zde - Andaria

Věnováno redaktorům Andorského Šumu
Obsah
1 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 1
3
2 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 2
6
3 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 3
11
4 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 4
15
5 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 5
19
6 ANDORSKÝ ŠUM, dvojčı́slo 6-7
23
7 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 8
30
8 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 9
38
9 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 10
44
10 ANDORSKÝ ŠUM, speciálnı́ vydánı́ - Události okolo Vykopávek
49
11 Přı́loha ANDORSKÉHO ŠUMU - Raport Herolda
51
12 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 11
53
13 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 12
58
14 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 13
62
15 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 14
67
16 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 14 - PŘETISK
72
17 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 15
76
18 Přı́loha ANDORSKÉHO ŠUMU - I. výročı́
79
19 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 16
82
20 ANDORSKÝ ŠUM, dvojčı́slo 17-18
87
21 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 19
91
22 ANDORSKÝ ŠUM, Vol’by
94
23 ANDORSKÝ ŠUM, ÚNOS!!!
98
24 Mimořádné události - narozeniny královny Killias
99
2
OBSAH
3
25 ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 20.
101
26 Speciálnı́ vydánı́ - kandidáti na starostu
104
26.1 Speciálnı́ vydánı́ - kandidát na starostu Lothorn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
26.2 Speciálnı́ vydánı́ - kandidát na starostu, Falathrim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
27 Válka Vikingů a Řemeslnı́ků
28 Speciálnı́ vydánı́ - kandidáti na starostu
28.1 Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Sigfried . . . .
28.2 Speciálnı́ vydálnı́ - Kandidát na starostu, Belegorn . . .
28.3 Špeciálne vydanie - kandidát na starostu, Jaako Tatarka
28.4 Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Sigfried . . . .
28.5 Prohlášenı́ kandidáta na starostu - Sigfried . . . . . . .
28.6 Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Freya . . . . .
28.7 Prohlášenı́ kandidáta na starostu - Vox . . . . . . . . . .
28.8 Vyhlásenie kandidáta Kibi Inuzuki . . . . . . . . . . . .
28.9 Vyhlásenie kandidáta Athadanela . . . . . . . . . . . . .
28.10Vyhlásenie kandidáta Shangallara . . . . . . . . . . . . .
28.11Vyhlásenie kandidáta Sigfrieda . . . . . . . . . . . . . .
105
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
106
106
106
106
107
107
107
108
108
108
109
110
29 21. čı́slo
111
30 Vyhlásenie kandidáta, Jaako Tatarka
120
31 Nový nábor, znovu a vážně!
121
32 Andarijský šum, čı́slo 1
122
33 Andarijský Šum, čı́slo 2.
127
34 Andarijský Šum, čı́slo 3
133
35 Redaktoři a přispěvatelé
137
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 1
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 1
Úvodnı́k
Váženı́ čtenáři,
jsem rád, že právě ted’ listujete našimi novinami Andorský Šum. Budeme se Vám snažit přinášet zajı́mavé
informace, zábavné články, historické údaje či pohled na známé osobnosti tak, jak je třeba neznáte. Tohle
prvnı́ čı́slo má zjistit, jak je lid Andarie zvědavý na práci nás, novinářů, a jak ji dokáže ocenit. Budeme se
snažit být objektivnı́ a nikomu tak nenadržovat, budeme se snažit obsáhnout události celé země a nikoliv
tak jen Andoru, jehož jméno máme v názvu. Doufám, že si my, redaktoři, a vy, čtenáři, k sobě uděláme
pěkný vztah, a že nám bude radostı́ a ctı́ pro vás tyto noviny připravovat. Přeji Vám přı́jemné počtenı́.
Mikolas, šedá eminence Andorského Šumu.
Přibližujeme Vám. . . Vévodkyni Nimue
Nenı́ tomu dávno, co v Andoru proběhly volby o starostovské křeslo. Po Vévodovi Merikovi, který strávil
ve funkci starosty dvě obdobı́, usedla do čela hlavnı́ho města opět žena. Andorský Šum vám o nı́ zjistil
několik zajı́mavostı́. Takže jakápak ve skutečnosti je Vévodkyně Nimue? Jaképak bylo jejı́ dětstvı́? Co ráda
jı́? Co ráda dělá?
Narodila se v daleké zemi jménem Meliamne. Jejı́ otec je králem a jmenuje se král
Menistofanes. Je to syn slavného krále Uthera. Překrásné jméno matky znı́ Guinevera.
Jejı́ dvě staršı́ sestry Ceinwin, Morwen zůstaly daleko v rodné zemi, stejně tak i jejı́ malá
sestřička Diana. Bohužel, jejı́ rodinu stihl nemilý osud. Při zrozenı́ Diany zhasla svı́čka
života jejı́ drahé matky.
Avšak o kamaráda neměla nikdy nouzi, jejı́ nevlastnı́ sestry sloužı́ na majestátnı́m
hradě, kdežto nevlastnı́ bratři šı́řı́ slávu svého otce v bojı́ch. Otec je prozatı́m sám a ctı́
památku své chotě.
Vždy snila stát se válečnicı́ a být zde, v zemi Andarijské. Bı́t se po boku svých lidı́.
Bránit jejich svobodu. Přála si to tak moc, až ji otec přidělil dva jejı́ učitele. Filozofa
a mága Lorda Merlina, jež jı́ zasvěcoval do diplomacie a tajů magie. Druhým byl sličný
elf jménem Pirlig, ten jı́ zase poukazoval na uměnı́, zvláště malı́řstvı́, jemuž se s oblibou
věnuje do ted’. Ti jı́ věnovali svou péči, až do odjezdu z rodné země. Když jı́ uplynul 15. rok, začal ji bojovému
uměnı́ učit Lord Owadin. Nejlepšı́ bojovnı́k, jehož nosila jejı́ zem. Nejen že to byl mocný bojovnı́k a učitel,
ale i velekněz boha Mithruve. Avšak jeji náklonost si nezı́skal, byl přı́sný a se smı́chem se přiznala, že i
zapáchal.
Po jejı́m 20. roku života ji otec vyslal sem, aby zde chránila svůj lid. Přijela, věděla, že má vyhledat pana
Korneuse, nynějšı́cho cechmistra Strážců. Po nějaké době se jı́ to podařilo, skrývala svůj původ. Je však tak
podobna své matce, že Korneus po krátké době odhalil jejı́ identitu.
Zveřejněno 6. 11. 2006
4
5
A ted’ pár oblı́bených věcı́ jež má ráda. Šat zdobı́ ocelová barva, jenž pocházı́ z rodné země. Nejčasteji ji
zastihnete ve vlčı́ zbroji, někdy i v dračı́ a přı́ležitostně ve zbroji ze starých vlčı́ch kůžı́. Dejte si však pozor
abyste jı́ nerozhněvali, sic vás potrápı́ krisem. Nejraději má kris z temného kovu. Tam kde potřebuje štı́t
použije mrštnost, kde jı́ chybı́ sı́la, využije smrtelný jed. Pokud byste ji chtěli pohostit, radost jistě uděláte
chobotničkama nakládaných v octu a jablečným moštem.
Jak zakončit povı́dánı́ o této mladé dámě? Jak jinak než krátkou větou v jejı́ mateřštině.
Inter arma silent muses. (Ve válce múzy mlčı́.)
Ashley
Co se děje. . .
Tržnice
Na začátku minulého měsı́ce začala nově zvolená vévodkyně
Nimue z cechu Strážců, budovat na mı́sto zpustlého andorského
cvičiště tržnici. Podle slov vévodkyně byly hlavnı́mi důvody sjednocenı́ cen, ustálenı́ jinak velmi rozličných sazeb za stejné zbožı́ a
zlepšenı́ ekonomiky v zemı́ch andarijských. Původně měla tržnice
čı́tat dvanáct stánků, nicméně to se zdálo radě města Andor
málo. Proto městštı́ dělnı́ci v čele s vrchnı́m stavitelem Sandresem započali stavbu na mı́stě vybraném starostkou a rytı́řem
Thomasem von Chavou. Za necelé tři týdny bylo dı́lo dokonané.
Dvacet obchodnı́ch stánků, pódium pro dražby a portály do města
a zpět. To vše stálo kasu našeho hlavnı́ho města osmdesat tisı́c
ve zlatě. Pak už jen Nimue navrhla barvy jednotlivých stánků a
královštı́ malı́ři se dali do dı́la. Koncem předchozı́ho měsı́ce byla
tržnice slavnostně otevřena za povedeného ohňostroje a trh mohl
začı́t. Pronajmutı́ stánku je možné půl hodiny před započatı́m a
činı́ zlatku na hodinu.
Na mou otázku: A co bezpečnost?“, odpovı́dá pohledná
”
starostka s klidem: O bezpečı́ lidu je dobře postaráno heroldy
”
a městskou gardou, krádežı́m je ihned zabráněno, a kdyby se náhodou nějaká většı́ banda rozhodla trh vydrancovat tak je pořád k dispozici únikový portál.“ Tudı́ž, lide andarijský, jak vidı́te ze slov našı́ vévodkyně,
se nemusı́te ničeho obávat a v poklidu obchodovat. Nuže tedy, nashledanou každý poslednı́ den týdnu o šesté
večernı́ na trhu!
Váš redaktor Ivor
Peklo v předměstı́ Thyrisu
Nenı́ tomu tak dávno, kdy se v předměstı́ Thyrisu procházely skupinky vrahů a nájemných lapků. Mnoha
bezbranným obyvatelům bylo ublı́ženo na těle, mnohdy i na duchu. Materiálnı́ škody velmi vysoké. Tento
kousek země je nasáknut krvı́ bezbranného obyvatelstva.
Skutky zde vykonané byly tak hrozné, že i samotnému peklu se zalı́bily. I ono chtělo nasát atmosféru
tohoto zkaženého mı́sta. Rozhodlo se tedy, že vystoupı́ na povrch zemský.
Již tak dost vystrašené mı́stnı́ obyvatelstvo, mělo v poslednı́ch pár dnech těch hrůz ještě vı́c. Byl zde
několikrát spatřen d’ábel, i golem tu pustošil svou silou. A přednı́ hlı́dkou jim byla d’áblova oka. Ničili,
ubližovali, škodili kde mohli. Ale vždy se našla skupinka odvážných, kteřı́ bez vidiny zářivého pokladu
spěchali ochránit obyvatele před splozenci pekla . Vzdejme hold těmto odvážným jež chránı́ naše sı́dla.
Ashley
Poznánı́ zastánců zákona
Jak všichni vı́te naše města před zloději a vrahy bránı́ nemnoho rytı́řů, heroldů a soudců.
6
KAPITOLA 1. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 1
Tı́mto bych chtěl zjistit i něco o jejich osobnı́m životě a práci, proto se do každého čı́sla Andorského
Šumu pokusı́m napsat rozhovor s jednı́m z oněch lidı́. Řı́káte si vı́dám ho každý den, už mě nic nepřekvapı́?
Jste na omylu, jejich život skrývá mnoho dobrodružstvı́, ale jistě i mnoho nebezpečı́ a nástrah.
Prvnı́ z našich vyslýchaných“ je pan velevážený
”
Herold Gulord
Velitel Gladie, bývalý plukovnı́k Královské Gardy
Moje prvnı́ otázka zněla: Jak se změnil váš život od dob co jste byl jmenován herol”
dem?“
Z vyprávěnı́ jsem se dozvěděl, že heroldovánı́ přı́nášı́ mnoho a mnoho změn, pan Gulord
tuto práci přirovnával k řemeslu velmi vytı́ženého řemeslnı́ka, s tı́m rozdı́lem, že pokud
se stanete heroldem, jste ve dne i v noci pořád ve službě, je to prý velmi zajı́mavá práce,
musı́te být stále ve střehu, připraveni svolat lidi na obranu měst. Tato práce je pouze
z dobrého srdce udělat něco pro lid, nečeká vás takřka žádná odměna a někdy se vám
nedostane ani poděkovanı́, ba naopak se na vás pohrnou stı́žnosti a urážky ze všech stran.
Pokud se chcete stát heroldem, či rytı́řem, musı́te mı́t pevné nervy a být připraven na
všechno. Tı́mto se s Vámi loučı́m a nashle v přı́štı́m vydánı́.
*podepsán Redaktor Andorského Šumu Sejky*
Tı́mto se s Vámi loučı́me a těšı́me se při přı́štı́m vydánı́ Andorskho Šumu opět napřečtenou, Váš tým
redaktorů.
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 2
Andorský Šum - 2. čı́slo
Úvodnı́k
Dobrý den, váženı́ čtenáři,
jsem rád, že jste se svůj čas opět rozhodli věnovat čtenı́ našich rozvı́jejı́cı́ch se novin. Za ty dva týdny se
nám podařilo vnést jméno Šumu do veřejného podvědomı́, ustálili jsme redakčnı́ tým, sestávajı́cı́ zatı́m ze 4
stálých redaktorů a vůbec zajistit chod novin jako celku tak, aby se k Vám dostaly tak jak majı́. Do redakce
dorazily i prvnı́ pokusy o vás, čtenářů, stejně jako se objevili prvnı́ inzerenti - za obojı́ jsme velmi rádi.
A na co se dnes můžete těšit? Na Andarii vtrhlo studené počası́ a naši reportéři byli při tom. Je konflikt
Garsadie s přı́slušnı́ky andorské domobrany již minulostı́, nebo si občané hlavnı́ho města musejı́ dávat velký
pozor na své životy? A co se vlastně přihodilo?
Redaktoři Šumu vyzpovı́dali i Vévodu Merika, bývalého starostu Andorského, a byli při jmenovánı́ nového
herolda v Havantu. Vı́ce už ale prozrazovat nebudu, přeji přı́jemné čtenı́ a krásný týden.
Mikolas, specialista na úvodnı́ky
Co se děje
Zima
Tak nám opět uhodily prvnı́ mrazy, zem se pokryla sněhovým
kobercem a jak hlásı́ královštı́ počasnı́ci, hned tak nám nezmizı́, spı́še
bude přibývat vı́c a vı́c. Proto sepněte svě pláště vysoko u krku, na
hlavu nasad’te teplé čapky a pro jistotu oblékněte teplé oblečenı́. Pro
pány se doporučujı́ vlněné spodky, dámám radı́ andorská léčitelka
Danielle, mimochodem majitelka obratných prstů a krásných modrých
očı́, aby nechodily přı́liš nalehko a rozhodně se vyvarovaly odhalených
zad. Proti nachlazenı́, které může potkat každého z nás, doporučuje
tato tichá kráska horký čaj. Ten, s mı́rnou přı́měsı́ ženšenu, hravě
vymete všechny zimnı́ neduhy. Naopak proti tomu nedoporučuje
přı́lišnou konzumaci omamných nápojů. Člověk usne na ulici a ráno
ho najdou zmrzlého.“ řı́ká tato půvabná ošetřovatelka.
Také doporučuje obout pevné boty, náledı́ se tvořı́ někde i v ulicı́ch města a boule na těle rozhodně
náladě nepřidá. Prosı́ také všechny, aby neběhali po náledı́, velkou rychlostı́ se akorát zraněnı́ znásobı́, a
někdy může dojı́t i ke smrtelnému poraněnı́. Majitelé krbů by měli rovněž vyčistit své komı́ny, pokud tak
doposud neučinili. Potom bude doma přı́jemně teplo a žádný kouř.
Oheň v krbu a nohy v teple přeje s pı́snı́ na rtech Váš redaktor Aenye.
Zveřejněno 21. 11. 2006
7
8
KAPITOLA 2. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 2
Garsadie vs. Andor
Šestého dne minulého týdnu zaútočila hrstka Poslednı́ch z Garsadie na andorskou vévodkyni Nimue a
dvornı́ho čaroděje Vorcarta. Dle slov těchto dvou vážených osob jedna z garsadijských žen očividně provokovala a hledala záminku na útok, i přes klidnou povahu starostky se jı́ to podařilo a na pokraji lesı́ku
u Thyriského předměstı́ začal boj. Dvojice napadených kličkovala lesy, vrhala obranná kouzla a sáh po sáhu
se přemist’ovala směrem k našemu hlavnı́mu městu. Spatřenı́m prvnı́ch andorských staveb se jim očividně
ulevilo. Avšak drzost útočnı́ků neznala mezı́, tudı́ž boj pokračoval. Nicméně na mı́stě už byla Gladie v čele
s heroldem Gulordem a rytı́řem Thomasem von Chavou. Ironické bylo, že prvnı́ kdo ležel na zemi v poutech
byla právě provokujı́cı́ žena jménem Rouwana Reiwerard. Po krátké chvilce ji do žaláře následovali ilerenský
herold Paracelseus a Baradur Esgarot ostatnı́ se rozutekli po lesı́ch.
Za dva dny po incidentu zřejmě podplacený žalářnı́k pustil všechny tři vězně. Pak
následoval klid. Klid před bouřı́.
Při západu slunce se západně od Andoru vyrojili postavy v rudých pláštı́ch, každá postava
třı́mala v ruce hůl a pod sebou měla bujného oře pravděpodobně elfské krve. Tři siluety
vyběhli z vězenı́ a naskočili na přivedené koně. Jenže to už o útěku vědělo celé město a
každý kdo byl schopen boje se vydal pomoci Gladii v útěku zabránit. I přes početnı́ převahu
nebylo v silách gladijské armády únik překazit, kdokoliv přeběhl západnı́ andorský most byl
při nejlepšı́m zmrzačen, těm, kterým se tolik nepoštěstilo zase o něco zaplnili Andorský hřbitov. Ten večer
nikoliv jedinec, nýbrž celý Andor podcenil sı́lu garsadijských jezdců.
Tuto bitvu Garsadie nekompromisně vyhrála, avšak vyhrajı́ i válku ? Vyřešı́ se vše diplomaticky nebo
bude andorská půda neustále nasáklá krvı́ ? Jak se vše bude vyvı́jet ? ... na to vše a jiné dalšı́ otázky se
Vám budeme snažit co nejdřı́ve odpovı́dat a informovat Vás v dalšı́m čı́sle.
Pozn: Avšak prapodivné věi se dějı́ kolem této události. Najednou všichni očitı́ svědkové tvrdı́, že
Rouwana nikdy nepoznala andorské vězenı́ zevnitř. Lidé jsou vystrašenı́ a nechtějı́ přı́liš mluvit. Proto i
já raději vzdálı́m své tělo od nebezpečné zóny. Můj novinářský čuch mi řı́ká, že tady by se mohl urodit
malér. Nad údajným zatčenı́m Rouwany tak asi navždy zůstanou pochybnosti a dohady...ale radı́m i Vám
všem: Neřešme to a přijměme i my tuto pravdu za svou.
Z přednı́ linie Váš redaktor Ivor
I TADY BY MOHLA BÝT VAŠE NABÍDKA
Jmenovánı́ nového havantského herolda
Měla jsme tu ohromnou čest být u jmenovánı́ nového herolda. To by nebylo tak
zvláštnı́, ale tuto funkci vykonává žena. Je krásný slunečnı́ den a mě byla doručena
zpráva, že jsem žádána Lordem Gryzzlym do jeho sı́dla v Havantu ohledně jmenovánı́
heroldkyně. Jsem velice poctěna, a tak neváhám a ihned na cestu se vydávám. Proti mě
stojı́ sličná, sebevědomá mladá slečna jménem Naleen. Krásně se usmı́vá a ještěřı́ zbroj
ji padne. Tiše pozoruji jak jı́ Lord Gryzzly nasazuje šerpu a pasuje ji na funkci herolda.
V dalekém měste Tula Naleen vyrůstala, žila si spokojeně a nerušeně. Pak ale jeden smyslů zbavený mág vyřkl zvláštnı́ formuli a ona se ocitla někde poblı́ž Thyrisu.
Vyčerpaná a na pokraji sil se dostala do hlavnı́ho města Andor.
Budiž jı́ ke štěsti, že zlat’áčci majı́ všude stejnou hodnotu, a tak měla možnost se brzy
zotavit. Někde zaslechla, že u Lovců se nacházı́ mistryně svého oboru Vanora. Doufala,
že s jejı́ pomocı́ se navrátı́ zpět. Bohužel se nepovedlo, a tak se Naleen stala jejı́ učednicı́
a stále doufá, že jednou stane na rodném břehu své země, že se bude procházet ulicema Tuli.
Po roku studia magie však přisla na to, že je ještě jiný druh magie, a to temnějšı́ a prastarejšı́, se spoustou
mocných zařı́kadel. A tak se obrátila s žádostı́ o pomoc na mistryni Rouwanu Reiwerard. Ta jı́ ráda pomohla
a pomahá jı́ dodnes. Po pár měsı́cı́ch vypukly nepokoje mezi Společnı́ky a Ilerenem. A Naleen stála po boku
9
své mistryně. Nepokoje utichly a do čela města Havant byl zvolen Lord Gryzzly. Funkci heroldkyně jı́ nabı́dla
jejı́ bývalá mistryně Vanora a Naleen s úžasem v očı́ch přijala. Chce pilně a svědomitě plnit tuto funkci.
Nemá strach, snad jen z toho, že by selhala a zklamala. Jediné jejı́ velké přánı́ je dostat se domů...
Rozhovor s. . . Merikem
AŠ: Vy jste byl starostou města Andor, že? Mohl by jste našim čtenářům krátce
zrekapitulovat vašı́ vládu?
Merik: Starostou Andoru jsem byl po dvě obdobı́. A rekapitulace mé vlády? Dobrá,
pokusı́m se vzpomenout si. Předevšı́m byla obnovena funkce andorského soudce a byl
jmenován prvnı́ herold. Pořádek ve městě měl pomáhat bránit i cech založený za pomoci
města - Gladie. Myslı́m, že po dobu mého starostováni vládl v Andoru relativnı́ klid, který
ve měste rozhodně nebyl během úřadovánı́ starostky Elišky.
AŠ: Mohl byste porovnat svou vládu s vládou nynějšı́ starostky, vévodkyně Nimue?
Merik: Myslı́m, že na srovnávánı́ je ještě přı́liš brzy, i když z poslednı́ch událostı́ mám
pocit, že současná starostka nedržı́ město ve svých rukou dost pevně.
AŠ: Mohl byste svou myšlenku rozvinout?
Merik: Na výpady Garsadie mělo být odpovězeno velmi tvrdě. Já však neznám všechny skutečnosti, a
tak nemohu soudit.
AŠ: Co by jste vy udělal, být starostou?
Merik: Co bych udělal být starostou nenı́ důležité, protože já starostou nejsem.
AŠ: Mohl byste prozradit jak na vás vláda vévodkyně působı́?
Merik: Jak jsem již řekl, na posouzenı́ je přı́liš brzy. Ale vzhledem k tomu, jak usilovně vévodkyně
pracuje, myslı́m, že bude dobrou starostkou.
AŠ: Plánujete opět vstoupit do politiky?
Merik: Vzhledem k tomu, že jsem vrchnı́m hejtmanem Husitů, pohybuji se v těchto kruzı́ch pořád.
Prioritu však nynı́ majı́ moji bratři a služba Bohu.
AŠ: Kdybyste měl možnost vzkázat prostřednictvı́m tohoto rozhovoru něco vévodkyni, jak by zněl váš
vzkaz?
Merik: Vzkázal bych ji, aby se nenechala rozházet událostmi, které se okolo města točı́ a popřál bych jı́
hodně štěstı́.
AŠ: Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve vašem životě.
Merik: I já děkuji. Nedáte si ted’ se mnou sklenku vı́na ?
Rozhovor připravil Váš redaktor Aenye.
INZERCE a přı́spěvky od čtenářů
+1. Výzva starostce Andoru k odvolánı́ soudce :
Vážená starostko, s velkým údivem jsem zaregistrovala osobu mého nástupce na mı́stě Andorského
soudce. Pan Orfeus je schopným řečnı́kem, nicméně druhá jmenovaná osoba vyvolává přinejmenšı́m údiv,
ne-li znechucenı́. Usvědčený kriminálnı́k soudcem královského města? To myslı́te vážně?Kriminálnı́k bude
soudit zločince?
Na pana Vorcarta byl vydán zatykač pro urážku šlechtice, zemana Ilerenu. To je velmi závažné proviněnı́.
Byl dopaden, odsouzen městem Ileren k několikadennı́mu vězenı́.
Přı́tomnost kriminálnı́ka na andorském soudu je výsměchem práci předchozı́ch soudců na tomto odpovědném
mı́stě. Žádám Vás tı́mto o odvolánı́ této osoby a nahrazenı́ osobou morálně bezúhonnou.Nebo se snad
dočkáme, že přı́ště jmenujete soudcem i masového vraha?
Nebo se jedná pouze o teplé mı́sto pro vašeho osobnı́ho strážce, kterého po incidentu s cechem garsadie
zjevně vlastnı́ vinou potřebujete?
Tissaia de Vries, bývalá andorská soudkyně
10
KAPITOLA 2. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 2
+2. Výzva starostce Andoru k snı́ženı́ cen pronájmu polı́ :
Vzhledem k nynějšı́mu zimnı́mu obdobı́ tı́mto navrhuji snı́ženı́ cen pronájmu polı́ na územı́ Andoru, kde
lze ted leda tak pást ovce.
+Desatoro pre sudcu Vortcarta
1. Ctihodný sudca Vortcart, dovol’te mi Vám zablahoželat’ k Vašej novej funkcii a v mene celého andorského l’udu Vám potriast’ pravicou.
- Ovšem. Dekuju
2. V najvyššı́ch kuloároch sa šı́ri niekol’ko verziı́ prečo Vaša predchodkyňa, vážená Tissaia De Vries
opustila svoju funkciu. Jedna naprı́klad hovorı́, že sa stala nepohodlnou pre samotnú starostku kvôli svojej
svojbytnej tvrdohlavej povahe. Iná verzia, že už proste nevládala neustále potierat’ zločin a potrebovala si
oddýchnut’ a žit’ vlastný život. Mohli by ste do toho vniest’ trošku svetla a objasnit’ l’ud’om aspoň v náznakoch
túto neočakávanú zmenu? Aj ked’ sa vážená Tissaia stala počas svojho pôsobenia pre mnohých neobl’úbenou,
som toho názoru, že preukázala vytrvalost’ a odvahu urobit’ mnohé kontroverzné kroky, ktorých sa jej predchodcovia báli.
Dle mého soudkyně měla osobnı́ důvody. Navı́c osobně nesouhlasila s některými kroky jejı́ milosti
vévodkyně Nimue v Andorském soudnictvı́ a vedenı́ města. Souhlası́m s Vámi, pane knihovniku, že lady
De Vries se povedl vskutku obdivuhodny kus práce - postavit na nohy Andorské soudnictvı́.
3. Prečo ste zaujali jej miesto práve Vy? Myslı́te, že budete schopný splnit’ všetky očakávania l’udı́?
Vkladáme do Vás vel’ké nádeje, kde však máme istotu? A konečne, prečo myslı́te, že budete lepšı́m sudcom
ako vážená Tissaia?
Mı́sto soudce sem zaujal dı́ky svým diplomatickým a retorickým schopnostem. Navı́c mám zkušenosti
s kriminálnı́mi živly, nějaký čas sem, jako žoldnéřský kapitán, pobýval v jejich společnosti - vedl jsem prapor
Sillinvarských zločinců, kteřı́ byli součástı́ vojska krále Rimwera VII. Moje představa, na rozdı́l od představy
lady de Vries, si zakládá spı́še na spolupráci většı́ho týmu kompetentnı́ch jedinců. Dostává se tak vı́ce času
a pozornosti jednotlivým kauzám, než když všechny musela řešit jedna osoba. Do rukou soudců- mě a pana
Orfea, se nynı́ dostávajı́ jen vážné přı́pady.
4. Aký je Váš pohl’ad na momentálnu legislatı́vu? Sú v nej nejaké diery? Plánujete v blı́zkej dobe presadzovat’ zmeny v andorskom zákonı́ku?
Legislativa je na můj vkus zbytečně složitá. Zločincům se u nás ve vězenı́ dostává jednoho důležitého
práva. Po správně provedené tortuře, v přı́padě nařı́zenı́, majı́ právo na smrt.
5. L’udia sa mi často st’ažujú, že za Tissaii neboli verejné popravy, obzvlášt’ u takých zločincov, akým bol
naprı́klad Zark. Bude to teraz iné?
Pokusı́m se popravy zveřejnit. Zatı́m nám veškeré popravy přebı́rá královská inkvizice. Posud’te sám,
o jakou lahůdku nás připravuje.
6. Počul som, že pokial’ to Vy sám nedovolı́te, nikto nedokáže manipulovat’ Vašimi emóciami a správanı́m.
Je to pravda? Dokáže vôbec niekto ovplyvnit’ Vaše rozhodnutie?
Moje rozhodnutı́ může ovlivnit jen jejı́ veličenstvo královna, jejı́ excelence Nimue, nebo kolega Orfeus.
7. Voči niektorým inštitúciám a veciam máte väčšie záväzky, ako voči sebe samému. Ste pripravený
obetovat’ aj svoje vlastné hodnoty, aby ste uprednostnil ich prospech?
Samozřejmě.
8. Ako je to momentálne s korupciou v mestskom zastupitel’stve?
Co já vı́m, mı́ra korupce je minimálnı́.
9. Viem, že je to proti dvornej etikete, ale nedá mi to. Prezradı́te nám aj niečo z Vášho súkromného
života?
Jsem čaroděj, výzkumnı́k, teolog a bývalý žoldnéř.
10. Čo by ste chcel odkázat’ l’ud’om?
Spravedlnost nenı́ slepá. Protože já jsem jejı́ zrak.
S panom Vortcartom sa rozprával a za rozhovor a vel’korysú audienciu d’akuje Chodec
!!!Inzerce i přı́spěvky od čtenářů neprošly žádnými úpravami a NEVYJADŘUJÍ názor redakce!!!
11
Děkujeme Vám za Váš čas věnovaný čtenı́ těchto novin. Jsme rádi, že máme pro koho psát.
Tým redaktorů AŠ.
Pozn: toto čı́slo je asi jediné, kde jsme otiskli opravdu vše, o nám dorazilo do redakce, bez jakýchkoliv změn(vyjma
grafických). Ponecháváme tedy pro nás neznáma slova jako korupce a tak podobně. Od přı́štı́ho čı́sla budou ale
přı́spěvky opravovány a tudı́ž i cenzurovány a rozhodně nezaručujeme, že otiskneme vše, co nám pošlete či přinesete.
V žádném přı́padě nebude AŠ sloužit k vyřizovánı́ osobnı́ch sporů nebo podobným podvratným činnostem. Prosı́m
Vás tedy o důkladné skontrolovánı́ toho, co chcete zveřejnit a taktéž o promyšlenı́, zda to opravdu chcete zveřejnit.
Děkuji za pochopenı́.
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 3
Andorský Šum - 3. čı́slo
Úvodnı́k
Drazı́ čtenáři,
než Vám stručně povı́m, o čem se dočtete již ve třetı́m čı́sle Andorského Šumu, musı́m s politovánı́m oznámit
odchod našeho specialisty na úvodnı́ky pana Mikolase. To právě jemu vděčı́me za možnost psát pro Vás avšak kvůli
zdravotnı́m důvodům se rozhodl ukončit své působenı́ v Šumu. Tı́mto mu celý tým redaktorů přeje mnoho zdaru po
celý život.
A ted’ už konečně co se dozvı́te z našeho dalšı́ho vydánı́. Stalo se toho za ty dva týdny mnoho, opravdu mnoho.
Objevil se záhadný drak a brzy po něm i spousta přisluhovačů samotného pekla. Do toho všeho se vyskytl požár
v našem hlavnı́m městě. Nehoda nebo úmysl ? Dále jsme pro Vás připravili rozhovor s ilerenským heroldem Deletriem,
přiblı́žı́me Vám únos velitele andorských strážı́ lorda Valgrima a sdělı́me něco o konfliktu Menetorie s Anděly temnot.
Toto vše se dočtete v našem třetı́m vydánı́, přeji přı́jemné čtenı́ a za dva týdny nashledanou...
redaktor Ivor
Co se děje
Kauza drak
Každého z Vás jistě zajı́má jak tohle všechno začalo. Dı́ky přesným informacı́m od lady Elišky se Vám to pokusı́m
co nejvı́ce přiblı́žit ...
Byl typický zimnı́ den, lehce sněžilo a slunce mı́sty vykukovalo zpod mraků. K večeru se Eliška, jako každý jiný
den, vracela ze svého podniku U Zlomeného srdce. Na cestě, nedaleko svého domu spatřila obrovského zelenošedého
draka, který stále něco vyřvával a něčeho se dožadoval. Chtěl Angelicu, dceru mé kolegyně Ashley, kterou má Eliška
v opatrovnictvı́. Po chvilce dohadovánı́ se drak přesunul k Eliščině vile a začala soukromá debata. Drak se představil
pod jménem Xilath a konečně sdělil, oč mu jde. Dle Xilathových slov je poslednı́ svého druhu a potřebuje čistou,
nezkaženou dı́vku, aby mohl mı́t mlád’ata - následovnı́ky svého rodu. Lady mu tedy přislı́bila pomoc s tı́m, že po
obřadu bude Angelica navrácena živá a zdravá. Do doby, než měl přijı́t čas obřadu nesměl Angelicu nikdo vidět,
mluvit s nı́ a v žádném přı́padě ji jakýmkoliv způsobem zkazit. Tohle bohužel věděl Xilathův nepřı́tel - Temný
drak. Nejednou se samozřejmě pokusil porušit některé z pravidel výše vyjmenovaných. Zkoušel to at’ už v podobě
prodavačky bižuterie, krejčı́, či královských uřednı́ků, pokaždé však bylo nebezpečı́ zažehnáno a postava mizela
v plamenech neznámo kam.
Temný zjistil, že potajnu a diplomaticky obřad nepřekazı́, a tak začaly boje. Tuhé boje. Dle slov Xilatha zde
Temný neměl žádnou moc, avšak vždy křičel něco o nějakém bratrovi. Andorem byl vydán zákaz vstupu do Hadı́ho
průsmyku a do nedaleké svatyně. Nejprve se vejce uchovávaly v průsmyku, poté je Xilath s Eliškou přemı́stili do
svatyně, kde proběhl obřad. Angelica dala každému z šesti vajec život, čtyři byly bı́lé a dvě černé. Bı́lé se rozdaly
mezi čtyři dobré lidi a černá vejce si vybraly majitele samy. V tom se ve městě objevila ta divná potvora zvaná
mastifa. Nahánělo ji půl města a přesto se nedařilo ji přemoci. Když už to vypadalo slibně, tak prostě zmizela, nikdo
nevěděl kam. Xilath však lidem poradil, že mastifa hledá útočiště na stinných mı́stech, v úvahu připadaly stoky, a
tam vskutku byla zahlédnuta. Nebylo v lidských silách tu potvoru přemoci, drak si byl jistý, že ji porazit dokáže,
jenže jak dostat draka k té potvoře, když přebývá ve stokách ? A tak ...
Zveřejněno 5. 12. 2006
12
13
...elf v namodralé zbroji začal u poklopu rozhazovat syrové maso, drak přihlı́žel.
Myslı́š, že přijde zelenošedý ?, otázal se elf a poodstoupil několik stop od mřı́žı́.
Nevı́m, zněla stručná odpověd’. V jeho hlase však byla jistota. Po chvı́li mřı́že
vyletěly. Oba zbystřili, elf položil na tětivu šı́p a natáhl ji, drak se přikrčil a čekal.
V tom mastifa vyskočila, tětiva zazpı́vala a šı́p rozčı́sl vzduch. Začal boj. Mastifa
sice byla o mnoho menšı́ než drak, ale to se odráželo na jejı́ obratnosti. Jak pro elfa,
tak pro draka bylo obtı́žné ji trefit. Drak odrazil potvoru pravou tlapou a vychrlil
oheň, mastifa znehybněla a zůstala ležet vedle mřı́žı́. Ticho. Xilath se přiblı́žil k tělu
potvory a než se sehnul, tak jednı́m pochybným skokem zmizela potvora v kanálu.
Marný boj, prohlásil elf a sklopil luk. Mýlı́š se, odpověděl drak. Elf nakoukl do stok
a spatřil mrvé tělo mastify. Až ted’ mu došlo, že i kdyby těch nestůr bylo vı́ce, tak
nebyl tento boj marný...
Ano, elf nebyl jediný kdo zjistil, že mastifě i Temnému škodı́ oheň. Dvě ze třı́
mastif byly již zabity. Jednoho dne se thyriský tribun Caesar rozhodl s menšı́ skupinkou vyjet na Temného, protože
od Xilatha věděl, že Temný je zranitelný zbranı́ z vzácného kovu. Bohužel se nepodařilo Temného pokořit, ba naopak,
Temný unesl Caesara spolu s heroldem Imotepem a proměnil je ve své temné jezdce zkázy, kteřı́ majı́ za úkol najı́t
všech šest vajec. Caesar bohužel věděl, kde se nacházı́ jedno z vajec, druhý večer na to bylo odcizeno. Podle slov
Xilatha bude mı́t vylı́hnuté dráče povahu toho, kdo jej vlastnı́. Nemusı́m zdůrazňovat co se stane jestli všechna vejce
padnou do rukou Temného. Nicméně ani sám Xilath nepopı́ra, že na tom nenı́ nejlépe. Umı́rá. Jedno je jisté : za
žádnou cenu nesmı́ zbylá vejce dostat Temný, i kdyby to mělo stát mnoho životů andarijských občanů.
Co se bude dı́t dále drazı́ čtenáři nevı́m, jen vám mohu doporučit abyste se drželi pokynů rytı́řů a heroldů. Tady
už nezáleži jen na pár životech nevinných lidı́, ale i na budoucnosti celé našı́ země.
vždy s Vámi Váš redaktor Ivor
Mastifa
Kde tato potvora převážně přebývá ?
Ve své domovině ve stı́nové sféře.
Je mastifa hojný druh nebo spı́še existuje poslednı́ch pár jedinců ?
Jedná se spı́še o nepřı́liš častý druh, nebot’ jejı́ reprodukce trvá velmi značnou dobu.
Je mastifa osamělý lovec nebo má vždy po boku nějaké přisluhovače ?
Pokud je mi známo, tak mastifa většinou lovı́ ve třı́členných skupinách, kdy vždy
jedna je dominantnı́ a je značně silnějšı́. Dominantnı́ mastify se poznajı́ podle modročerné barvy, jejı́ slabšı́ druhové hnědo-černou barvou.
Pokud se nemýlı́m, tak ty dvě zabité byly hnědo-černé...
Ano, tak to je. Takže pokavad’ se nejednalo o náhodný přı́chod mastif do světa
Andarie, tak by se tu mohla vyskytovat ještě jedna modro-černá mastifa. Důvod proč se zde objevily je možná, že
jsou pouze na honbě za potravou pro mladé.
Lze je přemoci ? A jakým způsobem ?
Ještě jsme se nesetkali s modro-černou, ale na jejı́ slabšı́ odrůdy platilo použitı́ ohně.
Pokud na dvě předchozı́ platil oheň, měl by platit i na tu silnějšı́, modro-černou, přece jen jsou to
stejné druhy. Co si o tom myslı́te ?
Je to možné. Zatı́m se nedochovali záznamy o tom, že by někdo dokázal zabı́t tuto silnějšı́. Už jen během několika
let se stali pouze 3 přı́pady skolenı́ hnědé mastify a z toho ted’ dva byly nedávno.
Takže nikdo nikdy neslyšel o zabitı́ modro-černé ?
Ne, zatı́m jsem žádné takové záznamy nevypátral. Jejich útoky v historii měly vı́ceméně náhodné cı́le. Tyto útoky
jakými jsme se stali svědky se jim nepodobajı́.
14
KAPITOLA 3. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 3
Je možné, že tyto tvory někdo ovládá ? Někdo, kdo jim dává rozkazy co majı́ dělat ?
Ano, je to teoreticky možné. Tato osoba by musela býti značně magicky vyspělá a hodně podlá, aby jı́ vůbec tito
nebezpečnı́ tvorové poslechly.
Trochu jsem pátral a zjistil jsem, že mastify zaútočily na určité lidi, opravdu si myslı́te, že sem přicházı́
ze stı́nových sfér jen kvůli potravě ?
Je to jisté pokavad’ je, jak ste předtı́m poukázal, skutečně nikdo neovládá.
Rozhovor pro Vás připravil redaktor Ivor za spolupráce s královským honcem.
Únos lorda Valgrima
Byl pátečnı́ podvečer. Rytı́ř Thomas von Chava projı́žděl městem a přemýšlel. Byl klid, až moc velký klid.
Z myšlenek ho vytrhlo troubenı́ královských trubačů, lidé již nepropadali panice, klidně se zbranı́ v ruce mı́řili ke
stokám. Nikdo se jim nemohl divit, předchozı́ týden bojovali každý den. Z andorských kanálů začala lézt velmi
průrazná monstra. Po prvnı́ vlně, dav utichl a rytı́ř určil tři poručı́ky - heroldku Naleen, která vedla zástup jedinců
ovládajı́cı́ magii, herolda Cicmaka, ten velel oplátovaným válečnı́kům a nakonec vynikajı́cı́ lukostřelkyni Mariu Barring, která samozřejmě dohlı́žela na družinu lukostřelců. Po chvı́li se podařilo všechny ošklivé potvory na povrchu
zabı́t, nicménně záhadně zmizel lord Valgrim, velitel andorských strážı́. Naštěstı́ jedna hampejznice viděla, jak ho
podivná monstra vlečou za sebou do stok. Do kanálů byla vyslána průzkumná skupinka v čele s havantskou heroldkou,
jenže ta se delšı́ čas nevracela, a proto za nimi Thomas poslal zvěda, aby zjistil co se děje. Ten se po chvı́li vrátil
se zprávou, že prvnı́ skupina potřebuje nutně pomoci, nebot’ nepočı́tali s tak tuhým odporem. Zbylé dvě skupinky
se tedy vydali na pomoc. cesta k prvnı́ družině byla hladká, avšak postup dále pohromadě, to už byl dle slov rytı́ře
pořádný ořı́šek. Do cesty se jim stavěli různı́ elementálové, at’ už ohnivý či s mitrilovým zbarvenı́m. V nižšı́ch patrech
stok na ně čekalo překvapenı́ v podobě šesti masivnı́ch golemů. Poraženı́ těchto nestvůr dodalo všem bojovnı́kům
velké sebevědomı́ a postupovali nemilosrdně vpřed. Každý jejich nepřı́tel padl na zem, bud’ na dvě poloviny, nebo
se šı́pem v tělě. Konečně se probili do poslednı́ mı́stnosti, kde stála, cituji pana Chavu : velká fialová kupa masa,
s lordem Valgrimem v zajetı́. Navzdory své velikosti netvor padl a lord Valgrim byl osvobozen.
Tı́mto všem osvoboditelům, kteřı́ se zůčastnili záchranné akce děkuji. Bez nich by lord Valgrim byl ztracen.
podepsán rytı́ř andarijský Thomas von Chava
redaktor Ivor
Žhář
Čtvrtého dne minulého týdne vzplály v královském městě Andoru dva domy: dům léčitelů a cechovnı́ obchod cechu
Tuláci. Oba s doškovou střechou, požár se nerozšı́řil pouze dı́ky velké vrstvě sněhu, protože podle odhadů dorazili
obyvatelé hasit až po půl hodině, co už střechy doutnaly. Obě střechy jsou poškozené, naštěstı́ se oheň nerozšı́řil
na jejich celou plochu, takže touto dobou jsou již v přijatelném stavu. Po požáru se na Andorském náměstı́ objevil
svitek s překvapivým poselstvı́m: Pokud nebude do večera druhého dne zaplaceno 500 zlatých andarijské měny, jinak
podpálı́ dalšı́ domy. Pouze planá výhrůžka nebo nebezpečná výstraha? Podle našich zdrojů nebyly DOPOSUD penı́ze
zaplaceny. Jak se k tomu postavila vévodkyně která řı́dı́ tyto věci? Cituji:,,Žháři nebylo a nebude zaplaceno, mohl
by potom zapalovat domy a požadovat za to penı́ze každý. Postavila tedy vévodkyně Andor před hrozbu toho, že
lehne popelem ? Byly prý provedeny bezpečnostnı́ opatřenı́ jako posı́lenı́ kontrol strážných, ale ptám se čtenáři :
Bylo tedy doposud město proti takovým útokům nechráněno? Na tuto znepokojivou otázku Vévodkyně odpověděla
že bylo chráněno, ale nikdo nevı́ jak to mohl podpálit, a že bylo vyhlášeno pátránı́ po neznámém žháři. Můžeme tedy
pouze doufat ve schopnosti našich heroldů a strážı́, že se neprobudı́me jednoho dne v plamenech.
Váš redaktor Aenye.
15
Rozhovor s. . . heroldem Deletriem
V našem seriálu o osobnostech našı́ země jsme pro Vás nynı́ připravili rozhovor s heroldem Ilerenským, Ductorem Řádu rytı́řů Šalamounova Chrámu, panem Deletriem. Tento poměrně vysoký muž mladého a svěžı́ho vzhledu
nastoupil do své funkce osmého měsı́ce tohoto roku.
AŠ: Dobrý den přeji, mohl by jste na úvod ve zkratce povědět jak jste se stal Ilerenským
Heroldem?
Deletrius: Nebudu rozpitvávat jak jsem se stal členem Řádu a podobné věci. Jako Templář jsem
podlehl nemoci neznámého původu. Byl jsem těžce nemocen tři měsı́ce a byl jsem na pokraji
vnı́mánı́, nesl jsem svůj křı́ž. Až jsem se dı́ky péči mých Řádových bratrů vyzdravil, bylo mi
řečeno že jsem se osvědčil a proto budu s tehdy turcopolem Telcontarem a Paracelseem herold.
Měl jsem radost, jen toho po nemoci bylo na mě ze začátku trochu moc, ale nynı́ dle svého
názoru na úřad herolda plně dostačuji.
AŠ: Jaké máte cı́le na postu herolda?
Deletrius: Prosadit v Andarii důležitost Řádu a vymýtit zločin v Ilerenu, nebo napomoci i
kolegům z jiných měst.
AŠ: Jak se stavı́te k nedávným událostem mezi Andorem a Garsadiı́?
Deletrius: Stejně jako Řád, neutrálně.
AŠ: Co by jste vzkázal Andarijským občanům?
Deletrius: Aby se chovali v duchu hesla:Dvakrát měř, jednou řež, protože v dnešnı́ch dobách, kdy téměř každý jejich
čin ovlivňuje širokou škálu událostı́, by si mohli doslova zadělat na pěkný malér. A dále aby si vážili ctnosti která
dnes v zemı́ch andarijských chybı́ a tou je skromost.
AŠ: Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve Vašı́ funkci.
Deletrius: Také děkuji. Necht’ Bůh žehná vašı́ redaktorské činnosti.
Rozhovor pro Vás připravil Aenye.
Rozhovor s. . . Nelionem
Milı́ čtenáři,
jak všichni vı́te naši zemi zmı́tá válka dvou cechů - Andělé proti Menetorii.
Určitě mnohé z Vás zajı́má jak válka probı́há, a proto jsem zašel za jednı́m z cechmistrů válčı́cı́ch cechů, cechmistrem Andělů, Nelionem.
AŠ: Dobrý podvečer pane Nelione mohl by jste nám poskytnout rozhovor pro Andorský Šum ?
Nelion: Zdravı́m vás i čtenáře Andorského Šumu, jistě ptejte se.
AŠ: Před časem vám cech Menetoria vyhlásil válku, jaké činy myslı́te vedly Menetorii k vyhlašenı́ války ?
Nelion: K vyhlášenı́ války vedly vzájemné potyčky a urážky, myslı́m si , že se k válce dost přičinila i vražda Godfryho
s Ibelinu
AŠ: Kdo vlastně válčı́ ? Máte vy nebo váš nepřı́tel nějaké spojence ? Jestli ano, kdo jı́m je?
Nelion: Náš cech je prozatı́m bez spojenců, ale náš nepřı́tel má za spojence Praetoriánskou gardu, a proto jsou ve
značné přesile.
AŠ: Jak velké jsou vaše ztráty ?A jaké jsou ztráty nepřı́tele?
Nelion: Myslı́m, že ztráty jsou na obouch stranách zatı́m vyrovnané.
AŠ: Jak vidı́te budoucnost války ? Takové krveprolitı́ ani jednomu cechu nemůže přinést nic dobrého, chystáte se
tedy válku v blı́zké době ukončit?
Nelion: Nevı́m jak můj protivnı́k, ale já ne. Přestěhoval jsem cech do Lewanu, kde nemůžeme bojovat a čekám, že
už nebude takové krveprolitı́ jako doposud.
AŠ: Děkuji vám za váš čas a přeji brzký konec války.
Nelion: Nemáte zač, jsem rád, že jsem se mohl s vámi a čtenáři Andorského Šumu podělit o informce ohledně války.
redaktor Sejky
Oznámenı́
Vzhledem k tomu, že se bezesporu nacházı́ mezi Vámi mnoho tvořivých dušı́, rozhodla se naše redakce dát Vašim
výtvorům prostor v části Dopisy od čtenářů. Vašimy přı́spěvky se budu zabývat já, budu je třı́dit a vybı́rat z nich
ty, co budou otisknuty v následujı́cı́m čı́sle. Berte toto prosı́m navědomı́ a své výtvory zası́lejte mně.
S pozdravem, Aenye
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 4
Andorský Šum - 4. čı́slo
Úvodnı́k
Milı́ čtenáři,
Po vánočnı́ dovolené jsme se sešli v redakci a připravili pro Vás prvnı́ čı́slo v novém roce. Přijali jsem mezi sebe
novou redaktorku Renfri mı́sto zemřelého Aenyeho a redaktora Warghawna, necht’ je jim mezi námi dobře. No, ted’
už k tomu, o čem si v tomto čı́sle počtete. Dozvı́te se něco o novoročnı́ch zvycı́ch, o aktuálnı́ch volbách ve městě
Andor a Havant, naši redaktoři se Vám v každém čı́sle budou snažit přiblı́žit vše o určitém cechu, nynı́ o cechu
Strážců a elfském cechu Hen Ichaer. A nakonec pro Vás naše redaktorka Ashley složila pár básniček. Vı́ce již nebudu
prozrazovat, hurá do čtenı́ !
redaktor Ivor
Co se děje
Nový rok
Milı́ čtenáři, jistě jste si všimli, že nám nadešel rok nový, rok Draka a rok třetı́ od osvobozenı́ královského města
Andoru. Zkuste se ve svých domovech zamyslet jak jste minulý rok prožili, co jste udělali pro své blı́zké a jestli jste
prospěli společnosti. Začátek nového roku by nám měl sloužit k uvědoměnı́ našich povinnostı́ vůči královně Killias a
k vytyčenı́ předsevzetı́ pro nový rok. S novým rokem je také spojeno mnoho zvyků a tak si mohou naše čtenářky zkusit
napřı́klad hodit botou (doporučuji spı́še lehké boty a předevšı́m čisté, ne zablácené) za záda. Pokud bota dopadne
špičkou ke dveřı́m, mohou už v tomto roce očekávat milého mládence, který se o ně bude ucházet. K dětským hrám
spojeným s tı́mto obdobı́m patřı́ napřı́klad pouštěnı́ svı́ček v ořechových skořápkách v sudu, určitě i Vaše ratolest
najde zalı́benı́ v závodě se svými vrstevnı́ky. Protože nám hezky nasněžilo a i náměstı́ jsou plná sněhu, můžeme
očekávat v blı́zké době zvýšený výskyt sněhuláků postavených dětmi, nezřı́dka však i námi, dospělými. Dávejte si ale
také pozor na mrazy a nenechávejte svá zvı́řata venku, mohlo by se stát, že ráno po probuzenı́ najdete svoje ovce
zmrzlé na kámen. Proto jim stáje naplňte senem a kůžemi, at’ Vám i tuto zimu přežijı́.
S pozdravem, Vaše redaktorka Renfri.
VOLBY
Andor
Tak, a máme to tu, po řekl bych velice úspešném čtvrtroce vlády vévodkyně Nimue, nám začı́najı́
dalšı́ volby. Obhájı́ současná starostka svou funkci nebo ji vystřı́dá hrdý barbar Mrazoun, statečný válečnı́k
Rulvo, či snad křehká tulačka Liliam ? To Vám, drazı́ čtenáři, ani já nepovı́m, ale mohu tu shrnout, co se
vše za ty čtyři měsı́ce změnilo...
Nimue toho stihla opravdu hodně. V prvnı́ řadě bych jistě zmı́nil tržnici, která mnoho pomohla v rozvoji
andorského obchodu, dále byla vybudována sı́t’ meziměstských portálů, dokonce financovala naše zázemı́ redakci, kde bychom jinak psali tyto listy pro Vás ?
Zveřejněno 6. 1. 2007
16
17
Je to jen na Vás, lide andarijský, zda zvolı́te jistou cestu spokojenosti a tudı́ž Nimue, či se rozhodnete
zvolit nového správce města, at’ už v podobě kohokoliv z kandidátů. Mohu řı́ct jen jedno, kdo může přijd’te k volbám,
jen tak docı́lı́te toho, co chcete.
Pět otázek pro kandidáty. . .
Co Vás vedlo k tomu, kandidovat na funkci starosty našeho hlavnı́ho města ?
Mrazoun : Huu...já chtı́t udělat Andor velká město, hodně peněz a moc pěkná hospoda, chtı́t pomoct Andor,
aby ubránit každá skřet’ák.
Rulvo : Ke kandidatuře mě vedla předevšı́m podpora celého cechu Husitů a lidı́ jenž jsem za svůj život tady
v Andoru potkal, za což jim tı́mto velice děkuji.
Co byste udělal lépe než současná starostka, vévodkyně Nimue ?
Mrazoun : Já znát Nim dlouhá doba, ona dobrá ženská, ale já určitě zaplatit vı́c stráže, protože oni nedělat,
co muset.
Rulvo : K tomu bych se opravdu nerad vyjadřoval. Přece jenom vévodkyně Nimue kandiduje znovu a myslı́m,
že by bylo vůči nı́ nefér před volbami vytahovat nějakou špı́nu a přemýšlet nad nějakými spekulacemi, co by kdyby.
Přesto bych pár věcı́ zajisté udělal jinak, o tom nepochybuji.
Máte proti jejı́ vládě nějaké námitky a naopak se Vám na nı́ lı́bilo ?
Mrazoun : Jak já řı́ct, Nim dobrá vladař, udělat hezká magická dı́ra, ale často vidět ve město jak obcházet
chudá lid.
Rulvo : Námitky mám, ale nebudu je veřejně prezentovat. Myslı́m, že jsem schopný si to s Nim vyřı́kat osobně,
ten kdo ji bude volit by je zajisté neakceptoval a ten kdo nebude asi vı́ proč. Navı́c by bylo opravdu netaktnı́ se
k tomu vyjadřovat bez toho aniž by dostala prostor na obhájenı́. Lı́bilo se mi, že vévodkyně byla často k zastiženı́.
Pokud budete zvolen, co od Vás mohou obyvatele Andoru očekávat ?
Mrazoun : Já se postarat o bezpečı́ všechna barbar, člověk, ale i elfák v město, huu, a moct čekat, že já
nezvednout daň.
Rulvo : Rád bych mı́rně snı́žil daňové zatı́ženı́ občanům města a hlavně cechům, jenz by se aktivně podı́leli
na ochraně města a jeho obyvatel. Dále bych rád provedl určitou stavebnı́ úpravu města. Podle mého názoru Andor
potřebuje většı́ stáje a většı́ ubytovnu, stávajı́cı́ je pořád plná a pocestnı́, kteřı́ přijdou do města nemajı́ kam složit
hlavu. Rovněž domů je v Andoru málo, myslı́m, že by neuškodila malá přı́stavba na mı́stě za mostem. Také kostel
bych rád přestavěl, aby byl hoden královskeho města, rád bych, aby slovo božı́ v něm hlásáno bylo a knihy s městské
knihovny v něm předčı́tány byly. Chtěl bych podpořit kulturu města, jenž pomalu upadá, rád bych pomohl každému
kdo nějaký turnaj, zápas nebo divadelnı́ představenı́ pořádat bude, at’ už aktivně, finančně nebo materiálně.
Jste ochotný obětovat svůj soukromý život za cenu vládnutı́ v Andoru ?
Mrazoun : Já obětovat celá život, aby každá svobodná barbar, člověk i elfák být v bezpečı́ v naše město, huuu.
Rulvo : Samozřejmě v tomto mám podporu svého cechu, jenž za mnou bude stát a má nepřı́tomnost v něm
nebude zajisté znát, čı́mž budu mı́t volné ruce a budu se moct soustředit na práci pro město.
LIDEM :
Mrazoun : Každý, co se mnou jı́t do volba být dobrá, i chlapák i ženská, vyhrát, ten co být nejlepšı́ pro Andor,
huuu.
Rulvo : Život v Andoru mě mnohému naučil, zažil jsem zde ty dobré časy i ty horšı́, byl jsem u vlády Lady
Maji, Elišky, vévody Merika i současné Vévodkyně Nimue. Byl bych rád, kdybych mohl všechny své zkušenosti, jenž
jsem nabyl nějakým způsobem zúročit a povznést tı́m královské město opět na výslunı́. Každý, kdo mě zná, vı́, že
jsem vždy pomáhal všem, kteřı́ to potřebovali a myslı́m si, že kdyz budu zvolen do čela města budu schopen pomoci
daleko vı́ce lidem, než doposud. Proto budu rád za každý hlas, který dostanu a snad nezklamu ty, kteřı́ mi věřili.
Zároveň jsem schopný nést odpovědnost za své činy a v přı́padě byt’ jen
nepatrného zpochybněnı́ mých činů okamžitě odstoupit.
(Pozn. redakce - Liliam nebyla zastižena)
Pět otázek pro obhájkyni. . .
Proč jste se rozhodla obhajovat svoji funkci ? Přeci jen jste toho již hodně dokázala.
Abych dokončila započatou práci a nedostal se k moci někdo, kdo ani v Andoru nebydlı́ a netušı́, co jeho lid
potřebuje...
18
KAPITOLA 4. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 4
Pokuste se okomentovat Vaše protivnı́ky a řekněte kdo je podle Vás největšı́m soupeřem ?
Hmm, těžko řı́ct, slečnu Liliam vůbec neznám a do ted’ jsem ani netušila, že je občankou našeho města. Mrazoun
je můj oblı́bený voják, ale svojı́ kandidaturou mě opravdu překvapil, čekala jsem od něj spı́š vojenskou kariéru. Rulvo
je také dobrý voják, ale jako starosta by mohl také uspět. Takže vše zaležı́ jen na voličı́ch a doufám, že jich přijde
opravdu co nejvı́c a hlavně ti, kterých se děnı́ ve městá týká a ne jen ti, co do města přijiždi jen kvůli volbám. Děkuji.
Udělala jste toho pro obyvatele Andoru mnoho, myslı́te si, že Vás znovu zvolı́ ?
Tohle opravdu nechám na našich voličı́ch.
Co ještě změnı́te pokud své mı́sto obhájı́te ?
Chtěla bych dokončit sı́t’ portálů na důležitá mı́sta jako třeba důl a podobně. Pokusit se zı́skat u královských
úřednı́ků povolenı́ k výstavbě druhé ubytovny a pár domů. Hlavně bych chtěla opravit andorské doly a možná vyrazit i
nový, aby měli lidé práci a nemuseli žebrat na náměstı́. Na závěr mám jedno překvapenı́, které bych chtěla po skončenı́
zimy uskutečnit, ale to si zatı́m nechám pro sebe.
Obcházel jsem lid andarijský a ptal se na dotazy pro Vás, vesměs mi byly navrženy otázky na jež
jsem se zeptal, nicméně našel se jeden Váš obdivovatel a toho zajı́malo, kdy jste přisla o panenstvı́ ?
Na otázku samozřejmě nemusı́te odpovı́dat, to vı́te pro čtenáře vše...
Myslı́m, že to bylo v sedmnácti, to vı́te, byla jsem dost počestná dı́vka.
LIDEM : Tak, lidi, nezapomeňte přijı́t k volbám, at’ si pak nemusı́te stěžovat, že je u moci někdo, koho jste
nechtěli.
Havant
V našem pivovarském městečku kandidujı́ jen dvě osoby - obhájce funkce Lord Gryzzly a pan Lisiak. V Havantu
je velice málo obyvatel a ještě méně chodı́ volit, proto záležı́ na každém hlasu.
LIDEM :
Lisiak : Ťažko je teraz rozprávat’ o plánoch, ked’ neviem s akými finančnými prostriedkami budem hospodárit’,
ale chcel by som zvýšit’ bezpečnost’ v meste a jeho okolı́, lebo poslednou dobou sa tam vyskytuju zlodeji.V každom
prı́pade by som chcel vylepšit’ ekonomiku. Uvidı́m, či by bolo možné zvýšit’ počet polı́.
