PDF ukázky - Nakladatelství Siddhaika

Formování pojetí Rudra-Šivy Některé projevy přírody … příjemné, životodárné a vlídné, jiné však děsivé, skličující … i ničivé. Úsvit si staří Árjové personifikovali … půvabnou bohyni rozbřesku Ušas … pronásleduje její milenec Súrja, slunce (Rg-véda). Ve vycházejícím slunci … spatřovali boha společníků Mitru … denně probouzel a povolával … nového pracovního … (Rg-véda). Ve slunci … během svého východu vyplňuje svými paprsky … člověk rozpřahuje paže – nebesa i zemi, oživuje svět … konci noci a završuje pravidelný denní cyklus … světu samo dává, spatřovali Savitr (Rg-véda). Bouře obvykle znamená děsivé a ničivé přírodní úkazy. Vyvrací stromy, někdy ničí i domy a bývá doprovázena bleskem, schopným srazit k zemi člověka i zvíře a v okamžiku … usmrtit. Někdy
ji provázejí živelné katastrofy, v důsledku jejichž běsnění umírají lidé. V těchto jevech spatřovali staří Árjové kvílejícího Rudru, provázeného bouřlivými větry … větry si personifikovali v podobě božstev … Marutové. Marutové vzápětí ztělesňovali i Rudrije. Lidé však nevěří … by vesmíru vládla pouze zhoubná síla. Děsivé úkazy přisuzují hněvu boha, jehož … utišit modlitbou, chválou a obětinami. Časem … tento … stává Šivou, laskavým … podle všeho o přirozený proces, jehož prostřednictvím vznikla v Indii ve starých dobách víra v boha, jakým … Rudra-Šiva. Podívejme se, jakým vývojem prošla idea tohoto boha … stal nejvyšším stvořitelem a vládcem prostupujícím celé univerzum, jehož mystické poznání přináší člověku věčnou blaženost. Vývoj ideje Rudra-Šivy Rudra … obvykle
zobrazován … střílí zářící šípy letící kolem nebes i země (Rg-véda) … zbraněmi schopnými zabít krávy a lidi (Rg-véda) … zobrazení podle všeho vyjadřuje ničivou sílu blesku. Pěvci … ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi s prosbou … jejich … uvedená nebezpečí nepotkala a … chránil jejich dvounohé i čtyřnohé bytosti (Rg-véda). Jestliže … v důsledku modliteb, či snad i přirozeného běhu událostí, dobytku … nestalo, stává … Rudra Pašupou, ochráncem dobytka (Rg-véda). Lidé … ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi také proto … ochránili … děti před nemocemi (Rg-véda) a … nemoci nezasáhly celou vesnici (Rg-véda). Věřilo se … Rudra sice nemoci způsobuje … zároveň má i léčivé schopnosti a zajišťuje dobré zdraví. Z tohoto důvodu … říkalo … vlastní léčivé
prostředky (Rg-véda) … lékařem … lékaře (Rg-véda) … že vlastní tisíc léků (Rg-véda). Tito pěvci … také modlí … získali čisté a blahodárné léčivé prostředky patřící Marutům a Rudrovi, po nichž toužil i praotec Manu (Rg-véda). Běžné pojetí modliteb k Rudrovi dobře charakterizuje následující zvolání (Rg-véda): „Ó Rudro, prosíme Tě, neubližuj ve svém hněvu našim dětem … potomkům, našemu lidu … skotu, nepoškozuj naše domy a ušetři i život našich mužů. Tebe, všemocného, vždy za doprovodu obětí vzýváme.“ Díky … síle shlíží … všechny pozemské bytosti a skrze svou všezahrnující svrchovanost vidí i bytosti božské (Rg-véda). Právě … část Rg-védy přisuzuje Rudrovi nejvyšší moc. V mnohem rozvinutější formě … koncept Rudry objevuje v Šatarudriji (Taittiríja-samhitá;
Vádžasanéji-samhitá, kapitola) … laskavá podoba (šivá tanuh) … odlišuje od … opačné, zlovolné, formy Giriši či Giritry – „ležícího … hoře“ … jména mu byla udělena pravděpodobně … vyjadřují, respektive personifikují schopnost udeřit … blesk … vymrští z mraku. Mraky bývají často spojovány s horou, o … věřilo … příbytkem Rudry. Pasáci dobytka a ženy nesoucí vodu si ho představovali … plíží s modrým krkem a červenou pletí. Právě … zjevoval v mysli jednodušších lidí pracujících … poli … viděli blížící … černý mrak získávající ve světle blesku červený nádech. Rudra … představuje temnější přírodní síly. Z tohoto důvodu … mělo za to … místech vzdálených lidským obydlím, pročež … stává pánem cest, lesů a těch … v nich toulají, zlodějů a lupičů … číhají podél silnic a
… pohybují … opuštěných místech … nebyli odhaleni … také pánem vyvrhelů žijících mimo obvyklé lidské příbytky. V aspektu léčitele … zjevuje … léčivých bylin a … nazýván nebeským lékařem. Coby … otevřených polí a plání … stává pánem dobytka (pašúnám patih) … nich potuluje … dostává zvláštní jméno, přívlastek Pašupati. V důsledku toho … pojetí Rudry natolik rozšířilo … začal … nazýván „Pánem světových stran“. Dostává jméno Kapardin, „s vlasy ve velkém uzlu“. Za … jméno pravděpodobně vděčí tomu … býval často ztotožňován s Agnim, ohněm, jehož plameny připomínaly dlouhé vlnité vlasy, respektive vlasy dýmem rozcuchané. V dalších svých aspektech vystupuje … Šarva, postava střílející šípy … Bhava. Pak … hněvivá povaha zcela utišena, stává …
Šambhuem, laskavým, Šankarou, blahodárným (blaho přinášejícím), a Šivou, příznivým (přízeň udělujícím) … jména … vyskytují … konci Šatarudriji. Někdy … Rudra oblečen … kůže či kožichu (krttim vasánah). Těžko říci … představy vznikly. Věřil-li básník … Rudra … potuluje v lesích či … jiných opuštěných místech, mohl … nápad vybavit ho kůží divokých kmenů dalším logickým krokem ve vývoji básníkovy představy … možnost podporuje i skutečnost … příslušníci lesního kmene nišádů … přirovnáváni k Rudrům. Samotné jméno Rudra časem natolik zobecnělo … začalo mluvit o mnoha Rudrech. Podle jednoho hymnického přání … usoudit … Rudrové byli pěvcovu světu, v němž představuje zobecněný rudra podle všeho zlého ducha, vzdáleni … jiném místě … jméno
vyskytuje sice také v zobecnělé podobě, má ovšem zřetelnější význam. Rudrové … ganové … kmenoví domorodci … i ganapatové, čili vůdci kmenů, i dělníci, hrnčíři, výrobci povozů, tesaři a nišádové, čili lidé z nevedských lesních kmenů … přisuzuje úzký vztah s Rudrou. Historicky vzato to byli buďto … vyznavači … byla jejich původní božstva identifikována s Rudrou védských kmenů. Poslední domněnka vypadá velice pravděpodobně, jelikož skupiny lidí … Rudra pánem (pati), často pobývaly … otevřených polích, v lesích a pustinách … byly daleko od obydlí civilizovaných lidí. V Atharva-védě … koncepce Rudry dále rozvíjí a dostává … vyšší úroveň … použito několika dalších jmen … nimiž … Rudra znám i v pozdějším období. K nositelům těchto jmen … však lidé obracejí
… k samostatným bohům. Bhava a Šarva … považováni za … odlišná božstva … vládnou (íšáthe) dvounohým a čtyřnohým bytostem … nejrychlejšími lukostřelci a patří … vše blízké i vzdálené. Říká se … mají „tisíc očí“, jejich dostřel … široký a daleký. Jejich úderu … nedokáže vyhnout žádný člověk … bůh. Setkáváme … s evokacemi … vystřelili blesk proti zlému duchu Džátudhánovi. Vidíme úpěnlivé žádosti o pomoc pěvcům v neštěstí. Šarva … nazýván lučištníkem a Bhava králem (rádžan). Lidé … vzdávají hold a touží … odnesli svoje smrtelné jedy jinam. Tímto způsobem … uctíván Rudra … přebývá v ohni (agni) a ve vodách a … vstoupil … bylin a rostlin a stvořil všechny bytosti. Tento verš … nachází také v Atharvaširas-upanišadu a ve Švétášvatara-upanišadu … bylo
místo Rudry použito slovo … (déva) a … podoba verše poněkud pozměněná. V popisu oslavy dobytka … mluví o Mahádévovi … tvoří přední končetiny dobytka. Bhava a Šarva … evokováni … zasáhli bleskem původce … a hrůz … nazýváni … duchů a … dobytka (Bhútapati a Pašupati). Lidé … klaní, jelikož jejich panství … v nebesích a v prostředním světě. Pašupatimu patří … druhů živočichů: skot, koně, lidé, kozy a ovce. Ugrovi, krutému, náleží čtyři vedlejší světové strany, nebesa, země, ovzduší a … zemi, co má duši a dýchá. Bhava vidí veškeré dění … zemi … daleko … blízko. Ničí věci ve vzdáleném oceánu … jsa v předešlém oceánu. Lidé vzývají Rudru … předešli chřadnutí, otravě a vypuknutí nebeského ohně. Bhava … pánem (íša) nebes i země a vyplňuje celou
atmosféru … Bhavu … lidé obracejí … krále (rádžan). Vyslovují přání … šípy Bhavy, Šarvy a Rudry … Pašupatim, pánem dobytka, byly příznivé (sadášiva). Savitr … Arjamanem, Varunou, Rudrou i Mahádévou. Rudra řídí všechny hvězdy i měsíc. V prostřední části východní oblasti vytvořili bohové z Bhavy lukostřelce, ochránce vrátjů, mimospolečenských živlů. Šarvu učinili ochráncem jižní oblasti, Pašupatiho západní, Ugru severní oblasti, Rudru podsvětí, Mahádévu nebes a Íšánu všech prostředních oblastí (–). Podle Šatapatha-bráhmany a Kaušítaki-bráhmany … Rudra synem Ušas. Po dosažení dospělosti dostává od Pradžápatiho … jmen. Sedm z nich … ta … uvádí výše zmíněná Atharva-véda, osmým … Ašani, blesk. Podle Atharva-védy jde … zdá, o různé … spřízněné bohy,
přestože v jednom případě … Rudra ztotožněn s Pašupatim. Podobně … v případě boha slunce … různé úhly pohledu … tohoto boha umožnily vznik několika slunečních božstev (jako … Savitr, Súrja, Mitra, Púšan atd.), vznikla … rozmanitém vnímání přírody – s jejími strach vzbuzujícími a destruktivními aspekty … jedné straně a laskavými a vlídnými aspekty … straně druhé – víra v sedm bohů, zmíněných v Atharva-védě. V Šatapatha-bráhmaně a Kaušítaki-bráhmaně … jména považována za jména jednoho boha, k nimž bylo přidáno osmé jméno. První skupina těchto osmi jmen – Rudra, Šarva, Ugra a Ašani – označuje ničivou sílu a druhá skupina – Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévah a Íšána – představuje její vlídný protipól. V Atharva-védě … objevuje nový prvek
týkající … jedů; věřilo se … vypustil strašlivý bůh, jehož přesně mířícím šípům neuniknou … bohové … lidé. Ve … vlídné podobě … Rudra jakožto Bhava zářícím králem (rádžan). Rudra … pánem všech bytostí … působnost … vskutku rozsáhlá. Řídí hvězdy a měsíc, vládne obloze i prostředním oblastem … v ohni a vodě, rostlinách a bylinách … i ve všech bytostech … ochráncem vrátjů ve všech čtyřech světových stranách, především … vladařem (Íšána). Poté, co si lidé tohoto hrůzostrašného a ničivého boha různými způsoby naklonili, stal … laskavý … a v době Jadžur-védy a Atharva-védy dosáhl úplné vznešenosti božské přirozenosti. Právě … této velkolepé formě boha … zakládají mystické úvahy v Švétášvatara-upanišadu. Na temnější část povahy tohoto boha … nikdy
nezapomnělo. Ve většině grhjasúter nacházíme zmínku o oběti zvané šúlagava … za účelem Rudru si naklonit – obětován … (Ášvalájana-grhja-sútra). Rituál bylo třeba vykonávat za hranicemi vesnice a ostatky býka … ní nesměly dostat … pravidlo dostatečně poukazuje … neblahý charakter rituálu. Vapá, omentum, má … obětováno Rudrovi za vyslovování dvanácti jmen, z nichž sedm … totožných s prvními třemi jmény v první výše zmíněné skupině a čtyři … totožná … jmény ve skupině druhé. Ašani … vynechán a přidává … dalších jmen: Hara, Mrda, Šiva, Bhíma a Šankara. Vapu bylo … možné hodit … ohně buďto za vyslovování šesti zvláštních jmen anebo jednoduše za vyslovení pouze Rudrova jména. K odvrácení nemoci skotu … oběť šúlagava vykonávala v kravíně. Podle
Páraskara-grhja-sútry … během vhazování obětin vyslovuje opět … jmen – Rudra, Šarva, Ugra, Ašani, Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévah a Íšána – s přídavkem jména Agni. Vykonávaly … rovněž oběti manželkám bohů: Indrání, Rudrání, Šarvání a Bhavání. I Hiranjakéši-grhja-sútra uvádí … zmíněných jmen, pouze nahrazuje Ašaniho Bhímou. Jednotlivým manželkám … obětovalo postupně, za současného opakování mantry „bhavasja dévasja patnjai sváhá“ – „manželce boha Bhavy sváhá“ (atd.). Samotná jména manželek … nevyslovovala. Páraskara-grhja-sútra obsahuje instrukce … vzdát Rudrovi hold a modlit … za bezpečný průběh v nepříznivých či nebezpečných situacích (chystá-li … člověk přeplout řeku, nastoupit … přívoz, vstoupit … lesa, vystoupit …
horu, projít hřbitovem, kravínem či jinými místy apod.). Hiranjakéši-grhja-sútra rovněž podává instrukce … cestovatel by … uctívat Rudru opakováním zvláštních manter … pocházejí přímo od Rudry, a to přijde-li člověk … čtyřcestí … k hromadě hnoje, spatří-li plazícího … hada, zastihne-li ho smršť, vstoupí-li … řeky, ocitne-li … v cizí krajině … obětním místě … u starého stromu. Ukazuje se … v době grhjasúter … Rudra stále bohem hrozivým, kterého bylo třeba usmiřovat … bohem … vládl vzdáleným oblastem, polím, divočinám, hřbitovům, horám, starým stromům a řekám. Setkal-li … člověk s čímkoli, co vzbuzovalo strach a hrůzu, obracel … ve svých myšlenkách a modlitbách k Rudrovi … získal ochranu. Právě to … příčinou, proč … z Rudry v pozdějších dobách stává
všudypřítomný nejvyšší … vesmíru a s výjimkou Višnua dochází k vyloučení všech ostatních védských bohů. Během života … člověk ocitá v mnoha situacích … vyvolávají strach. Patří … setkání s nákazami a nemocemi, jedy, hady, bouřkami, blesky, divokými a hrůzostrašnými krajinami … tudíž očekávat … božstvo … schopno … události vyvolat … také před nimi ochránit, budou lidé myslet častěji … božstva jiná. Mysl člověka zasáhla i nádhera božské činnosti, její velkolepost, vznešenost a mysteriózní přirozenost. Těmito projevy … však více dostává … popředí Višnu. Právě jevy a události … vyvolávají lásku, obdiv a úctu, přispěly k vytvoření višnuismu. V rudra-šivaismu však hraje velkou roli pocit strachu a tento strach, ač budí v určitých vývojových fázích rudra-šivaismu zdání
skrytosti, tvoří jádro rozličných rudra-šivaistických soustav pozdějších dob. V monoteistických náboženstvích mimoindických zemí … lidé jednoho a téhož boha bojí a zároveň … milují. V Indii … Višnu-Nárájana-Vásudéva-Kršna bohem milovaným a Rudra-Šiva obávaným. Švétášvatara a Atharvaširas upanišady … začneme zabývat jednotlivými rudra-šivaistickými školami, věnujme pozornost jednomu z důležitých nábožensko-filozofických textů … reprezentuje nejzazší … rozvoje ideje Rudra-Šivy, boha … obvykle uctíván stoupenci védského náboženství. Tímto textem … Švétášvatara-upanišad. Všechno nasvědčuje tomu … tento text … psán v sektářském duchu. Vyšší představy o přirozenosti Boha a … vztazích k člověku a světu … byly zformulovány v době raných upanišadů
… vymanily ze spojení s neosobním brahmanem a spojily … s Bohem … v době psaní upanišadů získával živou a činorodou povahu. Tímto bohem … Rudra-Šiva, který … jsme viděli, dosáhl v době Atharva-védy důstojnosti nejvyššího božstva. Po úvodní kapitole Švétášvatara-upanišadu následují body nauky v podobě … nezrozených kategorií … vyskytují ve světě. První … kategorie tvoří „vševědoucí“ a „nevědomý“, či … „vladař“ a „ovládaný“. Třetí kategorie v sobě nese potěšení i utrpení. Brahman … trojaký: za prvé ten … raduje, za druhé to, co … trpěno … prožíváno, a za třetí ten … udělujícím či hybatelem … potřeba znát více. Pradhána podléhá změnám. To, co … nesmrtelné … neměnné. Hara, jediný pán, vládne duši a všemu, co podléhá změnám. Meditací … ním a
oddaností k němu … přirozenost uskutečněna a nevědomost … rozptýlí. Stane-li … tělo spodní částí jednoho špalku a slabika óm horní částí jiného špalku, odhalí člověk pomocí meditace … podobá tření obou částí špalků o sebe, boha. Nalézá … duši uvnitř sebe sama ten … hledá Boha prostřednictvím pravdy a úsilí, nalézá ji … nalézá olej v semenech, máslo ve stloukaném mléku, vodu v prameni. Rámánudža … nauky zmíněné … kategorie (verš a) zahrnul. Učenci … školy … texty později citovali. Způsob vyjádření desátého verše připomíná verše šestnáct a sedmnáct patnácté kapitoly Bhagavad-gíty. Ve druhé kapitole upanišadu … nejprve krátká zmínka o jógických postupech … vedou k vnímání svrchované duše a k čistotě bytí … pozná člověk, jakoby pomocí lampy,
pročištěnou přirozenost individuálního bytí, poznává přirozenost brahmana neboli Boha … nezrozený, neměnný a dokonale čistý, a … osvobozen od veškerých pout … kapitola končí veršem z Atharva-védy. Na začátku třetí kapitoly nalézáme verš, v němž … praví … nesmrtelnými … stanou ti … znají Toho … vlastní síť a skrze ni vládne řídícími silami, jimiž ovládá všechny světy, a … příčinou tvorby a rozkvětu. Rudra … jediný a jiného není … tím … vládne těmto světům svými řídícími silami … nejniternější duší všech lidí … tím … všechno v poslední … uzavře. Tvoří všechny bytosti a ochraňuje … Má … všude, i … všude – podobně Rg-véda … nás Rudra … příčinou stvoření i rozkvětu bohů, pánem vesmíru, velkým prorokem a … kdysi stvořil Hiranjagarbhu, obdaří svatou vůlí!
Následují … verše ze Šatarudriji, v nichž … pěvec modlí k Rudrovi … milosrdně shlédl … neubližoval lidem atd. Poznáním Pána (Íša) … svrchovaným brahmanem a nejvznešenějším ze všech a … přebývá uvnitř všech bytostí jakékoliv formy a objímá celý vesmír … člověk stane nesmrtelným. Následují podobné verše s výčtem atributů nejvyššího božstva a popis poznání … branou k nesmrtelnosti. Jeden a … verše této kapitoly … ve stejném znění vyskytuje i ve třinácté kapitole Bhagavad-gíty. Za poznámku … stojí … jmény nejvyššího bytí … v této kapitole zmíněna … Íšána, Íša a Šiva. Povšimnutí si zasluhuje i užití přívlastku Bhagava. Ve verši … nachází i v Mundaka-upanišadu … átmanah užívá výrazu Íšam … zvláštností tohoto upanišadu … i … verše z Puruša-súkty
(Rg-véda). Čtvrtá kapitola začíná vyjádřením přání … On … bez formy, tvoří nespočet forem s určitým účelem, v němž … celé univerzum obsaženo … počátku … konci věků, obdařil vyznavače zbožnou vůlí. Následuje ztotožnění tohoto nejvyššího bytí s ohněm, sluncem, větrem, měsícem a množstvím jiných objektů (–). Text pokračuje metaforou o kozlovi pářícím … s kozou a o jiném kozlovi … kozu po potěšení opouští … představuje duši ve světském a spaseném stavu. Nacházíme … také verš o dvou ptácích, přátelích a vzájemných společnících, odpočívajících … stejném stromě. Jeden z nich jí ovoce tohoto stromu a druhý pouze přihlíží, aniž by cokoliv pojídal (Rg-véda, Mundaka-upanišad). Další verš – také Mundaka-upanišad, ne však Rg-véda – mluví o bezmocné a
oklamané duši v zármutku … zproštěna utrpení, jakmile spatří druhou duši … vladařem (Íša). Po dvou dalších verších nacházíme verš, v němž … májá nazývá prakrti … máju používá Mahéšvara. Mahéšvara … jméno Šivy. Věčného míru a klidu dosáhne ten … zná Íšánu, dárce požehnání … vládne každému lůnu, v němž … nacházejí všechny věci a z nějž … věci také povstávají. Následuje opakování verše z předchozí kapitoly, s nepodstatným rozdílem. První polovina dalšího verše … parafrází a druhá polovina doslovnou citací jednoho verše z Rg-védy, podle … Hiranjagarbha pánem dvounohých i čtyřnohých tvorů. Výskytem jména Hiranjagarbha v předchozím verši … pravděpodobně naznačen tento verš … pozná Šivu (laskavého) … nejjemnějšího z nejjemnějších …
stvořitele univerza … má mnoho forem a v němž … univerzum rozmanitého světa obsaženo, dosáhne věčného míru. Ve všech objektech … tento … univerza skryt … ochráncem světa v čase. Božstva a brahmaršiové Ho poznávají skrze oddanost … vede k odříznutí pout smrti. Poznáním Šivy – skrytého ve všech bytostech, velejemného … esence mléka, jemnějšího … máslo a zahrnujícího v sobě celé univerzum … člověk vysvobozuje ze všech pout. Tento … velká duše –, výsledkem jehož práce … samotné univerzum, vždy přebývá v srdcích lidí … určen srdcem, inteligencí a vnitřním vědomím. Ti … to vědí, stanou … nesmrtelnými. V době … existovala pouze temnota … nebylo … ani světla, bytí … nebytí, existoval pouze Šiva … jedinou neměnnou věcí … jasnou září slunce,
z něhož tryskala veškerá inteligence. Objevuje … podobná myšlenka … v Rg-védě Nikdo ho nedokáže uchopit … shora … ze stran … uprostřed. Nikdo … On. Velká … sláva … forma … neviditelná. Očima … nelze spatřit … jej však … přebývaje v srdci – srdcem a vnitřním vědomím, stane … nesmrtelným. V Katha-upanišadu … s výjimkou třetího řádku nachází stejný verš … shodný s třetím řádkem výše uvedeného verše Kapitola končí dvěma verši obsahujícími ochrannou modlitbu k Rudrovi, z nichž druhá … totožná s Rg-védou První verš páté kapitoly upanišadu … zmiňuje o dvou nezničitelných bytostech, o brahmanu a o „další“ … nekonečné a v nichž … v skrytu nachází vědění a nevědomost. Nevědomost … zničitelná, vědění … nezničitelné … však někdo … nad
věděním i nevědomostí vládne. V dalším verši upanišadu … zmíněno zrození Kapily, jehož bytí … syceno … poznáním toho … předsedá všem tvořivým silám. Rozřazením rozličných forem … skupin (doslovně sítí) … všechno rozloženo … původního principu. Opětovným stvořením pánů bytí, On, vladař, velká duše, projevuje svou svrchovanost nade vším … slunce osvětluje všechny končiny, svrchní, spodní i ty … nimi … i bůh, Bhagavat, vládne … přirozeností všech tvořivých … prvotní příčina světa způsobuje rozvoj přírodních … a zapříčiňuje zrání těch … schopny vývoje. Vládne tomuto univerzu a uvádí … chodu všechny kvality. Co tvoří tajemství véd … skryto v upanišadech. Tento původ brahmana … Brahmadéva. Starověcí bohové a ršiové … to věděli … rozplynuli a stali
… nesmrtelnými … pokračuje zmínkou o individuální duši, pánu vitálních energií … koná činy a prožívá radosti a utrpení pramenící z jejich plodů, má … kvality, následuje … cesty a v důsledku svých činů podstupuje opakované znovuzrozování … velikosti palce, jasná … slunce, vědomá si sama sebe, vybavená vůlí, drobná … setina setiny tloušťky vlasu, nekonečná. Sama o sobě … ženou … mužem … bezpohlavní. Vypadá podle toho, jaké tělo přijme. Přijímá mnoho hrubých a jemných forem v souladu … svými kvalitami, kvalitami svých činů a sebe samé. Tím, co to všechno sjednocuje … však něco jiného. Následuje verš podobný verši a druhá část verše. Podle posledního verše … Šivu, Boha, stvořitele a ničitele, poznat skrze bhávu neboli víru, lásku či čisté srdce. Šestá
kapitola … podle všeho jakýmsi shrnutím … jiného … uvádí … ten … rozvíjí ctnosti a odhání hříchy, by … být poznán … v sobě spočívající; že jediný … skryt ve všech bytostech … všeprostupující … vnitřní duší všech bytostí vládnoucí všem činům … oporou všem bytostem, svědkem všeho, dárcem života … absolutní a … kvalit. Ze všech okovů … vysvobodit poznáním jejich příčin, a to pomocí prostředků sánkhji a jógy. Následuje verš: „Ani slunce … měsíc … hvězdy … blesky Ho neosvětlí (tj. neodhalí) … září, všechny věci září … září a skrze … světlo … všechno viditelně osvětlené.“ Tento verš … vyskytuje i v Katha-upanišadu a v Mundaka-upanišadu … konci díla … autor vyznává ze … odevzdanosti Bohu … září z hloubi duše každého tvora … stvořil … prvního
Brahmadévu a spolu s … vytvořil védy. Tento … částí, netrpí změnami, ztělesňuje mír … nedostatků, neposkvrněný … mostem k nesmrtelnosti a … podobný ohni … spálil veškeré … palivo. Z tohoto krátkého shrnutí … patrné … upanišad obsahuje verše ze samhit Rg-védy, Jadžur-védy a jiných … muselo … přechodným jevem … verše převzal nejen tento upanišad … také Mundaka a Katha upanišady. Většina veršů … však původní. Všechny obsahují pravdy o přirozenosti Boha, o individuální duši, o neživém světě a o vztazích … nimi. Meditace … svrchovanou duší … cestou ke spáse … myšlenka … obecně charakterizuje upanišadové nauky … byla meditace tohoto druhu účinná, předepisují … určité jógické postupy. Jógin v konečném důsledku postřehne svrchovanou,
všude existující duši; … zkušenost vytváří věčnou blaženost. Toto dílo představuje teismus upanišadového období ve … nejzralejší formě, jehož jádrem … výrazně osobního charakteru. O atributech svrchované duše … často pojednává ve velice všeobecných výrazech a … používá i všeobecné nesektářské jméno Déva … často ztotožněno s Rudrou, Šivou, Íšánou a Mahéšvarou … síly svrchované duše … používá výraz íšaní … však nenasvědčuje … by taková pojmenování měla za účel vyzdvižení Rudra-Šivy … úroveň Svrchovaného … úkor jiného boha. Těchto jmen … užívá … byl Rudra-Šiva obdařen osobností … by mohla … všemi vnímána. Tento upanišad tudíž … sektářským dílem … jiné upanišady z pozdějších let. Často z … cituje … Šankaráčárja a Rámánudža … i jiní
autoři z rozličných škol … nikoli pouze autoři jedné sektářské školy … zřejmě sepsán před Bhagavad-gítou. Svědčí … to jednak fakt … Bhagavad-gítá z … obsahuje … již bylo uvedeno, jeden a … verše, a jednak povaha nábožensko-filozofických úvah v … obsažených. Přestože … úvahy ve … podstatě upanišadové, přibližují … k pozdějším bhaktickým směrům více … kterýkoliv ze starších textů této třídy. Popis nejvyššího Boha a konečného čistého klidu souzní s třpytem lásky a obdivu. Upanišad končí projevem odevzdanosti Bohu … manifestuje v naší inteligenci. Z tohoto důvodu stojí Švétášvatara-upanišad … pomezí bhaktických směrů. Představuje láskyplné uctívání Rudra-Šivy namísto Vásudéva-Kršny … objevuje později v Bhagavad-gítě, v … dosáhla bhaktická nauka
svého vrcholu. Vásudéva-Kršna … historické kořeny a až později … objevily okolnosti, v jejichž důsledku zaujal pozici nejvyššího Boha. Nicméně v době vzniku Švétášvatara-upanišadu … nejvyšším Bohem pouze Rudra-Šiva. Zárodky bhakti neboli lásky … dobou začínaly projevovat, směřovaly k němu … objevil Vásudéva-Kršna, došlo ke změně … bůh … přišel … lidi a přebýval … nimi … stal lidským srdcím bližší. V důsledku toho … bhakti rychle rozvíjela, až … Vásudéva-Kršna dostal … popředí uctívání a začal … upřednostňován před Rudra-Šivou. Až … této doby … nesetkáváme s žádnou zmínkou o manželce Rudry … Šivy. V Kéna-upanišadu … jedním z raných upanišadů … však nacházíme jméno Umá … Haimavatí, dcerou Himavata. Kéna-upanišad … o ní sice … o
manželce Rudry neboli Šivy nezmiňuje, nicméně v pozdější době byla takto známa. Příběh … následující: Brahman vybojoval … bohy vítězství … nepřáteli bohů. Avšak bohové si zásluhy za … vítězství přisvojili a byli … svoje úspěchy pyšní. Agni, Váju a Indra spolu v radostné náladě seděli a hovořili … najednou kousek od nich zjevil jakýsi duch. Agni … podívat první, co … duch zač. Duch ukázal … stéblo trávy a žádal Agniho … spálil svou silou. Agni toho nebyl schopen a bezradně … vrátil. Následoval Váju … nebyl schopen stéblo odfouknout. Poslední … Indra, a … přiblížil, duch zmizel. Indra … zklamán. Spatřil … nádhernou ženu … jmenovala Umá-Haimavatí, a zeptal … jí … duch. Odpověděla … brahman. Příběh ilustruje dobu … staří védští bohové ztratili svou sílu a vliv
… lidi a … popředí … dostal brahman, svrchovaný duch. Jelikož to byla Umá … odhalil povahu ducha … usuzovat … brahmanem … Rudra-Šiva a … manželkou. To by znamenalo … musela … za Rudra-Šivovu manželku pokládána … nějakou dobu před sepsáním upanišadu. Atharvaširas … dalším upanišadem … týká Rudry … o mnohem pozdější práci … poukazují různé texty komentované Nárájanou a Šankaránandou. Říká se … bohové … nebe a žádali Rudru … jim objasnil svou podstatu. Odpověděl … pouze On a nikdo jiný … jediným Bytím minulosti, přítomnosti i budoucnosti … přítomen ve všech světových stranách … gájatrí … mužem … ženou … … následuje řada věcí, s nimiž … Rudra ztotožňován. Načež … Rudra zviditelnil, bohové … zvedli ruce a začali ho
velebit: „Ó Rudro, Bhagavate, Brahmadévo, Tobě … klaníme!“ Následují podobná zvolání, v nichž … namísto Brahmadévy objevují jména … Višnu, Mahéšvara, Umá, Skanda … Vinájaka … také například Slunce a souhvězdí. Dále … zmíněna i omkára … byla obdařena mnoha přídomky a přídomky těchto přídomků vyjadřujících božské atributy, až … nakonec prohlášena za jediného Rudru … jest Íšánou, Bhagavatem, Mahéšvarou a Mahádévou. Poté následuje etymologická studie přídomků, respektive jmen. Rudra … nazýván jediným Rudrou, jelikož pouze On tvoří a všechno pohlcuje … nazýván Íšánou, jelikož vládne pomocí … zvaných íšaní. Text dále pokračuje čtyřmi … pěti verši ze Švétášvatara-upanišadu, s určitými změnami ve znění. To, co … v této souvislosti podstatné,
výstižně komentuje Šankaránanda: … člověk poznal Rudru … by jíst střídmě, studovat (šravana) posvátné texty a správně vést … myšlenky (manana) … stát paramahamsou neboli vyznavačem s jediným cílem v srdci … by složit pášupatovský slib (vrata) … má následující povahu: vzdej … chtivosti a hněvu a otevři … odpuštění, zpívej mantru óm a oddej … meditaci vedoucí k avagati, vyššímu vnímání. Text, jehož … tento výklad týká … v obecné rovině reprodukovat následovně: „Uvnitř srdce existuje jemné tělo, v němž spočívají hněv, chtivost a odpuštění. Nechť člověk chtivost … podstatou … pohnutek, zničí a … střídmý v jídle a pití. Ať soustředí svou mysl … Rudru, jediného a věčného.“ Podle pravidel si potom potře tělo popelem a vyřkne: „Popel … ohněm, popel …
vodou, popel … zemí, všechno … popelem, éter … popelem, mysl … i ostatní smysly … popelem.“ … pášupatovský slib (vrata) k uvolnění pout, jimiž … pašu, individuální duše, svázána. Ve slibu vyznavačů Pašupatiho … Rudra-Šivy … tělo potírá popelem za opakování manter … bylo dosaženo vysvobození z pout života. Výraz pašupášavimókšana, charakteristický … školu pášupata, znamená uvolnění oprátky uvázané okolo krku každé bytosti. Tento upanišad … náleží k této škole … jí začneme zabývat, podíváme se, jaké místo zaujímal Rudra-Šiva v Mahábháratě. Rudra-Šiva v Mahábháratě a uctívání lingy Na začátku Bhíšmaparvanu doporučuje Kršna Ardžunovi vykonat před zahájením bitvy obřad věnovaný bohyni Durze a modlit … za úspěch. Ardžuna … činí po
chvalozpěvu … počest Durgy, v němž … objevuje jméno Umá … Skandova matka, Kátjájaní, Karálí a mnoho jiných. Ve Vanaparvanu … Ardžuna … Himálaje … věnoval askezi. Po nějaké době … mu zjevuje Šiva přestrojený za kirátu a dochází … nimi ke krutému boji … konci tohoto boje … Ardžuna přemožen a vyčerpaně leží … zemi. Následně velebí Šivu, a poté, co zhotovil oltář ze země, pokládá … květiny ve jménu Šankary … obětiny … objevují … hlavě kiráty, načež Ardžuna pochopí … kiráta … Šiva, objekt … uctívání, a vzdává … mu. Šiva … potěšen a nabízí mu cokoliv, co si přeje. Ardžuna žádá o speciální zbraň (pášupatástra) … pouze v kompetenci Pašupatiho … zbraň má sílu zničit všechny mocné nepřátele (kapitoly –). Zmínku o pášupatástře nalézáme i v
Drónaparvanu (kapitoly a). V tomto případě … podle všeho jedná o zbraň jiného druhu: … sestává z luku a šípu. O Ardžunovi a Kršnovi … jinde vypráví … ve svých vizích odjeli … Himálaje … spatřili Šankaru u … obydlí. Sklonili před … hlavy a zazpívali chvalozpěvy, v nichž ho nazvali nezrozeným, tvůrcem vesmíru, neměnným. Chválili ho jmény … vyjmenovali výše, a žádali … zbraň. Šankara … následně poslal k jezeru … něhož byla kdysi zbraň (astra) vhozena. Spatřili … dva jedovaté hady … v tu chvíli nabyly tvary luku a šípu, a Ardžuna … vzal s sebou. V Sauptikaparvanu (kapitola) … dovídáme … Ašvattháman si naklonil Šankaru, od něhož … obdržel meč … Šiva vstoupil … těla a Ašvattháman tímto strašlivým mečem způsobil zkázu a zničení tábora Pánduů. Vyvraždil
všechny jejich potomky včetně Dhrštadjumny … usekl hlavu Drónovi … otci. Judhišthira … Kršny … vůbec možné vykonat takový čin. Kršna odpovídá … byl vykonán skrze sílu Šankary, a začíná mu o … vyprávět další příběh: Brahmadéva jednou řekl Šankarovi, ať přestane tvořit, načež … Šankara … dlouhou dobu ukryl … vodu. Jelikož … tvoření dlouhou dobu neprobíhalo, stvořil Brahmadéva jiného Pradžápatiho … také stvořil mnoho bytostí. Trpíce hlady … za Pradžápatim … ho sežraly … ulekl a … za Hiranjagarbhou … bytosti vytvořil … druhy potravy, jimiž … nasytily … Mahádéva opět vynořil z vody a spatřil nově stvořené a vzkvétající bytosti, uřízl si svůj pohlavní orgán, jelikož … nebyl zapotřebí, a zarazil ho … země. Poté odešel … úpatí hory Muňdžavat a věnoval …
askezi. Ve Váju-puráně (kapitola) … nachází podobný příběh o Mahádévovi … přestal tvořit a stal … jóginem. Brahmadéva řekl Nílalóhitovi (Mahádévovi) … tvořil. Pomyšlením … svou manželku Satí stvořil tisíce bytostí, naprosto stejných … on sám … byly rovněž nesmrtelné … s tvořením přestal, zbavil … sebe schopnosti rozmnožování. Poté … uchýlil k procedurám jógy … purána nazývá pášupata-jóga. V Sauptikaparvanu pokračuje Kršna v příběhu o Mahádévovi a říká Judhišthirovi … bohové stvořili obětní rituál a Rudrovi žádnou obětinu nepřiznali … rozzlobil a celou oběť zničil. Načež mu bohové určitou část přidělili. To ho potěšilo. V Anušásanaparvanu (kapitola) vypráví Kršna o Mahádévově slávě. Říká … Jámbavatí, jedna z … manželek, zatoužila po synovi … skvělém,
jakého měla Rukminí, Kršnova hlavní manželka … si takového syna pořídil, musel Kršna požádat o pomoc Mahádévu, jelikož pouze skrze … přízeň mohly … tužby vyplněny. Vydal … Himálaje za Šivou … cestě spatřuje Upamanjuovu poustevnu. S Upamanjuem poté vedou dlouhou rozpravu o skutcích Mahádévy … přinášejí blaho. Vyjmenovává osoby, včetně daitjů … skrze přízeň Mahádévy získaly, po … toužily, například syny, zbraně … různé síly. Mahádévu si získali tvrdou askezí i jinými způsoby. Jednou z těchto osob … Šákalja. Obdržel božské požehnání … mu umožnilo stát … věhlasným autorem a získat … nesmrtelnou slávu a … synovi stát … sestavovatelem súter. Ze dvou osob … zmiňovány, jedna musí … kompilátorem Rg-véda-samhity a druhá autorem pada textu.
