n í -
Krumlově očekávaly slavnostní vlak ve špalíru
všecky místní spolky a dámy, místní státní, knížecí
Schwarzenbergské a obecní úřady a duchovenstvo, v jehož
čele se nalézal vdp. Prelát Bakula, v malebné své červeně
fialové soutaně Všeobecnou pozornost budila statná
postava gardového kapitána, velitele hradu krumlovského,
v modrobílé jeho uniformě. Místodržitel a ministr velice
vlídně hovořili s jednotlivými deputacemi a pak s mladými
princi Schwarzenbergy a hrabaty Trauttmannsdorffy, kteří
v Krumlově studují. V Krumlově přisedli do vlaku okresní
hejtman a komisař, poslanec Nitsche, purkmistr a radní,
prelát Bakula, velitel ostrostřelců, okresní soudce a starosta
a předsedové některých německých krumlovských spolků.
Předseda české besedy však zván nebyl. V Českých
Budějovicích, kde nebyli zváni ani všickni náčelníci
zeměpanských úřadů, na tož pak celé presidium obchodní
komory a tím méně pak předsedové spolků, budí toto
opomenutí Č. Budějovic jistou kyselosť. Nepokrytý průchod
dává jí zdejší dajčnacionální orgán, jehož pohnutky jsou
arciť rázu až příliš osobního.
Za Č. Krumlovem nabývá krajina již rázu horského, podnebí
jest zde také již drsnější, vzduch čistší a ostřejší. Ve
12 h 23 m. odp. dostali jsme se do Kájova, kam až doposud
vedla dráha budějovicko-želnavská. Kájov, jest převahou již
německý. Starosta Bauer přivítal zde ministra a místodržitele,
a tento podrobně vyptával se na místní poměry poukazuje
na význam místní dráhy. Dobří němečtí horalé, kteří patrně
neznají ještě velký rozdíl v excellencích, pohlíželi vůbec
s velkým respektem k vysoké excellenci, panu místodržiteli,
kdežto co do postavy menší excellence, pana ministra
Baquehema méně si všímali, což mnohému vyloudilo na
tváři úsměv. V Kájově český farář dp. Šebesta a několik
duchovních, skoro vesměs Čechů vítalo místodržitele, který
si počínal velice srdečně. Krásný gotický kostel na návsi
a farní budova ozdobena českým praporem pěkně se
vyjímala v rozkošné této krajince. V Novosedlích postavena
byla na trati slávobrána. Mezipotočí bylo ozdobeno nádherně
červenobílými, černožlutými a modrobílými prapory. Výzdoba
obcí podél celé trati měla více ráz český, neboť knížecí
schwarzenbergské dvory a budovy byly vesměs ozdobeny
červenobílými a modrými prapory, čehož se Němci tak lekli,
že již hořekují nad počešťováním tohoto kraje. Pojmenování
železničních stanic jest všady správně česky a německy
provedeno; úřednictvo na dráze zná obě zemské řeči, ano dle
budějovického dopisů pražské „Bohemie“ jsou prý to vesměs
zakukleni Češi, ano z Hořic dochází již dajčnacionálních
listů stížnost, že tamní obyvatelstvo jest prý „vyzývavým
počínáním přistěhovalých českých křiklounů“ znepokojeno,
zejména prý prozpěvováním českých písní posměchem, ano
prý též vyhrožováním Němcům mírumilovným v hospodě!!!
Ano, viděli jsme na vlastní oči, jak počešťování v tomto kraji
„ryze německém“ pokračuje; … A jak se pak nemá „Budw.
Ztg“ čepejřit!