Lord Gryzzly : Když jsem nastoupil do funkce havantského správce, byl Havant stejný jako v předchozı́ch letech
- za celou tu dobu se změnilo hodně málo. Ano, úpravy v Havantu nemohou pokračovat tak rychle jako napřı́klad
v Andoru, nelze srovnávat hlavnı́ město s rozvı́jejı́cı́m se městečkem. Nicméně jsem za finačnı́ pomoci Andoru postavil
most, který již bylo třeba vyměnit za starou převoznickou lod’ s ještě staršı́m převoznı́kem. Tato stavba pochopitelně
stála mnoho financı́ a chvı́li trvalo než se havantská kasa zase vzpamatovala. Nynı́, pokud mě havantský lide zvolı́te,
zvelebı́m naše poklidné měestečko tak, jak bude v mých silách. Pokusı́m se obnovit zašlou pivovarskou tradici a dále
rozšı́řit pole a domy. Předem děkuji za podporu každému občanovi, který věřı́ v lepěı́ budoucnost našeho malého
městečka.
Jen pro Vás, Váš redaktor Ivor
Přibližujeme Vám. . . cechy andarijské
Hen Ichaer
Prvnı́m z cechů, kterým se budeme v našem seriálu zabývat je družina elfského velmože, společenstvı́ zvané Hen
Ichaer – v řeči Andarie to značı́ Staršı́ Krev. Tato družina vznikla okolo osoby Sila Thitbleidda, který byl však ještě
před založenı́m cechu pro svou pýchu sražen bohy a obrán o své mimořádné schopnosti a ted’ nosı́ jméno Esseageas –
Jsem proklet. Vůdce skupiny se nazývá Caenseidhe, v této době zastupuje cechmistra panı́ Alrae s titulem Lionors,
v jazyce starých elfů Lvice. Družina nevznikla jako protiváha elfské frakce Menel Sanga, spı́še je to společenstvı́
elfů trošku jiného druhu. Tato družina sı́dlı́ v severnı́ baště Andarie, městě pod vládou zemana Gorgona, Ilerenu.
Spolu s Templáři také tvořı́ Ilerenskou armádu, kde je Caenseidhe Esseageas velitelem pěchoty. Hierarchie družiny je
následujı́cı́: Caenseidhe má rozhodujı́cı́ slovo ve všem, přijı́má rady a doporučenı́ od takzvaných Gamlingů, pod nimi
jako členové se všemi právy a povinostmi jsou takzvanı́ Istyar a mezi nejnižšı́ členy patřı́ takzvanı́ Elevové – Adepti.
Na přečtenou v dalšı́m čı́sle se těšı́ Vaše redaktorka Renfri.
19
Cech Strážců
Jistě už každý z Vás potkal někoho z tohoto cechu, jistě už mnozı́ navštı́vili jejich obchod kousek pod
Andorskou bankou, proto jsem se já rozhodl dozvědět vı́ce, vı́ce o jejich cechu...
Prvnı́ jsem se rozhodl navštı́vit jejich obchod, poté co jsem vešel jsem byl mile překvapen, že za pultem
sedı́ nějaký muž, a že celý obchod nenechává na pronajmutém muži co tam stál. Nejprv sem přistoupil
k muži, co stál před pultem a porozprávěl sem s nı́m... Jeho velectěné jméno bylo Enrique..řekl mi, že
s nı́m zacházejı́ velmi dobře, prohlédl jsem ještě, co mi nabı́zel, podı́val se na kvalitu a na druhy všech
věcı́ a shledal jsem, že u Strážců majı́ opravdu veliký výběr zbožı́. Poté jsem mluvil s mužem za pultem,
jehož jméno jsem zjistil později, jmenoval se Falathrim. Byl velmi přı́větivý, proto jsem si od něj nechal
vyrobit úvazný kůl a vyšel jsem z obchodu. Zamı́řil jsem na náměstı́ kde jsem na lavičce uviděl Lothorna,
který je také jednı́m členem, poté přijel na koni pan Imotep, dalšı́ člen, a tak sem je oba pozval do Gorrova krknutı́,
což je zdejšı́ hospoda, aby mi odpověděli na pár otázek. Později jsem vyhledal i Nimue a zeptal se i jı́.
1. otázka - Jak dlouho jste v cechu?
Lothorn : Myslı́m, že měsı́c a půl...
Imotep : Nevı́m přesně, vı́m, že do cechu jsem se dostal přes cechmistra Korneuse, našel mě když mě vyplavilo
moře a pomohl mi...
Nimue: Asi rok.
2. otázka - Máte v cechu nějakou význačnou funkci ?
Lothorn : Tak dlouho v cechu nejsem abych mohl o něco takového usilovat...
Imotep : Dalo by se řı́ci ano, patřı́m do 4 členů rady staršı́ch...
Nimue : Zástupce cechmistra.
3. otázka - Jste spokojeni s vašı́m nynějšı́m cechmistrem?
Lothorn : Velmi spokojen, vždy mě podržel, je to přı́tel..
Imotep : Jistě, dokázal náš cech pozvednout z úpadku, když jsme se přestali stávat jednotnými...
Nimue : V nynějšı́ době je cechmistr indisponován nějakým prokletı́m a nemáme o něm moc zpráv, ale jinak ano.
4. otázka - Máte někde sı́dlo?
Ano, máme zatı́m jen v pronájmu čı́slo 1 v Andoru, ale chystáme se v brzké době postavit vlastnı́ dům...
Dalšı́ z členů, ovšem nejsou všichni : Korneus, Meriadoc, Falathrim, Argonaut.... a jinı́
redaktor Warghawn
Trocha poezie. . .
Slunce
Na obloze sı́dlı́,
z výšky na nás hledı́.
Teplé doteky rozdává,
radost v srdcı́ch rozsévá.
Je spravedlivé,
je neměnné.
At’ je podzim či zima,
je stále s náma.
Jaro, léto mu náležı́,
to přehlédnout lze stěžı́.
Někdy pálı́, jindy hřeje,
každý z nás si ho přeje.
Luna
Blankytným závojem nás halı́,
nekonečné dálavy se zdajı́.
Temný háv sametový,
lehký a všudypřı́tomný.
Na něm démanty se blištı́cı́,
barvami duhy hrajı́cı́.
Chladný vánek k němu patřı́,
stejně tak, jako temnota ho značı́.
Velké střı́brné oko na nás hledı́,
spousty záhad v sobě tajı́.
Jeho chladná zář vše prozážı́,
na klidné vodnı́ hladině se odrážı́.
redaktorka Ashley
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 5
Andorský Šum - 5. čı́slo
Úvodnı́k
Drazı́ čtenáři,
jistě se nemůžete dočkat, o čem se v našem pátem čı́sle Andorského Šumu dočtete. Nejprve zase změny, dva
z našich redaktorů nás opustili kvůli vytı́ženosti a jiným povinnostem, Sejky a Warghawne tı́mto Vám přejeme
mnoho štěstı́ v životě. Avšak nebud’te smutnı́, navštı́vil nás pan Vilja Déži s velice zajı́mavým nápadem, který jsme
se rozhodli uskutečnit. Na zkušebnı́ době je také půvabná slečna An Ara, zajı́mavé je, že při vyslovenı́ tohoto jména
polovina mužů zčervená a druhá polovina ji bud’ nezná nebo byli kdysi zbaveni svého mužstvı́. Nuže tedy, co jsme pro
Vás napsali. V prvnı́ řadě již výše zmı́něný nápad pana Viljy - Andorská královská loterie - vskutku rychlý způsob
zbohatnutı́, poté jeden obyčejný den v našem královstvı́ a samozřejmě co bychom to byli za noviny bez stı́žnostı́ a
drbů. Někoho naše psanı́ pobavı́, jiného naštve, oběma skupinám však přeji přı́jemné čtenı́.
redaktor Ivor
Co se děje
Velká královská loterie v Andorském Šumu
Každý může vyhrát, stačı́ jen vsadit to správné čı́slo.
Loterie probı́há s vyloučenı́m štěstěny a za dozoru několika menšı́ch bohů.
Loterie proběhně dne osmnáctého tohoto měsı́ce na andorském trhu v sedmou hodinu večernı́ a poté každý nedělnı́
večer na stejném mı́stě. Sázky však již můžete házet od dnešnı́ho dne do zabezpečené truhly v našı́ redakci.
Pravidla loterie:
• Vyhrává ten, kdo vsadı́ nejnižšı́ celé kladné čı́slo a bude přitom sám, kdo jej vsadı́. Každý obyvatel Andarie
smı́ vsadit pouze jednou.
• Losy s čı́slem je možné vsadit pouze vhozenı́m do zapečetěné schránky přibité na stěně redakce Andorského
Šumu označené Královská loterie. Platným losem je kožený měch či pytlı́k, obsahujı́cı́ zápisné 5 zlatek a podepsaný, zapečetěný svitek se vsazeným čı́slem (pro méně movité občany je v redakci truhlička s již připraveným
pytlı́kem a svitkem).
• Losy, které budou obsahovat záporná, desetinná, zlomková či jinak podivná čı́sla nebo nulu, nebo k nim nebude
přiloženo zápisné 5 zlatek, budou považovány za neplatné. Stejně jako všechny losy osoby, která vsadila vı́ce
než jedno čı́slo.
• Vı́tězi připadne celý výtěžek ze zápisného všech platných losů zmenšený o náklady na uspořádánı́ soutěže.
• Soutěže se nesmı́ zúčastnit organizátoři a jejich rodinnı́ přı́slušnı́ci.
Výsledky loterie budou slavnostně vyhlášeny ihned po skončenı́, za dozoru královského notáře, duchovnı́ho otce
loterie, pana Vilji Déži a redaktorů Andorského Šumu.
Zveřejněno 16. 2. 2007
20
21
Malý přı́klad ze vzdáleného královstvı́:
V loterii nasázeli soutěžı́cı́ čı́sla: 1,1,3,3,3,4,4,5,6,8. Vı́tězem loterie se stal ten, který vsadil
čı́slo 5 a odnesl si 50 zlatek.
Neváhejte a sázejte, přeci nenecháte výhru sousedovi!
Každé následujı́cı́ čı́slo Andorského Šumu přinese rozhovor se št’astným výhercem. Jak asi
naložı́ se zı́skanými penězi? Čtěte Andorský Šum.
Vaše redakce
Několik postřehů v této rozmanité zemi.
Je krásné slunečnı́ odpoledne, vı́tr se opı́rá do korun stromů, ptáci pějı́ balady o přicházejı́cı́m jaru. Sedı́m si tak
pod stromem a přemýšlı́m, co by mohlo pilné čtenáře Andorského Šumu zajı́mat. Událo se toho tolik, od přehlı́dky
vypracovaných mužných těl v ringu, přes důvtip jı́mž bojovnı́ci oplývajı́, až po úsměvnou chvilku s rytı́řem. Mnoho
se toho událo a mnohé Vám povı́m. Usad’te se tedy na lavičku, židli, či jen tak do trávy a nechte se unést mým
pohledem na tuto zem a děnı́m v nı́.
Jitřenka vystoupla za obzor a odhalila svůj slunečnı́ závoj, stojı́m si u cesty a přemı́tám, co, že mě to dnes vše
čeká. Tu se vyřı́tı́ z lesa jezdec na hnědém koni. Je poznat, že za sebou majı́ dlouhé putovanı́, jelikož mohutný oř
je notně zpěněn a unaven. Pohlédnu na muže, rozpoznávám jeho rysy a zakabonı́m se copak, že se to děje, jelikož
vı́m, že on chránı́ předměstı́ Thyrisu. Stojı́m tedy a čekám s čı́mpak tak přispěchal. Nic se nenaději a už na mě utočı́
jeho had, no spı́še tedy hádě, ale povı́m Vám zuby má pořádné. V duchu mi proběhne myšlenka na jedinou zbraň
co mám - můj mistrně opracovaný elfı́ luk. Ale to bylo vše, na co jsem pomyslela, jelikož mě oslepil odraz slunce od
jeho, tušı́m halapartny. Probrala jsem se jen v nějaké róbě a bez věcı́, raději nechci vědět, co se mnou mohl dělat.
Nevı́m z čeho odtušil, že nějaká redaktorka v plátěné tunice se sandálem má nějaké bohatstvı́, jež stojı́ za uloupenı́.
Zvláštnı́ zkušenost, ale zamysleme se nad tı́m, že takové povolánı́ redaktora je dost náročné a unavujı́cı́. Musı́te stále
být tam kde se něco děje, nesmı́te se přiklánět na žádnou stranu, držet se v ústranı́ a přitom všem na očı́ch. Nezlobte
nás tedy zbraněmi, kouzly ani zvı́řátky či jinou havětı́. My se zase na oplátku vynasnažı́me něco kloudného napsat.
Otřesena po tomto činu se odpotácı́m domů, prohledávám bedničky kvůli novým věcem, usoudı́m, že je čas na
úklid. Některé věci potřebuji nakoupit v Andoru. Jdu tedy směrem od redakce a hle tři muži na konı́ch si dobı́rajı́
dva mladı́ky s loučemi. Jejich červené pláště vlajı́ ve větru jež se zvedl, slunce se zračı́ v jejich podivných tvářı́ch.
Inu zastanu se těch dvou mladı́ků a povı́m jim, že jim bude lépe, když kroky své nasměrujı́ do města. Ale co to, jsem
oslovena velmi krásným hlasem, prý že mı́sto nich tedy já. Mám to ale smolný den, oni tři, já sama a pěšı́. Zvážı́m
své šance, pokoušı́m se tedy vyjednávat. Prý mám dát zlat’áčky, no to se mi moc nechce. Tak prý život, toho si moc
cenı́m.
Vypadalo to beznadějně.Tak, že prý mám dát plátěnou košili a kilt, jež mám na sobě. Povı́dá mi ten nejvyššı́.
Pokrčı́m tedy rameny a svleču se. Přitom jim v duchu nadávám. Hledı́m zatı́m na ně a jejich hřebce a hle, vı́tr odkryl
odznak cechu schovaný pod pláštěm. Přečtu si ho a začı́ná nějak Sic... zrak mám spı́še přivyklý na hledánı́ stop
v lesı́ch, než na čtenı́ zablácené cedulky, uchovám si tedy to, co vı́m v paměti. Oni seberou ze země svou kořist, dva
kousky potrhaného ošacenı́ a vı́tězoslavně uhánějı́ pryč, až prach za kopyty jejich konı́ dlouho halı́ mou sklı́čenost.
Dvakrát za den hanebně svlečená na Andorském mostě stojı́cı́, avšak hrdá, že ti dva mladı́ muži vyvázli bez zraněnı́
a se všemi věcmi, jež měli na sobě.
Mávnu nad děnı́m rukou a hledı́m si přı́prav turnaje jež pořádá redaktorka Renfri, s niž jı́ pomáhám. Vařı́m, až
se z domu line lı́bezná vůně. Pivo stáčı́m do soudků, stejky hezky opékám a ráno se do pralesa vydávám pro čerstvé
plody. Pomáhám jı́ obstarat ceny a těšı́m se na tu podı́vanou. Hle hodina soubojů dospěla svého vrcholu. Muži se
scházejı́ a hlásı́ se na souboj, dámy se s nimi loučı́ a přejı́ jim mnoho zdaru. I já jsem přišla, tedy spı́še se sem přemı́stila
pomocı́ portálu, s doprovodem. V ringu svádějı́ dech probı́hajı́cı́ boje, logika jde proti meči. Vzduch čpı́ použitými
kouzly. Šı́py létajı́ vzduchem, dav povzbuzuje své oblı́bence. Dámy se strachujı́ o své milé. Z té odvahy se nejednomu
zalekne srdce. Vše avšak jednou končı́ a i tak tato podı́vaná má konce. Vı́tězem se stal elf, jež svůj život zasvětil
nekromancii, člen cechu tuláků Theseus. Porazil všechny a sám poražen nebyl. Bojovnı́kům jsou zaceleny drobné
oděrky a boule, upraveni a v dobré náladě doprovázı́ své milé na hostinu, jež se koná v Andorském kulturnı́m domě.
Nejprve se vı́tězi a jeho partnerce předajı́ ceny, jedná se o mithrilovou sošku a zlatem vyšı́vané ošacenı́. Následuje
hostina, kde pivo teče proudem jako vody v řekách. Úsměvy dam rozzařujı́ okolı́ a hrdinské skutky mužů se zračı́
v jejich tvářı́ch. Den se pomalu měnı́ v noc a každý se rozcházı́ do svého domu.
Dny plynou v poklidné harmonii, v zemi se neděje nic, co by stálo o zmı́něnı́, nebo to alespoň k ušı́m mým
nedolehlo. Až tu najednou thyrijské trubky znı́ vzduchem, jejich hlas se nese daleko a zvěstujı́ zajı́mavé zprávy. Jdu
se tam tedy porozhlédnout, copak se to děje. Dřevěné lešenı́ na náměstı́ Thyrisu je odstraněno a umožňuje tam
vstoupit na krásné náměstı́. Pohled upoutá majestátnı́ socha bojovnı́ka ozářena nehasnoucı́m plamenem. Na balkoně
nově zbudované banky má proslov nový vládce Thyrisu Rytı́ř Malagar. Mluvı́ o rozvoji a budovánı́, o znovu nabytı́
slávy. Přijd’te a posud’te, zda-li měl pravdu. Posed’te a zahrajte si stolnı́ hry nebo šachy na zdejšı́ obřı́ šachovnici.
Přivoňte si k Thyriským růžı́m jež zdobı́ květy prostranstvı́. Pokochejte se klidem v kostele, jenž byl pokřtěn mou
22
KAPITOLA 5. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 5
svatbou. Odpočiňte na lavičce v parčı́ku. Nebo se podı́vejte co nabı́zejı́ zdejšı́ obchodnı́ci. Majı́ dobré ceny a krásné
a kvalitnı́ zbožı́. Obchodnı́ ruch tu pomalu a jistě je zřetelnějšı́ a zřetelnějšı́, však nic nenarušuje klid a harmonii
tohoto pı́sečného města.
Netrvá tu dlouho a opět slyšı́m lı́bezný zvuk lynoucı́ se od Thyrijských trubačů. Tentokrát jsou kroky mé
směřovány do zdejšı́ho kolosea, kde bude klánı́ gladiátorů. Tribun Caesar přiděluje bojovnı́kům roby, ti po shlédnutı́
barvy brunatı́ ve tvářı́ch. Že prý to je barva pro proteplené bratry. Nevı́m, co se jim na té sladké tyrkysové nelı́bilo.
Nakonec to dopadlo, že červená a modrá jsou lepšı́ barvy. Meče a hole pevně dřı́majı́ v rukou, ale na barvy ošacenı́
majı́ vyhraněný názor. Každý je hold nějaký.
Pohled na ně v aréně byl pěkný. Klouby prstů jež svı́rali pevně zbraně bělely, pokud byly vidět a nebyly zakryté
rukavicemi. Odhodlané tváře hleděli na své spolubojovnı́ky, nynı́ nepřátele, jež je třeba porazit. Svaly se napı́nali,
kouzla narážela do stěn. Břitká ostřı́ se spojila, jiskry odletovaly. Magické formule se nesly vzduchem. Publikum
výskalo a nařı́kalo, podle toho jak se vedlo jejich favoritům. Všechny na konec udolal chrabrý bojovnı́k, člen Gladie
Mrazoun. Bojoval se ctı́. Když jsem byla nasycena bojů vydala sem se ven z města, povı́dala jsem si s jednou milou
dı́včinou. Tu u nás zastavı́ Rytı́ř Tomas von Chava a do ouška mi křikne, že se máme vyrovnat a zařadit. Najednou
byl rudý jak jablko, my zděšené co jsme udělaly. Odkašlal si a pobı́dl koně a honem pryč. My se probraly po chvı́li
ze šoku a usoudili jsme v návalech smı́chu, že je zřejmě přepracován, jelikož nepozná klid od boje. Humorná tečka
za nevšednı́m dnem. Ještě ted’ se tomu ráda zasměji, kterak sem potkala statného rytı́ře. Stávajı́ se lidem zajı́mavé
věci...
Tak večer se halı́ do purpurového oblaku, tak i já zavı́rám kalamář a chystám se ke spánku. Odpoutávám mysl
od všednı́ch věcı́ nevšednı́ch dnů a nechávám se unášet závanem dobrodružstvı́.
redaktorka Ashley
Přibližujeme Vám. . . cechy andarijské
Templáři
V tomto čı́sle Vám prozradı́me vše důležité o Rytı́řı́ch Šalamounova Chrámu, Templářı́ch. Hierarchie v řádu je
následujı́cı́: Nejvyššı́ pozemskou autoritou po papeži je pro ně Velmistr, Dertdrill, pod nı́m je Maršál a Senešal.
Toto je velenı́ řádu, které se zodpovı́dajı́ jednotlivá komturstvı́. Komturem pro země Andarijské je pan Telcontar.
Pod Komturem je Praeceptor starajı́cı́ se o ekonomiku řádu a dohled nad bratry řemeslnı́ky, dále Ductor, majı́cı́ na
starosti válečné operace a po konzultaci s vyššı́m velenı́m vyhlašuje válku a Turcopole s dohledem nad čekateli řádu.
Hlavnı́ jednotkou jsou Rytı́ři, právoplatnı́ členové bránı́cı́ svou vı́ru. O duchovnı́ život Řádu se starajı́ kaplani a o jeho
hmotnou zaopatřenost Bratři řemeslnı́ci. Nejnižšı́ funkci v Řádu zastává Novic, z jeho latinského jména Servient je
možno vyčı́st to že je určen předevšı́m k tomu aby sloužil. Heslem Řádu je heslo ,,Ne nám pane, ne nám, ale jménu
svému dej slávu! Odznakem právoplatného člena je bı́lý plášt’ s rudým křı́žem na rameni. Pokud je potkáte a chcete
je pozdravit v jejich oblı́bené řeči, latině, pozdravte je slovem ,,Salve. Tolik k tomuto váženému společenstvı́, na
přečtenou v přı́štı́ch čı́slech se těšı́
Vaše redaktorka Renfri.
Fejeton na závěr
Svět se měnı́
...značně znaven z náročného dne otevřu dveře do redakce, jediné co mě držı́ na nohou je představa, že na mě
čeká teplé jı́dlo na mém stole jako každý večer. Najmout si osobnı́ uklı́zečku a kuchařku se opravdu vyplatilo. Pověsı́m
plášt’ na věšák a co to vidı́m ?! Ta ZATRACENÁ kočka, kterou Ashley vzala včera dovnitř, protože prý měla hlad, si
právě dopřává mé teplé večeře. Nesnášı́m kočky, alespoň ne ty zvı́řecı́. Letěla daleko, mňoukla a přikrčila se u krbu.
I když znechucen, otevı́rám čistý list pergamenu a pı́ši...
Ano, tvrdit, že život v našı́ zemi před dávnem je stejný jako v současnosti je nemožné, avšak stojı́ tyto dvě,
troufám si řı́ci odlišné doby, srovnat. Kdysi dávno byla radost procházet se městem, poslouchat balady trubadúrů,
či jen tak se sejı́t u večernı́ho ohně a vyprávět o svých osudných zážitcı́ch. Což na nedostatek informacı́ si stěžovat
nemůžeme, dnes stačı́ projı́t našı́m hlavnı́m městem jednou a hned vı́te, který herold svedl mı́stnı́ pekařku, kdo
komu udělal parchanta, či kdo chtěl zabı́t samotnou královnu. Dřı́ve se každý snažil, i když třeba mizerně, vydělat
si brnkánı́m na něco připomı́najı́cı́ loutnu nebo prodávánı́m ryb, či jiné zvěře, zkátka vydělávalo se poctivě. Dnes je
nebezpečné si jı́t přečı́st městskou vývěsku s měščem u pasu, nebot’ vás zmerčı́ banda, nikoliv jedinec, žebráků a sletı́
se na vás jako mouchy na lejno, naštěstı́ je rozežene některý z heroldů, většina uteče, ti méně hbitějšı́ jsou potrestáni,
zda-li je to dobře zvažte sami. Ne každý byl obdarován nějakou schopnostı́ a nakrmit alespoň svůj hladový krk nenı́
23
opravdu lehké v současných krutých dobách. Dle mého názoru si lidé neuvědomujı́, co vše mohou ovlivnit. Jistě, musı́
dodržovat zákony a vyhlášky města, ale co by bylo město bez obyvatel a pracovnı́ sı́ly ? Nic. Každý jen slepě pracuje
a plnı́ to, co musı́. Dalšı́ věc, která se hodně změnila je jistě význam přátelstvı́ a oddanosti. Na prstech jedné ruky
spočı́tám poctivé a oddané jednotlivce. Ta zbylá většina vám, jak se lidově řı́ká, namaže med kolem huby a pak za
pár střı́brných bodne do zad nebo otrávı́...
...oheň v krbu pohası́ná. Mám na vybranou - vynaložit úsilı́, přiložit a dopsat článek v teple nebo zůstat dál lı́ně
sedět a klepat se zimou. Volı́m prvnı́ možnost, přece jen je dnes jasná a studená noc. Můj nepřı́tel sežrajı́c mojı́ večeři
ležel u krbu. Nehybně. Zvláštnı́, pomyslı́m si, ještě před chvı́li naháněl protivné myši a ted’ tu bezvládně ležı́ s pěnou
u tlamy a mým vyvrhnutým obědem před sebou. Jı́dlo bylo otrávené...ač zneklidněn, musı́m článek dopsat.
Milı́ čtenáři, co plyne z tohoto článku ? Dvě věci, ta prvnı́ - nikdy už nebude tak jako dřı́v, jen málo se s tı́m
dá dělat, neplač, nevěš hlavu, jen bež dál svojı́ cestou. Ta druhá - věř jen sám sobě a přátelům, kteřı́ za tebe položı́
život a bud’te jim za to vděčnı́, stejně jako já svým elfı́m druhům.
redaktor Ivor
ANDORSKÝ ŠUM, dvojčı́slo 6-7
Andorský Šum - dvojčı́slo 6.-7.
Slovo šéfredaktora
Jak ste asi zaznamenali, ctěnı́ čtenářové, je to už drahnej čásek co vyšlo poslednı́ čı́slo našeho časopı́sma. Vono
se nám totiž v redakci nějak zadrhla práce, několik článků se zaseklo v šuplı́ku, my jsme je nemohli dostat ven a
mezitı́m je trochu vokousaly myši. Navı́c se nám ňák porouchal ten tiskařskej stroj, co sme nedávno nechali postavit,
a tak z něj lezly ven celý černý stránky mı́sto pı́smenek.
No, abysem to neprotahoval, už je všecko v pořádku, ale za tu dobu se seběhla strašná spousta událostı́, co bysme
vo nich měli informovat, ve světě, ve městě, v politice. Zdaleka všecko se ale nedá nacpat do jidnoho jedinýho čı́sla,
dokonce ani dvojčı́sla jako je tohle. Ančto sme některý články měli zamčený v tom šuplı́ku, tak nám trošek zestárly,
proto sem u každýho titulku nechal vytisknout i den, kdy byl dotyčnej článek vodevzdanej, a vy ste si tak mohli
udělat vobrázek, jak moc se vod tý doby změnilo a jak moc porád eště platı́. Ouplně zahazovat sme ani ty starý
články nechtěli, ponivač leccos v nich je furt eště aktuelnı́ho. Těm co tu vočekávali něco k horkejm událostem, ale
můžu nabı́dnout jen vomluvu a to, aby koukli na závěr našeho plátku a pak počekali na přı́štı́ čı́slo.
No a poslednı́ co by asi mělo bejt zmı́něný je, že se změnila vosoba šéfredaktora. Né, že bych vás, ctěný čtenářstvo,
podceňoval, že byste tu změnu nepostřehli, ale chápejte prosı́m tenhle odstaveček jako mý vosobnı́ představenı́ a slib,
že se budu snažit, abysme i do futůry přinášeli zajı́macı́ čtivo, aktuálnı́ zprávy a kritický a pevný názory.
Váš Vilja Déži.
Několik postřehů v této rozmanité zemi. (16.2.)
Je krásné slunečnı́ odpoledne, vı́tr se opı́rá do korun stromů, ptáci pějı́ balady o přicházejı́cı́m jaru. Sedı́m si tak
pod stromem a přemýšlı́m, co by mohlo pilné čtenáře Andorského Šumu zajı́mat. Událo se toho tolik, od přehlı́dky
vypracovaných mužných těl v ringu, přes důvtip jı́mž bojovnı́ci oplývajı́, až po úsměvnou chvilku s rytı́řem. Mnoho
se toho událo a mnohé Vám povı́m. Usad’te se tedy na lavičku, židli, či jen tak do trávy a nechte se unést mým
pohledem na tuto zem a děnı́m v nı́.
Jitřenka vystoupla za obzor a odhalila svůj slunečnı́ závoj, stojı́m si u cesty a přemı́tám, co, že mě to dnes vše
čeká. Tu se vyřı́tı́ z lesa jezdec na hnědém koni. Je poznat, že za sebou majı́ dlouhé putovanı́, jelikož mohutný oř
je notně zpěněn a unaven. Pohlédnu na muže, rozpoznávám jeho rysy a zakabonı́m se copak, že se to děje, jelikož
vı́m, že on chránı́ předměstı́ Thyrisu. Stojı́m tedy a čekám s čı́mpak tak přispěchal. Nic se nenaději a už na mě utočı́
jeho had, no spı́še tedy hádě, ale povı́m Vám zuby má pořádné. V duchu mi proběhne myšlenka na jedinou zbraň
co mám - můj mistrně opracovaný elfı́ luk. Ale to bylo vše, na co jsem pomyslela, jelikož mě oslepil odraz slunce od
jeho, tušı́m halapartny. Probrala jsem se jen v nějaké róbě a bez věcı́, raději nechci vědět, co se mnou mohl dělat.
Nevı́m z čeho odtušil, že nějaká redaktorka v plátěné tunice se sandálem má nějaké bohatstvı́, jež stojı́ za uloupenı́.
Zvláštnı́ zkušenost, ale zamysleme se nad tı́m, že takové povolánı́ redaktora je dost náročné a unavujı́cı́. Musı́te stále
být tam kde se něco děje, nesmı́te se přiklánět na žádnou stranu, držet se v ústranı́ a přitom všem na očı́ch. Nezlobte
nás tedy zbraněmi, kouzly ani zvı́řátky či jinou havětı́. My se zase na oplátku vynasnažı́me něco kloudného napsat.
Otřesena po tomto činu se odpotácı́m domů, prohledávám bedničky kvůli novým věcem, usoudı́m, že je čas na
úklid. Některé věci potřebuji nakoupit v Andoru. Jdu tedy směrem od redakce a hle tři muži na konı́ch si dobı́rajı́
dva mladı́ky s loučemi. Jejich červené pláště vlajı́ ve větru jež se zvedl, slunce se zračı́ v jejich podivných tvářı́ch.
Inu zastanu se těch dvou mladı́ků a povı́m jim, že jim bude lépe, když kroky své nasměrujı́ do města. Ale co to, jsem
Zveřejněno 1. 5. 2007
24
25
oslovena velmi krásným hlasem, prý že mı́sto nich tedy já. Mám to ale smolný den, oni tři, já sama a pěšı́. Zvážı́m
své šance, pokoušı́m se tedy vyjednávat. Prý mám dát zlat’áčky, no to se mi moc nechce. Tak prý život, toho si moc
cenı́m.
Vypadalo to beznadějně.Tak, že prý mám dát plátěnou košili a kilt, jež mám na sobě. Povı́dá mi ten nejvyššı́.
Pokrčı́m tedy rameny a svleču se. Přitom jim v duchu nadávám. Hledı́m zatı́m na ně a jejich hřebce a hle, vı́tr odkryl
odznak cechu schovaný pod pláštěm. Přečtu si ho a začı́ná nějak Sic... zrak mám spı́še přivyklý na hledánı́ stop
v lesı́ch, než na čtenı́ zablácené cedulky, uchovám si tedy to, co vı́m v paměti. Oni seberou ze země svou kořist, dva
kousky potrhaného ošacenı́ a vı́tězoslavně uhánějı́ pryč, až prach za kopyty jejich konı́ dlouho halı́ mou sklı́čenost.
Dvakrát za den hanebně svlečená na Andorském mostě stojı́cı́, avšak hrdá, že ti dva mladı́ muži vyvázli bez zraněnı́
a se všemi věcmi, jež měli na sobě.
Mávnu nad děnı́m rukou a hledı́m si přı́prav turnaje jež pořádá redaktorka Renfri, s niž jı́ pomáhám. Vařı́m, až
se z domu line lı́bezná vůně. Pivo stáčı́m do soudků, stejky hezky opékám a ráno se do pralesa vydávám pro čerstvé
plody. Pomáhám jı́ obstarat ceny a těšı́m se na tu podı́vanou.
Hle hodina soubojů dospěla svého vrcholu. Muži se scházejı́ a hlásı́ se na souboj, dámy se s nimi loučı́ a přejı́
jim mnoho zdaru. I já jsem přišla, tedy spı́še se sem přemı́stila pomocı́ portálu, s doprovodem. V ringu svádějı́
dech probı́hajı́cı́ boje, logika jde proti meči. Vzduch čpı́ použitými kouzly. Šı́py létajı́ vzduchem, dav povzbuzuje své
oblı́bence. Dámy se strachujı́ o své milé. Z té odvahy se nejednomu zalekne srdce. Vše avšak jednou končı́ a i tak
tato podı́vaná má konce. Vı́tězem se stal elf, jež svůj život zasvětil nekromancii, člen cechu tuláků Theseus. Porazil
všechny a sám poražen nebyl. Bojovnı́kům jsou zaceleny drobné oděrky a boule, upraveni a v dobré náladě doprovázı́
své milé na hostinu, jež se koná v Andorském kulturnı́m domě. Nejprve se vı́tězi a jeho partnerce předajı́ ceny, jedná
se o mithrilovou sošku a zlatem vyšı́vané ošacenı́. Následuje hostina, kde pivo teče proudem jako vody v řekách.
Úsměvy dam rozzařujı́ okolı́ a hrdinské skutky mužů se zračı́ v jejich tvářı́ch. Den se pomalu měnı́ v noc a každý se
rozcházı́ do svého domu.
Dny plynou v poklidné harmonii, v zemi se neděje nic, co by stálo o zmı́něnı́, nebo to alespoň k ušı́m mým
nedolehlo. Až tu najednou thyrijské trubky znı́ vzduchem, jejich hlas se nese daleko a zvěstujı́ zajı́mavé zprávy. Jdu
se tam tedy porozhlédnout, copak se to děje. Dřevěné lešenı́ na náměstı́ Thyrisu je odstraněno a umožňuje tam
vstoupit na krásné náměstı́. Pohled upoutá majestátnı́ socha bojovnı́ka ozářena nehasnoucı́m plamenem. Na balkoně
nově zbudované banky má proslov nový vládce Thyrisu Rytı́ř Malagar. Mluvı́ o rozvoji a budovánı́, o znovu nabytı́
slávy. Přijd’te a posud’te, zda-li měl pravdu. Posed’te a zahrajte si stolnı́ hry nebo šachy na zdejšı́ obřı́ šachovnici.
Přivoňte si k Thyriským růžı́m jež zdobı́ květy prostranstvı́. Pokochejte se klidem v kostele, jenž byl pokřtěn mou
svatbou. Odpočiňte na lavičce v parčı́ku. Nebo se podı́vejte co nabı́zejı́ zdejšı́ obchodnı́ci. Majı́ dobré ceny a krásné
a kvalitnı́ zbožı́. Obchodnı́ ruch tu pomalu a jistě je zřetelnějšı́ a zřetelnějšı́, však nic nenarušuje klid a harmonii
tohoto pı́sečného města.
Netrvá tu dlouho a opět slyšı́m lı́bezný zvuk lynoucı́ se od Thyrijských trubačů. Tentokrát jsou kroky mé
směřovány do zdejšı́ho kolosea, kde bude klánı́ gladiátorů. Tribun Caesar přiděluje bojovnı́kům roby, ti po shlédnutı́
barvy brunatı́ ve tvářı́ch. Že prý to je barva pro proteplené bratry. Nevı́m, co se jim na té sladké tyrkysové nelı́bilo.
Nakonec to dopadlo, že červená a modrá jsou lepšı́ barvy. Meče a hole pevně dřı́majı́ v rukou, ale na barvy ošacenı́
majı́ vyhraněný názor. Každý je hold nějaký.
Pohled na ně v aréně byl pěkný. Klouby prstů jež svı́rali pevně zbraně bělely, pokud byly vidět a nebyly zakryté
rukavicemi. Odhodlané tváře hleděli na své spolubojovnı́ky, nynı́ nepřátele, jež je třeba porazit. Svaly se napı́nali,
kouzla narážela do stěn. Břitká ostřı́ se spojila, jiskry odletovaly. Magické formule se nesly vzduchem. Publikum
výskalo a nařı́kalo, podle toho jak se vedlo jejich favoritům. Všechny na konec udolal chrabrý bojovnı́k, člen Gladie
Mrazoun. Bojoval se ctı́. Když jsem byla nasycena bojů vydala sem se ven z města, povı́dala jsem si s jednou milou
dı́včinou. Tu u nás zastavı́ Rytı́ř Tomas von Chava a do ouška mi křikne, že se máme vyrovnat a zařadit. Najednou
byl rudý jak jablko, my zděšené co jsme udělaly. Odkašlal si a pobı́dl koně a honem pryč. My se probraly po chvı́li
ze šoku a usoudili jsme v návalech smı́chu, že je zřejmě přepracován, jelikož nepozná klid od boje. Humorná tečka
za nevšednı́m dnem. Ještě ted’ se tomu ráda zasměji, kterak sem potkala statného rytı́ře. Stávajı́ se lidem zajı́mavé
věci...
Tak večer se halı́ do purpurového oblaku, tak i já zavı́rám kalamář a chystám se ke spánku. Odpoutávám mysl
od všednı́ch věcı́ nevšednı́ch dnů a nechávám se unášet závanem dobrodružstvı́.
Redaktorka Ashley
Zdravá jak řı́pa a nebo nohama napřed? (28.2.)
. . . aneb Vo andárijským hospodařenı́“
”
At’ už cheme, nebo ne, svět se měnı́ a my s nı́m. Pod to by se vám podepsal lecjakej filozof, kdyby tu teda ňákej
byl. A stejným dı́lem tak ty naše životy, at’ už cheme nebo ne, ovlivňujou penı́ze a žádnej s tı́m nic nenadělá, i kdyby
26
KAPITOLA 6. ANDORSKÝ ŠUM, DVOJČÍSLO 6-7
byl třeba bůh. Jenže vono, za poslednı́ rok se toho právě hodně změnilo, co se peněz a jejich koloběhu tejče. No
zkuste si to vzı́t popořadě.
Ouroky bankovnı́
Začı́ná to tam, kde přestala centrálnı́ banka, nebo jak se taková inštituce menovala, platit ouroky. Zčistajasna
ohlásili bankéři, že s tı́m končej a dál at’ si to města platěj samy a pak se ukáže, jaký sou páni. No to se vı́, že bylo
pozdviženı́, jenže když bankéři nedali, tak nedali a najednou se začaly utahovat opasky.
Na druhou stranu, nebylo to nijak ve velkym, páč tahle změna se dotkla jenom těch bohatejch, vobyčejnej člověk,
co ráno nakopal v dole, dopoledne slil, v poledne vykoval, odpoledne prodal a večer za utrženej krejcar nakoupil
chleba pro rodinu, takovej se jen divil, vo jakejch ourokách se to mluvı́ a že jeho se to stejně netejká.
Doly prázdný, zasypaný
No, netrvalo dlouho a došlo právě na toho vobyčejnýho člověka. Jednou ráno si to přišněruje, do dolu, dá si
závdavek, aby se to lı́p kopalo, a kouká, všude samá hlı́na, šutry jak dračı́ hlavy, železo nikde. No koho by to
nenaštvalo, tak se zasejc sebere a de jinam, koneckonců máme dolů povı́cero, dá si zase závdavek a . . . vono houby.
Jeden důl zasypanej, druhej důl zavalenej, zevnitř smrdı́ sı́ra či co, ve třetim všude samý zlato.
Teda, zlato je sice vzácnej kov, to jó, jenže co s nim? Na chleba se to namazat nedá, koupit to nikdo nechce, aspoň
ne za cenu, za kterou to má fazónu prodávat, a dyby jeden začal razit mince, to by to s nim vzalo rychlej konec. A ted’
co s tim? Doly zasypaný, a dyž né tak stará žı́la došla a ted’ je to tam samá hlušina. Vobčas se samozřejmě kopne
nějaký to železo, jenže je toho tak štvrtina a řemesnı́ci, ty vyžı́rkové, za něj nechtěj platit ani náhodou štyrykrát vı́c,
vono ani dvakrát ne. A doma na krku několik hladovejch krků.
Seš přespolnı́? Tak zaplat’!
Tak bylo ten řev hladovejch krků slyšet, až začal budit starostenský uši ze spanı́. A hned se vrchnost začla
zajı́mat, co že prej tak křičej? Že hlady? No tak at’ se najedı́ ne? Jo voni nemaj čeho! Chvı́li to trvalo, ale pak se
na to přišlo. Za všechno můžou cizáci, a to je jedno jestli v Andoru, Ilerénu nebo kde jinde, dycky sou to cizáci, co
zanášej nemoce, trávěj studně, unášej děti a dobytek a vykopou všecko železo z dolů.
Vod takovýho vodhalenı́ už byl jen krůček k nápravě věcı́ veřejnejch. Stačı́ prej dát na důl cedulku, že pro
přespolnı́ je třeba zaplatit mejto za vstup a do brány magickej portál, co se koukne do hlavy, kam že to kopáč patřı́
a přı́padně mu těch pár tronı́ků rovnou vytáhne z kapsy. Co má ten chudák dělat, aby vyvezl ven svůj dennı́ vozejk,
co přes bránu neprojde, to nejni jasný, ale asi se po něm chce, aby zaplatil třikrát.
Esli todle vopatřenı́ pomohlo, to nejni tak úplně jistý, ale asi jo, ponivač nářek těch hladovejch krků už nenı́ tak
hlasitej, takže starosta už může ve svý rezidenci klidně spát. No, možná je taky už začaly bolet hlasivky, do toho
jeden nevleze.
At’ hnojim, jak hnojim, neroste to
Abysme byli spravedlivý, nežijou tady jenom kopáči. Některý lidi, i když je nejni moc vidět, dobejvaj svoji obživu
taky ze země. Za nekřest’anský, nenistrovský a dokonce i nemrogrothovský penı́ze si pronajmou vod města ouhor
samej kámen a tam pak ceděj krev a pot na přı́mym slunci a tahaj ze země vobilı́, zeleninu i to magický bejlı́, co
z něho pak alchemisti zasmraděj laboratoře.
Jářku, dlouho se vo tom raděj moc nemluvilo, ale dyš se jeden byl schopen týhle činnosti věnovat pravidelnějc,
byl to učiněnej zlatej důl. Ale pak zničehonic sklaplo – jednou ráno vyrazili všickni sedláci na svoje polı́čka a nic.
Prostě nic. Vůbec nic. Neroste to, a dyš to roste, tak to nezraje. A najednou se sedláci z Havantu smějou pánům
z Andoru, že prej jim roste to zelı́ ňáký malý a brambory taky nanicovatý, vo lnu, co je jen po kolena ani nemluvě.
No, at’ se směje kdo chce komu chce, jedno je fakt. Všechny póle dohromady ted’ uroděj mı́ň jak polovinu toho
co před zejmou a i když se zatim nic neděje, páč každej měl ve spı́ži nasyslı́no jako křeček, panujou vobavy, esli bude
dost jı́dla pro všechny, vo těch bylinách ani nemluvě.
No dobře, tak je všechno jináč. A co s tim?
A to je právě ta jenerálnı́ votázka: je hospodářstvı́ v týhle zemi zdravý a úspěšný, nebo se řı́tı́ do pekel? A at’ už
jo, co s tim, jak na tom vydělat nebo aspoň neprodělat.
Přeskočı́me takový ty obvyklý vejšplechty, jako že někdo brečı́, že penı́ze ztrácej cenu, protože dřı́v stál návod
na mečı́k sto zlat’áků a dneska je za třicet. Tyhle lidi, co se nevšimli že v takovým přı́padě cena peněz narůstá, se
najdou vždycky.
27
Na prvnı́ pohled je vidět, že je mı́ň surovin – pole nejsou ourodný, doly jsou zavřený nebo plný kamenů. Cena by
teda měla stoupat, ale zákaznı́ci to nějak zatim nechtěj akceptovat, a tak už rozhodně neplatı́, že řemeslo má zlatý
dno.
Jářku, v týhle zemi bylo vždycky zvykem, že se cena výrobků odvı́jela akurát vod matrijálu a nikdo nechtěl
pochopit, že když každej kousek hodin musı́ majstr vzı́t dvakrát do ruky a pak to ještě celý jednou poskládat, tak to
bude dražšı́, než jednoduchej kredenc, i dyš se do něj nacpe stejný množstvı́ železa a prken. Proto taky jen málokdo
vı́, kolik je hodin. Ted’ to ale platı́ dvojnásob, protože pokavád’ je mı́ň surovin, tak ty by měly bejt dražšı́, a taky vo
trochu jsou, jenže zdaleka ne vo tolik, vo kolik přibyla potřeba času na jejich dobejvánı́. A tak se zlevnil i čas majstra
řemesnı́ka, kterej, aby prodal, tak nemůže jı́t s cenou moc nahóru.
Jako dlouhodobej vejhled je nad slunce jasný, že je tu prostor pro šponovánı́ cen, ale obchodnı́ci s něma půjdou
nahóru pěkně pozvolna, aby se to tak rychle neprojevilo. Z toho je vidět, že penı́ze budou vopravdu ztrácet hodnotu,
hlavně se ale změnı́ to, co si za svoje penı́ze lidi koupěj. Dřı́v sme byli zvyklı́ dát pár šprdlı́ků za základnı́ věci, jı́dlo,
šı́py, flastry a velký penı́ze si ušetřit na velký věci, jako jsou zářivý meče a takový serepetičky. Až se ceny ustálej,
budeme mnohem vı́c dávat za vobyčejný věci. A ty luxusnı́? Bůh sud’, možná jich bude tolik, že jeden návod bude
koštovat jako stovka flastrů, možná jich ubude a pak budou vopravdu jen pro ty nejbohatšı́, zatim to ale vypadá spı́š
na velký zlevňovánı́.
Jen jedno je jistý a sice to, že nic nejni jistýho. Svět se měnı́ strašlivě často a rychle a tak nejni dobrá doba na
veliký investice, pokud teda nemaj návratnost zlatýho dolu, třeba za dva tři tejdny prachy zpátky doma ve slamnı́ku.
Ted’ je lepšı́ zůstat pěkně při zemi, přizpůsobovat ceny nákladům a v klı́dečku počkat, jak se to celý ještě chvı́li bude
vyvı́jet.
-VDPožádal sem dva významný obchodnı́ky, co zásobujou svejma výrobkama málem půlku Andoru, aby mi zvodpověděli pár votázek, co se hospodařenı́ tejče. Tak tady máte, milı́ čtenářové, jak se k tomu stavěj pánové Falathrim
a Sam Noe.
V poslednı́ době se toho na světě spousta změnila. Banky přestaly platit ouroky, v dolech je toho
pomálu, za vstup do dolu musı́ každej druhej platit, a aby toho nebylo málo, i pole přestaly rodit. Co
byla podle nich, vašnosti, nejvýznamnějšı́ událost’ pro hospodářskej život? Některá ze jmenovanejch,
nebo eště ňáká jiná?
Falathrim: No popravdě jsou dvě, a to pole a železo. Na polı́ch toho už tolik nenı́ a tam, kde je, jsou, mı́rně
řečeno, předražená. A se železem je to také bı́da. Dle mého názoru to bude mı́t velmi brzo i odraz v cenách některých
- popravdě skoro všech - věcı́, co se dajı́ koupit. Cena materiálu se už velmi brzo promı́tne do ceny výrobků a to
směrem nahoru a ne o málo.
Sam Noe: Co na to řı́ci, možná to bude znı́t podivně, ale s tı́m železem a s těma dolama, že toho je opět méně,
tot’ pro moje hospodařenı́ jen dobře. Ale pro ty, co dojeli sem, nebo došli pro ty je to horšı́. Ale život je takovej. Můj
názor totiž je že nedostatek, ten narovnává ceny a uvádı́ svět peněz do pohybu. Čeho je mnoho to nikdo nežádá.
Jakej majı́ pocit z cen toho základnı́ho materiálu? Je jeho cena úměrná nákladům na zı́skánı́, je
předraženej nebo pod cenou?
Falathrim: Cena základnı́ho materiálu ted’ poroste a to, jak jsem již odpověděl v predešlé otázce, předevšı́m
u železa a výrobků z nitı́. Popravdě, s touhle situacı́ bude brzo plátový komplet pěkně drahou záležitostı́ a ne pro
každého. Většina krámů v Andoru, co jsem koukal, jsou pod cenou, což se dle mého brzo změnı́.
Sam Noe: Neznám ceny materiálu přesně. Co já prodám, je většinou úměrné, ale člověk mé i srdce. Občas polevı́m
a slevı́m. Jinak materiál ja skoro nekupuji, již jen málokdo něco nabı́dne, takže ceny opravdu neznám.
Jakej vočekávajı́ vývoj cen, budou se penı́ze dlouhodobě spı́š zhodnocovat, nebo na ceně ztrácet?
Falathrim: Většina věcı́ rapidně zdražı́.
Sam Noe: Myslı́m, že v brzké době začne velké zhodnocenı́, ne jen peněz ale i věcı́. Blı́žı́ se na tuto zem ňáké
zlo - já očekávám, ze brzy vypukne válka a válka hospodářstvı́ napomáhá, ale i raubierum a rytı́řům. Nevı́m, odkud
to přijde, ale vı́m, že to přijde, proto musı́me býti připraveni a ničı́m neplýtvat. Možná shořı́ i naše domy, pak nás
pámbů chraň.
Co by doporučili, vašnosti, našim čtenářům jako rozumný způsob uloženı́ peněz?
Falathrim: Penı́ze neukládat do ničeho. Sami vidı́te, co se stalo ted’ po zimě. Někdo vydržoval 3 měsı́ce pole a
ted’ zaplakal. Nejjednoduššı́ je nakupovat jen to potřebné a jinak mı́t asi bohužel hotové penı́ze v bance, kde se na
druhou stranu ale nehodnotı́, naopak vlastně tak svou hodnotu ztrácı́.
Sam Noe: Skupovati návody a drahé kamenı́. I železo, to se též vždy hodı́. Chce to ale opatrně, aby se ceny při
velké poptávce nezvedly, pak by to nebylo dobré ke zhodnocenı́.
28
KAPITOLA 6. ANDORSKÝ ŠUM, DVOJČÍSLO 6-7
Škoda, že na hradě ti alchymisti moc nedělaj. Většinou tam tvořı́ lektvary a zapomı́najı́ vynalézti něco speciálnı́ho.
Pamatuji, když se objevila prvnı́ rituálnı́ dýka, to byly ceny. A málokdo zjistil, jak se dělá. A dnes se podı́vej, je to
neprodejné. Cena kamenů je vyššı́ než za celý výrobek.
A otázka na závěr: Připadá jim andarijský hospodářstvı́ v dobrý kondici a nebo spı́š jako nemocnej
člověk, co potřebuje felčara? A pokud ano, jakej lék by nemocnýmu předepsali.
Falathrim: V dobré kondici určitě ne, ale co nadělám. Jsem jen jeden z mnoha a dohodnout se je takřka nemožné.
Myslı́m ale, že s tı́m, jak jsou na tom ted’ některé suroviny, asi porostou ceny u všech obchodnı́ků.
Sam Noe: Nenı́ na tom ještě úplně nejhůř. Lidi jako my se uživı́me, ale ti novı́ nemajı́ šanci. Vı́m, čı́m to je, že
ten svět nenı́ úplně tak, jak by to mělo býti, ale špatně se to poslouchá a náprava se asi nikdy nestane.
Ono je to tak, jednoho dne už dávno sem dorazili, byla to skupina mazaných lidı́, všemi mastmi, i tou dračı́. A co
provedli? Nastěhovali se nám do dı́len, do krámků a vzali kšeft do svejch rukou. Od těch dob každej porovná ceny.
Neshánı́ na sebe oděv šitej na mı́ru, či zbraň padnoucı́ do ruky. Uživı́me se, to ano, ale trpı́me a s námi trpı́ i mladı́
kováři a jinı́, co prodávali na cestách a na náměstı́. Mluvı́m o národě obchodnı́ků. To oni obchodujou, my ne.
Vidı́m tu denně, že někdo přijde a zkoumá ceny u toho obchodnı́ka Freddyho tady, pak jde dál a podle toho se
zařizuje. A my se tı́m šidı́me jeden druhého. My staršı́ se zřejmě vždy uživı́me, ale ti snaživı́ a šikovnı́ ale neznámı́
už velmi těžko.
Lék tedy nemám, protože obchodnı́ci už za moře neodejdou, ale prostě je to tak.
Rozhovor pro vás zachytil Vilja Déži
Od našeho válečného dopisovatele (3.4.) - Lewan:
Korunami stromů prosvı́tajı́ poslednı́ paprsky večernı́ho slunce. Je klidný úternı́ podvečer a nic nenasvědčuje
tomu, co se za chvilku stane. Vážně nic? Přeci jen . . . jsme v Lewanu, mı́stě lesnı́ho ticha a harmonie přı́rody, ale na
zemi je tu a tam rezavějı́cı́ meč či štı́t, tu zapadlá podkova. Zem je zdusaná kopyty cizı́ch konı́, již tudy projeli. Něco
nenı́ v pořádku.
Přesuneme-li svůj pohled na jih a napneme uši, zaslechneme zvuk vzdálené bitvy. Kde? Přı́mo u samého sı́dla
Menel Sangy, oficiálnı́ nositelky samotného elfstvı́. Dům je obležen lidskou armádou, občas se v okně objevı́ protáhlá
tvář některého z elfı́ch obránců. Je to velmi překvapivý pohled – lidská armáda, ač nenı́ právě při přehlı́dkové
formaci, stojı́ ukázněně, poslouchá své velitele, vystupuje jednotně. Pohled dovnitř obleženého domu je pravým
opakem. Vidı́me unavené tváře, pohledy plné poraženectvı́ či naopak vzdoru a krutosti, nikde však nenı́ ani náznak
té, básnı́ky opěvované, elfı́ vznešenosti. Co se stalo? Vydala se Menel Sanga cestou, kterou nedokázala dojı́t do konce?
Snad.
Mezitı́m vidı́me dalšı́ zbytečná úmrtı́. Obránci, ač jsou v absolutnı́ menšině, měřeno počtem, či vybavenı́m, se
odmı́tajı́ vzdát. Snad chtějı́ svůj kalich hořkosti vypı́t až do dna, snad je pro ně takový přı́stup naplněnı́m elfstvı́.
Je-li tomu tak, pak se někde stala chyba. Pak zůstalo skutečná elfı́ vznešenost, ke které patřı́ i uměnı́ přiznat porážku
a nést ji s hlavou vzpřı́menou, zapomenuta někde v prachu historie.
Mezitı́m přicházı́ dalšı́ zbytečně smrti obránců. Krev jim hučı́ v ušı́ch. Válečnı́k Dawid šı́lı́, či se snad se stává
berserkem, volá nesmyslné věty, vydává rozporuplné rozkazy, mluvı́, když nemá a řı́ká, co se neřı́ká. Ve starých
dobách by vyslechl ortel od vlastnı́ho národa, leč dnes je jiný svět. Dnes namı́sto Nistry obránci vzývajı́ ve svém
domě démona, sukubu Kirsten, jež se jim před bojem zjevila a je do krvavého boje ještě pobı́dla. Konečně docházı́
k vyjednávánı́.
Ven z domu vycházı́ před šiky lidských bojovnı́ků elfové Nelion, Dawid a ještě jeden, neznámé tváře leč vznešeného
drženı́ těla. Mezi bojovnı́ky se dozvı́dáme, že jeho jméno znı́ Elenius, elf dobrého rodu, leč jinak vcelku neznámý. Proč
právě oni jednajı́ za Quendi, ač jeden nemá ani formálnı́ funkci a tedy pověřenı́ pro vedenı́ takového jednánı́, a dva jsou
pouhými spojenci, členy Temných Andělů? Nevı́me, leč vyjednávánı́ odpovı́dá situaci. Trojice mluvı́ nevyrovnaně,
skáčou si do řeči, vykřikujı́ nesmysly, neorientujı́ se. Na výzvy rytı́ře Chavy nereagujı́. Je jasné, že toto vyjednávánı́
nikam nepovede.
Trvá to několik dalšı́ch minut, slunce už dávno zapadlo a konečně, objevuje se sám kiran Nasir a s nı́m přicházı́
trochu té grácie, která provázı́ elfy odnepaměti. Vykazuje Anděle z prostranstvı́ a sám se ujı́má vyjednávánı́. Leč
ani on nenı́ schopen uvědomit si vážnost situace. Zdá se, jako by nepřišel ani vyjednat podmı́nky smı́ru, natož své
kapitulace, jež by byla namı́stě. Naopak, diktuje sám své podmı́nky, nechápe, co se kolem děje, nepřipouštı́ si své
postavenı́. Jeho zaslepenost neumožňuje uzavřenı́ dohody ani do pozdnı́ nočnı́ hodiny a otevı́rá tak cestu dalšı́mu
krveprolitı́.
Duch Lewanu se změnil. Zdá se, že Nistra opustila své děti, jež sešly z pravé cesty a zaslepily své oči, obrátily
se k démonům, a nechala je vykrvácet. To, co jsme spatřili, zdá se být bolestivým koncem vznešené Menel Sangy,
jež možná nabude znovu své sı́ly, těžko ale zı́ská zpět svou auru. Nebude to ale konec elfstvı́ jako takového. Historie
nám šeptá, že již dnes, někde hluboko v lesı́ch, žijı́ dalšı́ děti Nistry, jež si vyhlédla, jež půjdou jejı́ cestou a jež znovu
povznesou vlajky hrdého a vznešeného lesnı́ho národa.
29
Jaro je tu (4.4.)
Tak zasejc přišlo jaro. A nejenže přišlo, vono přı́mo udeřilo a to silou nevı́danou. Ptáci řvou, kytky smrděj, pro
samý housata nenı́ kam šlápnout. Všecko roste jako z vody: v Andoru vyrostlo takovejch stromů, že si jeden musı́
nechat znova podrazit botky, aby mu ta smrčina neprolejzala podrážkama. Kdo nebydlı́ na náměstı́, ten má tváře
vodřený vod haluzı́ a vypadá to, že esli s tı́m něco neuděláme, tak brzy se bude i do hlaunı́ banky chodit skrz žalůzie
z větvı́. Je vidět, že sme jako Andořani tu údržbu trochu zanedbávali a je čas, aby starosta najal ňákou šikovnou
skupinku chlapců s pilama, sekerama a křesadlama, co by to zasejc uvedli do přı́slušně patřičnýho a rozumnýho
stavu. Dyk pro ty lupeny člověk ani nevidı́ to pěkný, co by vod jara vočekával, jako třeba všelijaký to vokrasný bejlı́
a tak.
No, né že by všechno, co vyrostlo, bylo na škodu, ančto třeba v Havantu vyrost pivovar a to je jářku nějaká
událost’, protože ted’ budou tamnı́ mı́t piva plný sklepy a eště ho budou moct vyvážet, pokud tou dobou, kdy jim to
pivo uzraje, eště bude komu. Vona totiž s tı́m jarem přišla taky taková horká krev a na zchlazenı́ nestačı́ ani to, že
na pokyn Ilerénskýho purkmistra (a předevšı́m teda městský portmonky) vyrostly poblı́ž městyse arény, kde by se
ty prudký hlavy vybily. Ale to voni ne, voni musej začı́t hnedka válku. Jeden z toho má až pocit, esli se ty stromy
v Andoru nevobjevily proto, že nechtěly bejt u řáděnı́ v Lewanu a radši vzaly kramle.
No, at’ už je to, jak chce, jaro je tady, zakázat se nedá, zauřı́t do karceru taky ne, a tak se s nim asi budeme
muset smı́řit a halt taky zabojovat proti tý votravný vegetaci, aby v létě bylo vůbec kde cvičit koně, chodit na houby
a tak. Ale co, v nejhoršim počkáme na letnı́ vedra, a s trochou voleje a křesadel uděláme takovej menčı́ požár. Však
vono se to nějak vyřešı́.
-VD-
Most v plamenech (27.4.)
Včera, to je šestadvacátýho dubna nám v králouským městě hořelo, a né jen tak trošku, jako že by někomu chytla
stodola a chlivy vod jiskry z komı́na. Ančto u toho řada lidı́ nebyla a následky se budou eště nějakou chvı́li citelně
dotejkat větčiny z nás, seskládali sme pro vás, co se vlastně seběhlo.
Začátek je požáru nenı́ jasnej, ale zdá se, že se nějakej žhář snažil rozdělat na mostě voheň. Kolemjdoucı́ ho vyhnali
a plamı́nky udupali. Jenže, co čert nechtěl, plameny rozfoukal znova vı́tr a za pár minutek byl most v plaménech.
Okamžidě se seběhla větčina vobyvatelstva z blı́zkýho vokolı́, ale sudů bylo málo a voheň se zprudka šı́řil, až to
dospělo tak daleko, že svršek mostu prohořel a začal se propadat do vody.