Upamanju … začal … podnět … matky věnovat askezi … si naklonil Šivu … mu matka popisovala Šivovu sílu a blahosklonnost, popisovala ho … nahého tanečníka, jehož oděvem … čtyři strany (digvásas) … si Mahádéva ověřil Upamanjuovu oddanost během … askeze, zjevil … mu v podobě Indry a nabízel mu množství velkolepých jógických sil. Upamanju … odmítal s … raději obdržel od samotného Šankary a že by … popud klidně stal třeba i červem … motýlem. Po vládě … třemi světy … mu nabídl Indra, však netouží. Během svého vyprávění Upamanju říká … Mahádéva … jediným bohem, jehož pohlavní orgán (linga) lidé uctívali. On a … pravými stvořiteli zvířat, jelikož ta nesou jejich znaky, a nikoli disk, lasturu a další atributy jiných bohů. Nakonec … Šiva a … zjevili
před Upamanjuem. Seděli … velkém dobytku, z jedné strany … doprovázel Brahmadéva sedící … labuti, svém vozidle, z druhé strany Nárájana … ptáku Garudovi, s lasturou, lotosem a dalšími atributy, a udělil mu veškerá požehnání, jaká si žádal. Kršna také zahájil dlouhou askezi … jejímž konci … mu stejným způsobem … Upamanjuovi zjevili Mahádéva s Umou. Mahádéva mu udělil … druhů jógických … manželka dalších osm … toho mu … přislíbila šestnáct tisíc manželek. Nakonec obdržel dvacet čtyři jógických sil … patřilo i zrození syna, kterého si přál. Charakteristické rysy Šivy neboli Mahádévy … podle těchto zpráv následující: … mocným, hrozivým a zbrklým bohem … současně také bohem velkorysým, štědrým … nešetřil dary, naklonil-li si ho někdo. Kdykoli v
člověku vznikla touha po čemkoliv … tím pravým bohem … být vzýván a … touhu vyplnil. Přebýval v Himálaji … svou manželkou Umou, respektive Párvatí či Durgou … měla i řadu dalších jmen … Kálí, Karálí atd. Doprovázen … řadou tvorů, takzvaných ganů, svou armádou … vozidlem … býk … samozřejmě všechny atributy svrchovaného Boha … přestal tvořit svět, naprosto … odevzdal jógickému procesu neboli kontemplaci. Později uvidíme … předmětem uctívání v šivaismu … linga, falus. Žádné stopy tohoto znaku jsme však v literatuře dřívějšího období … bylo předmětem našeho zkoumání, nenašli. Poprvé … setkáváme v této pasáži v Anušásanaparvanu. V předchozí části jsme si mohli všimnout … Rudra-Šiva … blízkou souvislost s lesními tuláky, vrátji, s divokým
kmenem nišádů, jejichž bohové splynuli s Rudrou … s těmi … nebyli začleněni … vedské společnosti. Příčinou Rudrovy záliby v hadech a skutečnosti … pánem duchů neboli bhútů … pravděpodobně vliv uctívání hadů u těchto divokých kmenů. Podle jedné ze dvou pasáží Rg-védy … vypráví o bohu Šišnovi a Indrovi … člověk má modlit k Indrovi … ti, jejichž bohem … Šišna, nemohli rušit rituály pěvců (Rg-véda). V druhé pasáži … Indra vylíčen … zabitím Šišnových vyznavačů získal bohatství podrobeného města. V této souvislosti … ti, jejichž bohem … Šišna neboli falus, evidentně považováni za nepřátele védských kmenů, jejichž posvátné rituály narušují. Domnívám se … odkazuje … jisté domorodé kmeny uctívající falus. V době … si kult Rudra-Šivy vypůjčil určité prvky od
původních obyvatel lesů a lidí stojících mimo společnost, mohl si od těchto primitivních kmenů, s nimiž védské kmeny přicházely … kontaktu, půjčit i prvek uctívání falu. Nezdá se … celý tento prvek objevil najednou, obzvláště ne ve vzdělaných třídách, jejichž víry … reprezentovány v literatuře, o … zmiňovali … v době Pataňdžaliho … uctívání lingy ještě nevyskytovalo. Například v komentáři k Páninimu … uvádí … u podobizny (pratikrti) Šivy … o objekt uctívání samotného Šivy, a nikoliv nějakého … symbolického znaku či emblému … takovéto pojetí bylo neznámé dokonce i v době vlády Vimy Kadphisa… mincí zobrazena antropomorfní postava Šivy s trojzubcem v ruce. Mimo to … emblém představující Nandina, Šivova býka, a nikoli lingu, falus. Symbol falu … musel vplížit …
víry běžných lidí … byli v těsnějším kontaktu s necivilizovanými kmeny, relativně brzy. Postupně si linga našla cestu i … vyšších společenských tříd a následně … stala součástí jejich vyznání … poslední etapu … linga vyšší třídou osvojena, dobře vyjadřuje Upamanjuova rozmluva z Mahábháraty. Na základě uvedené post-samhitovské literatury … domnívat … Rudra-Šiva … bohem, jehož uctívání bylo společné všem védským kmenům, zpočátku však nebyl vnímán sektářsky. Ovládal náboženské pole až … doby … objevila višnuistická a vásudévovská božstva a začala s … soutěžit o svrchovanost … o uctívání Rudry … jsme viděli, sice za určitých okolností grhjasútry dávaly pokyny, nicméně nevyjadřovaly názor žádné konkrétní šivaistické školy. V Pataňdžaliho době … setkáváme
s … někteří lidé profitují z prodeje obrázků Šivy, Skandy a Višákhj, v některých případech zhotovených z drahých kovů … byly určeny k tehdy obvyklému uctívání. Nebyly však zamýšleny k užití konkrétní školou. Původ a šíření šivaistických škol a kategorie vyznavačů Šivy O jedné šivaistické škole … zmiňuje … Pataňdžali. Její členové byli známi … šivabhágavatové, vyznavači Šivy, Bhagavata. Šiva je … jsme si ukázali, v Atharvaširas-upanišadu označen … Bhagavat. Šivabhágavata nosil v ruce železný oštěp … symbol … uctívaného božstva (Pánini). Mahábhárata, část Nárájaníja, zmiňuje … jednu z pěti škol náboženských nauk (Šántiparvan) školu pášupata. Základní principy pášupatovské školy vyjevil Šiva-Šríkantha, manžel Umy … duchů a … Brahmadévy (verš). Jestli pouhá …
skutečnost znamená … zakladatelem školy pášupata byla lidská bytost … pouze později byla uznána za inkarnaci Šivy … jde o pouhé obecné prohlášení typu Brhadáranjaka-upanišadu … čteme … Rg-véda, Jadžur-véda atd … dechem velké bytosti … historicky neznamená … více … tento náboženský systém postupně rozvíjel, aniž by kladl důraz … zvěčnění lidí … ho šířili … otázkou … snadné jednoznačně odpovědět. Purány a inskripce nicméně svědčí … první možnost. Ve Váju- (kapitola) a Linga-puráně (kapitola) … vypráví … kdysi dávno předpověděl Mahéšvara Brahmadévovi … až nastane během dvacátého osmého cyklu jug doba Kršny Dvaipájany … Vásudéva, nejvelkolepější z Jaduů, zrodí z Vasudévy, inkarnuje … brahmačárin … jménem Lakulin, a to … vstoupí
… mrtvoly pohozené … hřbitově. Místo … to stane … bude jmenovat Kájávatára neboli Kájávaróhana. Lakulin bude … čtyři žáky: Kušiku, Gargu, Mitru a Kaurušju. Tito pášupatové si budou mazat těla popelem, najdou útočiště v yoze Mahéšvary a po smrti vstoupí … Rudrova světa. Inskripce vyrytá v náthovském chrámu v Rádžasthánu nedaleko Eklingdží (Ékalingdži), západně od Udaipuru, říká … inkarnoval … s holí (lakula) v ruce v krajině Bhrgukaččha … Bhrgu kdysi věnoval askezi. Inskripce zmiňuje světce Kušiku a další … zabývali pášupatovskou jógou a … rituálně mazali popelem, oblékali … kůže a vlasy si zaplétali … dlouhých copů … další inskripci zvané cintra prašasti … dále uvádí … inkarnoval … podoby Bhattáraka … Lakulíši … Lakulíša přebýval u Káróhany, v
krajině Láta, objevili … v tělesné formě Kušika, Gárgja, Kauruša a Maitréja … čtyři žáci … mohli důsledně naplňovat pášupatovský slib a stali … zakladateli čtyř škol. První inskripce … datována rokem (rok podle letopočtu vikrama), druhá pochází z období – Podle jiné inskripce datované rokem … byla nalezena u Hemávatí v Síra táluce, v Karnátace… Lakulíša narodil znovu … Muninátha Čilluka … prostřednictvím uchoval památku … svoje jméno a nauku. Mádhava nazývá ve … Sarvadaršana-samgraze pášupatovský systém nakulíša-pášupata a cituje několik slov z textu … připisován Lakulíšovi … z toho vyvodit … existovala jistá osoba jménem Lakulin (držitel lakuty, lagudy … lakuly … hole) … vytvořila pášupatovský systém. Z tohoto systému vznikly čtyři školy, jejichž údajní
zakladatelé, ať … skuteční či legendární, byli považováni za Lakulíšovy čili Lakulinovy žáky. Lakulin … totéž co Nakulin … základě skutečnosti … tento systém … podle purán rozmáhal souběžně s Vásudéva-Kršnou … usuzovat … tradice … tento … zaujmout stejné místo v kultu Rudra-Šivy … páňčarátra v kultu Vásudéva-Kršny. Za dobu rozmachu pášupatovské školy, o němž … zmiňuje Nárájaníja … můžeme označit období jednoho století po vzniku páňčarátry … stol. př. … postoupíme dále, popíšeme … jaké míry … učení rozšířilo … konci komentáře k Vaišéšika-sútře vzdává Prašastapáda… autor, hold Kanádovi, autorovi této sútry. Uvádí … Kanáda vytvořil vaišéšikašástru poté, co si silou … jógy (tedy meditací a soustředěním) a svými činy (áčára) naklonil Mahéšvaru …
cesty, cesta jógy a cesta činů, jsou … později uvidíme … oba systémy, pášupatů i šaivů, společné. Právě … můžeme domnívat … Kanáda by mohl … přívržencem pášupatovské … šaivovské školy. Bháradvádža, autor Uddjóty, komentáře Vátsyájanovy Njája-bhášji, nazývá … konci svého díla … sebe Pášupatáčárjou … titul učitele pášupatovské školy. Vima Kadphises, mocný princ z kušánského rodu … vládl … velkou částí severní a severozápadní Indie přibližně v polovině stol.… nechával … rubu svých mincí vypodobňovat … vyznavač Mahéšvary … člen školy máhéšvara … líci těchto mincí … vidíme býka Nandina a Šivu s trojzubcem v ruce. Varáhamihira v druhé polovině století zavádí pravidlo … kněz … stará o instalaci podobizny Šambhua, musí … bráhmana s tělem
pomazaným popelem. Zřejmě má … mysli členy školy šaiva, jelikož v případě jiných bohů by jména odpovídala jménům používaným školami založenými ve jménech těchto bohů. Džinistický (jaina) autor Haribhadra hovoří ve … Šaddaršana-samuččaji o školách Gótamy a Kanády hlásící … k šivaistické víře. Komentátor Haribhadry, Gunaratna, působící v druhé polovině století, považuje školu vaišéšika za pášupatovskou a školu njája za šaivovskou. Druhá z domněnek … vzhledem k tomu … jsme si ukázali … Bháradvádža ze školy njája … považován výslovně za určitého Pášupatáčárju – zřejmě chybná. Čínský cestovatel Hiuen Tsiang z poloviny století … knize zmiňuje o pášupatech dvanáctkrát. Píše … během svých cest viděl … několik chrámů Mahéšvary, v nichž pášupatové
vykonávali náboženské úkony … i jeden či dva … žili. V okolí Váránasí našel … deset tisíc oddaných … vyznávali Mahéšvaru. Těla si mazali popelem, chodili nazí a vlasy měli uvázané … uzlů. Tito i další oddaní … žili v oněch chrámech, byli zřejmě obdobou bairágů – asketů vzdávajících … světa … známe ze současnosti. Jiní oddaní … Hiuen Tsiang zmiňuje, byli zřejmě přívrženci pášupatovské víry žijící životy hospodářů. Na měděné desce Nágavardhany, synovce krále Pulakéšina II. z Maháráštry (na trůn nastoupil v roce a v roce … stále naživu) … vyryta událost darování … odehrálo poblíž vesnice Igatpurí v okrese Nášik coby příspěvek mahávratinům přebývajícím u zdejšího chrámu … podpora uctívání boha Kápáléšvary nosícího girlandu z lebek. Výraz mahávratin znamená
následovník velkého slibu – označoval kápáliky … kálamukhj. Máme … důkaz existence kápáliků v Maháráštře v polovině století. V inskripci o karhádském daru Kršny III. z ráštrakútské dynastie … král zmiňuje o … v roce (rok letopočtu šaka) daroval Gaganašivovi, velkému asketovi zběhlému ve šaivasiddhántě … žákem Íšánašivy, jednu vesnici. Gaganašiva … učitelem (áčárja) a hlavou náboženské skupiny poblíž Valkaléšvary v Karahátě … tito svatí muži a jejich náboženská obec nenáleží k pášupatům, nýbrž k šaivům. V následující části podáme důkaz o existenci škol kálamukha a šaiva v Karnátace v druhé polovině století. Na tomto místě musíme poukázat … jednu zvláštnost. Bána v Kádambarí vypráví … červeně oblečení pášupatové spolu s dalšími lidmi čekají u dveří domu
Tárápídova ministra, Šukanásy … přijetí … jiném místě líčí … jde Vilásavatí, Tárápídova královna, čtrnáctého … temné poloviny měsíce uctívat Mahákálu … chrámu. Podobně píše Bhavabhúti v Málatímádhavě (dějství) o Málatí … svou matkou … chrámu Šankary – rovněž čtrnáctého … temné poloviny měsíce. Tento čtrnáctý … totiž byl, a dosud je, zasvěcen Šivovi … provádění mimořádných náboženských úkonů … stěží … můžeme domnívat … by Vilásavatí, Málatí i její matka byly členkami školy, jejíž červeně odění přívrženci čekají u Šukanásových dveří. Spíše … ačkoli byly Vilásavatí, Málatí i její matka vyznavačkami Šivy, členkami zmiňované školy nebyly. Z Rudra-Šivy raných … postupem času stal obecně uctívaný bůh, jímž … Indy zůstává dodnes. Postupně vznikající školy
stavěly … vlastních metodách vedoucích k vykoupení, náboženské a filozofické nauky … rozvíjely … možná i upadaly. Běžní lidé … však k tomuto bohu obraceli nezávisle … těchto školách … přívržence těchto škol patřila určitě … třída kněží … asketů … i třída laických stoupenců z … hospodářů … Hiuen Tsiang míní, alespoň v některých případech, touto poslední třídou … pášupaty … i určitá třída náboženstvím žijících šivaistů … laickými stoupenci nebyli … školy … jsme poznamenali výše, existovaly … v Karahátě. Rozlišovaly … skupiny vyznavačů Šivy: kněží … asketi, jejich laičtí přívrženci a běžní lidé … příslušnosti k jakékoli škole. Básníci Kálidása, Subandhu, Bána … Harša, Bhatta Nárájana, Bhavabhúti a jiní … klaní … začátku svých … Šivovi. Byli zřejmě laickými
stoupenci některé z … zmíněných škol; … pravděpodobností … náleželi … skupiny obyčejných lidí … příslušnosti. Subandhu, Bána a Bhatta Nárájana vzývají současně také Hariho, podobu Višnua … ukazuje … tito stoupenci nebyli výlučnými přívrženci jednoho ze zmíněných dvou bohů. Mnohé Šivovy chrámy vybudované v raném čálukyském a ráštrakútském období i Kailása a další jeskynní chrámy u Ellory (vyhloubené Ráštrakúty) … prosté jakýchkoli známek … by byly určeny … některou ze šivaistických škol … usuzovat … šíření obecného uctívání Šivy mělo v Maháráštře … až stoletím nesektářský charakter. Šivaistické školy a jejich nauky Starší šivaistické školy měly a mají vlastní literaturu, takzvané ágamy. Jejich autorství … připisováno jednak samotnému Šivovi, a
jednak, u některých děl, lidem … literatura nebyla dosud publikována, protože nebyla zatím … objevena. Jsem … nucen použít sporadické poznámky o těchto školách a jejich naukách … s výjimkou jednoho případu nepocházejí přímo od přívrženců těchto škol. U modernějších škol … situace jiná; jejich literatura byla nedávno zpřístupněna. Šankara říká … podle máhéšvarů vyjevil … Pašupati … specifických kategorií (Brahma-sútra). Plyne z toho … školy … obecným názvem máhéšvarové. Za jejich zakladatele … považován Pašupati či Šiva. Rámánudža … rozepisuje ve svém komentáři k téže sútře … má však u … číslo, o naukách těchto škol … o Pašupatiho doktríně. Kéšava Kášmírin příslušníkům těchto škol říká přívrženci Pašupatiho doktríny. Šríkantha Šiváčárja …
považuje za „ty … věří v ágamy, zjevené Paraméšvarou, svrchovaným bohem“. Název máhéšvara … starobylý … dokazuje i skutečnost … i už zmíněný Vima Kadphises a několik dalších panovníků, zejména z dynastie Valabhí, označovali sami sebe výrazem máhéšvara. Už víme … Hiuen Tsiang hovoří o Mahéšvarových chrámech, v nichž vykonávali bohoslužby pášupatové. Z toho vyplývá … všechny … školy byly současně známy … pášupatovské školy a věřilo se … zakladatelem všech těchto škol … samotný … Pašupati. Stejný závěr … vyvodit i z publikovaných inskripcí nalezených v Karnátace, s … rozdílem … za zakládajícího učitele označují … inskripce Lakulina … Lakulíšu … první z těchto inskripcí, z roku … tvrdí … Lakulíša … v obavě … jméno a nauka mohly …
zapomenuty, znovu inkarnoval … Muninátha Čilluka. Muninátha Čilluka … spíše obecné jméno a … použitelné … představitele jakékoliv školy. Na druhé z těchto inskripcí, z roku … jistý asketa považován za ozdobu lákulovské školy a o jiném … mluví … o „pomocníkovi Lákuly“. I v tomto případě … jedná nejspíš o obecné jméno … nepoukazuje … žádnou konkrétní školu. Třetí inskripce, z roku, velebí Sóméšvara Súriho, díky němuž došlo k rozkvětu lákulovské tradice (siddhánta). Sóméšvara Súri … této inskripci označen … naijájika a vaišéšika, tj. přívrženec njáji a vaišéšiky… ukazuje … patřil k určité pášupatovské škole … čtvrté inskripci … datuje … jistí asketové označeni … přívrženci Lákulágama-samaji … nauky … založena … Lakulinově díle, a stoupenci kálamukhů. V
tomto případě … zřejmé … kálamukhové … označeni … lákulové … totéž co pášupatové. Jména asketů … zmiňuje … inskripce, mají přípony šakti a džíja, charakteristické … kálamukhj. Pátá z těchto inskripcí, datovaná rokem, popisuje … věnovaný Nágašivovi Panditovi … bývá považován za nositele lákulovské nauky. Jméno … učitele i učitele … učitele má příponu šiva. Nágašiva … veleben … svou zběhlost v ágamách a v šivatattvě … základě přípony šiva v … jméně a … základě … zběhlosti v ágamách a šivatattvě … usoudit … Nágašiva … přívržencem školy šaiva a zároveň … lákulou … pášupatou. Šestá inskripce, pocházející z roku, zaznamenává … darování pozemku Bammadévovi, Nágarášiho synovi, zakladateli náboženské obce založené … Lakulinově nauce.
Příponu ráši nacházíme v mnoha jménech stoupenců Šivy … jasné, jde-li o charakteristiku určité školy … … její nositelé patří … školy pášupata … kálamukha. Na sedmé inskripci, z roku … jistá náboženská osoba popisována … představitel školy známé … jménem Vági Lákula … školy učeného Lakulina … osmé z těchto inskripcí, z roku … dárce označen podporovatel nové školy Lakulina … možná o odkaz … pozdější školu lingájat. Výraz lákula … obecný název, kterým … označovaly šivaistické školy. V jednom případě však tento obecný název zastupuje vlastní název školy kálamukha. V pozadí tohoto obecného názvu … výše zmíněná historická skutečnost … jistý Lakulin … Lakulíša založil v době vzniku školy páňčarátra šivaistickou školu – Váju-purána a Linga-purána
považují … školy za souběžně působící. Víra … člověk Lakulin … inkarnací boha Pašupatiho, o čemž … informuje … citovaná část Mahábháraty, dala vzniknout dalšímu obecnému názvu pášupata, a to … označení školy bylo jméno člověka Lakulina nahrazeno jménem boha Pašupatiho. Že má … šivaistická škola lidského zakladatele … potvrzeno … tomuto zakladateli podle tradice připisuje dílo Paňčádhjájí či Paňčárthavidjá … dílo zatím nebylo objeveno … možné … skute
Śivaismus
R. G. B HAN DARKAR
Z anglického originálu přeložili
Richard Mag
Lucie Strnadová a Rasa Ravi
Úvod, poznámky pod čarou a dodatky
Rasa Ravi
odpovědný editor
Na obálce liṅga před vícehlavou podobiznou Śivy. Ellora, Mahārāṣṭra, 7.–9. století. Foto Jan Strnad.
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Bhandarkar, R. G.
Šivaismus / R. G. Bhandarkar; [překladatelé Richard Mag, Lucie Strnadová a Rasa Ravi].
– Plzeň: Siddhaika, 2013
Název originálu: Vaiṣṇavism, Śaivism and Minor Religious Systems
Přeloženo z angličtiny
ISBN 978-80-905130-0-6
233.3 * 233.3-1/-9 * 233(091)
• šivaismus
• učení šivaismu
• dějiny hinduismu
• monografie
22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]
Do češtiny přeloženo z Vaiṣṇavism, Śaivism and Minor Religious Systems, Verlag von Karl J. Trübner,
Strassburg, 1913, a to z druhé části díla, která se věnuje śivaismu, tj. strany 102–142 originálu.
Autor © Sir R. G. Bhandarkar, 1913
Český překlad © Richard Mag, Lucie Strnadová a Rasa Ravi, 2011
Úvod, poznámky a dodatky © Rasa Ravi, 2012
Odpovědný editor Rasa Ravi
Redakce Kateřina Ctiborová, Lenka Provazníková a Lucie Koutecká
Fotografie © Richard Mag (2009), Jan Strnad (2010), Rasa Ravi (2007), Mirko Tikalsky (2013) a
Vinod Jadhav (2004)
Reprodukce mincí © Classical Numismatic Group, Inc. (2011) a Oriental Coins Database (2006)
Obrazovou přílohu sestavil a popisky ji opatřil Rasa Ravi.
Typografie a grafická úprava Rasa Ravi
Vydalo nakladatelství Siddhaika, Bolevecká 548/20, Plzeň, jako svou první publikaci.
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ul. 1881, Havlíčkův Brod.
Nakladatelství Siddhaika je nakladatelství občanského sdružení Siddhaika.
Posláním sdružení je podpora staroindické kultury.
<nakladatelstvi.siddhaika.org>
První české vydání © Siddhaika, 2013
ISBN 978-80-905130-0-6
Obsah
Úvod editora 7
1. Formování pojetí Rudra-Śivy 16
2. Vývoj ideje Rudra-Śivy 18
3. Śvetāśvatara a Atharvaśiras upaniṣady 27
4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě a uctívání liṅgy 39
5. Původ a šíření śivaistických škol a kategorie vyznavačů Śivy 48
6. Śivaistické školy a jejich nauky 58
7. Škola pāśupata 64
8. Škola śaiva 71
9. Školy kāpāla a kālamukha 78
10. Kaśmīrský śivaismus 82
11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat 89
12. Śivaismus v zemi Drāviḍů 109
Editorské dodatky 114
Editorem použitá literatura s komentářem 136
Rejstřík 150
Úvod editora
Pod vedením erudovaného autora nahlédneme v této knížce do myšlenkového světa śivaismu. Budeme postupovat od jeho počátků v starobylé Ṛg-vedě přes vybrané upaniṣady a Mahābhāratu ke středověkým
sofistikovaným soustavám. Zaměříme se na historické prameny jednotlivých škol a na základy jejich nauky. Pro některé staré śivaistické
školy byly již na počátku našeho letopočtu charakteristické určité
prvky, které se postupně a později staly doménou tantrických tradic.
Od určité fáze lze proto jen s obtížemi oddělit hlavní korpus śivaismu
od tantrismu.
Bhandarkar (Sir Rāmkṛṣṇa Gopāl Bhāṇḍārkar, 1837–1925)
ve své době patřil mezi věhlasné orientalisty.1 Vynikal i jako sociální
reformátor; bojoval za zlepšení postavení žen v Indii. Ještě za jeho
života byl po něm pojmenován tehdy vznikající Oriental Research
Institute2 v Puṇe (Poona) ve státu Mahārāṣṭra.
V první části svého díla se autor věnuje viṣṇuismu, ve druhé pak
śivaismu. Do češtiny jsme přeložili celou druhou část (strany 102–142).
Na konci druhé části se Bhandarkar na několika málo stranách
věnuje ještě śaktismu, následovníkům Gaṇapatiho (Gaṇeśi), Skandy
(Kārttikeyi) a vyznavačům Slunce neboli saurům. Tyto pasáže nejsou
součástí našeho překladu.
1. O jeho životě viz Times of India (July 12, 2003), <www.timesofindia.indiatimes.com/articleshow/72430.cms>.
2. Viz <www.bori.ac.in>. Institut se proslavil svými akademickými sborníky,
kritickou edicí Mahābhāraty a četnými dalšími tituly. Ve čtyřech svazcích vydal
Collected Works of Sir R. G. Bhandarkar. Čtvrtý svazek obsahuje mimo jiné i reedici
té části Bhandarkarova díla, která je předmětem naší práce.
8
Úvod editora
Pár slov o editorovi
Editor tohoto díla se śivaismu a naukám tantrických škol věnuje,
jako samouk a badatel nezávislý na akademické obci, dvacet let. K systematickému studiu sanskrtské gramatiky se dostal v nedávné době
na soukromých hodinách indologa a filologa PhDr. Jaromíra Máši.
Později v jihoindickém Thiruvananthapuramu (Trivandrum) několik
měsíců soukromě studoval sanskrt, indickou logiku a advaita vedāntu
pod vedením Dr. K. Maheswarana Naira, profesora z University of
Kerala. Indická filozofie (teorie) a meditace (praxe) je pro editora
tohoto díla jako yogický nádech a výdech. V roce 2007 inicioval vznik
neziskové organizace Siddhaika o. s. <www.siddhaika.org>, jejímž pos­
láním je podpora staroindické kultury, filozofie a umění.
O editorském kritickém aparátu
Prvotním úmyslem editora bylo opatřit Bhandarkarovo dílo jen
nejnutnějšími poznámkami, které by čtenáři, nezkušenému ve studiu odborné indologické literatury, vysvětlily autorem nepřeložené
sanskrtské výrazy. Nakonec však bylo nutné přidat další kritický
­aparát – obsáhlejší poznámky pod čarou a dodatky –, jelikož odborná
úroveň monografie vlivem velkého časového odstupu mezi autorovou dobou a současností klesla a ukázala se jako nedostatečná. Tyto
doplňující poznámky sice nemohou nahradit veškeré nové poznání,
k němuž dospěli badatelé během doby, která uplynula od vydání díla,
mohou však do jisté míry upozornit na některé významnější objevy
a zvraty v bádání, k nimž mezitím došlo. V mnoha ohledech jsou
ovšem tyto poznámky a dodatky pouze základní informací a hrají
spíše roli odrazového můstku k dalšímu studiu. Na poznámkovém
aparátu pracoval český editor více než rok.