Němci jsou naopak na nové dráze utlačováni, neboť dráha
není ryze německá a v Hořicích nepovolili Böhmerwaldbundu
ani čerpací stanici na nádraží, protože čeští inženýři prý se
báli, aby ta lokomotiva při napájení nedostala vole, které jak
okolní lid o Hořičanech vtipkuje (de kropfeten Höritzer), jest
KŘEMEŽSKO
přední ozdobou tamních mužů. Nicméně jsou ti Hořičané
bodrý a hodný lid a čeští turisté mohou sem zavítat beze
strachu. Městečko Hořice jest starobylé a kvetlo již v době,
kdy Přemysl Otakar založil Zlatou Korunu. Také v Polné –
Lštině (Stein-Irresdorf), ač hlásá Böhmerwaldbund tuhou
oposici, přivítali nás loyalně a přímo skvostně. Banda, které
drželi kluci partesy a jíž dával kapelník nohou takt, vzbudila
dokonce úžas hostů, ač pořád hrála jednu a tu samu
odrhovačku. „Ah, die sind notenfest“ zavtipkoval sám pan
ministr. Odtud trať ke Kyselovu – Květušínu a k Hodňovu
stoupá. Obzor s této výšiny jest malebný. Údolí horní
Vltavy a pohraničné šumavské velikány: Horu třístoličnou,
Plöckenstein, Vysokou Světlou po levé straně v dáli viděti;
po pravé straně uzavírá obzor Liščí louka, obrovský to hřbet
horský částečně lisý, částečně travinami a lesem porostlý.
Kopce tyto každým krokem nabývají nového seskupení
a tvaru. Překrásný to pohled, zvláště v okolí rybníka při
Langenbrucku.
Zvláště slavného uvítání dostalo se nám ve Švarcbachu
– Hůrkách. Řiditel Schwarzenbergských dolů vítal tu
státní hodnostáře a Fr. Schön jun. Odevzdal ministrovi
skvostnou kytici. Grafitové doly, které se po levé straně
dráhy prostírají, patří k nejslavnějším na světě. Byly vesměs
ozdobeny českými a Schwarzenbergskými prapory. Za
Schwarzbachem stihla slavností vlak malá nehoda. Jiskry
z komína lokomotivy časem šlehající, zapálily chvojový
věnec a rovnoprávně též jeden černožlutý a jeden
červenobílý praporeček na lokomotivě. Následkem toho
požáru musil se vlak na okamžik zastavit a když byl plamen
uhašen, přejeli jsme po železničním mostě Vltavu a uháněli
jsme k Horní Plané. Po pravé straně jest krajina pahorkovitá
a mírnými lesy porostlá, po levé straně však prostírají se
sporá rašelinovitá luka a trávníky. V Horní Plané a v Želnavě
vítaly slavnostní vlak zase četné zástupy lidu. Oboje nádraží
byla bohatě chvojím a prapory ozdobena. Obě stanice
zajisté oživnou, až vystavena sem bude dráha od Strakonic,
Vodňan a Prachatic, která má se pak dále prodloužit ke
Kušvardě a Passovu.
V Želnavě dojeli jsme o 21/2 hodině odp. cíle cesty své, neboť
zde nově otevřená dráha končí. Nad samou Želnavou,
která leží na levém břehu Vltavy podíl silnice z Volar do H.
Plané, prostírají se po obou stranách velké kopce 1216,
1229, 1084, 1044, 1220, 1378 (Plöckenstein) a 1338
vysoké. V bystřinách, jež s těchto hor stékají, jest množství
chutných, černých pstruhů. Značně znaveni, ale potěšeni
tak pěknou vyhlédkou, vystoupili jsme z vlaku po krátkém
vítání p. továrníka Kralíka z Eleonorova odebrali jsme se do
prozatímně zřízené restaurace.
Banket v Želnavě.
Ve 3/4 na 3 hodinu zahájen byl banket v dlouhé dvoraně
na stroje, která za tou příčinou nádherně byla vyzdobena.
Uprostřed dvorny nalézaly se na stěně uprostřed věnců
z květin a chvojí obrazy Jejich Veličenstev; čistě vybílené
stěny vyzdobeny byly květinami a pletenci z chvojí
a červenobílými, modrobílými a černožlutými prapory.
Celý strop zastřen byl chvojím a dekorován byl znaky
Čech, Rakouska, Bavor a knížat Schwarzenbergů, jakož
strana 13
i červenobílými, modrobílými a černožlutými drapériemi.
Ve dvoraně umístěn byl obrovský stůl, ozdobenými
obrovskými bouquety. U prostředního, pod obrazy Jejich
Veličenstev, zasedli ke stolu J. Exc. Ministr Baquehem,
J. Exc. místodržitel hrabě Thun, panující kníže a dědičný
princ ze Schwarzenbergu, generální řiditel státních drah
baron Bilinski, odborný náčelník, rytíř Vittek, říšští poslanci,
praelát Bakula z Krumlova atd.; ostatní křesla po obou
stranách zaujali ostatní státní hodnostáři a zvaní hosté.