Aby toho nebylo málo, v plamenech se vobjevil jakejsi elementál, a tvrdil,
že nevı́ co je, kdo je ani kdy je, oušem jen do doby, kdy přišel na to že je vlastně kovářem, kerýmu vybuchla doma
vejheň. Jak je tohle možný, to se nás čtenářové neptejte, ale jak jsme nakoupili tak prodáváme. Dotyčnej elementál
se natolik bál deště, že ho jeden z měkkosrdcatejch vobčanů, pan Macros, ukryl ve svojı́ kovářský vejhni a přenesl
někam, kde mu bude dobře, teda do kovárny. Jenže vono, každá mince má dvě strany a tak to, co se zdálo bejt
nejsprávnějšı́ věc na světě, byl vlastně jeden velikej vomyl.
Totiž, v kovárně se začaly dı́t věci. Zmı́něnej elementál nejprvá zatavil všechny dveře z kovárny a všecky přı́tomný
tam namı́stě uvěznil. Dalšı́ informace sou trochu zmatený, ale zdá se, že měl nějaké pekelné návrhy týkajı́cı́ se mocnejch zbranı́ vodměnou za čistý panny a tak vůbec. Nakonec se ale hrdinnejm Andořenům podařilo dveře rozštı́pat,
přivolat pomoc a nestvůru odeslat do pekel. Vo tom, co je pravda a co pohádka, a kde bylo právo a kde ne, at’ udělaj
čtenáři vobrázek sami. Na třı́sky ze dvéřı́ se můžou ale ale ještě ted’ jı́t kouknout.
Faktem je, že tyhle lidi, co se vybavovali s elementálem, zoufale chyběli u hašenı́ mostu a ten se hrstce zbylejch
tak podařilo uhasit až ve chvı́li, kdy už byl zcela prohořelej a začal se hroutit do vody. Ani zoufalý pokusy most
vopravit narychlo přihoblovanejma hrubejma fošnama se nezdařil a po několik hodinách si ho tak definitivně vzala
voda.
Na poslednı́ chvı́li přivolanej stavitel slı́bil, že se vopravy mostu sice ujme, ale že se mu musı́ vopatřit materiál
(veliký množstvı́ polen, prken, hřebı́ků, ingotů a kamenı́) a že mu přinejmenčı́m tejden bude trvat malovánı́ plánů
novýho mostu. A tak nám nezbejvá, než nějakou tu dobu chodit vokolo starostenskýho hrádku a doufat, že novej
most bude pevnějšı́, než ten bejvalej, co se na jeho vohořelý trosky může každej dojı́t podı́vat. Ten smutnej pohled
je z náměstı́, co by jeden kamenem dohodil.
A jaký nám z toho plyne ponaučenı́? Až bude stát novej most, měl by na něj starosta postavit strážnı́ka, poniváč
tohle zdaleka nebyl prvnı́ pokus most zapálit. Předevšı́m by se ale mělo zvážit, esli nenajmout do městkejch služeb
nějaký hasiče, co by vobcházeli město, kontrolovaly žháře, ale třebas i komı́ny, a pokutovali ty, co svojı́ nepořádnostı́
vohrožujou majetek i životy vostatnı́ch spoluvobčanů
-VD-
30
KAPITOLA 6. ANDORSKÝ ŠUM, DVOJČÍSLO 6-7
Posvěcenej zločin na poctivejch spoluvobčanech (27.4.)
Možná to čtenářovi tohohle plátku ani nepřı́de, ale v týhle zemi si lidi nejmı́ň všı́maj tech, kerý nejvı́c potřebujou.
Mám na mysli vobyčejný řemesnı́ky ... je to někdo, kdo má bejt zalezlej ve svým vobchodě nebo třeba v dole, tam
makat ze všech sil a akdyř přijde zákaznı́k do vobchodu, tak bejt milej, vochotnej a připravenej za málo peněz dělat
hodně muziky. Nejde mi vo nás, pár starejch mistrů, my už máme svý jistý, mluvı́m vo tom neviditelným podhoubı́
nádenı́ků a tovaryšů, co za pár tronı́ků hledaj železo mezi tunama kamenı́ a hlušiny.
Naposled se tohle ukazuje na přehlı́živým postoji městskejch správců k nim. Zavı́st magický portály do dolů
a z nich, to jim šlo hned, ale že by tam lı́pli vybyčejnou cedulku a napsali na ni, kolik je vstupný, to už je ani
nenapadne. Dost na tom, že je smutnej pohled, dyš člověk vyhodı́ ty hřı́šný penı́ze, vleze do dolu a zjistı́, že zaplatil
ouplně zbytečně. Navı́c se eště musı́ podrobit tý vostudný procedůře, kdy ho magickej portál prošahá a šlohne mu
pár krejcarů z měšce a ani neřekne kolik.
Je to vostuda chtı́t po někom penı́ze za něco tak nejistýho jako jsou vykopaný doly a je eště většı́ ostuda ani
neřı́ct kolik. Jen to ukazuje, nakolik si vrchnost vážı́ těch, kerý pro ni zespoda makaj.
-VD-
Pár slovı́ček na závěr
Tak, tohle čı́slo, co na něm sedá prach už ted’, je zaplat’pámbů na světě. Tošku sme se nad nı́m zapotili, ale
doufáme, že vás, ctěný čtenářstvo, zaujalo, že ste nad nı́m popřemejšleli, třeba si i trochu zanadávali na poměry, a
už ted’ jste zvědavý, co bude v tom přı́štı́m. Kvůlivá tý zápavě starejch článků sme eště nestihli zpracovat nejnovějšı́
událostě, ale nenecháme na sebe dlouho čekat. Do dvou tejdnů byste měli mı́t na stole dalšı́ plátek, tentokrát s mnohem
žhavějšı́ma událostěma a esli ne tak snı́m vlastnı́ klobouk.
Užitečně strávenejch štrnáct dnı́ vám přeje
váš Andorskej Šum
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 8
Andorský Šum - čı́slo 8.
Slovo šéfredaktora
Tak se nám tejden s tejdnem sešel a je tu slibovaný dalšı́ čı́slo Andorskýho Šumu, což je dobře, ponivač jednak
vy, naši milı́ čtenářové, máte duševnı́ potravu, jednak já nebudu muset žvejkat svůj klobouk, jak jsem minule na
konci slı́bil. Tohle čı́slo vycházı́ tak rychle po minulým proto, že i doba je až moc rychlá a leckdo nestı́há všecky ty
změny sledovat. Inu, my je sledujeme za vás. Doufáme ale, že se to nejčkon trochu zklidnı́. Tohle králoustvı́ by to
potřebovalo jako sůl.
V textu se věnujeme jednak událostem minulýho tejdne v Andoru na hradě, přičemž se nám povedlo zachytit rytı́ře
Malagara, a tak vám přinášı́me jeho pohled na to, co se dělo. Když už sme měli těch pár minut jeho drahocennýho
času, požádali sme ho i vo vyjádřenı́ k převzetı́ Havantu Praetoriı́.
Hlaunı́m tématem čı́sla sou volby v Havantu. Podařilo se nám přimět k rozhovoru tři ze čtyř kandidátů na
starostenskej post, a tak si může každej s rozmyslem vybrat, komu dá ten svůj hlásek.
Ančto řada lidı́ žije v našem králoustvı́ jen krátce, shrnula pro ně redaktorka Ashley ještě před svým uvězněnı́m
řadu informacı́ o dracı́ch, který se tu vyskytli a třebas ještě vyskytnou. Věřı́m, že vás zaujme i jejı́ vyprávěcı́ styl.
A jako bonus na závěr je tu jednak jedno podobenstvı́, ale jeho intepretaci nechám na vás, čtenářové moji milı́, a
hlavně text, který nám poslala nebohá Ashley z galejı́.
Novinkou je, že naši redakci opustil redaktor Ivor a rozhodl se vydávat vlastnı́, ryze elfskej plátek. Do budoucna
teda patrně budete moct porovnávat náš všeobecnej s čistě elfı́m pohledem na věci.
Přeju přı́jemný počtenı́čko.
Vilja Déži
Události v královstvı́
Co se děje na hradě? (2.5.)
Votázka z titulku shrnuje to co se honı́ v hlavě leckerýmu spoluvobčanovi. Co se to děje?
Rozumı́ tomu někdo? Proč to všecko? No, abysme nepředbı́hali, tak ponejprvá stručnej souhrn,
co sme mohli vidět.
Těžko řı́ct, kam se táhnou podivný znamenı́, ale řekněme, že některý svědci se shodli na
tom, že už dyš mělo dojı́t ke srovnánı́ sporu mezi elfským a lidským světem, bylo divný, že
s přı́slušnejma velkejma hlavama hovořila ne královna, ale z jejı́ho pověřenı́ čároděj Syracus.
Dyš se vpodvečı́r devětadvacátýho, den před velkou Filipojakubskou nocı́, zničehonic
rozezněly trouby královskejch troubačů, že se všichni šlechtici a vůbec vejznačný lidi zvou na
královskej hrad, málokdo asi čekal něco přı́jemnýho. Z našich redachtorů nebyl tou dobou nikdo
dost nablı́zku, aby stihnul popadnout brk a notes a běžet tam, a tak sme museli tuhle zprávu
vypracovat na základě povı́dánı́ s účastnı́kama tý seance. Vůbec to bylo celý tak narychlo svolaný,
že to až budilo dojem nepřipravenostě.
Královna Kilias
Podle vočitejch svědků se toho stalo současně moc a málo ... královna, bledá až sinalá, po boku
čároděje Syracusa, přečtla prohlášenı́, podle kterýho vyjı́má Andor z vlády lidu a ustanovuje nad
nı́m svoji vlastnı́ správu. Do nastalýho ticha pak pokračovala tı́m, že některejm šlechticům, menovitě Lordu Merikovi,
Lady Maje a Lordu Grizzlymu se věnuje léno, zatı́mco jinejm, Lady Elišce a Lady Nimue, se titul vodebı́rá.
Zveřejněno 10. 5. 2007
31
32
KAPITOLA 7. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 8
Po těchhle slovech šum v sále zesı́lil, ale nikdo si nedovolil zpochybňovat královniný vyhlášenı́. Eště bylo stvrzený
právo na Ilerén pánům Gorgonovi a Ištvánovi a než se kdo nadál, bylo shromážděnı́ u konce. Domů se pak trousili
jednotlivı́ oučastnı́ci jednotlivě, zadumaný. Každej přemejšlel, co to vlastně znamená, pro město, pro stát, pro lidi
v ňom, a co se asi bude dı́t dál.
Netrvalo to dlouho a dalšı́ nařı́zenı́ bylo na světě. Na jeho základě byly platı́cı́m pronájemcům vodebraný jejich
pole v andorským vokolı́ a byly votevřeny všem bez rozdı́lu městský přı́slušnosti, stejně jako zdejšı́ doly. Kam tenhle
krok povede, to nenı́ těžký uhodnout, ale proč k němu došlo, tomu asi rozumı́ jen vznešený hlavy na hradě. Doufejme
teda, že to bude počinek nějakým způsobem nakonec užitečnej.
-VD-
Rozhovor s rytı́řem Malagarem o změnách na královském hradě, děnı́ v Andoru a
převzetı́ města Havant Praetoriı́ (2.5.)
Abychom nějak začali, sire, smı́m vědět, zda jste o nedělnı́m setkánı́ na hradě věděl dopředu?
Ne, bylo to pro mne překvapenı́.
Nicméně byl jste přı́tomen. Jak byste shromážděnı́ popsal?
Inu, všichni byli svátečně vystrojeni, a tak vůbec. Ovšem to, co královna vyhlásila byl veliký
šok pro celé osazenstvo, zvláště pak by byl pro ty, kterým byl titul odebrán. Bohužel, či snad
bohudı́k, Eliška ani Nimue nebyly přı́tomny a tak se vše dozvěděly až později. I to ale přı́tomné
zaskočilo, řekl bych.
Jaké bylo setkánı́ po dlouhé době s jejı́m veličenstvem?
Ano po dlouhé době ... Kilias začı́ná být opravdovou ženou ... ale ve společnosti Syracuse je
jejı́ chovánı́ zvláštnı́. Jako by nic neřı́kala ze své vlastnı́ vůle. Naproti tomu on vystupuje velmi
sebejistě.
Pojd’me tedy dál, když skončila audience na hradě, očekával jste něco dalšı́ho?
Přiznám se, že ano, zaslechl jsem cosi od mých blı́zkých přátel Husitů, ale neposlouchám cizı́ Rytı́ř Malagar
rozhovory a tak jsme jen z tónů jejich hlasů vyrozuměl, že se cosi chystá a že jsou znepokojeni.
Já sám jsem ale předevšı́m očekával, že Killias nebo Syracus řeknou něco k situaci v královstvı́, něco, co by nás
někam směřovalo, dávalo cı́l našim životům. Nestalo se tak ale, jako by drželi všechen lid v nejistotě těmi podivnými
výroky a rozhodnutı́mi.
Přikročme tedy k dalšı́mu dni, slyšel jste o tom překvapivém rozdáváni polı́ a dolů v královském městě?
Ano slyšel. To jsou ty podivné královniny výnosy. Přijde mi, jako by královna chtěla aby Andor zpustl, jakoby
chtěla z města vystrnadit lid, jakoby jı́ na občanech nezáleželo. Je ale těžké to takhle řı́ci, neznám všechny podrobnosti.
Děkuji vám za rozhovor, pane rytı́ři.
Rád bych ještě na konec rozhovoru řekl toto, a přál bych si, abyste to otiskl doslova: Praetoriánská Garda
neustoupı́ nikomu a ničemu. Thyriský lid je silný a lidská řı́še bude vzkvétat!
-UC-
Vyjádřenı́ rytı́ře Malagara k převzetı́ správy nad Havantem
1. Město Havant bylo převzato pod mou správu, to ale neznamená, že Praetoriáni majı́ ve městě Havantu jakoukoli
moc či privilegia. Praetoriáni jsou lidskou armádou, která má chránit a vést lidskou rasu na územı́ Thyrisu.
Jediný Praetorián, který má v Havantu moc, jsem já, protože Havant se nynı́ nacházı́ pod mojı́ správou.
Nová hierarchie Havantu je jasná - 1. Rytı́ř Malagar - 2. Starosta Havantu - 3. Starostovi lidé.
2.
3.
4.
5.
6.
Starosta se mnou nepotřebuje nic komentovat, všechno co bude s Havantem dělat je jeho věc, nepotřebuje
k ničemu ani mé svolenı́.
Pokud budou chtı́t Havant’ané volby, kdykoliv mohou řı́ci a já je vyhlásı́m, at’ si sami zvolı́ svého správce, který
bude Havant spravovat.
Praetoriáni si nenárokujı́ žádná Havantská pole. Pokud ano, pak si ho každý Praetorián bude platit ze svých
peněz zı́skaných vlastni pracı́.
V Havantu žádný Praetorián, kromě mne, nebude vydávat žádné rozsudky ani přı́kazy. Ocenil bych, kdyby se
Havant’ané chovali k Praetoriánům jako k sobě rovným.
Vojenská pomoc Praetoriánů Havantu je automatická. V momentě, kdy bude nějaký Praetorián poblı́ž Havantu
a dostane se ke konfliktu Havant’anů proti komukoliv, je KAŽDÝ Praetorián povinen pomoci Havant’anům.
Ocenil bych, kdyby Havant’ané vojenskou pomoc neodmı́tali.
Zákazy vydané na územı́ Thyrisu NEJSOU platné na územı́ Havantu. Zákazy a vyhlášky vydávajı́ Havantský
správce s heroldy Havantu. Z mé strany nebude vyvı́jen žádný nátlak.
33
Téma vydánı́
Nenadálé volby v Havantu (9.5.)
Kolo dějin se v poslednı́ době otáčı́ až s neuvěřitelnou rychlostı́ a nabı́rá nové a nové otáčky. Ještě ani nestačil
oschnout inkoust na listině, kterou rytı́ř Malagar potvrdil Lorda Grizzlyho v roli správce Havantu a už jsou vyhlášeny
volby na jeho mı́sto. Kandidátnı́ listina byla uzavřena již osmého května a do sobotnı́ho večera běžı́ vlastnı́ hlasovánı́.
Když se tuto skutečnost dozvěděl dnes již bývalý správce Lord Gryzzly, vyjádřil se podle očitých svědků na adresu
sira Malagara velmi trefně a jadrně, nicméně jeho slova nelze v našich novinách zopakovat.
Nepřı́slušı́ Andorskému Šumu, aby jakkoli hodnotil rozhodnutı́, nicméně pokusili jsme se promluvit s kandidáty
na mı́sto starosty a zjistit, jaké jsou jejich plány. Tyto rozhovory vám nynı́ přinášı́me, abyste sami rozpoznali, komu
jde o teplé mı́sto, komu o moc a komu o občany, posoudili, kdo má promyšlenou koncepci a kdo bez rozmyslu vařı́
z vody, rozhodli se, komu dáte svůj hlas, a po zvolenı́ mohli kontrolovat, nakolik své sliby dodržuje. Čtěte pečlivě,
rozmýšlejte a nezapomeňte, jeden každý hlas se počı́tá.
Kandidáty na mı́sto havantského správce jsou, v abecednı́m pořadı́:
slečna Aishlyn z cechu
Lovců
pan Cardegius,
nezávislý
slečna Nemesis z cechu
Orbis Abdictus
a údajně ještě jistý pan Andrel, který však nenı́ veřejně známou postavou a kterého se nám bohužel nepodařilo
zastihnout, ani o něm nic zjistit.
Jakou máte vizi rozvoje Havantu? Jak pozná vaši správu nad Havantem obyčejný občan?
Aishlyn: Ráda bych dokončila rozvoj polı́, který je už v rozběhu. Chtěla bych, aby Havant byl bezpečným městem
pro každého občana bez rozdı́lu rasy či původu. Dále bych chtěla zlepšit tržnı́ ekonomiku města a v neposlednı́ řadě
a až podle veřejného mı́něnı́ uspořádat havantský jarmark. Ale ten, jak jsem řekla, podle občanů, zda by měli zájem
či nikoli. Pokud bude mı́t občan Havantu nějaký problém či nějaký dotaz, tak mu ráda a kdykoli pomůžu. Dá se
řı́ct, že pro ně budu každý den. Nechci se honosit v drahých róbách, zkrátka jsem Aishlyn a ráda bych touhle cestou
pomáhala.
Cardegius: Pokud by to bylo v mých silách, vybudovat zde vı́ce polı́ a ohrádek, snı́žit měsı́čnı́ daň i poplatek za
přihlášenı́ se do vesnice, aby tato mohla i nadále plně rozkvétat a jejı́ občané aby byli hrdı́ na to, že žijı́ na vesnici
a nemuseli se stydět před měšt’áky. Dále bych se pokusil zajistit pravidelné hlı́dky do předměstı́ Havantu, aby i tam
bylo bezpečno před nájezdnı́ky a jinými lapky. To, že jsme malá vesnička, neznamená, že si na naše občany budou
jinı́ dovolovat. Jednou za čas bych také chtěl uspořádat v Havantu nějakou menšı́ pivnı́ slavnost.
Nemesis: Inu, rozvést pěstovánı́ chmele, podnebı́ Havantu je přı́znivé téhle plodině. Dále se postarat o rozvoj
pivovarnictvı́ a zvětšenı́ plochy pro občany. Jak sám vidı́te, je tady moc lidı́ a málo domečků. Pokud to pokladna
dovolı́, chtěla bych se postarat o nějaké stráže čistě na obranu občanů. A v dalšı́ řadě přidat trošku sportovnı́ho
ducha do města, řekněme nějaký ten turnaj.
Čeho byste se jako starost(k)a určitě chtěl(a) vyvarovat?
Aishlyn: Toho, aby si lidé mysleli, že jako členka cechu Lovců budu preferovat Lovce nad ostatnı́mi obyvateli.
Nenı́ tomu tak a ani nebude.
Cardegius: Chyb, co by pohanily Havant a jeho občany. Mohl bych být konkrétnějšı́, ale něco si musı́m nechat
jako překvapenı́, aby z toho budoucı́ jiný starosta neudělal svou myšlenku.
Nemesis: V hlavnı́ řadě, abych nebyla jako nynějšı́ starosta. To znamená, že chci být občanům vždy k ruce.
A v neposlednı́ řadě, nechtěla bych z městečka udělat něco stylem cirkusu. Havant je a bude i nadále venkovské
město, tenhle způsob života nechci měnit.
34
KAPITOLA 7. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 8
Jak hodnotı́te vládu svého předchůdce, lorda Gryzzlyho?
Aishlyn: Jako výbornou, i když byl indisponovaný, tak za sebe našel dočasného správce, lépe řečeno správkyni,
takže jako velmi zodpovědnou.
Cardegius: Musı́m odpovı́dat? Mé hodnocenı́ by nebylo pozitivnı́.
Nemesis: Inu, mluvila jsem s nı́m snad jednou, připadal mi milý a přı́větivý, ale od té doby jsem ho nezastihla,
takže bych řekla, že byl moc zaneprázdněný. Nemohu o něm řı́ct nic špatného, zas tak dobře ho neznám.
Jaký je váš názor na to, že Havant je pod správou Praetorie?
Aishlyn: No, zatı́m neznám důvody, které k tomu vedly, takže mám neutrálnı́ postoj. Pokud to bude pro dobro,
tak budu ráda, ale jak jsem řekla, neznám důvody, nemůžu se vyjádřit.
Cardegius: Praetorie mně zas tak nevadı́. Aspoň se tu někdo stará o slabé. To Lovci se o to moc nestarali. Už
jsme tady sestavovali něco jako domobranu, když se tu začli zjevovat prvnı́ nájezdnı́ci, ale občas musı́ člověk taky
odcestovat a tak nestı́há vše. Já osobně bych tedy byl rád, kdyby se tu čas od času objevil někdo od Praetorie, aby
tu zjednal pořádek, i když si asi nezvyknou na zdejšı́ hovorovějšı́ mluvu.
Nemesis: Řekněme, že tı́m nejsem nadšená, ale budu dělat vše pro Havant, a to se nezměnı́, i kdyby byl pod
správou skřetů. Raději bych nebyla konkrétnějšı́.
Jak si predstavujete spolupraci s Praetoriany?
Aishlyn: Praetoriáni jsou dobřı́ bojovnı́ci, tak bych očekávala jejich podporu po stránce válečné. Pokud by byly
nějaké závažné problémy, tak asi jako konzultaci s panem Malagarem a následné řešenı́ problému. Myslı́m, že pokud
budou obě strany, tedy Havant a Praetorie, chtı́t najı́t nějaké východisko, tak se dohodnou na vzájemné podpoře.
Vždycky jde přece o blaho obyvatel a o jejich bezpečı́.
Cardegius: Kdybych byl zvolen a nesehnal bych dost spolehlivých lidı́ odsud z vesnice na jejı́ obranu, tak bych
mile rad jejich pomoc uvı́tal. Ale to je zatı́m ve hvězdách.
Nemesis: Inu, řekněme že to záležı́ na nich, budu ráda když občas projedou město, jestli tady nejsou vrazi. Ale
nerada bych, aby strašili občany. Jak se řı́ká, všeho s mı́rou, aby napřı́klad, když se občan Havantu vydá na lov, nebyl
peskován po cestě z domu do lesa, že má zbraň v ruce. Předměstı́ je pololesem, i tady se vyskytujı́ divoká zvı́řata.
Nechci aby se obyvatelé cı́tili špatně ve vlastnı́m městě. Člověk tu musı́ být připraven se bránit a má na to právo.
Přál(a) byste si našim čtenářům ještě něco řı́ci?
Aishlyn: Pokud bych se stala starostkou, tak to bude jen dı́ky vám, voličům a kdyby to nevyšlo, tak vám děkuji
za vaše hlasy. Moc to pro mě znamená.
Cardegius: Ano, kdo se nebojı́ práce na poli a nevadı́ mu vesnický život v Havantu, byl by za mého správcovánı́
mile vı́tán.
Nemesis: Aby se těšili na změny v Havantu.
-UC-
Z andarijské historie
Draci v Andarii aneb Xilath, Gemma a ti dalšı́
Jednoho pošmourného rána se blı́zko redakce v Andoru ozval řev. Přijdu
blı́že a vidı́m jen draka. Nejprve se mě zmocnı́ panika, ale záhy ji vystřı́dá
zvědavost. Hlavou mi poletuje moře myšlenek a jednou z nich je, že kdyby
mě chtěl sežrat, už by to udělal.
Přistoupı́m tedy k němu, nikde nikdo a ve mně je jen malá dušička. Po
chvı́li rozmlouvánı́ s nı́m, moudrým to tvorem, a dozvı́dám se pár informacı́.
Pominu to, že to je můj strýc a jiná rodinná fakta, ale dozvı́dám se, že žádá
si životem nezkaženou dı́vku, mě odmı́tne pro přı́liš dračı́ krve jež mám.
Mezi tı́m se všude kolem již srocujı́ lidé a chtějı́ ho vyhnat. Odjedu tedy
domů a jdu si po svých věcech, neopomenu varovat svou dceru aby nikam
nechodila, a už vůbec ne do Andoru.
Co se dělo pak se dozvı́dám od nı́, jelikož je to stále jen dı́tě a povı́m-li
nesahej, šup a už na to šmátrá. Drak si Angelicu vyvolil a chtěl si ji odvést,
ona souhlasila, aby ochránila Andor a občany v něm. Tu se na odpor postavilo
pár hrdinů, již však proti drakovi neměli šanci. Poblı́ž pobı́hal pan Bimba, po rozmluvě se Xilathem (drakem) se stal
jeho pomocnı́kem a prostřednı́kem. Když byl však pan Bimba blı́zko Xilatha, jeho plášt’ nevydržel žár dračı́ho těla a
35
vzplál ohněm jenž nepálil, naopak zanechal po sobě strukturu podobnu dračı́ kůži. I barevně se úplně odlišoval. Jako
dar ještě převzal dračı́ vidle a přı́domek Pekelnı́k.
Hrdinnı́ občané vzdorovali a nechtěli nechat děvče odejı́t s tou. v jejich očı́ch, přı́šerou. Drak jim tedy musel
důrazně vysvětlit, že musı́ zůstat tu a oni odejdou at’ se jim to lı́bı́ nebo ne. Hromovitý řev všem zastřel uši. Jeho
hrůzná zloba se snesla na každého kdo se mu postavil.
Bylo třeba Angelicu na duchu očistit a připravit ji na složitý rituál, jenž se měl konat. Svůj přı́bytek jı́ nabı́dla
Lady Eliška, jež k nı́ nesměla nikoho pouštět a dovolit, aby se jı́ něco stalo.
Xilath přislı́bı́ podělenı́ se o své vědomosti s touto hodnou dámou a zaručuje se ochráněnı́ lidı́, pokud si sami
nebudou umět poradit. Vše má své odpůrce, a tak i zde je. Sı́dlı́ daleko, na hranici této země. Temný drak, mnoho
přisluhovačů a otroků plnı́ jeho přánı́. Obřı́ pavouci, tarantule a jiná havět’ plnı́ jeho přı́kazy.
Dům Lady Elišky se ocitá znovu a znovu v obleženı́. Nebezpečı́ čı́há na
každém kroku. Temný Drak proměněn v lidské bytosti se snažı́ stůj co stůj
dostat k Angelice, rozhodně totiž nestojı́ o to, aby měl ještě vı́c odpůrců
v podobě silných dráčat. Skrze jejı́ blı́zké se jı́ snažı́ dát různé artefakty, mně
pro ni napřı́klad dává dračı́ korunku. Ale naštěstı́ se nikdo nenechal oklamat
a nedůvěřovalo se každému, kdo s tı́mto přišel.
Když uzraje čas odnášı́ si Xilath dı́vku ke své svatyni, kde proběhne rituál a
ona vdechne život jeho dračı́m vejcı́m. Dı́ky němu se v nı́ probudı́ dračı́ sı́la, jejı́
smysly se prohloubı́, kadeře podobny dračı́m šupinám zářı́ ve slunci. Z jejı́ho
nitra je cı́tit žár, jenž stěžı́ ovládá, a v neposlednı́ řadě vyspěje, z dı́těte se stává
slečna jež se nebojı́ postavit těm kdo chtějı́ ublı́žit jı́, vejcı́m či Xilathovi.
Ty svěřı́ Lady Elišce, aby jim našla ochránce, jež je budou střežit a pečovat
o ně. Pokud se z nich vyklube dráče, pak bude mı́t srdce a duši podle ochránce. Útoky se stupňujı́ a Temný drak
chce zabránit tomu, aby se vejce vyklubala. Po celé zemi vylézajı́ odpornı́ pavouci, Xilah, na němž je stářı́ a námaha
znát, se zapojuje a bojuje po boku dvounožců. Jde až na hranici svých sil a stěžı́ se držı́ na nohou, avšak pokaždé se
najde podpora obyvatel.
Jednou i mě napadnou osminohé přı́šery v Lewanu. Otrávili mě a na pokraji vědomı́ vidı́m Xilatha kterak se
z nebe snášı́ a posı́lá monstra na věčnost. Jeho dech probudı́ ve mně chut’ stát po jeho boku a pomoci mu. Od východu
slunka bojoval a nynı́ padl k zemi. Hrůza mi koluje v žilách, nevěřı́cně hledı́m na jeho obřı́ tělo, jež bez hlesu ležı́
opodál na kraji houštı́. Napadne mě, že má krev ač jen zpola dračı́ by v něm mohla probudit život, Macros přinášı́
lahvičky s dračı́ krvı́. Felčar Yo Than Ghot mu pomáhá, pomazávajı́ ho jı́. Do pootevřené tlamu mu stéká má sı́la,
omámená a zpola při vědomı́ sleduji jak jeho obřı́ srdce začı́ná tlouct, nejprve jen pomalu a sotva zřetelně. Svět se
se mnou točı́ a jen s námahou vnı́mám okolı́. Mocný Xilathův duch se vracı́, vyčerpán, ale živ se stavı́ na nohy. Po
dávce lektvarů a notné dávky štěstěny odlétá.
Několik měsı́ců o něm nenı́ ani vidu, ani slechu. Na celou zem útočı́ draci, šedı́, černı́, mladı́, stařı́. Ve znamenı́ se
zjevuje děsivý Balrod, skupina odvážných ho zabije a jeho srdce vložı́ do dračı́ svatyně. Pokud v jeho blı́zkosti někdo
zemře, rozzářı́ se a objevı́ se z prostoru a času démon.
Obyvatelé zaměstnávajı́ kováře výrobou zbranı́, zbrojı́, alchymisty přı́pravou lektvarů a celý národ vzdoruje té
přesile jež je nakonec pokaždé odražena. Zjevujı́ se pomocnı́ci Temného, nenı́ jasné jak, ale na svou stranu zı́skal
postupem času již zesnulého Tribuna Caesara, Herolda Imotepa, Herolda Telecontara a v neposlednı́ řadě stále mu
sloužı́ Korneus, cechmistr Strážců.
Lidé umı́rali a přesto bojovali proti svým, mnohdy přátelům. Nakonec se přišlo na to, že zbraně nic nezmůžou,
jen léčenı́ a kámen světla jim vyžene to bláznovstvı́ z hlavy. Bylo třeba jim totiž sejmout zbroj, co měli na sobě,
ta jim zastı́rala mysl. Neopomeňme ani jejich hrozná muka, i smrt by byla méně bolestivá než tento úkon. Naštěstı́
se zmı́něnı́ vzpamatovali na tolik, že se postavili opět hrdě proti sı́le jež je donedávna ovládala. Snad se najde pár
odvážných jež se postavı́ Korneovi. Jistě mnohým z nás chybı́.
Nevı́ se kdo, ale jisté je toto, Rytı́ř Malagar, nynı́ Konzul, byl strážcem jednoho z dračı́ch vajec, musı́m podotknout,
že je jich je šest a z toho čtyři bı́lé a dvě černá, on střežil bı́lé. Bohužel při jedněch šarvátkách byl sražen a oloupen
o bı́lé vejce jež nosil o sebe. To zı́skal Temný drak a vychoval ho k obrazu svému.
Štěstı́m v neštěstı́ bylo to, že střežil zmı́něné bı́lé vejce, černá si své majitele vybrala sama a z nich budou mocnějšı́
dráčata, než ze sourozenců. Kdyby zı́skal Temný černé, umocnil by ještě jeho sı́lu a nevı́m zadli by se ho už podařilo
někdy odrazit.
Opět nastal klid před bouřı́. Po jisté době zachvátila Thyris a jeho okolı́ panika. Zjevila se mladá dračice, někdo ji
pojmenoval Gemma. Hovorná tedy nebyla, či spı́š nebyla šance s nı́ něco promluvit, neustále na nás útočili nemrtvı́,
převážně lichové a zombie.
Zde ostřı́ mečů byla ztupena, vzduch prosycen magii a všude vládl boj. Gemma je mladá dračice jež se vyklubala
z ukradeného vejce. Objevil se i Xilath, opět při sı́le, a sdělil nám, že kdesi je ukryta tajuplná zbraň, jež pomůže
ukončit jejı́ věčný život. A tak se stalo, že kmen silných bojovnı́ku Kulgur se vypravil do podzemı́ a tam u Parasekta
byla v truhle schovaná mocná zbraň. Popsala bych ji jako zvláštnı́ palcát. Jı́m jediným se dalo rozbı́t srdce Balroda
v dračı́ svatyni. Axantur mu zasadil dvě rány a jeho úlomky si ponechal.
36
KAPITOLA 7. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 8
V Andoru, v kovárně za bankou se jednou objevila zvláštnı́ kovářka, pocházela prý ze vzdálených krajů a podle
zbranı́, jež vyráběla, byla mistrynı́ ve svém řemesle. Axantur jı́ tedy ukázal úlomky srdce a zeptal se, zdali by je
mohla zatavit do jeho bardychy. Chvı́li se vykrucovala, nakonec okouzlena jeho krásnýma očima a svaly, jež se vlnı́
pod jeho opálenou kůžı́, svolila, ale musel přinést něco na roztavenı́ pece.
Ted’, už je možné ukončit trýznivou existenci zkaženého dráčete, jediná tato bardycha se jı́ dostane pod dračı́
kůži.
Opět je klid před bouřı́. Avšak jen zdánlivý. Před branou Thyrisu potkávám překrásnou dı́vku, zaujme mě.
Chvı́li poté se z města ozve řev, řev tak strašlivý, že jej vydávajı́ jen umı́rajı́cı́. A skutečně, na chodnı́ku nacházı́me
zohavenou, dračı́mi spáry rozsápanou mrtvolu. Nešlo určit vı́c. Jen mě zaujalo, že v okolı́, pokud to byl drak, nebyl
polámán živý plot nic, neshledala sem známky toho, že by tu prošel drak. A tak jsem usoudila, že to musel být drak
proměněný v člověka.
Seběhne se hlouček lidı́ a diskutujeme co dál? Po dvojicı́ch propátráváme okolı́, postupně nacházı́me dalšı́ těla
a vždy kolem je potuluje ta krásná dáma. Nakonec Markus Diego ji střežı́, či jı́ dělá společnost v hostinci. Jen tak
okrajově, nemajı́ tam ani pivo. Ale již neshledáváme nic, co stojı́ za povšimnutı́. Vydám se tedy za tou slečnou, velmi
ji podezı́rám, že je dračicı́ a jsem odhodlaná to dokázat. Po krátké chvı́li, kdy jsem si vyžádala samotu a trošku lsti
se neudržela a proměnila se. Celá vyděšená ze zbranı́, jež na nı́ hlouček bojovnı́ků, který netušı́m, jak se tam tak
rychle vzal, vytáhl. Odletěla tedy.
Zanedlouho poté se objevil stařı́k jež usiluje o pana Bimbu, tuze se vyptával na jeho plášt’ a kde ho najı́t. Následně
přišel na to kde hledat, vı́ kde bydlı́. Co po něm chce a proč ho hledá netušı́m, pokud to někdo vı́ povězte.
A nezapomı́nejte, ne každý je takový jaký se zdá být, už vůbec ne tı́m kým se zdá být. Ne každého je hned třeba
eliminovat, ne každý je hodný. Bud’te ostražitı́ a pokud se cokoliv dozvı́te, nebo uvidı́te něco, co by s tı́mto přı́během
mohlo souviset. Nemeškejte a vyhledejte mě a nebo svůj postřeh napište a do truhličky v Andorské bance vhod’te.
Děkuji.
Ashley
A něco navı́c. . .
Zpráva z galejı́
Bylo to už pozdě, snad kolem půloci, sedim v redakci, pı́šu, když mi na vrata zaklepe nějaký podivný individuum,
takovej skrček pihovatej. Ptám se co chce a von že prej deset zlatejch a za ně mi dá zprávu o Ashley. No, přišlo mi
to podivný, ale při vzpomı́nce na tu holku nešt’astnou sem mu těch pár krejcarů dal. Vrazil mi do ruky kus hadru
počmáranej uhlem, něco zachrčel a zmizel ve tmě. Co bylo na tom hadru, přetiskuju slovo vod slova. VD
Snad tyhle řádky nejsou to poslednı́ co mé zničené prsty napı́šı́ v tomto pekle na zemi. Pı́ši velmi rychle, snažı́m
se i zřetelně na ten kousek látky jež jediný zatı́m nevlastnı́ památky po stopách bičů těch psů co nás tu honı́. Krčı́m se
tu ve stinném koutku pod stolem, těžké boty dozorců rázujı́ kolem a já, ušmudlaná a zubožená, dřı́ve hrdá redaktorka
sepisuji své poznatky kouskem uhle o této hrůze zde.
Peklo jinak to tu nelze nazvat, přı́tmı́ se dobývá do vašı́ mysli a vzpomı́nky na to krásné, jež bylo, jsou pryč.
I pojem krásno tu pozbývá na významu. Vzpomı́nky jsou jen ozvěnou minulosti a nic, než co je ted’, nikdy nebylo a
zdá se že ani nebude.
Plesnivý chléb, svraštělé ovoce, zvadlá zelenina, voda ze zaplivané nádoby nás majı́ udržet naživu. Světlo loučı́
problikává v temném labyrintu, mé lehké botky stále narážejı́ o kamenı́. Občas zde potkávám i jinou zuboženou
duši, jež ohýbá svůj hřbet pod ranami důtek, či zlomená sedı́ ve stı́nu doufajı́ce, že unikne pohledům dozorců. Čas
neplyne, zdá se, že se zde zastavil, stejně jako ta stoka přes niž vedou chatrné můstky, po kterých se neustále ubı́rajı́
tam a zpět naše kroky. Ne naše kroky, spı́še náš zběsilý běh. Nestál...
Co se flákáš holoto?“ Zařve dozorce a jeho hřmotný hlas je doprovázen dopadem biče.
”
Krčı́m se na jiném mı́stě a snad i v jiný čas, jen s několika ranami biče navı́c. Jen vzpomı́nka na mé milované
mě držı́. Těžké železné, měděné, střı́brné, zlaté a mitrilové pruty přenášı́me do skladu, ze skladu, kdo vı́? Pokud se
v tom šeru spleteme, dozorce důrazně našı́ tělesné schránce připomene, že to nebylo dobře a přidá nám pár prutů
do seznamu navı́c. Samota se stává našı́ společnostı́, bolest našı́ součástı́, vyčerpánı́ našı́m dechem. Stále se na rty
deroucı́ výkřik se odrážı́ chodbami a mám takový dojem, že jistým špinavým ušı́m jest rajskou hudbou.
Pro většinu je to peklo, pro všechny očistec a pro některé ráj v němž se vyžı́vajı́.
Že redaktorské řemeslo nenı́ nic snadného, značı́ i cena jı́ž jsem podplatila dozorce, aby tenhle cár snad doručil
Viljovi. A že platit se tu nedá penězi, to snad řı́kat nemusı́m.
Na mı́sto zatracenı́ a zapomněnı́ vám neradı́m se dostat.
Ashley.
37
Plán galejnı́ho ostrova, jak jsme jej spolu s několika bývalými dozorci i trestanci pro počestné čtenáře v redakci
sestavili
Podobenstvı́ o dvou vesnicı́ch, dvou pastvinách a dvou stádech krav
V knihách moudra pro čtenáře, obzvlášt’ pro ty, co se jim dostalo společnýho vlastnictvı́ čehokoli, a nejvı́c pak
těm, co bydlej v současnosti v královským městě, vyhrabal Vilja Déži
Byly nebyly, dvě vesnice, jedna jako druhá, jedna kousı́ček po proudu potoka za druhou. V obou žili št’astnı́
i nešt’astnı́ lidé, rodili se, umı́rali, ženili se, hádali se, usmiřovali, uráželi a prali, jak to tak už na vesnicı́ch bývá.
A v obou vesnicı́ch ti lidé chovali krávy, které jim dávaly mléko, maso i pracovnı́ sı́lu.
V Hornı́m Osazenı́, jak se jmenovala vesnice výš proti proudu, měli sedláci pastviny pečlivě ohrazeny a rozděleny
svými ploty a ohradnı́ky. Každý si spravoval svůj pronajatý dı́l, každý za něj odváděl do pokladny nějaký ten krejcar,
za který rychtář tu a tam nechal ten ohradnı́k opravit, či strouhu prohloubit, každý na svém dı́le pásl krávy, přes
den pracoval, večer je podojil, občas i nějakou porazil, či tele porodil. Ten měl krav mı́ň a ten zas vı́c, podle toho,
jak veliký kus země spravoval.
To v Dolnı́m Osazenı́, tam byli sedláci chytřejšı́. Řekli si, proč bychom my měli za obecnı́ pastvinu platit? Vždyt’
z těch peněz rychtář stejně stavı́ jen ohradnı́ky, co zabı́rajı́ mı́sto, kde by mohla být taky tráva a pást se krávy. A jak
řekli, tak udělali. Zbourali ohradnı́ky a začali vyhánět krávy na volné prostranstvı́. A jejich krávy prosperovaly, tak
jako ty v Hornı́m Osazenı́, ba ještě lépe, měly přece vı́c trávy.
Jenže jak šel čas, řekl si nejeden sedlák, že když se jeho kravám tak pěkně dařı́, proč by si nenechal o jednu,
o dvě vı́c. A stáda začala narůstat. Brzy se pozapomnělo, která pastvina kdysi patřila komu, stáda se vyháněla tam,
kde byla nejlepšı́ tráva. A tak se stalo, že početnějšı́ stáda krav spásala společnými silami trávu rychleji, než stı́hala
dorůstat. Po nějakém čase krávy začaly hubnout. Ne nijak rychle, spı́š pokradmu, ale přeci jen, se z nich pomalu
stávaly sušinky kost a kůže. A přišly spory. Sousedé se navzájem obviňovali, že ten nebo onen má moc krav a ty
spásajı́ obecnı́ trávu ostatnı́m stádům. Žádný ale nechtěl ustoupit, žádný nechtěl připustit, že by on musel nějakou
porazit, aby ostatnı́ mohli mı́t vı́c, koneckonců, proč by to měl být právě on. A od té doby spolu sousedé v Dolnı́m
Osazenı́ nemluvı́ a majı́ hubené krávy i děti.
Co ale udělali špatně? Vždyt’ přece měli v úmyslu jen to nejlepšı́, měli vı́c trávy, jejich stáda využı́vala trávu lépe
a vůbec všechno šlo zpočátku tak dobře. Nebo snad ne?
38
KAPITOLA 7. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 8
A to je vše
Doufám, milı́ čtenářové, že ste si dobře početli, snad se poučili, někdo se možná rozhodl přijı́t nebo nejı́t k volbám.
To už je na vás. My z redakce doufáme, že se ted’ doba tak trochu zklidnı́, a tak se dalšı́ čı́slo se dá vočekávat tak
zhruba za dva tejdny, jeden ale nikdy nevı́. A na co se můžete těšit? Určitě budeme informovat vo děnı́ na královském
hradě i v přilehlých městech a rádi bysme taky zpracovali historii temný jı́zdy podobně, jako ted’ máte historii dračı́.
To ostatnı́ je ve hvězdách.
My z redakce vám přejeme hezkej čas do přı́štı́ho Šumu a zůstaňte nám věrnı́. A kdyby někdo měl zájem přidat
se do našı́ redaktorský party, vı́te komu dát vědět.
Vilja Déži
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 9
Úvodnı́k
Váženı́ čtenáři,
zdravı́m vás po dvou týdnech ze svého redaktorského křesla. Po dvou týdnech se vám hlásı́me opět s novým
čı́slem Andorského Šumu. I tentokrát je o čem informovat a tak s chutı́ do toho. A co že si dnes můžete přečı́st?
Zprávu o ztroskotánı́ Kyrské obchodnı́ lodi a rozhovor s jednı́m členem jejı́ posádky, úvahu nad nesmyslnostı́ jednoho
poplatku, sloupek o tom, zda se v Andoru nechystajı́ nějaké stavby, zprávu o výzkumu úhynu ovcı́ a předevšı́m,
celý prostřednı́ dvojlist je věnován přepisu denı́ků udatného bojovnı́ka, které se vážou k nájezdům temných jezdců a
démonů, jež před nedávnem sužovaly i naši zem.
Přeji ničı́m nerušené přı́jemné čtenı́.
Vilja Déži
Události v královstvı́
Mı́r jeho duši
Již třetı́ den v zemi spočı́vá tělo, jež balzamovači zahalili do pruhu modré látky, modré jako obloha když zapadne
slunko nad jeho milovaným městem. Modré jak pláště Pretoriánské gardy, k nı́ž do své smrti patřil.
Pohřeb sám byl skromný, jak se na vojáka slušı́ a patřı́. Konzul Rytı́ř Malagar měl krátký a výstižný proslov, stejně
tak jako ostatnı́ druhové ve zbrani. Každý Praetorián o tomto chrabrém muži řekl to, co ho nejvı́ce charakterizovalo.
Byla vyřčena i jeho poslednı́ slova, jež jistě zůstanou v našich srdcı́ch jako vzpomı́nka na něj samotného. Žı́ti bude
jeho odkaz v nás všech, nebot’ pro nás život svůj položil a přı́kladem nám šel.
Nač vı́ce rozepisovat se o muži jako byl Caesar? Vše, co by bylo řečeno, ve svých srdcı́ch máme vepsáno. A tam
to zůstane, dokud i my nevydechneme naposledy.
Ashley
Výstavba v královském městě?
Objevili se nenápadně, a ještě nenápadněji zmizeli. Řı́kajı́ si geometři a pozorováno zvnějšku, spočı́vá jejich
práce v pobı́hánı́ s pásmem, zapichovánı́ tyčı́ a zatloukánı́ kolı́ků. Předevšı́m v severnı́ části Andoru, poblı́ž hřbitova,
vyrostla těch kolı́ků celá řada a jistě mnoho z vás překvapila, ale co se plánuje, to nikdo nevı́.
Zveřejněno 26. 5. 2007
39
40
KAPITOLA 8. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 9
Potkat geometra je vzácná událost a přimět ho k hovoru je zcela nemožné. Jen pokrčı́ rameny, zakroutı́ hlavou a
věnuje se svojı́ práci. Budou se stavět nové domy? Paláce? Nebo opevněnı́? Nikdo nevı́. A tak nám nebývá než čekat
a trpělivě pozorovat, co se s královským městem bude dı́t dál.
-UC-
Co stojı́ za úhynem ovcı́?
Jak si jistě mnohý občas Andarie všiml, začaly v zemi masově vymı́rat ovce. A protože byly zahájeny výzkumy
Královskou Zvěrolékařskou Komorou (dále jen KZK), vyzpovı́dal jsem jednoho ze zvěrolékařů, věhlasného Verkese
Kravendra.
Když se tato nemoc rozmohla, KZK slı́bila, že se problémem bude zabývat, ale že by uvı́tali
vlastnı́ výzkumy či poznatky od obyvatelstva. Bohužel se tak nestalo, a tak se informace o léčbě
a přı́činách dostaly k mnohým lidem pravděpodobně pozdě. KZK pečlivě zkoumala chovánı́
a vitalitu ovcı́ v závislosti na stravě, na mı́stě, kde jsou, a také v různých počtech kusů.
Bylo zjištěno, že pro ovce je velmi důležité, aby se mohly řádně hýbat a proběhnout. KZK
došla k překvapujı́cı́m závěrům, že ovce, které se nemohly proběhnout, časem ochabovaly a
přestávala jim růst vlna, zatı́mco výsledky chovu ovcı́ ve velkých prostorách ukazujı́ na slušnou
produktivitu vlny.
Bohužel, toto zjištěnı́ se netýká vymı́ránı́ ovcı́, i ty ovce s velkým výběhem hynuly. Proto
se zvěrolékaři zabývali problémem dál a přišli na to, že ovce chované v krutých podmı́nkách
bez jı́dla rychle hynou. Pokud ovce neměla stálý přı́sun potravy, uhynula již po desı́ti hodinách bez stravy. Bylo ale
také ověřeno to, co již dávno vı́me, a tedy to, že ovce, které majı́ okolo sebe dostatek trávy, se mohou napást samy.
Pokud ale půda, na které jsou chovány, nenı́ zatravněná, je nutno je krmit, jinak uhynou. KZK testovala na ovce i
různé druhy jı́del, a prokázalo se, že ovce snědı́ veškeré ovoce i zeleninu.
Chovejte se tedy ke svým ovcı́m slušně a ony se Vám za to odvděčı́.
S pozdravem Redaktor Morholt
Tajemné denı́ky, démoni, drakkarimové a ti dalšı́
Již je tomu nějaký ten rok, co zaslechla jsem přı́běh o jedné zemi, o zemi, jež je nynı́ zničena, a jen poslednı́ žijı́cı́
obyvatel mohl by řı́ci, co se stalo. Avšak osud mu nebyl nakloněn, a tak potkal nepřı́tele v rouše beránčı́m. Život
jeho poté neměl dlouhého trvánı́, a tak jen zápisky po něm zůstaly. Ty za tajuplných okolnostı́ dostaly se do drženı́
občanů Andarie. Já setkala se s jejich přepisy, jež na tuláckém hradě jsou, a čı́sti je mohla, když v jeho stěnách jsem
bloudila. Vyslechla jsem ten přı́běh děsivý, jež snad minulostı́ se může zdát, však opak je pravdivý a budoucnost s
minulostı́ jdou ruku v ruce, a tak jako padl hrdý a silný národ, může dopadnout dalšı́ zem. Vezměme si poučenı́,
bud’me ve střehu, neb nebezpečı́ často je záludné a vtı́rá se do našı́ mysli, aby otupilo našı́ obezřetnost a zı́skalo si
nás. Při bdělém stavu pak nemůžeme nic vidět, neb podezřenı́ nemáme, zlo nás zı́skalo a šátek přes oči nám dalo,
aniž jsme toho postřehli.
41
Z textu, jenž stál ho život, dozvı́te se jistě vı́c, než když bych vám byla převyprávěla. Vzdejme hold tomuto
chrabrému muži, jenž za zemi svou a mnoha dalšı́ch zemı́ život svůj obětoval. Zde následuje přepis jeho denı́ků, jež
pout’ a hrůzný osud jeho a jeho země mapuje.
1. část denı́ku
Dnes jsme opět prohráli jednu menšı́ šarvátku na hranicı́ch svobodného královstvı́ Sommerlund. Asi nás skřeti a
ostatnı́ posluhovači démonu zaženou i odtud časem. Král Arturius si to zjevně myslel také, a proto naplánoval naši
ústupovou strategii – s velkou úlohou pro jediného muže. Jak již tušı́te, ten muž jsem byl já. Nevı́m, proč to potkalo
zrovna mne. Pravda, jsem zdatný bojovnı́k a zároveň slušný mág, ale proč to? Ne ze bych nechtěl dát svůj život pro
Lycignii, ale takhle. . . . Byl jsem zkrátka vyslán jako zvěd na územı́ nepřı́tele. Zrovna nedávno jsme zajali jednoho
nepřátelského kněze, takže nebylo těžké, aby mně naši mágové přičarovali jeho podobu. Těžšı́ bude dostat se na mı́sto
určenı́. Celou noc jsem bděl a myslel na své přátele, na rodinu, která byla vyvražděná už dávno, na krále a proklı́nal
osud. Možná i z nudy, možná z netrpělivosti, ale mnohem spı́še ze strachu, že jakmile vkročı́m na územı́ nepřı́tele, nic
po mně nezůstane, jsem si začal psát tento denı́k. Již za hodinu musı́m vyrazit, abych se mohl nenápadně vmı́sit do
nepřátelské hlı́dky. Už tam nejspı́š zemru. A když ne, druhého dne se sotva dožiji. Zatracený život. Snad mě budou
bohové chránit . . . možná se i vrátı́m . . . a možná zjistı́m, co naši zem zachránı́. Bude lepšı́ asi myslet na návrat, než
na smrt.
2 nalezená část:
Lycignia – nádherné slovo. Byl to můj svět, jeden z mnoha jiných světů, avšak byl nádherný. Zurčı́cı́ potoky,
hluboké lesy, vyprahlé pouště. A ta nádherná města z bı́lého mramoru, v nichž co chvı́li byl pořádán trh, dostihy
válečných koni či rytı́řské turnaje. To vše byl . . . do útoku démonů.
Bohové Lycignie nehodlali nechat svůj svět zničit, a proto se démonům postavili. Začal předlouhý a krvavý
konflikt, trvajı́cı́ 500 let. Štěstı́ a vı́tězstvı́ se střı́dalo na obou stranách. Boj o jeden svět. Bohužel, démoni zvı́tězili.
Zvı́tězili dı́ky zradě našich nejlepšı́ch – elitnı́ch kopinı́ků – Drakkarimů. Jejich jméno vzniklo kvůli jejich oblı́bené
zábavě – lovu na draky. Když i tito bohy obdařenı́ válečnı́ci padli, nebo přešli na stranu démonů, bohové nás opustili.
Zapřı́sáhli se, že s tak zrádnými stvořenı́mi, jakými jsme, už nic mı́t nechtějı́. Ale náš svět bránili dál. A tak v třı́dennı́
bitvě o Cygnopolis bohové použili veškerou svou silu – a démoni ji pohltili. V tu chvı́li se setmělo a udeřil blesk a
hrom. Démoni se v jeden okamžik stali dvakrát silnějšı́. Nechali zmizet slunce a vzplanout veškerá naše města a lesy.
Potom, se silou našich bohů, zničili naše armády, i naše bohy. Nikdo se z bitvy nevrátil. Nikdo neměl šanci. Jen
několik měšt’anů vidělo bitevnı́ pole z velké dálky . . . a podali svědectvı́ dosud živým. Ale ani ti, kdo v bitvě nebyli,
již dlouho nepřežili. Moc démonů byla již přı́liš velká, aby se jı́ dalo čelit.
Řı́ká se, že Bohové Lycignie zůstali ležet nepohřbeni na bitevnı́m poli, spolu s pobitými vojáky svobodných
armád, a že jejich zbraně a zbroje si rozebrali zrádnı́ Drakkarimové, jejichž hlavnı́ velitelé tak zı́skali božskou moc,
a v kombinaci se svým uměnı́m takřka neporazitelnost. Ale už nezbyl nikdo, kdo by to zkusil. Lycignie byla zničena
a spálena. Jediný svobodny Lycigniec jsem zůstal já, Ormus, zvěd krále Arturia.
Neměl jsem šanci zabránit zkáze své země, i přes všechny informace, jež jsem dokázal zı́skat v temné pevnosti
Argh-Dir. Neměl jsem je už komu předat. A protože se ani nemám kam vrátit, jsem smı́řen se smrtı́. Jednou zjistı́,
kdo se skrývá za plášt’em temného kněze Molratha. Ve svém denı́ku jsem se snažil popsat všechny oddı́ly armády
démonu, jejich schopnosti a . . . pokud jsem je dokázal vidět, i jejich slabiny. Avšak musı́te vědět, že na každém světě
démoni zı́skajı́ nové spojence, nové armády a nové schopnosti. Informace zde obsažené, už mohou být stovky či tisı́ce
let staré – ale také mohou být ještě použitelné. Pokud se tento denı́k někdy někomu dostane do rukou, necht’ se
pokusı́ za pomoci těchto stránek, jejichž sepsánı́ mě stálo život, zastavit démony, zničit je a pomstit tak můj svět,
stejně jako stovky jiných, jež už démoni zničili. Přepsal jsem celý denı́k několikrát a všechny knihy zakopal zde na
Andarii – dalšı́m světě jež se démoni chystajı́ zničit. Snad je někdo najde a použije, aby má smrt nebyla zbytečná.
Ormus
3 nalezená část:
Myslel jsem, že Drakkarimové jsou již jen legendou. Naši otcové věřili, že je všechny pobili v průsmyku Orgloj-Ur.
Vyprávěl mi o tom. To byla poslednı́ bitva, v niž bojovali bohové po boku lidı́, proti démonům. Bitva, kterou jsme
vyhráli. Drakkarimové byli naše elitnı́ sı́la – nejlepšı́ kopinı́ci, jaké kdy kdo viděl. Na 100 metrů dokázali hodit své
kopı́ a zabı́t s nı́m zvı́ře i člověka. A v boji na blı́zko byli neporazitelnı́. Kopı́ pro ně bylo zbranı́ i štı́tem a nikdo jejich
obranou nepronikl. Řı́kalo se, že dokážı́ srazit i šı́p v letu. A přece se tehdy démonů zalekli, zalekli tak silně, že přešli
pod jejich vládu a v bitvě nás zradili. Málem kvůli tomu naši otcové bitvu prohráli. Ale nakonec byli démoni zahnáni
zpět do pekel a Drakkarimové zničeni spolu s nimi. Ale nemůže to být tak št’astně. Těch 8 mužů co kolem mě prošlo,
to musı́ byt oni. Viděl jsem ve městě jejich obrazy. Musı́ to být oni! Ale ta podoba . . . vypadajı́ jako by nestárnuli
. . . ta krutost v očı́ch, ta sı́la, jež z nich vyzařuje . . . . Je to jen sila? Včera jsem viděl jejich cvičenı́ – nevěděl jsem,
kdo to je, ale ti dva se navzájem probodli. A potom očistili zbraně, převázali se a odešli! Jestli se jejich um démonům
povedlo skloubit s nesmrtelnostı́, jsme ztraceni. Ale od toho jsem tu já. Přinesu králi Arturiovi všechny informace,
které mu pomohou toto temné mı́sto zničit. Bohové mi pomáhejte, jestli někdo odhalı́ moje převlečenı́ . . . už z této
42
KAPITOLA 8. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 9
pevnosti nikdy nevyjdu . . . stejně tak jako ti chudáci z támhle toho průvodu. Zas je vedou skřeti. Ani netušı́m, kolik
jich je . . . ale proč oddělujı́ muže od dětı́ a žen? Musı́m to jı́t zjistit. . .
- několik nečitelných vět Prohráli jsme! Já. . . nemůžu tomu uvěřit. Zklamal jsem. Štěstı́ nás opustilo a můj svět je navždy pryč. Z celé
Lycignie stoupal temný kouř – nenı́ mı́sta, které by uniklo moci démonů. Ohně zničených měst a vesnic osvětlujı́
kolony otroků, jež směřujı́ sem, do Argh-Dir.
Nikdy jsem nezjistil, kolik lidı́ démoni zajali, ale konečně jsem zjistil, co s nimi dělajı́. Viděl jsem to na vlastnı́
oči. Bylo to strašné! Děti a ženy zde byly vražděny, aby jejich krev ještě zvýšila moc démonů – ale muži by takový
osud mohli ještě pokládat za štěstı́. Ti byli mučeni, mučeni tak strašně, až v nich každý kousek řval šı́lenstvı́m. A
poté, co neměli už žádnou vůli, ani nejmenšı́ záblesk myšlenky, poté byli ponořeni do obrovských kádı́ kyselin a lávy.
To, co se poté vynořilo, už nebyl člověk, barbar ani elf. Byla to lidská schránka, silná jako drak, odolná jako skála
a zcela naplněná nenávistı́. Z mı́sta svého děsivého přetvořenı́ odešli do zbrojnice Argh-Dir. Ven vyšli již jen temnı́
válečnı́ci. Rudé oči blýskajı́cı́ otvory lebečnı́ helmy a zbytek temný jako samo peklo. V jeskynı́ch pod pevnosti nasedli
na své nemrtvé koně, byli svými Drakkarimskými veliteli rozděleni do oddı́lů a zmizeli v temnotách. Kde se objevı́?
Kam přinesou hrůzu a utrpenı́, když náš svět je již zcela zničen? To ukáže až čas . . . a dejte bohové abych já ještě žil
a mohl někomu řı́ci, co jsem zde viděl.