Editor se snažil o kontrolu všech odkazů, pokud to bylo v jeho
možnostech. Bhandarkar samozřejmě vycházel z originálních sanskrtských zdrojů a z akademických publikací; kontrola se zaměřila
Úvod editora
9
spíše na to, aby Bhandarkarovy citace odpovídaly dnešním kritériím.3
V jeho době totiž nebylo zvykem příliš dbát na přesnost překladu a
spíš než věrnému zprostředkování myšlenek autora se dával prostor
poetickému způsobu vyjádření překládaných myšlenek.4
Bhandarkarův styl – a vlastně i styl jiných badatelů té doby – je
mnohdy velmi těžkopádný. Autor se s oblibou vyjadřuje v pozoruhodně dlouhých souvětích; nejednou jsme měli dokonce i dojem, že
sdělovanou myšlenku naschvál učenecky komplikuje. Český překlad
se snaží co nejpřesněji sledovat jeho myšlenky, nicméně pokud to
bylo možné, upřednostnili jsme jednodušší vyjádření před zbytečnou a neúměrnou složitostí jeho archaického stylu.
O typografické konvenci užité v této knize
Odbornou sanskrtskou terminologii včetně názvů děl uvádíme
kurzívou. Odvozené sanskrtské výrazy jako jsou například přídavná
jména nebo slova končící latinským -ismus/-ista však uvádíme normálním typem písma. (V opačném případě by dílo, které obsahuje
velké množství sanskrtské terminologie, již bylo nepřehledné.) Vlastní
jména, geografické názvy a české názvy indických jazyků jsou též
v normálním typu písma. Jména autorů novodobé knižní produkce
uvádíme kapitálkami. Webové adresy uvádíme kurzívou.
Výjimky v transliteraci
Slova označující indické jazyky, jako sanskrt (saṃskṛta), tamilština
(tamiḻština) nebo drávidské (drāviḍské) jazyky, považujeme po vzoru
zahraničních publikací za česká, tedy je netransliterujeme.
3. V seznamu literatury na konci díla Bhandarkar neuvádí plné citace, pouze
vyjmenovává názvy sanskrtských děl bez bližších údajů. Citace děl, na něž odkazuje
v poznámkovém aparátu, uvádí rovněž s neúplnými údaji.
4. Dobře to ilustruje Bhandarkarova poetická (a nepřesná) interpretace výrazu paśupāśavimokṣaṇa, viz poznámka č. 87.
10
Úvod editora
Tabulka transliterace sanskrtu
Pro jednoduchost neuvádíme celou sanskrtskou abecedu, ale jen
ty hlásky, jejichž výslovnost v češtině nemusí být, respektive není
ze způsobu transliterace jednoznačně patrná. Pro běžné či neodborné čtení sanskrtu tento stručný výčet postačí. Výslovnost ostatních
transliterovaných hlásek je zhruba stejná jako v češtině.
IAST
poznámka
výslovnost v češtině
ā, ī, ū
dlouhé samohlásky, vyslovujeme vždy dlouze
á, í, ú
e, o
vyslovujeme vždy dlouze
é, ó
ṃ
tzv. anusvāra
(nazála, nosovka)
ñ
vyslovujeme jako naše
ň
ś, ṣ
obojí lze vyslovovat přibližně jako
š
j
vyslovujeme jako
dž
y
vyslovujeme jako
j
c
pozor, vyslovujeme jako
č
ch
aspirované „č“, vyslovujeme jako
čh
ph
aspirované „p“, nikoliv „f“, vyslovujeme jako
ph
diakritická znaménka („tečky nad/pod“) u dalších hlásek si lze při běžné výslovnosti odmyslet
Grafickou podobou anusvāry v latince je „ṃ“ (v některých publikacích „ṁ“) – sama o sobě však nepředstavuje žádnou konkrétní
hlásku. Chceme-li získat představu o její výslovnosti na základě češtiny, může na sebe anusvāra brát fonetickou podobu „m“, „n“, nebo
také „ň“. Zjednodušená pravidla jsou následující: anusvāru na konci
slov a před labiálami „p, b“ vyslovujeme přibližně jako české „m“,
před palatálami „c, j“ (tj. české „č, dž“) ji vyslovujeme přibližně jako
české „ň“ a před ostatními hláskami přibližně jako české „n“.
Zvýšenou pozornost je nutno věnovat transliterované hlásce
„ch“, které foneticky odpovídá naše „čh“. V anglofonních publikacích nepoužívajících transliteraci sanskrtu však „ch“ přirozeně vyslovíme jako „č“.
Je dobré vědět: sanskrt nezná hlásky odpovídající českému „c“
(pouze „ts“), českému „f “, krátkému českému „e“ ani krátkému „o“.
Úvod editora
11
O přepisu osobních jmen
U přepisu osobních jmen moderních autorů se držíme mezinárodního úzu. Napsal-li cizí autor dílo v latinském písmu a sám své
jméno určitým způsobem přepisuje, stává se tento tvar určujícím a je
nutno jej respektovat. Tento tvar – a u Indů to platí dvojnásob – je
navíc často důležitou pomůckou při identifikaci autorů v případě,
že se vyskytnou jmenovci. Lehce odlišný přepis se může pro nás stát
vodítkem při rozlišování autorů.
O přepisu místopisných názvů
Bylo velmi nelehké rozhodnout se, jaký přepis použít v případě
názvů měst, obcí a dalších lokalit. Prvotní snahou bylo používat
vždy české názvy. Tento záměr se nám nakonec bohužel nepodařilo
uskutečnit. Pro názvy některých indických měst existují v češtině
jejich zažité ekvivalenty nebo alespoň zažité přepisy těchto názvů,
pro názvy mnoha měst ale neexistuje ani jedno ani druhé.5 Některé
geografické názvy jsou známy jen v malém okruhu znalců a cesto­
vatelů. Pro název města či vesnice existuje často několik variant přepisů do latinky. Například počeštěné Káňčipuram, v transliteraci
Kāñcipuram, figuruje v Indii na budovách, nádražích, firemních
dokumentech, mapách, silničních cedulích apod. buď jako Kanchee­
puram nebo jako Kanc(h)ipuram.6
Fonetická podobnost přepisů názvů v indickém prostředí skoro
vždy znamená, že se jedná o jedno a totéž město, obec či lokalitu.
5. Paušální počešťování názvů indických měst působí dost násilným dojmem.
Aby mělo smysl dávat cizím městům a lokalitám české názvy nebo jejich názvy
počešťovat, je třeba činit tak s citem pro historický a kulturní kontext.
6. Angličtina je státním jazykem Indie. Oficiálně je sice dodatkovým jazykem k hindštině a má sloužit úředním účelům, prakticky však slouží jako jediný
společný jazyk jednotlivých indických států. Anglické (i když někdy nejednotné)
tvary názvů měst a obcí je proto nutno považovat za úřední názvy, a nikoliv pouze
za názvy poangličtěné ve smyslu těch počeštěných.
12
Úvod editora
(Tedy kromě případů, kdy pod skoro stejným názvem nacházíme ně­
kolik od sebe geograficky vzdálených obcí – zpravidla v jiných státech.
Tento jev je v Indii celkem běžný.) Může se ale stát, že pro určité
město existuje několik naopak dosti odlišných názvů. Indická vláda
se totiž snaží nahrazovat koloniální názvy, názvy nevhodné či jazykově zastaralé novými názvy: například Madras/Chennai, Bombay/
Mumbai, Benares/Varanasi7, Calcutta/Kolkata.8
Po pečlivém zvážení této problematiky jsme dospěli k následujícím pravidlům:
1. Na prvním místě uvádíme název v transliterovaném tvaru
­(je-li takový přepis z literatury relativně známý), po něm případně
uvádíme tvar, který používají sami Indové, nebo úřední tvar, popřípadě další tvar používaný v literatuře. Tyto variantní tvary uvádíme
pouze v případě, pokud se liší od transliterovaného názvu natolik,
že by nezkušený čtenář mohl nabýt dojmu, že se jedná o různé názvy
(například Puṇe/Poona).
2. Názvy měst vydavatelství u bibliografických odkazů zůstávají
zásadně v původním tvaru.
3. Zastaralé názvy automaticky aktualizujeme (například místo
Rājputāna používáme Rājasthān).
4. České názvosloví nepoužíváme, respektive ho používáme jen
dodatkově. Použití českých názvů by mělo opodstatnění jen v několika málo případech. Většina těchto názvů by působila nepřirozeně
a vedle velkého počtu transliterovaných technických termínů by svým
fonetickým přepisem jen mátla čtenáře. Z transliterovaného tvaru,
je-li uveden, si lze jednoduše odvodit českou výslovnost. Výjimku
nečiníme ani v případě v češtině běžných slov jako Himálaj a Kašmír,
pro které používáme transliterované tvary Himālay a Kaśmīr.
7. Český název Váránasí (Vārāṇasī) je snad relativně ustálený. V literatuře
se Vārāṇasī objevuje pod starým názvem Kāśī. Další, stále používaný, název pro
Vārāṇasī je Benares nebo Banaras (Banāras).
8. Viz seznam na <en.wikipedia.org/wiki/Renaming_of_cities_in_India> a dále
<en.wikipedia.org/wiki/List_of_renamed_Indian_cities_and_states>.
Úvod editora
13
Śivaismus vs. śaivismus –
editorské zamyšlení nad vybranými ismy
Latinský ismus je příponou umožňující vytvořit z jednoho či více
slov různého druhu substantivum. Stal se nenahraditelným pomocníkem pro označení myšlenkových směrů nebo náboženských škol,
v moderní době i ideologií.
V případě sanskrtských slov ale nastává problém, protože badatelé,
zejména anglicky píšící, ismy neodvozují z původního substantiva, ale
z odvozeniny tohoto substantiva: například Śiva9 – śaiva – śaivism.10
Odvozené adjektivum śaiva (śiva­istický) hraje zároveň roli substantiva (śivaista, následovník Śivy).
V češtině však ismy mnohem přirozeněji odvozujeme z původního substantiva, bez mezikroku, tedy v našem případě ze slova Śiva.
Dostaneme tak slovo śivaismus. Tento rozdíl při tvorbě ismů platí
i pro další podobná slova: viṣṇuismus vs. vaiṣṇavismus,11 jinismus
(čti džinismus) vs. jainismus, śaktismus vs. śāktismus.12
9. Samotné slovo śiva bylo původně přídavným jménem (adjektivem) s významem laskavý, milostivý, dobrotivý. Jako takové může být toto slovo epitetem
mnoha bohů. Personifikací tohoto významu se však toto slovo stává označením
jedinečného boha: Śivy – jedná se už o podstatné jméno (substantivum).
10. Jednou z mála výjimek je například Gonda, Medieval…, používá výrazů
Śivaism a Śivaite.
11. Použití slova vaiṣṇavský, tedy viṣṇuistický, je v češtině již relativně ustálené a toto slovo samo o sobě nepůsobí špatně, je totiž českou podobou adjektiva
vaiṣṇava. Pokud bychom ale použili stejný princip tvoření slov i v jiných případech,
dostali bychom mnohdy dosti nezvykle znějící tvary: śaivovský, śāktovský, baud­
dhovský, jainovský. U slova Paśupati je to právě naopak (viz níže).
12. Sanskrt podobně jako čeština při tvorbě slov zohledňuje řadu pravidel.
Důležité je, aby čtenář pochopil následující odvozování slov (v závorce anglický
nebo alternativní tvar): Śiva – śaiva – śivaistický, śivaista, śivaismus (śaivism); Viṣṇu
– vaiṣṇava – viṣṇuistický (vaiṣṇavský), viṣṇuista, viṣṇuismus (vaiṣṇavism); Śakti –
śākta – śaktický, (śaktista nezní příliš hezky, lepší je:) śākta, śaktismus (śāktism);
Jina – jaina – jinistický, jinista, jinismus (jainism); Buddha – bauddha – buddhistický,
buddhista, buddhismus (buddhism, správně by měl být bauddhism). U výrazů
v češtině zcela neznámých se však musíme spokojit se sanskrtskými výrazy, jinak
14
Úvod editora
V případě slova jinismus vidíme, že je tvarem v češtině zcela
nezvyklým. Pokud ovšem nechceme dělat v transliteraci výjimku,
nemáme jinou možnost, než užívat tento tvar. Tvar jaina (jinistický,
jinista) je odvozen ze slova jina, což v sanskrtu znamená „vítěz“ – a je
uctivým epitetem Mahāvīry, velkého askety a současníka Buddhy.
Právě po Mahāvīrovi, respektive po jeho epitetu, pojmenovali jeho
následovníci celý náboženský směr, jinismus.13
Zdá se mi logičtější odvozovat příslušný ismus od zakladatele
daného směru (od původního substantiva) než od označení následov­
níků tohoto směru. Právě takovým způsobem vznikly názvy směrů,
jako je například marxismus, darwinismus nebo platonis­mus. Při
tvorbě ismů musíme za „zakladatele“ směrů považovat i bohy, i když
samozřejmě pouze symbolicky. Z tohoto hlediska je výraz śivaismus
lepší než śaivismus.
Zářným příkladem výjimky je, především v anglofonních odborných publikacích, buddhism(us), protože podle logiky tvorby tvaru
śaivism/vaiṣṇavism/jainism – tvaru, který tyto publikace ­preferují –,
by správně měly hovořit o bauddhismu (bauddhism), tedy nikoliv
o buddhismu (buddhism). Odvozeninou slova buddha je totiž slovo
bauddha, jež znamená buddhistu i adjektivum buddhistický. Někteří
indičtí badatelé se tohoto striktního principu důsledně přidržují:
v jejich knihách figuruje namísto slova buddhism výraz bauddhism.
Proč se ale s výrazem bauddhism nesetkáváme v odborné literatuře
běžně? Zdá se, že je tomu tak proto, že buddhismus se jako směr
dostal do povědomí světové veřejnosti již ve velmi raném stadiu
zájmu Západu o indickou kulturu a výraz buddhismus se tak stal
jednoduše zvykem. Je nutné znovu zdůraznit, že se jedná o výjimku;
totiž dostáváme nezvykle znějící tvary: Paśupati – pāśupata – (paśupatický by v češtině zněl dost nehezky, proto je lepší:) pāśupatovský, (paśupatista je také nezvyklý
tvar, proto:) pāśupata, paśupatismus (pāśupatism).
13. V předmluvě k svému Džinismu (SPN, Praha, 1966) upozorňuje Otakar
Pertold na možnost používat kromě tvarů džinismus a džainismus i tvary džainství,
džinovství, respektive kromě tvarů džinista či džaina i český tvar džinovec.
Úvod editora
15
pokud tedy autor používá tvar śaivism, vaiṣṇavism, jainism, ale nikoli
už bauddhism, je takový přístup v jádru nesystematický. Udělovat
slovu buddhism výjimku, ale slovu jainism již nikoli (v dané logice
by mělo mít podobu jinism), je každopádně značně rozšířený akademický rozmar. Pro slepé následování anglofonních publikací a používání tvarů jako je například jainismus (ale nikoli už bauddhismus)
tak nelze v češtině nalézt opodstatnění.
Při studiu indologických publikací z minulého a předminulého
století shledáme, že tvary jimi uváděných ismů nejsou jednotné.
Ve starých anglofonních publikacích tak narazíme například i na tvar
shivaism nebo dokonce buddhaism. Tvar buddhaismus byl koncem
19. století relativně rozšířený i u nás; používá ho například František
Čupr ve svém díle Učení staroindické 14.
Uvedená nejednotnost se ukazuje i v jiných než anglofonních publikacích. Například italský badatel Raniero Gnoli hovoří v překladu
vybraných śivaistických děl Testi dello Śivaismo podobně jako my o śivaismu, a nikoliv o śaivismu. Uznávaný indolog Thomas Oberlies
v německy psané studii o pāśupatech používá také tvar śivaismus a nikoli śaivismus. Podobně Lilian Silburn v akademické studii o kaśmīrském śivaismu používá francouzský tvar śivaïsme. Vzhledem
k této nejednotnosti se nezdá být přínosné anglofonní přístup následovat; měli bychom se držet vlastní logiky.
14. Nakladatel František A. Urbánek, Praha, 1876.
1. Formování pojetí Rudra-Śivy
Některé projevy přírody jsou příjemné, životodárné a vlídné, jiné
však děsivé, skličující nebo i ničivé. Úsvit si staří Āryové15 personifikovali jako půvabnou bohyni rozbřesku Uṣas, již pronásleduje její
milenec Sūrya, slunce (Ṛg-veda16 1. 115. 2). Ve vycházejícím slunci pak
spatřovali boha společníků Mitru17, jenž je denně probouzel a povolával do nového pracovního dne (Ṛg-veda 3. 59. 1; 7. 36. 2). Ve slunci,
jež během svého východu vyplňuje svými paprsky – jako když člověk
15. Pozn. ed.: Slovo ārya znamená vznešený. Jeho personifikací je úctyhodný
a vážený muž oddaně věřící v náboženství své země. Bhandarkar a další ve starší
indologické literatuře tímto výrazem označují indoevropské kmeny, jež byly nositeli svébytné kultury, později nazvané vedská, a jež se usadily na severu indického
subkontinentu. Tito „vznešení“ lidé sami sebe titulovali ārya, a odlišovali se tak
od domorodých kmenů, jejichž náboženské představy byly spíše „šamanského“
rázu s množstvím různých kultů, v nichž se to hemžilo magickými prvky. Snažili se
vyvarovat interakce s těmito kmeny. Přesto k ní došlo. Za tisíc let míšení a společného vývoje se vytvořil obrovský korpus věr a nauk, jejichž nevídanou rozmanitost
souhrnně označujeme výrazem hinduismus. K vyzdvižení svého kmene (a později
i země) nad ostatní použily slovo ārya i íránské kmeny: Írán (Īrān) znamená zemi
vznešených, tedy Āryů. V této souvislosti nelze nezmínit smutně známou věc, že
nacisté toto slovo zneužili, stejně jako starověký mystický symbol svastiky (tj. hákového kříže). Z lingvistického hlediska lze výrazem āriyský označit indoíránské jazykové skupiny; v případě omezení na Indii budeme hovořit o indoāriyské jazykové
skupině. Z výše načrtnutého jasně plyne, že je lépe se tomuto významově proměnlivému, ne vždy jasnému a dnes již z historických důvodů problematickému výrazu
úplně vyhnout.
16. Pozn. ed.: Odkazy Ṛg-vedy lze sledovat on-line v překladu Ralpha T. H.
Griffitha na <www.sacred-texts.com/hin/rigveda>.
17. Pozn. ed.: Mitra byl ztělesněním vztahů, partnerství, přátelství. Je spojován se sluncem a je vládcem dne.
1. Formování pojetí Rudra-Śivy
17
rozpřahuje paže – nebesa i zemi, oživuje svět na konci noci a završuje
pravidelný denní cyklus, který světu samo dává, spatřovali Savitṛ18
(Ṛg-veda 4. 53. 3).
Bouře obvykle znamená děsivé a ničivé přírodní úkazy. Vyvrací
stromy, někdy ničí i domy a bývá doprovázena bleskem, schopným
srazit k zemi člověka i zvíře a v okamžiku je usmrtit. Někdy ji provázejí živelné katastrofy, v důsledku jejichž běsnění umírají lidé. V těchto jevech spatřovali staří Āryové kvílejícího Rudru19, provázeného
bouřlivými větry. Tyto větry si personifikovali v podobě božstev, jako
jsou Marutové20. Marutové vzápětí ztělesňovali i Rudriye21. Lidé
však nevěří, že by vesmíru vládla pouze zhoubná síla. Děsivé úkazy
přisuzují hněvu boha, jehož lze utišit modlitbou, chválou a obětinami. Časem se tento bůh stává Śivou22, laskavým. Jde podle všeho
o přirozený proces, jehož prostřednictvím vznikla v Indii ve starých
dobách víra v boha, jakým je Rudra-Śiva. Podívejme se, jakým vývojem prošla idea tohoto boha, než se stal nejvyšším stvořitelem a vládcem prostupujícím celé univerzum, jehož mystické poznání přináší
člověku věčnou blaženost.
18. Pozn. ed.: Sluneční bůh rozsévající život, jemuž je věnována známá posvátná ṛgvedská gāyatrī-mantra. Personifikuje životodárnou božskou sílu slunce,
jindy představuje do zlata oděný sluneční kotouč.
19. Pozn. ed.: Významy slova rudra: kvílející, řvoun, strašný, úděsný apod. To
vše naznačuje, že Rudra je personifikací bouře a jejího hřmotu a současně i pocitů
strachu, který tato bouře vyvolává v lidech.
20. Pozn. ed.: V překladu jasní, respektive zářící. Představují bohy bouřky či
větru a jsou považováni za syny Rudry. Nosí zlaté zbraně vytvořené ze samotných
blesků, mají zuby ze železa a řvou jako nejdivočejší lvi (tj. hřmění bouřky).
21. Pozn. ed.: Termín Rudriyové znamená „pocházející z Rudry“, tj. jeho synové.
22. Pozn. ed.: Slovo śiva znamená laskavý, vlídný, milý, milostivý (milost udělující), naději a přízeň přinášející.
2. Vývoj ideje Rudra-Śivy
Rudra je obvykle zobrazován, jak střílí zářící šípy letící kolem nebes
i země (Ṛg-veda 7. 46. 3), se zbraněmi schopnými zabít krávy a lidi
(Ṛg-veda 1. 114. 10). Toto zobrazení podle všeho vyjadřuje ničivou
sílu blesku. Pěvci se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi s prosbou, aby jejich lid uvedená nebezpečí nepotkala a aby chránil jejich
dvounohé i čtyřnohé bytosti (Ṛg-veda 1. 114. 1). Jestliže se v důsledku
modliteb, či snad i přirozeného běhu událostí, dobytku nic nestalo,
stává se Rudra Paśupou23, ochráncem dobytka (Ṛg-veda 1. 114. 9).
Lidé se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi také proto, aby
ochránili své děti před nemocemi (Ṛg-veda 7. 46. 2) a aby tyto nemoci
nezasáhly celou vesnici (Ṛg-veda 1. 114. 1). Věřilo se, že Rudra sice
nemoci způsobuje, ale zároveň má i léčivé schopnosti a zajišťuje
dobré zdraví. Z tohoto důvodu se o něm říkalo, že vlastní léčivé
prostředky (Ṛg-veda 1. 43. 4), je lékařem nad lékaře (Ṛg-veda 2. 33. 4)
nebo že vlastní tisíc léků (Ṛg-veda 7. 46. 3). Tito pěvci se také modlí,
aby získali čisté a blahodárné léčivé prostředky patřící Marutům
a Rudrovi, po nichž toužil i praotec Manu24 (Ṛg-veda 2. 33. 13). Běžné
pojetí modliteb k Rudrovi dobře charakterizuje následující zvolání
(Ṛg-veda 1. 114. 8): „Ó Rudro, prosíme Tě, neubližuj ve svém hněvu
23. Pozn. ed.: Paśupa je paśu+pa – ochránce (pa) dobytka (paśu). Paśupati je
paśu+pati – pán (pati) dobytka.
24. Pozn. ed.: Mytický praotec lidstva, respektive vedských kmenů, který
ustanovil náboženské oběti a pravidla pro fungování vedské společnosti. Slovo
manu znamená muže-člověka, respektive celé lidstvo, ale také myšlení či moudrost,
inteligenci jako takovou. V pozdější purāṇské mytologii má každý světový cyklus
svého Manua, prvního člověka.
22
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 2.
V popisu oslavy dobytka se mluví o Mahādevovi, který tvoří
přední končetiny dobytka (9. 7. 7)34. Bhava a Śarva jsou evokováni,
aby zasáhli bleskem původce zla a hrůz (10. 1. 23). Jsou nazýváni
Pán duchů a Pán dobytka (Bhūtapati a Paśupati) (11. 2. 1). Lidé se
jim klaní, jelikož jejich panství je v nebesích a v prostředním světě
(11. 2. 4). Paśupatimu patří pět druhů živočichů: skot, koně, lidé,
kozy a ovce (11. 2. 9). Ugrovi, krutému, náleží čtyři vedlejší světové
strany, nebesa, země, ovzduší a vše na zemi, co má duši a dýchá
(11. 2. 10). Bhava vidí veškeré dění na zemi, nic pro něj není ani daleko ani blízko.35 Ničí věci ve vzdáleném oceánu, sám jsa v předešlém oceánu (11. 2. 25).36 Lidé vzývají Rudru, aby předešli chřadnutí,
otravě a vypuknutí nebeského ohně (11. 2. 26). Bhava je pánem (īśa)
nebes i země a vyplňuje celou atmosféru (11. 2. 27). Na Bhavu se
lidé obracejí jako na krále (rājan) (11. 2. 28). Vyslovují přání, aby šípy
Bhavy, Śarvy a Rudry, jenž je Paśupatim, pánem dobytka, byly příznivé (sadāśiva) (11. 6. 9). Savitṛ je Aryamanem37, Varuṇou38, Rudrou
i Mahādevou (13. 4. 4). Rudra řídí všechny hvězdy i měsíc (13. 4. 28).
34. Pozn. ed.: Tento i další odkazy znovu: Atharva-veda. Celý sedmý hymnus
deváté knihy je oslavou zbožštělé alegorie dobytka. Části těl dobytka tvoří různí
vedští bohové; například Indra hlavu, Agni čelo, Marutové zuby atd.
35. Pozn. ed.: Griffithův překlad: „Nic ti, ó Bhavo, není vzdálené! Nic tě
nezastaví.“ Všimněme si mnohovýznamovosti slova pariṣṭhā. Na jedné straně znamená zastavit, zadržet, zabránit, na druhé také [být, zůstat] blízko. Sanskrtský text
viz TITUS: <titus.uni-frankfurt.de>.
36. Pozn. ed.: Griffith překládá: „Z východního moře zasahuješ do severního.“
V tom smyslu, že ztrestá hříšníky i na velké vzdálenosti. Odlišnost překladu tohoto
místa je rovněž dána mnohovýznamovostí sanskrtských výrazů pūrva a uttara. První
znamená jak předešlé, tak i východní. Podobně uttara znamená vzdálené, pozdější,
následující, ale i severní. Sanskrtský text viz TITUS.
37. Pozn. ed.: Vedské sluneční božstvo. Jeho původní role není jasná, jelikož
nepředstavuje žádný konkrétní aspekt slunce, poznamenává Bhattacharji na
straně 219 svého díla. Později, v Atharva-vedě, je Aryaman uctíván mladými ženami
toužícími po dobrém manželovi. K získání dobrého manžela jsou ustanoveny speciální ­rituály [Parmeshwaranand, s. 387].
38. Pozn. ed.: Varuṇa – „vše zahalující (vṛ) nebe“ – je bůh noci v kontrastu
k Mitrovi, bohu dne. Na rozdíl od Mitry je však často evokován samostatně; má
3. Śvetāśvatara a Atharvaśiras upaniṣady
Než se začneme zabývat jednotlivými rudra-śivaistickými školami,
věnujme pozornost jednomu z důležitých nábožensko-filozofických
textů, který reprezentuje nejzazší bod rozvoje ideje Rudra-Śivy, boha,
jenž byl obvykle uctíván stoupenci vedského náboženství. Tímto
textem je Śvetāśvatara-upaniṣad. Všechno nasvědčuje tomu, že tento
text není psán v sektářském50 duchu. Vyšší představy o přirozenosti
Boha a jeho vztazích k člověku a světu, jež byly zformulovány v době
raných upaniṣadů, se vymanily ze spojení s neosobním brahmanem
a spojily se s Bohem, který v době psaní upaniṣadů získával živou
a činorodou povahu. Tímto bohem byl Rudra-Śiva, který, jak jsme
viděli, dosáhl v době Atharva-vedy důstojnosti nejvyššího božstva.
Po úvodní kapitole Śvetāśvatara-upaniṣadu následují body nauky
v podobě tří nezrozených kategorií, které se vyskytují ve světě.51
První dvě kategorie tvoří „vševědoucí“ a „nevědomý“, či též ­„vladař“
a „ovládaný“. Třetí kategorie v sobě nese potěšení i utrpení (9).
Brahman je trojaký: za prvé ten, kdo trpí nebo se raduje, za druhé to,
co je trpěno nebo prožíváno, a za třetí ten, kdo je udělujícím či hybatelem.52 Není potřeba znát více (12). Pradhāna53 podléhá ­změnám.
50. Pozn. ed.: Je samozřejmostí, že vnímání sekty/sektářství musí být v od­
borné literatuře zásadně vždy neutrální, nikdy ne negativní. Tím spíše v indickém
kontextu, kde je neustálé štěpení do řady sektářských odnoží úzce spjato s povahou
tamějšího náboženského prostoru.
51. Pozn. ed.: Bhandarkar zde přináší jádro Śvetāśvatara-upaniṣadu s odkazem na jednotlivé verše – nejde však o přesný překlad, ale o parafrázi.
52. Pozn. ed.: Tím, kdo trpí nebo se raduje, je individuální duše. Tím, co je
trpěno nebo prožíváno, je svět objektů prakṛti. Udělujícím či hybatelem je Pán.
53. Pozn. ed.: Primární příroda, pralátka vesmíru – koresponduje s prakṛti.
32
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 3.
V dalším verši upaniṣadu je zmíněno zrození Kapily, jehož bytí
je syceno poznáním toho, kdo předsedá všem tvořivým silám (2).66
Rozřazením rozličných forem do skupin (doslovně sítí) je všechno
rozloženo do původního principu. Opětovným stvořením pánů bytí,
On, vladař, velká duše,67 projevuje svou svrchovanost nade vším (3).
Tak jako slunce osvětluje všechny končiny, svrchní, spodní i ty mezi
nimi, tak i bůh, Bhagavat, vládne nad přirozeností všech tvořivých sil
(4).68 Jako prvotní příčina světa způsobuje rozvoj přírodních sil a zapříčiňuje zrání těch, které jsou schopny vývoje. Vládne tomuto univerzu a uvádí do chodu všechny kvality (5).69 Co tvoří tajemství ved,
je skryto v upaniṣadech. Tento původ brahmana zná Brahmadeva.70
Sta­rověcí bohové a ṛṣiové, kteří to věděli, se v něm rozplynuli a stali
se nesmrtelnými (6).
66. Pozn. ed.: Oním „předsedou“ je samozřejmě zase Pán. Kapila (substantivum) je legendární zakladatel sāṃkhyi. Sāṃkhya byla ve starověku jednou z vůbec
nejvlivnějších a nejdůležitějších škol [dějiny sāṃkhyi viz P. Chakravarti]. Nebyla
pouze teoretickou školou, jak je chápána v knihách některých badatelů, nýbrž také
školou mystickou – mystické vize tvoří jádro celé její nauky. Upaniṣad by pak tím, že
Pána prohlašuje za zdroj Kapilovy nauky, mohl naznačovat, že toto učení je ještě
významnější než sāṃkhya, což musíme chápat v kontextu doby, kdy sāṃkhya měla
své nejlepší časy. Slovo kapila jako adjektivum ale znamená červenohnědý, a tak
může být jakožto zlatý (hiraṇya) referencí na hiraṇyagarbhu na základě verše 4. 12,
respektive 3. 4, jak to chápe Śaṃkara.
67. Pozn. ed.: Vladař a velká duše – Īśa a mahātman.
68. Pozn. ed.: Bůh – deva. Yonisvabhāva – tvořivé síly, tj. pocházející z kosmického prazdroje (yoni), respektive tvorové, tj. jejichž existence pochází z lůna (yoni).
Svabhāva je vlastní (sva) existence/bytí (bhāva).
69. Pozn. ed.: Prvotní příčina světa – viśvayoni – příčina/zdroj/lůno (yoni)
světa neboli všeho (viśva). Vládne tomuto univerzu – originál na tomto místě zdůrazňuje, že mu vládne sám, samojediný (eka). Viz dále u Atharvaśiras-upaniṣadu zdůraznění jednoho Rudry. Kvality – guṇy.
70. Pozn. ed.: Brahmadeva je bůh (deva) Brahmā – Stvořitel. Bhandarkar
opakovaně používá tohoto výrazu, pravděpodobně aby ho lépe odlišil od nejzazšího
jsoucna, brahmana – citační forma tohoto výrazu totiž může být brahman i brahma
(tento druhý tvar preferuje například Zbavitel). Termín brahman však má více významů, zde ho chápejme jako posvátné slovo, které se vztahuje k předcházející větě,
kde se píše o tajemství ved a upaniṣadů. Brahman jako posvátné slovo ved je běžným
38
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 3.
To, co je v této souvislosti podstatné, výstižně komentuje Śaṃ­
karānanda: Aby člověk poznal Rudru, měl by jíst střídmě, studovat
(śravaṇa) posvátné texty a správně vést své myšlenky (manana). Měl
by se stát paramahaṃsou neboli vyznavačem s jediným cílem v srdci.
Měl by složit pāśupatovský slib (vrata), jenž má následující povahu:
vzdej se chtivosti a hněvu a otevři se odpuštění, zpívej mantru oṃ
a oddej se meditaci vedoucí k avagati, vyššímu vnímání.
Text, jehož se tento výklad týká, lze v obecné rovině reprodukovat následovně: „Uvnitř srdce existuje jemné tělo, v němž spočívají
hněv, chtivost a odpuštění. Nechť člověk chtivost, která je podstatou
jeho pohnutek, zničí a je střídmý v jídle a pití. Ať soustředí svou mysl
na Rudru, jediného a věčného.“ Podle pravidel si potom potře tělo
popelem a vyřkne: „Popel je ohněm, popel je vodou, popel je zemí,
všechno je popelem, éter je popelem, mysl, oči i ostatní smysly jsou
popelem.“ Toto je pāśupatovský slib (vrata) k uvolnění pout, jimiž je
paśu, individuální duše, svázána.86
Ve slibu vyznavačů Paśupatiho, tedy Rudra-Śivy, se tělo potírá
popelem za opakování manter, aby bylo dosaženo vysvobození z pout
života. Výraz paśupāśavimokṣaṇa, charakteristický pro školu p­ āśupata,
znamená uvolnění oprátky uvázané okolo krku každé bytosti.87
Tento upaniṣad tak náleží k této škole. Než se jí začneme zabývat,
podíváme se, jaké místo zaujímal Rudra-Śiva v Mahābhāratě.