Čtyřhodinná cesta ve vagonech slunečním žárem
rozžhavených vzbudila úctyhodný apetit všech hostů i bez
umělých pomůcek. Nicméně dlužno vzdáti panu hotelieru
Kerschbaumovi za vzorné upravení obědu všechnu čest.
Obsluha byla slušná a rychlá, neboť obstarávaly ji namnoze
spanilé slečny z okolí želnavského, a úprava pokrmů,
lahoda nápojů a zákusků rovněž znamenitě zvyšovala
labužnickou chuť. Menu bylo následující: Račí polévka,
pstruzi, hovězí pečeně po anglicku se zeleninou, ivančický
chřest, kuře s vlašským salátem, husičky a kachny
s brambory, srnčí s knedlíky, zavařeným ovocem, jahody,
višně, cukrovinky, zmrzlina a černá káva. Dále se pilo pivo
krumlovské a protivínské, stolní víno vachavská specialita,
liebfrauenmilch, bordeaux, champaňské a koňak.
Po celý čas oběda koncertovala velice dovedně hornická
knížecí Schwarzenbergská kapela ze Schwarzbachu.
Ku konci hostiny přišla řada na přípitky. Zahájil ji J. J. kníže
Josef Adolf ze Schwarzenbergu těmito slovy: „Pánové!
Dostalo se mně vzácné cti, pronést první zdravici. Jak při
podobných slavnostních příležitostech to bývá obyčejem
odůvodní se přípitek. Vyjádřím se stručně. Pánové! Jsme
Rakušané a proto: Ať žije Jeho Veličenstvo!“
Hosté propukli v nadšené volání: Slávy!......
Jižní Pošumaví bylo dosud uzavřeno a vzdáleno ruchu
světového. Nyní jest dráha zde otevřena a český jih spojen
se světem. Prospěje to zajisté jeho rozvoji, neboť má velké
bohatství přírodní.
Dále děkoval ministr Společnosti místní státních drah a její
presidentovi za skvělé stavební výkony a vzorné provedení
této tratě, která doplní železniční síť českého jihu. Vláda
věnuje vůbec velikou péči tomuto kraji, ona také vystavila
a podporovala zbudování celé řady drah, které mají zvýšit
a zabezpečit hospodářský blahobyt české Šumavy. Jménem
vlády pronáší proto jeho ministr svoji zdravici na počest
Pošumaví a jeho dobrého lidu.
Přípitek tento došel všeobecného souhlasu, dvoranou
zaburácelo bouřlivé: „Sláva! A hudba opětně zaburácela
císařskou hymnu.
Třetí zdravici pronesl baron Born, president rakouských
místních drah. Děkoval především ministrovi za milostivé
a blahovolné uznání a připomenul, že bez mocné podpory
ministerstva obchodu a veřejné dopravy, bez energického
jednání jak generálního ředitelství tak inspekce státních
drah a bez usilovné podpory českého místodržitelství
a veškerých státních drah byla by se stavba této dráhy
sotva uskutečnila. Jen tomu lze děkovati, že dráhu bylo
možno vystaviti veřejné dopravě odevzdati o celý rok
dříve, než bylo předepsáno. Z té příčiny pronáší baron
Born representantům vlády, J. Ex. ministrovi obchodu aj.
Ex. Panu místodržiteli svoji zdravici slovy: „Ať žijí!“
Veškeré shromáždění vyprázdnilo své číše na počest
jmenovaných vysokých státních hodnostářů.
Tu povstal znovu baron Born a pravil: Uvedl jsem v první
části svého přípitku všecky ty vládní instance, které při
uskutečnění tohoto podniku byly nám mocnou podporou.
strana 14
Avšak jsou ještě četní činitelé jiní, kteří se o provedení dráhy
zasloužili. Jmenovitě J. J. panující kníže Schwarzenberg,
vévoda Krumlovský poskytoval nám značné podpory, jež
namnoze širší veřejnosti ani známy nejsou. Jeho Jasnost
kníže pán činil ve prospěch země a zvláště tohoto kraje
velice mnoho. Ať slouží proto tato dráha vždy ku blahu
a dobru jasného knížecího domu Schwarzenbergského.