4 část denı́ku, po mágovi Teryldovi:
Dorazil jsem s hlı́dkou do Argh-Dir zrovna v době, kdy mocı́ démonů otřásla krutá rána. Démoni zničı́ vše, co
mohu, ale občas ušetřı́ možné služebnı́ky, nebo spojence. Nenı́ ovšem moc tvorů, které by démoni považovali za
dosti silné, aby je uznali spojenci. Před mnoha stovkami let se démoni střetli s moci stejně velkou, jako měli oni
sami. Quanzirové – řád temných mágů. Podle toho, co jsem zjistil, Quanzirové sice pod útoky démonu umı́rali, ale
krom démonů jakékoliv armády ničili po tisı́cı́ch. Z několika stovek nakonec zůstali jen čtyři Quanzirové – a jejich
vůdce. Podle toho, co jsem dı́ky zmatkům poslednı́ch dnı́ zjistil, jeho výzkum nesmrtelnosti pokročil tak daleko, že
ani démoni ho nedovedli zabı́t. Po obrovských ztrátách armád démonů se nakonec dvě temné sı́ly spojily. Ovšem
Quanzirové, a zvlášt’ jejich vůdce, nebyli hlupáci. Démoni se nikdy nedozvěděli tajemstvı́ nesmrtelnosti. A já mám
podezřenı́, že krom toho jednoho, ho neznali ani ostatnı́ Quanzirové. On sám vždy oděný v černi noci a se svou
dračicı́ dokázal při útocı́ch na dalšı́ světy tolik, co celé armády skřetů a menšı́ch démonů. A ted’ zmizel – nikdo nevı́
kam, nikdo nevı́ proč. A já myslı́m, že démoni – ti děsnı́ pánové zla a podsvětı́ – majı́ strach...možná že onen S...přepis zbytku poškozené stránky - ...hr..b.u p... emony. B..e ...jimavé...sli...e...kdy...kaz. ... .
Tı́mto denı́ky a zápisky končı́, vyskakuje však množstvı́ otázek na něž jsou i nejsou zatı́m odpovědi. Zatı́mco tohle
přečtěte, jistě na spoustu věcı́ přijdete sami, milı́ čtenáři, neb bystré hlavy máte. V přı́štı́m čı́sle poukážu na jisté
věci v těchto denı́cı́ch, vyvodı́m závěry a domněnky, jež nemusı́ být nutně pravdou, avšak také jı́ být můžou. Pokud
nepodařı́ se vám rozluštit poslednı́ jeho větu, nezoufejte, vše objasněno bude. Kdy? No zase přı́ště. Tak na shledánı́
při čtenı́ o děsivých Drakkariánech, Démonech, Quanzirovech a jiných ne už tak pro nás neznámých osobách.
Ashley
Události, lidé, souvislosti
Trosečnı́k ze Zlaté Panny
Patrně všichni jsme zaznamenali silný vı́tr a neutuchajı́cı́ déšt’ v pondělı́ večer. Nad
celou zemı́ burácela meluzı́na, ale ti, kteřı́ byli poblı́ž východnı́ho pobřežı́, zaslechli i
něco jiného – silný náraz a praskánı́. Pár yardů od mı́sta, kde se vlévá řeka do oceánu
narazila velká nákladnı́ lod’ na útes a ztroskotala.
Podle očitých svědků nacházela se na mı́stě katastrofy nepřehledná změt’ rozbitých
beden, sudů, lan a plachet a spolu s nimi také těla námořnı́ků, jež moře vyvrhlo. Přes
obětavou péči přı́tomných se podařilo zachránit pouze jediného z nich. Později večer
tedy alespoň kdosi, nenı́ známo kdo, poskytl mrtvým poslednı́ službu a uložil je na
mı́sto poslednı́ho odpočinku přı́mo na mı́stě katastrofy.
Zachráněným námořnı́kem je dle vlastnı́ch slov druhý důstojnı́k Anwar. Lod’, na
které se plavil, nesla název Zlatá Panna, patřila jedné z Kyrských obchodnı́ch společnostı́
a když ji bouře strhla, plavila se z Phyristie na Kyr. Důstojnı́k Anwar byl nejprve mı́rně
dezorientován, nicméně poté, co byl odveden do Thyrisu, poněkud se vzpamatoval.
Mı́sto katastrofy
Zde jej (předevšı́m) členové Pretoriánské gardy nejprve vyzpovı́dali a pak ubytovali v
mı́stnı́m hostinci. Andorský Šum měl to štěstı́, že se mu podařilo se setkat s důstojnı́kem
Anwarem při jeho projı́žd’ce po pobřežı́ a zı́skat od něj rozhovor. Nynı́ Vám jej přinášı́me. Vyjadřovánı́ důstojnı́ka
Anwara bylo redakčně upraveno tak, aby bylo srozumitelné tuzemským čtenářům.
43
Řı́káte, že pocházı́te z Kyru. Znamená to, že ostrovnı́ pevnost nepodlehla skřetı́mu nájezdu?
Řekl bych to asi tak, skřeti na moři nebyli zdaleka tak silnı́ jako asi tady u vás na kontinentě
a tak se o hradby pevnosti rozbili jako přı́livová vlna. Tedy ted’ to trochu přibarvuji, ale faktem
je, že Kyr stojı́ a jeho postavenı́ obchodnı́ho města je silnějšı́, než dřı́v.
Jak došlo k vašemu ztroskotánı́?
Naše lod’ opouštěla Phyristii, když nás vzala bouře. Vláčela nás řadu dnı́, lod’ byla v čı́m
dál horšı́m stavu. Nebyla to zřejmě obyčejná, ale magická bouře, všude kolem sebe jsme viděli
tmavofialové a šedivé obličeje, které jako by se nám vysmı́valy. Nevı́m, jak dlouho jsme v té
bouři viseli, ale když se začalo blı́žit pobřežı́, nedokázali jsme s tı́m nic dělat. Já sám jsem měl
to štěstı́, že jsem dopadl na hromadu látek, které měla lod’ v nákladu, jinak bych dozajista
skončil, jako mı́ druhové.
Druhý důstojnı́k
Hodláte tu zůstat, nebo se budete pokoušet vrátit na Kyr?
Ačkoliv je Andaria zajı́mavá země, já patřı́m na moře a k lodi. Velmi rád bych zde ale postavil Anwar
loděnici a provozoval námořnı́ obchod s Kyrem. Ostrovnı́ země má vskutku, co nabı́dnout vy jistě
také. Nastı́nil jsem tento plán svým přátelům, doufám, že je tak smı́m nazývat, Pretoriánům,
a oni velmi ochotně souhlasili s tı́m, že by pro loděnici poskytli pozemek. Podařı́-li se nám vybudovat zámořskou
obchodnı́ společnost, mohl by to být skutečný zlatý důl.
Začala již výstavba loděnice?
Kdepak, zatı́m jsme hledali volné mı́sto, a ještě nejsme rozhodnuti, kde by měla stát. Pı́sčité podložı́ je právě tak
nevhodné, jako měkká půda močálů. Navı́c bude výstavba velmi náročná na suroviny, předevšı́m dřevo, železo a také
na práci. Musı́te si chvı́li počkat. Určitě to bude stát za to.
Hlavně je tu ale jiný problém: nikdo totiž nezná přesnou polohu Kyru vzhledem k Thyrisu, nebo naopak. Námořnı́
mapy v této zemi snad jako by neexistovaly a globusy, které jsem zde viděl, jsou spı́š uměleckými dı́ly, než zachycenı́m
skutečnosti. Mnoho jsem si sliboval od lodnı́ho denı́ku Zlaté Panny, který kapitán často podrobně doplňoval. Denı́k
byl sice nalezen, bohužel ale je zcela zničen mořskou vodou a nedá se přečı́st. V tomto ohledu se budeme muset
zřejmě spolehnout na štěstı́, vypravit několik výprav a doufat, že se nám podařı́ najı́t Kyr, či některou z obchodnı́ch
lodı́, která nám pomůže.
Děkuji za rozhovor a těšı́m se na to, že o vašich námořnı́ch výpravách ještě uslyšı́me.
Nashledanou redaktore.
Náhrobek vztyčený na mı́stě
Rozhovor v hostinci
I otrokáři jsou lidé
Do našı́ redakce přišel dnešnı́ho dne posel od Kapitána otrokářů. Prý že by chtěli lidu Andarijskému ukázat co
vlastně jsou zač, že to nenı́ jen ta banda otrhanců v plátových zbrojı́ch, ale kultivovanı́ obchodnı́ci se zbožı́m trošku
jiného raženı́. Pozval jsem tedy pana Kapitána k nám do redakce, abych ho vyzpovı́dal a přinesl Vám, čtenářům
Andorského Šumu, očité svědectvı́ a pravdu.
Když Kapitán Hektor přišel (tak znı́ totiž jeho jméno) poznal jsem ho na prvnı́ pohled. Trochu hrubé rysy ve tváři
a hlavně cizokrajná plátová zbroj. Jakmile jsme začali rozhovor, ihned se rozhorlil proti andorským občanům, že prý
považujı́ jeho spolupracovnı́ky a kolegy za nelidi, že nedodržujı́ lidská práva a považte, živı́ se hnojem. Vznesl mnoho
výhrůžek proti těm, kdo by takovéto bludy šı́řili. Prohlásil, že jsou lidé jako každý jiný, jen nebydlı́ v honosných
sı́dlech, protože nemajı́ tolik peněz jako průměrný občan. Někteřı́ z nich žijı́ jen v táborech u ohňů, ti, kteřı́ jsou na
44
KAPITOLA 8. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 9
vyššı́ch pozicı́ch, žijı́ v podzemnı́ch prostorách, které si vlastnı́ma rukama postavili. Inu, nepěkný osud a nepěkné
podmı́nky. Přiznal, že občas je nouze zavede tak daleko, že opravdu přepadajı́ lidi, ale cituji: ,,Kdo to dneska nedělá?“
Navı́c trpı́ chronickým odporem k práci a tak jim nezbývá než se živit takto.
Ovšem, jejich přepadávánı́ má i kladné stránky. Když narazı́ na některého opravdového ničemu, zavı́rajı́ ho také
do svých kobek a použı́vajı́ jako levnou pracovnı́ sı́lu. Inu u nás na povrchu je potom bezpečněji. Obyčejně, když
přepadený spolupracuje, tak ho ,,pouze“ oberou o to, co potřebujı́, tedy předevšı́m jı́dlo, penı́ze a cennosti, někdy
(zvláště prý v zimě) i o boty. Když je přepadený člověk někým proradným, tak ho vezmou celého i s jeho věcmi, prý
je už potřebovat nebude, protože vše, co dál bude potřebovat, mu rádi poskytnou sami.
Zajatci se předevšı́m zabývajı́ hloubenı́m nových chodeb, či stánı́m na jedné noze v cele s mravenci. Někdy
také sloužı́ jeho kumpánům jako objekt čiré zábavy, napřı́klad jako cı́l na vrhánı́ nožů. Stejné podmı́nky platı́ jak
pro zajatce, tak pro zajatkyně, každý dostane, co si zasloužı́, ale v této oblasti se otrokáři projevujı́ jako opravdu
kultivovanı́ lidé. Zajatkyně prý nikdy neznásilňujı́, to nejhoršı́, co je může potkat, je zametánı́ chodeb či obveselovánı́
tancem. Nenı́ ani zrnko pravdy v tom, že by znásilňovali ženy či snad dokonce i zvı́řata.
Kapitán Hektor mě ubezpečil, že pokud by náhodou na jeho kolegy narazil čestně žijı́cı́ občan, nemá se v zásadě
čeho obávat, v přı́padě spolupráce bude moci během chvı́le pokračovat nezraněn dál ve své cestě.
Hezký den na bezpečných cestách přeje Redaktor Morholt
Připomeňme si
V předminulém čı́sle se objevil článek Posvěcenej zločin na poctivejch spoluvobčanech,“ který upozorňoval na
”
amorálnost toho, že u vstupů do dolů se nacházı́ portály,jež vybı́rajı́ hornı́kům kapsy, ale nenı́ u nich napsáno, kolik
peněz vlastně seberou.
Dali jsme si tu práci a pokusili se zjistit, zda došlo ke změně. Jak se můžete přesvědčit sami, naše výzva se minula
účinkem. Ačkoliv by k nápravě stačila jedna obyčejná tabule a pár hřebı́ků, nestály problémy obyčejných lidı́ nikomu
z kompetentnı́ch za to, aby ji tam přibil. Snad tedy přı́ště.
-UC-
Slovo na závěr
Dalšı́ čı́slo je za námi. V téhle malé proluce, než dojde stránka, bych rád vysvětlil ještě jednu věc. Možná jste
si všimli, že můj úvodnı́k nenı́ psán tak, jak bylo mým zvykem. V našı́ redakci došlo totiž ke vzpouře a byl na mne
vyvı́jen velmi brutálnı́ nátlak, jemuž jsem podlehl a musil začı́t chodit do školy a učit se spisovnému jazyku. Ačkoliv
to nenı́ má přirozená řeč, stalo se mi to podmı́nkou k udrženı́ pozice, a tak jsem, alespoň v oficiálnı́m úvodu a závěru,
musel svůj styl s těžkým srdcem obětovat, přesto ale, ve vlastnı́ch článcı́ch budu i dál psát tak, jak mluvı́ moje srdce.
Prosı́m vás tedy, abyste omluvili zdánlivou neupřı́mnost a přı́padnou přehnanou spisovnost způsobenou nadbytečným
vzdělánı́m.
Do přı́štı́ho čı́sla nám zbývajı́ dva nebo tři týdny, tak je užijte ve zdravı́ a těšte se na dalšı́ dávku informacı́ zpráv
a komentářů ze světa.
Váš Vilja Déži
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 10
Úvodnı́k
Váženı́ čtenáři,
týden se s týdnem sešel, a pak ještě s jednı́m a přinášı́me vám dalšı́ čı́slo vašich novin. Ty dva týdny od minulého
vydánı́ přinesly obrovské množstvı́ změn v redakci, jež se, jak jistě poznáte, projevı́ na obsahu i kvalitě tohoto čı́sla.
Předně, v našı́ redakci se již nevyskytuje redaktorka Ashley. Je-li jı́ někde konec, nevı́me. Byla zavřena do
Lewanského žaláře a z něj převezena neznámo kam. Zmizela den po vydánı́ minulého čı́sla a jediné, co jsme se od té
doby dozvěděli, je dopis velmi znepokojivého obsahu, který nešt’astná Ashley propašovala z vězenı́ cestou, o které z
pochopitelných důvodů nechci blı́že mluvit, a který přišel až k nám do redakce. Raději jej nebudu ani komentovat,
povinnost mi však velı́ jej otisknout.
Ashley pı́še:
Podařilo se mi přemluvit žalářnı́ka, aby mi donesl kus pergamenu a inkoust, abych mohla napsat pár
slov. Sem tu uvězněná v Lewanském vězenı́ a jak zdejšı́ čas letı́, mám hrozné myšlenky. S obavou
se ozývá i svědomı́, nebo snad pocit viny. Sem redaktorka Andorského Šumu už nějakou dobu a
. . . přiznávám . . . né vždy byly moje zprávy, v něm otisknuté, úplně pravdivé. Snad by někdo řekl, že
mi vidina slávy a uznánı́ zaslepila mozek, že jsem se snı́žila k nekalým činům. Sedı́c tady za mřı́žemi
si najednou uvědomuji tragédie, jenž sem svým vymýšlenı́m mohla způsobit a možná i způsobila.
Ještě bych ráda řekla. . . počkat. . . slyšı́m kroky, někdo sem jde. . .
Tı́m končı́ nejen Ashley, ale také slibovaný seriál článků o útocı́ch temné jı́zdy, nebot’ s nı́ zmizely i všechny
informace, které se jı́ podařilo vypátrat a pro Andorský Šum připravit. Nešt’astnou Ashley nahradil v redakci redaktor
Hračička. Jeho ostřı́žı́mu pohledu nic neunikne a jeho styl je tak osobitý, až je kousavý. Ačkoliv většina z nás patrně
nebude s jeho názory a hodnocenı́mi souhlasit, mohla by být i přesto zajı́mavou inspiracı́ k zamyšlenı́. Redaktor
Hračička má pro sebe nově vzniklou rubriku Ostrým úhlem pohledu.
V dnešnı́m dı́le pak najdete ještě rozhovory vedené našimi dvěma spolupracovnı́ky a možná budoucı́mi redaktory,
panem Abegothem a slečnou Ashanty. Věnujı́ se Havantské soutěži a dalšı́mu děnı́ ve věci námořnı́ka ze Zlaté Panny,
který v našich krajı́ch ztroskotal.
Přeji Vám přı́jemné čtenı́.
Vilja Déži, šéfredaktor
Zveřejněno 15. 6. 2007
45
46
KAPITOLA 9. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 10
Události v královstvı́
Ako sa darı́ trosečnı́kovi zo Zlatej Panny v krajoch Andarijských?
Prinášame pokračovanie osudu druhého dôstojnı́ka Anwara, ktorý v našı́ch končinách
prednedávnom stroskotal. O tom, ako to bolo, ste sa mohli dočı́tat’ v minulom čı́sle. Dnes
prinášame pokračovanie jeho prı́behu a jeho vplyv na zeme Andarijske.
Ako iste viete, pán Anwar bol ubytovaný v Thyrise pod záštitou Pretoriánov. Avšak,
odtial’ bol eskortou král’ovskej stráže odvedený do hlavného mesta Andor priamo na hrad.
Okolo presunu boli vel’ké tajnosti a stráže na rozkaz Čierneho rytiera, osobného rytiera mága
Syracusa, nesmeli k námornı́kovi nikoho pustit’. Pár l’udı́, ktorı́ sa snažili horlivo zistit’, čo je
vo veci, bolo nepekne zranených Čiernym. Dôstojnı́k Anwar začal kreslit’ plány na výstavbu
dokov a lode, ale jej stavbu podl’a nich realizuje pani Eliška a král’ovskı́ tesári. Andorské doky
sú prı́sne strážené a na lodi sa pilne pracuje, čo môžu čitatelia vidiet’ na vlastné oči. Viac sa
dozviete v rozhovoroch, ktoré mi láskavo poskytli pán Marcus Diego od Praetoriánov a pani
Eliška.
Rozhovor s pánom Markusom Diegom, ktorý bol s pánom Anwarom často, počas jeho pobytu v Thyrise:
Páčilo sa pánovi Anwarovi v Thyrise?
Markus Diego: Ano, nazýval nás přáteli.
Začal už s výstavbou lodenı́c v Thyrise?
Markus Diego: Ani jsme nezačali. Ten den, který ho od nás odvezli, jsme měli překontrolovat
mı́sto pro jeji stavbu.
A neviete či sa vráti dokončit’ tú stavbu?
Markus Diego: Nevı́m. Stráže si jej hlı́dajı́ velmi pečlivě. Jen tak někdo nemá možnost se
k němu přiblı́žit.
Vedel ste dopredu o tom, že si ho odvedú na hrad?
Markus Diego: Ne nevěděl. Přijela pro nej stráž s královským výnosem podepsaným panem
Jariwem.
Občania sa st’ažovali na hrubost’ Čierneho Rytiera, mali ste s nim nejaké problémy?
Markus Diego: Já osobně tedy ne. Zatı́m jsem ho ani neviděl. Jen z doslechu vı́m, že vyháněl
mé společnı́ky od toho důstojnı́ka
Ďakujem za rozhovor
Markus Diego: Bylo mi potešenı́m.
Ďalej prinášame rozhovor s pani Eliškou, ktorá sa významnou mierou podiel’a na výstavbe lode.
Dopočula som sa, že staviate lod’ v Andorskom prı́stave, je to pravda?
Eliška: To pravda opravdu je, bude to lod’ obchodnı́, stejne jako Zlatá Panna.
Na aký účel je potrebná takáto lod’?
Eliška: Mno prvnı́ lod’ bude pravděpodobně sloužit k zmapovánı́ oblasti a navázanı́ prvnı́ch
obchodnı́ch vztahů.
Pri tejto práci na lodi priamo spolupracujete s pánom Anwarom?
Eliška: Dá se řı́ci, on kreslı́ plány a já s několika dělnı́ky stavı́m, vı́dáme se spolu.
Kedy asi by mala byt’ lod’ hotová?
Eliška: To máte težké, záležı́ na spoustě věcı́, záležı́ na vı́ce lidech, na plánech, které Anwar
kreslı́, na našı́ práci, kterou odvádime. Mela by byt dokončena do 20 tohoto měsı́ce.
Túto zákazku na stavbu lode ste dostali od král’ovnej?
Eliška: Po pravdě to je jinak. Byla sem u ztroskotánı́ Zlaté Panny a posléze i v té hospodě v
Thyrisu. Jak se začal stavět dok, párkrat jsem tam pomohla a pak poslala žádost na hrad, že
bych byla rada, kdyby mi bylo dovoleno stavět lod’, že bych jako jedna z nejstaršı́ch řemeslnic kontinentu andarijského
chtěla po dlouhé době dosáhnout nečeho velkého a triumfu v mém oboru. Chvı́li ticho a pak si mě pozvali na hrad –
dohodli jsme se Jariwem a dostala jsem i druhý úkol: zásobit královské sklady, což brzy bude dáno taky na vědomı́.
Aké meno bude niest’ lod’? Už je nejaké vybraté?
Eliška: Ptala jsem se na něj, bylo mi řečeno, že ještě nenı́ rozhodnuto. Ale asi to bude po nějakém umělci.
Pracuje niekto z andárijcov na tej lodi s vami?
Eliška: Jak se to vezme, pánové, co se mnou stavı́, jsou výbornı́, ale doposud jsem je neznala. Jsou to jedni z
nejlepšı́ch tesařů z hradu.
47
Tak teda ešte na záver, chcete niečo odkázat’
čitatel’om?
Eliška: No určitě, ale ted’ jste mě zaskočila. Je
toho celkem dost, stejně mě nebudou mit rádi.
Tak snad jen at’ omluvi chovánı́ toho strážného
u doku, opravdu se neumı́ chovat.
Ďakujem vám pekne za váš čas.
Eliška: Nenı́ zač, nemám co tajit.
Ashanty
Havantská sút’až
Pred pár týždňami sa v meste Havant spustila sút’až o fantastické ceny. Sút’až
postihla jedna dost’ vážna vec, a to zmena
starostu. Vol’by prebehli v poriadku, ale čo
dopad na sút’až? Sút’až to prežila, no však jej
ukončenie sa predĺžilo, čo určite mnohým vyhovovalo, no našli sa aj odporcovia, ktorı́ by
radi starostke povedali pár teplých slov.
Ale o tom tu nejdem pı́sat’. Po nečakanom
ukončeni sút’aže som sa vrhol do terénu, vyhl’adat’ starostku, nech vrhne lepšie svetlo na tento krok a zároveň som ju
požiadal o vyjadrenie sa k celkovej sút’aži.
Rozhovor so starostkou
Ako sa Vám páči miesto starostky?
Aishlyn: Nějak zvlášt’ to nevnı́mám, jen musı́m plnit daleko vı́ce povinnostı́ a snažit se, aby
každý byl spokojen.
Ako hodnotı́te výsledky v sút’aži? Ste s nimi spokojná?
Aishlyn: Jsem s nimi velice spokojena, takovou účast bych nečekala. Hlavně vı́těz se opravdu
snažil. Ale musı́m poděkovat i těm, kteřı́ zůstali v pozadı́ a do soutěže se nezapojili, aby se
předešlo jistým spekulacı́m.
Ked’ ste už zı́skali takéto množstvo hliny, na čo ju chcete využit’?
Aishlyn: Hlı́na bude použita na rozvoj polı́.
Počul som ohlasy medzi ludmi, že koniec sút’aže nebol vopred ohlasený, tým teda všetci nestihli
dat’ svoje posledné prı́spevky. Viete niečo k tomu povedat’?
Aishlyn: Vzhledem k tomu, že soutěž probı́hala tak dlouho, jsem už ani nečekala, že by někdo
ještě chtěl něco přidat. Pokud byl někdo pobouřen, tak se omlouvám.
Teda ste spokojná so sút’ažou, plánujete podnikat’ ešte d’alšie podobné sút’aže?
Aishlyn: Určitě ano, ale neprozradı́m co. . .
Čitatelia budú určite zvedavı́, neprezradı́te predsa nejaký kúsoček?
Aishlyn: Ne ne. . .
Pani starostke d’akujem sa jej odpovede a jej čas, ktorý mi venovala, a prajem jej mnoho
úspechov v jej novom poste.
Po dlhšom pátranı́ v zemi Andarijskej sa mi podarilo zastihnút’ aj jednotlivých výhercov
prvých troch miest. Ako ste si všimli v sekcii Inzercia, nebolo to l’ahké.
1. miesto zı́skal pán Paracelseus, 2. miesto potom slečna Koláček a 3. miesto pak
Vládci strachu (zástupovala ich slečna Stonny Mal Rell).
Čo Vás inšpirovalo sa zapojit’ do Havantskej sút’aže?
Paracelseus: No chtěl jsem pole.
Koláček: Mňo, vı́te, můj konı́k strašlivě miluje mrkev, ale vážně strašně. . . a možná jste si
všimli, že sehnat kvalitnı́ výživnou mrkev se zde skoro nedá. Tak sem si řekla, že pro moji
lásku to udělám. . . a ted’ máme vlastnı́ mrkvičky, co se přı́mo rozplývajı́ na jazyku a Jajda,
to je můj konı́k vı́te, po nich lı́tá jak střela.
48
KAPITOLA 9. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 10
Stonny Mal Rell: Co mě inspirovalo? Prázdné váčky a bedny v našem skladě. No řekněte, nájem velkého pole na
tři týdny, koho by to nerozhýbalo k činu.
Kol’ko času ste strávil(a) vykopanı́m tol’kého množstva hliny? Pomáhal Vám niekto?
Paracelseus: Já a kopat? (nechápavý pohled) Přeci se nebudu dřı́t já. Jistě, že někdo kopal
za mě.
Koláček: Kopánı́. . . ehm. . . no to vı́te, nebylo to snadné, ale vlastně jsem většinu už měla
nakopanou, jak se tak řı́ká, pro strýčka Přı́hodu.
Stonny Mal Rell: Pffff. . . Jednı́m slovem – moc. Nekopala jsem to sama, zapojili se i dalšı́
členové cechu a vypomohli mi i přátelé.
Ako hodnotı́te celú sút’až? Ste spokojný(á) so svojim umiestnenı́m?
Paracelseus: Mám pole a to mně stačı́. Takže jsem spokojen.
Koláček: Soutěž se mi lı́bila velice, ještě aby ne, když jsem vyhrála pole, že? Druhé mı́sto mi
úplně stačilo a jsem za něj ráda. Akorát se mi nelı́bilo, že byla prodloužena. Každý správný
obchodnı́k se hned jako prvnı́ věc musı́ naučit, že předem daná dohoda by se měla dodržet.
To je otázka cti. No ale asi k tomu měli své vlastnı́ důvody.
Stonny Mal Rell: Asi bych si měla odpustit hodnocenı́ celé soutěže, protože by to nebylo
zrovna lichotivé. Zvláště přı́stup panı́ starostky. Ukončit soutěž větou soutěž právě končı́“ je poněkud. . . Nemám
”
slov. Navı́c, doted’ nebyl nikdo z našeho cechu kontaktován, kdy a kde si máme převzı́t tu úžasnou cenu za třetı́
mı́sto.
Čo budete robit’, až vypršı́ doba nájmu vyhraného pol’a? Predĺžite to alebo to darujete niekomu?
Paracelseus: Jistě, že prodloužı́m, nejsem padlej na hlavu, abych to někomu dával.
Koláček: Asi ho někomu přenechám, páč mě zavolaly povinnosti z daleka a nebudu mı́t čas
starat se o pole, takže ho dostane do správy ten, jenž se ujme i mého konı́ka a bude ho denně
krmit čerstvou mrkvičkou.
Čo by ste robili, ak by ste vyhrali pole?
Stonny Mal Rell: To co každý – osázela bych ho, hnojila a chodila kontrolovat, pečovala
bych o něj, aby výnosy byly co největšı́. Aby se mi vyplatily ty hodiny kopánı́.
Tak a otázka na záver, keby sa sút’až opakovala, zapojili by ste sa do nej opät’?
Paracelseus: Když to někdo bude kopat zase za mě, tak klidně.
Koláček: No určitě bych zase něco přispěla, protože Havant mám hodně ráda, hlavně od tý
doby co tam majı́ ten velkej pı́vovar. Takže určitě ano, ale vyhrát už bych asi nechtěla, tolik
mrkve už bysme ani s Jajdou dohromady nesnědli.
Stonny Mal Rell: Zapojila bych se, pokud by ji organizoval někdo důvěryhodný.
Ďakujem všetkým výhercom za ich odpovede a ich cenný čas, a prajem im mnoho úrody na ich nových polı́čkach.
(Pozn. redaktora: Vládcom strachu prı́jemnú jazdu na ich novom konı́ku.)
Abegoth
Ostrým úhlem pohledu
Svět to neviděl a pes to nežral, elfové potáhnou na Imer.
Lidičky, už jste slyšeli tu novinku? Že nevı́te kterou? Jéje jak já jsem se u nı́ pobavil, kdo to kdy viděl. Elfové
se rozhodli dobýt z rukou skřetů barbarské město. Tohle svět ještě neviděl, a to si snad naivně myslı́, že je barbaři
nechajı́. Ale vůbec ne, i barbaři se začali připravovat na dobitı́ svého města. Oba národy začaly vykupovat suroviny
– no, u barbarů to pochopı́m, ale elfové? Nestačı́ jim, jak se chovajı́ namyšleně, ještě se musı́ ukazovat, jak jsou silnı́
a ještě k tomu na barbarském městě? Schvalně, jsem zvědav, kdo z těchto dvou skupinek shromáždı́ dřı́ve potřebné
suroviny k bitvě. A jestli to budou elfové, tak to se budu neschopnosti barbarů smát ještě dlouho potom. Aby jejich
město dobývali elfové, taková ostuda pro barbarský národ! Leda by to stihli dřı́ve. . . .ale o tom silně pochybuju,
pokud jde o uměnı́ boje, o tom žádná, ale obchod, hrabánı́ se v dolech či po lesı́ch, to je pod jejich úroveň. A spoléhat
na milodary, kde to žijete barbaři, tady Vám nikdo nic nedá a pokud jo, tak určitě ne proto, abyste něco dobili, natož
vyhráli soutěž s elfským národem, ale spı́še ze soucitu. A stejně, nejste schopni se ani sejı́t, natož zı́skat dostatečnou
podporu, abyste mohli vůbec nějaký silný útok podniknout. A co jsem tak zjistil, tak to vypadá, že elfové si pro
barbarské město dojdou dřı́ve než samotnı́ barbaři. A jestli uspějı́, tak to se barbaři neopovážı́ ostudou vytáhnout
ani nos na ulici. Ale co já vı́m, třeba to dopadne jinak.
A ještě jeden drb, který se mi podařilo zaslechnout. . . .vı́te, jak praetoriáni čuměli, když viděli tu řemeslnici
Elišku, jak vcházela do hradu? Překvapenı́m nemohli popadnout dech, až tak je to sebralo. Dokonce si den na to
49
vyrazil samotný Malagar do hradu, snad aby ji chytil za pačesy na mı́stě. No, jestli to bylo pro Elišku, tak se jı́ tam
nedočkal.
redaktor Hračička
Chceš vyléčit? Tak zaplat’!
A už je to tu zase dámy a pánové, slečinky a dětičky. Však počkejte, až přijde mor, sem zvědavej, kdopak se o ty
vaše prdelky bude starat.
O čem že to mluvı́m? Ještě pořád nevı́te? O částce 874048 měd’áků. Osobně sem tipoval 10 tisı́c zlatek, ale nebyl
sem zas tak daleko. Ano milı́ přátelé, takovouhle sumičku dlužı́te léčitelům po celé zemi. Za jejich věrné služby nejste
schopni ani platit a tak můžete očekávat tvrdý protiúder.
Cech léčitelů hodlá ve velmi brzké době přejı́t až k tomu, že bude odmı́tat jakoukoliv pomoc nemocným, zraněným
či polomrtvým. Chceš vyléčit? Tak zaplat’ na ruku, jinak táhni. A vzhledem k tomu, že zdejšı́ obyvatelstvo je
nepoučitelné, nečekejte žádné ústupky. A těm největšı́m dlužnı́kům, jako je třeba pan Sanorix s částkou přes 250
zlat’áků odmı́tnou pomoc kdykoliv, i kdyby platil dvojnásobek . . . jóó leda byste platili poctivě, panáčkové a dámičky
a to vy . . . přiznejme si to narovinu, syslı́te si doma každej měd’áček, ale abyste platili za služby, tak to né. A schválně
sem zvědavej, až se mrknu na dluhy na danı́ch, myslı́m že podobný článek můžete brzy očekávat a rozhodně nemám
problém, abych zveřejnil největšı́ neplatiče i na danı́ch. Takže padejte platit a nebo čelte veřejné ostudě . . . a nebo
dokonce i žaláři . . . kdo vı́.
redaktor Hračička
Postřehy
Bezvohlednost’ ke zvı́řatům je bezvohlednost’ k lidem
Jak už to tak vypadá, budu psát vo bezvohlednosti pravidelně. Nejni to tim, že by se mi tak zamlouvala, je to
tim, že je jı́ kolem nás tolik. Nemám ted’kon na mysli takový ty vobyčejný trápenı́, jako že jeden druhýmu nepodržı́
dveře, nepozdravı́, málem ho srazı́ na koni nebo mu šlápne na hnát, mluvı́m vo zvı́řatech, a to dokonce né jen vo
zvı́řatech domácı́ch. Každej už dneska vı́, že když se vo svoje ouce nebude starat, pomřou mu hlady, dyš bude mı́t ve
vohradě moc krav, pojdou zrouna tak, klisna, která zabřezne v malým prostoru, taky potratı́ a pes, kterýho doma
někdo zmlátı́, mu to jednou vrátı́. Jenže nejsou tu jenom zvı́řata domácı́, na člověka už trochem zvyklý, ale taky
zvı́řata divoký.
Je to dneska běžná věc, jeden jde lesem či po cestě poblı́ž pouště, a na co nenarazı́? Kobra přes cestu, štı́r
zapletenej ve větvı́ch, obrovskej pavouk mrká z křovı́. A jak se tam asi dostali? Sami přece nepřišli. To je tam někdo
zlomyslnej odvedl či nalákal z pouště. Nejde se divit, že takový zvı́ře, který se ocitne v ouplně cizı́m prostředı́, se
chová jako šı́lený, útočı́ na všechno co vidı́. Vono totiž nevı́, co se s nı́m děje, a trápı́ se, i když tomu třeba nemusı́me
věřit.
A proto, čtenářové, když jdete do pouště a jste napadenı́ nějaký zvı́řetem, zabijte je, skryjte se, ale nelákejte
ho ven, dáváte tak najevo jen svůj nezájem vo to, jak se to nebohý zvı́ře cı́tı́, a křiřı́te do světa, jak je vám jedno,
jnakolik bezpečný budou vokolnı́ cesty a lesy a že jistojistě bude napadenej nějakej přı́štı́ náhodnej kolemjdoucı́.
-VD-
Slovo na závěr
Tak, poslednı́ jarnı́ čı́slo je za námi a to očekávejte až v létě, těsně po slunovratu. Doufám, že jsme vás nezklamali,
pobavili, potěšili, zaujali, poučili, informovali, naladili, rozladili, informovali a vůbec celkově rozpoložili a tak dı́ky
netápete v událostech minulých dvou týdnů a zůstanete nám věrni i do budoucna.
Váš Vilja Déži
ANDORSKÝ ŠUM, speciálnı́ vydánı́ Události okolo Vykopávek
Úvodnı́k
Milı́ čtenáři,
pevně věřı́m že nemálo z Vás bylo v pondělı́ ve večernı́ch hodinách přı́tomno bitvě s temnými jezdci a jejich
následným odraženı́m - snad alespoň na chvı́li. Co se však dělo pak, nad tı́m zůstává rozum stát a tak je nutné vydat
toto čı́slo, snad aby jste se pro přı́ště poučili, protože mnohá nebezpečenstvı́ Vám visela nad hlavou. Vezměte si tedy
prosı́m toto čı́slo k srdci.
S úctou,
redaktor Morholt
Černý rytı́ř
Když byla potyčka úspěšně vybojována, ti co byli přı́tomni (já byl mezi nimi) se přesunili k vykopávkám severně
od Ilerenu. Dlužno dodat že okolo těchto vykopávek se děly podivné věci už dřı́ve, v zimě minulého roku zde Templáři
kopali jakési pozůstatky dávných paladinů. Jakmile se dorazilo k vykopávkám, okamžitě se začalo s jejich průzkumem,
protože kapitán temných si prý něco odnesl co potřeboval. Po ohledánı́ bylo ale zjištěno, že hroby jsou neporušeny.
V tuto chvı́li vystoupily dvě dominantnı́ osoby, Gulord a Eliška. Eliška prohledávala hroby a okolı́ již během bitvy
a po bitvě Gulord chtěl vědět, co vı́. Řekla mu zatı́m vše, na co přišla, ale on tohle shledal za nedostačujı́cı́ a
chtěl platit penězi za věci, které Eliška dle něj hledala, když to lidi najdou a dajı́ jemu. Nenašli však nic. Po chvı́li
dorazila k Vykopávkám eskorta vedená rytı́řem v zbroji z temného kovu, však s královským erbem na hrudi. Chtěl
začı́t ve vlastnı́m průzkumu hrobů, bylo mu v tom však panem Gulordem zabráněno a posléze se strhla hádka.
Skupinka andarijců se nynı́ rozdělila na dva tábory. Jedni, kteřı́ celou dobu boju se snažili ji chránit a bylo jich
jen pár, stáli za Eliškou, si nepřáli žádné roztržky a sváry, protože Eliška přisvědčila, že rytı́ř je onı́m rytı́řem
Scatlockem, který zde je z pověřenı́ mága Syracuse, toho času ochránce královny a Andarie. Jako osoba v poslednı́
době často zvána na hrad a viděna v doprovodu takového rytı́ře asi moc dobře věděla, o koho se jedná. Druhá
skupinka, ta většı́ část okolostojı́cı́h, stála okolo pana Gulorda, který vyzval otevřeně královského rytı́ře na souboj.
Inu, horká válečnická hlava. Zanedlouho se válelo tělo Gulordovo v krvi a vyhřezlých vnitřnostech, protože královský
rytı́ř, ač se několikrát té výzvě bránil, nakonec výzvu přijal. Gulord byl přiveden zpátky na cesty živých a už
to vypadalo že je vše zažehnáno, že bude rytı́ři vyhověno v jeho prosbě. Bohužel se tak nestalo a pár horkých
hlav rytı́ře napadlo. Co pár, skoro všichni se do něj pustili a pokusili se ho i zabı́t, samozřejmě neúspěšně, on ale
svým mečem také rozdal pár ran a tak někteřı́ z nás padli na zem. Poté odjel a na mı́stě zůstala jeho eskorta,
tvořená třemi halapartnı́ky s královskými varkoči. Na ty se nynı́ již krvı́ zaslepený dav vrhl a postupně všechny
tři pozabı́jel. Stále ale stála opodál skupinka lidı́, co se do boje nezapojili a ... hádátě správně milı́ čtenáři, že
Zveřejněno 11. 7. 2007
50
51
to byla ta skupinka co celou dobu stála za Eliškou. Věděli dobře, že je dostatečně informovaná. Po vyvražděnı́
královských zbrojnošů ustanovi pan Gulord hlı́dky, aby střežily vykopávky pro přı́pad že by se vojsko temných vrátilo.
Po této událost se asi většina z nás, s vyjı́mkou hlı́dky samozřejmě, odebrala do svých
domovů a teplých postelı́. Rozhodně jedna osoba, přı́tomná zabı́jenı́ královských zbrojnošů, nespala. Uprostřed noci si vyžádala slyšenı́ u mága Syracuse, který již dávno věděl
co se tam u vykopávek odehrálo a běsnil, přiznejme si to že oprávněně. Napadnout rytı́ře
královny a zabı́t jeho zbrojnoše, to je otevřená vzpoura. Naštěstı́ tam tato osoba nebyla
sama, ale stál při nı́ ještě jeden člověk a to dalšı́ královský rytı́ř, Thomas von Chava. I když
byl Syracus pevně rozhodnut aby byli všichni pověšeni na šibenice a necháni na pospas
vranám, po usilovném dvouhodinovém přemlouvánı́ se podařilo přesvědčit Syraca, aby od
tohoto upustil a aby upustil od veškerých trestů vůči provinilcům. To se naštěstı́ podařilo,
dotyčná osoba využila veškerého svého umu diplomacie a navrhla společně s rytı́řem jediné
opatřenı́, které bude zavedeno. A to se bude týkat obeznámenı́ lidu andarijského blı́že s
osobou rytı́ře Scatlocka, aby ho pro přı́ště poznali a podobná situace se už nikdy neopakovala. Syrakus tedy, ač očividně nerad, souhlasil a prohlásil, že si teda počká, až se za nı́m
dostavı́ Herold osobně.
Když bylo po všem, doprovázena rytı́řem Thomasem von Chavou, dorazila tato osoba
k smrti unavená konečně do svého domu, kde mohla po náročném dni v klidu odpočı́vat.
Až jı́ někdy potkáte, zkuste jı́ poděkovat za to, že Vám zachránila hrdla.
redaktor Morholt
Ostrým úhlem pohledu
Bezhlavá bitka
Bitkaaaaaaaaaaa. Cože kde že je bitka? Jo aha, já vám to neřekl, mno přece u těch hrobek. Jo, vy jste tam nebyli
že, aha. . . ..tak poslouchejte, já vám to povı́m. Jistě všichni znáte slavného Andorského Herolda, věčně naštvaného.
Toho stále uřvaného? Jo přesně toho mám na mysli. Mno prostě se ukázali zase ti temnı́ jezdci s nějakým frajerem v
čele. Měl nějakého ještěra, černe kopı́ a černou zbroj a něco hledal. Když byli jeho jezdci po úmorné bitvě vyhnánı́
a ten frajer, dle slov několika lidı́, zabit, co se odehrálo potom, to se té nudné bitvě nedalo rovnat.
Znáte to, černá sem, černá tam, tak co já mu udělám. Přijel tam černý rytı́ř, no ten, tamten věčně nafrfňaný a
arogantnı́. . . mno vlastně se tomu Heroldovi hodně podobal, že prej mı́sto zabı́rá na rozkaz hradu z důvodu šetřenı́.
Někdo se ho pokusil nazvat temným jezdcem, no bylo to to poslednı́,co málem udělal, škoda, mohlo být trošku vı́ce
krve. Ale ten černej se udržel, což jsem sám koukal, ale pokračujem. Prostě se mu Herold postavil do cesty, že nemá
listinu, možná ho nazval i podvodnı́kem, netušı́m. Mno postavte dva chlapy proti sobě, jasně že se pobijou. Pár minut
a Herold se válel na zemi, zatı́mco se temný rytı́ř spokojeně smál. Nějaký léčitel pomohl Heroldovi vstát, no co by
jste čekali, že udělá, pustil se zase do něj, sobec jeden pomstychtivej. Mno a nebyl sám, prostě se k němu přidalo
spousta lidı́, rytı́ř si s přehledem svým mečem, kterým párkrát máchnul a zabil několik bojovnı́ků proklestil cestu
davem jako proutky trávy a odjel.
Samozřejmě že vše ohlásit na hrad. Jen tamta jedna ženská s pár věrnýma tam kejhala o tom, že jej zná a že může
potvrdit, že to je opravdu rytı́ř,ale všichni na ni kašlali. Mno osobně já vlastně taky, kejhala si tam do hluku, asi se
musı́ přı́ště vı́ce snažit. Všichni tam začali ječet že ho vyhnali, no prostě fakt jak pominutı́. Mě, co by přihlı́žejı́cı́ho,
nadšenı́ hned opustilo, hehe oni si neuvědomili, co udělalim že ne. Že je prej Herold ochránı́ a na hradě to vše vyřı́dı́,
tak to jsem zvědavej, protože na tohle bych nevsadil ani tu kůrku chleba, co mám u sebe. Takže to je napadenı́
královského rytı́ře, což se rovná napadenı́ královny, hradu i královského města Andoru. . . .kdo zná přı́pad Andělů
Temnoty vı́ o čem pı́šu. A pak tam máme ještě velezradu, napadenı́ královské stráže, dokonce 3 zabitı́. Neuposlechnutı́
přı́mého rozkazu nadřazené osoby. . . co sem ještě vynechal. . . .a joo, revolta. Už se těšı́m, to bude teda spousta lidı́
viset na šibenici. Aneb jak to dopadá, když při boji nepoužı́váte hlavu. Mno aspoň si vydělám nějaký zlat’ák za to
hloubenı́ tolika hrobů.
redaktor Hračička
Přı́loha ANDORSKÉHO ŠUMU Raport Herolda
Myslim, ze bylo na mou hlavu uvaleno tolik spatnych slov, ze uz snad ani nemam chut mit snahu se prosazovat
o opak. Je mi velmi lito, ze na verejnost padi takto psane vety. Kazda z tech vet se mne snazi osocovat ze spatnosti.
Rikam si, proc? Nebyl jsem snad k Vam vsem dost uprimny? Nebo snad jsem Vam nekdy ukrivdil? Nesnazil se
pomoci?
Je tu par veci, ktere bych rad objasnil. Eliska, ta, kterou jsem znaval jiz pro me davno zemrela. Thomas, ten,
ktereho jsem ucil znalostem boje, a ktereho jsem povazoval za pritele. Oba tito lide mne velmi zklamali. Je mi lito,
ze sve nesympatie ke me se snazi v posledni dobou prezentovat prostrednictvim verejnych urazek.
Rad bych tu rekl to, jak se udalost stala.
Trubaci ohlasili, ze se neco deje. Ja a adept z Gladie jsme se snazili situaci vysetrit. Po chvili jsme zjistili, ze se
odnekud vynorila temna jizda. Zacali jsme oba s utokem. Nasledoval houf odvaznych, kteri nam pomahali nepratele
zarazit v postupu. Nejspis jeden z temnych, nebo nejaka jina sila mne srazila s kone a meho milovaneho ore vzala s
sebou, ale po chvili jsme utok castecne odrazili.
Odnekud se vyritila Eliska, ktera zacala ohledavat jiz drive vykopane sarkofagy. Jelikoz kazdy alespon trochu
Elisku zna, vi, ze jeji sklady obsahuji nejem zelezo, ale i cenne veci z ruznych utoku skretu, temnych jezdcu a vseho
mozneho, co kdy Andarii postihlo.
Ptal jsem se Elisky, co hleda, rekl,a ze nevi, ale z jejiho hlasu bylo patrne, ze pokud to najde, bude danou vec
zkoumat sama, bez pomoci ostatnich. Tomu jsem tentokrat chtel zabranit. Zeptal jsem se prhlizejich, kdo ma obratne
ruce, prihlasili se myslim dva. Jeden z nich byl urcite jeden z redaktoru Andorskeho Sumu. Rekl jsem jim, ze chci,
aby danou vec nasli drive nez ona, a donesli mi ji. Ne proto, ze bych si ji chtel nechat, ale aby ostatni videli a mohli
se zapricinit i oni o konecne zniceni temne jizdy. Nenaslo se nic. Utok temnych znovu proniklul pres nas a hodne
obcanu nasazovalo svuj vlastni krk a milovane ore k obrane Andarie. Eliska behem bitvy ohledavala sarkofagy... Rekl
jsem Eliscce, ze pokud vedela o utoku a mohla nas varovat pred temnou jizdou predem, ze s ni iz nepromluvim.
Po znovu odrazenem utoku prijel neznamy muz v helme, brneni, stitem, mecem v ruce a na koni, za nim par
valecniku se zbraneni. Velmi arogantne rekl, ze se jmenuje Scathlock a jedna ve jmenu kralovny, ze mame jit pryc.
Myslim, ze to rekl takhle. Pozadal jsem ho, at sejme masku, odvetim mi tim, ze je Syracusuv rytir a ze masku nemusi
sundavat. Nekdo jej myslim oznacil za temneho rytire. Osobne mam za to, ze rytiri kralovny nosi odznaky s korunou,
rytirske brneni a hlavne - rytirskou serpu. Ani jedno z toho nemel.
Vyzval jsem jej tedy na souboj. Pripravil jsem se, on nejspis take. Ale on se pripravil s tak mocnou magii, ze me
zasahy mithrilovym mecem sice vedly ke spravnemu bodu, nybrz utok, ktery by skolil draka odvratil ve vysmech.
Prisahal bych, ze byt to kdokoliv jiny, i drak, neprezil by. Na jeho pazi se objevila jen velmi mala ranka. Prohral
jsem svuj souboj. Nez jsem se ale zvedl ze zeme, uderil mecem barda, cekatele Gladie, ktery pri pohledu na mou
porazku nesnesl takovou nespravedlnost. V tu chvili se na toho muze v temnem brneni, stale s helmou na hlavne,
vrhl rozzureny dav. A mily Scathlock vystrelil na koni jako by mel za sebou armadu honicich psu.
Kdyz jsem se zvedl ze zeme, zautocili jeho oplechovani valecnici. Rozdelili jsme se, kazdy z tech valecniku mel co
delat, aby snasel rany statecnych. Nez vsak byl kazdy porazen, dal jsem drtivy uder kazdemu z nich. Jeden vsak tuto
hanbu nemohl prijmout, shodil muze na koni a osklive ho poranil. Mel moznost odejit, neudelal to a na muj povel
byl zabit. Ostatni dva pochopili, ze opravdu nema cenu dale bojovat a prestali. Ustanovil jsem hlidky na obranu
sarkofagu pred dalsim pripadnym najezdem.
Po nejake chvili prijel Thomas, kralovnin rytir, ktery serpu a rytirske brneni ma a nosi. Zkracene jsem mu vylozil,
co se stalo. Chtel jsem, aby valecnici, odesli, protoze jim neverim. Thomas rekl, ze zustanou, a ze neveri on me. To
jsem se opravdu nasval a vylozil jsem mu, co si o nem myslim, a jak se zmenil od dob, co patril do Gladie. Thomas
po chvili odjel, ikdyz jsem ho pozadal, aby hlidal s nami a on souhlasil.
Zveřejněno 13. 7. 2007
52
53
K veceru se dva valecnici dohadovali, nevim precne, co rikali, ale jeden z nich se sel podivat do lesa. Poslal jsem
za nim adeptku Gladie, velmi zkusenou hranicarku, ktera se v lesech dobre vyzna. Po chvili se vratila se zpravou, ze
byl onen valecnik zabit nekolika sipy neznamo kym. Ja a ona hranicarka jsme se snazili najit jakekoliv pamatky po
utocnikovi. Marne.
Pri navratu k sarkofagum jsem nakazal zhasnout svetla a s par vernymi jsme hlidali az do brzkeho rana. A abych
na zaver dodal, jeden z tech valecniku hlidal dane misto jeste dlouho po teto udalosti. Mozna, ze hlida do ted.
Andorský Herold Gulord
Poznámka redakce: Článek byl poslán do tisku v nezměněné formě v jaké ho redakci předal pan Gulord. Ani
gramatické chyby, ani diakritika opravována nebyla. V zájmu rovnoměrného veřejného mı́něnı́ byl tento článek vydán
jako druhý pohled na událost u Vykopávek.
Naviděnou v novém čı́sle, redaktor Morholt.
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 11
Andorský Šum - čı́slo 11.
Slovo zastupujı́cı́ho šéfredaktora
Váženı́ čtenáři, vı́tejte opět po delšı́ odmlce na stránkách svého oblı́beného plátku! Je nám lı́to že jsme Vás
tak dlouho nechali bez přı́sunu informacı́ a tak Vám to nynı́ chceme vynahradit. Toto čı́slo je doslova napěchováno
zajı́mavostmi. Jak jistě vı́te, už delšı́ dobu jsou podnikány cesty na ostrov Kyr a tak jsme pro Vás připravili pár
důležitých údajů o ostrovu a jednu reportáž. S obchodem na ostrově zároveň souvisı́ dalšı́ novinka a to jsou lodě – i
o nich se zde dočtete. Poslednı́ téma zde je vskutku bonbónkem pro ukojenı́ Vašı́ mysli. Přeji tedy za celou redakci
přı́jemné počtenı́!
zástupce šéfredaktora Morholt
Poutnı́kův bedekr, aneb co si přečı́st než vyplujete
Ačkoliv ostrov Kyr byl pro nás nedávno znovuobjeven, zůstává nesporným faktem, že v minulosti udržovalo naše
královstvı́ s touto zemı́ alespoň občas styky. Svědčı́ o tom i kniha, kterou jsme našli na pod vrstvou prachu na půdě
našı́ redakce. Zdá se, byla kdysi součástı́ bohatšı́ řady takzvaných bedekrů - zřejmě knih určených pro cestujı́cı́ do
vzdálených zemı́, aby věděli, co je v daleké cizině čeká.
Jazyk bedekru byl poněkud archaický, proto jsme jej pro vás přeložili do modernı́ řečı́.
Vilja Déži - šéfredaktor na dovolené
Poutnı́kův bedekr – kapitola Ostrov Kyr“
”
Poloha
Ostrovnı́ stát Kyr se rozkládá na dvojici nejjižnějšı́ch z ostrovů Východnı́ho Moře, na kraji Velkého Oceánu.
Poloha souostrovı́ a okolnı́ moře zajišt’uje ostrovu vlı́dné, někdy až přı́liš teplé přı́mořské podnebı́ a nenı́ tedy divu,
že zde již odpradávna sı́dlı́ civilizované bytosti. Severnı́ ostrov, Kyrin, je zpoloviny zastavěn nedobytnou pevnostı́,
zpoloviny se táhne hustý cedrový les, takřka nevyčerpatelný zdroj kvalitnı́ho dřeva tak potřebného pro opravy a
obnovu mı́stnı́ obchodnı́ flotily. Jižnı́ ostrov, Kyras, byl doslova vysekán a vysušen z původnı́ džungle a bažiny,
jedovatı́ hadi byli vybiti, divoké šelmy vyhubeny a je nynı́ intenzivně využı́ván , předevšı́m zemědělsky.
Obyvatelé a Historie
Původnı́m obyvatelstvem, můžeme-li o něm ještě vůbec mluvit, byli kolonizátoři z Al Abbásu, zuřivı́ bojovnı́ci,
snědı́, černovlası́ a prudcı́. Mı́stnı́ teplé podnebı́ však po čase zklidnilo jejich temperament i vůli podmaňovat cizı́
světy. Horké hlavy začala okupovat touha po blahobytu a klidu, jehož lze nejlépe dosáhnout obchodem. Velkou roli v
nástupu Kyru jako obchodnı́ velmoci sehrála uzavřenost okolnı́ch států, často řı́zených nesnášenlivými mágy, klerikály
a despoty plnými zášti a nenávisti k sobě navzájem. Všichni totiž, ač spolu jednat přı́mo odmı́tali, byli navzájem na
sobě závislı́ a právě Kyrštı́ obchodnı́ci se ochotně ujali role zprostředkovatelů. A tak jejich lodě, za patřičný rabat
úměrný vzájemné zášti vládců, začaly brázdit celé Východnı́ Moře s nákladem toho nejobyčejnějšı́ho i nejvzácnějšı́ho
zbožı́.
Zveřejněno 4. 8. 2007
54
55
Bohatstvı́ Kyru přilákalo brzy řadu podnikavějšı́ch povah
okolnı́ch zemı́, původnı́ obyvatelstvo se smı́silo s přı́chozı́mi a tak
dnes nenı́ nemožné potkat nejen lidi plavých vlasů a světlé pleti,
ale i elfy, barbary a některé společnosti jsou údajně tajně řı́zeny
i svobodomyslnými skřetı́mi zběhy. Co však zůstalo po zakladatelı́ch, Al Abbáských kolonizátorech, je úcta k pravdomluvnosti
a povinnost držet slovo. Nenı́ výjimkou, že za nedodrženou obchodnı́ či politickou dohodu je podloudnı́k zavěšen na ráhno své
lodi či shozen z mostu spojujı́cı́ho Kyras s Kyrinem. Řı́ká se, že
utopenı́ křivopřı́sežnı́ci v noci opouštı́ svůj ponurý a chladný domov a prosı́ na mostě na kolemjdoucı́, aby jim jejich zločin odpustili. Ač nenı́ jisté, zda se tato legenda zakládá na pravdě, nenı́
divu, že na Kyrském mostě k půlnoci nikoho nepotkáte.
Vzdělanost
Spolu s hospodářským rozkvětem počal Kyr pěstovat i
vzdělanost. Bohatı́ obchodnı́ci záhy pochopili, že se jim vyplatı́
nechat své potomky vyučit v uměnı́ čı́st, psát a předevšı́m v počtech a mluvenı́. Začali najı́mat soukromé učitele,
na kterých nešetřili penězi, kontrolovali však důkladně, zda učitel učı́ budoucı́ obchodnı́ky věci skutečně užitečné.
Výhody světského vzdělánı́ a s nı́m spojeného obchodnı́ho růstu byly shledány tak velkými, že dnes každý malý
Kyřan musı́ navštěvovat po celé čtyři roky školu, dı́vky jsou však této povinnosti naštěstı́ ušetřeny.
Racionálnı́ založenı́ Kyrských obchodnı́ků je patrné na každém kroku, magická uměnı́, kněžı́ ani alchymisté zde
nedosahujı́ ani zdaleka takové vážnosti, jako obchodnı́ci, chovatelé konı́ a mořeplavci. Nechut’ však nenı́ odporem,
protože ten by škodil obchodu, a tak je Kyr největšı́m překupnı́kem alchymistických přı́sad i kouzelných svitků a
knih plných magické vědy.
Všeobecné vzdělánı́ bylo důvodem k roztržce mezi mı́stnı́mi obchodnı́ky a mágy s kleriky, kteřı́ ztráceli tak svou
výjimečnost, nebot’ vzdělanost bývala pouze jejich doménou. Poté, co byla zamı́tnuta jejich stı́žnost ke Strážci, se
někteřı́ stáhli a odešli z města do blı́zké jeskyně. Prý snad zde jejich potomci dodnes studujı́ magické vědy a chystajı́
státnı́ převrat. Zbývajı́cı́ se smı́řili se stavem věcı́ a tak dnes na Kyru najdete malou neokázalou svatyni snad každého
myslitelného boha (Svá původnı́ náboženstvı́ s sebou na Kyr přinesli přistěhovalci a jejich směsice dala vzniknout
několika dalšı́m). Většině obyvatel tento stav vyhovuje, podle hesla: Každý at’ si věřı́, čemu chce, hlavně když to
”
nechce po mně.“
Zemědělstvı́ a obchod
S prvnı́mi obyvateli přišli z Al Abbásu na Kyr též divocı́ abbásštı́ koně. Zde však byla do dřı́ve intuitivnı́ch
postupů jejich chovu zapojena striktnı́ obchodnická logika a vytvořeny přesné a dokonalé postupy šlechtěnı́. Dnes
nenı́ na celém známém světě lepšı́ho chovu, než jsou Kyrštı́ plnokrevnı́ci. Konı́m je obětováno každičké mı́sto jižnı́ho
ostrova, Kyrasu, které nenı́ třeba pro zásobovánı́ obyvatelstva zeleninou.
Kyrský jı́delnı́ček je pestrou směsicı́ všech darů moře, ryb, chobotnic, ústřic, vodnı́ch šneků, kalamár, škeblı́, raků,
langust, olihnı́ a ještě roztodivnějšı́ch věcı́. Denně vyjı́ždı́ z přı́stavu flotila rybářských lodı́ a vracı́ se s nákladem darů
moře, které pak končı́ na stole zdejšı́ch obyvatel. Tuto pestrou a současně jednotvárnou stravu pak doplňuje zelenina
a ovoce ze záhonů a sadů Kyrasu, koňské maso a mléko a samozřejmě nepřeberné množstvı́ dovážených potravin
a pochutin. Za zmı́nku stojı́, že na ostrově nežijı́ krávy, ovce, kozy ani prasata, nebot’ všechen prostor je věnován
posedlosti obyvatel koňmi.
Politické zřı́zenı́
Nejvyššı́m správcem ostrova je Strážce, kterého vybı́rá ze svého středu Cech Kupců, ten si pak k
sobě vybı́rá jako poradce význačné členy dalšı́ch profesnı́ch spolků, předevšı́m Mistra Tesaře, Mistra
Mořeplavce a Mistra Chovatele.
Strážce je svrchovaným vládcem ostrova a jeho slovo je zákonem. Hlavnı́ náplnı́ jeho služby je
dohled na obchod, na to, aby byl pro Kyr vždy výhodný a aby mu nic nebránilo v rozkvětu, at’ už by
to bylo cokoliv. I tak se občas stává, že nějaký Strážce podlehne pokušenı́ podřı́dit obchod vlastnı́
moci a pak následuje krátké obdobı́, ve kterém je strážce smeten svými druhy z Cechu Kupců a
jeho život nakonec semelou kola osudu.
V historii byl podniknut nejeden pokus o dobytı́ Kyru a vypleněnı́ jeho naditých pokladnic,
všechny vlny nájezdnı́ků se však bud’ jako voda o vlnolam rozbily o stěny Kyrské pevnosti, nebo
jich hrstky sice pronikly až na ostrov, záhy však zjistily, že mı́sto obsazovánı́ poraženého nepřı́tele s
56
KAPITOLA 12. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 11
údivem procházı́ výstavnı́ ulice, obdivujı́ architekturu, přemýšlı́, jak se tu usadit a rozhazujı́ poslednı́
zbytky peněz za nákupy a ubytovánı́.