86. Pozn. ed.: Podrobný popis pāśupata-vraty viz Filliozat & Filliozat, kapitola History of Lākulaśaiva movement and Jakkaṇācāri style.
87. Pozn. ed.: Řečeno poeticky. Paśupāśavimokṣaṇa znamená doslova vysvobození (vimokṣaṇa) individuální duše (paśu) z jejích pout (pāśa). Ohledně terminologie
viz dále, respektive 8. kapitola.
4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě
a uctívání liṅgy
Na začátku Bhīṣmaparvanu88 doporučuje Kṛṣṇa Arjunovi vykonat
před zahájením bitvy obřad věnovaný bohyni Durze a modlit se za
úspěch. Arjuna tak činí po chvalozpěvu na počest Durgy, v němž se
objevuje jméno Umā, což je Skandova matka, Kātyāyanī89, Karālī90
a mnoho jiných.
Ve Vanaparvanu se píše, že Arjuna jel do Himālaye, kde se věnoval askezi. Po nějaké době se mu zjevuje Śiva přestrojený za kirātu91
a dochází mezi nimi ke krutému boji. Na konci tohoto boje je Arjuna
přemožen a vyčerpaně leží na zemi. Následně velebí Śivu, a poté, co
zhotovil oltář ze země, pokládá na něj květiny ve jménu Śaṃkary.
Tyto obětiny se ale objevují na hlavě kirāty, načež Arjuna pochopí,
že kirāta je Śiva, objekt jeho uctívání, a vzdává se mu. Śiva je potěšen a nabízí mu cokoliv, co si přeje. Arjuna žádá o speciální zbraň
88. Pozn. ed.: Název sekce či dějství (parvan) v Mahābhāratě, konkrétně týkající se Bhīṣmy, velitele armády Kuruů. Níže – Vanaparvan je sekce, která přináší příběhy z dvanáctiletého lesního (vana) vyhnanství Pāṇḍuů, Droṇaparvan je o Droṇovi,
guruovi Pāṇḍuů i Kuruů.
89. Pozn. ed.: Původně klanová bohyně vedských Kātyů (Katiho rod). V pu­­
rāṇské době začíná hrát v důsledku působení śaktismu větší roli. Je ztotožňována
s aspektem Durgy i Umy/Pārvatī.
90. Pozn. ed.: „Šklebící se a hrozivá“ lokální bohyně, která vešla v relativní známost v důsledku působení śaktismu a tantrismu. Je jedním ze sedmi jazyků ohně.
91. Pozn. ed.: Lovec z divokého kmene kirātů žijící v lesích a horách. V příběhu oba vystřelili šípy a současně zabili divočáka. Přetahují se ohledně prvenství.
Arjuna v něm zpočátku nerozpoznává Śivu.
4. Rudra-Śiva v Mahābhāratě a uctívání liṅgy
41
Když se Mahādeva opět vynořil z vody a spatřil nově stvořené a vzkvé­
tající bytosti, uřízl si svůj pohlavní orgán, jelikož již nebyl ­zapotřebí96,
a zarazil ho do země. Poté odešel na úpatí hory Muñjavat97 a věnoval
se askezi.
Ve Vāyu-purāṇě (kapitola 10) se nachází podobný příběh o Mahā­
devovi, jenž přestal tvořit a stal se yoginem. Brahmadeva řekl Nīla­
lohitovi98 (Mahādevovi), aby tvořil. Pomyšlením na svou manželku
96. Pozn. ed.: Ke stvoření.
97. Pozn. ed.: Hora v Himālayi, která je s Rudrou spojována ve vedské lite­
ratuře. Na jejím svahu rostla neurofyziologickou odezvu vyvolávající rostlina soma,
jež vedským mudrcům pomáhala spojit se s bohy. Rudra je se Somou (personifikací
somy) často spojován; v Taittirīya-saṃhitě je pánem rostliny soma. Na několika místech Ṛg-vedy je soma označována jako indu – ṛgvedský výraz pro kapku somy. (Slovo
podobného významu v pozdější literatuře je bindu – tento výraz se ale v Ṛg-vedě
nenachází.) Později indu znamená měsíc. V pozdní fázi Ṛg-vedy se soma začíná ztotožňovat s měsícem. Asociace je mysteriózní. V jedné pozdější ṛgvedské pasáži se
jako důvod ubývání měsíce popisuje představa, že bohové upíjejí nektar nesmrtelnosti (amṛta). Amṛta jako nektar, amṛta jako nesmrtelnost, rostlina soma, (b)indu
a měsíc (soma) jsou tak ztotožňovány, což v tantrické literatuře posléze vytváří
obrovský ezoterní korpus nauk. V této souvislosti bindu představuje navíc i mužské
semeno jak fyzického, tak mystického rázu (vnímatelné pouze v yogickém extatickém vnoru). Soma se v yogicko-tantrické literatuře śivaistických nāthů (tuto nauku
postupně přebrala celá řada jiných škol) nachází v hlavě jako jakási funkce cakry.
(Nejstarší zmínku o ztotožňování měsíce s hlavou/myslí obsahuje zřejmě starobylý
ṛgvedský stvořitelský mýtus Puruṣa-sūkta, kde se měsíc zrodí z mysli kosmického
Člověka – Puruṣi.) Ze somy v hlavě neustále kape dolů nektar (amṛta), který je ale
bez užitku spalován ohněm v pupku. Proto lidé stárnou a umírají. Nāth yogin musí
tento proces obrátit: získá tak nesmrtelnost (amṛta). Tajnou technikou, která to má
umožnit, je khecarī-mudrā. Tato mystéria jsou častým jádrem nāthovské ­literatury.
Vraťme se ale zpět do dávné minulosti před Buddhou: o somě čteme například
v celé třetí knize Chāndogya-upaniṣadu, kde v sedmé kapitole rovněž vidíme asociaci
s Rudrou. Je zajímavé, že když se v pozdějších dobách vedský Rudra přetransformoval v Śivu, „dostal“ jako jeden ze svých atributů právě měsíc, v podobě šperku
na hlavě. K tomu se vážou śivovská jména jako Somanātha (Pán měsíce) nebo
Candraśekhara ([Pán] s měsícem na vrcholku hlavy; candra – další název pro měsíc).
Důvody, proč má Śiva na hlavě měsíc, však purāṇy vidí odlišně.
98. Pozn. ed.: Nīlalohita znamená modročervený. Pochází ze Śivy, který má
modrou kůži, ale protože se při zrození dostal do kontaktu s ohněm, má také červenou barvu. Podle Liṅga-purāṇy 1. 41. 25–27 [Kramrisch, s. 206].
46
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 4.
mohl si od těchto primitivních kmenů, s nimiž vedské kmeny přicházely do kontaktu, půjčit i prvek uctívání falu.112
Nezdá se, že by se celý tento prvek objevil najednou, obzvláště ne
ve vzdělaných třídách, jejichž víry jsou reprezentovány v literatuře,
o níž jsme se již zmiňovali. Zdá se, že v době Patañjaliho113 se uctívání
liṅgy ještě nevyskytovalo. Například v komentáři k Pāṇinimu 5. 3. 99
se uvádí, že u podobizny (pratikṛti) Śivy jde o objekt uctívání samotného Śivy, a nikoliv nějakého jeho symbolického znaku či emblému.
Zdá se, že takovéto pojetí bylo neznámé dokonce i v době vlády
Vimy Kadphisa,114 kdy je na rubu jeho mincí zobrazena antropomorfní postava Śivy s trojzubcem v ruce.115 Mimo to je zde emblém
představující Nandina, Śivova býka, a nikoli liṅgu, falus. Symbol falu
se ale musel vplížit do víry běžných lidí, kteří byli v těsnějším kontaktu
112. Pozn. ed.: Ve své zdařilé kompilaci z různých zdrojů Parmeshwaranand
na stranách 608–610 do hloubky rozebírá boha Śiśnu a jeho možné významy podle
různých badatelů. Śiśna byl „bůh s ocasem“; ztotožnění falu s ocasem ale není jednoznačné. Mohl být bohem zvláštního animálního kultu. Bhandarkarův názor
je založen na spekulaci, v rámci níž hledá v pozadí původu śivaistického kultu liṅgy
nějaký nevedský kult popsaný ve vedách. Ve skutečnosti není jasné, co nebo koho
Śiśna a jeho vyznavači představovali. Parmeshwaranand poukazuje na Bhan­
darkarem popsanou pasáž o Indrovi, který měl údajně rozprášit Śiśnovy následovníky. Uvádí, že jejich zabití je nepodložené; Indra proti nim totiž podle originálu
použil magickou sílu fantómu (varpas) a s jeho pomocí je přemohl. Toto přemožení
však nemuselo automaticky znamenat, že je zlikvidoval fyzicky.
113. Pozn. ed.: Bhandarkar na tomto i dalších místech odkazuje na Patañja­
liho gramatika přibližně z roku 150 př. n. l., který napsal Mahābhāṣyu neboli „Velký
komentář“ k Pāṇiniho gramatice. U některých autorů stále přetrvávají tendence
ztotožňovat tohoto Patañjaliho s pozdějším Patañjalim, autorem Yoga-sūtry, ale
analýza obsahu i použitých slov a historický rámec obou textů totožnost obou
Patañjaliů vyvracejí: rozdíl je zhruba 300–400 let.
114. Pozn. ed.: Panovník Vima Kadphises (respektive Víma Kadfises) vládl
koncem 1. a/nebo začátkem 2. stol. n. l. Jeho následovník a syn, Kaniṣka, se zapisuje do historie jako nejznámější z kuṣāṇských vládců. Svolal buddhistický koncil
v Kaśmīru a byl klíčovou postavou pro šíření buddhismu své doby.
115. Pozn. ed.: Viz obrazová příloha a dále pak například <www.coinindia.com/
galleries-vima-kadphises.html>. Novější studie zpochybňují, že by postavou na těchto
mincích byl Śiva, viz dodatek Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva?
5. Původ a šíření śivaistických
škol a kategorie vyznavačů Śivy
O jedné śivaistické škole se zmiňuje již Patañjali. Její členové byli
známi jako śivabhāgavatové, vyznavači Śivy, Bhagavata. Śiva je, jak jsme
si ukázali, v Atharvaśiras-upaniṣadu označen jako Bhagavat. Śivabhā­
gavata nosil v ruce železný oštěp jako symbol jím uctívaného božstva
(Pāṇini 5. 2. 76).
Mahābhārata, část Nārāyaṇīya, zmiňuje jako jednu z pěti škol
náboženských nauk (Śāntiparvan 349. 64) školu pāśupata.119 Základní
principy pāśupatovské školy vyjevil Śiva-Śrīkaṇṭha, manžel Umy,
pán duchů a syn Brahmadevy (verš 67). Jestli pouhá tato skutečnost
znamená, že zakladatelem školy pāśupata byla lidská bytost, která
pouze později byla uznána za inkarnaci Śivy, nebo zda jde o pouhé
119. Pozn. ed.: Ty v té době představovaly nejproslulejší školy. Pět zmíněných
škol: veda, sāṃkhya, yoga, pāñcarātra a pāśupata. Śāntiparvan je 12. knihou Mahābhā­
raty. Kritická sanskrtská edice Mahābhāraty, postupně zpracovávaná od roku 1919
a vydávaná v Puṇe (Poona) v Bhandarkar Oriental Research Institute, byla dokončena až v roce 1966. Sám Bhandarkar v této knize proto vycházel z jiné starší
edice Mahābhāraty, která se mj. liší i odlišným číslováním veršů. Zmiňované pasáži
12. 349. 64 této starší edice odpovídá v puṇské kritické edici číslování 12. 337. 59.
Puṇská edice Mahābhāraty je k dispozici na serveru TITUS <titus.uni-frankfurt.de>.
Ve starším, ale stále kvalitním Ganguliho anglickém překladu (z nekritické edice,
původně vydáno pod hlavičkou Chandry Roye bez uvedení Ganguliho jména)
se pro změnu jedná o 350. kapitolu; překlad zmiňované pasáže je k nahlédnutí na
<www.sacred-texts.com/hin/m12/m12c049.htm>, s. 197 a dále. Zcela nový akademický
překlad Śāntiparvanu, pořízený z kritické edice, je nyní dostupný v Clay Sanskrit
Library. V puṇské edici Śāntiparvanu se část Mahābhāraty nazvaná Nārāyaṇīya nachází v kapitolách 321–339.
54
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 5.
Vima Kadphises, mocný princ z kuṣāṇského rodu, jenž vládl
nad velkou částí severní a severozápadní Indie přibližně v polovině
3. stol. n. l.,145 se nechával na rubu svých mincí vypodobňovat jako
vyznavač Maheśvary nebo jako člen školy māheśvara.146 Na líci těchto
mincí pak vidíme býka Nandina a Śivu s trojzubcem v ruce. Varāha­
mihira147 v druhé polovině 6. století zavádí pravidlo, že kněz, který
se stará o instalaci podobizny Śambhua, musí být brāhmaṇa s tělem
pomazaným popelem. Zřejmě má na mysli členy školy śaiva, jelikož
v případě jiných bohů by jména odpovídala jménům používaným
školami založenými ve jménech těchto bohů.
Jinistický (jaina) autor Haribhadra hovoří ve své Ṣaḍdarśanasamuccayi o školách Gotamy a Kaṇādy hlásící se k śivaistické víře.148
Komentátor Haribhadry, Guṇaratna,149 působící v druhé polovině
14. století,150 považuje školu vaiśeṣika za pāśupatovskou a školu nyāya
145. Pozn. ed.: V současnosti označují badatelé za období jeho vlády obvykle
konec 1. a/nebo začátek 2. stol. n. l.
146. Pozn. ed.: Výraz māheśvara zde však podle všeho neznamená vyznavače
Maheśvary/Śivy. Bhandarkar k tomuto výkladu dochází na základě mincí Vimy
Kadphisa, na nichž v písmu kharoṣṭhī v prákrtském popisku nacházíme jeho uctivý
titul mahiśvara (mahīśvara). Tanabe poukazuje na to, že mahīśvara byl běžný titul
králů znamenající „vládce (īśvara) země (mahī)“, respektive „velký (mahā) panovník (īśvara)“, ale bez narážky na jméno Śivy coby Maheśvary. V popisku na mincích
nacházíme i další titul Vimy Kadphisa: sarvaloga īśvara – „pán všech světů“. Tanabe
na straně 269 vysvětluje, že oba tyto tituly přesně korespondují s královskými
přívlastky užívanými v starověké perské achaimenovské říši: xšāyathiya vazraka –
„velký král“ – a xšāyathiya haruvahyāya būmiya – „král celého světa“. Výše uvedené
dva prákrtské tituly jsou tak nejspíše překladem z původní staroperštiny. Dále viz
dodatek Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva? a barevná příloha.
147. Pozn. ed.: Velký matematik a astronom, který se, jak je v Indii zvykem,
zabýval samozřejmě i náboženskými otázkami.
148. Pozn. ed.: Haribhadra Sūri, 8. století. Ṣaḍdarśana-samuccaya je souhrnným (samuccaya) výkladem šesti (ṣaṣ) darśan: buddhismu, nyāyi, sāṃkhyi, jinismu,
vaiśeṣiky a mīmāṃsy. Gotama (Gautama) je zakladatelem školy nyāya, Kaṇāda je zakladatelem školy vaiśeṣika.
149. Pozn. ed.: Guṇaratna: Tarkarahasya-dīpikā-vṛtti, „Komentář k Osvětlení
tajemství logiky a dedukce“.
150. Indian Antiquary, 11. díl, s. 255–256.
6. Śivaistické školy a jejich nauky
Starší śivaistické školy měly a mají vlastní literaturu, takzvané āgamy.
Jejich autorství je připisováno jednak samotnému Śivovi, a jednak,
u některých děl, lidem. Tato literatura nebyla dosud publikována,
protože nebyla zatím ani objevena.164 Jsem proto nucen použít sporadické poznámky o těchto školách a jejich naukách, které s výjimkou jednoho případu nepocházejí přímo od přívrženců těchto škol.
U modernějších škol je situace jiná; jejich literatura byla nedávno165
zpřístupněna.
Śaṃkara říká, že podle māheśvarů vyjevil bůh Paśupati pět specifických kategorií (Brahma-sūtra 2. 2. 37). Plyne z toho, že znal tyto
školy pod obecným názvem māheśvarové. Za jejich zakladatele byl
proto pova­žován Paśupati či Śiva.
Rāmānuja se rozepisuje ve svém komentáři k téže sūtře, která
má však u něj číslo 35, o naukách těchto škol jako o Paśu­patiho doktríně. Keśava Kāśmīrin166 příslušníkům těchto škol říká přívrženci
Paśupatiho doktríny. Śrīkaṇṭha Śivācārya167 je považuje za „ty, kdo
164. Pozn. ed.: Toto tvrzení samozřejmě již dnes neplatí. Přehled āgamické
literatury viz Goudriaan & Gupta nebo Dyczkowski, The Canon… Co se týká
editace a zpřístupnění āgam śaivasiddhānty, nelze nezmínit Institut Français de Pon­
dichéry. Doporučuji také článek Hélène Brunner, Mysticism in the Śaivāgamas,
ze sborníku Sundararajan & Mukerji (eds.).
165. Pozn. ed.: Psáno roku 1913.
166. Pozn. ed.: Keśava Kāśmīri Bhaṭṭa, 15.–16. století. Proslulý viṣṇuistický
učenec Nimbārkovy školy. Kromě komentáře k Brahma-sūtře je známý dílem Krama­
dīpikā, kde se dopodrobna zabývá uctíváním viṣṇuistických božstev. Byl částečně
ovlivněn tantrickými naukami.
167. Pozn. ed.: Śrīkaṇṭha, śivaistický mystik-filozof, 13. století. V jeho nauce
60
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 6.
tradice (siddhānta). Someśvara Sūri je na této inskripci označen jako
naiyāyika a vaiśeṣika, tj. přívrženec nyāyi a vaiśeṣiky,172 což ukazuje,
že patřil k určité pāśupatovské škole.173 Na čtvrté inskripci, která
se datuje do roku 1177, jsou jistí asketové označeni jako přívrženci
Lākulāgama-samayi, tedy nauky, která je založena na Lakulinově díle,
a stoupenci kālamukhů.174 V tomto případě je zřejmé, že kālamukhové
jsou označeni jako lākulové, což je totéž co pāśupatové. Jména asketů,
která zmiňuje tato inskripce, mají přípony śakti a jīya, charakteristické pro kālamukhy.
Pátá z těchto inskripcí, datovaná rokem 1183, popisuje dar věnovaný Nāgaśivovi Paṇḍitovi, jenž bývá považován za nositele lākulovské nauky. Jméno jeho učitele i učitele jeho učitele má příponu śiva.
Nāgaśiva je veleben pro svou zběhlost v āgamách a v śivatattvě 175.176
172. Epigraphia Carnatica, 7. díl, 1. část, s. 64 (překlad).
173. Pozn. ed.: Nyāya sice představuje v indické filozofii disciplínu logiky, nebyla ale ani zdaleka pouhou teoretickou školou učenců, spíše „myšlenkovou praxí“
duchovních aspirantů. Je to patrné hned v prvním verši Nyāya-sūtry, kde se píše, že
„nejvyšší dobro“ se dosahuje pravým pochopením (tattvajñāna) šestnácti kategorií
[Matilal, s. 78]. Škola nyāya se obecně zabývá rétorikou, naukou o správné dedukci
a uměním vést filozofické debaty, její cíl je však duchovního rázu, cílem není pouze
se zdokonalit v intelektuální „gymnastice“. Logika je prostředkem k tomuto cíli.
V díle Nyāya-mañjarī čteme, že usilují o vykoupení cestou odříkání (saṃnyāsa). V podobném duchu se nese i text Nyāya-sāra, který si k popisu vykoupeného bytí vypůjčuje vedāntské prvky. [Sanderson, Purity and Power…, pozn. 50.] Autorem Nyāyasāry je Bhāsarvajña (druhá polovina 10. století). Nyāya-kusumāñjali, jehož autorem
je Udayana (10. století, viz Kavirajův překlad části textu), odkazuje na pāśupaty,
jejich doktríny a otázky víry. Vliv páśupatů na nyāyu je patrný už v Uddyotakarově
díle (6.–7. století), podobně vliv māheśvarů na vaiśeṣiku, začínaje Praśastapādou
[Matilal, s. 85]. V Udayanově díle se pak nyāya s vaiśeṣikou k sobě přiblížily a prakticky splynuly v jednu nauku.
174. Epigraphia Carnatica, 5. díl, 1. část, s. 135 (překlad).
175. Pozn. ed.: Obecně śivaismus, jeho principy a nauky, také duchovní realizace nejvyšší úrovně.
176. Epigraphia Carnatica, 5. díl, Arsikere Taluq č. 89. Na inskripci č. 69 Arsi­
kere Taluq (Epigraphia Carnatica, 5. díl, s. 137) je zmínka o dalším světci jménem
Nāga, jehož jméno končí na rāśi (namísto śiva). Je na ní zmínka o poskytnutí daru
Mādhajīyovi, který byl Nāgarāśiho žákem. Nāgarāśi patřil ke kālamukhům a sám byl
62
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 6.
zakladateli podle tradice připisuje dílo Pañcādhyāyī či Pañcārthavidyā.
Toto dílo zatím nebylo objeveno, ale je možné, že skutečně existuje,
jelikož nás Mādhava upozorňuje na existenci komentáře (bhāṣya)
k tomuto dílu.180 Docházíme tedy k závěru, že jistá historicky doložená osoba kdysi založila hlavní śivaistickou školu, o níž se Mādhava
zmiňuje jako o nakulīśa-pāśupatě, a že v pozdější době z této školy
vznikly tři další školy.
Śaṃkarovi komentátoři tvrdí, že šlo o čtyři školy nesoucí názvy:
śaiva, pāśupata, kārukasiddhāntin a kāpālika. Vācaspati181 nazývá třetí
z těchto škol kāruṇikasiddhāntin. Rāmānuja a Keśava Kāśmīrin zmiňují tytéž čtyři školy, s tím rozdílem, že pro školu kārukasiddhāntin
používají název kālamukha. Slovo kāruka je zřejmě zkomoleninou
slova kauruṣya,182 podle purāṇ jména třetího ze čtyř žáků Lakulīśy,
nebo možná naopak kauruṣya je sanskrtizovanou formou kāruky.183
180. Pozn. ed.: Pañcādhyāyī či Pañcārthavidyā jsou podle všeho alternativní názvy Pāśupata-sūtry. Bhandarkar však název Pāśupata-sūtra nepoužívá, jelikož o ní,
potažmo o tomto názvu, ve své době ještě nemohl vědět. Od roku 1940 je již k dispozici jak Pāśupata-sūtra (problematické datování, záleží, jestli za autora považujeme Lakulīśu, a pokud ano, do které doby ho umísťujeme; Śāstrī, editor sanskrtské edice, udává 100–200 n. l.), tak i její pozdější bhāṣya-komentář od Kauṇḍinyi,
Pañcārtha-bhāṣya (podle Śāstrīho i Dasgupty 4.–6. stol. n. l.). Překlad obou textů
viz Chakraborti, studie viz Dasgupta a především Hara. Adhyāya a vidyā jsou
obecnými výrazy, první znamená lekci (a v rámci knihy kapitolu) a druhý nauku,
filozofii, vědění. Artha v této souvislosti znamená princip, smysl nebo objekt výkladu. Všechny tyto výrazy a názvy vyjadřují totéž: zabývají se pěti (pañca), pro
pāśupaty specifickými, kategoriemi (viz 7. kapitola). Oberlies na začátku čtvrtého
bodu svého článku upozorňuje, že nauka Pāśupata-sūtry je výslednou směsicí různých představ pocházejících z různých dob.
181. Pozn. ed.: Vācaspati Miśra, 9. století, ctěný advaita vedāntin a velký filozof.
Proslul svými komentáři k nejdůležitějším dílům tehdy populárních darśan, jako je
nyāya, sāṃkhya, mīmāṃsā, Patañjaliho yoga a vedānta. Bhandarkar zde vychází z jeho
komentáře Bhāmatī („objasnění“) k Śaṃkarovu komentáři k Brahma-sūtře.
182. Pozn. ed.: Viz dále Pathak, s. 10–11. Lorenzen s Bhandarkarem nesouhlasí, s. 182.
183. Tyto čtyři školy jsou zmíněny ve Vāyavīya-saṃhitě Śiva-purāṇy 2. 24. 177.
Škola śaiva se však v tomto díle nazývá siddhāntamārga a kālamukhové jsou označováni jakožto mahāvratadharové. (Pozn. ed.: Celá 24. kapitola Vāyavīya-saṃhity se
7. Škola pāśupata
Śaṃkara se zmiňuje o pěti kategoriích, které objasnili jeho komentátoři, následovně:186
1. Kārya – důsledek: odpovídá mahatu a dalším principům, které
jsou tvořeny z pradhāny.187
2. Kāraṇa – příčina: je Īśvarou či Maheśvarou a také pradhānou.188
3. Yoga – meditační vnor: vede k němu odříkávání slabiky oṃ,
­kontemplace, soustředění a další podobné duchovní techniky.
4. Vidhi189 – znamená koupat se třikrát denně (v popelu) – na za­
čátku, uprostřed a na konci dne – a ve zbylém čase praktikovat
gūḍhacaryu190 neboli pohyb „nikým nepoznán“.
186. Pozn. ed.: Bhandarkar zde odkazuje k Śaṃkarovu komentáři k Brah­
ma-sūtře a ke komentářům k jeho komentáři. Následuje výklad oněch již opakovaně
naznačovaných pěti kategorií Pāśupata-sūtry, viz Kauṇḍinyova Pañcārtha-bhāṣya,
komentář hned k první sūtře. Strukturou a obsahově se celý následující výklad zdá
být výtahem z Mādhavovy Nakulīśa-pāśupata-darśany, což je šestá kapitola jeho
Sarvadarśana-saṃgrahy. Kritický překlad celé Nakulīśa-pāśupata-darśany s obsáhlými
poznámkami viz Hara, s. 197–222.
187. Pozn. ed.: Výklad podle sāṃkhyi a její tabulky tattev. Pradhāna je prakṛti,
jejíž první tattvou neboli principem ve stvoření je mahat, což je jiný název pro buddhi
– při vztažení na člověka odpovídá vyššímu intelektu, nejvyšší jiskře individualizovaného vědomí. Další principy jsou všechny ostatní tattvy; včetně mahatu se tedy
jedná o celý stvořený svět. Což je logické, jelikož důsledku odpovídá vše, co je stvořeno. Princip kārya je paśu [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53].
188. Pozn. ed.: Princip kāraṇa je pati [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53].
189. Pozn. ed.: Rituální pravidla a náboženské úkony, které asketa následuje.
190. Pozn. ed.: Caryā je určitý způsob chování, provádění a dodržování předepsaných rituálních úkonů. Představuje celou škálu náboženských praktik, ­kterou
asketa, podle příslušnosti ke své škole, následuje; gūḍha – v skrytu, nepoznán okolím.
66
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 7.
• Příčiny195 – rozlišuje se třináct druhů příčin: pět smyslů, pět
orgánů činnosti a tři vnitřní orgány. Tyto tři vnitřní orgány jsou
inteligence, jáství a mysl;196 jinými slovy, představují volní rozhodování, uvědomění si sama sebe a schopnost uvažovat.
(1. 3) Jednotlivec (paśu) je ten, kdo je v zajetí individualismu (paśutva).
Tato kategorie se dělí do dvou podkategorií:
• nečistý paśu – je spojen s tělem a orgány a
• čistý paśu – není spojen s tělem a orgány.
Detaily jsou popisovány v Pañcārtha-bhāṣya-dīpice a jiných textech.
(2) Příčina (kāraṇa) je to, co způsobuje zničení stvoření, jeho rozkvět i rozvoj. Ačkoli je příčina jedna jediná, má vzhledem k různosti
svých vlastností a funkcí mnoho forem, jimiž jsou pán (pati), sám
od sebe všemocný (sādya) a další.197 Být pánem znamená disponovat
neohraničenou silou poznání a konání.198 Znamená to být věčným
vládcem. Být sādyou znamená být obdařen nejvyšší nezávislostí, která
není nahodilá, ale přirozená.
(3) Yoga je propojením individuální duše s Bohem skrze konceptuální schopnosti vědomí (citta). Ty jsou dvojí:
3. 1 sestávající z činů a
3. 2 jejich zániku.
195. Pozn. ed.: Podle Hary instrumenty.
196. Pozn. ed.: Buddhi, ahaṃkāra a manas.
197. Pozn. ed.: V pāśupatovském textu Ratnaṭīkā namísto patiḥ sādya čteme
patiḥ sann ādya; v překladu: Pán (pati) Jsoucí (Skutečný, Existující, sat/san) a Pra­
původní (ādya) [Hara, s. 213].
198. Pozn. ed.: Síla poznání (jñānaśakti) a síla konání (kriyāśakti). V Mādhavově
Sarvadarśana-saṃgraze [Hara, s. 214] je namísto výrazu jñānaśakti použito výrazu
dṛkśakti. Výraz dṛś znamená vidět, vidět ve své mysli, tedy také vědět a poznat. Svým
významem tak částečně odpovídá výrazu jñā. Dṛkśakti je jñānaśakti, viz začátek
práce Brunnerové. Jñānaśakti tvoří dohromady s kriyāśakti a v pozdějších sofistikovaných naukách śivaismu navíc i se silou vůle/touhy (icchāśakti) trojici nejvyšších
mystických sil (śakti) Śivy, od nichž se odvíjí velmi složitá a důkladná exegeze.
8. Škola śaiva
Soustava má čtyři části (pāda):
1. poznání (vidyā),
2. činnost (kriyā),
3. meditace (yoga) a
4. chování či disciplína (caryā).
První část pojednává o přirozenosti individuální duše (paśu), pout
(pāśa) a Boha (Īśvara)208. Určuje význam manter a ustanovuje vladaře
nad mantrami (Mantreśvara). Vede k zasvěcení (dīkṣā), což je nevyhnutelné k dosažení nejvyššího cíle života. Druhá část se zabývá
procesem zasvěcení (dīkṣāvidhi), jež má mnoho forem a mnoho částí.
Třetí část obsahuje vysvětlení týkající se meditace a soustředění,
včetně souvisejících pomocných metod. Čtvrtá část učí disciplíně
a kázni, spočívající v příkazech a zákazech, bez nichž si nelze yogu
představit.
(1) Existují tři kategorie:
1. 1 pán (pati),
1. 2 individuální duše (paśu) a
1. 3 pouto (pāśa).
(1. 1) Pánem (pati) je Śiva. Śiva koná, hnán k tomu činy (karma) jednotlivých duší, a vytváří svět a okolnosti tak, aby se tyto duše mohly
odpovídajícím způsobem těšit nebo trpět. Uplatňování jeho tvůrčí
síly tak závisí na karmě člověka. Dělá všechno, a proto je vševědoucím.
208. Pozn. ed.: Tj. pána (pati).
8. Škola śaiva
75
(1. 3) Pouto (pāśa) se dělí na čtyři druhy:
• mala, nečistota,
• karma, otisky skutků,
• māyā, materiální příčina a
• rodhaśakti, síla projevující se jakožto překážka.
Nečistota (mala) zakrývá sílu poznání a konání duše, je jako slupka
obalující zrnko rýže. Otisky skutků, vykonaných pro dosažení ovoce
těchto skutků, jsou karmou. Ta může být dobrá nebo špatná. Je bez
počátku a nepřetržitě se předává jako semínko, které následně klíčí.
Māyā je tím, do čeho se celé stvoření v době ničení rozpouští a z čeho
se v době opětovného tvoření vynořuje. Síla projevující se jakožto
překážka je Śivovou silou, která se sama považuje za pouto, jelikož
řídí tři ostatní pouta a zakrývá pravou povahu duše. Tato síla vykonává svou funkci skrze princip řeči, který umožňuje přidělovat předmětům jména, a tím určovat jejich povahu.218
Taková je první část nauky (vidyāpāda),219 povaha ostatních tří
částí byla stručně popsána výše.220 Několik podrobností:
(2) Druhá část nauky (kriyāpāda) se zabývá uskutečněním cíle manter,
zbožnými úkony za soumraku, uctíváním, odříkáváním (japa) manter,
rituálním vhazováním obětin do posvátného ohně, příležitostnými
obřady k dosažení věčné blaženosti, způsobem uctění učitele a osob
(sādhaka), kteří vstoupili na cestu konečného osvobození, a iniciačními
obřady pro jednotlivce nutnými k zajištění světského i věčného života.
(3) Třetí, yogická část,221 se zabývá třiceti šesti principy a božstvy,
218. Śaivasiddhānta-dīpikā od Śambhudevy, Sholapur, 1909.
219. Pozn. ed.: Vidyāpāda je sekce zabývající se věděním, která rozebírá teoretické základy této nauky a filozofie. Āgamy se tradičně dělí na čtyři pādy neboli sekce.
220. Z výše zmiňovaného díla Śambhudevy.
221. Pozn. ed.: Sekce yogapāda – představuje mystickou část āgam; například
v yogapādě Mṛgendrāgamy nacházíme popis praxe a duchovních technik podobný
patañjaliovské yoze a haṭha nauce śivaistických nāthů.
226
9. Školy kāpāla a kālamukha
Rāmānuja ve 2. 2. 35–36227 tvrdí, že podle kāpāliků ten, kdo zná podstatu šesti znaků (mudrikā) a je obratný v jejich používání, dosahuje
nejvyšší blaženosti soustředěním mysli na duši nacházející se v ženském orgánu. Tyto znaky jsou následující:
• náhrdelník,
• ozdoba,
• náušnice,
• šperk, který se nosí na temeni hlavy,228
• popel a
• posvátný provaz (yajñopavīta).