Vybízím vám proto pánové, abyste všichni souhlasili se mnou
v pozdravu: Jeho Jasnost panující kníže Schwarzenberg
a jasný jeho rod ať žijí!
Bouřlivý souhlas a pochvala zaburácela sálem, pěnivé
šampaňské teklo v proudech a knížecí Schwarzenbergská
hornická kapela znovu zahrála hymnu rakouskou.
Tím skončena řada přípitků a v celé dvoraně rozproudila se
velice animovaná zábava. Než všecky sladkosti mají svůj
konec a jelikož čas překročil pátou hodinu odpolední, zvedli
se po desertu hosté a nastoupili ke vlaku cestu zpáteční.
Zpáteční odjezd.
Při banketu seznámili se hosté blíže mezi sebou a dle
toho pak umístili se ve vozích na cestě zpáteční, na které
panovala veselá zábava. Den byl přímo rozkošný a vyhlídka
do kraje překrásná. Zpravodaj tohoto listu měl potěšení
jeti v posledním otevřeném voze, odkudž byla vyhlídka ta
nejlepší. Davy svátečně oděného lidu očekávaly nás již
podél tratě a srdečně nás pozdravovaly, zejména upřímně
tak činili četní čeští dělníci. Ve vagonech se mluvilo česky
i německy a nikomu ani nenapadlo, že by z tohoto krásného
kraje mohlo se státi někdy uzavřené území. Vlak ujížděl
rychle a větší zastávky učinil vlak pouze v Polné – Květušině,
v Kájově, v Krumlově a v Křemži – Mříčné. O půl 9. hod.
večerní jsme dorazili do Budějovic. Zde na perroně nastalo
za živé konversace loučení. Pražští hosté a vídenští odjeli
pak asi o půl 10. hodině zvláštními vlaky z Čes. Budějovic.
Výlet tento zůstane zajisté všem jeho účastníkům v milé
paměti.
(Text byl převzat z dobového sborníku
a není upraven podle současné pravopisné normy.)
SCHŮZKA ZÁSTUPCŮ
SPORTOVNÍCH ODDÍLŮ
Schůzka zástupců sportovních oddílů
k rozdělení hodin v tělocvičně
se bude konat
ve čtvrtek, 28. srpna 2008
od 18:15 hodin
ve sborovně školy.
- Z. Podpěra -
KŘEMEŽSKO
ZÁLOHA
NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech
středa až pátek:
ÚŘAD PRÁCE Č. KRUMLOV, ODB.
STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY
Úřední hodiny ve Křemži:
pondělí - 25. srpna 2008
8:00 h – 16:00 h
v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11
Dále pak 15. 9., 29. 9., 13. 10., 27. 10.,
24. 11., 15. 12. 2008
(v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11)
SRPEN:
ZÁŘÍ:
ŘÍJEN:
LISTOPAD:
PROSINEC:
13. - 15. 08. 2008
10. – 12. 09. 2008
15. – 17. 10. 2008
12. – 14. 11. 2008
10. – 12. 12. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h
čtvrtek: 12:30 – 16:30 h
pátek: 12:30 – 14:30 h
(v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.)
Karel JAC
Mříč – 30. 6. 2008
Lenka URBANOVÁ
Křemže – 9. 7. 2008
Růžena VANĚČKOVÁ
Mříč – 85 let
Kristina PECKOVÁ
Křemže – 94 let
Jan DOMIN
Lhotka – 84 let
KŘEMEŽSKO
strana 15
strana 16
KŘEMEŽSKO
Image 148x105_Blue_BW.indd 1
KŘEMEŽSKO
22.6.2008 21:04:41
strana 17
strana 18
KŘEMEŽSKO
Jan Smil
V loňském roce byl jako doprovodný program
veletrhu odhalen pamětní kámen Jana Smila.
Letos před dalším ročníkem KV k němu přibyla
informační tabule.
Rekonstrukce knihovny a školky
je v plném proudu
inzerat.indd 1
4.8.2008 21:17:57
Uzávěrka:
strana 20
31. 7. 2008
www.posekany.cz
KŘEMEŽSKO