Svátky
V Kyru se koná pravidelně několik významných svátků. Po obdobı́ monzunů jsou to Dny Klidného Moře, dny
radosti z toho, že skončila doba bouřı́ a nadejde obdobı́ bezpečné plavby, Svátek Hada, kdy obyvatelé vzpomı́najı́ na
den, kdy byl zabit poslednı́ jedovatý had a skončila úmrtı́ na hadı́ uštknutı́, ve strašných bolestech. Nejvýznamnějšı́m
dnem jsou Corroes, svátek konı́. V tento den jezdı́ nejzdatnějšı́ jezdci na nejlepšı́ch konı́ch dlouhý a vyčerpávajı́cı́
závod kolem dokola městem.
Cesta na ostrov Kyr
Naše neohrožená redaktorka Ashanty se vydala do mı́st kam vplulo zatı́m jen málo z andarijských občanů a tak
Vám tı́mto přinášı́me reportáž z ostrova Kyr.
Určite všetci z vás už počuli slová ako Kyr, Anwar, Nové druhy konı́, Král’ovská lod’... Áno všetko to súvisı́ s
naviazanı́m vzt’ahov s bohatým obchodnı́ckym ostrovom zvaným Kyr. Čo predchádzalo ceste si môžete prečı́tat’ v
staršı́ch čı́slach našich novı́n. Ja by som sa s vami rada podelila o moje zážitky z tejto výpravy.
Plavbe predchádzalo nalodenie významných občanov našej vlasti a odraz od brehu Andoru za potlesku a jasotu král’ovniných poddaných zo všetkých kútov krajiny. Za zástupcov našı́ch zemı́ boli vybranı́ Kiran Nasir, pani
Eliška, Rytı́r Thomas von Chava, slečna Genesis, Herold Markus Diego a husita Peca a ja, Ashanty.Týmto sa chcem
pod’akovat’ Obchodnej Aliancii, ktorej som členkou, a ktorá mi poskytla dary pre Kyrských obchodnı́kov, kedže
redakcia nedisponuje podobným majetkom. Ked’že to bola plavba prvá, prieskumná, trvalo nám celé tri dni kým sme
dorazili. Ďalšie spomalenie znamenalo poškodenie našej lode, ktoré sme utŕžili v boji na šı́rom mori s bojovou lod’ou
pirátov. Aj napriek urputnému boju Markusa Diega boli piráti nad naše sily. Avšak št’astena stála na našej strane.
Pirátom ich lod’ zničilo ich vlastné staré delo, ktoré sa upchalo a stiahlo do mora tých špinavcov.
V podvečer tretieho dňa sme konečne zazreli útesy a o chvı́l’očku aj prı́stavisko. Zakotvili sme v dokoch, kde nás s podozrenı́m a
prekvapenı́m zadržala Kyrská stráž. Ich zbroj
a zbrane boli prvá vec, čo nás zaujala. Ked’
sa konečne z podpalubia vysúkal Anwar všetko
sa vysvetlilo. Tı́to človiečkovia vyrábaju nejakú
nám neznámu zliatinu kovu. Dúfajme, že sa s
nami o ňu v dohl’adnom čase podelia. Na Kyre
sme stretli milých a pohostinných l’udı́. Večer
sme zástupcom mesta dali kopy presentov, ktoré
sme od nás doniesli a šli sme sa ubytovat’. Kyrská
šl’achta si z darovaných konı́ robila srandičky a
podarovali královne Kilias dva páry mocných,
šl’achtených konı́. Noc sme strávili v jednoduchom ale o to útulnejšom pohostinci. Čo ma
trochu prekvapilo bol pre nás zákaz vychádzania
bez sprievodcu.
Druhý deň na ostrove nám bol pridelený
sprievodca, ktorý bol nemý. Ukázal nám celé
mesto, chrámy bohov, bohaté obchody, múzeum.
Potom sme dostali rozchod a mohli sme si
preskúmat’ celý ostrov. Je to vel’mi pekné miesto nie len na obchod ale tiež aj na oddych. Na ostrove sú dva velikánske ranče, v ktorých miestni koniari šl’achtia tie najlepšie hřebce a klisničky aké sme u nás doposial’ nepoznali.
Dajú sa tu kúpit’ aj jaštery alebo lamy. Ďalšou zaujı́mavost’ou sú obrovské Kyrské lodenice. Dá sa tu priamo na
mieste kúpit’ aj vlastná lod’ a kapitán v prı́stave vám za poplatok vysvetlı́ ako sa s ňou narába a dá vám osvedčenie,
že ste právoplatným kapitánom. Len pre zaujı́mavost’, taká lodička našinca vyjde na 9990 zlatých dukátov a pán
kapitán si za výuku žiada tisı́covku. Rarita v potravinárstve je nová odroda čaju, ktorý sa u nás nepestuje. Má vel’mi
pekné krı́čky s červenými lı́stočkami. Za ostrovom so samotným mestom sa nachádza ešte jeden ostrov spojený s
mestom mostom. Sú tu rozl’ahlé pláne s množstvom polı́, jeden z rančov a lodenice. Kvôli týmto poliam bola na Kyre
vyhubená všetka zver. Väčšie predátory boli zas vyhubené, aby sa zabránilo stratám na koňoch. Preto na celom Kyre
nenájdete žiadne divoké zverstvo. Určite sa na tomto nádhernom mieste nájde ešte spústa vecı́ a zákutı́, ktoré sami
57
isto radi prebádate, tento článok má slúžit’ na utvorenie si akého – takého názoru a nabudit’ vás, aby ste sa tam
vydali sami.
Po prelezenı́ celého okolia sme sa ešte večer rozlúčili s prı́sl’ubom, že sa určite niekedy vrátime. Domov sme sa
plavili s pocitom št’astia z výletu, nájdenia nových priatel’ov a s kopcom nových zážitkov. Odporúčam aj vám sa tam
niekedy zájst’ pozriet’, je to niečo nové a teda aj niečo zaujı́mavé. Zatial’ je trochu problém sa na Kyr dostat’, ale s
pani Eliškou sa dá dohodnút’ na preprave jej lod’ou. A na večeri na hrade s pánom Jariwom padlo rozhodnutie, že v
blı́zkej dobe bude zavedená pravidelná doprava na Kyr. Ja sama sa tam určite rada vrátim a odporúčam to aj vám.
Ashanty
Lodě, děla a to ostatnı́
Na ostrově Kyr má své trvalé bydliště slovutný mistr nad mistry v námořnictvı́,
který za nemalou úplatu předá mnohé své zkušenosti zájemcům a dokonce jim vystavı́ potvrzenı́ o Kapitánské zkoušce. K čemu je taková zkouška dobrá? Inu, můžete
dı́ky nı́ vlastnit a řı́dit lod’. A k čemu je dobrá taková lod’? O tom jste měli milı́
čtenáři možnost se přesvědčit tento pátek, kdy proběhla historicky prvnı́ Andarijská lodnı́ bitva. Tyto bitvy jsou známé už z jiných zemı́, ale teprve nynı́ si je mohli
vyzkoušet i občané Andarie. K dispozici bylo celkem deset lodı́, do kterých se nasoukaly třı́člené odhodlané posádky, které mezi sebou bojovaly. Na každé lodi byla
umı́stěna dvě děla, střı́lejı́cı́ jak vražedné střepinové koule, tak mohutné a přetěžké
koule proti lodnı́m trupům. Já jsem se boje také zůčastnil a ke svému uspokojenı́
jsem si taky z děla vystřelil. Věřte mi, je to neopakovatelný zážitek když kus před
Vámi vyletı́ z hlavně koule a s rachotem prorazı́ nepřátelskou lod’. Naše posádka
byla bohužel rychle vyřı́zena, protože projı́ždějı́cı́ lod’ nevı́daným způsobem nabrala
našeho kapitána a po jeho odchodu se naše lod’ stala neovladatelnou. Vı́těznou se
stala posádka vedená pirátkou Faerin a jejı́ společnı́ci Ivan a Robin z Loxly, z bitvy
si odnesli, kromě mnoha šrámů, krásný model zlaté lodi, poukázku na Kapitánskou
zkoušku a nemalý obnos ve zlat’ácı́ch. Nelze jim než provolat slávu a doufat že se z
nich nestane opravdová pirátská smečka.
redaktor Morholt
Co, kde, kdy, jak, s kým a proti komu: IMER!
Slyšeli jste už to jméno? Ne? A vůbec nevı́te co to je? Pak vězte že Imer je město co dřı́ve spadalo pod
nadvládu barbarů, kteřı́ o něj ale při skřetı́m nájezdu přišli. Imer je nynı́ zamořen skřety a jim podobnou havětı́,
je pravděpodobné že se tam vyskytujı́ i mnohem horšı́ stvůry než jsou oni. Co je však podstatné: Přı́pravy na
znovuzı́skánı́ Imeru vrcholı́. V pátek v podvečer se sešla rada velitelů útočných skupin, tedy zástupců jednotlivých
cechů a frakcı́ a projednávala složenı́ sil. Za našı́ redakci jsem tam dorazil já, redaktor Morholt a tak Vám přinášı́m
informace z prvnı́ ruky.
Schůzi svolal, započal a řı́dil královský rytı́ř, sir Thomas Von Chava. Nelze mu upřı́t jeho vůdcovské schopnosti,
které se po nepřı́liš působivém úvodu projevily. Postupně se tázal všech přı́tomných, kolik jsou připraveni do bitvy
poslat vojáků a také z toho vyvozoval patřičné závěry. Schůzi provázely dva nepřı́jemné incidenty, zaviněné strážemi.
Omlouvá je snad pouze to, že v parném létě stále nosı́ zimnı́ uniformy a tak nenı́ divu že jim zřejmě přeskočilo a
zatýkali zločince i tam kde žádnı́ nebyli (tı́mto apeluji na Velitele strážı́, aby poskytl svým podřı́zeným nové, letnı́
uniformy). Pro tento skandál opustili nedobrovolně schůzi zástupci cechů Andělé Temna a Gladie, reprezentovanı́
osobou Neliona a Nareah. Každý cech přislı́bil vskutku nemalou podporu, největšı́ přı́slib ovšem poskytla elfská
armáda, známá pod označenı́m Menel Sanga. Chtějı́ si snad oni nárokovat po dobytı́ toto územı́? Nevı́me. Co ovšem
Vám, čtenářům můžeme doporučit je následujı́cı́: Zostřete své meče lidé, připravte šı́py elfové a zvedněte svá kladiva
barbaři. At’ každý, sedlák či bojovnı́k se připravuje k nadcházejı́cı́ bitvě. At’ ze svých lesnı́ch skrýšı́ vylezou lapkové a
připravı́ si své zbraně, vždyt’ královská amnestie může následovat hrdinské skutky! Jisté je, že tato bitva bude jednou
z největšı́ch našeho věku, necht’ jsou tedy s námi všichni bohové a bohyně!
redaktor Morholt
58
KAPITOLA 12. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 11
Slovo na závěr
Jedenácté čı́slo je za námi a já doufám že jste v něm našli to co jste chtěli vědět, ale i to o čem jste ani netušili
že je a že nelitujete peněz, které jste za zakoupenı́ našeho plátku dali. Těšı́m se zase přı́ště nad dvanáctým čı́slem
napřečtenou!
Za redakci Andorského Šumu, zástupce šéfredaktora Morholt
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 12
Váženı́ čtenáři,
vı́tám Vás za celou redakci u dalšı́ho čı́sla, v pořadı́ už dvanáctém. Co Vám dnes nabı́dneme? Prvně náhled o kauzy
,,Herold“ včetně pár zajı́mavostı́, které přinášı́me pouze pro Vás. Dále Vám dovolı́me nahlédnout do kuchyně mistrů
alchymistů, prostřednictvı́m nově zavedené rubriky Co tu roste. Doufáme, že se Vám tato rubrika bude zamlouvat.
Nově zavedenou rubrikou je i Vyzkoušeli jsme za Vás, kde Vás dnes seznámı́me s nově vzniklým Saloonem Kulgur.
Na závěr, aby toho nebylo v našem čı́sle málo, Vás seznámı́me s přı́během plným lásky, zrady, přátelstvı́ a statečnosti.
Tak směle do čtenı́!
Morholt, zástupce šéfredaktora
Co, kdy, kde, s kým a proti komu: Kauza Herold
Jistě jste, milı́ čtenáři, zaznamenali na Královské Vývěsce oznámenı́ o zatčenı́ herolda
Gwarae a jejı́m následném soudu. Naše redakce za Vás vypátrala podrobnosti a nynı́ Vám
je přinášı́me.
Celá kauza začala ke konci bitvy o Imer, kdy už šlo pouze o to, udržet města, která jsou
již osvobozena, před náporem Temné jı́zdy. Když se bojovalo u Ilerenských hradeb, herold
Gwarae projevila nesouhlas se strategiı́ Templářů ochraňujı́cı́ch město a tak se mezi nı́ a
zemanem Gorgonem strhla slovnı́ přestřelka, vedoucı́ k nařčenı́ z urážky šlechtice. Můžeme
se pouze dohadovat co je a co nenı́ urážka, jisté je to, že herold Gwarae si mohla dávat
většı́ pozor na jazyk a držet své horké srdce na uzdě.
Po zatčenı́ sirem Von Chavou byla heroldovi odebrána šerpa a předána nazpět
starostce Aishlyn. Ta o zatčenı́ vyprávı́: Musı́m řı́ci, že jsem byla překvapená, když
”
mě jednoho dne navečer navštı́vil ctěný rytı́ř Thomas Von Chava s neméně ctěným zemanem Gorgonem, v doprovodu herolda Gwarae. Tı́m vı́ce mě udivilo, že mi přednesli
stı́žnost na jejı́ osobu. Až do onoho večera jsem o tom neměla žádné tušenı́, čeho že se
měla herold Gwarae dopustit. Nejvı́ce jsem se toho dozvěděla právě od rytı́ře. Gwarae se
snažila oponovat, ale nebylo to nic platné, byla uvězněna po dobu, než proběhne rytı́řský
Zveřejněno 20. 8. 2007
59
60
KAPITOLA 13. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 12
koncil. Nelı́bilo se mi to, ale nemohla jsem s tı́m nic dělat, jelikož v tomto přı́padě šlo o urážku šlechtice. Poté byla
Gwarae přepravena do Thyriského vězenı́, kde sečkala čtyři dny.
Nynı́ již pouze Gwarae byla uvězněna v Thyriském žaláři a uvržena do
rohové cely severovýchodě vězenı́. Zatı́m sir Thomas Von Chava navrhl pro
projednánı́ koncilium rytı́řů, kde se určı́ trest pro Gwarae. Trest odnětı́ svobody měl vypršet ve čtvrtek a stráže měly propustit tuto Lovkyni v pozdnı́ch
večernı́ch hodinách. Již okolo sedmé hodiny po poledni se začal Thyris hemžit
jezdci na konı́ch s různými odznaky, byly zde předevšı́m barvy Gladie a Kulguru. Gladie zaujala perfektnı́ vojenské postavenı́ v ulicı́ch a čekalo se. Trest
pro bývalého Herolda byl ovšem prodloužen o dalšı́ den a tak se čekánı́ vojáků
ukázalo jako zbytečné. Opravdu? Ne tak docela! Nepozornostı́ jednoho z občanů
Thyrisu totiž vzplál živý plot u jednoho z domů a vedle stojı́cı́ kůň málem
uhořel. Za záchranu mohou obyvatelé vděčit duchapřı́tomnosti Gladijců a
skvělé organizaci jejich velitele Gulorda.
Když se naše redakce chtěla informovat u sira Thomase o celé kauze, rytı́ř
odmı́tl s despektem podávat jakékoliv informace. Museli jsme si tedy vystačit
sami. V noci ze čtvrtka na pátek a ještě část toho dne, byl Thyris uzamčen
Praetoriánskou armádou a prostým občanům nikdo nedal vědět proč to tak
je. V pátek byla vypravena kohorta Praetorie spolu s vězenkynı́ na koncilium.
Výsledkem bylo, že se opět dosazená herold Gwarae musı́ omluvit Zemanu a je v
podmı́nce. Spáchá-li tedy něco přı́ště, bude se s nı́ už nakládat jinak. Doufejme,
že si herold dá pro přı́ště pozor.
Morholt, zástupce šéfredaktora
Redaktorka Ashanty pro Vás vyzı́skala od jednoho slovutného alchymisty, který si nepřeje být jmenován, detailnı́
popisy jednotlivých rostlin hojně užı́vaných v našich zemı́ch. Jako prvnı́ ze všech Vám představı́ rulı́k.
Rulı́k zlomocný (Atropa bella-donna),
l’udovo nazývaný čertova třešeň, je silná bylina dorastajúca až do výšky 180 centimetrov. Je to najjedovatejšia rastlina v celej Andárii. Zprvu chutı́ táto bylinka sladko,
potom však dostáva odpornú horkú prı́chut’. Jej plodmi sú čierne bobul’ky o priemernej
vel’kosti 14 – 18 milimetrov. Táto rastlinka je na Andárii preferovaná ako účinná
prı́sada do rôznych jedov, pripadne inych tajných nápojov. Najjedovatejšou čast’ou
tejto rastliny je koreň, a v tesnom závese za nı́m sú lı́stky tejto rastlinky. Jed pôsobı́
na srdečnú činnost’ a spôsobuje zastavenie dýchania. Obet’ otravy sa môže nakazit’ aj z
mäsa zvierat’a, ktoré túto rastlinu požilo, naprı́klad kozičky. Takýto prı́pad úmrtia však
nebol u nás zatial’ zaznamenaný. Naši vychýrený alchymisti a liečitelia bojujú proti
tejto otrave hlavne cesnakom a jeho rôznymi odvarmi. Takže dúfam, že po prečı́tanı́
tejto rubriky rulı́k bezpečne rozpoznáte a budete sa proti jeho účinkom vediet’ chránit’.
Ashanty, redaktorka
61
Vyzkoušeli jsme za Vás
Už jste to slyšeli? Ne? Pak vězte, že v Andoru, v domě s
čı́slem popisným šest. Již před vstupem Vás upoutá veliká cedule
s nápisem Saloon Kulgur. Při vstupu Vás pohladı́ přı́jemná vůně
speciálnı́ směsi, která se zrovna pálı́ ve dvou vodnı́ch dýmkách.
Kouř se shromažd’uje v přı́jemné výšce u stropu, neobtěžuje a
dodává mı́stnosti zajı́mavý nádech. V mı́stnosti je dostatek židlı́,
obě vodnı́ dýmky majı́ tři šlahouny vyrobené z hadı́ch kůžı́, vychutnávat si tedy tuto cizozemskou zajı́mavost si může až šest
osob najednou. Směs v dýmkách pocházı́ až z ostrova Kyr a
musı́m za sebe řı́ct, že je výborné kvality. Vodnı́ dýmky ovšem
nejsou to jediné, co může Saloon návštěvnı́kům nabı́dnout. Vedle Řı́jnového piva z dobře připraveného Havantského chmele tu
jsou ještě ,,čarovné houby.“ V zájmu podánı́ co nejlepšı́ch informacı́ jsem i já jednu vyzkoušel a věřte, že to stojı́ za to. Jak
správně pı́še majitel v našı́ inzerci – uvidı́te, co jste ještě neviděli.
A pokud si chcete jen zlepšit náladu, ale nemáte zájem o vodnı́
dýmku, prodává se tu za směšnou cenu pět zlatek ručně balený
svitek s podobnou, ale silnějšı́, směsı́ jako je ve vodnı́ dýmce.
Určitě stojı́ za vyzkoušenı́! Jen připomı́nám, že Saloon se otvı́rá
každé pondělı́ od pěti hodin po poledni a končı́ se západem slunce. Snad se tam někdy setkáme!
Morholt, zástupce šéfredaktora
Přı́běh na pokračovánı́
Náš redaktor Abegoth zažil zajı́mavou přı́hodu a tak se o nı́ podělı́ i s Vámi. Jeho vyprávěnı́ je přı́liš rozsáhlé,
než abychom jej vtěsnali na stránky jednoho čı́sla, proto jsme jej rozkouskovali na sérii malých kousků, které Vám
budeme přinášet na pokračovánı́. Nynı́ už ovšem ponechme vše na samém vypravěči. Přı́jemné počtenı́.
Pravda alebo lož?
Sami určite viete, že posledné mesiace s námornı́kmi sa roztrhlo vrece. No verı́m tomu, že tento prı́beh vás zaujme.
Čı́tajte d’alej a posúd’te. Pravda alebo lož?
Minule som sa vám tak potĺkal po meste Thyris. Poznáte to, mnoho vol’ného času, a tak málo chuti niečo
robit’. Povedal som si, že skočı́m ochutnat’ miestne pivo. Natrafil som na útulnú krčmičku pri námestı́. Obsluha bola
prı́jemná, pivo dobré, no predsa tam bolo niečo nezvyčajné. Muž. Strhaný, na topánkach snád’ blato celého sveta,
cez oko šatka a docela prázdny výraz v tvári. Chvı́l’u som ho sledoval, no netrvalo dlho a pristúpil ku mne. Zdravı́m
”
vás.“ Sadol si. Máte tu vol’né?“ Z jeho dychu bolo cı́tit’ litre a litre rumu, až ma oči pálili. Opät’ som si ho celého
”
’
prehliadol a silno zvažoval, či je múdre sa s nı́m pustit do reči. Ráznejšie zopakoval svoju otázku. Trhol som sebou
s prekvapenı́m a aj úl’akom, a prikývol som. Trápna chvı́l’ka. Načo ku mne sadol? Čo chce? Odhodlal som sa. Čo
”
vás privádza do týchto končı́n?“ Spopod hustej brady sa ozval dusivý kašel’ a nejaké mumlanie. Vravel ste niečo?“
”
Dopil svoje pivo a jeho oko spočinulo na mojom pohári. Budete to ešte pit’?“ znechutene sa opýtal. Neviem prečo,
”
ale v tom momente sa mi to pivo zhnusilo. Odsunul som pohár smerom k nemu. Chopil sa moku a vyklopil ho do
seba. Nejakú tú minútku sme sedeli vedl’a seba a každý uvažoval o tom svojom. Z neho zrazu vyhŕklo, Videl som
”
ho.“ Tupo som na neho pozrel ako barbar na umelecké dielo. ČO? O čom tu hovorı́te?“ Videl som ho! JA!“ Hned’
”
”
ma napadlo, pošitelý chlap s riadnou dávkou svojho rumı́ka a fantázie. Čo ste videli? Teda koho?“ Začal sa smiat’.
”
Blázon. Cı́til som ako si o mne utvára názor. Meštiak a robı́ sa múdry, ale JA som múdrejšı́. Pliaga. Hnusná mestská
zberba. Ked’ smiech pominul, zal’ahlo ticho a opät’ jeho oko spočinulo na mne. Mrazivé ticho. Povedzte pekne všetko
”
od začiatku.“ Všetky informácie niečo stoja,“ zachechtal sa chlapı́k. Prevrátil som oči a znechutene som zist’oval
”
čo za to. Budete vás to stát’ rum. Nie! Dva rumy. Nie! Tri!“ začal sa hurónsky smiat’, kopu rumu!“. Nech sa už
”
”
konečne rozhodne. Zo smiechom a so slzami v oku zo seba vydal takmer nezrozumitel’nú vetu, Platı́?“ bez odpovede
”
sa otočil na obsluhu, kývol a zkrikol, Dvakrát rum, zlato!“ Rýchlost’ou blesku sa pred nami zjavili dva poháre s
”
rumom. Cudzinec to do seba kopol ako dva dúšky vody a buchol pohármi o stôl. Pretrel si ústa a zt’ažka sa nadýchol
a vydýchol. Hned’ mi je lepšie. Počúvajte poriadne, poviem vám to len raz...“
”
Abegoth, redaktor
62
KAPITOLA 13. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 12
Oznámenı́ redakce:
V minulém čı́sle vyšlo upozorněnı́, že stráže v hlavnı́m městě chodı́ stále v zimnı́ch uniformách a to vede k tomu,
že občas zkolabujı́, či provedou nějaký přehmat, jako v přı́padě porady ohledně bitvy o Imer. Tı́mto OPĚT VE
JMÉNU REDAKCE APELUJI na Velitele strážı́, aby dotyčnou věc posoudil.
Doufám, že se Vám toto čı́slo lı́bilo, že jste v něm nalezli mnoho, co Vás zaujalo, a strávili jste s našı́m plátkem
hezký čas. Nezbývá než se rozloučit v očekávánı́ přı́štı́ho čı́sla, kde se mimo jiné dočtete, co neznámý trhan vyprávěl
našemu redaktoru Abegothovi. Já osobně se už nemůžu dočkat. Napřečtenou v čı́sle třináct!
Morholt, zástupce šéfredaktora
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 13
Váženı́ čitatelia,
v mene celej redakcie Vás vı́tam pri d’alšom čı́sle a to trinástom. Už samotné čı́slo vydania vraj prináša údajne
smolu, no mali sme možnost’ zistit’ v redakcii, že aj prináša. Vydanie tohto čı́sla sprevádzalo niekol’ko nemalých
problémov, ktoré sa čiastočne aj vyriešili. Čo Vám dnes ponúkame? Prehl’ad udalostı́ v Král’ovskom meste, vyhlásenie
Andorského kancelára, vol’ba herolda. Čo robili piráti v Andorských vodách. Pokračovanie prı́behu od redaktora
Abegotha a d’alšiu bylinku z našich nádherných lesov. A nakoniec menšia rubrika názorov občanov na rôzne problematiky, ktoré sužujú král’ovstvo.
Abegoth, Redaktor
Andor opät’ ožı́va?
Určie ste si všimli,ze zivot v meste Andor zacina pomaly naberat obratky. Politicke
dianie, bezpecnostne kroky a neposlednom rade aj zabava. V nasledujucich riadkov sa vam
pokusim priniest informacie zo zakulisia diania, ako to vlastne vsetko je, ako to vsetko
vlastne bolo a ako to vsetko mozno bude.
Andorsky Starosta
Dlhé, úmorné čakania a prešl’apovania v rade pred Král’ovským hradom, ked’ ste potrebovali riešit’ úradné záležitosti okolo vášho prenájmu, stajni a niektorı́ aj okolo ohrád,
skončili. Vel’a občanov sa úradnı́kom stažovalo, že je to otravné a smiešne pre Král’ovské
mesto a často byrokracia nemala konca kraja. Možno práve tieto stažnosti viedli Král’ovnu
ku kroku, ktorý poburil väčšinu mesta.
Nečakaná vol’ba starostu, respektı́ve Andorského kancelára, tak ako sa oficiálne nazýva
tento post, poburil mnoho zástancov mesta. Niektorı́ občania mali výhrady priamo voči
človeku, ktorý bol zvolený. Niektorı́ občania mali výhrady voči spôsobu jeho zvolenia.
Žiadne vol’by, žiadne oznámenie verejnosti. Z mojich nemenovaných zdrojov bola na hrade
Zveřejněno 5. 10. 2007
63
64
KAPITOLA 14. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 13
tajná schôdza deň pred tým, ako bol zvolený kancelár mesta, na ktorej bol menovaný. Či si rytier Thomas von Chava
tento post zaslúži alebo nie, to nechám na Král’ovnej. Ona sama vie, čo je pre Král’ovstvo najlepšie. No dovolil som
si navštı́vit’ pána Chavu a požiadal som ho o menšı́ rozhovor. Čı́tajte a uvidı́te.
Ihned’ pri vstupe do jeho sı́dla ma uvı́tala slečna Koláček, ktorá ma aj uviedla k rytierovi. Z rytiera žiarila
charizma, pokora ale aj autorita. No nebudem nat’ahovat’, prejdem rovno k veci.
Čo myslı́te, prečo si Vás Král’ovná vybrala a prečo má vo Vás takú dôveru?
Thomas von Chava: No na tuto otázku Vám bohužel neodpovı́m jinak, než že si ani v nejmenšı́m nedovolı́m mluvit
za královnu. Jediný můj názor je, že mě velice tešı́, že si Jejı́ Veličenstvo vybrala mne.
Vel’a l’udı́ tomuto kroku nebolo nadšených, očakávali adekvátne vol’by, poprı́pade šancu na hlas l’udu.
Thomas von Chava: Chápu rozhorčenı́ lidu, ale toto město vlastnı́ Jejı́ Veličenstvo Killias. Bylo to jejı́ rozhodnutı́
a proti němu nenı́ žádné odvolánı́.
Král’ovná Vám zverila túto funkciu, hovoril ste, že ste rád, že ste ju dostal. No ako viem, a určite aj občania mesta
vedia, chytáte vrahov a nepolepšitel’ných zlodejov. Dá sa predpokladat’, že vel’a času Vám pre mesto neostáva.
Thomas von Chava: Takto to úplně nenı́. Pravda je, že hlı́dat celou zemi a starat se o
tak obrovské město stojı́ spoustu času, ale podmı́nky se změnily a já, ani na město, ani
na práci rytı́ře, nejsem sám. Dokonce bych řekl, že tyto dvě věci se navzájem prolı́najı́.
Jedna s druhou si mohou velice vypomoci. Napřı́klad vydávánı́ zákazu, vyhlášek a řešenı́
kriminality ve městě. Dřı́ve jsem musel spolupracovat se starostou. Což byl někdy dost
velký problém.
Teda sa mi črtá otázka, že čo plánujete v globále urobit’ pre mesto?
Thomas von Chava: Udělat z pojmu královské město nejen pojem, ale i skutečnost. Mám
v plánu vyhladit buřiče, zloděje a zločince. Udělat z Andoru symbol bezpečı́. Dále mám
v plánu vybudovat v Andoru největšı́ obchodnı́ fungujiı́cı́ krřiovatku v zemi. Centrum
Andoru zkrášlit a přitáhnout co nejvı́ce vlivných osob šlechty a bohatých obchodnı́ků.
Chci, aby Andor byla chlouba Kralovstvı́.
A ako je u mňa zvykom. Máte na jazyku nejaký menšı́ odkaz pre l’udı́ Andoru a Král’ovstva?
Thomas von Chava: Milujte svou královnu, která Vám dává zemi a střechu nad hlavou.
Bud’te jı́ loayálnı́ a dodržujte jejich zákonů a já se postarám o vaše bezpečı́. Přinesu
možnost budovat Vaše obchodnı́ sı́tě a budu naslouchat Vašim přánı́m a požadavkům.
Pánovi Chavovi týmto by som chcel pod’akovat’ za rozhovor a jeho venovaný čas. Na koniec by som len rád
povedal, že kancelár si zriadil úradné hodiny, počas ktorých možte riešit’ svoje problémy v meste Andor. Venovat’ sa
vám tam bude, bud’ pán Chava, alebo jeho zástupca, slečna Koláček.
Krok ku bezpečiu
Pán Chava je niekol’ko dnı́ vo svojom kresle a už sa tu črtajú nové zmeny v meste. Medzi prvými bolo vyhlásenie
verejného výberového konania o post Andorský herold. Podl’a mojich informáciı́ uchádzačov bolo mnoho, ale ako
všetci viete iba jeden môže byt’ heroldom. Konanie sa konalo necelých 7 dnı́. Prebiehalo docela ako v každom inom
prı́pade. Prihlašku hodit’ tam a tam, čakat’ a nakoniec radovat’ alebo plakat’. V uliciach Andoru sa celý čas pošeptávalo,
kedy to prı́de a rôzne tipy, kto by to mohol byt’.
V stredu večer trúbači Andoru vyhlásili, že výsledky budú o pol deviatej na Andorskom
aukčnom pódiu. L’udia sa začali zbiehat’ už dobrú polhodinku pred začatı́m, aby si zaistili
tie najlepšie miesta. Námestie sa zaplnili a niektorı́ občania král’ovstva muselipostávat’
pri pódiu alebo za publikom. Andorský kancelár prišiel ako obvykle tesne pred začiatkom
aj so svojim zástupcom, slečnou Koláček. Chvı́l’ku to nat’ahovali, zrejme asi čakali, kým
prı́du všetci opozdilci. Na pódium prišli obidvaja s úsmevom a pokojom. Rytier v prejave
zhodnotil, že prihlášiek bolo viac než dost’. Spomı́nal niečo aj v tom zmysle, že niektoré
boli docela vtipné. No po dlhom rokovanı́, rozhodovanı́ a sledovanı́ sa rozhodol dat’ šancu
jednému mužovi. Sám ešte chvil’ku napı́nal publikum a zvedavcom vtipnou poznámkou a
potom vyhlasil, že post Andorského herolda zı́skal pán Macros.
Z davu vystúpil chlapı́k, rytier ho všetkým predstavil. Hned’ po vyhlásenı́ padla otázka,
či bude výberové aj na tretieho herolda. Kancelár s úsmevom odpovedal, že sú to len drby.
Pred odchodom ešte pán Chava spomenul platnost’ novej vyhlášky o zahalených tváriach
a následne spolu s novým heroldom odišli do jeho rezidencie. Na námestı́ ešte panoval
rozruch, no l’udia sa postupne rozišli do svojich obydlı́. Niektorı́ ešte ostali a trúchlili nad
neziskanı́m postom.
Abegoth, Redaktor
65
Stajne z ulı́c
Po dlhej ceste sa vrátim konečne domov. A čo to nevidı́m? Lepšie povedané, čo to cı́tim? Smrad. Otrasný,
prenikavý smrad. Hned’ som zist’oval, čo je vo veci. Po pár minútovej prechádzke Král’ovským mestom som nevedel,
či som náhodou nenavštı́vil nejakú zanedbanú maštal’. Po celom meste sa vál’ali krásne vel’ké kobylince. Ak by som
bol cudzinec neviem, čo si mám mysliet’. Kde nastala chyba? Kto je za to zodpovedný? Jednoznačne všetci. Vedenie
mesta si nevie udržat’ poriadok. V dobe vydania tohto članku už boli veci naporiadku, ale trvalo to 3 dni, pokial’ to
zmizlo z ulı́c. Väzenie preplnené a nemal to, kto upratat’. Hádam ja? Alebo susedia? Platı́me dane a ešte budeme
aj pracovat’ v uliciach. To isto nie. Prečo vedenie mesta nezriadi miesta s odbornou starostlivost’ou, kde sa budú
odkladat’ kone? Nie stajne, ktoré sú vzdialené niekol’ko sto metrov. Alebo skupinu l’udı́, ktorı́ sa o to postarajú. Čo
tak nejaká vyhlaška? Alebo zákaz? Riešenı́ je vel’a. Ale jednoducho sa na takéto voňajúce detaily nemyslı́.
Aby som neostal a nekritizoval len mesto a jeho vedenie, čo občania? Myslı́m, že kto chce navštevovat’ král’ovské
mesto, mal by vediet’ niečo to okolo slušného správania. Rýchla jazda na koni môže poranit’ chodcov. Bezohl’adné
jazdenie po kvetoch. Mesto určite dáva nemalé peniaze do výzdobu. Prı́de jeden záhradnı́k a poorie celý záhon kvetov,
a to len preto, lebo to ma blı́zko ku obchonı́kovi. Bezohl’adnost’ v tomto smere nemá konca kraja. A problém, ktorý
najviac postihol mesto, kobylince. Čo tak to za sebou upratat’ alebo odhrnút’ do trávy? Ked’ sa vám to hnusı́, tak
si najat’ nejakého človeka. Ako som vravel, riešenı́ je mnoho, stačı́ sa len zamysliet’. Zamysliet’ sa, PREČO král’ovské
mesto je král’ovským mestom, a ČO sa v ňom slušı́ a ČO nie.
Pre redakciu spı́sal občan Feferón
Rozruch na nedělnı́ch trzı́ch
Jé, hele, už jste to slyšeli? Né? Tak pojd’te sem, Vám to řeknu, já tam totiž byla!
To takhle v neděli, půl hodiny po tom, co vypukly trhy, se začlo něco dı́t. Zrovna se mi okolo stánku motalo pár
lidı́ a okukovali mi zbožı́, když zdola od poslednı́ch stánků přilı́tly prvnı́ výkřiky. A všichni hrrr tam. Protože poblı́ž
nikdo nebyl, zamkla jsem stánek a šla se taky podı́vat. Zase loterie, nebo dražba, řı́kala jsem si. Ale ono prdy vody!
Už po pár krocı́ch jsem ucı́tila smrad. Nejdřı́v jsem nevěděla co to, ale pak mi to došlo – spálenina. A taky že jo.
U stánků, co stojı́ u moře, leželo několik mrtvých těl, zohavených ohněm co tam dohası́nal. Než jsem se rozkoukala,
začaly kolem lı́tat nadávky a kameny – přesný opak toho, co tam vykřikovala Koláček. Skrčila jsem se za koš a
sledovala co se děje. Během chvilky jsem byla v obraze. Napadli nás piráti, ostřelovali dělem břeh a ohnivými kouzly
pálili obyvatele Andarie.
Několik z mých zákaznı́ků neváhalo a sňalo ze zad luk. Ačkoliv byli zbraně i střelci kvalitnı́, ani jeden šı́p nedoletěl
na palubu lodi. Co to? Vı́tr? Kouzla? Kdo vı́.
Herold Macros se snažil zorganizovat jakous takous obranu, ale všechno mu tam kazil nějakej čáryfuk, co jak
smyslů zbavenej podél břehu stavěl kamennou zed’. Někdo dalšı́ ji zas kouzly bořil a kapitán pirátů se mohl jen smát
do hrstě – jeho nebylo třeba, lidi se dokážou pozabı́jet sami. Pak pirát navrhl nějakou dohodu, snad klid zbranı́ za
nějaký úplatek. Ale než se s nı́m mohla Koláček dohodnout, rozzuřený dav posbı́ral kamenı́, a povzbuzeni bojovou
pı́snı́, jež tam hrál Sidor, vrhli se na piráta čı́m se dalo.
Samozřejmě bez úspěchu. Ani těch pár zápalných šı́pů na lod’ nedoletělo. Po chvı́li nerozhodných bojů, kdy naši
umı́rali, ale neubývalo jich, pirát objel výběžek pobřežı́ a snad se chtěl na konci tržnice vylodit či co. V té chvı́li
jsem zaslechla jakýsi hysterický hlas, co do komunikačnı́ho krystalu ječel At’ sem sakra už někdo přijede a přivede
”
ozbrojenou stráž!“. Z krystalu se ozýval hlas rytı́ře von Chavy. Přislı́bil pomoc, ale než se stihl objevit, zapleskaly
plachty a po boku pirátovy lodi se ukázala lod’ Gladie, jež nesla na palubě Gulorda a dalšı́. Během pár okamžiků byl
pirát zpacifikovanej a jeho lod’ znehybněna.
I když bylo po všem, nepřestávalo mi vrtat hlavou pár věcı́. Proč na trzı́ch nehlı́dkuje stráž, lapkové jsou tam
na dennı́m pořádku. Dalšı́ záhadou pro mě bylo, proč ani jeden šı́p nedoletěl na lod’, a to se o to pokoušelo mnoho
zkušených lučištnı́ků. A nakonec – proč na dělových koulı́ch, kterými nás pirát ostřeloval, je značka panı́ Sii De
Nafay?!
V hospodě u Krákory zaznamenala z vyprávěnı́ Červená Karkulka
66
KAPITOLA 14. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 13
Ženšen (Panax ginseng)
Z rostliny se v lékařstvı́ užı́vá kořen, řádně očištěný a usušený. Ženšen má zázračné léčivé
účinky, některé kultury mu přisuzujı́ i dalšı́ účinky, napřı́klad svařaný ho užı́vajı́ proti impotenci nebo neplodnosti. Užı́vá se ve formě odvaru z kořene, či ve vodě rozmı́chaném prášku z
drceného kořene.
Pokud užı́váte ženšen, dbejte, aby jste nepřekročili maximálnı́ hornı́ hranici, danou vašı́
tělesnou konstitucı́. Přı́znaky předávkovánı́ jsou nervozita, nespavost, bolesti hlavy nebo
žaludečnı́ nevolnost.
Těhotným ženám se nedoporučuje ženšen užı́vat, mohlo by dojı́t k poškozenı́ dı́těte.
Z laboratória informuje Kalam Meachar
Pravda alebo lož?
(2.čast’)
Naša lod’, Čierna Labut’, sa plavila na sever smerom od Kyru. Plavba do tej noci bola kl’udná, more pokojné.
Možem povedat’, že ako milión iných výletov, pousmial sa a pokračoval d’alej, po pár dňoch plavby sme v dial’ke
zahliadli tvoriacu sa búrku. Oznámili sme to kapitánovi. Ten nás vysmial a povedal nám: Ste ako ženské bojı́te sa
jedného mraku! Zvládli sme kopu iných, zvládneme aj túto! A do práce, vy prašivé psy!! Na tieto slová nezabudnem.
chlapı́k si povzdychol a zakrúžil prstom vo vzduchu, signál d’alšej rundy. Pokúšali sme sa ho presvedčit’, ale vidina
pokladu pokladov je silnejšia. Skúsené oko námornı́ka, jedno či obidve, vie, že to nebude prechádzka pivným rajom.
Prı́pravy prebehli sakra rýchlo. Priprevnit’ všetko, čo može prúd odniest’. Previazat’ plachty a pripravit’ vedrá. Doplnili
sme zásoby chlastu v krvi a čakali.
Prišiel večer, nikto nespal, každý očákaval len to najhoršie. Dočkal sa. chlapı́k stı́chol a nervózne mi pohliadol do
očı́. Pochopil som to. Pohár klepol o stôl a pokračoval. Búrka, akú si ani neviete predstavit’. Vlny boli vysoké viac
ako naša lod’ a vietor dych nejakej prekliatej beštie. odpl’ul na zem. Lod’ sa hojdala zo strany na stranu. Niektorı́ už
začali verit’, že si nás chová sama smrt’, v hustej brade sa črtal úsmev. Mnoho našich najlepšı́ch mužov skončilo v
rozbúrených vlnách mora, odkial’ už nebolo návratu. Prišlo sme o mnoho zásob, mnoho rúk a sı́l. Ked’ sme si mysleli,
že je po všetkom, tá mrcha sa ukázala vo svojej plnej kráse. Opakovalo sa to donekonečna. Niektorı́ si už začali
mysliet’, že sú už dávno po smrti a diabol sa s nimi pohráva. Opak bol pravdou.
Peklo nás ešte len čakalo a nie jedno. Prvé, čo nás postihlo bola vlna. Nech sa do hlbı́n prepadnem, keby tú vašu
mizivú krajinku nezmylo z povrchu! Celú! podráždene som striedavo pozeral na čašnı́čku a na provokatéra, ktorý s
posmešným výrazom v tvári čakal na moju reakciu. S kl’udom elfa som mu jeho slovný úder vrátil. Myslı́m, že by ste
sa na tú krajinku mali pozriet’ aj druhým okom, pretože tá šatka vám zakrýva jej väčšiu polovicu! Chlap sa namrzene
pozrel do mojich očı́, postavil sa, dlane oprel o stôl a naklonil sa smerom ku mne. Jeho tvár kopı́rovala tú moju a z
tejto tesnej blı́zkosti, kde som viac cı́til pach rumu ako strach, na mňa zabrunel. Vidı́m, že máš odvahu žartovat’ na
účet chlapa ako som ja! Opat’ čakal na moju reakciu. Len som sa znudene oprel do stoličky, prižmúril oči a cez zuby
mi prešlo pár slov. Radšej pokračujte. Hned’ na to som zakrúžil prstom vo vzduchu. Chlap sa povyšenecky usadil a s
vı́t’azným úsmevom dodal, Ved’ preto. Inak by si zle skončil. Odpl’uvol si na zem a d’alej sa posmieval. No kde som to
skončil? Aha, už viem. Pri tej vašej krajinke. smiech. Pohl’adom som mu naznačil nech pokračuje. Zázračne stichol,
tupo sa pozrel do pohárika, ktorý hned’ do seba kopol.
No. Tá vlna, čo by vás zmietla. S nezáujmom som si objednal d’alšieho Havant’ana. Teda prišla obrovská vlna,
ktorá nás začala dvı́hat’. Každý sa chytil čoho sa len mohol. Dažd’ová voda nám stekala po tvári a každý očakával, čo
prı́de. Tı́, čo prežili tie vlnky, ticho závideli tým mŕtvym a ticho sa lúčili so svojimi ženskými, chl’astom a s Čiernou
Labut’ou. Naša lod’... odmlčal sa a s dorazom povedal, Bola naša lod’. Zbystril som pozornost’. Bola? Znechutene
hlasným hrubým hlasom zrúkol, Počúvaš ma vôbec, zasran? Ach, jo. Opät’ d’alšı́ výlev. Asi toho rumu bolo dost’.
Počúvam, počúvam, prehodil som, len som nerozumel. Pokračujte. Falošným úsmevom, ktorému sa človek naučı́ v
obchode pri predaji, som mu dal najavo, že je to to najlepšie, čo môžem počúvat’. Bola to iná vlna ako iné. Pri jej
vel’kosti nás mala strhnút’ do pekiel a rozdrvit’ ako kameň. No nestalo sa. Do tisı́c čertov! To bolo št’astie! Vel’a l’udı́
začalo kričat’ akoby ich mučili. Sme najlepšı́! Sme Piráti! Všetky moria nám patria! Po chvı́l’ke začali spievat’, no
nik sa nepúšt’al.Hoú, hoú... Kosti, vlajky, pirátska lod’...hoú, hoú..to je dobrá cesta, tou chod’! Náš spev prehlušil
aj búrku, ktorá pomaly utı́chala. Určite doteraz hraje diablovi v ušiach. začal sa smiat’, no náhle zvážnel. Všeci sa
radovali, len jeden muž bol chladný ako samá morská voda. Stál pred svojou kajutou s rukami za chrbtom. To bol
kus chlapa.
67
Piráta som neprerušoval, len som pokrútil na obsluhu, aby priniesla d’alšie kolo. Ani som nevedel, kol’ko som
minul, kol’ko času prešlo. No nevadı́. Prı́beh bol zaujı́mavý a bolo vidiet’, že ani z d’aleka nekončı́.
Redaktor Abegoth
Čo na to l’udia?
Týmto by som rád uviedol novú rubriku, kde budú prezentované názory piatich náhodne stretnutých občanov
Král’ovstva, na rôzne problémy a aktuality. Tu uvedené názory sa nijako nespájajú s názormi redakcie a každý občan
za ne vedie plnú zodpovednost’.
Cı́tite sa v Král’ovstve v bezpečı́?
Aronas: No podle toho kdy jako. Jinak vetšinou ano, ale občas se tu ukáže někdo, kdo tu bezpečnost rušı́, tı́m
myslı́m vrahy a podobně.
Feles: Neviem vám povedat’. Som v tom Král’ovstve dost’ krátko. I ked’, čo som počul na uliciach Thyrisu, vraj
zločinu začı́na ubúdat’.
Korneus: Otázka bezpečı́ je velmi subjektivnı́. My Strážci, jsme byly vysláni do Andarijského královstvı́, aby jsme
pomohli zajistit bezpečı́. Spolu s mı́stnı́my cechy a vojenskými jednotkami bojujem za bezpečnějšı́ zem i prakticky
každý den. Nevı́m na kolik se to zatı́m dařı́... Ale rozhodně je tu bezpečněji než dřı́ve. Takže bych mohl dnes řı́ct:
ano, cı́tı́m se nynı́ v relativnı́m bezpečı́.
Aishlyn: Vaše otázka mě překvapila. Byla doba, kdy tomu tak nebylo, ale nynı́ se v něm cı́tı́m v bezpečı́.
Elore Akrnigha: V Králostvı́ bezpečı́? Heroldové se do boje raději nepustı́ natož honit nějakou lapku či dokonce
vraha. Troufnou si jen na malé sousta. A nebo si vyskakujı́, že oni jsou tu páni a ty jsi nic. Srazit hřebı́nek, aby jsi
se mu bál, aby jsi pak nebyl popraven, že jsi mu pochroumal jeho velectěné ego. Takže na otázku musı́m odpovědět,
že bezpečı́ je jen pro vyvolené.
Na záver by som chcel pod’akovat’ všetkým l’udom, čo prispeli niečim do tohto čı́sla, či už ide o článok alebo
názor. Dúfam, že ste s čı́slom strávili peknú chvı́l’ku, a našli ste v ňom všetko po čom Vaše srdce túžilo. Teraz mi už
nič iné neostáva ako sa rozlúčit’ a vybehnút’ do ulı́c za novinkami. Pevne verı́m, že sa stretneme pri d’alšom čı́sle, či
už pri špeciálnom vydanı́ venovanému útoku na Imer.
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 14
Váženı́ čtenáři,
měsı́c s měsı́cem se ani nestihl sejı́t a do Vašı́ch rukou se dostává nové čı́slo Andorského Šumu, v pořadı́ již
čtrnácté. Co se můžete dočı́st? Jistě Vás všechny bude zajı́mat třetı́ část napı́navého přı́běhu Pravda nebo lež, mráz
vám přejede po zádech u článku o útocı́ch pirátů a nejeden z Vás se jistě pozastavı́ nad reportážı́ o Praetoriánech.
Pro Vás, učně oborů alchymistických bude jistě prospěšné přečı́st si našı́ pravidelnou rubriku o přı́sadách a vzpomenu
ještě pravidelnou anketu kterou provádı́me mezi Vámi čtenáři.
Nemarněte tedy čas čtenı́m nudných úvodnı́ků a listujte dál!
Morholt, šéfredaktor
Smutná zpráva
V uplynulých dnech do našı́ redakce doputovala přesmutná zpráva. Šéfredaktor, přı́tel v nouzi a kamarád nás
všech, mistr řemesel Vilja Déži zesnul po těžké nemoci. I když už nenı́ mezi námi, v srdcı́ch všech redaktorů a
jistě mnohých z Vás bude zapsán nesmazatelným pı́smem. Prosı́m všechny kdo se s nı́m kdy setkali, aby uctili jeho
památku minutou ticha a zavzpomı́nali na něj.
Imer ožı́vá!
Mladá žena, zachumlaná do teplého červeného pláště, čepici nataženou přes uši, se brodila sněhem. Ještě ho moc
nenı́, vždyt’ teprve začal podzim, ale tady na severu se zima ujı́má žezla dřı́ve než na jihu.
Zastavila se pod stromem a pozorovala jelena s lanı́, jak odhrabávajı́ snı́h a hledajı́ poslednı́ výhonky letošnı́
trávy. I kdyby to do světa nekřičel každý, kdo umı́ mluvit, jen tento pohled by ji ujistil – zlo odešlo.
Ta mladá žena se procházela územı́m, jež dlouhá léta úpělo pod smradlavýma nohama skřetů. Ale poslednı́ch pár
týdnů je tomu již jinak. Zvěř se vracı́ do lesů, barbaři s posvátnou úctou znovuobjevujı́ svoji zem.
Zveřejněno 2. 11. 2007
68
69
Jeleni ostražitě zvedli hlavu a poodběhli.
Za ženou se ozývajı́ kroky. Pohledem přes
rameno se ujišt’uje, že přicházı́ ten, na
něhož tu čeká. S úsměvem zdravı́ Faramira,
nového starostu Imeru. Přicházı́ na smluvenou
schůzku, kdy ona ukojı́ svou zvědavost a on
se podělı́ o své plány. Po nejistém pozdravu
přecházı́ bez okolků k vyptávánı́.
Jak jste spokojený s tı́m, jak dopadla bitva?
Faramir: Hum ty ptát na bitva! V bitva umřı́t
hodně skřet’ák a to dobře být. Dobrá skřet’ák
mrtvá skřet’ák. A ted’ naše braka svobodná,
žádná skřet’ák už tu nesmrdět.
Ne? Slyšela jsem, že sem tam se dá v lesı́ch
okolo Imeru narazit na zatoulané potvory.
Faramir: To mı́t jako s breberka v medvěd
kožich, moct ho vybı́rat každá den, ale vždycky
to nějaká zkoušet znova.
To máte pravdu. Jaký to byl pocit, poprvé se
svobodně nadechnout ve svém městě?
Faramir: Já padnout na koleno a lı́bat moje
braka. Ta hnusná skřet’ák zbořit všechna barák,
co velká stará barbar postavit. Jediná co nedokázat zničit být posvátná oheň, do která sám Mrogroth topit.
Ten oheň jsem viděla, je opravdu ... impozantnı́. A jaké máte plány, když tam vlastně nic nezůstalo?
Faramir: Nezůstat žádná budova, ale posvátná oheň a Mrogroth nám dát sı́la, aby my postavit nová a lepšı́ Imer.
Postavit my velká hradba proti skřet’ák, zvednout znova svatý kameny a vystavět velká socha Mrogroth.
To jsou hezké plány. Zvládnete to ale sami? Nebo jste se obrátili k někomu pro pomoc?
Faramir: Grum, já jednat s každá starosta o nějaká pomoc při stavba Imer; dva město vyhlásit sbı́rka - být to
Havant a Thyris. Ileren být zničena při útok skřet’ák a mı́t svá starost dost. Lewan slibovat pomoc, ale brouk sežrat
poleno v on sklad. Chava slı́bit, ale pak malá problém být a ta rytı́ř vycouvat od to co slı́bit. Ale žádna barbar se
neplazit před ta rytı́ř, aby on pomáhat !!
A na cechy jste se neobraceli?
Faramir: Grum hmm když tak přemejšlet, tak přijı́t sama ta cech. Já děkovat zvlášt’ cech Řemeslnı́k a Vládci
Strachu, ty dát hodně poleno a šutrák pro my.
Málem já zapomenout poděkovat jedna elfa, která být moje mistr když já mladá stopař. Být to Farach, která
dát moc žlut’ák na naše město. Já děkovat jı́ za to.
Bude to stačit na obnovu města tak jak ji plánujete?
Faramir: Stačit? To být otázka jako když se zeptat jestli Chava mı́t všechna vlas na hlava. My sekat jako divá od
ráno do noc, naše rekhli Sabrae už čtyři sekyrka zlomit, taková to být pracant! Materiál pořád potřebovat, ale to asi
každá starosta co chtı́t něco dělat s on město.
Zeptám se jinak - máte dost materiálu, aby jste začali s výstavbou? Nebo si počkáte až
bude materiál na všechno a postavı́te to najednou? Naše čtenáře by totiž zajı́malo, zda se
budou moci brzo kochat barbarskou architekturou.
Faramir: My mı́t dost materiál, aby postavit to, co potřebovat pro naše život a pro barbar,
co se přistěhovat do jejich braka.
Vy tedy neplánujete, že by ve městě bydlel někdo jiný než barbaři?
Faramir: Jak ty vědět, tak v Imer velká zima, to výhoda protože taková elfák tam
nevydržet dlouho. Nemuset ani vyhlašovat něco o zákaz elfák nebo člověk, bud’ si na
ta zima zvyknout nebo odejı́t.
Takže postavı́te domy. Kolik jich tak plánujete?
Faramir: Na začátek plánovat jen pár dům pro ta nejlepšı́ barbar, ta dům spočı́tat na
prst od obě ruka.
Každý, kdo se byl v Imeru podı́vat musı́ ocenit umı́stěnı́ centra města - ze všech stran
chráněno skálou, jen úzký, dobře bránitelný přı́stup. Plánujete stavět domy jen tam, nebo
i mimo toto chráněné hnı́zdo ve skalách?
Faramir: Ta kruh ze skála být dobrá na obrana, to mı́t pravdu, ale zklamat ta, která
těšit, ze bydlet přı́mo tam. Tam my udělat velká brána a zavřı́t ta kruh pro Kulgur a on přı́tel, být to jako v Thyris,
70
KAPITOLA 15. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 14
kde mı́t celá ostrov, takže kdo chtı́t bydlet v kruh ze skála, muset Kulgur vstoupit.Ale nebát se, že mimo kruh nebýt
bezpečno, my postavit dalšı́ hradba před prvnı́ brod a tı́m udělat velká bráněna plocha pro naše obyvatel.
To znı́ rozumně. A na kdy to vidı́te? Tedy, myslı́m začátek pracı́ na obnově Imeru.
Faramir: Až Mrogroth odvát studená řı́jnová bouře zpátky na moře, tak začı́t my stavět, ale to být brzo.
To je výborné! A co je pravdivého na pověstech, že imerské skaly jsou plné železa?
Faramir: Přijı́t to zkusit.
Snad ani ne. Ale plánujete znovuotevřı́t staré šachty?
Faramir: Ta stará důl být zavalená, asi jak skřet’ák těžit ta železo co tam být. Ted’ to já řı́ct, že tam být železo.
Hum ale ta stará důl určitě znova vyhrabat, nebýt hned, počkat na jaro, až trochu země změknout.
To je rozumné. Pálı́ mě na jazyku ale otázka: zachováte se jako Thyrisané, rozdělı́te doly na šachty a ty budete
pronajı́mat, nebo necháte doly volně přı́stupné jako je tomu v Andoru?
Faramir: Proč zůstávat u jedna důl? Otevřı́t vı́c a pak teprv uvidět co s nima dělat.
Tak tohle se bude řemeslnı́kům lı́bit!
Faramir: A když se rekhli přičinit být to ještě dřı́v.
Plánujete uspořádat akci, na které by se všichni podı́leli na odklı́zenı́ kamenů z dolu?
Faramir: Plánovat velká akce, kde jak doufat dát každá ruka k vynošenı́ šutrák a upevněnı́ strop.
To si vyžádá spoustu polen a trámů... Je nějaké mı́sto, kam vám můžou nosit dary i obyčejnı́ občané?
Faramir: Grum, já dát několik truhla - jedna být u jediná otevřená důl, obyčejná rekhli ho znát jako pátá imerská
důl, druhá být u stará důl nahoře v Imer a třetı́ být přı́mo v Imer u Posvátná oheň. Já domluvit ještě se starosta,
aby dát truhla do oni město.
Výborně, to jsou informace, které naše spoluobčany zajı́maly - jak mohou pomoci a co jim z toho kápne. Chcete na
závěr něco vzkázat čtenářům?
Faramir: Já chtı́t řı́ct, že Imer nestavět jen já, ale celá Kulgur, a já děkovat všem co přispět na naše braka.
Taky vzkázat všechna bratr barbar: Uvědomit si kde ty braka být a připojit se ty ke Kulgur !!!
Diky za rozhovor.
Faramir: Huu.
pro redakci Andorského Šumu, Červená Karkulka
Praetoriáni – ochránci města či tyrani?
Znáte je všichni. Arkantos, Ilveth, Marcus Diego, Kentril a mohl bych pokračovat ještě dlouho. Vojáci armády
lidı́ a strážci města Thyrisu. Opravdu jimi ale jsou? Vrtala mi v hlavě dlouho myšlenka podrobit Praetoriány testu,
který by aspoň z části prokázal co jsou zač. Slyšı́m totiž velmi často nadávky na jejich hlavu, ale také občas i slova
oceněnı́.
Nelze upřı́t Praetorii to, že se velmi zasadili o rozvoj kultury ve městě. Bohaté trhy a Gladiátorské hry jsou
toho důkazem, zvelebenı́ části města nepočı́taje. Schválně jsme vybrali jednoho nenápadného človı́čka, navlékli ho
do obyčejných šatů a poslali ho prosit k Praetorii. Mnozı́ by řekli že odešel s nepořı́zenou. Nestalo se ovšem tak a
tento člověk se k nám vrátil s dostačujı́cı́ výbavou. Řekli jsme si, inu je to člověk, jistě se budou chovat jinak k elfovi.
Vypravili jsme tedy podobně i elfa a světe div se, i jemu se dostalo pomoci a to nemalé. Řekl bych tedy že Praetoriáni
se v této chvı́li ukázali jako velmi ochotnı́ a vstřı́cnı́ ku pomoci.
Zajı́mavým faktem je, že v Thyrisu rapidně poklesla zločinnost, která v dřı́vějšı́ch dobách hojně bujela na hřbitově.
Přı́kladem jejich úspěchu je chycenı́ proslulého zločince Denerotha. Myslı́m že s vládou Praetorie přišel čas kdy se
prostý člověk nemusı́ bát v Thyrisu o svůj krk a kdy se zločinec se zatroubenı́m rohu radši sám přiznává a nechává
chytit.
Můžete je nenávidět, můžete jimi pohrdat, ale jejich kvalitnı́ práci nelze přehlédnout.
Morholt, šéfredaktor
Zde uvádı́m názor jednoho z obyvatel na událost která rozbouřila opět vody v královstvı́. Redakce nezodpovı́dá
za chyby v článku a ani se názor redakce nemusı́ shodovat s názorem pisatele. Pisatel nenı́ redaktorem.
71
Piráti
Dobrej den pro ty co nevědı́ co se poslednı́ dobou děje na trzı́ch o útocı́ch pirátů a těchto věcech budu vám o
tom něco vyprávět.
Vezmu to hezky od začátku. Celé to začalo takto: jednoho pochmurného dne přisel nějaký pán do obchodu
Řemeslnı́ků. Nebylo na něm nic divného, prostě obyčejný chlápek. V tom obchodě si objednal jeden tisı́c dělových
koulı́. Zatı́m bylo vše v pořádku a cechmistrině Řemeslnı́ků neměla nic proti. Lidi maj všelijaké přánı́, tak proč ne,
když si to zaplatı́. Dostal však jen dvě stě kousků, protože vı́c na skadě nebylo. Zbytek měl dostat později.
Ale stalo se, že v neděli na pravidelných Andorských trzı́ch, ke konci připlula ke břehu lod’ s černou vlajkou. Ano
je to tak, pirát který nakoupil dělové koule v obchode řemeslnı́ků s nima pak začal odstřelovat trh. Poprvé byla lod’
úspěšně zahnána a to ochráncem města heroldem Macrosem. I když byla část trhu zapálena, uspěšně se podařilo v
rychlosti všechno uhasit a oheň se nerozšı́řil.