226. Pozn. ed.: Výraz kālamukha má u Bhandarkara, ale i u Lorenzena a
některých dalších badatelů tvar kālāmukha. Tento tvar je ale problematický, protože
v sanskrtu nedává jasný smysl. Logicky vychází jako správný tvar kālamukha, tedy
představující asketu s černou/tmavou (kāla) tváří či ústy (mukha). Sakhare na straně
345, bez bližšího upřesnění zdroje, uvádí, že kālamukhové jsou takto nazýváni proto,
že si na čelo malovali černý pruh jako náboženský symbol. Tvar kālamukha potvrzuje Sanderson (The Lākulas, s. 151 a 179). Poukazuje na to, že ve všech zdrojích
na severu Indie (a v některých i na jihu) nacházíme tento tvar, respektive jeho alternativu kālavaktra (vaktra znamená totéž: obličej i ústa). Tvar kālāmukha je nejspíše
jeho jižní slovní variací vzniklou vlivem místních jazyků. Lorenzen a Bhandarkar
vycházeli pouze z jihoindických inskripcí, proto má tento výraz u nich podobu kālāmukha. V této práci se přidržujeme Sandersona a používáme tedy správnější tvar
kāla­mukha, jenž by měl být obecně upřednostňován. Kālavaktra podle purāṇské
Pampāmāhātmyi (Filliozat & Filliozat, s. 56–62, text je těžké datovat) představovala jen jednu ze čtyř škol kālamukhů, další tři jsou mahākāla, kāla a kevala. Rozdíl
mezi nimi spočíval ve způsobu uctívání Śivy. Dle tohoto textu kālavaktrové či kālamukhové dostali toto označení proto, že si své tváře natírali černým popelem.
227. Pozn. ed.: Rāmānujův komentář k Brahma-sūtře.
228. Pozn. ed.: Cūḍāmaṇi.
80
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 9.
se objeví a Krakaca vysloví přání, aby Bhairava zničil jeho nepřátele.
Jelikož je ale Śaṃkara Bhairavovou vlastní inkarnací,231 zničí Krakacu
a nikoli Śaṃkaru.
V Ānandagiriho podání232 mluví kāpālikové, které Śaṃkara pot­
kává v Ujjayinī, o Bhairavovi, velkém bohu, jenž svět tvoří, ale i ničí.
Sílu jejich vědění umocňuje pití vína a konzumace určitého druhu
jídla, pravděpodobně odporného. Kāpālikové jsou neustále objímáni
božskou silou (Śakti) Kapālina, tedy Bhairavy.
Bhavabhūti233 považuje ve své Mālatīmādhavě za hlavní sídlo kā­
pāliků Śrīśailu234. Připisuje jim zázračnou schopnost rychlého pohybu
(či letu), kterou získávají yogickou praxí. V Mālatīmādhavě vystupuje
žena jménem Kapālakuṇḍalā, která nosí girlandu z lidských lebek.
Uprostřed noci unáší Mālatī, hrdinku hry, spící v paláci jejího otce.
Pokládá ji před podobiznu bohyně Karālā-Cāmuṇḍy poblíž hřbitova,
aby ji její učitel Aghoraghaṇṭa zabil a obětoval této bohyni.
Tato škola vzbuzovala hrůzu a děs a byla zahalena démonickým
hávem. Strach, který v mysli člověka navozují určité jevy přírody, vedl
k vedské koncepci boha Rudry a kulminoval ve strašlivém obrazu
Bhairavy a jeho manželky Caṇḍiky. Tato bohyně nosí girlandu z lidských lebek, požaduje lidské oběti a víno k usmíření.
231. Pozn. ed.: Śaṃkara je podle tradice považován za inkarnaci Śivy. Jelikož
je Bhairava aspektem Śivy (i když hrůzostrašným), byl to vlastně „on“, koho Kra­
kaca evokoval. Śaṃkarův život i se zmiňovanou událostí lze sledovat ve filmu Adi
Shankaracharya (1983) <www.imdb.com/title/tt0085138/>. Film má anglické titulky.
Důkladné badatelské zkoumání však odhalilo, že tradice, která Śaṃkaru považuje
za śivaistu, a potažmo ho dokonce velebí jako inkarnaci Śivy, byla účelově vytvořena
z nábožensko-politických důvodů. Podle všeho jeho rodová příslušnost byla viṣṇuistická a rovněž jeho přímí žáci byli viṣṇuisté. [Clark, s. 25, dále kapitoly 6. a 7.]
232. Pozn. ed.: Ānandagiriho verze životní cesty Śaṃkary se jmenuje Śaṃkaravijaya. Podle badatelů však toto dílo nejspíše nenapsal Ānandagiri, Śaṃkarův žák,
nýbrž někdo, kdo působil až v 15. století. Někteří badatelé pochybují i o Mādhavově
autorství Śaṃkara-digvijayi. [Lorenzen, s. 31.]
233. Pozn. ed.: Začátek 8. století. Byl věhlasným autorem her a poezie.
234. Pozn. ed.: Na mapách často uvedeno jako Srisailam – město se nachází
ve státě Andhrapradeś.
10. Kaśmīrský śivaismus
Nyní se s úlevou obraťme od tohoto šokujícího obrazu divokých úchylek lidského rozumu a ducha k lidštějšímu a racionálnějšímu śivaistickému systému. Kaśmīrský śivaismus rozdělujeme na dvě větve: na
spandaśāstru a na pratyabhijñāśāstru.238 Autorství spandaśāstry se přisuzuje Vasuguptovi a jeho žáku Kallaṭovi, jejími ústředními díly jsou
Śiva-sūtra239 a Spanda-kārikā240. Posledně jmenované dílo sestává
z 51 veršů. O Śiva-sūtře se říká, že byla vyjevena Vasu­guptovi samotným Śivou, respektive siddhou čili dokonalou lidskou bytostí.
238. Pozn. ed.: Badatelé obvykle kaśmīrský śivaismus člení na více větví, ale
tyto dvě školy dobře vyjadřují celostnost indického chápání náboženství, kde vedle
mystické tradice (zde představované školou spanda) existuje i škola filozofická (zde
představovaná školou pratyabhijñā). Pratyabhijñā přináší teoretické podklady pro
celou tradici. Další kaśmīrskou školou, kterou je zde nutno zmínit, je trika, která
vedle exegetického obsahu tvoří základ ritualismu, potřebný prvek náboženství,
bez něhož sama tradice nemůže přetrvat. Dělení na tyto tři školy skýtá dobrou
paralelu k tradičnímu rozdělení āgamické literatury na sekci mystickou (yoga), filozofickou (vidyā) a rituální (caryā a kriyā). Za zmínku stojí ještě v Kaśmīru působící
tantrická śivaistická škola krama (o této škole viz Rastogi).
239. Pozn. ed.: Od svého prvního překladu (P. T. S. Iyengar, Allahabad, 1912)
se toto dílo dočkalo mnoha překladů do světových jazyků. Italsky Gnoli (1962, je
to jednodušší překlad a bez komentáře), anglicky Taimni (The Ultimate Reality and
Realization – The Śivasūtras, Adyar Library, Madras, 1976), znovu italsky Torella
(Śivasūtra con il Commento di Kṣemarāja, Rome, 1979), anglicky Singh (1979), francouzsky Silburn (Śivasūtra et Vimarśinī de Kṣemarāja, Paris, 1980), znovu anglicky
Dyczkowski (1992).
240. Pozn. ed.: Kārikā je veršovaná sūtra, tedy která má metrum. Sūtry jsou
zhuštěné velmi krátké výroky, aforismy bez metru, které byly určeny především
k memorování. I Spanda-kārikā se dočkala překladů do světových jazyků. První
edice textu s anglickým překladem Kaul (1925), italsky Gnoli (1962), dále anglicky
Singh (1980), francouzsky Silburn (1990) a znovu anglicky Dyczkowski (1992).
84
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 10.
Stoupenci kaśmīrského śivaismu výrazně popírají, že by Bůh musel
mít účinnou příčinu (jakou je například karma) nebo materiální příčinu (jakou je například pradhāna) ke stvoření světa. Neuznávají ani
stanovisko Vedānta-sūtry, že Bůh samotný je touto příčinou, ani si
nemyslí, že by nějaký princip iluze (například māyā) mohl vytvářet
jevy, které budou (vlivem této iluze) falešné. Śiva je podle nich nezávislý a pouhou silou své vůle vytváří všechno stvořené. Zjevuje v sobě
samém svět, jakoby ten od něho samotného byl odlišný, avšak ne až
tak skutečně, jako když se domy nebo dokonce celá města odrážejí
v zrcadle. Zároveň zůstává Śiva tímto světem neovlivněn, tak jako
zrcadlo není ovlivněno obrazy, které se v něm odrážejí. A to není ani
tak, že by Śiva měl konkrétní podobu pouze ve světě, což je závěr plynoucí z nauky, podle níž je Śiva materiální příčinou světa. V jistém
verši připisovaném Vasuguptovi se vzdává hold Śūlinovi, tedy Śivovi,
který je reprezentován jako ten, kdo kreslí obraz světa bez použití
plátna a bez jakéhokoliv pomocného materiálu.244
název: Detailed Report of a Tour in search for Sanskṛit MSS. made in Kaśmir, Rajputana,
and Central India; je důležitým milníkem ve studiu kaśmīrského śivaismu. Report
vyšel ve zvláštním vydání – separátní číslo – JBBRAS v roce 1877 [Jolly]. Bühler
cestoval z pověření indické vlády v roce 1875 po Kaśmīru, kde pro svět objevil řadu
manuskriptů, které uchovávali místní paṇḍitové. Nechal si udělat kopie ze zapomenutých a již chátrajících starobylých rukopisů, z nichž některé byly například na březové kůře. Jeho zpráva byla první hlubší studií těchto textů. Tato Bühlerova zpráva se brzy ukázala jako klíčová pro postupné objevování do té doby zapomenutého
kaśmīrského śivaismu. Od středověku pod vládou muslimské většiny praxe śivaistů
v Kaśmīru spíše jen přežívala. Krátký výtah z této práce – Extract from Dr. Bühler’s
preliminary Report on the Results of the search for Sanskṛit MSS. in Kaśmîr – je dostupný
on-line na <www.archive.org>, a to na stranách 27–31 v Indian Antiquary, vol. 5, 1876.
Více o počátcích kaśmīrských studií se můžeme dočíst v sekci Kashmiri Scholarship
na <www.siraurelstein.org.uk>. Sir Aurel Stein byl Bühlerovým žákem. Pod patronátem kaśmīrského mahārāji a pod záštitou vlády Jammu & Kashmir byl později
založen Research Department, kde v roce 1911 vychází první dílo z proslulé řady
Kashmir Series of Texts and Studies – KSTS. Tento počin předznamenává renesanci
kaśmīrského śivaismu. Digitalizace KSTS na <www.muktabodha.org>.)
244. Pratyabhijñā-darśana, viz Mādhavova Sarvadarśana-saṃgraha. Tento verš
je citován v 4. kapitole Kāvyaprakāśi a jinými autory v alaṃkārové literatuře.
86
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 10.
Díky intenzivní kontemplaci uctívače nejvyšší Bytí pronikne do
jeho mysli, pohltí veškeré jeho omezené myšlenky a vzápětí všechny
nečistoty mizí. Upevněním tohoto stavu se individuální duše osvobozuje a stává se duší svrchovanou. Tento průnik do vize se nazývá
Bhairava249 a patří Bhairavovi, protože ho zapříčinil.250
Zakladatelem školy pratyabhijñā kaśmīrského śivaismu byl Somā­
nanda. Jeho dílo nese název Śivadṛṣṭi251. Hlavní pojednání této školy
však napsal jeho žák Udayākara ve formě sūter.252 Tyto sūtry krátce
Śaivadarśaně. Slovo mala odpovídá v uvedeném systému slovu pāśa a slovo āṇava
jeho male. Śambhudeva ji nazývá rovněž āṇavou.
249. Pozn. ed.: Bhairava je v mytologickém i historickém kontextu sice hrůzostrašným a děsivým aspektem Śivy, ale v bhairavovském śivaistickém kultu, jehož
vliv zde vidíme, je technickým termínem pro svrchovaného Boha, jehož tato nauka
charakterizuje nejvyšším mystickým Vědomím.
250. Śiva-sūtra-vimarśinī 1. 5.
251. Pozn. ed.: Kompletní Śivadṛṣṭi se všemi svými sedmi kapitolami zatím
není přeložena. První dvě kapitoly díla poprvé přeložil Gnoli: první do angličtiny
(1957), druhou do italštiny (1959). Francouzský překlad první kapitoly viz Silburn
(jako dodatek v publikaci Spandakārikā, 1990). Somānandovu školu však poprvé
důkladně přibližuje až Mayer-König (1996). V páté kapitole své monografie přináší anotovaný překlad páté kapitoly Śivadṛṣṭi se sanskrtským textem. V dodatku
pak sumarizuje obsah ostatních šesti kapitol. V současnosti nejobsáhlejší studii
Śivadṛṣṭi přináší Nemec (2011), který v druhé části své publikce do angličtiny přeložil první tři kapitoly Śivadṛṣṭi spolu s Utpaladevovým komentářem; v třetí kapitole
přináší sanskrtský text.
252. Pozn. ed.: Jedná se o dílo Īśvara-pratyabhijñā-kārikā a pro upřesnění jeho
autorem je Utpaladeva a nikoliv Udayākara. Udayākara je jméno Utpaladevova
otce. Somānandovým žákem je tedy Utpaladeva. Kārikā je veršovaná sūtra psaná
metrickým veršem. Ačkoliv Somānanda byl prvním vykladačem pratyabhijñi, je to
až díky Utpaladevovi a jeho dílu, že se tato filozofie začala těšit větší oblibě a rozšíření. Ve výkladu některých principů pratyabhijñi se Utpaladeva se svým učitelem
rozchází. A jelikož Utpaladevova pratyabhijñā byla jasněji a stručněji zformulovaná, zastínila Somānandovu původní pratyabhijñu natolik, že ta prakticky zůstala
v pozadí zájmu. Překlad Īśvara-pratyabhijñā-kāriky: pro běžné studium je přístupnější B. N. Pandit, Delhi, 2004. Na vyšší akademické úrovni viz kritický překlad
s editací textu: Raffaele Torella, The Īśvarapratyabhijñākārikā of Utpaladeva with
the Author’s Vṛtti, Rome, 1994; dále viz Torellova série článků v akademických sbornících: Studies on Utpaladeva’s Īśvarapratyabhijñāvivṛti, 2007.
11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat
Založení této školy se připisuje Basavovi, synu Mādirāji, údajnému
brāhmaṇu školy ārādhya257. Basavův životní příběh je popsán v Basavapurāṇě258 publikované v Puṇe (Poona) v roce 1905. Z tohoto příběhu
ale rozhodně nevyplývá, že by Basava nějakou školu či náboženskou
obec, jež by se dala nazvat církví, včetně její nauky, založil. Spíše se
zdá, že se velmi aktivně podílel na šíření školy vīraśaiva.
Na začátku Basava-purāṇy čteme, že Nārada šel za Śivou a řekl mu,
že všude kolem vidí jenom stoupence Viṣṇua, následovníky obětního
náboženství, jinisty a buddhisty, avšak jeho vlastní ctitelé zde žádní
nejsou. Zmiňuje se o Viśveśvarārādhyovi, Paṇḍitārādhyovi, Ekorāmovi,
velkém yoginovi a jiných,259 kteří se v minulosti čas od času objevili
257. Pozn. ed.: Aiyangar (s. 247–248) počátky vīraśaivů vidí v sociálním hnutí
śivaistických brāhmaṇů. Tato škola se nazývala ārādhya, byla ortodoxní školou vīraśaivů, která v určitých ohledech zůstala věrná vedskému náboženství. Od nich se vlivem radikálního učení Basavy odtrhla vůči vedskému náboženství nekompromisní
škola liṅgāyatů.
258. Jak tato kniha, tak i mnoho jiných knih vztahujících se k liṅgāyatské škole
byly publikovány pod patronátem Mallāppā Vārady ze Sholapuru, vlivným a osvíceným členem této školy. (Pozn. ed.: Vedle staršího zkráceného překladu této purāṇy
od Würtha, JBBRAS, 8. díl, 1872, je v současnosti dostupný i překlad relevantnější: Velcheru Narayana Rao, Śiva’s Warriors – The Basava Purāṇa of Pālkuriki
Somanātha, Princeton University Press, 1990. Tento text pochází ze 13. století, je
psán v telugštině a jeho autorem je Somanātha. V roce 1369 ho přeložil Bhīma Kavi
do kannadštiny a tento překlad se stal pro liṅgāyaty důležitějším než telugský originál. Tato kannadská verze se od telugské verze purāṇy v některých ohledech liší.
Výtahy z této kannadské verze viz Rice, začínaje s. 65.)
259. Pozn. ed.: Zmiňované osoby se v literatuře této školy často vyskytují;
jsou považovány za legendární zakladatele-učitele školy vīraśaivů. Zpravidla se jich
96
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.
esenci Śivy, v němž se také rozpouštějí. Na počátku věků z brahmana
povstává univerzum, které vzniká z prakṛti a puruṣi, a do brahmana se
nakonec i navrací. Proto se tento brahman nazývá sthala.285 (Slabika
stha- znamená sthāna, pevné místo, a -la znamená laya, rozpuštění.)
Nazývá se tak i proto, že podporuje celý hybný i nehybný svět
a drží pohromadě všechny existující síly, veškerou záři, všechny duše.
Je místem odpočinku všech bytostí, místem všech světů a všech jejich
vzájemných vztahů. Je nejvyšším dosažitelným místem pro ty, kteří
hledají nejvyšší štěstí. Nazývá se proto „Jediný“ a vyjadřuje neduální
pozici (sthala).
Impulsem vlastní Síly (Śakti) se sthala dělí na
1. liṅgasthalu286 a
2. aṅgasthalu287.
(1) Liṅgasthala je Śivou neboli Rudrou a je tím, kdo má být uctíván
a zbožňován, zatímco aṅgasthala je individuální duší, uctívačem a
zbožným člověkem. Stejným způsobem se z vlastní vůle dělí na dvě
části také Śakti, božská Síla. První částí je kalā a patří Śivovi a druhou, představující oddanost, je bhakti, jež patří individuální duši.288
Śakti má určitou náchylnost k činům a zaplétání se ve světě, na rozdíl
od bhakti, která tuto náchylnost postrádá, odvrací se od činů a světa a
285. Pozn. ed.: Tedy podklad nebo základ všeho, na čem vše stojí.
286. Pozn. ed.: Slovo liṅga má více významů a bylo by příliš zjednodušující
vnímat ho v této souvislosti pouze ve významu „falus“. Liṅga znamená znak, charakteristiku a symbol. Liṅgasthala tak znamená „symbolický podklad [všeho]“.
287. Pozn. ed.: Aṅga znamená část, člen, úd. Výraz aṅgasthala lze doslovně,
a současně snad i výstižně, přeložit jako „členská základna“. Liṅgasthala je ze své
povahy „jedna“ a aṅgasthala „mnoho“.
288. Pozn. ed.: Slovo kalā má celou řadu významů; většina z nich má něco
společného s oddělením či vydělením nebo znamená část celku. Śakti je skrze
kalu, která je v této souvislosti její neúplnou reprezentací, spojena se Śivou, proto
kalā patří Śivovi. Svou druhou částí je ale „ve světě“. Śakti tak svými „údy“ spojuje
svět stvoření s nejvyšším Bohem a základem veškerého života, tj. se Śivou. Tuto
Skutečnost si individuální duše může uvědomit pomocí bhakti.
100
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.
2. 1 Nejvyšší z nich se nazývá yogāṅga299,
2. 2 druhým typem duše je bhogāṅga300 a
2. 3 třetím tyāgāṅga301.
V případě prvního typu duše dosahuje člověk díky sjednocení se Śivou
štěstí. Jde-li o druhý typ, raduje se společně se Śivou. Třetí znamená
opuštění světa, který je pro duši pomíjivý a iluzorní. První typ souvisí
s platností příčiny a podmínky hlubokého spánku, druhý s jemným
tělem a snovým spánkem, třetí s hrubým tělem a bděním.302
Každý z těchto typů se dále dělí na dva stupně.
(2. 1) U prvního, yogāṅgy, jde o
2. 1. 1 aikyu303 a
2. 1. 2 śaraṇu304.
(2. 1. 1) První stupeň spočívá ve sdílení Śivovy božské radosti poté,
co se člověk přesvědčil o neskutečnosti světa. Toto sdílení se nazývá
samarasābhakti305 a Śiva se při něm sjednocuje s duší ve zkušenosti
blaženosti.
(2. 1. 2) Druhý stupeň se nazývá śaraṇabhakti, člověk v sobě samém i
ve všem ostatním spatřuje liṅgu, symbol Boha. Je to radost vyvěrající
sama ze sebe.
(2. 2) Druhý typ duše má také dva stupně:
2. 2. 1 prāṇaliṅgin a
2. 2. 2 prasādin.
299. Pozn. ed.: Yoga zde znamená spojení, sjednocení.
300. Pozn. ed.: Bhoga je prožívání, smyslové potěšení.
301. Pozn. ed.: Tyāga je opuštění, zanechání, vzdání se (něčeho/všeho).
302. Pozn. ed.: Výklad viz také Dasgupta, s. 63.
303. Pozn. ed.: Aikya (ze slova eka – jeden, samotný, pouhý) znamená jednotu.
304. Pozn. ed.: Śaraṇa je ochraňování, ochrana.
305. Pozn. ed.: Mystický stav, kdy člověk skrze bhakti došel k identitě se Śivou,
ke „stejné chuti“ či „božské stejnosti“ s Nejvyšším.
11. Škola vīraśaiva neboli liṅgāyat
105
Vīraśaivové praktikují zasvěcovací obřad (dīkṣā), který odpovídá
brāhmaṇské upanayaně315. Místo brāhmaṇské gāyatrī-mantry316 však
používají mantru „oṃ namaḥ śivāya“ a místo yajñopavīty317 nosí liṅgu,
znak Śivy.
Během dīkṣi drží guru v levé ruce liṅgu, uctívá ho známými šestnácti způsoby a posléze ho ukáže žákovi. Pak ho vloží do žákovy levé
ruky a nabádá ho, aby liṅgu považoval za vlastní duši a za nejvyšší
cennost na světě. Hedvábnou látkou pak uváže liṅgu za opakování
mantry, již používají brāhmaṇové při navlékání yajñopavīty, žákovi
kolem krku. Tento obřad se nazývá liṅgasvāyattadīkṣā318. Vykonává
se i u dívek a i ženy mají nosit liṅgu, stejným způsobem jako muži.
Liṅga se obvykle ukládá do stříbrné skříňky a nosí se kolem krku.
Vīraśaivové mají za úkol denně vykonávat obřady podobné těm, které
315. Pozn. ed.: Pro hinduismus jeden z nejdůležitějších obřadů vůbec, v rámci
něhož je chlapec rituálně zasvěcen do společenství takzvaných dvojzrozenců (dvija)
a oficiálně přijat do své kasty. Chlapci je poprvé navlečena posvátná šňůra odpovídající jeho společenskému postavení. Má se za to, že při tomto obřadu dochází
ke druhému zrození, ke zrození duchovnímu. K rituálu mají přístup jen tři vyšší
kasty. Obřady předepisují dharmasūtry a vysvětlují je gṛhyasūtry.
316. Pozn. ed.: Ṛg-veda 3. 62. 10: tat savitur vareṇyaṃ / bhargo devasya dhīmahi /
dhiyo yo naḥ pracodayāt. Na její začátek se tradičně přidává oṃ bhūr bhuvaḥ svaḥ, což
už ovšem není součástí samotného verše v gāyatrī metru. Gāyatrī-mantra je mantra
v gāyatrī metru; gāyatrī metrum má dvacet čtyři slabik, obvykle rozdělených do tří
řádků po osmi slabikách. Tuto původní ṛgvedskou gāyatrī-mantru v pozdější době
pod vlivem různých sektářských hnutí napodobuje celá řada dalších gāyatrī-manter.
Každý významný bůh hinduismu tak má svou vlastní gāyatrī-mantru, často v mnoha
variacích.
317. Pozn. ed.: Výše zmiňovaná posvátná šňůra (navlečená přes levé rameno a
volně visící k pravé straně trupu). Ortodoxní brāhmaṇové ji nosí neustále. Příslušníci
dalších dvou kast ji obvykle nosí jen při velmi důležitých ceremoniálních událostech,
kdy je příslušnost ke kastě důležitým kritériem. Na to, zda se posvátná šňůra nosí či
nenosí, má ale vliv i doba a lokalita.
318. Pozn. ed.: Tedy iniciační ceremonie (dīkṣā), po níž se člověku liṅga stává
ukazatelem na jeho pouti životem a jež přebírá kontrolu (svāyatta) nad jeho duší.
Filliozat & Filliozat (s. 76) ohledně nošení liṅgy poznamenávají, že tento zvyk
pravděpodobně liṅgāyaty předchází, jelikož na některých inskripcích jsou kālamu­
khové a pāśupatové označováni výrazem liṅgin – nositel liṅgy.
106
Bhandarkar: Śivaismus – kapitola 11.
za šerosvitu vykonávají brāhmaṇové.319 Mají při tom opakovat výše
uvedenou320 mantru a také Śiva-gāyatrī-mantru321. První dva řádky této
Śiva-gāyatrī-mantry jsou stejné jako u brāhmaṇské gāyatrī-mantry;
poslední řádek zní „tan naḥ śivaḥ pracodayāt“.322
Mantra, která se opakuje během svatebního obřadu, kdy ženich
uchopí nevěstu za ruku, je stejná jako u brāhmaṇů. Během obřadu,
kdy vystupuje ženich s nevěstou po sedmi schodech, se opakují stejné
mantry, které používají ṛgvedští brāhmaṇové. Vīraśaivové ale na rozdíl
od brāhmaṇů nevykonávají během svatebního obřadu rituál házení
pražené rýže do ohně. Jejich hlavním rituálem je rituál iṣṭaliṅga,
což je uctívání liṅgy, která se nosí na těle. Účast v chrámech a uctívání liṅgy v těchto chrámech nejsou pro ně v žádném případě nutné.
O tyto chrámy, ačkoliv jsou zasvěcené Śivovi, se moc nezajímají.
Mezi liṅgāyaty se traduje legenda, podle které Śiva nejprve stvořil Brahmadevu a pak mu přikázal, aby stvořil svět. Brahmadeva mu
odvětil, že neví jak. Nato Śiva stvořil svět sám, aby byl Brahmadevovi
vzorem. Tímto stvořením Śivy jsou právě ācāryové a pañcamové spolu
s jejich gotrami a śākhami. Skutečný význam této legendy spočívá
v tom, že liṅgāyatové si vybudovali systém, který soupeří s brāhmaṇským systémem. Blízká podobnost obou systémů tento náhled
potvrzuje.
319. Pozn. ed.: Přesněji při přechodech slunce z jednoho do druhého stavu;
v sanskrtu saṃdhyā – provádí je dvojzrozenci, a to ráno, v poledne a večer. Tuto pobožnost zpravidla doprovází recitace ṛgvedské čili brāhmaṇské gāyatrī-mantry.
320. Pozn. ed.: Bhandarkar má zřejmě na mysli „oṃ namaḥ śivāya“.
321. Pozn. ed.: Varianty gāyatrī-mantry k Śivovi: Liṅga-purāṇa 2. 48. 5: tatpuruṣāya vidmahe / vāgviśuddhāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt. Agni-purāṇa 317. 6/7:
tanmaheśāya vidmahe / mahādevāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt. Liṅga-purāṇa
2. 27. 265: tanmaheśāya vidmahe / vāgviśuddhāya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt.
Pāśupata-sūtra 4. 22–24, Liṅga-purāṇa 2. 27. 245 a 2. 48. 7 a Agni-purāṇa 322. 19:
tatpuruṣāya vidmahe / mahādevāya dhīmahi / tan no rudraḥ pracodayāt. Na začátek se
tradičně přidává oṃ. Zdroj: Digital Corpus of Sanskrit (DCS) <kjc-fs-cluster.kjc.uni-heidelberg.de/dcs/>.
322. Pozn. ed.: Podle Bhandarkara tedy zní takto: (oṃ) / tat savitur vareṇyaṃ /
bhargo devasya dhīmahi / tan naḥ śivaḥ pracodayāt.
12. Śivaismus v zemi Drāviḍů
V zemi Drāviḍů nebo Tamiḻů převládá śivaismus s bohatou a rozsáhlou vlastní literaturou, která čítá jedenáct sbírek. První tři sbírky
sestávají z 384 hymnů, jejichž obsahem jsou chvalozpěvy složené
velmi ctěným světcem Tiruñānasambandhou325. Jednotlivé hymny se
nazývají padigamy326 a skládají se z deseti strof, ke kterým se obvykle
přidává jedenáctá s autorovým jménem. Další tři sbírky složil Appar,
starší současník Sambandhy327, který z buddhismu nebo z jinismu
konvertoval k śivaismu. Sedmá sbírka pochází od oddaného brāhmaṇy
jménem Sundara328, který už patří k mladší generaci. Těchto sedm
knih nese název Devāram329 a bývají srovnávány s brāhmaṇskými
vedami. Podle těchto knih se při náboženských oslavách k uctívání
božstev zpívají chvalozpěvy jak z ved, tak z Devāramu. Tiruvāśagam330
325. Pozn. ed.: V tamilské transliteraci Tiruñāṉacampantar – vyslovujeme
zhruba jako „tiruňánasambandar“. Výslovnost „p“, „ṭ“. „t“, „c“ a „k“ v tamilštině
závisí na pozici těchto hlásek v daném slově. [Dle Zvelebila.]
326. Pozn. ed.: Respektive patikamy.
327. Pozn. ed.: Zkrácené jméno Tiruñānasambandhy.
328. Pozn. ed.: Sundara, Sundaramūrti, Sundarar nebo v tamilské transliteraci Cuntarar. Doba působení Cuntarara je podle Zvelebila (s. 91) asi 7­ 80–830.
Cuntarar vyslovujeme jako „sundarar“.
329. Pozn. ed.: Respektive Dēvāram (s přihlédnutím k tamilštině) nebo v ta­
milské transliteraci Tēvāram. Tamilština na rozdíl od sanskrtu rozeznává krátké „e“
a dlouhé „ē“. V sanskrtu se „e“ vyslovuje vždy dlouze, odpovídá tak tamilskému „ē“.
330. Pozn. ed.: Tiruvāśagam je sanskrtský přepis tamilského Tiruvācakam.
V tamilštině „c“ vyslovujeme mezi „s“ a „š“, tedy přibližně jako sanskrtské „ś“; „k“
mezi samohláskami vyslovujeme jako „g“. Tiruvācakam znamená „Posvátné velebení“; tiru v tamilštině hraje podobnou roli a má podobné významy jako v sanskrtu
śrī: krásné, úctyhodné, božské atd.
Editorské dodatky
Śivaistické upaniṣady
Studium vedských saṃhit, brāhmaṇ, nejstarších upaniṣadů a epické
literatury bylo již v Bhandarkarově době na vysoké úrovni. Autor
na základě studia této literatury erudovaně načrtnul hlavní body týkající se śivaismu a jeho dílo nemá ani z dnešního hlediska v této oblasti studia vážné nedostatky. Samozřejmě můžeme jednotlivé prvky
dále rozvíjet a dojít tak k dalším pozoruhodným a novým souvislostem, to je však již věc dalšího studia.
Je dobré vědět, že za upaniṣady se obecně považuje asi tucet nejstarších upaniṣadů. Mají nejvyšší status, a pokud se někdo na upani­
ṣady odvolává, má zpravidla na mysli právě tyto texty. Kromě těchto
nejstarších se však jako upaniṣad samo označuje zhruba dalších 200
textů. Většího věhlasu se dostalo kolekci 108 upaniṣadů, jejichž překlad je dostupný i na internetu.351
Nás zde zajímají śivaistické upaniṣady. Mezi ně se, kromě již zmiňované Śvetāśvatary a Atharvaśirasu, řadí celá řada dalších textů.352
351. Viz <www.celextel.org/108upanishads>.
352. Edice a překlad śivaistických upaniṣadů z Adyar Library (viz bibliografie:
Atharvaśiras-upaniṣad) obsahuje 15 upaniṣadů. Stručnější rozbor jejich obsahu uvádí
Archak. Swami Shivananda v 10. kapitole své knihy Lord Shiva and his Worship
některé śivaistické upaniṣady překládá. Toto dílo, které lze doporučit jako základní
knihu śivaismu pro duchovní aspiranty, je dostupné na internetu zdarma. Další překlady nacházíme u P. R. Ramachandra v rámci překladu většího počtu upaniṣadů
a jsou rovněž přístupné na internetu: <www.hinduwebsite.com/upanishadindex.asp>.
Také Aurobindo přeložil několik śivaistických upaniṣadů (publikováno v rámci
různých edic a pod různými názvy). Sanskrtský zdroj dalších śivaistických upaniṣadů
116
Editorské dodatky
Atharvaśiras-upaniṣad je mezi jinými upaniṣady uveden v Atharva-vedapariśiṣṭě 356 49. 4. 10. Atharva-veda-pariśiṣṭa představuje korpus 72 textů.
U některých z nich je patrný vliv rudra-śivaistických nauk a svědčí
o přeměně kultu Rudry v uctívání Śivy.357 Lubin na straně 85 píše,
že Liṅga-purāṇa358 1. 27 zmiňuje jakýsi mantrický text Atharvaśiras.
Dle úryvku v purāṇě, uvádí Lubin, ale nelze usoudit, jestli se jedná
o náš zmíněný upaniṣad. Pravděpodobnost, že tomu tak je, je ovšem
vysoká. Bouy totiž zmiňuje velkou podobnost obsahu tohoto upaniṣadu s Liṅga-purāṇou 2. 17–18,359 což Lubinově pozornosti uniklo.