Po téhle situaci Sia de Nafay, řemeslnice, která prodala dělové koule, poznala, že byly od nı́. Vyhledala rytı́ře
Thomase von Chavu a zdělila mu tuto informaci. On na to reagoval tak, že přislı́bil hlı́dánı́ řemeslnického obchodu a
jestliže přı́jde pirát, bude zatčen. Nestalo se tak, nikdo se u obchodu ani jednou neukázal. Když přisel pirát byl jsem v
obchodě jen já a Sia, ovšem žádné dělové koule už pirátovi poskytnuty nebyly. Takové útoky jsou velice nepřı́jemné,
to každý jiste uzná. Takto se to taky opakovalo ješte dvakrát po sobě, ale vždy na konci trhu se povedlo piráty
zahnat a nebylo z toho nic pořádného. Něco pořádného se stalo, když piráti zaůtočily po čtvrté. Přijela pirátská lod’
a požadovala po heroldovi, jako zástupci města, 1 800 zlatek.
Herold někam odběhl a tvrdil pirátovi že částku donese. V tu chvı́li tam byla i Sia de Nafay. V rychlosti vyhledala
herolda, protože slyšela požadavek a nabı́dla jako pomoc městu částku 1 500 zlatek. Sia heroldovi tuto nabı́dku řekla
třikrát přičemž, stála dva metry od něj. Herold však později u soudu uvedl že nabı́dku neslyšel, ale to už předbı́hám.
Takže, herold odběhl a pirát teda čekal. Asi za minutku - dvě přiběhl herold a řekl, že částku předá.Pirát tedy na
udici připevnil pytlı́k a hodil jej na břeh. Herold přišel a do pytlı́ku vložil dva silné výbušné lektvary. Sám jsem se
stihl podı́vat dovnitř. Tı́mto činem herold dle mého názoru velmi ohrozil všechny na trhu. Sám musel vidět, že stánky
jsou pořád plné, zbožı́ je na pultech a lidi pořád na trhu. Ovšem herold tak učinil, vložil výbušnáky a poté co je pirát
vytáhl na palubu, vybouchly. Na palubě pirátovi lodi však udělaly minimálnı́ škody.
Rozzuřil se a trh takřka srovnal se zemı́. V pár okamžicı́ch padl celý trh, nezůstal nikdo živý. V tu chvı́li se vrhli
piráti na trh a vykradli stánky. Po tomto incidentu Sia de Nafay podala žalobu na herolda, protože svým unáhleným
jednánı́m ohrozil všechny lidi na trhu a taky nabı́zené zbožı́. Po určitých odkladech proběhl soud, kterého jsem se
taky zůčastnil. Soudce volal všechny postupně k výpovědı́m. Prvnı́ žaloba se vzatahovala na herolda Macrose, ale
jelikož na tržišti jako ochránce byl sám a bylo to už po čtvrté, dalo se čekat že se piráti opět ukážou. Město Andor
přesto nezajistilo řádnou ochranu. Proto bylo žalováno i město. Dále mluvil obžalovaný herold, ten uvedl že se necı́tı́
odpovědný za to co se stalo a také uvedl, že nevěděl jaký učinek budou mı́t výbušné lektvary na lod’, protože to
ještě nezloušel. Dále vypovı́dal za žalované město starosta Rytı́ř Thomas vom Chava. Řekl že město nenı́ vinno a že
nezodpovı́dá za stracené věci. Ovšem všichni vı́me, že v trubači přislı́bil ztracené věci navrátit. Také se ptal proč lidé
neutekli z trhu, prý kdo chtěl se mohl zachránit...
Dále vypovı́dali svědci já a pan Handagol. Poté soud pokračoval vzájemným pokládánı́m otázek obou zainteresovaných stran. Mě osobně se nelı́bilo, když soudce vyjel na žalobkyni proč má tu drzost podavat žalobu, když dělové
koule prodala ona sama. Obořil se na ni, aniž by ji nechal domluvit, jak to vlasně bylo. Soud dopadl tak, že obviněnı́
byly sproštěni viny a naopak pan rytı́ř obvinil Siu de Nafay z vlastizrady.
Chtel bych můj přı́spěvek zakončit otázkami k zamyšlenı́...
Sia de Nafay prodala normálnı́mu zákaznı́kovi dělové koule a když se poté dozvěděla že je pirát,už to nešlo vzı́t
zpět, samozřejmě už mu žádné dalšı́ zbožı́ neprodala, je vinna?
Ohrozil herold trh, když použil zbraň kterou nevyzkoušel a nevěděl co udělá?
Měli lidi utı́kat z trhu, když se něco takového ještě nikdy nestalo a nemohli tušit že se stane?
Proč nikdo nehlı́dal Řemeslnický obchod, když to bylo přislı́beno? A bylo jasné, že se tam pirát objevı́.
Odpovězte a udělejte si názor sami...
pro redakci Andorského Šumu, Genexis
72
KAPITOLA 15. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 14
Mandragora
Mandragora, lidově zvaná pokřı́n. Má tvar kořene podobný lidskému tělu, což přispělo k
jejı́ pověsti nejzázračnějšı́ rostliny. Dva druhy mandragory byly dřı́ve známy jako mužská (M.
officialis) a ženská (M. autumnalis).
Trhánı́ mandragory je prý smrtelně nebezpečné, rostlina údajně hrozivě křičı́ a způsobuje
ohluchnutı́. Užı́vá se jako léčivka a ve spojenı́ s vı́nem jako afrodisiakum. Mandragora se hojně
využı́vá jako evokačnı́ kuřidlo a součást většiny lektvarů a mastı́.
Z laboratória informuje Kalam Meachar
Pravda alebo lož?
Napil som sa Havaňt’ana a počúval. Bola to hora mäsa, dva metre vysoká, metrák tažká. Hustá čierna brada a
niekol’ko vrkočov. Spod klobúka, ktorý mu padal do tváre a z väčšej časti mu halil tvár, stúpal ostrý dym. Kto na
neho pohliadol, vedel, že tomuto diablovi sa treba vyhnút’. Dunivým krokom predstúpil pred nás. Stál tam ako stĺp
na móle. Spev stichol. Chlapı́k na mňa pohliadol a poklepal na stôl. Ďalšie známe gesto na obsluhu a slobodne po
doplnenı́ energie pokračoval d’alej. Každý člen posádky očakával nejaké povšimnutie alebo pochvalu. No namiesto
toho sme si vypočuli krik a vyhrážky. Nič výnimočné. Stále spomı́nal a vykrikoval, že sme ako ženské, čo patria na
zem. Hned’ na to nás poslal do hlbokých pekiel a vynadal, že len tak postávame. Všetci sme sa rozbehli ako húf rýb.
Dôstojnı́k zist’oval škody, námornici ich opravovali a kapitán posedával v kajute. Neskôr ako som sa flákal po palube,
počul som rozhovor dôstojnı́ka a kapitána. Kapitán mal neprı́četný hlas a dôstojnı́k opatrne hlásil škody. Vel’mi vel’ké
škody. Zásoby vystačia na pár dnı́. Hlavný stažeň praskol a pri najmenšom vetrı́ku sa zlomı́. Kormidlo bolo zničené.
Straty na mužoch obrovské. Dôstojnı́k začal panikárit’. Vraj v takomto stave sa budeme plavit’ po morskom dne a
podobné voloviny. Priblı́žil som sa bližšie, aby som videl, čo presne sa tam deje. Kapitán bol k nemu otočený chrbtom,
chvı́l’ku prešlapoval a počúval tie žvásty. No náhle sa yvrtol a z obrátky jednu vrazil dôstojnı́kovi, ktorý sa v momente
ocitol na kolenách. Kapitán zasypel, že on bude rozhodovat’ kedy a kadial’ sa bude plavit’ jeho lod’ a nie akási krysa zo
stoky. Ticho som sa prikrčil a snažil sa spoza sudov odplazit’. Dôstojnı́k stále ležal na zemi a vypl’úval krv. Kapitán
do neho kopol a rozkázal, nech sa mu pratá z očı́. Dôstojnı́k sa najprv plazil ako had, no potom vstal a pridal sa k
ostatným akoby sa nič nestalo.
Abegoth, Redaktor
V dnešnom čı́sle nemáme určitú tému, no asi najviac sužuje občanov král’ovstva problém menom Pirát. Preto
som si dovolil vyrazit’ do ulı́c a zistit’, čo si okolo toho myslı́te.
Cı́tite sa v bezpečı́ pred pirátom, čo plieni Andariu?
Tralpian: No...Abych pravdu rekl, jeste jsem ho nepotkal a doufam, ze ani nepotkam. Nikdy nevite kde a koho
prepadnou.
Krian: Ani nie jelikoz si s tim Andorska armada neporadila. Kdo by se tu take citil v bezpeci.
Anonym: Ano. Ja s nich mam strach, pretoze si myslim, ze ovladnou cely Andor.
Falathrim: Ne. Necitim, ma moc velkou lod. Jeho lod ma 6 del, 2 stezne a vycvicenu posadku. Je rychla a
dobre manevrovatelna. Jednou jsem ji potkal na mori a nechtel bych s ni bojovat.
Dalšı́ čı́slo je za námi a já doufám že jste v něm našli informace které Vás překvapily, potěšily či dovedly k
zamyšlenı́ se. Těšı́m se na viděnou v dalšı́ čı́sle, které by mělo vyjı́t určitě co nejdřı́ve, vždycky se přeci najde o čem
psát. Přeji přı́jemný čas při čekánı́ na dalšı́ čı́slo! Napřečtenou,
Morholt, šéfredaktor
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 14 PŘETISK
Váženı́ čtenáři,
měsı́c s měsı́cem se ani nestihl sejı́t a do Vašı́ch rukou se dostává nové čı́slo Andorského Šumu, v pořadı́ již
čtrnácté. Co se můžete dočı́st? Jistě Vás všechny bude zajı́mat třetı́ část napı́navého přı́běhu Pravda nebo lež, mráz
vám přejede po zádech u článku o útocı́ch pirátů a nejeden z Vás se jistě pozastavı́ nad reportážı́ o Praetoriánech.
Pro Vás, učně oborů alchymistických bude jistě prospěšné přečı́st si našı́ pravidelnou rubriku o přı́sadách a vzpomenu
ještě pravidelnou anketu kterou provádı́me mezi Vámi čtenáři.
Nemarněte tedy čas čtenı́m nudných úvodnı́ků a listujte dál!
pozn. Původnı́ čı́slo muselo být přetištěno pro nevyhovujı́cı́ informace v něm obsažené, omlouváme se tedy za
vzniklé problémy.
Morholt, šéfredaktor
Smutná zpráva
V uplynulých dnech do našı́ redakce doputovala přesmutná zpráva. Šéfredaktor, přı́tel v nouzi a kamarád nás
všech, mistr řemesel Vilja Déži zesnul po těžké nemoci. I když už nenı́ mezi námi, v srdcı́ch všech redaktorů a
jistě mnohých z Vás bude zapsán nesmazatelným pı́smem. Prosı́m všechny kdo se s nı́m kdy setkali, aby uctili jeho
památku minutou ticha a zavzpomı́nali na něj.
Imer ožı́vá!
Mladá žena, zachumlaná do teplého červeného pláště, čepici nataženou přes uši, se brodila sněhem. Ještě ho moc
nenı́, vždyt’ teprve začal podzim, ale tady na severu se zima ujı́má žezla dřı́ve než na jihu.
Zastavila se pod stromem a pozorovala jelena s lanı́, jak odhrabávajı́ snı́h a hledajı́ poslednı́ výhonky letošnı́
trávy. I kdyby to do světa nekřičel každý, kdo umı́ mluvit, jen tento pohled by ji ujistil – zlo odešlo.
Zveřejněno 3. 11. 2007
73
74
KAPITOLA 16. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 14 - PŘETISK
Ta mladá žena se procházela územı́m, jež dlouhá léta úpělo pod smradlavýma nohama skřetů. Ale poslednı́ch pár
týdnů je tomu již jinak. Zvěř se vracı́ do lesů, barbaři s posvátnou úctou znovuobjevujı́ svoji zem.
Jeleni ostražitě zvedli hlavu a poodběhli.
Za ženou se ozývajı́ kroky. Pohledem přes
rameno se ujišt’uje, že přicházı́ ten, na
něhož tu čeká. S úsměvem zdravı́ Faramira,
nového starostu Imeru. Přicházı́ na smluvenou
schůzku, kdy ona ukojı́ svou zvědavost a on
se podělı́ o své plány. Po nejistém pozdravu
přecházı́ bez okolků k vyptávánı́.
Jak jste spokojený s tı́m, jak dopadla bitva?
Faramir: Hum ty ptát na bitva! V bitva umřı́t
hodně skřet’ák a to dobře být. Dobrá skřet’ák
mrtvá skřet’ák. A ted’ naše braka svobodná,
žádná skřet’ák už tu nesmrdět.
Ne? Slyšela jsem, že sem tam se dá v lesı́ch
okolo Imeru narazit na zatoulané potvory.
Faramir: To mı́t jako s breberka v medvěd
kožich, moct ho vybı́rat každá den, ale vždycky
to nějaká zkoušet znova.
To máte pravdu. Jaký to byl pocit, poprvé se
svobodně nadechnout ve svém městě?
Faramir: Já padnout na koleno a lı́bat moje
braka. Ta hnusná skřet’ák zbořit všechna barák,
co velká stará barbar postavit. Jediná co nedokázat zničit být posvátná oheň, do která sám Mrogroth topit.
Ten oheň jsem viděla, je opravdu ... impozantnı́. A jaké máte plány, když tam vlastně nic nezůstalo?
Faramir: Nezůstat žádná budova, ale posvátná oheň a Mrogroth nám dát sı́la, aby my postavit nová a lepšı́ Imer.
Postavit my velká hradba proti skřet’ák, zvednout znova svatý kameny a vystavět velká socha Mrogroth.
To jsou hezké plány. Zvládnete to ale sami? Nebo jste se obrátili k někomu pro pomoc?
Faramir: Grum, já jednat s každá starosta o nějaká pomoc při stavba Imer; dva město vyhlásit sbı́rka - být to
Havant a Thyris. Ileren být zničena při útok skřet’ák a mı́t svá starost dost. Lewan slibovat pomoc, ale brouk sežrat
poleno v on sklad.
A na cechy jste se neobraceli?
Faramir: Grum hmm když tak přemejšlet, tak přijı́t sama ta cech. Já děkovat zvlášt’ cech Řemeslnı́k a Vládci
Strachu, ty dát hodně poleno a šutrák pro my.
Málem já zapomenout poděkovat jedna elfa, která být moje mistr když já mladá stopař. Být to Farach, která
dát moc žlut’ák na naše město. Já děkovat jı́ za to.
Bude to stačit na obnovu města tak jak ji plánujete?
Faramir: Stačit? My sekat jako divá od ráno do noc, naše rekhli Sabrae už čtyři sekyrka zlomit, taková to být
pracant! Materiál pořád potřebovat, ale to asi každá starosta co chtı́t něco dělat s on město.
Zeptám se jinak - máte dost materiálu, aby jste začali s výstavbou? Nebo si počkáte až
bude materiál na všechno a postavı́te to najednou? Naše čtenáře by totiž zajı́malo, zda se
budou moci brzo kochat barbarskou architekturou.
Faramir: My mı́t dost materiál, aby postavit to, co potřebovat pro naše život a pro barbar,
co se přistěhovat do jejich braka.
Vy tedy neplánujete, že by ve městě bydlel někdo jiný než barbaři?
Faramir: Jak ty vědět, tak v Imer velká zima, to výhoda protože taková elfák tam
nevydržet dlouho. Nemuset ani vyhlašovat něco o zákaz elfák nebo člověk, bud’ si na
ta zima zvyknout nebo odejı́t.
Takže postavı́te domy. Kolik jich tak plánujete?
Faramir: Na začátek plánovat jen pár dům pro ta nejlepšı́ barbar, ta dům spočı́tat na
prst od obě ruka.
Každý, kdo se byl v Imeru podı́vat musı́ ocenit umı́stěnı́ centra města - ze všech stran
chráněno skálou, jen úzký, dobře bránitelný přı́stup. Plánujete stavět domy jen tam, nebo
i mimo toto chráněné hnı́zdo ve skalách?
75
Faramir: Ta kruh ze skála být dobrá na obrana, to mı́t pravdu, ale zklamat ta, která
těšit, ze bydlet přı́mo tam. Tam my udělat velká brána a zavřı́t ta kruh pro Kulgur a on přı́tel, být to jako v Thyris,
kde mı́t celá ostrov, takže kdo chtı́t bydlet v kruh ze skála, muset Kulgur vstoupit.Ale nebát se, že mimo kruh nebýt
bezpečno, my postavit dalšı́ hradba před prvnı́ brod a tı́m udělat velká bráněna plocha pro naše obyvatel.
To znı́ rozumně. A na kdy to vidı́te? Tedy, myslı́m začátek pracı́ na obnově Imeru.
Faramir: Až Mrogroth odvát studená řı́jnová bouře zpátky na moře, tak začı́t my stavět, ale to být brzo.
To je výborné! A co je pravdivého na pověstech, že imerské skaly jsou plné železa?
Faramir: Přijı́t to zkusit.
Snad ani ne. Ale plánujete znovuotevřı́t staré šachty?
Faramir: Ta stará důl být zavalená, asi jak skřet’ák těžit ta železo co tam být. Ted’ to já řı́ct, že tam být železo.
Hum ale ta stará důl určitě znova vyhrabat, nebýt hned, počkat na jaro, až trochu země změknout.
To je rozumné. Pálı́ mě na jazyku ale otázka: zachováte se jako Thyrisané, rozdělı́te doly na šachty a ty budete
pronajı́mat, nebo necháte doly volně přı́stupné jako je tomu v Andoru?
Faramir: Proč zůstávat u jedna důl? Otevřı́t vı́c a pak teprv uvidět co s nima dělat.
Tak tohle se bude řemeslnı́kům lı́bit!
Faramir: A když se rekhli přičinit být to ještě dřı́v.
Plánujete uspořádat akci, na které by se všichni podı́leli na odklı́zenı́ kamenů z dolu?
Faramir: Plánovat velká akce, kde jak doufat dát každá ruka k vynošenı́ šutrák a upevněnı́ strop.
To si vyžádá spoustu polen a trámů... Je nějaké mı́sto, kam vám můžou nosit dary i obyčejnı́ občané?
Faramir: Grum, já dát několik truhla - jedna být u jediná otevřená důl, obyčejná rekhli ho znát jako pátá imerská
důl, druhá být u stará důl nahoře v Imer a třetı́ být přı́mo v Imer u Posvátná oheň. Já domluvit ještě se starosta,
aby dát truhla do oni město.
Výborně, to jsou informace, které naše spoluobčany zajı́maly - jak mohou pomoci a co jim z toho kápne. Chcete na
závěr něco vzkázat čtenářům?
Faramir: Já chtı́t řı́ct, že Imer nestavět jen já, ale celá Kulgur, a já děkovat všem co přispět na naše braka.
Taky vzkázat všechna bratr barbar: Uvědomit si kde ty braka být a připojit se ty ke Kulgur !!!
Diky za rozhovor.
Faramir: Huu.
pro redakci Andorského Šumu, Červená Karkulka
Praetoriáni – ochránci města či tyrani?
Znáte je všichni. Arkantos, Ilveth, Marcus Diego, Kentril a mohl bych pokračovat ještě dlouho. Vojáci armády
lidı́ a strážci města Thyrisu. Opravdu jimi ale jsou? Vrtala mi v hlavě dlouho myšlenka podrobit Praetoriány testu,
který by aspoň z části prokázal co jsou zač. Slyšı́m totiž velmi často nadávky na jejich hlavu, ale také občas i slova
oceněnı́.
Nelze upřı́t Praetorii to, že se velmi zasadili o rozvoj kultury ve městě. Bohaté trhy a Gladiátorské hry jsou
toho důkazem, zvelebenı́ části města nepočı́taje. Schválně jsme vybrali jednoho nenápadného človı́čka, navlékli ho
do obyčejných šatů a poslali ho prosit k Praetorii. Mnozı́ by řekli že odešel s nepořı́zenou. Nestalo se ovšem tak a
tento člověk se k nám vrátil s dostačujı́cı́ výbavou. Řekli jsme si, inu je to člověk, jistě se budou chovat jinak k elfovi.
Vypravili jsme tedy podobně i elfa a světe div se, i jemu se dostalo pomoci a to nemalé. Řekl bych tedy že Praetoriáni
se v této chvı́li ukázali jako velmi ochotnı́ a vstřı́cnı́ ku pomoci.
Zajı́mavým faktem je, že v Thyrisu rapidně poklesla zločinnost, která v dřı́vějšı́ch dobách hojně bujela na hřbitově.
Přı́kladem jejich úspěchu je chycenı́ proslulého zločince Denerotha. Myslı́m že s vládou Praetorie přišel čas kdy se
prostý člověk nemusı́ bát v Thyrisu o svůj krk a kdy se zločinec se zatroubenı́m rohu radši sám přiznává a nechává
chytit.
Můžete je nenávidět, můžete jimi pohrdat, ale jejich kvalitnı́ práci nelze přehlédnout.
Morholt, šéfredaktor
76
KAPITOLA 16. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 14 - PŘETISK
Mandragora
Mandragora, lidově zvaná pokřı́n. Má tvar kořene podobný lidskému tělu, což přispělo k
jejı́ pověsti nejzázračnějšı́ rostliny. Dva druhy mandragory byly dřı́ve známy jako mužská (M.
officialis) a ženská (M. autumnalis).
Trhánı́ mandragory je prý smrtelně nebezpečné, rostlina údajně hrozivě křičı́ a způsobuje
ohluchnutı́. Užı́vá se jako léčivka a ve spojenı́ s vı́nem jako afrodisiakum. Mandragora se hojně
využı́vá jako evokačnı́ kuřidlo a součást většiny lektvarů a mastı́.
Z laboratória informuje Kalam Meachar
Pravda alebo lož?
Napil som sa Havaňt’ana a počúval. Bola to hora mäsa, dva metre vysoká, metrák tažká. Hustá čierna brada a
niekol’ko vrkočov. Spod klobúka, ktorý mu padal do tváre a z väčšej časti mu halil tvár, stúpal ostrý dym. Kto na
neho pohliadol, vedel, že tomuto diablovi sa treba vyhnút’. Dunivým krokom predstúpil pred nás. Stál tam ako stĺp
na móle. Spev stichol. Chlapı́k na mňa pohliadol a poklepal na stôl. Ďalšie známe gesto na obsluhu a slobodne po
doplnenı́ energie pokračoval d’alej. Každý člen posádky očakával nejaké povšimnutie alebo pochvalu. No namiesto
toho sme si vypočuli krik a vyhrážky. Nič výnimočné. Stále spomı́nal a vykrikoval, že sme ako ženské, čo patria na
zem. Hned’ na to nás poslal do hlbokých pekiel a vynadal, že len tak postávame. Všetci sme sa rozbehli ako húf rýb.
Dôstojnı́k zist’oval škody, námornici ich opravovali a kapitán posedával v kajute. Neskôr ako som sa flákal po palube,
počul som rozhovor dôstojnı́ka a kapitána. Kapitán mal neprı́četný hlas a dôstojnı́k opatrne hlásil škody. Vel’mi vel’ké
škody. Zásoby vystačia na pár dnı́. Hlavný stažeň praskol a pri najmenšom vetrı́ku sa zlomı́. Kormidlo bolo zničené.
Straty na mužoch obrovské. Dôstojnı́k začal panikárit’. Vraj v takomto stave sa budeme plavit’ po morskom dne a
podobné voloviny. Priblı́žil som sa bližšie, aby som videl, čo presne sa tam deje. Kapitán bol k nemu otočený chrbtom,
chvı́l’ku prešlapoval a počúval tie žvásty. No náhle sa yvrtol a z obrátky jednu vrazil dôstojnı́kovi, ktorý sa v momente
ocitol na kolenách. Kapitán zasypel, že on bude rozhodovat’ kedy a kadial’ sa bude plavit’ jeho lod’ a nie akási krysa zo
stoky. Ticho som sa prikrčil a snažil sa spoza sudov odplazit’. Dôstojnı́k stále ležal na zemi a vypl’úval krv. Kapitán
do neho kopol a rozkázal, nech sa mu pratá z očı́. Dôstojnı́k sa najprv plazil ako had, no potom vstal a pridal sa k
ostatným akoby sa nič nestalo.
Abegoth, Redaktor
V dnešnom čı́sle nemáme určitú tému, no asi najviac sužuje občanov král’ovstva problém menom Pirát. Preto
som si dovolil vyrazit’ do ulı́c a zistit’, čo si okolo toho myslı́te.
Cı́tite sa v bezpečı́ pred pirátom, čo plieni Andariu?
Tralpian: No...Abych pravdu rekl, jeste jsem ho nepotkal a doufam, ze ani nepotkam. Nikdy nevite kde a koho
prepadnou.
Krian: Ani nie jelikoz si s tim Andorska armada neporadila. Kdo by se tu take citil v bezpeci.
Anonym: Ano. Ja s nich mam strach, pretoze si myslim, ze ovladnou cely Andor.
Falathrim: Ne. Necitim, ma moc velkou lod. Jeho lod ma 6 del, 2 stezne a vycvicenu posadku. Je rychla a
dobre manevrovatelna. Jednou jsem ji potkal na mori a nechtel bych s ni bojovat.
Dalšı́ čı́slo je za námi a já doufám že jste v něm našli informace které Vás překvapily, potěšily či dovedly k
zamyšlenı́ se. Těšı́m se na viděnou v dalšı́ čı́sle, které by mělo vyjı́t určitě co nejdřı́ve, vždycky se přeci najde o čem
psát. Přeji přı́jemný čas při čekánı́ na dalšı́ čı́slo! Napřečtenou,
Morholt, šéfredaktor
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 15
Váženı́ čtenáři,
držı́te ve svých rukou dalšı́ výtisk Vašeho oblı́beného plátku. Čı́m Vás toto čı́slo překvapı́? Rozhodli jsme se, s
nadcházejı́cı́m časem zim a sněhu, zásobit Vás přı́běhy ke krbu pro dlouhé noci. V prvnı́m dı́le našeho seriálu pohádek
přinášı́me kouzelný přı́běh pro možná trošku odrostlejšı́ čtenáře, posud’te však sami. Pro mladé jinochy toužı́cı́ po
slávě sepsala naše úžasná pisatelka Červená Karkulka podrobný návod jak se stát uznávaným a obdivovaným hrdinou.
Doufám za celou redakci že čı́slo přečtete jednı́m dechem a najdete v něm podnětné informace pro Vás.
Morholt, šéfredaktor
Smutná zpráva
Redaktor Abegoth je již delšı́ dobu nezvěstný, nedostává se nám o něm žádných informacı́ a poslednı́ článek co
se od něj ocitl na redakčnı́ nástěnce je pokračovánı́ pirátského přı́běhu s připsaným papı́rkem že mapa musı́ určitě
existovat. Prosı́m Vás všechny za celou redakci, aby jste v přı́padě že redaktora uvidı́te či o něm uslyšı́te okamžitě
hlásili někomu z redaktorů. Za stopu vedoucı́ k nalezenı́ redaktora bude informátor odměněn!
Od pivovaru ke klášteru
Slyšeli jste už tu zprávu, že na východ od Imeru se začal budovat klášter? Ne? A slyšeli jste o svatých mužı́ch
Sikovi a Rufovi? Taky ne? Tak poslyšte co se událo na přelomu pátku a soboty.
Nočnı́ klid Havantu z ničeho nic prořı́zl táhlý zvuk městské trouby, přerušovaný signál pověděl všem v okolı́
at’ se shromáždı́ neprodleně před srdcem Havantu, před domem starostky Aishlyn. Než by jste stihli vypı́t jedno
Tmavé Havantské, bylo před jejı́m domem shromážděno na deset dobrodruhů. Starostka je seznámila se svatými
muži, Sikem a Rufem a ti jim vysvětlili co si majı́ vzı́t s sebou na výpravu a že se sejdou za chvı́li před komendou
Templu. Netrvalo dlouho a před komendou se shromáždil zástup lidu, oblečeného v teplé svrchnı́ky, který se pod
velenı́m herolda Fafnera uspořádal v dokonalý dvojřad. Pak skupina vyrazila, s občasnými přestávkami k hledánı́
svatých mužů, kteřı́ se často odklonili z cesty. Zima přituhovala a v dobrodruzı́ch narůstala obava. Jdeme správně?
Nespletla Aishlyn cestu? Pak jsme narazili na prvnı́ d’áblovy zplozence a mnohým začalo svı́tak oč půjde při téhle
Zveřejněno 30. 11. 2007
77
78
KAPITOLA 17. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 15
výpravě, rozhodně to nebude nic jednoduchého. Vyskytly se prvnı́ oběti na životech, ovšem dı́ky mistrovskému umu
starostky byly bloudı́cı́ duše vráceny zpět do života. Prodı́rali jsme se nehostinými Imerskými pláněmi, bojovali se
sněhem o každý krok, několikrát jsme si museli udělat cestu skrz mohutné balvany. Nakonec jsme ale stanuli před zdmi
něčeho, co v št’astnějšı́ch dobách mohlo být klášterem. Hned zpočátku nás uvı́tal jeden z d’áblových služebnı́ků, jeho
život však netrval dlouho. Pak jsme ale narazili na podivnou postavu, zbožnı́ muži v našich řadách - Morholt, Fafner
a Henry, majı́c silnou vı́ru ve svého boha, se snažili z postavy vymýtit zlého ducha, postava se ovšem proměnila v
obrovského démona a rozpoutala řež na kterou budou určitě všichni dlouho ve snech vzpomı́nat. Mnoho lidı́ zemřelo,
mnoho bylo znovu probuzeno k životu, démon byl však nakonec zahnán do podzemnı́ krypty a vchod byl zaštı́cen
mocnou magiı́ jednoho ze svatých mužů. Než, žádné štěstı́ nenı́ dokonalé a jeden z bratrů ztratil v onom boji svůj
život navždy. Budiž mu země lehká, přejme alespoň osvobozenému klášteru rychlou obnovu ku slávě a funkci kterou
měl předtı́m.
Favens, redaktor
Prestavba Král’ovského mesta Andor
Určite si mnohı́ z vás všimli novinku na výveske v Andore, v ktorej sa pı́salo o prestavbe král’ovského mesta.
Preto vám prinášam tento článoček, aby ste sa o tomto novom pláne dozvedeli niečo viac. Na moje otázky za celé
mesto odpovedal rytier Thomas von Chava, ktorému zároveň d’akujem za ochotu a pomoc.
Celé mesto ako také, bude z kameňa
a mramoru, pričom hlavný dôraz ostáva
na kameni, aby dominantou mesta ostal hrad. Jeho prestavba nie je v kompetencii mesta, preto zrejme ostane nedotknutý. Môže sa však zmenit’ jeho
poloha vzhl’adom k okoliu, ked’že sa
plánuje úplná prestavba mesta a nové
rozmiestnenie budov. Dátum začatia
prác ešte nie je stanovený, nakol’ko sa
ešte plnia mestské sklady a dokresl’ujú
sa posledné návrhy. Projekt je financovaný zo zásob mestskej pokladne. Podarilo sa mi zistit’ niečo aj k oslavám
pri prı́ležitosti výstavby. Pán rytier
sa vyjadril doslova takto: “Královský
Andor poskytne v budoucnu hojnost
oslav. Budou pořádany před započetı́m
výstavby, během nı́, i po nı́. Hned prvnı́,
pokud se vše podařı́ by měl být nedělnı́
trh.“ Prestavba začne rekonštrukciou
prı́stavu a námestia a postupne sa
rozšı́ri na celé mesto. V plánoch je
zmenit’ vzhl’ad banky, a knižnici budú pravdepodobne priradené nové priestory v samostatnej budove.
Král’ovský Andor má byt’ vybudovaný aj ako obchodná križovatka celej zeme. Na obchody a obchodnı́kov bude
kladený obzvlášt’ vel’ký dôraz. Zabehnutým obchodnı́kom bude umožnené podat’ si vlastný návrh, s predstavou svojho
obchodu. Samozrejme nie úplne zadarmo. Poloha obchodov Strážcov a Tulákov sa zrejme menit’ nebude, ale celkový
obraz mesta počı́ta s tým, že žiaden obchodnı́k neostane nikde zastrčený“. S každým obchodnı́kom sa bude jednat’
”
osobitne a osobne.
Na predmestı́ budú stát’ luxusné domy pre bohatšı́ch mešt’anov, ráta sa však aj so štvrt’ou pre nových prist’ahovalcov
a chudobu. Mesto sa rozhodlo ešte pred začatı́m výstavby zredukovat’ počty zamestnancov, konkrétne ide o mestské
stráže. Už ted’ jich je prı́liš mnoho, takže počty strážných omezı́m ještě před začátkem přestavby,“ vyjadril sa pán
”
Chava.
Našich čitatel’ov iste bude zaujı́mat’ aj otázka hospodárstva. Ohl’adom polı́ sa nechystajú bohužial’ žiadne zmeny.
Andorský dol čı́slo dva je už v rekonštrukcii. Podl’a vedenia mesta: Neustále se na něm pracuje, ale jeho poškozenı́
”
bylo natolik vážne, že práce zaberou hodne času. Každopádne se pracuje na jeho znovuotevřenı́.“ Do budúcna sú v
’
pláne aj špeciálne ohrady na šl achtenie konı́.
V nákresoch sa objavila aj prı́stavba d’alšı́ch dominánt mesta a to hned’ v počte tri kusy. Pre obyvatel’ov asi
najprı́jemnejšie budú parné kúpele. Ďalej sa počı́ta s mestským skladiskom v podobe kamennej veže a do tretice to
bude vel’ký maják. Rytier Thomas von Chava odkazuje našim čitatel’om:“ Za královnu!!“ a ja dúfam, že vás tento
článok zaujal a dostali ste sa až sem.
79
Ashanty, redaktorka
Krvavý mech
Dnes vám predstavı́m túto zvláštnu rastlinku. Vybrala som si ju po rozhovore
s jednou mojou známou. A čo takého ma na nej zaujalo? No pravdupovediac,
dozvedela som sa, že táto rastlinka sa nedá pestovat’ a nerastie ani na divoko. A
tak som zasadla za staré knihy a zaprášene zvitky a pár informáciı́ som pre vás
vydolovala.
Kedysi dávno, pred spojenı́m rás proti skřetom, bojovali tieto medzi sebou.
Elfovia, l’udia a barabari. Jeden národ krvilačnejšı́ ako druhý. A práve tieto boje
o vládu nad krajmi po celkom svete zrodili rastlinku, cudzopasnı́ka. Krvavý mach.
Čarodejnı́ci ho niekedy volajú aj Krvilačný(Krvavý) Koberec, prı́padne Kvety Elfov.
Krvavý mach je vlastne obyčajný mach, ktorý rastie v pôde presiaknutej krvou.
Pomenovanie Kvety Elfov, dostal podl’a miesta, kde sa prvý krát objavil. Na tomto
mieste elfské komando zmasakrovalo l’udskú karavánu, naloženú zbraňami a brneniami pre nových rytierov. Má slanú prı́chut’, prı́chut’ miliónov slzı́, ktoré preliali
pozostalı́ bez rozdielu rasy. Táto rastlina rástla vel’mi rýchlo a skoro všade. Zarastali
ňou obrovské bojové polia, pokrývala telá mŕtvych. Nedala sa vyhubit’ ani zničit’. Alchemisti ju začali pre tieto jej vlastnisti pridávat’ do rôznych lektvarov, podporujúcich
ohybnost’ a húženvatost’.
A teraz sa dostávam k rozlúsknutiu mojej otázky:Kde a ako teda tento mach
zı́skat’? Po uzmierenı́ rás krv vyplavil dážd’, krvavé rastliny vymreli a ich pestovanie
sa dodnes nikomu nedarı́. Tento zaujı́mavý regent ochraňujú už len dávno mŕtvi
čarodeji, prı́padne temný čarodeji, ktorı́ umelo predlžujú život svojej čiernej duše. Určite sa nejaké kúsky nájdu aj v
rozpadajúcich sa truhliciach na zabudnutých miestach, kde už dnes chodievajú len dobrodruhovia za vidinou vel’kých
stratených pokladov...
Ashanty, redaktorka
Oznámenı́
V sobotu tohoto měsı́ce se bude konat ples na který jste všichni srdečně zváni. Shodou okolnostı́ je mı́sto konánı́
plesu ve stejném městě o jakém je toto čı́slo, tedy v Andoru v jeho kulturnı́m domě. Bližšı́ informace najdete na
vývěskách, nynı́ něco k chovánı́ na takové akci.
Pokud jdete již v páru, vstupuje do mı́stnosti prvnı́ parnterka, muž jı́ tı́m prokazuje čest že ona může vstoupit
prvnı́. Partnerce pomůžete galantně z pláště a odvete jı́ na Vámi vybrané mı́sto k sezenı́. K oblékánı́ na plesu: Velmi
nevhodné jsou zbroje, ano i ze zlata či temného kovu. Kdo přijde na ples ve zbroji, bude požádán aby opustil prostor
konánı́. Doporučuje se kratšı́ oblečenı́, robu si můžete při tanci lehko přišlápnout a to dojmu rozhodně nepřidá. Když
chcete tančit s jinou partnerkou než znáte, doporučuje se následujı́cı́ formulace. ,,Dobrý den, smı́m prosit? partnerka
by měla odpovědět vždy ano, ojednělé vyjı́mky se samozřejmě tolerujı́. Dále se partner jako prvnı́ představuje a dáma
mu prvnı́ podává ruku - jako společensky výše postavená osoba. Tančı́me ladně a bez dupotu, po tanci poděkujeme
partnerce a odvedeme jı́ na mı́sto.
To by byly základnı́ informace pro to aby jste se na plese neztrapnili. Pro procvičenı́ a přı́padné rozšı́řenı́ obzorů
doporučuji navštı́vit Tanečnı́ lekci o den dřı́ve na témže mı́stě.
S přánı́m úspěšného výběru partnerky,
Morholt, šéfredaktor
Dočı́táte poslednı́ řádky čı́sla 15 a já doufám že se Vám lı́bilo a že ho nepoužijete pouze jako vysoušeč do mokrých
bot či palivo v krbu. Pokud vše půjde tak jak má, budete si moc přečı́st v přı́štı́m čı́sle dalšı́ z přı́běhů z pera Červené
Karkulky a dalšı́ reportáže z neobvyklých mı́st.
Napřečtenou přı́ště,
Morholt, šéfredaktor
Přı́loha ANDORSKÉHO ŠUMU - I.
výročı́
Věrnı́ čtenáři Andorského Šumu...
... před rokem a pár dny jste drželi v rukou prvnı́ vydánı́ jediných andorských novin. Ano, je tomu již rok, co
se sešla skupinka lidı́ rozdı́lné rasy, povolánı́ i charakteru avšak se stejným záměrem - pravidelně přinášet občanům
Andarie všechny, at’ už důležité zprávy z hradu, tak i všemožné drby.
Jako všechny začátky byl i tento velice težký. Neustálé sháněnı́ informacı́, podplácenı́ královských ůřednı́ků a
vydı́ránı́ městských strážnı́ků bylo vskutku náročné. Možná Vám to přijde přı́liš kruté, ale stačilo strážnı́kovi zahrozit
oznámenı́m jeho nevěry a už ste věděli, s kým se scházı́ jeho nadřı́zený a jaké podniky navštěvuje rytı́ř. Ač se to
nezdá, novinařina je velmi nebezpečný konı́ček. Spousta lidı́ by Vás nejraději viděla pár metrů pod zemı́, máte mnoho
nepřátel. Každý z redaktorů však pı́še jen pro Vás bez nějakého většı́ho zisku, proto si těchto osob važte a bud’te za
ně rádi.
Vskutku, psát pro andarijské občany bylo, je a bude náročné, přesto všechno jsem hrdý na to být jeden z rodičů
Andorského Šumu. Tı́mto bych chtěl popřát hodně štěstı́ současným redaktorům, mnoho spokojených čtenářů a co
nejméně problémů a cenzur.
Ivor, naladris lewanský, prvnı́ šéfredaktor Andorského Šumu
Dobrodruhem snadno a rychle - Malý návod pro začı́najı́cı́ hrdiny.
Dobrý den. Jistě i vy jste někdy přemýšleli nad tı́m, jak se vychle dopracovat k pověsti hrdiny, opěvovaného v
básnı́ch, kterému se lidé kladnı́ a dı́vky o něm v noci snı́. Tedy i pro vás je určen tento krátký naučný text.
Zásadnı́ otázka znı́ – jak na to? Prvnı́, podle čeho vás lidé budou posuzovat, je vzhled. Jak tedy vypadá typický
hrdina? Vysoký, svalnatý, to je bez pochyby (kdo kdy viděl hrdinu – skrčka).
A dál?
Hmmm... Snad bujný, dobře udržovaný knı́r nebo bradka. Nakrátko střižené vlasy, které nepřekážejı́ pod přilbou.
Tı́m se dostáváme k oděvu – krdina bez brněnı́ je jako pivo bez pěny. Nablýskaná zbroj bez šrámů nebo prasklin,
škorně po kolena, vlajı́cı́ plášt’ v barvě ladı́cı́ k hrdinovým očı́m...
A dál?
Zveřejněno 30. 11. 2007
80
81
Nu, snad nějaká zbraň. Každému sedně něco jiného, tenhle se ohánı́ obouručnı́m mečem stejně snadno jako
párátkem, tamten ničı́ hordy nepřátel pravidelnými rozmachy palcátem. Oba majı́ své kouzlo. Nezáležı́ však na tom,
čı́m se ohánı́te, ale po čem.
Vážně?
Jistě! Chlap vraždı́cı́ jak maniak v Lewanských lesı́ch rozhodně nemá nárok na titul hrdina roku“. Naopak ten,
”
který se bez ohledu na své zdravı́ postavı́ bok po boku jiným a bojuje proti přesile zla, TO je pravý hrdina. Sáhněte
si do svědomı́ – padlo vašı́ rukou vı́ce zvěře než nepřátel?
Kdo je to nepřı́tel?
To je ten, nebo ta, kteřı́ obtěžujı́ slušné lidi, bránı́ jim v normálnı́m životě, zabı́jı́ je a i jinak jim škodı́. Nepřı́tele
je vždy třeba najı́t a zneškodnit.
Nepřı́telem nejsou jen zlı́ čarodějové, ošklivé nekromantky a šı́lenı́ kněžourové. Za nepřı́tele lidstva (a elfstva a
barbarstva) jsou považovánı́ v prvnı́ řadě skřeti. Skřeta najdete nejlépe po čichu. Smrdı́ jak otevřená stoka, chrochtá,
vrčı́ a tak nějak vůbec je hlučný. Zákeřnějšı́ přı́buzný skřeta je troll. Je většı́, vı́c smrdı́ a vı́c to bolı́ když vás praštı́.
Ale taky zabı́t trolla má u slečen většı́ váhu než nějakej obyčejnej skřet.
Takže tı́m to končı́? Zabı́t nepřı́tele a jsem hrdina?
Ale kdepak. Hlavně tě u toho někdo musı́ vidět a pak tě vychvalovat. To že jsi hrdina o tobě musı́ prohlásit jinı́,
ne ty sám. A bez důkazů a svědků ti bude těžko někdo věřit.
No tak nic. Tak já se vrátı́m ke kolovratu...
Jen jdi, z tebe hrdina nebude. Ale co z vás?
Z andarijských hospod informujeme...
Tam v tý hospodě v Andoru, jak tam majı́ krb a nepřı́jemnou servı́rku, seděl tuhle chlápek. No, ošuntělej byl
až hamba, docela smrděl, ale lidi se okolo něj rojili... Tak jsem si sedla blı́ž, abych věděla co se zas děje. No, byl to
potulnej vypravěč přı́běhů, a zrovna jim řı́kal tuhle historku...
Jeden mladı́k, řı́kejme mu Brett, se učil u jednoho nejmenovanýho slavnýho řemeslnı́ka. Jakožto učeň měl na
starosti obstarávánı́ dřeva, a tak jako každé ráno sbalil sekeru a svačinu a vyrazil do lesa. Vyšel východnı́ branou,
obloukem se vyhnul mýtině, kde je do trávy vypálený d’áblovo znamenı́, a šel nahoru, ke skalám. Rostou tam pěkný
duby, těšil se na snadnou práci... Ale to by nesměl potkat toho stařı́ka.
Jak tak Brett s pobrukovánı́m procházel lesem, o něco zakopl a natáhl se jak dlouhý tak široký. Za sebou zaslechl
tak trochu šı́lený smı́ch a když se ohlédl, uviděl starce v bı́lé řı́ze, zlatými vlasy, ale úplně debilnı́m výrazem (vypravěč
se posluchačům omluvil za nevhodné výrazy, ale jinak to prý popsat nešlo). Blázen si na Bretta ukazoval prstem,
smál se a slintal si na bı́lou róbu.
Náš dřevorubec byl slušně vychovaný mladý muž, a tak odložil práci na později, nalákal starce na suchý chleba
a odvedl ho do města k léčitelům. Neočekával žádnou odměnu, ale stačilo pár kouzelných zařı́kánı́ ze strany léčitelek
a stařı́k najednou vypadal při smyslech.
Děkuji ti mládenče,“ odvětil hlasem a v očı́ch se mu zračila moudrost věků. Zachránil jsi mě a proto ti splnı́m
”
”
přánı́.“
Jak jste si domysleli, Brettovi se povedl husarský kousek – zachránil kouzelného dědečka, a jak všichni vı́te,
kouzelným důchodcům se musı́ dát bud’ chleba nebo buchty, a oni vám za to pak splnı́ přánı́. Brett byl v této oblasti
vzdělán dostatečně – však co se naposlouchal přı́běhů za zimnı́ch nocı́! – a tak věděl co se slušı́ a patřı́.
Ó, děkuji, dědečku. Ale já nic nechci. Mám práci, mám kde hlavu složit, můj váček nenı́ prázdný. Já jsem
”
spokojený,“ hrál si Brett na skromného, i když mu hlavou vı́řily myšlenky na šerpu herolda, bujného oře, truhlu
plnou zlat’áků, post starosty...
Kouzelný dědeček také zachoval dekórum a začal mladı́ka přemlouvat: Nenech se prosit. Po čem tvoje srdce
”
toužı́?“ ptal se a začal před zkoprnělým mladı́kem vytvářet ve vzduchu iluze přesně těch věcı́, které Brettovi táhly
hlavou.
Protože si mladı́k myslel, že by neměl vypadat jako hamoun, zatvářil se skromně. Ne, dědečku, to opravdu
”
nemohu přijmout. Žil jsem skromně a lı́bilo se mi to...“ Dál se nedostal.
Stařı́k nasadil naštvaný výraz, zavrčel Tak si naprdni!“ a odešel, nechávaje zkoprnělého mladı́ka uprostřed
”
náměstı́.
A co z toho plyne, milé děti?
Hloupej kdo dává, hloupějšı́ kdo nebere.
Když vypravěč dovyprávěl a přihnul si z korbele, zavrtěla jsem znechuceně hlavou. Čemu tady řı́kajı́ dobrý přı́běh,
nad tı́m se mi chce brečet...
Znechuceně jsem vstala a odešla. Přı́běh určitě nebyl podle pravdy, protože kdyby někdo nabı́zel truhly zlata a
šlechtěný koně za chleba nebo koláč, tak už je dávno zavřenej někde, kde si nemůže ublı́žit... A jistě v této zemi nenı́
nikdo, kdo by takové dary odmı́tnul vı́c než jednou.
Červená Karkulka
82
KAPITOLA 18. PŘÍLOHA ANDORSKÉHO ŠUMU - I. VÝROČÍ
Děkuji všem našim čtenářům, jako jste Vy, že náš/Váš Šum stále podporujı́ a čtou. Znamená to pro nás mnoho
a doufáme že se bude moci celá redakce pochlubit opět za rok nejen tı́m že Andorský Šum stále funguje, ale i tı́m že
se vylepšil. Přeji krásné chvı́le strávené s našimi novinami.
Morholt, šéfredaktor
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 16
Váženı́ čtenáři,
okolo domů a měst stále dunı́ kopyta Temné jı́zdy, ale u nás v redakci jsou často přehlušena našim milým
tiskařským strojem, který chrlı́ Vaše oblı́bené noviny. O čem si dnes počtete? Inu, nebudu chodit kolem horké kaše a
oddalovat Vás od čtenı́, úvodnı́ky jsou přeci proto aby se přeskakovali. No ne?
Morholt, šéfredaktor
Nábor Havantu
Vı́te, že v Havantu začali budovat vlastnı́ domobranu? No fakt! Ta jejich
starostka tam normálně schánı́ lidi schopný boje. Sám jsem to na vlastnı́
oči viděl, jak tam zkoušela nějakýho zabijáka. Kolem stáli jeho kumpáni a
šuškali si něco o tom, že když to starej vyhraje a půjde do armády, tak jim
budou prominutý všecky zločiny. No, asi to bude pravda. Takže jestli máte
nějakou tu skvrnu na štı́tě, tak rychle do Havantu a koukejte se nalejt do
armády. Menáž tam prej vařı́ a servı́ruje samotná starostka. No to už za
to stojı́, ne?
Favens, redaktor
Havant a jeho rozvoj
Pekný deň prajem čitatel’om tohto článku, v ktorom sa dozviete vel’mi
vel’a nových vecı́ o meste Havant a plánoch jeho starostky pani Aishlyn,
ktorá bola taká milá a darovala jej drahocenný čas nášmu Andorskému
Šumu.
Pýtali sme sa jej rôzne otázky o mestu a jej plánoch a tu ich máte:
Zveřejněno 21. 12. 2007
83
84
KAPITOLA 19. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 16
Prečo si myslı́te že temná jı́zda nezaútočila na vaše mesto?
Aishlyn:Na to jde těžko odpovědět, sama to nevı́m, možná je to pro ně nedůležité.
Očakávate, že na Havant zaútoči niekedy teraz Jı́zda?
Aishlyn:Nevı́m jestli v blı́zké době, ale obávam se že ano!
Ste na nich nejak pripravený?
Aishlyn:Samozrejmě se budeme bránit jak umı́me, ale nechci o tom mluvit, je to tajné.
A hodláte niečo postavit’ nové do mesta? Myslı́m nejakú budovu.
Aishlyn:Ráda bych zde nechala postavit kostel, kde budou sı́dlit léčitelé, aby jim nebyla zima.
Vaše mesto je známe poliami preto sa t’ažko zháňajú, neuvažujete o postavenı́ dalšı́ch polı́?
Aishlyn:Budou se stavět, ale už jenom soukromá pole. Jak jste si mohli všimnout, nechala jsem vyhlásit sbı́rku na
nová pole, ale nikdo ještě nehodlal přispět. Ale až budou havantské sklady přetékat hlı́nou, tak budou nová pole.
A čo konkretné plány z mesto ako sú pronájmi?
Aishlyn:At’ se čtenáři nechajı́ překvap it osobně.
Tak ja za celý tým Šumu d’akujem za váš drahocenný čas.Ja dúfam že l’udia radi pomôžu na rozvı́janie Havantu
ale aj iných miest.
Iraglos, redaktor
Praetoriánská Garda
O Praetoriánskej Garde sa hovorı́ že sú to l’udia, ktorı́ myslia iba na seba.
Opakom je pravda. Dňa 8.12.2007 pár členov tejto gardy sa usı́dlili pred mestom
Thyris a urobili si piknik, kde pozı́vali l’udı́, ktorı́ chodili okolo nich, a ponúkali im
teplý čaj alebo niečo pod zub. Vládla tam skvelá zábava a zišlo sa vel’a l’udı́, ktorı́
určite prispeli tou zvláštnou atmosférou. Takto asi chceli ukázat’, že sa vedia zabávat’
aj oni. Po pár hodinách zábavy sa l’udia pomaly strácali domov a členovia z Gardy
pomaly balili stoly plné jedla, ktoré sa nezjedlo. Po skončenı́ tochto vydareného
pikniku sa museli vrátit’ do svojej úlohy bránit’ mesto. Prajeme im asi všetci, aby
takéto stretnutia sa organizovali častejšie, kde sa stretnú všetci l’udia z okolia.
Iraglos, redaktor
Thyriská schůze
Dnes, patnáctého dne tohoto měsı́ce, jakmile odbila šestá hodina večernı́
byla poprvé v historii Thyrisu svolána Schůze lidu. Představte si to. Před
třemi dny dal velitel Temné jı́zdy představitelům Thyrisu na výběr. Bud’
zaútočı́ spolu s nimi na barbary, anebo se postavı́ přı́mo proti Temné
jı́zdě. Rada lidu rozhodovala dlouho, mluvilo mnoho občanů, mluvilo mnoho
představitelů Thyriské vlády. Jejich rozhodnutı́ je rozhodnutı́m skutečných
hrdinů, hrdých synů svých matek. Thyris bude vzdorovat Temné jı́zdě a
nepřijme jejı́ nabı́dku spojenectvı́. Barbaři, elfové - vezměte si z lidské rasy
přı́klad. Je možné, že ještě dnes bude podobné rozhodnutı́ na Vás!
Favens, redaktor
Ještě téhož dne večer zaútočila Temná jı́zda na město, ale dı́ky srdnatosti
obránců a mnohým pomocnı́kům z řad přespolnı́ch bylo město ubráněno.
Thyris odolal zkoušce. Kdo ovšem bude dalšı́?
Morholt, šéfredaktor
Věštkyně
O sobotnı́m dopoledni, krátce před tı́m než se hospodyňky pustily do přı́pravy oběda, oběvil se na vývěsce
Andorského Šumu letáček zvoucı́ lidi ten den odpoledne na Andorské náměstı́.
Ve dvě hodiny začali andorštı́ trubači svolávat lidi. Oběvila se tu totiž elfka, která tvrdila, že vidı́ do
budoucnosti. Na náměstı́ měla rozložené stoly a lavičky, zvala lidi a věštila jim budoucnost.
Tarotové karty byly staré, ušmudlané, s ohýbanými rohy. Křišt’álová koule byla vyleštěná do vysokého
lesku, okolo stálo velké množstvı́ zvědavců. Nakonec prvnı́ člověk sebral odvahu a nechal si vyvěštit co ho čeká.
85
Následovalo ho pár dalšı́ch, kteřı́ kromě budoucnosti chtěli znát odpovědi na otázky, jež tı́žily jejich srdce. Mezi
nimi byl i kdosi od Pretoriánů, prozradil ho modrý plášt’, i když tvář měl zahalenou. Bohužel, svou věštbu o lásce a
ženě, jež na něj kdesi čeká, si nevyslechl do konce. Andorštı́ strážnı́ci ho kdovı́ proč zatkli a šupem poslali do chládku.
Klidný průběh narušoval muž, jež hlasitě vykřikoval, že něčemu jako osudu a čtenı́ budoucnosti nevěřı́. Budiž,
když nevěřı́, at’ si nenechá věštit. On ale začal brojit proti elfce, nazval ji lhářkou jež ovlivňuje osudy druhých, obvinil
ji, že až někomu přečte v kartách cosi špatného, a on si sáhne na život, bude to jejı́ chyba. Věštkyně se hájila, ale
jeho řeči - to byla voda na mlýn přihlı́žejı́cı́ch Templářů. Hlasitě ji nazývali čarodějnicı́, mluvili o kacı́řtvı́, možná
padlo i slovo o upálenı́...
Opravdu jsem je nechápala, ji nazývali čarodějnicı́, i když sami měli v rukou kouzelné hole a magie z nich táhla
na mı́le. Snad závist, že žena z lidu toho vı́ o budoucnosti vı́ce, než oni zabývajı́cı́ se magiı́, čtenı́m z hvězd a ovčı́ch
vnitřnostı́? Snad ne...
Po vı́ce než hodině elfka sbalila své věci a rozloučila se, prý zase brzy město navštı́vı́. Komu vyvěštı́ lásku
tentokrát?
Červená Karkulka, redaktorka
Výtržnı́k
Šestnáctý den poslednı́ho měsice tohoto roku byl jako každá neděle dnem Andorských
trhů. Sešla se zde spousta obchodnı́ků, kupujı́cı́ch i lidı́, kteřı́ si jen vyšli do společnosti.
Přišlo i několik Praetoriánů, hlı́dat před piráty. S nimi přišla i jejich černá ovce, voják
Mnium. Ten to před přı́chodem docela přepı́skl s pitı́m, poněvač se na trhu choval velmi
nehezky. Chodil od stánku ke stánku a tvářil se pohoršeně na kvalitnı́ výrobky mı́stnı́ch
obchodnı́ků. Obtěžoval mı́stnı́ dámy, a to měl tolik drzosti, že se předtı́m ani neumyl!
Nakonec vše zkončilo menšı́ potyčkou s těmi, kterým se už jeho chovánı́ nelı́bilo. Pan
Macros se jej už chystal vyvést, když v tom se o Mniumových činech doslechli Praetoriáni
a herold Ilveth, soptı́c vzteky z jeho chovánı́, jej jak se patřı́ potrestal, odkázal do lesa
težit dřevo a zakázal dalšı́ přı́stup na trhy. Mnium tedy odešel. Klid ale netrval dlouho,
protože se tam přes zákaz ukázal člen Kulguru, Sztampo, ale o toho se už Macros rychle
postaral.
An Ara, redaktorka
86
KAPITOLA 19. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 16
Krı́dla z netopiera
Tož ma zas nezbednı́ci zlákali na nejaké to dobrodružstvo. Ked’že som za celý svoj život
zabila len jediného tvorčeka – Thyriskú krysu, do jaskyne podzemia som sa veru netešila. Ale
všetci mi sl’úbili, že na mňa dajú pozor. No ja som šla hlavne kvôli nejakému zaujı́mavému
materiálu, z ktorého by som si mohla niečo pekného urobit’. Teda prı́jemný výlet to určite
nebol! Skoro som tam od strachu dušu vypustila...
Ale! Na niečo to dobré predsa len bolo. Všade sa tam poval’ovali, okrem iného, mŕtvolky
netopierov, krı́delka, hlavičky, kostičky, nožičky a ktovie čo všetko ešte. Jeden z našich nekromatov to zbieral, za čo som ho patrične odmenila zhnuseným pohl’adom. Konkrétne opatrne
vyberal a zbieral do čierneho batôžku len a len krı́dla. Ked’ sme sa konečne v zdravı́ dostali na
čerstvý vzduch vzala som tohto vyznávača smrti bokom a trošku som aj pre vás niečo o týchto krı́delkách pozist’ovala.
Krı́dla tvorı́ tenká kožovitá blana - patágium, ktorá je napätá medzi predĺženými prstami predných končatı́n a
vzadu sa upı́na na nohy a chvost. Jeho blanité krı́dla sú charakteristické pri spodobňovanı́ diablových služobnı́kov
a je tiež starým elfským veštebným symbolom. Do elixı́rov sa použı́vajú najčastejšie sušené. Pár krı́del zo stredne
vel’kého netopiera váži približne 200 až 250 gramov, po usušenı́ približne polovicu tejto hmotnosti. Netopier má
rýchlu látkovú výmenu. To znamená, že konzumuje hmyz často a v pomerne vel’kých množstvách. V jeho krvi sa
teda nachádza naraz vel’a magických štiav z rôznych druhov hmyzu. Ak k tomu pripočı́tame aj výnimočnost’ krvi
samotného netopiera, vznikne nám celkom slušný koncentrát prı́rodných sı́l. A práve kožovité krı́dla popretkávané
miliónmi žiliek tieto zlúčeniny rovnomerne rozkladajú na väčšiu plochu. Zabezpečı́ to dobré vylúhovanie extraktu do
alchymistovho kotlı́ka. Pripravujú sa z nich hlavne nápoje a elixı́ry povzbudzujúce mysel’.
Tak celkom vyčerpávajúce, čo poviete? Dúfam, že ste si zas raz obohatili vedomosti, a že sa na d’alšie pokračovanie
tejto rubriky tešı́te minimálne tak ako ja.
Ashanty, redaktorka
POVÍDKY
O popletené vı́le
Žila byla jednou dı́vka. Ani chudá, ani bohatá, mladá tak akorát na vdávánı́, rozumu moc nepobrala, ale byla
pěkná na poled. Již několik měsı́ců pro ni jejı́ kmotřička vı́la sháněla ženicha. Nechtěla si přiznat, že by mohla nespět,
hledala nejdřı́ve v dı́včině vesnici, pak v okolnı́ch vesnicı́ch, zaletěla i do nejbližšı́ho města...
Jenže nikde nebyl nikdo, kdo by si chtěl jejı́ svěřenkyni vzı́t. Jednomu se zdála moc mladá, druhému moc hubená,
třetı́ by raději viděl většı́ věno... Vı́la už z toho byla tak ulı́taná, že při poslenı́ cestě od potencionálnı́ho nápadnı́ka
usnula za letu.
Všichni známe jak si Náhoda ráda zahrává, a tak našı́ vı́le do cesty přihrála věž kostelı́ka. Tušı́te co se stalo, že?
Jistě, spı́cı́ vı́la narazila hlavou do kostela, spadla na zem a zbytek noci byla bez sebe. Až k ránu, když ji skropila
rosa, se probrala, s hlavou bolavou – a úplně prázdnou. Kdo je, kde je, kam směřuje – nic nevěděla. A protože vlastně
nikam nepospı́chala, proseděla ráno u pavičny, na které se kapičky rosy třpitily jako perly v náhrdelnı́ku.
Se stoupajı́cı́m sluncem se ozval jejı́ žaludek, a tak se vydala do lesa něco najı́t. Na pasece uviděla pást se laň
s kolouchem. Uchvácena pohledem na tu nevinnost, posadila se na pařez a pozorovala je. Na druhém konci louky
spatřila ale nebezpečı́ – vlka samotáře, kterému od tlamy kanuly sliny. Zpanikařila. Co ted’? Luk a šı́py ani oštěp
nemá, čarovat neumı́... Moment, umı́!
Vytáhla z rukávu čarodějnou hůlku, hvězdička na konci se zatřpitila a kouzlo bylo vysláno vstřı́c vlkovi. Kolem
vlka se zatřpitila magická mlha a najednou na jeho mı́stě stál pohledný mladı́k ostrých rysů. Magická vlna o kousek
poodplula a proměnila i laň a koloucha. Mı́sto nich tu stáli mladá dı́vka a dı́tě, bázlivě se okolo sebe rozhlı́žejı́c.
Vı́la, spokojena že zažehnala nebezpečı́, našla lesnı́ cestu a vydala se po nı́. Najednou měla pocit, že měla něco
udělat, něco zařı́dit... Jak tak šla sluncem prozářeným lesem, mumlala si něco pro sebe a rozčileně mávala hůlkou.
Katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat.
Kudy prošla, tam zůstávaly myši proměněné na bı́lé oře, dýně změněné v kočáry, kočky v olivrejované kočı́, z
bodláku byla zdobená kytice růžı́... Nejhoršı́ byla proměna jednoho slavı́ka za letu – krásně oblečený opernı́ pěvec
dopadl na zem z výšky několika metrů a jeho zaječenı́ bylo slyšet přes půl královstvı́.
Co mezi tı́m dělala jejı́ svěřenkyně? Chvı́li pobı́hala od jednoho okna k druhému, vyhlı́žela vı́lu se ženichem, ale
když dlouho nikdo nešel, vzala si plát’ a vyrazila vı́lu hledat.
87
A jak to celé dopadlo? Dı́vka vı́lu sice nenašla, ale potkala muže, jenž si ji vzal za ženu. A vı́la dodnes bloudı́
lesem a svou neopatrnostı́ měnı́ životy všeho co potká. Mohu vás však uklidnit – jejı́ kouzla vždy o půlnoci vyprchajı́.
Poučenı́ plynoucı́ z přı́běhu je takovéto – nečekej na štěstı́ doma za pecı́, tam tě nenajde, a nikdo ho k tobě
nepřivede. Štěstı́ si musı́š najı́t sám. A dodatek: nelétejte pokud jste unavenı́, předejdete úrazům a nepřı́jemnostem!
Červená Karkulka, redaktorka
Dalšı́ čı́slo dočı́táte a třeba i uschováváte mezi jeho staršı́ přı́buzné, jak jsem již v mnohých sı́dlech viděl. Andorský
Šum jsou jediné noviny, vydávajı́cı́ i v čase války! Snad napřečtenou v dalšı́m vydánı́.
Vytištěno na svitcı́ch dodaných Praetoriánskou Gardou
ANDORSKÝ ŠUM, dvojčı́slo 17-18
Váženı́ čitatelia,
rád by som vás privı́tal pri novom čı́sle našich novı́n Andorský šum. Určite mnohı́ sa pýtate, čo sa stalo a
prečo 17. čı́slo tak dlho nevychádzalo, no vysvetlenie nehl’adajte v úvode, ale hlbšie v čı́sle. Okrem ospravedlnenia
a objasnenia záhad Andorského šumu v čı́sle nájdete d’alšie pokračovanie nekonečného prı́behu o Pirátovi a jeho
tajomstve, nahliadnutie na sever ku barbarom, zhodnotenie útoku temnej jazdy na mestečko Thyris a d’alšı́ch menšı́ch
reportážı́ z povrchu Andarie. Nezabı́jajte čas úvodom a prekušte sa hlbšie! Prı́jemné čı́tanie.
Abegoth, redaktor
POZOR! POZOR!
Chytı́ Vás niekedy pisárske šialenstvo a neviete, kde ho usmernit’?!
Chcete sa zviditel’nit’ a neviete ako?!
Dostanete sa k informáciám, ktoré hýbu svetom?
Andorský Šum sa Vás rád ujme!
Andorský Šum rozširuje svoje obzory a hl’adá nových redaktorov. Prı́d’te a pracujte v pracovnej dobe, ktorá
vyhovuje práve Vám. Pracujte v kolektı́ve, ktorý sa určite oplatı́ spoznat’, a to nielen spoza pı́smen.
Neviete ako na to?
Je to jednoduché. Kontaktujte ktoréhokol’vek redaktora a ten Vám podá podrobnejšie informácie.
Ponáhl’ajte sa! Počet vol’ných miest je obmedzený a stále klesá.
Čakáme práve na Vás!
Tajomstvo odmlky Andorského Šumu
Ako iste všetci viete, Andorský Šum už dlhšiu nevydal. Určite Vás mnohých zaujı́malo, prečo tomu tak bolo a
kde sa stala chyba. No skôr ako vysvetlı́me túto záhadu, rád by som sa Vám za tento incident ospravedlnil. To, že ste
na nás čakali tak ukrutnú dobu s napätı́m, čo nového sa dozviete, či čakanie d’alšı́ch pútavých prı́behov, nás mrzı́.
No verı́me, že nám ostanete vernı́ aj v týchto t’ažšı́ch chvı́l’ach. Ale spät’ k vysvetleniu, čo sa vlastne dialo.
Zveřejněno 16. 4. 2008
88
89
Všetko to začalo už dávnejšie, a to presnejšie zarmucujúcou smrt’ou nášho priatel’a a šéfredaktora Vijla Déžiho.
Všetci sme trúchlili niekol’ko dlhých nocı́, no žial’ nám zakalil mysel’ viac, než sme mohli očakávat’. Prvopočiatočné
beznádeje začali plienit’ naše myšlienky a prvé problémy s vydanı́m na seba dlho nenechali čakat’. Ako to býva
zvykom, choroba, ktorá sa nelieči, ubı́ja. Medzi redaktormi sa z času na čas vyskytli menšie nezhody, ktoré mali dost’
vel’ký vplyv na fungovanie redakcie. Koncom roku vyšlo čı́slo, ktoré bolo výsledkom redakcie, ktorá sa o pár dnı́ na
to rozpadla. Dlho redakcia vôbec nefungovala. Znakom toho bola aj rezignácia bývalého šéfredaktora Morholta. Po
pár dňoch som sa stretol s redaktorkou Červenou Karkulkou. Sadli sme si na pohárik dobrého vina a zhodli sme sa,
že by bolo dobre pokračovat’ tam, kde naše spoločné chodnı́čky skončili.
Niekto to nazve nový začiatok, niekto znovuoživenie, no podstatne je, že sme tu opät’ pre Vás. Ako odškodnenie
Vám prinášame toto dvojčı́slo.
Abegoth, redaktor
Život na severe
Jaro zabušilo na dveře...
... v lese se objevujı́ mlád’ata všech druhů, rostliny se po nepřı́liš tuhé zimně dávajı́ do práce, aby nás již brzy
zahltily květy a plody. A já vyrazila na toulavou. To mě tak občas na jaře chytne. Tentokrát mě nohy zanesly pěkně
daleko na sever, až tam co ležı́ snı́h, kterého jsme si my na jihu letos moc neužili.
Využila jsem přı́ležitosti a zašla se podı́vat do osady barbarů, jak to s nimi vypadá. A užasla jsem. Z mı́sta, které
jsem si pamatovala z mé poslednı́ návštěvy, byl stejný snad jen velký planoucı́ oheň, zbytek byl jak z pohádky.
Využila jsem přı́ležitosti a vyzpovı́dala pro vás náčelnı́ka Kulguru, Nakrula Axantura. Já jako ženská zvědavá,
vyptávala jsem se na všechno. Zajı́malo mě jak daleko je výstavba. Hrdý barbar mi s pýchou ukazoval své mı́sto,
kterému zasvětil všechnu svou energii. Ukázal mi nájemnı́ domy, ve kterým žijı́ nejen barbaři, ale také elfové a lidé,
kterým učarovala divoká krajina.
Domů zatı́m moc nenı́, výstavba je nákladná na materiál a v zemi Andarijské jsou lidé přı́liš šetřivı́ na to, aby
nezištně pomohli. Barbaři se vlastnı́mi silami snažı́ zı́skávat materiál na výstavbu domů, jde jim to však pomalu, a
tak zatı́m stojı́ jen pět obytných domů a banka.
Axantur se však netajı́ plány, které má v hlavě již krásně srovnány – ukazoval mi mı́sto, kde vyroste portál,
obchody a dalšı́ domy přı́stupné pro všechny. Se zvláštnı́ jiskrou v oku mi lı́čil svůj plán na výstavbu krčmy, jednı́m
dechem vyprávěl i o obnově dolů.
Vzhledem k neutěšené situaci na trhu se železem jsem se malinko vyptávala. V Imerských horách jsou žı́ly železa
silné jak stehno dvoumetrového barbara, táhnou se do hloubky mnoha kilometrů a meče z tohoto železa ukuté jsou
předmětem historek vyprávěných u ohňů. Naneštěstı́ jsou šachty zavalené, statika chodeb narušena, trámy podpı́rajı́cı́
stropy ztrouchnivělé. Obnova dolů je sice v plánu, nenı́ však na prvnı́m mı́stě.
Kolem nás procházelo mnoho mladých lidı́, zeptala jsem se tedy kdo jsou, však vı́te, lı́na huba holý neštěstı́,
zvláště u redaktora. Nakrul je označil za členy cechu Osadnı́ků, blı́zkých přátel Imeru.
Slunce se sklonilo k obzoru, tak jsem se s milým barbarem rozloučila, slibujı́c dalšı́ návštěvu. Mı́stnı́ přı́roda mi
opravdu učarovala. A co vy, už jste byli na severu?
Červená Karkulka, redaktorka
Hádej, hádej!
Thyriské predmestie ožilo! Tentoraz nie temnou jazdou, ale lúštitel’mi rébusov. Opatrovatelia Thyrisu sa rozhodli
usporiadat’ hádankársku sút’až, nezúčastnilo sa jej vel’a l’udı́, no o to väčšie napätie bolo.
Začiatok začal ako obvykle, hráčov ošklbali o 5 zlatých ako vstupné a zároveň výherné. Ked’ sa všetkých 8
sút’ažiacich usadilo, asistent pána Alkina de Severina rozdal svitky. Pán de Severin privı́tal hráčov a povedal niekol’ko
úvodných slovı́čok. Po reči pán Augustus uviedol čas hádania pre prvú hádanku. Za okamih sa sút’ažiaci niesli ku
organizátorovi svitky s odpoved’ami. Jeden lámač slov neuhádol, z pekla to št’astie! Cvičné kolo bolo za nami. Hráči
sa predýchali a na tvári sa im objavili prvé kvapky t’ažkého sústredenia a myslenia. Druhá hádanka prišla na svet.
Dlho sme nečakali a jeden sút’ažiaci si to šije rovno ku pánovi Augustusovi. Vyhodnotenie kola a všetci úspech. Čo
aj by nie, bolo to l’ahké, to by zvládol aj škret. Tretia hádanka pritvrdila, no neotriasla žiadnym sút’ažiacim. Ďalšia
hádanka už nebola taká pohodička. Pýtate sa prečo? Tu ju mate:
Ve lži žijı́cı́ řı́kajı́,
Bys na mě pozor dával,
Zradit můžu nevědomky, snad potajı́,
Když jsi nekalosti prával.
Mágem, jako čarodějem,
Myšlenky v sladkou realitu,
Já jsem tı́m opojným medem,
Snadno ničı́m hradby studu.
90
KAPITOLA 20. ANDORSKÝ ŠUM, DVOJČÍSLO 17-18
Když odpočı́vám, užı́vám jı́dla,
Ochutnávám rád i vı́na,
Rád i piju,
Tak poznám, že dosud žiju.
Diplomatem na cestách, úkol prostý,
Různá zem, různé zvyky,
Využı́vám své schopnosti a triky,
Jsem to já, který stavı́ mosty.
Jako lásky posel jsem tu taky,
Hru smyslnosti rozehraju,
Poznám mnohé ženy mnohé vnady,
Nahlédnu různým tajům.
Ak neviete, čo to je alebo sa len chcete uistit’, riešenie nájdete na konci tohto čı́sla. Musı́m vám vopred povedat’,
že táto hádanka rozhodla práve o vı́t’azovi tejto hádankárskej sút’aže. Bolo rozhodnuté! Toto organizátori nečakali
a ostatnı́ určite nechceli ostat’ zahanbenı́. Možnost’ pokračovat’ alebo ukončit’ toto klanie dlho nevisela vo vzduchu.
Ďalšie vyrovnané kolá sa mı́ňali ako pivo v krčmičke. No musela prı́st’, a predsa prišla. Hádanka rozhodca. Kto ju
prvý uhádne, zı́skava druhé miesto! ozvalo sa z úst pána de Serevina. Napı́navá situácia, to vám poviem. Št’astı́čko,
že som nesút’ažil. Moje srdce by určite neznieslo ten tlak. Hádanka sa poniesla zvukom a penk bolo odštartované!
Sekundy bežali ako barbar za medvedicou. A čo to vidı́m?! Sút’ažiaci sa nesie so svitkom v ruke? Bolo rozhodnuté!
Druhé miesto zı́skava pán Braen. Gratulujeme mu, a týmto ho pozdravujem v mene redakcie. Určite mnohých z vás
zaujı́ma, aká hádanka rozhodla? Exkluzı́vne iba pre vás:
Objevı́m se znenadánı́
podobu mám tisı́cerou
jsem tématem k vyprávěnı́
do úst si mě občas berou.
Minulost má matka
budoucnost, ta pro mě nenı́
někdy vybavı́m Ti jatka
někdy sladké usı́nánı́.
Někdy sama samotinká
dobývám Tvou pevnost v hlavě
někdy celý roj nás čeká
neubránı́š se nám hravě.
Vı́š už? Vı́š kdo mohu být?
Sebevědomı́ Ti bořı́m
až odpovı́š Vědmě
z ničeho se stvořı́m.
Opät’ riešenie nájdete na záver tohto čı́sla. Ďakujem za vašu pozornost’ pri čı́tanı́ tohto článku. Autor týchto
hádaniek nám poskytol d’alšiu zbierku teda v d’alšom čı́sle opät’ a zas!
Ešte stále čı́tate? Tiež ste postrehli, že meno výhercu som nespomenul? No pre tých, čo sa dostali až sem,
výhercom sa stal pán Nexus ktorý ako jediný uhádol rozhodujúci rébus. V sekcii Napsali ste nám uvedieme ódu,
ktorá bola napı́saná na jeho počest’. V mene redakcie mu gratulujem a vel’a vyriešených št’astných chvı́l’ v živote.
Abegoth, redaktor
Perla juhu v troskách?
Prišiel som k Praetoriánskym kasárňam so žiadost’ou na Legatusa Quandila o objasnenie krvavých udalostı́ po
celej Andarii a plánoch do budúcna. S vel’kou ochotou mi vysvetlil vel’kost’ a dosah škôd, niečo o táboroch na Juhu,
tunajšom prı́stave a novej vel’kolepej stavby pri novopostavenom Thyriskom moste. Škody spočiatku neboli také
vel’ké, ale ked’ sa nepriatelia dostali do mesta vyplienili skoro každý dom a zničili prı́stav. Podporu na opravu mesta
našli u mestských remeselnı́koch ktorý odhadujú škody na 20 ton pieskovca a menej dreva. Zničené budovy sa vrátia
do pôvodného stavu. Iste si však mnohý všimli nové budovy v centre mesta. Jednou z nich je aj plánovaná citadela
Thyrisu. Bude slúžit’ sčasti na ubytovanie členov gardy, ale hlavne ako posledné miesto obrany pri prı́padnom útoku
na túto Perlu Juhu. Bude vel’mi dôkladne opevnená a ozbrojená. Ďalej som sa pýtal na Južnú čast’ tohto nádherného
mesta. Pán Quandil prezradil, že v táboroch je podstatne menej ozbrojených sı́l ako tam bolo. Je dost’ pravdepodobné
že prı́stav je zničený. Prı́stup k nemu zabraňuje námorná blokáda. V tomto čase sa hl’adajú takzvané kamene vedenia
ktoré by mali pomôct’ porazit’ Rassangeho a ostatných zloduchov trápiacich občanov Andarie.
Augustus
91
Černé perly
Černé perly jsou produktem mořských mlžů perlotvorek. Jejich nalezenı́
je obtı́žné, a tak je jejich cena vysoká. Vyskytujı́ se v rozličných odstı́nech
od kovově šedé až po černou, k nalezenı́ jsou ve všech slaných či brakických
vodách.
Černé perly se dajı́ využı́t několika způsoby. Nemocnı́ si je mohou rozpustit ve vı́ně a tento roztok vypı́t, posı́lı́ tak chorý organismus. Alchymisté
z tmavých perel mı́chajı́ nápoj, který na určitou dobu roztáhne zorničky a
umožnı́ člověku, elfu i barbarovi vidět za tmy jako kočka. V neposlednı́ řadě
jsou černé perly využı́vány magiky všech oborů jako prostředek zesilujı́cı́ kouzlo.
Pravda alebo lož?
Napil som sa Havaňt’ana a počúval. Bola to hora mäsa, dva metre vysoká, metrák t’ažká. Hustá čierna brada a niekol’ko vrkočov.
Spod klobúka, ktorý mu padal do tváre a z väčšej časti mu halil tvár,
stúpal ostrý dym. Kto na neho pohliadol, vedel, že tomuto diablovi
sa treba vyhnút’. Dunivým krokom predstúpil pred nás. Stál tam ako
stĺp na móle. Spev stı́chol. Chlapı́k na mňa pohliadol a poklepal na
stôl. Ďalšie známe gesto na obsluhu a slobodne po doplnenı́ energie
pokračoval d’alej. Každý člen posádky očakával nejaké povšimnutie
alebo pochvalu. No namiesto toho sme si vypočuli krik a vyhrážky.
Nič výnimočné. Stále spomı́nal a vykrikoval, že sme ako ženské, čo
patria na zem. Hned’ na to nás poslal do hlbokých pekiel a vynadal,
že len tak postávame. Všetci sme sa rozbehli ako húf rýb. Dôstojnı́k
zist’oval škody, námornı́ci ich opravovali a kapitán posedával v kajute.
Neskôr ako som sa flákal po palube, počul som rozhovor dôstojnı́ka
a kapitána. Kapitán mal neprı́četný hlas a dôstojnı́k opatrne hlásil
škody. Vel’mi vel’ké škody. Zásoby vystačia na pár dnı́. Hlavný stažeň
praskol a pri najmenšom vetrı́ku sa zlomı́. Kormidlo bolo zničené.
Straty na mužoch obrovské. Dôstojnı́k začal panikárit’. Vraj v takomto
stave sa budeme plavit’ po morskom dne a podobné voloviny. Priblı́žil
som sa bližšie, aby som videl, čo presne sa tam deje. Kapitán bol k nemu otočený chrbtom, chvı́l’ku prešl’apoval a
počúval tie žvásty. No náhle sa zvrtol a z obrátky jednu vrazil dôstojnı́kovi, ktorý sa v momente ocitol na kolenách.
Kapitán zasypel, že on bude rozhodovat’ kedy a kadial’ sa bude plavit’ jeho lod’ a nie akási krysa zo stoky. Ticho som
sa prikrčil a snažil sa spoza sudov odplazit’. Dôstojnı́k stále ležal na zemi a vypl’úval krv. Kapitán do neho kopol a
rozkázal, nech sa mu pratá z očı́. Dôstojnı́k sa najprv plazil ako had, no potom vstal a pridal sa k ostatným akoby
sa nič nestalo.
Abegoth, redaktor
Dámy a páni, prelúskali ste sa ku koncu d’alšieho čı́sla a neostáva mi nič iné ako sa s Vami rozlúčit’. Pevne dúfam,
že sa Vám páčilo a stretneme sa opät’ v blı́zkej dobe. Čo vám prinesieme najbližšie? Nechajte sa prekvapit’, určite to
bude stát’ za to. Oj! Skoro by som zabudol. Tı́, čo čakáte na riešenie hádaniek, ste sa dočkali. Riešenı́m je slovı́čko
Jazyk a slovı́čko Spomienka. Tak to je už, ale naozaj všetko.
Dovidenia priatelia...
Abegoth, redaktor
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 19
Andorský Šum, 19. čı́slo
Veleváženı́ čtenáři, opět se k Vám vracı́ občasnı́k královstvı́ Andarijského - Andorský Šum. Vı́tám Vás na
stránkách našeho plátku a doufám že Vás zaujme stejně jako čı́sla předchozı́. Proč jsme se dlouho neozvali? Inu,
do našeho tiskařského stroje vlezl podivný šotek a než se nám podařilo ho vystrnadit, zabralo to věky. Proto přijměte
našı́ omlouvu a vydejte se opět s námi mezi stránky již devatenáctého čı́sla. Na co se můžete těšit? Představenı́
dalšı́ho cechu, novou rubriku o vařenı́, dalšı́ z přı́běhů pro dlouhé letnı́ večery.
Morholt, havantský redaktor
POZOR! POZOR!
Chytı́ Vás niekedy pisárske šialenstvo a neviete, kde ho usmernit’?!
Chcete sa zviditel’nit’ a neviete ako?!
Dostanete sa k informáciám, ktoré hýbu svetom?
Andorský Šum sa Vás rád ujme!
Andorský Šum rozširuje svoje obzory a hl’adá nových redaktorov. Prı́d’te a pracujte v pracovnej dobe, ktorá vyhovuje
práve Vám. Pracujte v kolektı́ve, ktorý sa určite oplatı́ spoznat’, a to nielen spoza pı́smen.
Neviete ako na to?
Je to jednoduché. Kontaktujte ktoréhokol’vek redaktora a ten Vám podá podrobnejšie informácie.
Ponáhl’ajte sa! Počet vol’ných miest je obmedzený a stále klesá.
Čakáme práve na Vás!
Andarijské cechy
Rozhodli jsme se obnovit započatou tradici a vám, našim čtenářům, představovat cechy, které se vyskytujı́ porůznu
po celém kontinentě. Ve staršı́ch čı́slech si můžete osvěžit pamět’, byly zde představeny cechy Hen Ichaer, Strážci a
Templáři.
Dnešnı́ článek je věnován OSADNÍKŮM, jedinému cechu, který se uchýlil na studený sever, kde žije bok po boku
s medvědy, vlky a členy Kulguru.
Osadnı́ci jako cech byli založeni koncem prvnı́ho jarnı́ho měsı́ce, a krátce po jejich vzniku se vedenı́ společenstvı́
ujal Albar. muž čestný, neohrožený a plný ideálů. Obklopil se lidmi, kterým důvěřoval, po pravici svého zástupce
Ybeliona, po levici diplomatku Brilian, která mi věnovala svůj čas a povyprávěla mi o svém cechu.
Osadnı́ci si zakládajı́ na tom, že jsou spı́še společenstvı́m přátel, než organizacı́ s jasným cı́lem. Chtějı́ prostě být,
držet se a pomalu stoupat na společenském žebřı́čku. Snad proto si vybrali odlehlý sever, kde jim nejsou konkurencı́
staré silné cechy. Spı́še ale bylo motivem přátelstvı́ mezi Albarem a hlavou Kulguru. Vztahy mezi oběma partami jsou
Zveřejněno 22. 6. 2008
92
93
vı́ceméně přátelské, i když barbaři neradi na svém územı́ vidı́ potyčky, zvláště mezi členy jednoho cechu. Osadnı́ci
majı́ totiž horkou krev a nejsou pro ránu daleko, zvláště posilněni vı́nem nebo před zraky vnadných dam.
Nelze jim ale upřı́t jistou sehranost, i když jako společnost nefungujı́ přı́liš dlouho, již se dobře znajı́ a Brilian s
hrdostı́ v hlase lı́čila zážitky, jež nasbı́rali v boji s temnými přisluhovači na povrchu. Opravdová bitva se jim však
vyhýbá, jejich protivnı́ky jsou krvelačné šelmy a oživlı́ mrtvı́.
V nevelkém počtu devı́ti osob nejsou velkou bojovou silou, musı́ se s nimi ale rozhodně počı́tat, snažı́ se být
barbarskému kmenu oporou a neustále do svých řad vábı́ nové členy. Brilian mě ujistila, že přijı́macı́ zkoušky neusilujı́
zájemcům o život ani o hrdost, jen majı́ za cı́l prověřit spolehlivost, čestnost a úctu ke staršı́m - vlastnosti, jež jsou
pro Osadnı́ky důležitějšı́ než mocné svaly či bystrý intelekt. Brilian jménem svého cechu vyzývá všechny, kteřı́ by
snad měli zájem o vstup do cechu, aby navštı́vili Imer a do schránky u domu čı́slo jedna vhodili svitek.
Rozhovor s Brilian byl zajı́mavý a rozhodně přı́jemný, loučila se pevným stiskem ruky a já nejen jı́, ale celému
jejı́mu společenstvı́ ze srdce přeji mnoho úspěchů a plné pokladnice.
Červená Karkulka
Cvičitel konı́
Když jsem přišel do mı́stnosti, muže, o kterém je tento článek, jsem vskutku nemohl přehlédnout. Urostlá postava,
široká ramena, na tváři šrám a mohutný plnovous. O jeho práci svědčily i vysoké boty a u pasu stočený bič jevı́cı́
známky častého použı́vánı́. Muž se představil jako Eduard, cvičitel konı́ z Kyrských zemı́. Při rozmluvě vám jistě
neunikne jeho patrný cizokrajný přı́zvuk, ale ten vás jenom utvrdı́ v tom, že tento muž je tı́m pravým pro výcvik
vašeho koně. Eduard je skutečným umělcem mezi cvičiteli, z jakéhokoliv vašeho koně, i kdyby byl sebeslabšı́, vycvičı́
oddaného nosiče pro všechny vaše výpravy na povrch. O svěřené koně se stará velmi dobře a profesionálně, žádný
od něj neodcházı́ vyhladovělý či se známkami krutého zacházenı́. O jeho odbornosti svědčı́ už jen to, že vašeho koně
vám vrátı́ vycvičeného již za jeden den. No řekněte, kde jinde než na Kyru se tohle mohl naučit? Cvičitel Eduard
cvičı́ koně na plánı́ch Havantu, často ho ale zastihnete v jeho obydlı́ na Havantském ostrově. Na budově je výmluvná
cedule Koňský Cvičitel. Tento mistr svého oboru poskytuje své služby za pouhých deset zlatek.
havantský redaktor Morholt
A tenhle znáte?
Sejdou se takhle tři členové městské rady při projednávánı́ přı́spěvků na charitu. Bohatá obchodnice, rytı́ř a
pı́sař.
Rytı́ř povı́dá: Vezmeme všechny penı́ze co město má a pod radničnı́ věžı́ uděláme čtverec sáh na sáh. Pak vyhodı́me
všechny penı́ze z okna a potřebným věnujeme vše co nespadne do čtverce.
Pı́sař chvilinku přemýšlı́ a pak povı́dá: Nene, uděláme to obráceně. Vyhodı́me penı́ze z okna ve věži a to, co do
čtverce spadne, věnujeme pro dobré účely.
Na to bohatá obchodnice rychle vyskočı́ a povı́dá: A co prostě ty penı́ze jen vyhodit z okna bez nějakého kreslenı́
dole na dlažbě? Když bohové myslı́, že bysme měli přispět chudým, at’ si ty letı́cı́ penı́ze prostě chytı́.
Tlučhuba
Města Andarijská
Rád bych vám v tomto čı́sle přiblı́žil město, které má za sebou dlouhou historii, a které musı́ být zlatým dolem pro
každého dobrodruha. Lewan, město elfů, nás může okouzlit svým poměrně novým náměstı́m, které bylo vybudováno
po nájezdech temné jı́zdy, která poničila již staré budovy předchozı́ho lewanského náměstı́. Krásné akvadukty a
průzračně čistá voda přilákali do krajů lewanských vzácného ptáka, jeřába. Jeřáb se jistě zařadil mezi dalšı́ skvosty
Lewanu, a proto je smutnou skutečnostı́, že se najdou lovci, pro které se stal jeřáb lovnou zvěřı́. Blı́že jsem se zajı́mal
o tohoto ptáka a tady přikládám jeho popis.
Jeřáb je pták vysoký přibližně čtyři stopy, rozpětı́ krı́del až sedm stop a vážı́ 5 až 7 kamenů. Živı́ se semeny,
plody, kořı́nky a drobnými živočichy. Z travin stavı́ velké hnı́zdo, do kterého samička snášı́ dvě hnědavá vejce velká
asi pět palců. Miluje prostředı́ se sladkou vodou, a i proto mu lewanské prostředı́ prospı́vá.
Elfská armáda v čele s Kiranem Nasirem toho plánuje v tomto městě mnoho. Některé plány jsou zahalené
tajemstvı́m, ale určitě vás bude zajı́mat, že se brzy bude konat turnaj, který bude mı́t různé tradičnı́ i netradičnı́
disciplı́ny. Bližšı́ informace se všichni dovı́ v patřičném čase.
V Lewanu a jeho okolı́ se můžete setkat se zvěřı́ všeho druhu, ale také se zbojnickými tlupami a skupinami
otrokařů. Proto člen Menel Sangy pan Finwes varuje a radı́ všem, kdo se chtějı́ toulat po okolı́ Lewanu, at’ jsou
94
KAPITOLA 21. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 19
ostražitı́. Pokud vás zajı́má vı́ce o tomto nádherném městě, běžte se tam podı́vat, nebo počkejte co si o něm budete
moci přečı́st v přı́štı́m čı́sle Andorského Šumu.
Váš redaktor Arcano Mente
Rady Dědka Kořenářky
Milé hospodyňky, chystáte se uvařit svým drahým mužům či pánům něco extra, ale nevı́te čı́m by jste překvapily
jejich mlsné jazyky? Tato nově vzniklá rubrika Vám přinese recepty ze všech osvobozených měst Andarie, které se
mi podařilo sebrat. Jako prvnı́ přijde na řadu město Ileren s jeho skoro neznámým receptem - Templářovou baštou.
Na přı́pravu pro pět lidı́ budete potřebovat:
Deset stroužků dobrého česneku
Pět dobře rostlých brambor
Špetku soli
Trocha kořenı́ (možnost nakoupit u obchodnı́ků co ho dovážı́ z ostovů)
Lžı́ce sádla
Tři klobásy
Vezmete velký hrnec do kterého naberete vodu a začnete vařit. Když přivedete vodu k varu, osolte a dejte do nı́
utřený česnek. Utřeným česnekem se prosı́m nemyslı́ česnek utřený hadrem, ale nožem. Přidáme ostatnı́ ingredience,
klobásu předtı́m nakrájı́me na kolečka. Možno přidat i dvě až tři vajı́čka které rozklepnete do vařı́cı́ vody. Nutno
ovšem mı́chat, pozor aby jı́dlo nezůstalo vı́c na dně a okrajı́ch hrnce! Zkušenná hospodyňka jistě pozná kdy je polévka
již dostatečně uvařená a může začı́t podávat na stůl. Toto jı́dlo podáváme nejlépe s opečeným chlebem. Ilerenskou
specialitou je zároveň použı́t mı́sto třı́ klobás tři koňské salámy. Jı́dlo pak dostane typickou chut’ města Ileren.
Přeji dobrou chut’.
Dědek Kořenářka
Pravda alebo lož?
Všetci sme pracovali ako otroci, ktorı́ si snažia vykúpit’ svoju slobodu. Atmosféra na lodi sa pomaly vyostrovala,
ked’že nikto z nás nevedel, kam sa plavı́me. Ked’ už naša nedočkavost’ prerástla v šialenstvo, rozhodli sme sa pritlačit’ na
kapitána, aby nám povedal, kam vlastne smerujeme. Podráždený kapitán nás dojedného zvolal. V zástupe pozostalých
z búrky šumelo ako pri draženı́ otrokov. Pirát sa pousmial a l’ahko prehodil,hlavne otrokýň. Zatváril som sa neurčito.
Určite to muselo bzt’ zajı́mavé. jednookáč sa začal smiat’, To si pı́š, skrček. Nútene som sa pousmial a objednal pivo.
Kapitán predstúpil pred svoje stádo. Ruky držal ako obvykle, za chrbtom, no z fajky sa nedymilo. Prezrel si nás ako
bandu tupých hláv a spustil ohnivú vlnu ostrých slov. Slov o tom, že nie je naša mater, ktorá nám bude mazat’ med
okolo zadku. Hned’ na to nás uistil, že je to jeho lod’, a je to čisto jeho vec, kam si s ňou pláve. O tom, že nás s
kl’udným svedomı́m vyhodı́ z paluby a nakrmı́ našim mäsom žraloky a inú háväd’. Po tomto výleve sme pochopili,
že sa čosi deje alebo čosi chorobne hl’adá. Nebolo by divu, ak by to bol nejaký poklad. No skrček, tentokrát to bolo
inak. Upil piva a ja som sa pomaly začal aj nudit’. Stále pohromy a divný kapitán. Také máme aj v našom král’ovstve.
Chlapı́k začı́nal vyzerat’ ospalo a ja by som rád vedel, čı́m bol tak ohromený, čo vlastne videl. Na začiatku ste hovoril,
že ste ho videl. Čo ste teda videl? Kto tu rozpráva prı́beh?! JA, či ty?! začala penit’ opitá kopa svalov.Áno, áno. Ale
nedá sa to urýchlit’? Zasran, ak sa ti to nepáči, odpál’! Určite sa tu nájdu vd’ačnejšı́ posluchači. rozhorčoval sa. No
mne svitlo, že som jediný, čo by ho vypočul a mal som pocit, že svitá koncu tejto báchorky. Dobre, dobre. Pokračujte,
zatial’ objednám. Pirát buchol po stole, už to tu malo byt’! Krčmou sa ozvalo buchnutie pohára a nádych.
redaktor Abegoth
Dočı́táte devatenácté čı́slo a jistě s napětı́m očekáváte čı́slo dvacáté, tedy jubilejnı́. Vaše očekávánı́ je oprávněné,
protože si bud’te jisti že dvacáté čı́slo bude takové, jaké jste ještě nečetli!
Napřečtenou v přı́štı́m čı́sle
havantský redaktor Morholt
Vytištěno na svitcı́ch dodaných Praetoriánskou Gardou
ANDORSKÝ ŠUM, Vol’by
Váženı́ čitatelia,
vı́tam Vás pri našom špeciálnom čı́sle venovanému Andorským vol’bám. Kedysi bolo tradı́ciou, aby si Andorskı́
občania zvolili svojho vodcu, ktorý ich viedol cestou necestou. Minulého roku sa karta obrátila. Král’ovná Killias
do tejto funkcie dosadila rytiera Thomasa Von Chavu, ktorý pred nedávnom náhle umrel. Prinášame Vám krátky
rozhovor s každým kandidátom a jeho krátke predstavenie širokej verejnosti. Verı́m, že Vám naša práca odpovie na
Vaše otázky, prı́padne Vám ul’ahčı́ výber.
Abegoth, šéfredaktor
Kto sú?
Úvodom by sme Vám ich radi predstavili. Verı́me, že ich poznáte, no sú tu cudzinci, teda občania, ktorı́ sa do
mesta prist’ahovali pred nedávnom a nemajú prehl’ad. Kandidáti sú usporiadanı́ podl’a abecedy.
Falathrim
Dostal jsem za úkol od Androského Šumu se trošku představit tak
tedy, mé jmého Falathrim, jsem obchodnı́k cechu Strážců sı́dlı́cı́ch v
Andoru. Do Andarijského královstvı́ jsem zavı́tal cirka před 3 lety při
útěku z mé domoviny, země Kelevarské. Po nějaké době jsem se začlenil
mezi zdejšı́ obyvatele, posléze mě Korneus přivedl do cechu Strážců.
Zde mě dostal na starost Falgir, který mě mnoho naučil. Plynul čas a já
se postupně vypracoval na obchodnı́ho zástupce cechu a poznal mnoho
nových lidı́. Jinak jsem někdy náladový, ale snažı́m se vždy pomoci,
pokud je to potřeba a pokud je to v mých silách. Jsem ochoten jı́t
za svým snem. Znáte to - možnostı́ je hodně. No to je tak asi vše.
Doufám, že jsem vás moc nenudil. . .
Zveřejněno 16. 7. 2008
95
KAPITOLA 22. ANDORSKÝ ŠUM, VOL’BY
96
Freya
Jsem Freya, dlouholetá obyvetelka Andoru a také členkou cechu Keltů.
Co bych vám o sobě řekla? Snad jen to, že mám hlavu plnou plánů.
Moje oči se stále dı́vajı́ na věci kolem a uši naslouchajı́ tužbám jiných.
Gorlae Zilace
Bohužial’ pre nedostatok času sa kandidátka nestihla vyjadrit’.
Ježek
Přišel sem za země zvané Deltora. Měl sem dva bratry, co se snimi stalo
nevı́m. Jednu chvı́li sem se živil jako bandita. Pro neshody s mnoha
lidmi jsem musel z Andarie uprchnout a pak jsem se za nějaký čas
vrátil.
Svoje zlé činy by jsem chtěl odčinit, proto si myslı́m, že být starosta
by mohl být dobrý způsob, jak dokázat lidem, že jsem se změnil, a
zároveň důkaz toho, že to, co jsem dělal, mě mrzı́.
97
Vox
Zdravı́m čtenáře Andorského šumu, dovolte abych se představil, jsem
Vox, kandidát na post Andorského starosty. V zemı́ch Andarijských
žiji přibližně 3 roky a 7 měsı́ců a jsem jednı́m ze zakladatelů cehu
Husitů.
Pár otázok pre našich kandidátov
Co Vás vedlo k tomu, kandidovat na funkci starosty našeho hlavnı́ho města?
Falathrim: Dlouhá léta jsem pozoroval starosty přede mnou, jak jsou voleni do své funkce, jak se snažı́ něco změnit.
Někomu se podařilo, někomu méně.
Freya: No ke kandidatuře mně vedlo to, že Andor jakožto hlavnı́ město potřebuje vzkvétat, rozšiřovat se a být
udržováno a spravováno. A k tomu je potřeba člověk s plány, ochotou a podporou lidı́. A já si myslı́m, že aspoň dva
z těchto předpokladů mám. O tom třetı́m se rozhodne.
Gorlae Zilace: Mám nějaké možnosti? Asi nejspı́s proto, že jsem neměla co dělat a rozhodla jsem se tedy nějak
pokusit změnit Andor k lepšı́mu.
Ježek: Chtěl bych udělat něco pro lidi a ne jen nečinně stát a koukat se.
Vox: Už dřı́ve mě napadlo kandidovat na post starosty, ale tenkrát jsme se v cechu nakonec dohodli na kandidatuře
pana Rulva. Později jsem chtel prospět městu jakožto Herold, ale tehdy jsem měl jisté povinnosti k cechu, které by
mě připravovaly o dost času, a tak jsem si řekl, že se jistě najde osoba dost schopná a s dostatkem volného času,
což jsem já tenkrát nebyl. Dnes mě již nic nezastavilo, a tak jsem se po dlouhé době, po kterou již v Andarii žiju,
rozhodl kandidovat na starostu Andoru a přispět historii tohoto města, jak nejlépe budu umět.
Co byste udělal(a) lépe než bývalý kancléř, rytı́ř Thomas Von Chava?
Falathrim: Mno, lépe, to je těžké řı́ct, ono po bitvě je každý generál, a řı́kat co můj předchůdce udělal špatně se
myslı́m moc neslušı́ a vždy, když byla možnost jsem mu rovou řekl můj názor, jelikož jsem měl možnost se s nı́m
vı́dat docela často.
Freya: Lépe než bývalý kancléř. . . Těžká otázka, ale určitě bych se vı́ce ptala lidı́ a dávala většı́ váhu jejich slovům,
než vlastnı́mu úsudku a odkazovánı́ se na slovo Královny.
Gorlae Zilace: Co udělal on? Asi bych se vı́ce zajı́mala o názory občanů a o zábavu pro ně.
Ježek: Určitě bych se ptal prvně lidı́ co chtějı́, a až potom bych začal něco dělat.
Vox: Jistou nevýhodou zesnulého kancléře Andoru, za kterou nemohl, bylo, že byl do své funkce dosazen přı́mo
Královnou Killias, což vyvolalo v mnoha občanech nevoli, jelikož v Andoru byla jistá tradice voleb. Takže bych byl
rád zvolen. Také se pokusı́m uspořádat vı́ce zajı́mavých akcı́ či turnajů.
Máte proti jeho vládě nějaké námitky a naopak co se Vám na něm lı́bilo ?
Falathrim: Námitky a lı́bilo - mno, byl to muž dosazený královnou, snažil se úřad držet se ctı́, myslı́m že udělal,
nebo alespoň chtěl udělat mnoho změn, jeho náhlá smrt tomu zabránila. Popravdě, neměl jsem s nı́m žádny problém,
spiš naopak.
Freya: Lı́bilo se mi vše co dělal. Spustil přestavbu města, podporoval mı́stnı́ cechy, na občany s ochranou také myslel
a vše dělal pro obyvatele. Jen se mi nelı́bı́, že nakonec vše soustředil do uzavřené skupinky lidı́. Do své družiny. A
tam byla chyba.
Gorlae Zilace: Tak to bude problém, odpovědět na tuto otázku. Já si jeho vlády moc nevšı́mala.
Ježek: Námitky... Snad jen to, že se neptal na nic lidı́.
Vox: Nerad bych kritizoval některého z předešlých starostů. At’ už byl Thomas jakýkoliv člověk, byl to výborný voják
a ze všech sil se snažil o obranyschopnost města. A to se mu dařilo.
98
KAPITOLA 22. ANDORSKÝ ŠUM, VOL’BY
Pokud budete zvolený(á), co od Vás mohou obyvatele Andoru očekávat ?
Falathrim: Mohou ode mne očekávat snahu něco změnit a pracovat pro město a pro lidi.
Freya: No pokud by se tohle stalo, tak změnu v podobě činů. A ne jen plané sliby před volbami. Celkově asi dostavěnı́
Andoru. Sledovánı́ aktuálnı́ho děnı́. Podporu cechů a obyvatel. Ve zkratce - vybudovat z Andoru město, které je hodno
nosit titul Hlavnı́ho města zemı́ Andarijských. Vše hlavně ke spokojenosti lidu.
Gorlae Zilace: Zjistila bych jak je na tom druhý Andorský důl a jestli by se už nedal otevřı́t. Pak nějaké turnaje
a závody, každý týden at’ se můžou občané nějak pobavit. Pravidelné trhy. Pak bych koukla na ceny pronájmů a ty,
které by byly moc vysoké, bych snı́žila. Myslı́m, že na nástěnece je toho vı́c, ale před chvı́lı́ jsem vstala a nejsem moc
schopna si vybavit vše co tam je.
Ježek: Nechci slibovat žádné velké věci jako přestavbu, nové cvičiště, přesunutı́ tržnice a tak, ale chtěl bych se zeptat
lidı́ na jejich názor a na jejich nápady. Hlavně bych chtěl udělat radu Andoru, že by tam měli přı́stup i obyčejnı́ lidé
a ne jen ti významnı́.
Vox: Jelikož jsem zažil všechny Andorské starosty, vezmu si to nejlepšı́ z jejich vlády a doplnı́m to o vlastnı́ nápady.
Rád bych v předměstı́ Andoru nechal vystavět malebnou zahradu, do které bych umı́stil sochy jistých významných
osobnostı́ Andarie, aby se dochovaly i budoucı́m generacı́m. Přemýšlı́m také o novém cvičišti a jisté renovaci, či
částečné přestavbě kostela - tyto dva projekty jsou pouze v mé mysli a vı́ce o nich budu přemýšlet pokud budu
zvolen. Jak jsem již zmı́nil v druhé otázce, chci oživit kulturu ve městě a vrátit umělce do zdejšı́ho domu uměnı́. O
rozestavěnych a plánovaných stavbách nejsem dostatečně informován, takže se nemohu vyjádřit k jejich realizaci.
Jste ochotný(ý) obětovat svůj soukromý život za cenu vládnutı́ v Andoru?
Falathrim: Popravdě na krámě už jsem obětoval dost, ale klidně obětuji ještě vı́c, pokud to bude potřeba.
Freya: Obětovat svůj život pro Andor bude v této funkci nezbytnostı́. Tak jako jsem to už nejednou dokázala, tak
to dokážu i pro Andor.
Gorlae Zilace: Myslı́m, že se to dá spojit.
Ježek: Soukromý život nemám.
Vox: Život Andoru bude mým osobnı́m životem.
L’ud’om
Falathrim: Mé jméno je Falathrim a jsem jeden z kandidátů na starostu v našem hlavnı́m městě. Dostal jsem
možnost představit vám zde své plány do budoucna, kdybych se starostou stal, ale popravdě slibovat dokáže každý,
ale s plněnı́m už je to horšı́. Slı́bit nové cvičiště, zrušenı́ stražı́, nové město, vysoké úroky, nı́zké daně, kulturnı́ akce
a já nevı́m co vše to můžu taky, ale myslı́m, že to nemá moc cenu. Radši nebudu slibovat nic z toho, co jsem ted’
nepsal a slı́bı́m jen to, že se budu snažit měnit věci k lepšı́mu, udržovat ve městě řad a pořadek, zůstat takový jaký
jsem a být dobrý starosta, který zde bude pro stále obyvatele i nově přı́chozı́ a ne jen pro slávu a titul.
Pokud by i přes to měl někdo nějaký dotaz či otázku myslı́m, že každý vı́ kde mě najde a pokud ne nacházı́m se
většinu času za pultem v obchodě Strážců v Andoru.
Freya:
Váženı́ občané Andoru,
malı́ lidé okolo sebe rozhazujı́ velké a neuvážené plány, nebojı́ se ohánět se sliby. Nebudu Vás zatěžovat. V přı́padě
mého zvolenı́ starostkou, chci být dobrou služebnicı́ svému městu a hlavně Vám, obyvatelům.
Plánů mám v hlavě dost, kdo by měl zájem nahlédnout pod pokličku, at’ se prosı́m zastavı́ u keltské věže
jihovýchodně od Severnı́ Andorské brány.
Chci, aby starostka nebyla jen nějaká ta nahoře. Chci být se svými občany, řešit jejich problémy a pomáhat jim
v jejich životech.
Vaše Freya
Gorlae Zilace: Jsem obyčejná elfka, která by chtěla, aby královské město Andor vzkvétalo. To, co ráda dělám, nenı́
pro mladé čtenáře. Ted’ se mi Andor moc jako královské město nezdá. Je takové mrtvé a to by jsem chtěla změnit.
Ježek: Moje moto je Vše pro lidi.
Vox: Rád bych popřál štěstı́ ostatnı́m kandidátům. At’ zvı́tězı́ ten nejlepšı́.
Svitok končı́ a s nı́m aj toto špeciálne čı́slo, ktoré sme pre Vás priniesli. Dúfame, že Vám zodpovedalo potrebne
otázky, prı́padne Vás napadlo niečo nové, čo sa chcete opýtat’. Nezabudnite prı́st’ k vol’bám, nech sa potom nemusı́te
stažovat’, že je pri moci niekto, koho ste nechceli.
Dovidenia v najbližšom čı́sle!
Abegoth, šéfredaktor
Červená Karkulka, Imerská redaktorka
Morholt, Havantský redaktor
ANDORSKÝ ŠUM, ÚNOS!!!
Únos kandidátů?
Žijeme v době, která nenı́ bezpečná a nenı́ ani přı́větivá k nikomu. Svědectı́m je událost, se kterou za mnou
přišel jeden z kandidátů, pan Falathrim. Jak on, tak dalšı́ z kandidátů, panı́ Freya, byli uneseni dvěma neznámými
maskovanými útočnı́ky kamsi do pozdemnı́ spleti stok. Bohužel se nám nepodařilo spojit s panı́ Freyou, máme ovšem
informace z prvnı́ ruky od pana Falathrima.
Chtěl jako obvykle ze svého krámku jı́t do vily Strážců (Strážců Mologenu, andorský cech, pozn. red.), když na
něj tito dva zaútočili a odvlekli ho prý velmi násilnou metodou na neznámé mı́sto. Je s podivem, že cestu vůbec
přežil, protože násilnı́ci ho prý vstkutku nešetřili. Byl zamčen do cely a zanechán s vysvětlenı́m, že byl unesen z
důvodu výkupného. Dokud nebudou tyto penı́ze zaplaceny, tak zůstane zde dole. Velmi podobný osud prý měla i
panı́ Freya.
Oba měli to štěstı́, že se našel neznámý dobrotivý zachránce a oba z jejich cel pustil. Pak se museli složitou cestou
dostávat na povrch, ale oba se dostali do svých domovů v pořádku.
Pan Falathrim vypisuje odměnu 500 zlatých tomu, kdo by mu přivedl alespoň jednoho z únosců živého.
Informace, na které si vzpomněl: Oba byli vysocı́, jeden z nich měl chraplavý hlas. Sebrali knihu s podpisem
Strážců Mologenu a také runu se značkou pana Falathrima. Na vı́ce věcı́ si bohužel nevzpomněl.
Andorský Šum nabı́zı́ odměnu 50 zlatých za poskytnutı́ JAKÉKOLIV věrohodné informace o únoscı́ch, pokud je
někdo zahlédl.
Stojı́ také za povšimnutı́, že pan Falathrim a panı́ Freya, jakožto kandidáti na starostu Andoru, patřı́ k těm dvěma,
kteřı́ majı́ silnějšı́ pozici než ostatnı́, a u kterých lze předpokládat, že budou zvoleni. Nenabı́zı́ se snad přı́mo možnost
únosu z politických důvodů? Objednal si někdo únos svého protihráče? Spolu s Vámi milý čtenáři se pokusı́me tyto
špinavé čachry Andorské smetánky objasnit a přednést je v dalšı́ch čı́slech.
Abegoth, šéfredaktor
Morholt, Havantský redaktor
Zveřejněno 17. 7. 2008
99
Mimořádné události - narozeniny
královny Killias
Královské narozeniny
Slunce se klonilo k obzoru, když se zemı́ rozlehly hlasy vyvolávačů - královský
hrad se otevı́rá všem a zve obyvatele na velkou událost!
Ale jakou, ptali se lidé sami sebe a vrtěli hlavami. Sbalila jsem svitek a brk,
nasedla na koně a uháněla do Andoru. Nemohla jsem si nechat ujı́t cokoliv, co se
děje přı́mo na hradě, však vy, naši čtenaři, si zasloužı́te být informováni o všem
co se děje.
Dorazila jsem jako jedna z poslednı́ch a až na mı́stě si s hrůzou uvědomila,
že nemám na sobě oblečenı́ odpovı́dajı́cı́ mı́stu kam jsem se přiřı́tila. Naleštila
jsem si aspoň boty a oprášila plášt’.
Čtyři velké prostřené stoly, královská tabule, noblesně oblečenı́ návštěvnı́ci,
strážci ve střı́brných a temných zbrojı́ch - ano, tady se bude dı́t něco velkého.
Zatı́mco jsem popı́jela pivo, poslouchala jsem barda jak oblažuje společnost
svými rýmy za doprovodu hudby. Kupodivu, nebylo to tak zlé. Některé tváře,
které jsem zde viděla, mi byly povědomé, k některým jsem si dokázala i přiřadit
jméno, jinı́ mi byli úplně neznámı́. Velké zastoupenı́ tu měl Thyris, dokonce sám
pan Malagar se dostavil.
Když už začala být společnost mı́rně řečeno netrpělivá, oznámila stráž
přı́chod Killias a lorda Magalhaese. Všichni povstali a dvojici se uklonili.
Pohled na regentův klobouk mě ujistil, že zde nejsem nejhůř oblečená. Lord
nás všechny uvı́tal, pozval ko stolům a s Killias se odebrali ke královské tabuli.
Milı́ čtenáři, v zájmu zajistit vám co nejvı́ce přesných informacı́, riskovala
jsem své zdravı́ a oslovila přı́mo Killias. Velebně mi pokynula a já usedla po jejı́
pravici. Než jsem měla čas položit jı́ pár otázek, přišli gratulanti s dárky. Jako
prvnı́ se poklonila a dar předala Syntinia z Imeru, dcera bývalého vůdce kmene
Kulgur Axantura. Jejı́ dar, šperky z mitrilu, královnu potěšil a Synthia usedla
ke královskému stolu. Nikdo dalšı́ nebyl podobně vyznamenán.
Lord regent si vyžádal ticho a připil Killias k jejı́m 20. narozeninám, k jeho
přı́pitku se přidali všichni návštěvnı́ci. Lord držel proslov o tom, jak s plnoletostı́ Killias může do jejı́ch rukou předat vládu nas Andariı́. Ještě než to udělal,
jmenoval ji cı́sařovnou.
Cı́sařovna Killias. Vládkyně Andarie. Mnohým to vyrazilo dech, i jı́ samotné,
nebyla schopná slova. Bouřlivý potlesk, doprovázený zvony z věže, trval dlouho.
Některé úsměvy v sále byly hodně škrobené a kyselé, nikdo ale nepronesl jediné slovo. Zbraně strážných byly
připraveny zkrátit kecálky o hlavu.
Zveřejněno 9. 11. 2008
100
101
Co mi prvnı́ prolétlo hlavou, na to jsem se také královny zeptala. Samozřejmě
hned po gratulaci a otázce jak se cı́tı́. Rozechvělým hlasem přiznala, že je zaskočena tı́mto jmenovánı́m a co se týče volných územı́ na Andarii, prozatı́m
neplánuje nic na jejich samosprávě měnit.
Hudba krásně hrála, lidé se bavili, pili, jedli a zpı́vali. Pak přišel čas slavnost
ukončit, a tak jsme se s mnoha poklonami rozloučili a opustili hrad. Pocit, který
jsem zažı́vala v přı́tomnosti královny, mě bude ještě dlouho rozechvı́vat.
Červená karkulka, redaktorka
ANDORSKÝ ŠUM, čı́slo 20.
Andorský Šum, 20. čı́slo
Vážené dámy a Váženı́ pánové, pravidelnı́ čtenáři, jakož i Ti kteřı́ čtou Andorský Šum poprvé. S radostı́ Vám
přinášı́me již dvacáté čı́slo našeho plátku, které vycházı́ po velmi dlouhé odmlce. Pravidelné rubriky, novinky ze světa
a hlavně řádnou porci zábavy. Doufáme že Vás toto čı́slo oslovı́ a napřı́ště se rozhodnete opět si náš plátek zakoupit.
Morholt, havantský redaktor
Oznámenı́ šéfredaktora
Váženı́ čitatelia,
úvodom by som sa Vám chcel ospravedlnit’, že toto čı́slo nevychádza v jeho plnej sile. Problém nastal pri zimnom
upratovanı́. Pri presúvanı́ tlačiarenskeho stroja sa niečo pokazilo a do dnešneho dňa sa snažı́me nájst’ a opravit’
chybu, ktorá vznikla. Potešujúcou správou pre Vás môže byt’ to, že máme objednaný nový stroj priamo z Kyrského
král’ovstva. Prevoz takéhoto stroja nie je l’ahký a niečo to trvá, aj vzhl’adom na to, že v okolı́ nás sa dejú divné
magické búrky, či prepady pirátov na každom kroku, Vám môžem slúbit’, že nový stroj dorazı́ a Andorský Šum sa
Vám, milı́ čitatelia, ukáže ešte vo väčšej sile ako bol doteraz. Na záver prı́hovoru by som Vám chcel pod’akovat’ za
Vašu vernost’ a trpezlivost’ pri našich menšı́ch nezdaroch.
Abegoth, Andorský redaktor
POZOR! POZOR!
Chytı́ Vás niekedy pisárske šialenstvo a neviete, kde ho usmernit’?!
Chcete sa zviditel’nit’ a neviete ako?!
Dostanete sa k informáciám, ktoré hýbu svetom?
Andorský Šum sa Vás rád ujme!
Andorský Šum rozširuje svoje obzory a hl’adá nových redaktorov. Prı́d’te a pracujte v pracovnej dobe, ktorá vyhovuje
práve Vám. Pracujte v kolektı́ve, ktorý sa určite oplatı́ spoznat’, a to nielen spoza pı́smen.
Neviete ako na to?
Je to jednoduché. Kontaktujte ktoréhokol’vek redaktora a ten Vám podá podrobnejšie informácie.
Ponáhl’ajte sa! Počet vol’ných miest je obmedzený a stále klesá.
Čakáme práve na Vás!
Abegoth, Andorský redaktor
Zveřejněno 9. 2. 2009
102
103
Andarijské cechy
V našich krajı́ch se objevil nový cech a tak se slušı́ a patřı́, aby jsme Vám ho řádně představili. Jde o společenstvı́,
které si řı́ká Zaklı́nači. Dle jejich slov je jejcih řemeslem zabı́jenı́ nebezpečných zrůd za úplatu. Chránı́ naše děti před
tı́m, aby je sežral vlkodlak pokud se zapomenou večer venku, ochraňujı́ vesnice před draky, ovšem čı́m horšı́ bestie,
tı́m většı́ cena. Viděl jsem tyto muže v boji a mohu mı́stopřı́sežně prohlásit, že svému řemeslu opravdu rozumı́. Jejich
obratnost a sı́la tkvı́ v podivném rituálu, o kterém se jejich mistr Sigfried odmı́tl vyjadřovat. Zastihnout je můžete
kterak se potulujı́ krajem a hledajı́ práci - zabitı́ a zaplacenı́. Pokud tedy Váš spánek rušı́ hejkalové, nad polem Vám
lı́tajı́ podivnı́ létavci a bojı́te se o své děti, svěřte svůj problém jim.
redaktor Cechovnı́k
Bouřlivá noc
Pevně věřı́m že každý z Vás si všiml podivných událostı́ minulé noci, ale přesto v našem občasnı́ku přinášı́me
shrnutı́ situace:
Když Andorský zvon odbı́jel osmou hodinu po poledni, z čista jasna se strhla vichřice a bouře, jakou snad naše
země nepamatuje. Vı́tr svištěl v komı́nech a strašil děti i dospělé, z nebe se snášel hotový přı́val deště který brzy zvedl
hladiny řek i moře a oblohu klikatily podivné, jistě magické, blesky bez hromu. Vyděšenı́ obyvatelé se shromáždily
ve veřejných budovách (lehce úsměvné je, že šlo bez rozdı́lu o hospody - inu na kuráž je potřeba) a ti odvážnějšı́ se
začali radit co dál. Nebudu Vám lhát, já to prachobyčejně zaspal ve své posteli v Havantu, když tu se probudı́m a
zjistı́m že moje postel plave a že mám vodu v peřině. Věřte nebo ne, to člověka opravdu rychle probudı́ a vyžene ven.
Než jsem ale se stačil dobrodit ke dveřı́m, voda jako zázrakem zmizela, zůstala jen vlhkota na nábytku a podlaze.
Protože tohle se nestává každý den, rozhodl jsem se zjistit vı́ce. Počası́ jako by se zbláznilo, v Lewanu se strhla taková
vánice, že nebyl vidět pomalu na krok a aby člověk něco řekl sousedovi, musel křičet z plna hrdla. To ovšem nebylo
všechno. Přı́roda má podivné hrátky a tuto noc se zřejmě chtěla předvést, protože ze země začali povstávat zástupce
živlů a útočit na obyvatele. Naštěstı́ jich nebylo mnoho a tak bylo alespoň toto nebezpečı́ zažehnáno.
Aby toho nebylo málo, poblı́ž hranic Lewanu se objevila armáda hadů. Dva odvážnı́ průzkumnı́ci se postupně
vydali na výzvědy, ovšem nedozvěděli se nic určitého. Snad pouze to, že původně neagresivnı́ hadı́ válečnı́ci (věřte
že vypadajı́ opravdu hrozivě) se při vyslovenı́ jména Ortixe stali velmi agresivnı́mi (Ortix, mudrc hadı́ho národa se
kterým se obyvatelé Andarie před časem setkali pozn. red.)
Po pár hodinách se vánice uklidnila, ale bouře na obloze nabrala na intenzitě. Do země udeřil zlatavý blesk a na
celou Andarii se ozval výkřik mrazı́cı́ do morku kostı́.
Co se stalo? Kdovı́?
Morholt, havantský redaktor
Pozvánı́ do redakce přijal královsky počasnı́k Larten. Byl pečlivě vyzpovı́dán a tak vám přinášı́me tento rozhovor:
AŠ:
Jste královským počasnı́kem, mohl by jste objasnit co se dělo včera večer?
Larten:
Cı́sařský...cı́sařský. Na to pozor.