Provázanost těchto textů je zřejmá. Nicméně musíme mít na zřeteli,
že mezi 1. – první, původní (pūrva) – a 2. – dodatkovou (uttara) – sekcí
purāṇ je zpravidla časová mezera.
Bouy se ve svých několika kritických studiích velmi pečlivě vě­nuje
pozdním upaniṣadům, jejich dataci, hledá jejich zdroje a historický
kontext. Pozdní upaniṣady jsou často kolekcemi různých textů nebo
i jejich předělávkami. Bouy již odhalil celou řadu „výpůjček“: například yoga upaniṣady – kromě obsahově vždy velmi krátké originální
verze – byly doslova sestavovány-doplňovány z různých nāthovských,
tantricko-śivaistických nebo i dalších textů a převedeny do přijatelných vedāntských „šatů“. Problematické tantrické pasáže či výrazy
byly jednoduše vynechány nebo nahrazeny vedāntskými. Například
mezi yoginy dobře známý Yogakuṇḍal(in)ī-upaniṣad má, jako obvykle,
starší i novější recenzi. Starší recenze, krátký text o pouhých sedmi
verších, je přibližně ze 14.–15. století.360 Novější, obsahující až 171
356. Jedná se o dodatkovou (pariśiṣṭa) literaturu, tj. takovou, která není součástí samotné Atharva-vedy. Obšírněji o této literatuře viz Gonda, Vedic Literature,
kapitola 6. 6 a Bisschop & Griffiths, úvod.
357. Bisschop & Griffiths. Atharva-veda-pariśiṣṭa 40 je pāśupatovský text.
358. Za dobu vzniku této purāṇy lze dle jednotlivých badatelů považovat 5. až
11. století [Rocher, s. 187–188].
359. Bouy, Matériaux…, s. 121. U dalšího pozdního śivaistického upaniṣadu,
Kālāgnirudry, poukazuje na Skanda-purāṇu.
360. Lakṣmīdhara, proslulý tantrik a autor ze 16. století patřící do školy śrīvidyā,
těchto sedm veršů cituje a komentuje [Bouy].
Editorské dodatky
117
veršů, pochází nejspíše až z poloviny 18. století.361 Svůj objem získala „vypůjčením“ množství veršů ze śivaisticko-nāthovských textů
Gorakṣa-śataka, Khecarīvidyā a Candrāvalokana.362 Proces „vykrádání“
byl podobný i u dalších yoga upaniṣadů jako Yogaśikhā (1. kapitola sestavena z nāthovských textů Yogasiddhāmṛta a Yogabīja), Yogacūḍāmaṇi
­(sestaven z Gorakṣa-śataky a Gorakṣa-paddhati) atd., uvádí Bouy. Možná
bychom tyto upaniṣady měli nazývat śivaistickými; jejich závislost na
nāthovských haṭha-yoga textech je totiž očividná.
Seznam a pořadí 15 śivaistických upaniṣadů dle The Śaiva-Upanishads
u Adyar Library:
1. Akṣamāl(ik)ā
2. Atharvaśikhā
3. Atharvaśiras
4. Kālāgnirudra
5. Kaivalya
6. Gaṇapati
7. Jābāli
8. Dakṣiṇāmūrti
9. Pañcabrahma
10. Bṛhajjābāla
11. Bhasmajābāla
12. Rudrahṛdaya
13. Rudrākṣajābāla
14. Śarabha
15. Śvetāśvatara
361. Tj. doba kompilace 108 upaniṣadů včetně Upaniṣadbrahmayoginových
komentářů.
362. Bouy, Les Nātha-Yogin…, s. 38–41 a 100–102. Ohledně díla Khecarīvidyā
viz také Mallinson, především (ale nejen) s. 10, kde poukazuje na to, že 49 veršů
Yogakuṇḍalī-upaniṣadu, které tvoří jeho celou druhou část, bylo převzato ze 64 veršů
první kapitoly Khecarīvidyi. Kompilátor-plagiátor upaniṣadu však vynechal tantrické
praktiky, odkazy na Śivu a Pārvatī a principy neslučitelné s vedāntou.
Editorské dodatky
119
v Himālayi navštíví žrece jménem Śvetāśvatara, a ten ho zasvěcuje do
paśupatismu.365 Purāṇy byly samozřejmě složeny později než staré
upaniṣady, stejně jako eposy, ale přenosem ústní tradice se do nich
mohly dostat informace, vyprávění a představy vzniklé velmi dávno;
nemůžeme samozřejmě vědět přesně, v jaké podobě. Shoda jména
v upaniṣadu a obou purāṇách může být čistě náhodná či dokonce účelově vytvořená, nemáme totiž žádný důkaz o historickém propojení
obou Śvetāśvatarů. Tato shoda jmen by nicméně mohla naznačovat,
že indická tradice oba Śvetāśvatary spojovala.
Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, zda lze na základě od­
kazu na atyāśramu366 nebo na základě některých pasáží Śvetāśvataraupaniṣadu připomínajících slova Pāśupata-sūtry spojovat Śvetāśvataraupaniṣad s pāśupaty.
Je tím, kdo je na kuṣāṇských mincích, Śiva?
Celá řada indologických monografií – a rovněž katalogy profesi­
onálních numizmatiků – berou dodnes Śivovo vyobrazení na kuṣāṇ­
ských mincích jako zavedený fakt. Podoba Śivy s býkem Nandinem,
trojzubcem a dalšími atributy na těchto mincích by tak byla nejstarší
dochovanou ikonografickou památkou Śivy s těmito atributy.
365. V obou purāṇách čteme, že Śvetāśvatara si své tělo maže popelem atd.,
v popisu se tedy objevují typické znaky pāśupatů. Dále se dozvídáme, že Śvetāśvatara
byl hlavou klášterního centra (āśrama) v Dharmavaně, v Himālayi na břehu Gaṅgy.
Śvetāśvatara se objevuje i v dalších purāṇách. [Podle Hary, s. 141–145.]
366. Ve Śvetāśvatara-upaniṣadu 6. 21 protagonista upaniṣadu Śvetāśvatara prohlašuje, že tuto nauku hlásá pro atyāśraminy, čímž by mohl odkazovat na ty, kteří složili atyāśramavratu – speciální iniciační pāśupatovský slib (vrata) –, kterým se vzdávají (a tak překračují: ati-) kastovní rozdělení (varṇāśrama) společnosti. [Sanderson,
The Lākulas, s. 158.] Pro náboženskou cestu (mārga) těch, kteří tento slib skládali, se
pak vžilo označení atimārga, což představuje cestu, která jde dál či překračuje (ati-)
běžné společenské normy. Hara na straně 145 poznamenává, že atyāśrama je podle
všeho totéž co antyāśrama ve zmiňovaných purāṇách: Kūrma-purāṇa 1. 14. 39 a Saurapurāṇa 27. 28. Nicméně význam předpony anti- se od předpony ati- liší; anti- znamená blízko, v přítomosti, před a ati- znamená přes, za, mimořádně.
122
Editorské dodatky
Kāpālikové
Kāpālikové představují bezesporu nejextrémnější ze všech forem
śivaismu. Kāpālikové jsou předobrazem děsivých tantrických kultů,
jejichž popis se nám dochoval.
Sanderson poznamenává, že v Netra-tantře vysávají bohyně posedlosti yoginī a śākinī život ze svých obětí a vcucávají ho do sebe,
protože se jedná o obětinu pro jejich velkého strašlivého božského
pána, Mahābhairavu, jenž sídlí v jejich srdcích. V Jayadratha-yāmale
imitují tuto extrakci (ākarṣaṇa) uctívači boha Bhairavy a bohyně Kālī.
V Mālatīmādhavě je tento extrahovaný „nektar“ silou umožňující magický let Kapālakuṇḍaly.375
Fakt, že velký buddhistický myslitel Dharmakīrti (asi 600–660)
útočí na tantrický způsob zasvěcování śivaistů, nám dokazuje, že
v 7. století byl tantrický śivaismus se svými obskurními rituály již
delší dobu rozšířen. Také to dosvědčuje, že existovaly texty zvané
mantrakalpy, díla popisující rituální kulty, užívající specifické mantry,
uctívání a obětování, k jejichž provádění bylo nutno zabíjet, krást
a sexuálně obcovat. Jako příklad uvádí Dharmakīrti literární díla
zvaná ḍākinītantry a bhaginītantry. Komentátor Dharmakīrtiho, Kar­
ṇakagomin, ḍākinītantry dává do souvislosti s kultem zabíjení. Podle
ḍākinītanter se na vraha během zabíjení přenáší jakási mantrická síla.
Kambukinītantry spojuje Karṇakagomin s krádežemi a bhaginītantry
se skupinovými sexuálními excesy.376 Ve všech případech se takovým
konáním přenášejí na adepta jakési síly.
Je známo, že kāpālikové praktikovali śava-sādhanu, tedy rituál, kdy
adept sedí na hrudi ležící mrtvoly. Tato yogická praxe se dochovala dodnes u tantrické skupiny aghorīů. Někdy je její součástí dokonce i požití
trochy masa z mrtvoly.377 Po Lorenzenovi, jehož průlomová práce
375. Sanderson, Purity…, pozn. č. 89.
376. Celý odstavec podle Sandersona, History…, s. 10–12.
377. Hledej na internetu: aghori eating flesh video.
Editorské dodatky
129
V předešlém editorském dodatku již bylo uvedeno, že kāpālikové
prováděli śava-sādhanu, rituální praxi s mrtvolou nebo na mrtvole,
kterou v určitých případech mohla doprovázet soulož. Každopádně
ritualizace sexu ještě zdaleka nemusí nic vypovídat o „tantričnosti“
dané školy. Standardně se totiž pod tantrickým vlivem na jakoukoliv
školu považuje absorbování śaktických vlivů, jakým je uctívání různých śakti a bohyň. Z hlediska tohoto kritéria lākulové a kāpālikové
tantrické školy nejsou.392 Nicméně o kāpālicích víme, že uctívali hrůzostrašnou podobu Bohyně. Proto je dost nesnadné jednoznačně
kategorizovat tyto dvě školy.
Náboženský extremismus, překračování tabu a napodobování
smrti post-pañcārthiků, tedy škol lākula a kāpālika (respektive kālamukha a somasiddhānta), se postupně staly doprovodnými jevy i v případě
některých dalších škol a své místo si našly i v tantrickém buddhismu
(viz následující dodatek).
Svědectví o mantramārze, pozdější fázi śivaismu, kterou Mā­dhava
a další autoři nazývají školou śaiva a která nám zanechala obsáhlou
literaturu zvanou āgamy (v době Bhandarkara nedostupnou), máme
od 5. stol. n. l. Mantramārga se od 7. století těšila široké podpoře králů. Šlo jí kromě vykoupení i o získání nadpřirozených sil a o světské
potěšení. Mantramārga na rozdíl od atimārgy do svých řad nepřipouštěla pouze muže askety-brāhmaṇy, ale i hospodáře, a to teoreticky
ze všech kast, a dokonce i ženy. Konzervativnější a rozšířenější větev
mantramārgy však členy nižších kast, kteří pili alkoholické či jiné
omamné nápoje, do svých řad nevpouštěla.
Pro mantramārgu je velmi specifické, že naprosto věří v posvátnou sílu samotného rituálního zasvěcení, bez něhož nelze po smrti
392. Zopakujme si, co jsme si již poznamenali v předešlém editorském dodatku, že významy slov „tantrické“ a „tantrismus“ jsou z odborného hlediska velmi
nejednoznačné. Možná by bylo nejlepší se těmto výrazům vůbec vyhýbat a nepoužívat je. Laická veřejnost to má „jednodušší“; tyto výrazy bude automaticky spojovat se sexuálními rituály. To je ale chybná interpretace. Známe tantrické školy, které
vyznávaly tuhý asketismus, jejich duchovní praxe i nauka je přesto ryze tantrická.
132
Editorské dodatky
je patrné, že někteří buddhisté tyto nové nauky zpočátku odmítali a
označovali je za cizí, ale postupně došlo k jejich samovolnému přijetí a asimilaci, a v pozdějších textech se s nimi setkáváme už v přetvořené podobě, kterou získaly v důsledku aplikace buddhis­tických
principů. Časem dochází k přeměně extrémních yogických postupů
a sexuálních či magicko-erotických technik398 v symbolické vizualizační meditační techniky. V klášterní tradici indického tantrického
buddhismu a posléze i tibetského buddhismu je takové čistě symbolické praktikování těchto technik určující, ačkoliv určité indicie ukazují, že praxe lamů v západních zemích dodnes zahrnuje neveřejnou
tajnou tradici sexuálních ezoterních rituálů.
Jedním ze specifických prvků, které přejal tantrický buddhismus
ze śivaismu, je precizně propracovaný iniciační proces prováděný
pomocí maṇḍaly, tedy duchovního prostředku, který si lidé v současnosti spojují spíše s tibetskou tradicí nežli se śivaismem. Struktura
buddhis­tických a někdejších śivaistických maṇḍal, technika jejich přípravy, včetně mnoha detailů (například typ použitého prášku, kterým se vysypávají), jejich účel a vlastní mystická praxe se sobě velmi
podobají. U śivaistů techniky provádění rituálů pomocí maṇḍal, zdá
se, zanikly, u buddhistů však do dnešních dnů přežily – prošly detailním rozpracováním, byly propojeny s vlastními buddhistickými božstvy a doplněny o další obřadní buddhistické prvky.
Kaśmīrský śivaismus
Kaśmīrský śivaismus je dnes ze všech śivaistických škol nejsoustavněji probádanou oblastí. Vděčíme za to jednak rozsáhlé původní
dochované literatuře, a jednak velkému zájmů badatelů na prestižních univerzitách, kteří rok co rok připravují další a další publikace.
398. Dobrý přehled buddhistických textů, kde se tyto prvky objevují, přináší Shaw ve své Yakṣinī sādhaně, s. 265–296. Jedná se o 11. kapitolu ve sborníku
Humes & McDermott (eds.).
Maheśvara a Umā (Śiva a Śakti). Pālský kamenný reliéf, 11. století, National Museum, New Delhi.
Foto Jan Strnad.
▴ Rub kuṣāṇského zlatého dináru Vasudevy I. přibliž­
ně z počátku 3. stol. n. l. Údajný Śiva zde má zřetelně
tři hlavy (čtvrtá možná odvrácená), stojí před býkem
a v ruce drží trojzubec. Ve druhé ruce drží nejasný
předmět, v němž někteří badatelé vidí diadém, jiní
hromoklín (vajra) a další dokonce oboustranný malý
bubínek (ḍamarū). Ale jak vyplývá z další mince, spí­
še se jedná o oprátku (pāśa). Pod tímto předmětem
je zkomolený řecký nápis οϸηο, správně má být οηϸο
(ΟΗϷΟ), v přepisu oēsho (česky „oéšo“), v literatuře
někdy uváděno jako wēsho, který avšak podle všeho
neodkazuje na Śivu, ale na zoroastrijského boha vě­
tru Vayua. Na protější straně postavy je znak pečeti.
▴ Rub kuṣāṇského zlatého dináru Vasudevy II. někdy
z přelomu 3. a 4. stol. n. l. s údajným Śivou, který stojí
se ztopořeným penisem (ten zde už není vidět, je
však zřetelný na podobných mincích). Nápis οηϸο
(ΟΗϷΟ) je jméno znázorňovaného božstva.
Reprodukce obou mincí Classical Numismatic Group,
Inc., <www.cngcoins.com>.
◂ Kuṣāṇský zlatý dinár a měděná mince z počátku 2. stol. n. l.
Na lícní straně panovník Vima Kadphises (přelom 1. a 2. století). Mince Vimy Kadphisa jsou známé tím, že na
rubu všech svých mincí znázorňuje božstvo, v němž mnozí badatelé vidí Śivu. Na zlaté minci Vima Kadphises
sedí na vypolštářovaném trůnu s nohama spočívajícíma na podnožce. V pravé ruce drží vavřínovou větev.
Po pravé ruce vedle trůnu má (Héraklovu/Herkulovu) hůl, vedle levého lokte pečeť. Na měděné minci Vima
Kadphises stojí a obětuje na ohňovém oltáři (pod rukou vedle trojzubce), trojzubec je vedle oltáře. Na opačné
straně je hůl a pečeť. Popisek (s proměnlivou čitelností na podobných mincích) psaný řeckým písmem („Ϲ“
je srpkovitá sigma; písmeno podobající se „h“ je éta – Η/η; éta a omega jsou minuskulní) praví: ΒΑϹΙΛΕΥϹ
ΒΑϹΙΛΕωΝ ϹωΤηΡ ΜΕΓΑϹ ΟΟηΜΟ ΚΑΔΦΙCηϹ. V přepisu: Basileus basileōn sōtēr megas Ooēmo Kadphisēs.
Český překlad: Král králů, veliký osvoboditel, Vima Kadphises.
Na rubu mince je údajný Śiva s náboženskými znaky trojzubce a býka (sice klíčovými atributy Śivy, nicméně
až z pozdější fáze śivaismu). Symbol nad zádí býka je buddhistický znak tří klenotů (triratna), který je známý
již ze stūpy v Sāñcī z 1. stol. př. n. l. Božstvo má nejspíše tři hlavy (nebo čtyři, se čtvrtou odvrácenou). Dále má
ztopořený penis, který na většině podobných mincí vlivem užívání už není moc dobře viditelný (na zde uve­
dené měděné minci je to spíše výjimka). Přes tento ithyfalický symbol, jenž je velmi pravděpodobně atributem
indického původu, znázorněné božstvo vykazuje synkretický charakter gandhārské kultury. Podle relativně
nedávných výzkumů je tato postava nejspíše zoroastrijský bůh větru Vayu (vedský Vāyu), kterého Kuṣāṇci,
vedle dalších zoroastrijských bohů, uctívali. (Viz související editorův dodatek.) Prákrtský popisek psaný pís­
mem kharoṣṭhī praví (přepis): maharajasa rajadirajasa sarvaloga iśvarasa mahiśvarasa Hima Kaṭhphiśasa tradata
(písmo kharoṣṭhī nerozlišuje mezi krátkou a dlouhou samohláskou). Český překlad: Veliký král, král králů, pán
celého světa, pán země, Vima Kadphises, ochránce. Někteří badatelé (včetně Bhandarkara) termín mahīśvara
(„pán/vládce země“) ztotožňují s termínem maheśvara („velký pán“, jako jméno Śivy je však známo až z poz­
dější doby), viz pozn. č. 146.
Reprodukce zlaté mince Classical Numismatic Group, Inc., <www.cngcoins.com>.
Reprodukce měděné mince Jan Lingen: Oriental Coins Database, <www.zeno.ru>.
Čtyřruký zbožštěný Lakulīśa (uprostřed) typicky držící svou hůl a obklopený svými (zde) šesti žáky. Śiśireśvarův
chrám, Bhuvaneśvar (Bhubaneswar), Orissa (Odisha), 8. století. Foto Richard Mag.
Śiva Bhairava. Bhairava má různé ikonografické podoby. Zde znázorněný idol vykazuje rysy primitivních kultů
odvozených od původních domorodých kmenů, z nichž śivaismus do sebe absorboval četné „divoké“ prvky.
Poblíž svatyně Kārttika svāmīho (Kartikswami), Rudraprayāg, Uttarākhaṇḍ. Foto Mirko Tikalsky.
Liṅgodbhava – aspekt Śivy, kdy je Śiva znázorněn uvnitř liṅgy. Monumentální Airāvateśvarův chrám, cōḻská
architektura, 12. století, Dārāsuram (Dharasuram), Tamiḻnāḍu. Airāvata je mytický slon, který podle legendy
na místě chrámu hledal útočiště v Śivovi. Nahoře na liṅze je Brahmā v podobě labutě, dole na liṅze je Viṣṇu
v podobě kance. Podle purāṇského příběhu ani jeden z nich nedokázal najít ani začátek ani konec kosmické
liṅgy, symbol Śivovy božské podstaty. Po obou stranách liṅgy ve výklencích jsou postavy Brahmy a Viṣṇua, kteří
se liṅze a Śivovi klaní. Všimněme si také yogického symbolu v podobě slunce a měsíce nahoře na nástěnné
malbě; liṅga samotná je ezoterně suṣumnā nāḍī, slunce a měsíc představují dvě vedlejší nāḍī, sluneční a měsíční
yogický kanál jemného (metafyzického) těla. Foto Rasa Ravi.
Rituální uctívání śivaliṅgy a momenty ze śivaistických příběhů. Nāyakská stropní malba (pozdní 17. století) v okruhu
Naṭarājova chrámu, Cidāmbaram (Chidambaram), Tamiḻnāḍu. Foto Rasa Ravi.
Posvátná śivaliṅga jako hlavní objekt uctívání. Z obou stran svatyně stojí ochránci vstupu, dvārapālové. Ellora,
Mahārāṣṭra, 7.–9. století. Foto Jan Strnad.
Naṭarāja, Śiva jako „král tance“. Pozdní cōḻský bronz z jižní Indie, 12. století, National Museum, New Delhi.
Foto Jan Strnad.
Lakulīśa se ztopořeným penisem a holí obklopený svými čtyřmi žáky a dvěma nebeskými bytostmi. Chrámový
komplex Jāgeśvara (Jageshwar), 9.–10. století, Uttarākhaṇḍ. Foto Mirko Tikalsky.
Paraśurāmeśvarův chrám, v popředí stylizovaná liṅga, Bhuvaneśvar (Bhubaneswar), Orissa (Odisha), 7. století.
Foto Richard Mag.
Oddaní se klaní Śivovi (se srpkem měsíce) a Pārvatī. Jedna z několika velkých nástěnných maleb na nádvoří
velkolepého Bṛhadīśvarova chrámu, Thañjāvūr (Tanjore), Tamiḻnāḍu. Bṛhadīśvara („Velký pán“) je jméno Śivy.
Foto Rasa Ravi.
Tančící Śiva Naṭarāja. Velkoplošná (3,5 m × 2,5 m) nástěnná malba původně ze 16. století u vstupu do Mahā­
devova chrámu, Ettumanūr, Kerala. Mahādeva, „velký bůh“, je jméno Śivy. Foto Rasa Ravi.
Editorem použitá literatura
s komentářem
V závorce uvádím původního nakladatele a rok prvního vydání nebo i údaje o obsahově změněných edicích, jsou-li mi známy a liší-li se od publikace, kterou jsem měl
k dispozici. Bibliografické údaje děl, která byla použita jen minimálně, respektive je
na ně pouze odkazováno, uvádím v editorských poznámkách pod čarou.
Rád bych zde vyslovil poděkování Emanuelovi Chánovi, který mi méně dostupné
publikace opatřoval z německých knihoven.
Acharya, Diwakar, The Saṃskāravidhi: A Manual on the Transformatory Rite of the
Lakulīśa-Pāśupatas, in: Goodall & Padoux (eds.), pp. 27–48.
Acri, Andrea, The Vaimala Sect of the Pāśupatas – New Data from Old Javanese Sources,
in: Tantric Studies 1 (2008), Centre for Tantric Studies, University of Ham­burg,
Hamburg, pp. 193–208.
Aiyangar, S. Krishnaswami, Some Contributions of South India to Indian Culture,
Uni­ver­sity of Calcutta, 1923. (Navzdory rané době vzniku je dobře strukturovaný text tohoto díla stále hodnotným zdrojem informací o historii jižní
Indie a śivaistických směrech působících v této části světa.)
Alper, Harvey P. (ed.), Understanding Mantras, (State University of New York Press,
Albany, 1989) Motilal Banarsidass, Delhi, 2002. [Akademický sborník.]
(Ačkoliv to není kniha o śivaismu, v Alperově The Working Bibliography for
the Study of Mantras, pp. 327–443, nalezneme mnoho užitečných a cenných
odkazů na kvalitní zdroje pro studium celého spektra hinduismu. Pro studium kaśmīrského śivaismu je přínosná i jeho Mantra According to Kṣema­
rāja’s Śivasūtravimarśinī, pp. 249–294.)
Archak, K. B., Upaniṣads and Śaivism, Sundeep Prakashan, Delhi, 2002. (Kratší
studie śivaistických upaniṣadů podle Adyar Library. Do hlubší kritické analýzy se nepouští.)
Editorem použitá literatura s komentářem
137
Atharvaśiras-upaniṣad. (Sanskrtský text včetně komentáře Upaniṣadbrahmayogina:
Mahadeva Sastri, The Śaiva-Upanishads, Adyar Library, Madras, 1925.
Anglický překlad: Srinivasa Ayyangar, Śaiva Upaniṣads, tamtéž, 1953.
Ayyan­gar občas do překladu upaniṣadů bez upozornění vkládá myšlenky
z komentáře Upaniṣadbrahmayogina. Komentátor Upaniṣadbrahmayogin
působil kolem roku 1750.)
Bakker, Hans, Somaśarman, Somavaṃśa and Somasiddhānta – A Pāśupata tradition
in seventh-century Dakṣiṇa Kosala, in: Tsuchida & Wezler (eds.), pp. 1–19.
(Pod­nětné poznámky ke studiu školy pāśupata.)
Barthakuria, Apurba Chandra, The Kāpālikas – A Critical Study of the Religion,
Philo­sophy, and Literature of a Tantric Sect, Sanskrit Pustak Bhandar, Calcutta,
1984. (Kratší dílo o 60 stranách, které však úrovně Lorenzenova díla nedosahuje. Kritickou studií podle západních měřítek bychom Barthakuriovo
dílo, přes všechen jeho přínos, nejspíše nenazvali.)
Basawanal, S. S., & K. R. Srinivasa Iyengar, Musings of Basava – A Free Rendering
with a Biographical and Critical Introduction, Mangalore, 1940.
Ben-Herut, Gil, Literary Genres and Textual Representations of Early Vīraśaiva History:
Reviziting Ekānta Rāmayya’s Self-Beheading, International Journal of Hindu
Studies 16/2012, pp. 129–187.
Bhattacharji, Sukumari, The Indian Theogony – A Comparative Study of Indian Mytho­
logy from the Vedas to the Purāṇas, Cambridge University Press, London, 1970.
(Bohatý zdroj informací o indických božstvech.)
Bhattacharya, Brajamadhava, Śaivism and the Fallic World, 2 vols., (Oxford, 1975)
Munshiram Manoharlal, Delhi, 1993. (Autor byl již v raném mládí zasvěcen do tantrických tradic. Ve dvou svazcích objemného díla se zabývá celou
řadou témat. Intenzivně rozebírá kulty jiných kultur a hledá jejich styčné
plochy se śivaismem. Rozebírá svět jednotlivých śivaistických škol. Jeho dílo
je hlubokou sondou do mytologie.)
Bhattacharyya, Narendra Nath, History of the Tantric Religion, Manohar, Delhi,
(1982, rev. ed. 1999) 2005. (Kniha obsahuje celou řadu zajímavých témat.
Na některých místech se zabývá školami pāśupata, kāpālika, kālamukha, vīraśaiva, kaśmīrským śivaismem, tantrickým śivaismem jižní Indie, nāthy atd.)
[Připravuje se dvoudílný překlad této knihy do češtiny: Siddhaika, Plzeň.]
_____ Tantrābhidhāna – A Tantric Lexicon, Manohar, Delhi, 2002.
Bisschop, Peter, The Sūtrapāṭha of the Pāśupatasūtra, Indo-Iranian Journal 49/2006,
pp. 1–21. (Edice některých sūter díla.)
_____ & Arlo Griffiths, The Pāśupata Observance (Atharvavedapariśiṣṭa 40), IndoIranian Journal 46/2003, pp. 315–348. (Přináší sanskrtskou edici a překlad
pāśupatovského textu Atharva-veda-pariśiṣṭa 40 spolu s obsáhlým poznámkovým aparátem.)
138
Editorem použitá literatura s komentářem
_____ & Arlo Griffiths, The Practice involving the Ucchuṣmas (Atharvavedapariśiṣṭa
36), in: Thomas Oberlies (ed.), Studien zur Indologie und Iranistik 24/2007,
Hempen, Bremen, pp. 1–46. (Kritická studie pāśupatovského textu, který
je svědkem prolínání atharvavedského ritualismu se śivaistickou atimārgou.
Obsahuje sanskrtskou edici a překlad textu Atharva-veda-pariśiṣṭa 36 spolu
s obsáhlým poznámkovým aparátem.)
Böhtlingk, Otto von, Sanskrit-Wörterbuch in kürzerer Fassung, 7 Theile, St. Peters­
burg, 1879–89. (Kratší verze „velkého slovníku“, obsahuje mnohé dodatky.
Je znám jako „malý petrohradský slovník“ – Kleines Petersburger Wörterbuch.
Slovník je díky univerzitě v Kolíně nad Rýnem dostupný elektronicky.)
_____ & Rudolph von Roth, Sanskrit-Wörterbuch, 7 Theile, St. Petersburg, 1855–75.
(Tzv. Grosses Petersburger Wörterbuch – velký petrohradský sanskrtsko-německý slovník. Je dosud nejobsáhlejším sanskrtským slovníkem a na rozdíl
od anglického slovníku Monier-Williamse obsahuje četné citace z literatury. Oba slovníky, Böhtlingkův i Monier-Williamsův, jsou kromě výkladu terminologie rovněž cenným zdrojem základních poznatků o bozích
a obecné hinduistické literatuře, ačkoliv už jen v malé míře technického pojmosloví tantrismu a souvisejících škol, jejichž studium v době vzniku těchto
slovníků bylo ještě teprve v začátcích. Slovník je díky univerzitě v Kolíně nad
Rýnem dostupný elektronicky.)
Bouy, Christian, Matériaux pour servir aux études upaniṣadiques (1), Journal Asia­
tique 278/1–2, Paris, 1990, pp. 71–134. (Bouy se v tomto a dvou následujících článcích zabývá vždy určitým okruhem pozdních upaniṣadů, které
datuje a pro které nachází jejich prameny. Typický postup vzniku pozdních
upaniṣadů byl následující: původně originální, ale krátký, upaniṣad severní
recenze je jihoindickými brāhmaṇy vedāntských kruhů podstatně rozšířen
o části „vypůjčené“ literatury. Bouyova analýza textů je příkladná.)
_____ Les Nātha-yogin et les Upaniṣads, De Boccard, Paris, 1994. (Klíčová publikace
z hlediska historického rámce, datace a pramenů obsahu yoga upaniṣadů.
Bouy na základě analýzy velkého počtu textů jako první prokázal, že tyto
upaniṣady vznikly jako předělávky z řady jiných textů, často z textů śivaistických nāthů, tvůrců haṭha-yogy, tantrických a dalších pramenů. Ty byly přizpůsobeny vedāntě vynecháním a pozměněním obskurních částí yogických
a śivaistických nauk.)
Brighenti, Francesco, Śakti Cult in Orissa, D. K. Printworld, New Delhi, 2001.
(Velkoformátová publikace s bohatou obrazovou přílohou. Dílo obsahuje
četné exkurzy do śivaismu, do různých tantrických kultů, do světa kāpāliků
a pāśupatů atd.)
_____ Tradition of Human Sacrifice in Ancient and Tribal India and their Relation to
Śāktism, in: Humes & McDermott (eds.), pp. 63–101.
Editorem použitá literatura s komentářem
139
Brunner, Hélène, Jñāna and Kriyā – Relation between Theory and Practice in the
Śaivāgamas, in: Goudriaan (ed.), pp. 1–60.
_____ Mysticism in the Śaivāgamas, in: Sundararajan & Mukerji (eds.), pp. 186–208.
Carpenter, David, The Mastery of Speech – Canonicity and Control in the Vedas, in:
Laurie L. Patton (ed.), Authority, Anxiety, and Canon – Essays in Vedic Inter­
pretation, State University of New York Press, Albany, 1994, pp. 19–34. (O způsobu vedské recitace a její rituální kontroly.)
Chakraborti, Haripada (tr.), Pāśupata Sūtram with Pañchārtha-Bhāṣya of Kauṇḍinya,
Academic Publishers, Calcutta, 1970. [Autor v celé knize užívá nesprávnou
transliteraci „c/ch“ – správně Pañcārtha.] (Základní dílo pāśupatů s komentářem. Kniha obsahuje padesátistránkový úvod a pětadvacet stran dodatků,
v nichž se dotýká nejstarších dějin śivaismu. Chakraborti při překladu
vycházel z jediného manuskriptu a nebral v úvahu novější stav znalostí o paśupatismu, což ho vedlo k mnoha chybným interpretacím, které kritizuje
a důsledně koriguje Hara.)
Chakravarti, Mahadev, The Concept of Rudra-Śiva Through the Ages, Motilal Banar­
sidass, Delhi, 1986. (Dílo lze použít jako podrobnější dodatek k Bhandar­
karově dílu.)
Chakravarti, Pulinbihari, Origin and Development of the Sāṃkhya System of Thought,
(Calcutta, 1951) Oriental Books Reprint Corporation, Delhi, 1975.
Chatterji, Jagadish Chandra, Kashmir Shaivism, (KSTS no. 2, Srinagar, 1914)
State University of New York Press, Albany, 1986. (První obsáhlé dílo o kaś­
mīrském śivaismu. Vyšlo jako druhý díl řady Kashmir Series of Texts and Studies,
v níž představuje spíše zvláštnost: je studií v angličtině, a nikoliv edicí sanskrtského textu.)
Clark, Matthew, The Daśanāmī-Saṃnyāsīs – The Integration of Ascetic Lineages into
an Order, Brill, Leiden, 2006.
Collected Works of Sir R. G. Bhandarkar, vols. 1–4, Bhandarkar Oriental Research
Institute, Poona, 1927–1933. (Čtvrtý svazek obsahuje mimo jiné i reedici
překládaného díla.)
Cowell, E. B., & A. E. Gough (tr.), The Sarva-Darśana-Saṃgraha or Review of the
Different Systems of Hindu Philosophy by Mádhava Áchárya, London, 1882.
Cutler, Norman J., Songs of Experience – The Poetics of Tamil Devotion, Indiana Uni­
versity Press, Bloomington and Indianapolis, 1987.
McDaniel, June, Sitting on the Corpse’s Chest – The Tantric Ritual of Śava sādhana and its
Variations in Modern Bengal, in: Humes & McDermott (eds.), pp. 103–135.
Das, Rahul Peter, On the Subtle Art of Interpreting, Journal of the American
Oriental Society, vol. 111, no. 4, 1991, pp. 737–767. (Das se jako málokterý
z badatelů nebojí své kolegy ostřeji kritizovat; jeho logika je neúprosná.
140
Editorem použitá literatura s komentářem
V článku se dotýká mnoha témat a na příkladech ukazuje, z jak nejasných
dat někteří badatelé odvozují své teorie. Článek obsahuje důležitý rozbor
slov kapāla/kapālin a problematiky týkající se páté hlavy Brahmy, kterou mu
uťal Śiva; rovněž poukazuje na Lorenzenovy chyby.)
Dasgupta, Surendranath, A History of Indian Philosophy, vol. 5 – Southern Schools
of Śaivism, (Cambridge, 1922) Motilal Banarsidass, Delhi, 1991. (Zabývá se
celou řadou témat, která jsou v Bhandarkarově díle naznačena. Ke studiu
śivaismu je i dnes přínosným doplňkem.)
Dehejia, Vidya, Yoginī Cult and Temples – A Tantric Tradition, National Museum,
Delhi, 1986. (Velkoformátová publikace s množstvím obrazových příloh.
Kult yoginī je prostřednictvím tantrismu coby pojítka provázán se śivaistickými školami, především s kaula školou legendárního Matsyendranātha.)
Desai, S. G., A Critical Study of the Later Upaniṣads, Bharatiya Vidya Bhavan, Mumbai,
1996. (Podle západních kritérií bychom toto dílo kritickou studií sice asi
nenazvali – autor se v něm ani nepokouší o vědecké datování a rozlišení
různých recenzí jednotlivých upaniṣadů –, nicméně obsahuje celou řadu užitečných informací. Autor systematicky a pečlivě zpracoval obsahy těchto upaniṣadů podle různých kritérií: učitelé a mudrci, nauky, hlavní i vedlejší božstva, náboženské školy, způsoby uctívání, mantry, bhakti, yoga, vedānta atd.)
Dyczkowski, Mark S. G., The Canon of the Śaivāgama and the Kubjikā Tantras of the
Western Kaula Tradition, (State University of New York Press, Albany, 1988)
Motilal Banarsidass, Delhi, 1989.
_____ (tr.), The Stanzas on Vibration – The Spandakārikā with Four Commentaries: the
Spandasaṃdoha by Kṣemarāja, the Spandavṛtti by Kallaṭabhaṭṭa, the Spandavivṛti
by Rājānaka Rāma and the Spandapradīpikā by Bhagavadutpala, State University
of New York Press, Albany, 1992.
_____ (tr.), The Aphorisms of Śiva – The Śivasūtras with Bhāskara’s Commentary, the
Vārttika, (State University of New York Press, Albany, 1992) Indica Books,
Varanasi, (1998) 2007.
Eggeling, Julius (tr.), The Satapatha-Brâhmana According to the Text of the Mâdhyan­
dina School, Sacred Books of the East, in 5 vols.: 12, 26, 24, 37, 47, Oxford,
London, 1882, 1885, 1894, 1897, 1900.
English, Elisabeth, Vajrayoginī – Her Visualizations, Rituals, and Forms – A Study of
the Cult of Vajrayoginī in India, Wisdom Publications, Boston, 2002. (Sādhana
tantrické bohyně Vajrayoginī/Vajravārāhī je dobrým příkladem přebírání
śivaistických tantrických technik a ritualismu buddhisty.)
Filliozat, Pierre-Sylvain (ed. & tr.), The Tantra of Svayaṃbhū, vidyāpāda, with the
Commentary of Sadyojyoti, (původní fr. edice Le Tantra de Svayaṃbhū, Geneve,
1991) Kalāmūlaśāstra Series 13, Indira Gandhi National Centre for the Arts,
Delhi, 1994.
Editorem použitá literatura s komentářem
141
Filliozat, Vasundhara, & Pierre-Sylvain Filliozat, Kālāmukha Temples of
Karnataka – Art and Cultural Legacy, Indira Gandhi National Centre for the
Arts, Delhi, 2012.
Flood, Gavin D., Body and Cosmology in Kashmir Śaivism, Mellen Research University
Press, San Francisco, 1993. (Flood má velký talent podávat filozoficky
často velmi složitá témata jednodušeji a srozumitelněji než jeho kolegové.
Kniha je čtivá a současně precizní po odborné stránce. Jako dodatek obsahuje překlad krátkého sanskrtského hymnu Dehasthadevatācakra-stotra, připisovaného Abhinavaguptovi.)
Gnoli, Raniero (tr.), Śivadṛṣṭi by Somānanda, East and West, Vol. 8, Roma, 1957,
pp. 16–22. (Anglický překlad první kapitoly Śivadṛṣṭi, prvotního díla kaśmīrského śivaismu a jeho školy pratyabhijñā.)
_____ (tr.), Vāc – Il secondo capitolo della Śivadṛṣṭi di Somānanda, Rivista degli Studi
Orientali 34, Roma, 1959, pp. 55–75. (Italský překlad 2. kapitoly Śivadṛṣṭi.)
_____ (tr.), Testi dello Śivaismo – Pāśupata Sūtra, Śiva Sūtra di Vasugupta, Spanda
Kārikā di Vasugupta con il commento di Kallaṭa, Enciclopedia di autori classici
vol. 71, Boringhieri, Torino, 1962. (Italský překlad tří śivaistických textů.)
_____ (tr.), Abhinavagupta – Luce dei Tantra – Tantrāloka, (nové opravené vydání Luce
delle Sacre Scritture, UTET, 1972) Adelphi, Milano, 1999. (Dosud jediný
kompletní překlad objemné Tantrāloky do evropského jazyka.)
_____ (tr.), Mālinīvijayottaratantra, capp. 1–6, 8–9, 11, in: Gnoli, Luce dei Tantra,
pp. 645–689. (Překlad některých kapitol z důležité tantry kaśmīrské školy
trika. Je přidán za překlad Tantrāloky. Podle slov Abhinavagupty samotného
je jeho Tantrāloka jen rozvinutím této klíčové tantry.)
Gonda, Jan, Vedic Literature (Saṃhitās and Brāhmaṇas), Otto Harrassowitz, Wies­
baden, 1975.
_____ Medieval Religious Literature in Sanskrit, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977.
(V kapitolách 10 až 13 se věnuje śivaismu, āgamické literatuře a pāśupatům.)
_____ The Ritual Sūtras, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977.
_____ Vedic Ritual – The Non-Solemn Rites, E. J. Brill, Leiden, 1980.
_____ Prajāpati’s Relations with Brahman, Bṛhaspati and Brahmā, North-Holland
Publishing Company, Amsterdam, 1989. (Autor se zde zabývá následujícími principy a jejich vzájemnými vztahy: „Ze sebe povstavší“ – Svayambhū,
„Všetvůrce“ – Viśvakarman, Brahmā vs. brahman vs. kněz brāhmaṇa, „Pán
stvořených bytostí“ – Prajāpati, „kosmický Člověk“ – Puruṣa, „Pán bṛh/brahmana“ – Bṛhaspati/Brahmaṇaspati.)
Goodall, Dominic, & André Padoux (eds.), Mélanges tantriques à la mémoire
d’Hélène Brunner, Collection Indologie 106, Institut Français de Pondichéry,
École française d’Extrême-Orient, 2007. [Akademický sborník.]
142
Editorem použitá literatura s komentářem
Goudriaan, Teun (ed.), Ritual and Speculation in Early Tantrism – Studies in Honor
of André Padoux, (State University of New York Press, Albany, 1992) Sri
Satguru Publications, Delhi, 1993. [Akademický sborník.]
_____ & Sanjukta Gupta, Hindu Tantric and Śākta Literature, Otto Harrassowitz,
Wiesbaden, 1981.
Griffith, Ralph T. H. (tr.), The Hymns of the Atharvaveda – Translated with a Popular
Commentary, Lazarus and Co., Benares, 1895 (vol. 1), 1896 (vol. 2), druhé vy­
dání 1916–17. (Četné reprinty.)
_____ (tr.), The Hymns of the Rigveda – Translated with a Popular Commentary, Lazarus
and Co., Benares. (Poprvé vyšlo v roce 1890 ve čtyřech svazcích, ve druhém, lehce korigovaném, vydání z roku 1897 vyšlo ve dvou svazcích. Dílo se
dočkalo mnoha reprintů až do dnešní doby.)
Hara, Minoru, Pāśupata Studies (1), in: Goudriaan (ed.), pp. 209–226. (Pod názvem Sāṃkhya Commentaries and the Pañcārtha-bhāṣya je přetištěn v publikaci
Takashimy, pp. 153–167.)
_____ Pāśupata Studies, ed. by Jun Takashima, De Nobili, Vienna, 2002. (Sborník
obsahuje Harovy články na téma paśupatismu, které byly editorem sesbírány z mnoha různých akademických periodik. Harovy práce tvoří základ
studia paśupatismu.)
Hulin, Michel (tr.), Mṛgendrāgama – Sections de la Doctrine et du Yoga avec la vṛtti de
Bhaṭṭanārāyaṇakaṇṭha et la Dīpikā d’Aghoraśivācārya, Publications de l’Institut Français d’Indologie No. 63, Institut Français d’Indologie, Pondichéry,
1980. (Francouzský překlad sekce vidyā a yoga Mṛgendrāgamy s původními
komentáři.)
Humes, Cynthia Ann, & Rachel Fell McDermott (eds.), Breaking Boundaries
with the Goddess – New Directions in the Study of Śāktism, Manohar, 2009.
[Akademický sborník.] (Obsahuje dvanáct článků od žáků a žákyň školy
N. N. Bhattacharyyi, věhlasného bengálského autora mnoha monografií
a nezaměnitelného interpreta tantrismu a śaktismu.)
Indian Antiquary – A Journal of Oriental Research, vol. 25, 1896. (Mj. obsahuje P. Sun­
darama Pillai, On the Age of Tiruñānasambandha, pp. 113–125 & 149–164.
Tato práce byla prvním důležitým příspěvkem v angličtině ke studiu chrono­
logie tamilské literatury. Název článku je nutno brát jen orientačně, autor se
v něm dotýká celé řady témat.)
Jolly, Julius, Georg Bühler, 1837–1898, Grundriss der Indo-Arischen Philologie
und Altertumskunde, 1/1A, Trübner, Strassburg, 1899. (Bühlerův životopis.
Stál u zrodu renesance kaśmīrského śivaismu.)
Journal of the Bombay Branch of the Royal Asiatic Society, vol. 8, Bombay, 1872. (Mj.
obsahuje Basava-purāṇu a Cannabasava-purāṇu v zestručněném překladu Rev.
G. Würtha, základní díla vīraśaivů.)
Editorem použitá literatura s komentářem
143
_____ Vol. 22, Bombay, 1908. (Mj. obsahuje článek autorova syna, Devadatty
Ramakrishny Bhandarkara, An Êkliṅgjî stone inscription and the origin
and history of the Lakulîśa Sect.)
Kashyap, R. L., Soma – The Delight of Existence, SAKSI, Bangalore, 2005. (Kratší studie o posvátné rostlině soma ve vedské literatuře.)
_____ Rudra Mantrās from Taittirīya Samhitā, SAKSI, Bangalore, 2005.
_____ Essentials of Sāma Veda & Its Music, SAKSI, Bangalore, 2006. (Obsahuje zajímavou kapitolu Mathematics of Error Detection in Chants and Error Correcting
Codes in Computers a dodatek k ní Detection of Errors in Accent Marks. Autor nás
mimo jiné seznamuje s technikou, která Indům umožnila precizní memorování ved a včasnou nápravu případné chyby.)
Kaul, Pandit Madhusudan, Shastri (ed. & tr.), The Spandakarikas of Vasugupta
with the Nirnaya by Ksemaraja, KSTS no. 42, Srinagar, 1925. (Sanskrtská edice
a první překlad tohoto mystického díla kaśmīrského śivaismu.)
Kaviraj, Gopinath, Notes on Religion and Philosophy, ed. by Gaurinath Sastri,
Sampurnanand Sanskrit University, Varanasi, 1987. (Sebrané články z dřívějších publikací autora. Dílo obsahuje řadu zajímavých témat souvisejících se śivaismem: pāśupatové, vīraśaivové, nāthové, mysticismus a tantrické
nauky; přináší překlad části díla Nyāya-kusumāñjali, které odkazuje na doktrínu pāśupatů. Kaviraj je v Indii veleben nejen jako velký učenec, ale i jako
praktikující mystik.)
Kaw, R. K., The Doctrine of Recognition – Pratyabhijñā Philosophy, Vishveshvaranand
Institute, Hoshiarpur, 1967.
Klostermaier, Klaus K., Mythologies and Philosophies of Salvation in the Theistic
Traditions of India, Wilfrid Laurier University Press, Waterloo (Ontario), 1984.
(Kniha má pět částí, jedna z nich je věnovaná śivaismu. Autorův styl je stručný
a věcný, jeho monografie se hodí k rychlému přehledu nauk na vysoké odborné úrovni.)
Kramrisch, Stella, The Presence of Śiva, Princeton University Press, Princeton, 1981.
(Akademická publikace s podobným obsahem, jaký má Bhandarkarova
kniha. Může posloužit jako nadstavba s mnoha doplňujícími informacemi
ve standardním knižním rozsahu.)
Lorenzen, David N., The Kāpālikas and the Kālāmukhas – Two Lost Śaivite Sects,
(University of California Press, Berkeley, 1972) rev. ed. Motilal Banarsidass,
Delhi, 1991. (Je to klíčová studie o kāpālicích a kālamukzích. Rovněž obsahuje
mnohé údaje o pāśupatech a vīraśaivech.)
_____ Nuevos datos sobre los Kāpālika, Estudios de Asia y África, XXII/3, El Colegio
de México, 1987. (V přepracované podobě vyšel tento článek v roce 1989
anglicky v jednom sborníku a později jako dodatek New Data on the Kāpālikas
v druhém rozšířeném vydání The Kāpālikas and the Kālāmukhas.)
144
Editorem použitá literatura s komentářem
Lubin, Timothy (ed. & tr.), The Nīlarudropaniṣad and the Paippalādasaṃhitā –
A Critical Edition with Translation of the Upaniṣad and Nārāyaṇa’s Dīpikā, in:
The Atharvaveda and its Paippalāda Śākhā, Geisteskultur Indiens, Texte und
Studien, band 11, Aachen, 2007, pp. 81–139. (Kromě kritické edice a následného překladu tohoto śivaistického upaniṣadu obsahuje tento článek úvodní
studii s přesahem k dalším śivaistickým upaniṣadům.)
Mallinson, James (ed. & tr.), The Khecarīvidyā of Ādinātha – A Critical Edition and
Annotated Translation of an Early Text of Haṭhayoga, Routledge, London, 2007.
(Akademická studie o yogickém fenoménu khecarī. Kromě překladu samotného díla je autorovo pojednání o historii khecarī podle mě vůbec nejlepším
pojednáním na toto téma.)
Matilal, Bimal Krishna, Nyāya-Vaiśeṣika, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1977.
(Akademická studie. Obě školy indické filozofie, nyāya i vaiśeṣika, mají od určité fáze četné přesahy do śivaismu a velký vliv na ně měli zejména pāśupatové
a māheśvarové.)
Mayer-König, Birgit, Die Gleichheit in der Unterschiedenheit – Eine Lehre des monistischen Śivaismus, untersucht anhand des fünften Kapitels der Śivadṛṣṭi des Somā­
nanda Nātha, Peter Lang, Frankfurt am Main, 1996. (První důkladná monografie věnovaná Somānandově škole pratyabhijñā. V páté kapitole svého díla
přináší autor anotovaný překlad páté kapitoly Śivadṛṣṭi se sanskrtským textem. V dodatku knihy pak sumarizuje obsah zbylých šesti kapitol díla.)
Monier-Williams, Sir Monier, A Sanskrit-English Dictionary, Greatly enlarged
and improved new edition, (Oxford University Press, 1899) Motilal Banar­
sidass, Delhi, 1995. (Viz Böhtlingk. Slovník je díky univerzitě v Kolíně
nad Rýnem dostupný elektronicky.)
Mugali, R. S., History of Kannada Literature, Sahitya Akademi, Delhi, 1975. (Od páté
kapitoly dále se zabývá Basavou a liṅgāyaty.)
Müller, F. Max, Vedic Hymns, part 1, Sacred Books of the East, vol. 32, Oxford,
London, 1891.
Nakamura, Hajime, A History of Early Vedanta Philosophy, Motilal Banarsidass,
Delhi, (1983) 1990. (Původní dílo v japonštině vyšlo ve čtyřech svazcích mezi
lety 1950–1956. Mapuje nejranější fázi vedānty, o které se ví velmi málo. Na­
kamura dává z četných fragmentů děl oponentů vedānty dohromady pravděpodobný obraz této rané fáze a vykresluje nám tak toto velmi významné
a, co se týče různých teorií, velmi bohaté období. Řadu důležitých koncepcí,
jako je vztah duše k Bohu a koncepce māyi, nacházíme v tomto díle v mnoha
variantách.)
Nagar, Shanti Lal (tr.), Śiva Mahāpurāṇa, vols. 1–3, An Exhaustive Introduction,
Sanskrit Text, English Translation with Photographs of Archaelogical Evidence,
Parimal, Delhi, 2007.
Editorem použitá literatura s komentářem
145
Nandimath, S. C., A Handbook of Vīraśaivism, Sri Venkateswara University, Tiru­
pati, 1942.
Nemec, John, The Ubiquitous Śiva – Somānanda’s Śivadṛṣṭi and His Tantric Interlocutors,
Oxford University Press, New York, 2011. (V současnosti nejobsáhlejší studie Śivadṛṣṭi. Obsahuje překlad prvních tří kapitol Śivadṛṣṭi spolu s Utpala­
devovým komentářem.)
Oberlies, Thomas, Kriegslisten und ungeziemendes Benehmen: Die Askesepraktiken
der Pāśupatas, in: Tsuchida & Wezler (eds.), pp. 175–191.
Panda, Lakshman Kumar, Śaivism in Orissa, Sundeep Prakashan, Delhi, 1985.
Pap, Ágnes, A pásupata szekta története a források tükrében (feliratok), in: Vallástudományi
szemle 2008/3, pp. 169–181. [Maďarské religionistické periodikum.] (V překladu: „Příběh pāśupatovské sekty v zrcadle zdrojů (inskripcí)“. Zkrácená
verze jedné kapitoly dizertační práce, která mapuje filozofii a rituály pāśupatů s přihlédnutím k Pāśupata-sūtře a Gaṇa-kārice.)
Parmeshwaranand, Swami (ed.), Encyclopaedic Dictionary of Vedic Terms (2 vols.),
Sarup & Sons, Delhi, 2000 (2006). [Kompilace.]
Pathak, V. S., History of Śaiva Cults in Northern India from Inscriptions (700 A. D. to
1200 A. D.), Abinash Prakashan, University of Allahabad, 1980. (Cenný zdroj
historických a nábožensko-politických údajů, které svým významem často
přesahují rámec severní Indie a pomáhají nám vytvořit si ucelený historický
obraz śivaistických škol.)
Ponniah, V., The Śaiva Siddhānta Theory of Knowledge, Annamalai University, Anna­
malainagar, 1952.
Raghavan, Dr. V., Abhinavagupta and His Works, Chaukhambha Oriental Research
Studies no. 20, Chaukhambha Orientalia, Varanasi, 1980.
Rastogi, Navjivan, The Krama Tantricism of Kashmir – Historical and General Sources,
vol. 1, Motilal Banarsidass, Delhi, (1979) 1996. [Bohužel další díl již nevyšel.]
_____ Introduction to the Tantrāloka – A Study in Structure, Motilal Banarsidass, Delhi,
1987. (Kromě studie Tantrāloky obsahuje důležité prameny studia kaśmīrského śivaismu a jeho představitelů.)
_____ The Yogic Disciplines in the Monistic Śaiva Tantric Traditions of Kashmir, in:
Goudriaan (ed.), pp. 247–280.
Rice, Edward P., A History of Kannada Literature, Association Press, Calcutta,
(druhé rozšířené vydání) 1921. (Částečně se zabývá literaturou liṅgāyatů.)
Rocher, Ludo, The Purāṇas, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1986.
Sakhare, M. R., History and Philosophy of Lingayat Religion being an introduction to
Lingadhâranachandrikâ of Nandikeshwara, Belgaum, 1942. (Autor se nezabývá pouze školou liṅgāyat, ale 360 stran z více než tisícistránkové publikace
věnuje i velmi rozsáhlé úvodní studii o různých śivaistických školách.)
146
Editorem použitá literatura s komentářem
Sanderson, Alexis, Purity and Power among the Brahmans of Kashmir, in: Carri­
thers, Collins & Lukes (eds.), The Category of the Person – Anthropology,
Philosophy, History, Cambridge University Press, 1985, pp. 190–216.
_____ Śaivism and the Tantric Traditions, in: Clarke, Hardy, Houlden & Suther­
land (eds.), The World’s Religions, Routledge, London, 1988, pp. 660–704.
(Krátké, ale o to důležitější dílko, které rozebírá vzájemné vazby různých
tantrických škol, přesahy těchto vazeb a šíření, členění a nauky těchto škol.)
_____ The Doctrine of the Mālinīvijayottaratantra, in: Goudriaan (ed.), pp. 281–312.
(Vhled do důležitého tantrického díla kaśmīrského śivaismu. Tato tantra
stála u zrodu školy trika.)
_____ Vajrayāna: Origin and Function, in: Buddhism into the Year 2000, International
Conference Proceedings, Dhammakāya Foundation, Bangkok, Los Angeles,
1994, pp. 87–102.
­­_____ History through Textual Criticism in the Study of Śaivism, the Pañcarātra and the
Buddhist Yoginītantras, in: François Grimal (ed.), Les Sources et le temps –
Sources and Time: A Colloquium, Pondicherry, 11–13 January 1997, Publications
du département d’Indologie 91, Institut Français de Pondichéry, École fran­
çaise d’Extrême-Orient, 2001, pp. 1–47.
_____ The Śaiva Religion among the Khmers, Bulletin de l’Ecole française d’Extrême­Orient, 90–91 (2003–2004), pp. 349–463.
_____ A Commentary on the Opening Verses of the Tantrasāra of Abhinavagupta, in:
Sadananda Das & Ernst Fürlinger (eds.), Sāmarasya: Studies in Indian
Arts, Philosophy, and Interreligious Dialogue in Honour of Bettina Bäumer, D. K.
Printworld, Delhi, 2005, pp. 89–148.
­_____ The Lākulas: New Evidence of a System Intermediate between Pāñcārthika Pāśu­
patism and Āgamic Śaivism, (Ramalinga Reddy Memorial Lectures, 1997),
in: Indian Philosophical Annual 24, University of Madras, Madras, 2006,
pp. 143–217.
_____ Śaivism and Brahmanism in the Early Medieval Period, Fourteenth Gonda
Lecture, Gonda Foundation, Amsterdam, 2006. (18-stránkový článek.)
_____ The Śaiva Exegesis of Kashmir, in: Goodall & Padoux (eds.), pp. 231–442.
(Tento Sandersonův objemný příspěvek je důležitým pramenem ke studiu
kaśmīrských škol. Velmi detailně cituje autory a jejich díla, věnuje pozornost době vzniku těchto děl a historickému pozadí.)
_____ Kashmir, in: Knut A. Jacobsen (ed.), Brill’s Encyclopedia of Hinduism, vol. 1,
Leiden and Boston, Brill, 2009, pp. 99–126.
_____ The Śaiva Age: The Rise and Dominance of Śaivism during the Early Medieval
Period, in: Shingo Einoo (ed.), Genesis and Development of Tantrism, Institute
of Oriental Culture Series 23, University of Tokyo, Tokyo, 2009, pp. 41–350.
Editorem použitá literatura s komentářem
147
Sen, Chitrabhanu, Dictionary of the Vedic Rituals Based on the Śrauta and Gṛhya Sūtras,
Concept Publishing, Delhi, (1978) 2001.
Sewell, Robert, Historical Inscriptions of Southern India (collected till 1923) and Out­
lines of Political History, University of Madras, Madras, 1932.
Sferra, Francesco, Some Considerations on the Relationship Between Hindu and
Buddhist Tantras, in: Giovanni Verardi & Silvio Vita (eds.), Buddhist Asia 1,
Italian School of East Asian Studies, Kyoto, 2003, pp. 57–84.
Sharma, T. R., Studies in the Sectarian Upaniṣads – Metaphysics, Ethics, and Rituals,
Indological Book House, Varanasi, 1972. (Mj. se zabývá šestnácti śivaistickými upaniṣady, rozebírá jejich věrouku dle určitých kategorií a přináší jejich
zkrácený obsah.)
Silburn, Lilian (tr.), Spandakārikā – Stances sur la vibration de Vasugupta et gloses de
Bhaṭṭa Kallaṭa, Kṣemarāja, Utpalācārya, Publications de l’Institut de Civilisa­
tion Indienne Fasc. 58, De Boccard, Paris, (1990) 2004. (Francouzský překlad předního díla kaśmīrského śivaismu s krátkým úvodem.)
_____ (tr.), Śivadṛṣṭi de Somānanda (Premier chapitre) et Commentaire d’après Utpaladeva,
in: Silburn, Spandakārikā, pp. 185–204. (Překlad první kapitoly nejstaršího díla kaśmīrské školy pratyabhijñā – přetištěn na konci knihy.)
Singh, Jaideva (tr.), Śiva Sūtras – The Yoga of Supreme Identity, Motilal Banarsidass,
Delhi, 1979. (Základní dílo kaśmīrského śivaismu s komentářem Kṣemarāji.)
_____ (tr.), Spanda-Kārikās – The Divine Creative Pulsation – The Kārikās and the
Spanda-nirṇaya, Motilal Banarsidass, Delhi, (1980) 1994. (Překlad důležitého mystického díla kaśmīrského śivaismu s komentářem Kṣemarāji.)
_____ Vedānta and Advaita Śaivāgama of Kashmir – A Comparative Study, Calcutta,
(1985) 2000.
Sircar, D. C., Indian Epigraphy, Motilal Banarsidass, Delhi (1965) 1996.
Subramanian, K. R., Origin of Śaivism and its History in the Tamil Land, (Madras,
1929) Asian Educational Services, Delhi, 2002.
Sundararajan, K. R., & Bithika Mukerji (eds.), Hindu Spirituality – Postclassical
and Modern, (Crossroad, New York, 1997) Motilal Banarsidass, Delhi, 2003.
[Akademický sborník.]
Śvetāśvatara-upaniṣad. (Sanskrtský text na <www.sanskritdocuments.org>. Bhandar­
karovu parafrázi jsem porovnával s překlady Deussena, Huma, Röera,
Sethumadhavana a Zbavitele; posledně jmenovaný uvádí poznámky
i dalších překladatelů: Olivella, Oberlia, Radhakrishnana a Raua.)
Tanabe, Katsumi, “Shiva” has “Gone with the Wind” – ΟΗϷΟ = Vayu Restated, Al-Rāfidān
vol. XVIII (Special Volume in Commemoration of the 70th Birthday of
Professor Hideo Fujii, ed. by Katsuhiko Ohnuma), Institute for Cultural
Studies of Ancient Iraq, Kokushikan University, Tokyo, 1997, pp. 263–280.
148
Editorem použitá literatura s komentářem
(V této důležité studii, která je analytickým pokračováním jeho o pět let
starší studie, autor detailně dokazuje, že postava na kuṣāṇských mincích
není Śiva, nýbrž zoroastrijský bůh větru Vayu. Tento poznatek má dalekosáhlý dopad na interpretaci původu śivaismu a jeho rané fáze včetně symbolů s ní spojených.)
Taylor, Kathleen, Sir John Woodroffe, Tantra and Bengal – An Indian Soul in a Euro­
pean Body?, Curzon Press, Richmond, Surrey, 2001. (Přibližuje počátky tantrických studií. Kniha není pouhým Woodroffovým životopisem, současně
totiž výstižně a zasvěceně popisuje celou tehdejší dobu, její význačné osobnosti i mystiky. Zdárně, a pro mnohé překvapivě, rozkrývá pravdu o identitě
osoby – či spíše osob –, působících pod pseudonymem Arthur Avalon.)
Törzsök, Judit, The Search in Śaiva Scriptures for Meaning in Tantric Ritual, in:
Goodall & Padoux (eds.), pp. 485–516.
Tsuchida, Ryutaro & Albrecht Wezler (eds.), Harānandalaharī – Volume in
Honour of Professor Minoru Hara on his Seventieth Birthday, Verlag für Orien­
talistiche Fachpublikationen, Reinbek, 2000. [Akademický sborník.] (Mi­
noru Hara je důležitou postavou ve studiích pāśupatovského śivaismu.
Sborník obsahuje několik souvisejících článků.)
Tull, Herman W., The Vedic Origins of Karma – Cosmos as Man in Ancient Indian Myth
and Ritual, (State University of New York Press, Albany, 1989) Sri Satguru
Publications, Delhi, 1990.
Un-published Upanishads, Adyar Library, Madras, 1933. [Pouze sanskrtský text.]
(Jedná se o texty nad rámec 108 známých upaniṣadů. Obsahuje 71 upaniṣadů,
z nichž 15 spadá do kategorie śivaismus.)
Urban, Hugh B., Tantra – Sex, Secrecy, Politics, and Power in the Study of Religion,
University of California Press, 2003.
Vasudeva, Somadeva (ed. & tr.), The Yoga of the Mālinīvijayottaratantra, chapters 1–4,
7, 11–17, Collection Indologie 97, Institut Français de Pondichéry, École
française d’Extrême-Orient, 2004. (Akademická publikace z pera Sander­
sonovy školy, pro velmi náročné studenty. Vybrané kapitoly z důležité tantry
kaśmīrského śivaismu a jeho školy trika.)
White, David Gordon, The Alchemical Body – Siddha Traditions in Medieval India,
University of Chicago Press, Chicago, 1996.
Winternitz, Maurice (Moriz), A History of Indian Literature, vol. 1, University
of Calcutta, Calcutta, 1927. (Autorizovaný anglický překlad původního německého díla Geschichte der indischen Litteratur, Leipzig, 1905.)
Zvelebil, Kamil Veith, Tamil Literature, Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 1974.
Rejstřík
Úvod editora do Rejstříku není zahrnut. Výrazy s hojnou frekvencí výskytu, jako například „Bhandarkar“, „bůh“, „Śiva“, „śivaistické“, „rituální“, „vedské“ atd., jsou
opomenuty. Odkazy na obrazovou přílohu uvádíme kurzívou a představují nedokumentovaná čísla stran v rozmezí od 1 do 16. Mezi odkazy hlavního textu, poznámek pod čarou a editorských dodatků nerozlišujeme.
Abhinavagupta ācāraliṅga ācārya, ācāryové 87, 134
98, 99
56, 93–95, 103, 104,
106, 107, 110, 113
Acri 127
Adi Shankaracharya (film) 80
ādiśakti 99
advaita 51, 62, 70, 133
Adyar Library 37, 52, 82, 114, 115, 117, 118
āgamické, āgamy 53, 58–61, 75, 82, 118, 129
Aghora 72
aghorī 122, 125
agni, Agni 20–23, 25, 36
Agni-purāṇa 106
ahaṃkāra 66
achaimenovská říše 54
aikya 100
Aiyangar 89, 91, 93, 95, 110
aja/ajā 29
ākarṣaṇa 122
ākāśa 65
Alper 52
āḷvārové 113
Ambā 85
amṛta 41
amūrta 98
Ānandagiri 80
Ananta 73, 74
Anantānandagiri 107
anātmaka 69
āṇava mala 85, 86
aṅga 94, 96, 97, 101
aṅgasthala 96, 99
antaḥkaraṇa 74
antibrāhmaṇské 95
Antimachos I. 121
aṇu 72, 74
Anubhava-sūtra 101
Anuśāsanaparvan 42, 44
Appar 109
ārādhya, ārādhyové 89, 93, 95, 107
Archak 114
āriyský, Āryové 16, 17
Arjuna 39, 40
Aryaman 22
asamāptakaluṣa 73
Aśani 23, 25
āśrama 93, 119
Āśvalāyana-gṛhya-sūtra 24
aśvamedha 125
Atharvaśiras-upaniṣad 21, 27, 32, 34, 36, 37,
48, 114–117
Atharva-veda 21–24, 27, 28, 116
Atharva-veda-pariśiṣṭa 116
atimārga 50, 76, 77, 81, 119, 126, 128, 129
ātman 29, 33, 102
ātmastha 33
atomické 72, 74
Atyantakāma 112
atyāśrama 119
Aufrechtův Catalogus Catalogorum 63
avagati 38
Avantivarman 83
avestské 120
Rejstřík
avitadbhāṣaṇa 68
avitatkaraṇa 68
aviveka-pravṛtti 65
Ayyangar 37
bairāgové 55
viz také vairāgové
Bakker 50, 127
Bāṇa, Bāṇabhaṭṭa 56, 57
banjigové 104
Barthakuria 123
Basava 89–95, 9
Basavakalyān 90, 9
Basava-purāṇa 89, 92, 93
Basawanal & Iyengar 91, 92
Ben-Herut 93
Bhagavad-gītā 28, 29, 35
Bhagavat 29, 32, 37, 48
bhaginītantry 122
Bhairava 79, 80, 86, 88, 122, 130, 6
bhairavatantry 130
bhakta 51, 63, 90, 101, 113
bhakti 35, 90, 96, 97, 99, 100, 102
bhaktické 35, 67
Bhāmatī 62
Bharadvāja, Bhāradvāja 53, 55
Bhāravi 40
bhaṭṭa 50, 57, 58
Bhattacharji 22, 29, 42
Bhattacharya, B. 35, 44
Bhaṭṭāraka 50
Bhava 20–25
bhāva 32, 33
Bhavabhūti 56, 57, 80, 81
bhāvaliṅga 97
Bhavāṇī 25
Bhīma 25
Bhīṣmaparvan 39
bhogāṅga 100
Bhṛgukaccha 50
Bhṛṅgin 103
Bhūtapati 22
bhūtové 45
bhuvana, Bhuvanapati, bhuvanapatitva 74
Bijjala, Bijjaṇa 90, 91
viz také Vijjala, Vijjaṇa
bindu 41, 97
Bisschop & Griffiths 116
Bouy 115–117
Brahmā 29, 32, 33, 7
Brahmadeva 32, 34, 37, 40, 41, 43, 48, 49, 106
brahman 27–29, 31–33, 36, 59, 95, 96
brāhmaṇa (člověk) 54, 79, 89, 95, 102, 105–110, 129
151
brāhmaṇa (text) 23, 33, 47, 114, 125
brāhmaṇismus, brāhmaṇské 49, 50, 53, 90,
95, 103–109, 113
brahmaṛṣiové 31
Brahma-sūtra 58, 62, 64, 78
viz také Vedānta-sūtra
Brahmeśa 98
Bṛhadāraṇyaka-upaniṣad 49, 102, 125
Brighenti 124, 125
Brunner 58, 66
Buddha 41, 74, 124
buddhi 64, 66, 95
buddhismus, buddhisté, buddhistické 46, 54,
89, 107, 109, 111, 113, 122, 125, 129–132, 3
Bühler 50, 83, 84, 87
caitanyarūpa 98
cakra 41, 76
Cālukyové, cālukyské 57, 91, 112
Cāmuṇḍā 130, 5
Caṇḍikā 80
candra 41
Candrāvalokana 117
Cannabasava-purāṇa 93
caraliṅga 98, 99
Carpenter 43
caryā 64, 67, 68, 71, 82
caryāpāda 76
Chakraborti 62, 64, 65
Chakravarti 24, 32, 42, 72
Chāndogya-upaniṣad 41
Cilluka 51, 59
cintra praśasti 50
Citaldrug, Citradurgā 104, 108
citta 65, 66
Clark 80
Clay Sanskrit Library 48
Cōḻa, cōḻské 110–112, 6, 7, 12, 15
Cowell & Gough 73, 74
cūḍāmaṇi 78
Cuntarar 109
viz také Sundara, Sundaramūrti
daityové 42
ḍākinītantry 122
Dakṣa 42
Dakṣiṇāmūrti 117
darśana 51, 54, 62, 69, 112
Dasgupta 55, 59, 62, 63, 65, 77, 98, 100–102
Desai 115
Devāram 109, 110, 112
viz také Tēvāram
Dharmakīrti 122
dharmasūtry 105
152
diadém 121, 3
Digital Corpus of Sanskrit (DCS) 106
Dignāga, Diṅnāga 52
digvāsas, dikpāla, dikpati 43
dīkṣā 71, 93, 105
dīkṣāvidhi 71
Diti 42
Drāviḍové, drávidské 109, 111
dṛkśakti 66, 69
Droṇa 39, 40
Droṇaparvan 39, 40
dualistické 77, 102
duḥkhānta 65, 69
Durgā 39, 44
dvāra 67
dvounohé a čtyřnohé bytosti 18, 21, 30
Dyczkowski 53, 58, 82, 118, 133
eka 32, 100
Ekalingji, Ekliṅgjī 50, 51
Ekorāma, Ekorāmārādhya 89, 90, 93
Ellora 57, 10, 11
English 131
Epigraphia Carnatica 59–61
Epigraphia Indica 63
erekce 121
excesy 91, 122
existence/bytí 32, 72, 95, 97, 99
extatické 41, 67
extremismus, extrémní 55, 76, 94, 123, 125,
128–130
ezoterní 41, 45, 77, 124, 130–132, 7
falus 44–46, 96, 3
Filliozat & Filliozat 38, 78, 81, 105
filozofické 27, 35, 44, 51, 57, 60, 67, 69,
72, 82, 110, 112, 113
filozofie 60, 62, 75–77, 86, 102
Fleet 92
Gaganaśiva 56
Gaṇapati, Gaṇeśa 37, 44, 115, 117
gaṇapatové 21
Gaṇḍarāditya 110
gandhārská kultura 121, 3
Gaṇeśvara 103
Gaṅgā 49, 119
Ganguli 48
gaṇové 21, 44, 76
Garga, Gārgya 50
Garuḍa 43
gāyatrī 17, 36, 95, 105, 106
Giriśa, Giritra 19
Gnoli 82, 86, 87, 133
Gonda 19, 24, 33, 43, 52, 101, 115, 116, 125
Rejstřík
Gorakṣa-paddhati, Gorakṣa-śataka 117
Gotama 54
gotra 103, 106
Goudriaan & Gupta 58
gṛhyasūtry 24, 26, 47, 105
Griffith 16, 21, 22
gūḍhacarya 64
Gujarāt 50, 57
Guṇaratna 54
guṇy 32
guruliṅga 98, 99
hadi, hadí 26, 45
Haimavatī 35, 36
Hara 25, 28, 62–67, 69, 119
Haribhadra Sūri 54
Harṣa 57
haṭha 75
haṭha-yoga texty 117
Himālay 35, 39–42, 44, 104, 119
Himavat 35
hiraṇya 28, 32
hiraṇyagarbha, Hiraṇyagarbha 28–30, 32, 40
Hiraṇyakeśi-gṛhya-sūtra 25
Hiuen Tsiang, Hsüan-tsang 55, 57, 59
hromoklín 121
hrozivé, hrozné, hrůzostrašné 24–26, 39, 44,
70, 80, 86, 129, 130, 6
hřbitov 25, 26, 50, 80
huḍukkāra 68
Humes & McDermott 123, 124, 132
hybatel 27, 98
icchāśakti 37, 66, 99
indoāriyské 16
indoíránské, íránské 16, 120, 121
Indra 22, 23, 25, 36, 43, 45, 46
Indrāṇī 25
indu 41
iniciační 75, 105, 119, 130, 132
inkarnace 42, 48–51, 59, 61, 80, 90, 127
inskripce 49–52, 55, 59–61, 63, 78, 81,
91, 92, 105, 111–113, 127, 128
Īśa 22, 29, 30, 32, 44, 73, 98
Īśāna 23–25, 29, 30, 34, 37, 44, 72, 98, 103
īśanī 34, 37
iṣṭaliṅga 97, 106
īśvara, Īśvara 30, 54, 64, 71, 93, 98, 3
Īśvara-pratyabhijñā-kārikā 86, 87
Īśvara-pratyabhijñā-vimarśinī 87
Īśvara-pratyabhijñā-vivṛti-vimarśinī 87
Iyengar 82
Jagaddhara 81
jaṅgama, jaṅgamové 90, 104, 107
Rejstřík
japa 75
jáství 66, 99
Jayadratha-yāmala 122
JBBRAS 51, 55, 84, 89, 92
jednooký 73
jinismus, jinisté, jinistické 54, 89–93, 107,
109, 111, 113
jīya 60
jñānaśakti 37, 66, 69, 99
Jolly 84
Jyeṣṭhā 85
Kādambarī 56
Kailāsa 57
kalā 65, 73, 96, 97, 99
kāla 78
kālamukha, kālamukhové 55, 56, 60–62, 78, 79,
81, 88, 105, 128, 129
kālāmukha 55, 78
kālavaktra 78
Kālī 44, 122
Kālidāsa 57
kali-yuga 49, 94
Kallaṭa 82, 83
kaluṣa 73, 74
kamaṇḍalu 120
kāmarūpitva 70
kambukinītantry 122
Kaṇāda 52–54
Kāñcipuram 112
Kaṇḍarāditya 110
Kaniṣka 46
kannadské 89
kapāla 128
kāpāla, kāpālikové 53, 55, 62, 78–81, 88,
122–125, 128, 129, 5, 10
Kapālakuṇḍalā 80, 122
Kāpāleśvara 55, 81
kāpālikavrata 81
Kapālin 79, 80
Kapardin 20
kapila, Kapila 32
Karahāṭa, Karhāḍ, karhāḍské 55–57
Karālā-Cāmuṇḍā 80
viz také Cāmuṇḍā
Karālī 39, 44
kāraṇa 64, 66
karma 29, 71–75, 84, 85, 98
kārma mala 85
Karṇakagomin 122
Karṇāṭaka 51, 56, 59, 104, 9
Kārohaṇa 50, 127
kartṛ 98
153
Kārttikeya 37
kāruka 62, 126, 127
kārukasiddhāntin, kāruṇikasiddhāntin 62
Kārvāṇ, Kāyāvarohaṇa, Kāyāvatāra 50
kārya 64, 65
Kashyap 19, 43
Kāśī 63
Kāśīkhaṇḍa 63
Kaśmīr, kaśmīrské 46, 57, 74, 82–87, 132–134
kastovnictví, kasty 63, 79, 91, 102, 105,
107, 108, 119, 129
Kaṭha-upaniṣad 31, 33, 34, 87
Kātyāyanī 39
kaula 123, 128
Kauṇḍinya 62–64
Kauruṣa, Kauruṣya 50, 62, 127
Kauṣītaki-brāhmaṇa 23
Kaviraj 52, 60
Kāvyaprakāśa 84
Kena-upaniṣad 35
Keśava Kāśmīrin 58, 62, 63
kevala 78
kharoṣṭhī 54, 3
khaṭvāṅga 128
khecarī-mudrā 41
Khecarīvidyā 117
kirāta 39
Kirātārjunamūrti, Kirātārjunīya 40
Kīrtivarman I. 112
Klostermaier 73
kontemplace 44, 64, 68, 86, 99, 104
kosmologie 50, 52, 6
koza, kozel 29
Krakaca 79, 80
krama 82
Kramadīpikā 58
Kramrisch 20, 23, 25, 41
krāthana 68
kriyā 37, 71, 82, 97
kriyāpāda 75, 76
kriyāśakti 66, 69, 99
Kṛṣṇa 39, 40, 42, 43, 49, 99
viz také Vāsudeva-Kṛṣṇa
Kṛṣṇa Dvaipāyana 49
Kṣemarāja 82, 85, 127
kṣetrajña 72
KSTS 84, 85
kult, kultické 16, 44, 45, 57, 122, 124–126
Kuni Pāṇḍya, Kūṉpāṇṭiyaṉ 111
Kūrma-purāṇa 118, 119
Kuruové 39
Kuṣāṇci, kuṣāṇské 46, 54, 119–121, 3
154
Kuśika 50–52, 127
laguḍa, lakula, lakuṭa 50, 51
Lakṣmīdhara 116
lākula, lākulové, lākulovské 59–61, 81, 88, 126–129
Lākulāgama-samaya 60
Lakulin, Lakulīśa 49–52, 57, 59–63, 127, 4, 13
viz také Nakulin, Nakulīśa
laya 96
lebka 79, 81, 128
liṅga 39, 42–47, 51, 69, 76, 94, 96–98,
100–102, 105–107, 118, 6, 7, 14, 15
Liṅga-purāṇa 41, 49, 51, 61, 106, 116
liṅga-śarīra 74
liṅgasthala 96, 97
liṅgasvāyattadīkṣā 105
liṅgāyat, liṅgāyatové 61, 77, 89–92, 94–95, 102–107
liṅgi-brāhmaṇové 102, 107, 108
liṅgin 105
Löbbecke 125
lokapāla 43
Lorenzen 50, 52, 55, 62, 63, 78,
80, 81, 122, 123, 128
lovec, lučištník, lukostřelec 20, 21, 23
Lubin 37, 115, 116
lůno 30, 32, 125
Mackenzieho manuskripty 92
Mādhava 51, 62–66, 69, 70, 73, 74, 79, 80,
84, 85, 88, 94, 107, 129
Madhurā 111
magické 16, 46, 123, 125, 132
Mahābhairava 122
Mahābhārata 38–40, 42, 47–49, 61
Mahābhāṣya 46
mahābhūta 65
Mahādeva 22, 23, 25, 37, 41–44, 83, 16
mahākāla 78
Mahākāla 56
mahāliṅga 98
mahāmāyā 76
Mahānārāyaṇīya-upaniṣad 72
Mahārāṣṭra 55, 57, 112, 10, 11
mahat 64, 95
mahātman 32
mahāvrata 81, 128
mahāvratadhara, mahāvratin 55, 62, 81
Maheśvara 30, 34, 37, 49, 50, 52–55,
59, 64, 68, 72, 74, 76, 1, 3
māheśvara 54, 55, 58–60, 101
mahīśvara 54, 3
Maisūr, maisūrské 51, 56, 59, 104
Maitrāyaṇa-upaniṣad 72
Maitreya 50
Rejstřík
Mālatīmādhava 56, 80, 81, 122
Mallinson 117
maly 73, 75, 85, 86
manana 38, 69
manas 66
maṇḍala 132
mandana 68
Māṇikkavācakar, Māṇikkavāśagar 110
manojavitva 70
mantra 19, 25, 33, 38, 43, 67, 68, 71–77,
95, 97, 105, 106, 122
mantrakalpy 122
mantramārga 50, 77, 81, 126, 129, 130
mantrapīṭha 130
Mantreśvara 71, 72, 74
manu, Manu 18
Marulārādhya, Marulasiddha 90, 93
Marutové 17, 18, 22
maṭha 56, 93, 104
mausula 126, 127
māyā 30, 73, 75, 76, 84, 85
Mayer-König 86
māyin 30
māyīya mala 85
McDaniel 123
meditace, meditační 28, 34, 53, 64, 71, 76,
88, 93, 128, 132
metrické, metrum 82, 86, 105
mīmāṃsā 54, 62
Mitra 16, 22, 23, 50
modlitba 18, 19, 25, 26, 31, 39, 45
mokṣa 74
Monier-Williams 24, 43
monismus 77, 102
Mṛḍa 25
Mṛgendrāgama 75
mrtvola 79, 123, 128, 129
Mudgalīśa, Musalīśa, Musula 50, 127
mudrikā 78
Mugali 90
mukta, muktové 72
mūlādhāra 76
Müller 43
Muṇḍaka-upaniṣad 29, 30, 34, 87
Muñjavat 41
Murugan 37
mystické 16, 32, 41, 42, 66, 75, 82, 83,
100, 110, 115, 124
mystik 31, 58, 63, 126
mytické 18, 28, 43, 49, 7
mytologické, mytologie 18, 20, 23, 44, 45,
49, 50, 73, 86, 115, 125
Rejstřík
nāda 85, 97
Nāgarāśi, Nāgaśiva 60, 61
Nāgavardhana 55, 81
Nāgeśvara 45
Nakamura 30
Nakulin, Nakulīśa 51, 63, 67
viz také Lakulin, Lakulīśa
nakulīśa-pāśupata 51, 62, 63
Nakulīśa-pāśupata-darśana 64
na-maḥ-śi-vā-ya 19
Nambi Āṇḍār Nambi 110
Nandimath 74
Nandin 44–46, 54, 76, 90, 103, 119, 120, 15
Nārada 89
Nārāyaṇa (autor) 36, 57
Nārāyaṇa (bůh) 26, 43, 99
Nārāyaṇīya 48, 52
Nāśik 55, 81
nāthismus, nāthové, nāthovské 41, 50, 75,
116, 117, 131
nečisté, nečistota 66, 85, 123, 128
nedualismus, nedualistické 96, 101, 133
nekonečné 33, 73, 99
Nemec 86
nesmrtelné 28, 31, 32
Nétra bulletin 124
Netra-tantra 122
nevedské 20, 21, 24, 35, 45, 46
nezávislé, nezávislost 53, 65, 66, 72, 99
nezrozené 27–29, 40
ničitel 25, 33
Nīlalohita 41
Nīla-tantra 123
Nimbārka 58
niṣādové 20, 21, 45
nyāya 53–55, 60, 62
Nyāya-bhāṣya 53
Nyāya-kusumāñjali 60
Nyāya-mañjarī 60
Nyāya-sāra 60
Nyāya-sūtra 60
Nyāya-vārttika 53
Oberlies 62, 115
oběť, obětní 17–19, 24, 25, 39, 42, 68, 75, 80,
89, 97, 98, 103, 122, 124, 125, 3, 5
obřad, obřadní 24, 39, 75–77, 91, 93, 95,
103–107, 125, 132
ΟΗϷΟ 120, 3
oṃ 19, 28, 33, 37, 38, 64, 105, 106
omentum 24
oṃkāra 37
Orissa 57, 123, 125, 130, 4, 5, 14
155
ortodoxie, ortodoxní 83, 91, 107, 112, 128
padapāṭha 42, 43
Padārthadharma-saṃgraha 52
padigamy 109, 111, 112
Padoux 124, 133
Pālkuriki 89
Pampāmāhātmyā 78, 81
Pañcācārya-pañcamotpatti-prakaraṇa 94, 95, 103
Pañcādhyāyī 62, 63
pañcākṣara 19
pañcamové 103, 106, 108
pañcamsāliové 104
pāñcarātra 48, 52, 61, 130
Pañcārtha-bhāṣya 62–64, 127
Pañcārtha-bhāṣya-dīpikā 63, 66
pañcārtha-lākulāmnāya 63
Pañcārthavidyā 62, 63
pañcārthikové 126–129
Panda 130
Paṇḍitārādhya 89, 90, 93
Pāṇḍu 39, 40
Pāṇini 46–48
Parameśvara 59, 74
parāśakti 98
Pāraskara-gṛhya-sūtra 25
pariśiṣṭa 116
pariṣṭhā 22
Parmeshwaranand 22, 24, 46
Pārvatī 35, 39, 44, 117, 15
pāśa 38, 71, 75, 85, 86
paśu 18, 38, 58, 64–66, 69, 71–73
Paśupa 18
paśupāśavimokṣaṇa 38
pāśupata, pāśupatovské 38, 48, 50–57, 59–67,
70, 74, 76, 77, 88, 102, 105,
115, 116, 118, 119, 126–128
Pāśupatācārya 53, 55
pāśupatāstra 40
Pāśupata-sūtra 62–64, 106, 118, 119, 126–128
Paśupati 18, 20, 22, 23, 25, 38, 40, 58, 59, 61, 63
paśutva 66
Patañjali 46–48, 62, 75
Pathak 52, 56, 62, 128
pati 18, 20, 21, 23, 44, 58, 64, 66, 71
Periya-purāṇa 110, 113
perské 54
personifikace 16, 17, 19, 20, 36, 41, 85
Pillai 111, 112
Ponniah 110
posedlost 122
Poseidón 121
pradhāna 27, 64, 77, 84, 99
156
Prajāpati 23, 29, 33, 40
prakṛti 27, 29, 30, 64, 96, 99
pralayākala 73
prāṇaliṅga 97
prāṇaliṅgin 100
prasādaliṅga 98
prasādin 100
Praśastapāda 52, 55, 60
pratikṛti 46
pratyabhijñā 82, 84, 86, 87
předstěra 24
Pulakeśin 55, 112
Puṇe 48, 89, 92, 108
purāṇa, purāṇské 18, 39–42, 49, 51, 52,
61–63, 77, 78, 81, 89, 92, 93,
106, 110, 113, 116, 118, 119, 7
puruṣa 41, 74, 96, 99
puruṣamedha 125
Puruṣa-sūkta 29, 41
pūrva 22, 116
puryaṣṭaka 74
Pūṣan 23
Rājarāja 110–112
Rājasiṃha, Rājasiṃheśvara 112
Rājasthān 50, 51, 57
Rājayoga-vacana 92
Ramachander 37, 114
Rāmānanda 63
Rāmānuja 28, 35, 58, 62, 77, 78, 81, 102, 115
Rāmayya 92, 93
Ramesh & Tewari 52
rāśi 60, 61
Rastogi 82, 87
Rāṣṭrakūṭové, rāṣṭrakūṭské 56, 57
Ratnaṭīkā 66
Raudrī 85
Reṇuka, Revaṇārādhya, Revaṇasiddha 90, 93
Ṛg-veda 16–19, 28–31, 34, 41–43, 45, 49, 105
ṛgvedské 17, 41, 105, 106
Rice 59, 89–93
Rocher 116
rodhaśakti 75, 85
ṛṣi, ṛṣiové 31, 32, 42, 50, 103
ṛta 23
Rudra 17–26, 28, 29, 31, 32, 34–38, 41–43,
45, 47, 50, 73, 77, 80, 96, 106, 116
rudrākṣa 79
Rudrāṇī 25
Rudra-Śiva 16–19, 21, 23, 25–27, 34–36,
38, 39, 45, 47, 52, 56, 70, 116
Rudriyové 17
Rudrové 20, 21
Rejstřík
Rukmiṇī 42
růženec 76, 115
sādākhya 98
sadāśiva 22
Sadāśiva 98
Ṣaḍdarśana-samuccaya 54
sādhaka 75
sādhana 123, 125, 131, 132
sādya 66
Sadyojāta 72, 93, 103
śaiva 52–54, 56, 61, 62, 70, 71, 76, 77,
93, 94, 129, 131, 133
śaivadarśana 86, 94, 113
śaivasiddhānta 53, 56, 58, 74, 112, 130
Śaivasiddhānta-dīpikā 75
śaivové, śaivovské 53, 55, 56, 76, 77, 79
sakala 73, 74
Śākalya 42
śākhā 103, 106
Sakhare 78, 90
śakti, Śakti 37, 60, 61, 66, 69, 75–77,
80, 85, 96–99, 123, 129, 1
śaktické, śaktismus 39, 45, 124, 125, 129–131
samādhi 76
samāptakaluṣa 73
samarasa, sāmarasya 101, 102
samarasābhakti 100
Sambandha 109, 111, 112
viz také Tiruñāṉacampantar,
Tiruñānasambandha
Śambhu (bůh) 20, 54
Śambhudeva (autor) 75, 77, 86
saṃdhyā 106
saṃhitāpāṭha 42
Śaṃkara (bůh) 20, 25, 39, 40, 43, 56
Śaṃkara, Śaṃkarācārya (autor) 30, 32, 35,
58, 62, 64, 79, 80, 101, 107
Śaṃkara-digvijaya 79, 80
Śaṃkarānanda 36, 38
Śaṃkara-vijaya 80, 107
sāṃkhya 32, 33, 48, 54, 62, 64, 72, 74, 95
saṃnyāsa 60
samūrta 98
saṃvid 67
Sanderson 52, 53, 55, 60, 77, 78, 81, 118, 119,
122, 126–128, 130, 131, 133
santāna-ācāryové 110, 113
santāṉa-kuravar 110
Śāntiparvan 48
Saptakāvya 92
śaraṇa, śaraṇabhakti 100
Śarva 20–23, 25
Rejstřík
Sarvadarśana-saṃgraha 51, 64, 66, 73, 84, 94
sarvajñatva 69
sarvaloga 54, 3
Śarvāṇī 25
Śatapatha-brāhmaṇa 23, 33
Śatarudra-saṃhitā 40
Śatarudriya, Śatarudrīya 19, 20, 29, 112
Satī 42
sātmaka 69
Ṣaṭsthala-vacana 92
Sauptikaparvan 40, 42
Saura-purāṇa 118, 119
śava-sādhana 122–124, 129
śavaśṛṅgāra 123
Savitṛ 17, 22, 23
Sāyaṇa 36
scestí, sešlá z cesty 76
sektářské 27, 34, 35, 47, 49, 91, 105, 115
Sewell 91, 110
sexuální 45, 122, 123, 128, 129
Sferra 130
Sharma 115, 118
Shaw 132
Sholapur 72, 75, 89, 93, 101
siddha, siddhové 82, 83, 124
siddhānta 60, 77, 113, 130, 133
siddhāntadarśana 94
siddhāntamārga 62
siddhāntaśāstra 77, 110, 113
siddhi 123
Śikhaṇḍin 73
śīlavantové 104
Silburn 82, 86, 133
Sircar 59
Siromoney & Lockwood 113
Śiśna 45, 46
śivabhāgavatové 48
śivabhakti 90
Śivadṛṣṭi 86
Śiva-gāyatrī-mantra 106
śivaliṅga 76, 98, 99, 8, 11
Śiva-purāṇa 40, 62, 63, 77, 81
śivasādākhya 98
Śiva-sūtra 82, 83
Śiva-sūtra-vimarśinī 85, 86
śivatattva 60, 61, 95
Śivottama 73
Skanda 37, 39, 47, 76, 103
Skanda-purāṇa 63, 116
smyslné, smyslovost 115, 126, 128
smysly 51, 66, 70, 76
soma 23, 41, 43
157
Somānanda 86, 87
Somanātha 41
somasiddhānta 128, 129
Someśvara Sūri 59, 60
soulož 123, 125, 129
soustředění 64, 69, 71, 88, 101
spáleniště mrtvol 79, 128
spanda 82, 88
Spanda-kārikā 82, 83, 86
spandana 68
Spanda-pradīpikā 85
śravaṇa 38, 69
Śrīkaṇṭha (autor) 58, 77, 102
Śrīkaṇṭha (bůh) 48, 73
śrīvidyā 116
śṛṅgāraṇa 68
sthala 94–96
sthāna 96
stvoření 28, 41, 64, 66, 75, 84, 85, 87, 96, 102
stvořitel, Stvořitel 17, 23, 29, 30, 32, 33,
43, 52, 99, 102
stvořitelský mýtus 41
Subandhu 57
Subramanian 110
Sūkṣma 73
sūkṣmatanu 74
śūlagava 24, 25
Śūlin 84
Sundara, Sundaramūrti 109
viz také Cuntarar
Sundararajan & Mukerji 58, 110
Sūrya 16, 23
Suśīla 118
suṣumnā 45, 7
svabhāva 32
Svacchanda-bhairava-tantra 127
Śvetāśvatara (autor) 118, 119
Śvetāśvatara-upaniṣad 21, 24, 27, 35, 37, 44,
70, 87, 114, 115, 117–119
světci, světec 60, 79, 107, 109
svrchované 29, 34, 44, 59, 67, 85–87, 95, 98, 102
Taittirīya-āraṇyaka 72
Taittirīya-saṃhitā 19, 41
Tamiḻnāḍu 57, 6–8, 15
Tamiḻové 109, 112, 113
tamilské 109–112
Tanabe 54, 120, 121
Tanjore, Thañjāvūr 111, 15
tanmātra 65, 74
Tantrāloka 87
tantrické, tantrismus 39, 41, 44, 45, 52, 53, 58,
74, 82, 116, 117, 122–126, 128–132, 134, 10
158
tanu 19, 74
Tarkarahasya-dīpikā-vṛtti 54
Tatpuruṣa 72
tattvy 64
tattvajñāna 60
Tattva-prakāśa 74
Taylor 126
teismus, teistické 34, 113, 118
telugské 89
tetradrachma 121
Tēvāram 109
viz také Devāram
Thirumandiram 110
tibetské 132
Tirumūlar 110
Tiruñāṉacampantar, Tiruñānasambandha
109–112
viz také Sambandha
tiruppadiyam, tiruppatiyam 111
Tiruvācakam, Tiruvāśagam 109
TITUS 22, 48
Torella 82, 86, 133
trika 82, 87, 134
Trimūrti 73
trojzubec 46, 54, 119–121, 3
Tull 33
tyāgāṅga 100
uctívač 86, 96, 97, 103, 113, 122
uctívané, uctívání 43, 45, 48, 53, 70, 95, 97,
105, 107, 121, 129, 3, 8, 9, 11
Udaipur 50
Udayākara 86
Udayana 60
Uddyotakara 52, 53, 60
Ugra 22, 23, 25
Ujjayinī 79, 80
Umā 35–37, 39, 42–44, 48, 76, 1
Umā-Haimavatī 36
univerzum 17, 28–32, 96
Un-published Upanishads 115, 118
upahāra 67, 68
Upamanyu 42, 43, 47
upanayana 105
upaniṣad, upaniṣadové 21, 24, 27–38, 41, 44,
47–49, 70, 72, 87, 102, 103,
110, 114–119, 125
Upaniṣadbrahmayogin 37, 117
upapañcamové 103
Urban 126
Uṣas 16, 23
useknutí hlavy 40, 92, 124
Utpaladeva 86, 87
Rejstřík
vāc 33
vacanakārové 91
Vācaspati 62
vaimala 126, 127
vairāgové 55
viz také bairāgové
vairāgya 55
vaiśeṣika 52, 54, 55, 60
vaiśeṣikaśāstra 53
Vaiśeṣika-sūtra 52, 53
Vājasaneyi-saṃhitā 19
vajra 121, 3
Vajravārāhī, Vajrayoginī 131
vajrayāna 131
Vālkaleśvara maṭha 56
Vāmā 85
Vāmadeva 72
Vanaparvan 39
vapā 24, 25
Varāhamihira 54
Vārāṇasī 55, 63
varṇāśrama 119
Varuṇa 22
vaṣaṭ 68
Vāsudeva, vāsudevovské 47, 49
Vāsudeva-Kṛṣṇa 26, 35, 52
viz také Kṛṣṇa
Vasugupta 82–84, 88
Vātsyāyana 53
Vāyavīya-saṃhitā 62, 63, 77
Vayu 120, 121, 3
Vāyu 36, 49, 77, 120, 3
Vāyu-purāṇa 41, 61
vedānta, vedāntské 30, 51, 60, 62, 70, 84, 93,
95, 102, 116, 117, 133
Vedānta-sūtra 84, 102
viz také Brahma-sūtra
Vedārtha-saṃgraha 115
vědomí 64–67, 85, 97, 98
Verethragna 120
vidhi 64, 67, 69
vidyā 62, 63, 65, 71, 73, 82
vidyāpāda 75, 76
vidyāpīṭha 130, 131
Vidyāraṇya 51
Vidyeśa, vidyeśatva 73
Vidyeśvarové 73
Vijjala, Vijjaṇa 90–92
viz také Bijjala, Bijjaṇa
Vijjalarāyacarita 91
vijñāna 69
vijñānākala, Vijñānākalové 73
Rejstřík
vikramaṇadharmitva 70
Vilāsavatī 56
Vima Kadphises 46, 54, 59, 120, 121, 3
vimala 127
vimokṣaṇa 38
Vināyaka 37
víra 16, 17, 23, 33, 46, 54, 55, 60, 61, 67, 88,
91, 92, 95, 97, 98, 101, 107, 111, 113, 127
Vīra 103
Vīra-cūḍāmaṇi 123
viraktové 104
vīraśaiva, vīraśaivové, vīraśaivovské 74, 89–95,
101, 102, 105, 106
Vīraśaivācāra-pradīpikā 93
Vīraśaiva-cintāmaṇi 72
Virūpākṣa 93
Viśākha 47
viśiṣṭādvaita 77, 102
Viṣṇu 23, 26, 37, 43, 57, 89, 7
viṣṇuismus, viṣṇuisté, viṣṇuistické 26, 47, 49,
51, 52, 58, 80, 91, 99, 107, 113, 130, 131
Viśvakarman 28
Viśvārādhya, Viśveśvarārādhya 89, 90, 93
Viśvarūpa 63
viśvayoni 32
Vivekacintāmaṇi 93
viveka-pravṛtti 65
vizualizace 72, 132
vrātyové 23, 24, 45
Vṛṣabha 103
vysvobodit, vysvobozené 31, 33, 70, 102
vyvrhelové 20, 70
Winternitz 43
Woodroffe 126
Würth 89
Yādavové, Yaduové 49
yajñopavīta 78, 105
Yajur-veda 19, 24, 34, 49, 108
Yakṣinī 132
yāmaly 130
yoga 33, 42, 48, 50, 51, 53, 62, 64, 66, 69,
71, 75, 82, 100, 110, 116, 117, 128
Yogabīja 117
yogāṅga 100
yogapāda 75, 76
Yogasiddhāmṛta 117
yoga upaniṣady 116, 117
yogické 28, 34, 41, 43–45, 74, 75, 80,
101, 110, 122, 128, 132, 133, 7
yogin 34, 41, 85, 89, 110, 116, 123, 125
yoginī 122
yoni 30, 32, 44
159
yonisvabhāva 32
Yudhiṣṭhira 40, 42
yuga 49
zasvěcení 71, 74, 76, 77, 79, 93, 95, 105, 122,
126, 129
zjevené, zjevit 19, 36, 43, 59, 83
znovuzrozování 33, 79
zoroastrijské 120, 121, 3
Zvelebil 109, 110
<www.archive.org> 84
<www.celextel.org/108upanishads> 114
<www.cmi.ac.in/gift/Archeaology/
arch_monuments.htm> 113
<www.cngcoins.com> 3
<www.coinindia.com/
galleries-vima-kadphises.html> 46
<www.hinduwebsite.com/upanishadindex.asp> 114
<home.wlu.edu/~lubint/texts/ASir.htm> 37
<www.imdb.com/title/tt0085138> 80
<kjc-fs-cluster.kjc.uni-heidelberg.de/dcs> 106
<www.muktabodha.org> 84
<www.nandanmenon.com/Mathematics.pdf> 43
<www.sacred-texts.com/hin/av> 21
<www.sacred-texts.com/hin/m12/
m12c049.htm> 48
<www.sacred-texts.com/hin/rigveda> 16
<www.sacred-texts.com/hin/sbr> 23
<www.siraurelstein.org.uk> 84
<www.tamilartsacademy.com/books/
mamallai/new-light.xml> 112
<titus.uni-frankfurt.de> 22, 48
<www.zeno.ru> 3