AŠ:
Máte mou omluvu
Larten:
Včera večer povı́dáte...Ach ano...už chápu, asi Vás zajı́má to, co se vlastně dělo, teda proč.
AŠ:
Ano, obojı́. Co i proč.
Larten:
Tak na to vám neodpovı́m, protože to sám nevı́m. Takovou bouři sem ještě neviděl. Jestli to bouřı́ můžeme nazvat
tedy.
AŠ:
Co bylo viděno na obloze?
Larten:
Počası́ se naprosto zbláznilo a vymykalo obvyklým jevům. Hustá černá mračna, nezvykle hustá, v nich výboje energie
a barevné blesky. Avšak bez hromu, což je v přı́rodě běžně nemožné. Jestli se ptáte, zda to byl přı́rodnı́ úkaz, tak
vám s jistotou řeknu že nebyl. Dělám tohle řemeslo odmalička a tohle nepamatuji, ani v archı́vu o ničem podobném
nenı́ zmı́nka.
AŠ:
Byla pozorována nějaká znamenı́ hvězd?
104
KAPITOLA 25. ANDORSKÝ ŠUM, ČÍSLO 20.
Larten:
Hvězdy? Vždyt’ ta mračna zahalila celý kraj do podivné tmy. Jaké hvězdy tedy? Byl jsem rád, že vidı́m na pár kroků
před sebe, pokud jste neměl světlo. V každé oblasti se počası́ projevovalo úplně jinak.
AŠ:
Podniká hrad nějaká opatřenı́?
Larten:
Opatřenı́? Co proti tomu chcete dělat, když nevı́te přı́činu?
AŠ:
Já nevı́m, moje práce je psát.
Larten:
Jak se to záhadně objevilo, tak to záhadně po půlnoci a tom výkřiku (viz. výše), co mi málem urval uši, zmizelo.
Nenı́ mi znám původ vzniku, cı́sařské město se jen připravilo, kdyby se měla taková situace opakovat.
AŠ:
Jak?
Larten:
Upevnit okenice, vyztužit a zpevnit dveře a kdyby něco, nevylézat ven. Zásobit se dostatkem jı́dla, kdyby to trvalo
déle.
AŠ:
Děkuji Vám tedy za Váš drahocenný čas a loučı́m se s Vámi.
Královstvı́ Thyrisu
Pro ty kteřı́ celý den pracujı́ a nemajı́ čas shánět se po novinkách přinášı́me rovněž zprávu o tom že byl korunován král Thyrisu, Alkin de Severin. Během velkolepé korunovace se objevilo na programu kromě gratulacı́ a
bohatého občerstvenı́ také překvapenı́ v podobě dvou elfı́ch (sic!) tanečnic. Toto překvapenı́ bylo kontrováno bohatým potleskem, zvláště ze strany Praetoriánské Gardy. Máme dokonce ověřené zprávy, že jedna z těchto tanečnic
se stala královou favoritkou a král jı́ bere na poměrně časté vyjı́žd’ky. Z důvodu zachovánı́ serióznosti našeho plátku
nebudeme uveřejňovat jméno dotyčné elfky.
redaktorka Hrom
Rady Dědka Kořenářky
Milé hospodyňky, chystáte se uvařit svým drahým mužům či pánům něco extra, ale nevı́te čı́m by jste překvapily
jejich mlsné jazyky? Tato nově vzniklá rubrika Vám přinese recepty ze všech osvobozených měst Andarie, které se
mi podařilo sebrat. Jako druhé přijde na řadu město Thyris s jeho skoro věhlasným receptem - Mořskou snı́danı́.
Na přı́pravu pro sebe a svou (trojčlennou) rodinu budete potřebovat:
Jednu chobotnici
Jednu cibuli
Dvě kukuřice
Je to opravdu jednoduché. Naporcujte chobotnici - nejlépe ještě ráno ulovenou - tak aby nikdo z rodiny nepřišel
zkrátka. Nakrájejte na kousı́čky cibuli a přidejte jı́ k chobotnici. Povařte kukuřici a ozdobte s nı́ chobotnici.
Podávejte za studena, dobrou chut’!
Dědek Kořenářka
Báseň pro potěchu srdce na pokračovánı́
potulný bard Medres Karios
Královna Zimy moc svojı́ ztrácı́,
žezlo vlády Jaru brzy předá.
Však už je na čase - hřejivé slunce každému scházı́
a strom žádné ovoce Ti nedá.
Loučı́m se s Vámi na stránkách dvacátého čı́sla a už netrpělivě vyhlı́žı́m co dalšı́ho osud do našı́ redakce zavane,
o co by jsme se mohli s Vámi podělit. Doufám že Vás toto čı́slo zaujalo a přečetli jste ho jednı́m dechem.
Speciálnı́ vydánı́ - kandidáti na
starostu
26.1
Speciálnı́ vydánı́ - kandidát na starostu Lothorn
Zdravı́m Váš milý občané cı́sařského Andoru,
jmenuji se Lothorn a již po delšı́ dobu působı́m jako člen a válečnı́k cechu Strážci Mologenu. A nynı́ jsem
kandidoval na starostu Andoru. Nynějšı́ starosta Falathrim vede město velice dobře co se týče politiky a finančnı́
stránky města, ale podle mne se až moc zapomı́ná na bezpečnost ve městě pro občany.
Chtěl bych pro město vı́ce strážı́, kteřı́ nebudou jen nečinně přihlı́žet přı́kořı́ slabšı́ch a nemohoucı́ch jak je
okrádá nějaký zločinec. Chtěl bych přı́snějšı́ tresty pro zločince a provinilce,aby si již nedovolovali okrádat občany
města! Budu také vı́ce nápomocen při dopadenı́ zločinců, zabavenı́ jejich pronájmů a zákazů vstupu do města! Konec
zločinům v Andoru!
Chcete mı́t klid? Volte mě!
Lothorn, člen cechu Strážci Mologenu a kandidát na starostu v Andoru.
Tento článek nenı́ vyjádřenám redakce. Stejnou možnost zviditelněnı́ se majı́ všichni kandidáti ve volbách, stačı́
se ozvat redaktorům. Vaše Karkulka
26.2
Speciálnı́ vydánı́ - kandidát na starostu, Falathrim
Měsı́c s měsı́cem se sešel a opět nastal čas volby Andorského starosty. Dlouho jsem váhal, zda mám kandidovat
na tento post, nebot’ to nenı́ snadná práce, o čemž jsem se již přesvědčil na vlastnı́ kůži. Po dlouhém váhánı́ jsem
si řekl, že ještě nenı́ vše hotovo a odejit od rozdělané práce bych neměl. Věřı́m, že za dobu mé dosavadnı́ vlády se
alespoň něco změnilo, i když je mi jasné že ne každý mě má rad a má rozhodnutı́ považuje za správná. Většina
obyvatel Andoru již měla možnost se s mou pracı́ pro město seznámit a je jen na vás komu dáte svůj hlas a zda vůbec
půjdete k volbám. O tom jaký jsem se již snad měl možnost přesvědčit každý sám. Nebudu opět nic slibovat, práce
starosty mě bavı́ a doufám, že i já jako starosta jsem vás nezklamal.
Falathrim, člen cechu Strážci Mologenu a kandidát na starostu v Andoru.
Tento článek nenı́ vyjádřenám redakce. Stejnou možnost zviditelněnı́ se majı́ všichni kandidáti ve volbách, stačı́
se ozvat redaktorům. Váš Arcano
Zveřejněno 17. 3. 2009
Zveřejněno 22. 3. 2009
105
Válka Vikingů a Řemeslnı́ků
Zde shromáždı́ redakce AŠ všechna prohlášenı́ týkajı́cı́ se této války.
Důrazně upozorňujeme že noviny jsou nestranné!
Červená Karkulka
Já, Zaldur
toho času arcimág Řádu Vlka, bych rád dal na vědomı́ všemu lidu Andarijskému, prostému i nobilitě, že ve věci
války Řemeslnı́ků a Vikingů jsem se připojil na stranu Vikingů. Jednám tak sám za sebe, ze své vlastnı́ vůle. V
této věci se budu řı́dit přánı́mi jarla kmene Vikingů Sangura Grunwalda. Můj cechmistr Nexus, ani kdokoliv jiný z
Řádu Vlka nebude mı́t s mı́m počı́nánı́m nic společného, leda by se ke mě rozhodl připojit. Křivdu, jež byla spáchána
na kmenu Vikingů by neměl tolerovat nikdo, kdož se považuje za slušného obyvatele Andarie a ani já ji nehodlám
tolerovat. Proto jsem se rozhodl podpořit kmen Vikingů svými schopnostmi v boji. Doufám, že se ke mě i Vikingům
připojı́ dalšı́, a že spravedlnosti bude učiněno za dost.
Já Belegorn cechmistr modrého kamene, tı́mto přidavam plnou podporu cechu Vikingů, kterýkoliv jejich člen u
nás najde střechu nad hlavou a útočiště, takové jest mé rohodnutı́.
Belegorn
Já Sia Sia De Nafay, kovářka a cechmistryně cechu Řemeslnı́ků, prohlašuji, že se budeme bránit proti všem co
proti nám nastoupı́. Dále prohlašuji že proti všem co proti nám nastoupı́ už neprodám nikdy žádnou výzbroj ani
zbraň, jelikož když se přidajı́ na stranu někoho kdo nechce vyjednávat tak si s nima už nemám co řı́ct.
Pokud má zájem si o tom kdokoliv promluvit najde mě nejčastěji v Řemeslnickém sı́dle...
s pozdravem Sia De Nafay
Lovecké prohlášenı́
Cech Lovců dává na vědomı́, že ve válce cechu Řemeslnı́ků a Vikingů, bude v přı́padě potřeby stát po boku
Vikingů. Nebudeme vyhledávat spory, dokud nezaznı́ definitivnı́ verdikt Lorda Gryzzlyho, který je na cestách.
Kazatel, zástupce Lorda Gryzzlyho
Zveřejněno 3. 5. 2009
106
Speciálnı́ vydánı́ - kandidáti na
starostu
28.1
Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Sigfried
Zdravı́m všechny občany Andoru. Jmenuji se Sigfried a jsem kandidát na post starosty našeho města.
Nikdy dřı́v by mě nenapadlo, že zrovna já bych někdy kandidoval na tak důležitý a vážený post. I když byl bývalý
starosta Falathrim ve své funkci
dlouho a vykonával ji výborně. Našlo se pár chyb, které bych chtěl napravit a zlepšit tak poměry ve městě. V
prvé řadě bych chtěl v obdobı́ mé funkce zesı́lit městské hlı́dky a zpřı́snit tresty za všechny prohřešky na územı́
cı́sařského města. Dále také rozšı́řit zákaz nošenı́ zbranı́ na okolı́ Andoru. Některé zločiny byly na našem územı́ moc
dlouho tolerovány a dále to již zajı́t nesmı́! Mým dalšı́m cı́lem by bylo zrychlit fungovánı́ Andoru a celkem zrychlit
fungovánı́, nebot’ některé věci(jako třeba volba nového herolda) se zde protahujı́ na měsı́ce a lidé tak platı́ za něčı́
neschopnost. Pro širokou veřejnost budou opět zavedeny pravidelné trhy s mnohými dalšı́mi akcemi.
Každému, komu nenı́ lhostejný osud Andoru, bych rád vzkázal: Přijd’te volit!
Tento článek nenı́ vyjádřenám redakce. Stejnou možnost zviditelněnı́ se majı́ všichni kandidáti ve volbách, stačı́
se ozvat redaktorům. Arcano
28.2
Speciálnı́ vydálnı́ - Kandidát na starostu, Belegorn
Váženı́ občané Andorštı́,
Jmenuji se Belegorn a přihlásil sem se do voleb starosty, tudı́ž je mou povinnostı́ Vás informovat o mé představě
ohledně Andoru. Mnozı́ z vás si jistě pamatujı́ na vzkvétajı́cı́ andorské trhy. Je to již mnoho týdnů, kdy naposled
nedělnı́ trhy praskali ve švech, kdy obchodnı́k nevěděl co má dělat dřı́v a lidé nevěděli co si vybrat. Rád bych tyto
časy vrátil, aby se nedělnı́ trhy opět stali významnými. Dále bych zvýšil tresty za vykrádánı́ pronájmů, ti již se těchto
zločinů dopouštı́ jsou dle mého trestáni až přı́liš mı́rně. S tı́m souvisı́ celkové zvýšenı́ trestů za přestupky v Andoru
a jeho přilehlém okolı́.
Nechci slibovat modré z nebe, ani to co nemůžu splnit. Nabı́zı́m rovnost a spravedlnost pro všechny občany
Andoru. Proto volte mě.
Tento článek nenı́ vyjádřenám redakce. Stejnou možnost zviditelněnı́ se majı́ všichni kandidáti ve volbách, stačı́
se ozvat redaktorům. Arcano
28.3
Špeciálne vydanie - kandidát na starostu, Jaako Tatarka
Zdravı́m všechny obyvatele cı́sařského města Andor.
Jako jednomu z kandidátů na uvolněný post starosty našeho krásného města, naskytla se i mě přı́ležitost, takto
se veřejně vyjádřit. Touto cestou toho tedy chci využı́t a snad i oslovit přı́padné voliče.
Většinou se zde pı́še, co by ten a ten kandidát chtěl změnit, či jaké cı́le vytyčit. Nikdo vám však neřekne, jak
jich chce dosáhnout. Je sice hezké mı́t v hlavě myšlenku grandióznı́ch trhů, bezpečného města kam nevkročı́ ani
nejprotřelejšı́ ze zlosynů. Jak toho ale dosáhnout? To proč se dlouhou dobu dařilo starostovi Falathrimovi, se kterým
Zveřejněno 28. 6. 2009
Zveřejněno 29. 6. 2009
Zveřejněno 2. 7. 2009
107
108
KAPITOLA 28. SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ - KANDIDÁTI NA STAROSTU
jsem měl tu čest spolupracovat, splňovat alespoň z poloviny jeho avizované cı́le, tkvělo v jeho nadprůměrné znalosti
obchodu jako takového. Věděl, že přı́padné radikálnı́ zvýšenı́ počtu strážných, kteřı́ jsou najı́máni pro obranu města,
by citelně zasáhlo do rozpočtu města. I přes jeho enormnı́ snahu zvládnout všechno, co si předcevzal, zůstalo po
něm na stole ještě hodně plánů. Ty plány nynı́ vložil do mých rukou. Andor je již dlouho připravován na rozsáhlou
přestavbu, stále však chybı́ dostatek prostředků. Já bych chtěl využı́t toho, co je nynı́ k dispozici a v následujı́cı́m
obdobı́ dokončit některé dlouhodobé strategické plány, mezi které patřila i dostavba vnějšı́ch hradeb a udržet stávajı́cı́
prosperitu města.
S pozdravem k občanům Rozsoudce Jaako Tatarka
28.4
Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Sigfried
Prohlášenı́ kandidáta na starostu Andoru Sigfrieda:
Tı́mto bych chtěl poděkovat všem mým voličům v prvnı́m kole starostovských voleb v Andoru. Zároveň vyzývám
všechny občany k účasti v druhém kole které probı́há do pondělka.
Přijd’te volit! Volte toho, kdo podle vás změnı́ Andor jedině k lepšı́mu!
28.5
Prohlášenı́ kandidáta na starostu - Sigfried
Zdravı́m všechny občany Andoru. Jmenuji se Sigfried a jsem kandidát na starostu cı́sařského města.
Už je to nějaký pátek, kdy byly vyhlášeny poslednı́ volby, ve kterých jsem kandidoval stejně jako v těchto.
Tehdy jsem neuspěl s docela velkým rozdı́lem, ale rozhodl jsem se to nevzdat a vylepšit moje plány pro město.
Starostka Mashell vykonávala svou funkci dobře a spolehlivě, avšak je čas jı́t dál a neohlı́žet se do minulosti. Jako
prvnı́ věc, které bych rád dosáhnul je rozšı́řenı́ a vydánı́ zákonı́ku, ve kterém zpřı́snı́me všechny tresty, aby jsme
vymetli kriminalitu z našich ulic. Současný zákonı́k působı́ spı́še jako literárnı́ sbı́rka pojednávajı́cı́ o pěti věcı́ch v
deseti stranách. Jako dalšı́ v pořadı́ započı́t plánovanou přestavbu města již z doby starosty Falathrima. Přestavba
zahrnuje zvětšenı́ většiny nájmů, zrušenı́ zbytečných budov a postavenı́ hradeb kolem celého andorského předměstı́.
V neposlednı́ řadě to bude řada akcı́ podobného rázu jako byly Letnı́ andorské oslavy.
Rád bych, kdyby se každý z Vás zamyslel, co bude podle vás pro Andor nejlepšı́ a podle toho jednal. Přijd’te
volit! Nebud’te lhostejnı́ k osudu cı́sařského města!
Rád bych zároveň oznámil, že v úterý 12.10. od 18 hodin budu na druhém andorském náměstı́(to s pódiem)
odpovı́dat na vaše dotazy ohledně mých plánů. K dispozici bude i pan Fafner, který bude opravovat zbraně a zbroje
zdarma. Připravena bude i tombola a panı́ Tatiana s jejı́m skvělým pivem, vše zdarma. Budeme se na vás těšit!
Sigfried, kandidát na starostu
Dodatek redakce: Toto je soukromé prohlášenı́ kandidáta, redakce se s názory v článku nijak neztotožňuje. Č.K.
28.6
Speciálnı́ vydánı́ - Kandidát na starostu, Freya
Jakožto kandidátka na Starostku v Andoru bych vám ráda sdělila něco málo o tom, co v Andoru zamýšlı́m. Nenı́
toho málo, a vı́m že jistě vše nezrealizuju avšak pokusı́m se pro Vás, Andorské občany, zrealizovat většinu. Určitě by
bylo dobré dokončit něco z plánovaných přestaveb Andoru. Dále bych se také chtěla pokusit znovuobnovit andorské
trhy a ráda bych zpřehlednila a odkryla správu města. A vždy jednou za týden bych si vyhradila ze svého času hodinu
na to, aby každý Andorský občan mohl projevit svůj názor, myšlenku či prosbu.
Dnes, tj. pátečnı́ večer bych ráda v 8 hodin a 30 minut vystoupila na prvnı́m andorském náměstı́ a ráda bych
vám přednesla něco osobně a potom budu přı́stupna diskuzi a dotazům na mé kandidovánı́.
S přánı́m pěkného odpoledne posı́lá pozdrav Freya
Dodatek redakce: Toto je soukromé prohlášenı́ kandidáta, redakce se s názory v článku nijak neztotožňuje. Č.K.
Zveřejněno 5. 7. 2009
Zveřejněno 12. 10. 2009
Zveřejněno 16. 10. 2009
28.7. PROHLÁŠENÍ KANDIDÁTA NA STAROSTU - VOX
28.7
109
Prohlášenı́ kandidáta na starostu - Vox
Já Rytı́ř Vox kandidát na starostu cı́sařského města Andor bych Vás rád seznámil s mými plány při zvolenı́ do
funkce.
Rád bych přistoupil k dı́lčı́m přestavbám Andoru, pro vylepšenı́ struktury města a využitı́ neužı́vaných mı́st a
staveb.
Zaručeně potřebná je i revize zákonů a celého zákonı́ku. Hodlám zákonı́k přepsat a doplnit ho o tresty udělované
Heroldy, pro zrychlenı́ práce soudů. Mám v plánu také posı́lenı́ hlı́dek městské stráže v centrálnı́ části města pro
maximálnı́ bezpečnost občanů.
Chci zlepšit povědomı́ o době konánı́ Andorských trhů, pravidelně hlásit jejich začátek a spojit je s různými
soutěžemi dražbami a jinými událostmi, které zvýšı́ jejich návštěvnost a přinesou tak zisky pro prodávajı́cı́ a dostatek
zbožı́ pro návštěvnı́ky.
Rád bych se také pokusil plánovat vı́ce společenských akcı́ pro občany Andoru i ostatnı́. Turnaje, plesy, soutěže
a dalšı́.
Do fungovánı́ města by se mohli zapojit i jednotlivé cechy na mnou pořádaných schůzı́ch na kterých by mohli
podávat svoje návrhy na zlepšenı́ fungovánı́ města.
Možnost přijı́t zamnou s nějakým návrhem v přı́padě mé výhry, by měl samozřejmě každý občan Andoru.
Rytı́ř Vox
Dodatek redakce: Toto je soukromé prohlášenı́ kandidáta, redakce se s názory v článku nijak neztotožňuje. Č.K.
28.8
Vyhlásenie kandidáta Kibi Inuzuki
Vážené dámy, váženı́ pánové, ctihodnı́ občané cı́sařského města Andor.
Já Kiba Inuzuka, se vám chci tı́mto představit, jakožto kandidát v nynějšı́ch volbách na post starosty města
Andor. Vı́m, že tento post, je svým způsobem i velkým závazkem vůči vám, občanům, proto svou kandidaturu
neberu na lehkou váhu. Město Andor je mi již po dlouhou dobu domovem, proto bych jeho správu přijal nejenže jako
obrovskou čest, nýbrž dokonce jako poslánı́. A to se může a nemusı́ vyplnit právě dı́ky vám.
Každý zde v tomto předvolebnı́m projevu slibuje spousty novot, různá zkrášlenı́ města, velkolepé hry, zábavu
všeho druhu. Když jsem se zamyslel nad tı́m, co město potřebuje nejvı́ce, pak je to předevšı́m péče. A tu mu jsem
ochoten věnovat nakolik budou mé sı́ly stačit. Nenı́ totiž těžké, slı́bit před zvolenı́m velké změny, ale dosáhnout
jich po zvolenı́, to se málo komu podařı́, jestli vůbec podařilo. Proto mé cı́le jsou pro začátek malé, nebot’ pokud
zvládneme řešit malé problémy, úpravy a změny týkajı́cı́ se našeho krásného města, pak můžeme pokročit k řešenı́
problémů a změnám daleko většı́ho rázu.
Proto nebudu konkrétnı́, však každý z vás vı́, co jsme měli poslednı́ tři volebnı́ obdobı́ naslibováno a co se skutečně
zrealizovalo. Vše je ve vašich rukou.
S pozdravem a přánı́m úspěchů rozličných
váš kandidát Kiba I.
28.9
Vyhlásenie kandidáta Athadanela
Zdravı́m vás, občané Andoru,
mé jméno je Athadanel a kandiduji na post Starosty. Tı́mto bych vás chtěl informovat o mých plánech.
Za prvé bych chtěl obnovit andorské trhy. Můj plán je v přesunutı́ tržnice blı́že k samotnému městu a na mı́sto,
kde tržiště právě stojı́, bych chtěl vystavět cvičiště pro všechny občany Andoru. Musı́me myslet na všechny občany.
Za druhé. Po Andoru se nesmı́ pohybovat lupiči ani vrahové! A se strážemi jako je ted’ se jim to dařı́! Andor
je cı́sařské město, musı́te v něm být v bezpečı́. Proto bych poslal stáže na speciálnı́ vycvik, aby byli ostražitějsı́ a
přı́padně posı́lil hlı́dky.
Za třetı́ bych chtěl pokračovat ve schůzı́ch cechmistrů, nebo jejich zástupců, jako tomu bylo za Starostku Mashell,
aby se na změnách ve městě podı́lely všechny cechy a také bych byl rád, kdyby projevili názor i lidé, kteřı́ nepatřı́
do žádného cechu. Vždy bych si na vás našel čas.
Dále bych chtěl uspřádat spousty turnajů a soutěžı́, které mi poslednı́ dobou moc scházı́.
Zveřejněno 17. 10. 2009
Zveřejněno 30. 1. 2010
Zveřejněno 5. 5. 2010
110
KAPITOLA 28. SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ - KANDIDÁTI NA STAROSTU
A ted’ to hlavnı́! Chtěl bych začit s přestavbou Andoru. Už se to dlouho plánuje, ale zatı́m jsem si nevšiml žádných
rozdı́lů. Vı́m, že to je složité, ale chtěl bych, aby se s přestavbou začalo. Tı́mto bych nechtěl nijak urazit předešlé
starosty, všichni si počı́nali dobře a vykonávali svou práci.
Pokud by jste měli dotaz ohledně mých plánů, můžete me zastihnout na farmě cechu Kavalérie.
Tento týden ve čtvrtek v 18 hodin budu k zastiženı́ na druhém andorském náměstı́. Náměstı́ s podiem. A odpovı́m
vám na všechny dotazy. Samozřejmě občerstvenı́ zdarma a překvapenı́ na konec!
Děkuji všem!
S pozdravem Athadanel.
28.10
Vyhlásenie kandidáta Shangallara
Váženı́ občané cı́sařského města Andor!
Jmenuji se Shangallar a rád bych Vám představil svůj program do voleb. Mám hodně plánů ale bez podpory ,Vás,
obyvatel města a úřednı́ků z hradu se to zvládnout nedá. Nebudu Vám lhát o tom, že Nás okamžitě čekajı́ krásné
zı́třky bez poskvrnky. Ale věřı́m, že společným úsilı́m můžem dokázát vı́c než se podařilo předešlı́m starostům.
Nuže nynı́ nastı́nı́m body svého programu:
1.Začı́t s přestavbou města, na tomto projektu pracuji již velmi dlouho a mám již i konkrétnı́ návrhy budov.
Stejně tak sem se v kontaktu s hradem a diskutuji všechny plány s tamějšı́mi architekty. Jen malá ukázka z toho co
Vás bude čekat.
1.Bude otevřena městská univerzita s cvičistěm.
2.S přestavbou bude souviset i rozšiřovánı́ dolů.
3.Přidánı́ placených ohrad.
2.Po mém zvolenı́ všichni občané budou osvobozeni po dobu 5 dnı́ od danı́.
1.S tı́m bude souviset následné snižovánı́ cen nájmů, jde o to aby se zaplnili všechny nájmy v Andoru.
3.Zavedenı́ městké rady. Účast cechů, ale i jednotlivců.
1.Ta bude řešit požadavky a stı́žnosti.
4.Vyberu pečlivě heroldy a soudce, s ohledem na jejich aktivitu a věřejnou podporu.
1.Tı́mto krokem se budu snažit docı́lit snı́ženı́ kriminality.
5.Zavednı́ hodnocenı́ občanů a cechů. Ti kdo nejvı́ce pomohou s rozvojem města budou odměneni.
1.S tı́m souvisı́ zavedenı́ různých oceněnı́.
6.Trhy
1.Velký trh bude jednou za dva týdny, zde budou vyhlašovány akce a soutěže pro nadcházejı́cı́ týdny.
2.Zavedenı́ putovnı́ch cen.
3.Většı́ bezpečnost při trzı́ch.
7.Znovu obnovit lodnı́ společnost ReMiSa
8.Zavedenı́ placených postů, knihovnı́k, bankéř, městský šašek, hrobnı́k, atd...
1.Přispı́vánı́ do knihovny, pokud někdo napı́še kvalitnı́ knihu obdržı́ min. 30zl.
2.Možnost půjček od města na splátky.(Bude se řı́dit přı́snými pravidly)
9.Podpora Andorského šumu, aby opět začal vycházet.
10.Většı́ množstvı́ odpadkových košů na veřejných mı́stech.
11.Páry, které uspořádajı́ svatbu ve městě.
1.Dostanou vhodné prostory.
2.Dostanou od města novomanželský dar.
Pro přı́padné dotazy mě zastihnete v krámu Strážců či sı́dle.
Děkuji za pozornost!
Zveřejněno 5. 5. 2010
28.11. VYHLÁSENIE KANDIDÁTA SIGFRIEDA
28.11
111
Vyhlásenie kandidáta Sigfrieda
Ctihodnı́ občané cı́sařského města Andor.
Já Sigfried, budu v nadcházejı́cı́ch městských volbách usilovat o post starosty našeho krásného města. Jakožto
kandidát mám možnost oslovit vás, voliče, a já se tohoto práva rozhodně nemı́nı́m vzdát. Už jen proto, že nevzdávat
se patřı́ k mé přirozenosti.
Nechci tu slibovat věci co nehodlám dodržet. Toto obdobı́ bývá vůbec charakterizováno spoustou nesplněných
slibů, proč v něčem takovém pokračovat? Moje vize začı́ná u otázky, co s nepoučitelnými přı́pady, zločinci, vrahy,
kleptomany? Jakou má pro společnost hodnotu držet je pod zámkem, když se jejich těla mohou prohýbat pod těžkou
pracı́. V táboře nucených pracı́ by nejlépe svou krvı́ a potem smyli tu špı́nu do které zabředli.
Dalšı́ otázka na kterou jsem se zaměřil je chudobinec, nebot’ solidarita je mé druhé já. . . Ted’ vážně, podpora
chudých by měla být základem každé společnosti a stačı́ jen tak málo jako mı́t kde sehnat šaty, jı́dlo, suché mı́sto k
přespánı́.
Město Andor je po dlouhou dobu charakterizováno svými trhy, ale i slavnosti majı́ své mı́sto, a když na ně pak
přijde, tak to stojı́ za to. Protože jsem si mohl vyzkoušet organizaci poslednı́ch letnı́ch slavnostı́, mohu směle řı́ct, že
přı́prava akcı́, které budou pro potěchu těla, ducha i bankovnı́ schránky, je neoddělitelnou součástı́ mého přı́padného
působenı́ na starostovském postu.
V závěru neopomenu klišé poslednı́ch let. Heslo přestavba Andoru“ je zmiňováno v každém volebnı́m obdobı́
”
několik uchazeči. Všichni vı́me o tom jak je důležité, aby ona přestavba proběhla. Pokusit se alespoň nasměrovat tı́mto
směrem město i jeho pokladnu pro dalšı́ obdobı́ je meznı́kem, ke kterému bych se v následujı́cı́ch čtyřech měsı́cı́ch
chtěl propracovat.
Je čas skončit se sliby a začı́t jednat. Přijd’te volit!
Sigfried
Zveřejněno 6. 5. 2010
21. čı́slo
Zveřejněno 4. 9. 2010
112
113
114
KAPITOLA 29. 21. ČÍSLO
115
116
KAPITOLA 29. 21. ČÍSLO
117
118
KAPITOLA 29. 21. ČÍSLO
119
120
KAPITOLA 29. 21. ČÍSLO
Vyhlásenie kandidáta, Jaako Tatarka
Váženı́ spoluobčané,
Na začátku svého prohlášenı́, bych chtěl vysvětlit několik málo drobnostı́, na které se už nějakou dobu zapomı́ná.
Právo na oslovenı́ voličů před volbami má každý, proto mě dosti udivuje a udivovalo i v minulém volebnı́m obdobı́,
že kandidáti této možnosti nevyužı́vajı́, tak jak by mohli. Já nechci nechat nic náhodě a rozhodně si sám sobě toto
právo neodepřu a využiji ho. To jen ve zkratce k tomu, proč vlastně máte tu možnost něco čı́st.
Bývá zvykem, že kandidáti na post starosty se před volbami najednou velmi často ukazujı́ na veřejnosti, bývajı́
tam, kde je zkrátka rušno. Já sám ale předem řı́kám: toto ode mě nečekejte. Nehodlám stát u oblı́beného mı́sta, čı́mž
většinou bývá andorský portál a plácat kolemjdoucı́ po zádech, dělat gesta, dost často zbytečná a přı́liš teatrálnı́. Nic
takového. Oslovuji vás touto formou, tedy pı́semným prohlášenı́m, přičemž nemám problém si s kýmkoliv popovı́dat k
věci, věcně, stačı́ se ozvat, koneckonců komunikačnı́ krystal je neustále k dispozici. Nebudu ani pronášet populistická
hesla, nebudu slibovat, co vı́m, že nemohu splnit. A v celé této řeči zaznı́ pouze jeden jediný slib, který ovšem, ač se
zdá jednoduchý, nebyl po poslednı́ch pár volebnı́ch obdobı́ naplněn, což je skoro k pláči.
Obdobı́m, kterým v tuto chvı́li procházı́ naše město, Andor, bych nazval obdobı́m temna. Skutečně je to město
duchů, město, co momentálně může nabı́dnout pouze kvalitnı́ železnou rudu a vı́c nic. Nic se neděje, o veřejná
prohlášenı́ zavadı́te velmi sporadicky. Nejvyššı́m stupněm aktivity je pak nepravidelné vyhlášenı́ městských trhů,
které navı́c ztratily veškerou jiskru. Když přijdete na tržiště, nenı́ slyšet charakteristické překřikovánı́, jak by se to
u tržiště čekalo, nýbrž potkáte pár znuděných prodavačů a ještě méně potencionálnı́ch zákaznı́ků. Moje vize ohledně
rozhýbánı́ trhů právě na tržišti nenı́ zrovna růžová, takže od toho raději přeskočı́m rovnou k prvnı́mu a poslednı́mu
slibu mého prohlášenı́, který s tı́mto tématem lehce souvisı́. Chtěl bych slı́bit, že se moje aktivity ve městě rozhodně
neomezı́ pouze na každotýdennı́ vyhlášenı́ trhů. Někomu by se zdálo, že jde o prkotinu, ovšem pokud si vezmeme, co
se dělo a děje v našem městě, pak je to meta takřka nejvyššı́. Naštěstı́ si kladu vyššı́ cı́le, takže bych rád i tuto metu
nechal daleko za sebou. A k tomu můžete dopomoci právě vy. A to i když nebydlı́te zrovna v Andoru, protože ne
všichni občané jsou i bydlištěm svázanı́ s našı́m městem. Prostě přijd’te a odevzdejte mi svůj hlas, je to jednoduché.
S pozdravem, přánı́m pevného zdravı́ a zdravé mysli
Jaako
Rukou pěstěnou sepsal učený švec Borg Thar Tharog
Zveřejněno 11. 3. 2011
121
Nový nábor, znovu a vážně!
Cı́sařský hrad projevil zájem a my velmi rádi vyjdeme vstřı́c - Andorský Šum znovu hledá redaktory,
přispěvovatele, komentátory a kritiky do svých řad. Umělci majı́ též možnost publikovat svá dı́la, cechy představit
své cı́le a tak dále a dále. Netrváme na zachovánı́ současné tváře Šumu, jsme otevřeni novým nápadům. Svoje
závazné přihlášky vhazujte do schránky před redakcı́.
Finančnı́ odměny za dodané materiály jsou samozřejmostı́!
Marmel, t.č. redaktorka Andorského Šumu
Zveřejněno 20. 3. 2011
122
Andarijský šum, čı́slo 1
Zdravı́me Vás milı́ čtenáři,
Po dlouhé době se Vám dostává do rukou Staronový Šum. Našı́m vroucným přánı́m bylo pokračovat v tradici
Andorského Šumu, což nám bohužel nebylo umožněno. My jsme se ale nevzdali a dál jsme usilovali o obnovenı́
redakce. Podařilo se.
Děnı́ ve světě! Zajı́mavé osobnosti a mı́sta! Informace pro kutily i cestovatele! Pro všechny a všechno!
Ruth Zarzarrosa, Lainadan Coraër, Godric Audecan, Jindra a v neposledni řadě také An Ara - náš šikovný tým,
který se postará o to abyste měli všechny informace zcela bez cenzury a bez obalu. Nenechte si ujı́t dalšı́ čı́slo.
Váš Andarijský šum...
Kdo jsou vlastně ti podivnı́ ozbrojenci v okolı́ Andorského hradu? Odkud se vzali? Jaké majı́ úmysly?
Všechny tyto otázky jsem si položil i já, ve chvı́li, kdy jsem je prvně spatřil ve městě. Mé pocity z nich byly
smı́šené. Přišli, aby dokončili práce Naama a Kerstin? Chtějı́ zničit naše města? Zabı́t naši milovanou Cı́sařovnu? A
tak po bedlivém zkoumánı́ a zjišt’ováni informacı́ o tomto záhadném národu, jsem se rozhodl s vámi, milı́ čtenáři, o
ně podělit.
Ozbrojenci pocházı́ z jiné země. Je to národ vedený mužem, který je nazýván Tash Akara. Akarovi bojovnı́ci jsou
oblečeni do měkčené kožené zbroje, dı́ky které mohou být dosti obratnı́. Nosı́ též plášt’, jenž vypadá jako stı́n, avšak
při jeho zavlátı́ je vidět, že je to nazelenalá látka. Vše je doplněno zelenou šerpou s výšivkou chřestýše. Zvládajı́
mistrně boj s kopı́m a lukem. V boji se specializuji na využitı́ momentu překvapenı́. V jejich řadách jsou jak muži,
tak i ženy. Celkově vypadajı́ stejně jako lidé.
To mi ale nestačilo. A tak jsem se vydal zjistit vı́c. Přišel jsem k letnı́mu sı́dlu našı́ Cı́sařovny, kam se, jak jsem
zjistil, přesunuli. U dveřı́ stály dva páry ozbrojených strážných v jejich typické zbroji. Netvářili se nijak přátelsky.
Chvı́li jsem se rozhlı́žel, až nakonec ze dveřı́ vyšel dalšı́ strážný. Dle jeho vystupovánı́ se dalo odhadnout, že to je
nižšı́ důstojnı́k. Jeho chovánı́ bylo ryze vojenské a po krátkém rozhovoru jsem zjistil, že tam nynı́ Tash Akara, vůdce
tohoto národa, má jednánı́. Tak jsem se rozhodl této situace využı́t, abychom konečně zjistili, kdo vlastně jsou.
Strážný mne odešel ohlásit a za chvı́li se vrátil, následován Rytı́řem cı́sařské gardy Zaldurem a panem Tashem
Akarou.
Pan Tash Akara byl oděn shodně jako jeho vojáci, jen s tı́m rozdı́lem, že mı́sto šerpy mu krk zdobil medailon se
stejným znakem chřestýše.
Gardista nás představil. Krátce jsem vysvětlil, co mě za nı́m přivádı́. I když to vypadá, že v jejich zemi se noviny
nevydávajı́, nakonec k mému překvapenı́ řekl, že jsem zrovna ten, koho by mohl potřebovat. Pan Tash Akara mne
uvedl do mı́stnosti, která byla skromně avšak útulně zařı́zena. Nabı́dl mi mı́sto k sezenı́ a ujal se slova.
Tash Akara(TA): Jsem velice rád, že jsme se setkali, pane Jindro. Už dlouho přemýšlı́m, jak se omluvit široké
veřejnosti za nedorozuměnı́, ke kterému došlo.
Redaktor Jindra(RJ): Rád bych se nejdřı́ve zeptal na to, odkud pocházı́te.
Zveřejněno 17. 6. 2012
123
124
KAPITOLA 32. ANDARIJSKÝ ŠUM, ČÍSLO 1
TA: S našı́m původem je to složitějšı́. Náš svět byl zničen válkou a rozpadl se doslova na kusy. Naštěstı́ naši mágové
bravurně ovládajı́ portálovou magii, a tak naše národy prchly do různých jiných světů. Sem k Vám jsme se dostali
náhodou. Jakási zdejšı́ energie přitáhla portály a naši vojáci prošli sem k Vám, mı́sto aby napadli rebely.
RJ: Kdo napadl váš národ?
TA: Rebelové. Abyste rozuměl, žili jsme v mı́ru pod vládou Tashe Hassareshe, ale dva z
Tashů se vzbouřili a proto začala válka.
RJ: Jak se váš lid vlastně nazývá?
TA: Většinou podle svého vůdce, tedy napřı́klad Akarův lid, Hassareshův lid. Nenı́ to však
pavidlem. Napřı́klad Hassareshův lid, tedy předevšı́m jeho armáda, je označována jako Rudé
pı́sky.
RJ: Všiml jsem si znaku chřestýše na šerpách a vašem medailonu. Předpokládám tedy, že
patřı́te mezi jeden kmen pouštnı́ho lidu?
TA: *přejel rukou po přı́věsku* Ano jeden kmen vedu.
RJ: Ti rebelové. Nebyli to jedni z těch, co útočili ve zdejšı́ zemi?
TA: Nemám zprávy o jejich útocı́ch zde ve Vašı́ zemi. Ale určitě byste je poznali, jejich
barvy jsou šedé a modré. Šedou nosı́ lid Tashe Neruna. Musı́m však s hanbou přiznat, že
je možné, že to byly právě Rudé pı́sky Tashe Hassareshe, protože došlo k velkému omylu.
Naši válečnı́ci byli na taženı́ proti rebelům, ale portálem se dostali jinam, než zamýšleli, a
zaútočili na mı́stnı́ v domněnı́, že se jedná o Nerunův lid. Opravdu nás tahle událost mrzı́, a
proto jsem byl vyslán já, abych se veřejně omluvil. Také bych zde rád upevnil dobré vztahy
mezi našimi světy. Myslı́m, že obchod by byl prospěšný pro obě strany a výpomoc zajisté také.
RJ: Tak to veřejnost jistě ráda uslyšı́. Dle zkoumánı́ vašich zbrojı́ i šatstva vašich mužů jste pokročili mnohem dál,
než naši nejlepšı́ řemeslnı́ci.
TA: Myslı́m, že jen zcela výjimečně, ale uznávám, že naše výstroj může působit exoticky.
RJ: Několik týdnů jsem pozoroval vaše vojáky u paláce, někteřı́ lidé se jich obávali, avšak z vašich slov vyznı́vá, že
tam předevšı́m byli na ochranu cı́sařovny. Je tomu tak?
TA: Vı́m, že to bylo trochu neobvyklé, ale náhoda tomu chtěla, že jsem prošel portálem přı́mo na hrad. Vaše
okouzlujı́cı́ vládkyně mne vyslechla a poskytla mi azyl.
RJ: Máte v plánu se zdržet?
TA: Ano.
RJ: Jaké jsou vaše dalšı́ plány?
TA: Velice rád bych zde vybudoval portál a obchodnı́ stanici, abychom mohli procházet mezi našimi světy. Cı́sařovna
už se k mé žádosti vyjádřila kladně, takže předpokládám, že pokud mne pan Zaldur a jeho kolegové nezavrhnou, tak
se brzo pokusı́me vystavět nový portál. Cestovánı́ sem je velice obtı́žné. Naši mágové vůbec netušı́, jak je možné, že
naše portály vedou právě sem. Zdá se to jako náhoda.
RJ: Naše čtenáře by určitě zajı́malo, co bude k dostánı́ v té obchodnı́ stanici, přı́padně jaké bude platidlo?
TA: Uvidı́me, o co bude u Vás zájem. My budeme mı́t zájem prakticky o všechno, protože budeme muset vystavět
mnoho budov a tak dále.
RJ: Tedy žádné speciálnı́ platidlo nebude? Bude to čistě na dohodě?
TA: Zřejmě ano. Přiznám se, že nad tı́m jsem ještě nepřemýšlel. Nevı́me, zdali se povede vystavět portál, který by
fungoval. Zatı́m je to všechno jedna velká neznámá.
RJ: Ještě poslednı́ otázka. Mohou zdejšı́ lidé předpokládat, že se vaši lidé nastěhujı́ do našich měst?
TA: Myslı́m, že tomu tak nebude. Nenı́ našı́m cı́lem přesunout se sem. Spı́še jen pár lidı́, co budou obchodovat a
střežit portál, možná několik stanů kolem. Do měst rozhodně ne.
Rozloučili jsme se a já s klidem v srdci odešel. Zdá se, že tito muži nevěstı́ žádné zlo pro naši krásnou zem, ani pro
naši spanilou Cı́sařovnu. Ale zjistil jsem, že se již zabydleli na mı́stě staré andorské tržnice. Stavı́ palisády a nikdo
za ně nesmı́. Kdo vı́, jak to nakonec všechno bude.
Redaktor Jindra
125
Už vı́ce jak 14 dnı́ řešı́ Andorštı́ prozatı́m nevysvětlitelnou záhadu
podivné knihy přı́mo v srdci jejich milovaného města. Prvně se objevila
v budově banky spolu s desı́tkami přı́zračných strážců, kteřı́ napadali
všechny, které ve svých mrtvých očı́ch spatřili. Jeden z nich je i nynı́ u
knihy, avšak své bojovnosti pozbyl a jen obcházı́ knihu, Knihu Války,
zdroj celé záhady.
Tu noc, kdy se kniha objevila, tedy 29. dne 5. cyklu, se podařilo
Vulnusu Morthirovi, Rytı́ři Cı́sařské Gardy, diplomaticko-náboženskou
cestou zjednat prozatimnı́ klid a částečné vyřešenı́ incidentu. Podařilo
se mu zjistit, že tito přı́zračnı́ bojovnı́ci, vedeni přı́zrakem skoro nerozlišitelného od nich samotných, snad jen kromě bytelnějšı́ postavy,
nelačnı́ po krvi, jak se na prvnı́ pohled zdálo, nýbrž po požehnánı́.
Požehnánı́, které je zbavı́ jejich prokletı́, které jim konečně umožnı́
zemřı́t.
Jediné, co po nich zbylo, byla kniha, právě ta, která nynı́ ležı́ před
bankou, kam se, zřejmě, přesunula sama. V úterý v noci totiž zůstala v
budově banky. Rytı́ř a kněžı́ ji zkoušeli také jistým způsobem požehnat,
či polı́t různými lektvary, ale bez reakce. Jelikož nešla zvednout, ani
otevřı́t, musela zůstat tam, kde ležela.
O několik dnı́ později, přesněji 3. dne 6. cyklu, došlo ke zvratu.
Podle výpovědi očitého svědka, kniha podivným způsobem zareagovala na magii seslanou v jejı́ blı́zkosti. Posléze se
pomocı́ levitace přenesla před budovu banky. Spolu s tı́mto aktem také přivolala, nejspı́š, strážce, který nynı́ obcházı́
kolem knihy.
Starosta, ani jeho heroldi netušı́, jak tuto situaci řešit. Pro bezpečı́ všech, zejména tedy mágů, byl vyhlášen zákaz
kouzlenı́ v blı́zkosti knihy. Otázkou stále zůstává, jak dlouho bude kniha setrvávat v centru Andoru, nebot’ zákaz
použı́vánı́ magie narušuje chod i ochranu města. Nejen tento, ale desı́tky dalšı́ch otaznı́ků pomyslně poletujı́ kolem
této bezduché hrozby města. Ale je opravdu bez duše?
Lainadan Coraër
Zdravı́m vás při našich společných chvı́lı́ch v dı́lně. V poslednı́ch dvou čı́slech jsme si řekli něco o práci se dřevem.
A nynı́ bychom se mohli zaměřit na práci s kamenem a hlı́nou. Andarijské doly jsou bohaté na různé materiály.
Většinu z nich si v krátkosti představı́me.
Kámen:
Obyčejný stavebnı́ kámen můžete nalézt převážně ve všech dolech mimo Thyrských, je velmi pevný a občas se
při jeho drcenı́ a rozbı́jenı́ dá najı́t i pár kousků pemzy.
Hlı́na:
S hlı́nou nebudete mı́t problém. Je to přeci jen odpad při objevovánı́ mnohem důležitějšı́ch surovin v dolech.
Nalézt se tudı́ž dá všude - to mi věřte. Je to velmi tvárný materiál a s jeho pomocı́ se dajı́ vyrábět mı́sy, vázy nebo
i krásné malé sošky. Záležı́ na Vašı́ zručnosti.
Pı́skovec:
Pı́skovec má krásnou žlutou barvu. To kde se dá nalézt, Vám prozradı́ město, které je z něj postaveno. Ano je to
čistě Thyriská záležitost. Thyrištı́ si zvolili tento materiál na stavbu svého města mimo jiné taky proto, že na rozdı́l
od kamene nepůsobı́ tak studeně. Je to odolný materiál. Můžete z něj mı́t doma třeba pec, krb nebo krásně zdobený,
pevný stůl.
Mramor:
Tato surovina patřı́ mezi vyhledávanou a velice drahou komoditu. Je to dalšı́ specialita thyriských dolů, ale i tam
je jeho náleznost velice nı́zká. Vyhledávaný je nejen pro svou odolnost, ale hlavně krásu. Když totiž tento kámen
vybrousı́te a vyleštı́te, dostane se Vám pohledu na nádherný matriál. Dále je dobré vědět, že při správné kombinaci
s železem tento kámen propůjčı́ své kvality kovu a vznikne velmi kvalitnı́ materiál, známý jako ocel.
A co budete potřebovat k práci s těmito materiály?
126
KAPITOLA 32. ANDARIJSKÝ ŠUM, ČÍSLO 1
Inu zajisté se vám hodı́ drátenické nářadı́, též i nějaká kvalitnı́ dýka na jemnějšı́ opracovánı́ a přı́padně i tesařské
kladı́vko s pilkou na většı́ projekty.
Samozřejmě musı́me myslet na ochranné prostředky, jakož jsou rukavice a brýle, jelikož při opracovanı́ kamene
odletujı́ malé kousky. Při zásahu oka je to velmi nepřı́jemné.
Prvnı́ pomoc při poraněnı́:
Prevence je lepšı́ než řešenı́ poraněnı́. Ale když už se Vám něco stane, je potřeba se uklidnit, nepanikařit a jednat
rychle. Ránu vypláchněte, odstraňte z nı́ veškeré kousı́čky materiálu a přiložte obklad z ženšenu. Pokud se jedná o
zraněnı́ většı́ho rozsahu nebo se Vám rána zanı́tı́, vyhledejte okamžitě felčaře. Nikdy nepodceňujte žádné zraněnı́ mohlo by mı́t trvalé následky.
Přeji Vám mnoho štěstı́ a žádné poraněnı́ při Vašı́ kreativnı́ činnosti či tvorbě nábytku. At’ se dı́lo dařı́!
Redaktor Jindra
Chystáte se na cestu?
Kamže? Na poušt’? Pak
tedy pozorně čtěte, třeba
Vám tento článek pomůže
či zachránı́ život. Ale
jedno můžeme řı́ci hned
na začátek. Pokud se
chystáte na romantickou
procházku, či na večernı́
koukánı́ na hvězdy, poušt’
je opravdu velmi, velmi
špatná volba. Kam se
pohnete, čı́há na Vás
nebezpečı́. Ve dne je
těžké se tam orientovat - horko, teplý pı́sek,
osluňujı́cı́ světlo....a co
teprve pak v noci.
Tradičnı́mi obyvateli
těchto oblastı́ jsou pouštnı́
hadi - malý i velcı́. Čı́m
většı́m, tı́m samozřejmě
nebezpečnějšı́. Kobry a
zmije - hadi velmi silnı́,
ačkoliv pomalejšı́. Nedávejte
se s nimi do křı́žku,
pokud nejste patřičně
připraveni a hlavně si
kryjte záda, aby se najednou z pod pı́sku
nevynořil obřı́ štı́r. Ačkoliv
nenı́ nijak zvláště silný, dokáže nečekaně pěkně potrápit a jeho jed také nenı́ žádná legrace.
Pokud projdete celou oblast, minete pyramidu a vydáte se stále na jih podél pohořı́, narazı́te na oblast s vysokými
kaktusy. Nejenže jich je zde hodně a jsou velmi pichlavé, ale hlavně tvořı́ jakousi bariéru, ze které vedou jen dvě cesty.
Dvakrát se rozmyslete, než se tam vydáte. Pokud se přeci jen touto cestou vydáte, spatřı́te podivné zbytky nějaké
stavby s prazvláštnı́ výhnı́. Pokud na Vás pouštnı́ obyvatelé přijdou, můžete pozdravovat všechny bohy - neutečete,
jestli obsadı́ únikové cesty.
Na poušti se nacházı́ i jedna malá oáza - přibližně v jejı́m středu, u které je svatý symbol -to pro přı́pad, že by
se někdo potřeboval pomodlit dřı́ve, než smrt odnese jeho duši.
Pokud jste došli až sem, prošli celou poušt’, jednu věc jsem Vám zde ještě nepředstavil. Ano, je to nechvalně
známý a obydlený pouštnı́ důl. Ale pokud si myslı́te, že tam žijı́ hornı́ci, šeredně se pletete. Varuji Vás - bez řádného
doprovodu a výbavy tam nechod’te! Setkánı́ s tarantulı́ nenı́ nic legračnı́ho, zvláště, pokud nehodláte být jejı́ večeřı́,
což pravděpodobně i možná budete. A čı́m je tento důl tak zvláštnı́? Mimo jeho obydlenı́ se traduje, že je bohatšı́ na
127
drahokamy, což nám prozradilo pár hornı́ků, ale znáte to, jedna babka povı́dala. . . Anebo myslı́te, že to je pravda?
Pokud ano a máte doprovod, tak proč ještě čtete? Utı́kejte, at’ tam zbude i něco pro Vás.
Omlouvám se za tiskovou kvalitu, máme nový tiskařský stroj a teprve se s nı́m seznamuji. Sazařka An Ara
Andarijský Šum, čı́slo 2.
Zdravı́me Vás milı́ čtenáři,
Je nám velkým potěšenı́m přinášet Vám nejnovějšı́ informace ze světa až do vašich rukou. V tomto čı́sle se dozvı́te, co
provedla tajemná kniha na náměstı́ Andoru. Společně se podı́váme do Temného lesa, zjistı́me informace o obchodnı́cı́ch s
lektvary a jak zatopenı́ Havantu ovlivnilo toto odvětvı́ obchodu. Dnešnı́m dnem začı́ná nová rubrika o Andarijských cešı́ch a
pro ty z Vás, kdo se raději pobavı́, nebo hledajı́ něco ke čtenı́ u sklenky vı́na, tu máme povı́dku o bardu Lojzı́kovi...
Zkrátka Andarijský Šum je tu pro všechny!
Nenechte si ujı́t dalšı́ čı́slo.
Redakce
Obloha nad náměstı́m Andoru v neděli 17.6. opět potemněla. Kolem knihy se rozestoupili tři muži. Tři muži dostatečně
odvážnı́ a odhodláni učinit právě dnešnı́ noc ten zásadnı́ krok k objevenı́ pravdy. Ta noc měla všechno změnit. Cı́sařský
alchymista Celsius se chystal vyslat své dva dobrovolnı́ky přı́mo do středu neznáma, do knihy. Ptáte se, kdo jsou ti odvážlivci,
kteřı́ pro pravdu a pro bezpečı́ nás všech dali v sázku své vlastnı́ životy? Věřte tomu nebo ne, ale toto nebezpečı́ pro vás
podstoupil samotný Andorský starosta Windos Imbra a jeho věrný společnı́k Šedovous. Oba po zuby ozbrojeni se vrhli vstřı́c
pravdě nevědě kam, nebo vůbec proč, jdou.
Přı́prava a samotná cesta do centra knihy je náročná a pro nás nepochopitelná, přesto Celsius vše bez většı́ch potı́žı́ zvládl
oba cestovatelé zmizeli ve vı́ru knihy. Zatmělo se mi před očima, svět se se mnou točil, cı́til jsem, jak mě opouštı́ mé hmotné
tělo... Probudili sem se na zemi, kdesi v horách poblı́ž prázdného vojenského tábora. Nadechli jsme se a rozhlédli kolem. Všimli
jsme si ducha, který bloudil táborem. Uviděl nás a křičel. Zprvu jsme mu nerozuměli, ale potom jsme rozeznali slova, která
křičel. Ptal se nás na hodnost a pořád opakoval, že dezertéři zemřou a bojovnı́ci čestně padnou v prvnı́ linii.. Když se vykřičel,
začal úplně znovu a klidně mluvit. Prý je v knize už dlouho a prožil přes 260 bitev. 260 naprosto identických bitev. Prokletı́
jsou rozděleni na dvě armády, které svedou boj o pevnost dál v horách. Jedna ji bránı́, druhá dobývá. Sı́ly armád, vybavenı́,
vše je stejné, aby utrpenı́ prokletých bylo věčné..
Tedy jedinou možnostı́ je vyslat do knihy odhodlané muže a ženy, lidi, elfy i barbary, aby se pokusili bitvu zvrátit a utrpenı́
dušı́ navždy ukončit. S tı́mto cı́lem se zpráva o hrdinstvı́ dvou cestovatelů roznesla do světa s výzvou všem dobrodruhům, všem,
kteřı́ se nebojı́ riskovat životy pro jiné. Zhruba za deset dnı́ ohlásili cı́sařštı́ trubači, že Celsius odhadl den, kdy kniha opět
povolá k boji všechny jmenované v nı́ samotné, včetně našich dvou hrdinů. Ten den se u knihy sešlo asi 40 statečných žen a
mužů připraveni pomoci v nadcházejı́cı́ bitvě. Mezi nimi stanula i má maličkost. Rozestoupili jsme se kolem knihy, která se
vznesla do vzduchu a rozzářila celou Andorskou oblohu. Po chvı́li přehlı́dka světel ustoupila a vedle knihy se objevil zřetelný
portál. Sklánı́m se nad statečnostı́ přı́tomných, kteřı́ se takřka prali o to, kdo projde prvnı́. Nakonec jsme se všichni dostali na
mı́sto určenı́. Ale kam? Kde to vlastně jsme?
Za chvı́li se zjevil duch knihy a doslova se podivil nad množstvı́m nových dušı́, které přišli ukojit svou touhu po válce.
Krátce nás uvedl a poté přičaroval dva portály. Jeden do tábora obránců - žářivšı́ oranžově a druhý černý, vedoucı́ do tábora
útočnı́ků. Rozhodl jsem se okusit bitvu ze strany útočı́cı́ a se svými spolubojovnı́ky jsem prošel černým portálem. Stanuli jsme
na měkké zemi mezi několika stany. Po chvı́li se zjevil duch knihy a námi zvolené vůdce uvedl do děnı́ a svolil jim rozdělit mezi
Zveřejněno 26. 7. 2012
128
129
nás výbavu do boje. Musı́m řı́ct, že vypukl poněkud zmatek, ale po několika minutách jsme stáli jako jedna armáda připravena
do boje. Objevilo se i několik konı́, kteřı́ byli přiděleni mágům. Mohli jsme vyrazit.
Do boje nás vedl Konzul
Gibraen Artalius spolu s
jednı́m řadovým vojákem Praetorie. Po cestě k pevnosti
jsme v lesı́ch našli dalšı́
truhly s lepšı́ výbavou, ale o
to se staral málokdo, každý
běžel vstřı́c boji. Nestačil
jsem svým mladšı́m druhům
a dorazil do už zuřı́cı́ bitvy.
Obránci byli rozmeteni jednı́m
zničujı́cı́m úderem. Sebrali
jsme standartu a za vı́tězného
řevu a radosti jsme opustili
pevnost zpět do našeho tábora.
Utišil nás až přı́chod duše
knihy. Vyzval nás k dalšı́mu
střetu a všichni jsme souhlasili, jenže bylo potřeba pár
dobrovolnı́ků, kteřı́ by pomohli obráncům, aby sı́ly byly
skutečně vyrovnané.
Abych zjistil co nejvı́ce informacı́ a mohl vás, čtenáře,
co nejlépe informovat, přihlásil
jsem se a spolu s několika
dalšı́mi jsem byl přenesen
do tábora obránců. Byl to
hrozný pohled. Všude hromady těl lidı́ i zvı́řat. Při
tomto tuhla krev v žilách.
Morálka obránců musela být
na bodě mrazu. Přesto se
však všichni rozhodli znovu
bojovat. Zazněl roh a my se
začali pomalu rozmist’ovat po
hradbách. Konečně se všichni
dostali na svá mı́sta. Rozhostilo se ticho. Ve svitu měsı́ce
se objevovaly prvnı́ odrazy
od železných zbranı́ našich
nepřátel. Všichni běželi k jednomu mı́stu, jedinému mı́stu,
kde vedl žebřı́k ze země až na
hradby. A to bylo přesně to
mı́sto, kde jsem hlı́dal já. Mé
chabé pokusy zastavit masu útočnı́ků se nezdařili a já poprvé okusil teplotu země. Byl jsem přenesen zpět k našı́ standartě
avšak už neschopen boje. Chtěl jsem se dostat ven, ale v tom přiběhl do dvora pevnosti oranžově oděný válečnı́k svı́raje v
ruce standartu černé barvy, standartu zaručujı́cı́ naše vı́tězstvı́. To zřejmě stačilo k tomu, abychom byli propuštěnı́, a jeden po
druhém jsme byli přesunuti zpět do našeho světa.
Naše touha po krvi byla uhašena. Nezbylo nám nic než vzpomı́nky, žádné jizvy ani šrámy, žádné poškozenı́ na těle. A
taková je moc knihy. Jaký je tedy účel? Uvěznit duše a nechat je trpěn navždy jako nějaký trest? Nebo je stvořena pro nácvik
boje a taktik při obléhánı́? Nebo prostě jen pro pobavenı́ těch, kteřı́ knihy stvořili? Jsme jen loutky, nebo skutečnı́ bojovnı́ci?
Lainadan Coraër
Všichni vı́me, že Havant – největšı́ a nejúrodnějšı́ oblast Andarie, spláchla nedávno voda. Následkem výbuchu sopky se
Havant a společně s nı́m i jeho pole, ocitl na dně oceánu. Jak se tato skutečnost projevuje v ceně bylinek? A co takhle cena
lektvarů? Tak na to se dnes společně podı́váme.
Dne 9. sedmého měsı́ce roku dvanáct se uskutečnil průzkum napřı́č všemi městy. Výsledky tohoto průzkumu vás budou
jistě velice zajı́mat. Zjistili jsme, že každý dnes tahá bylinky až ze dna truhel. Cechy sáhly na své železné zásoby a cela lektvarů
stoupá. Ovšem jsou zde i jisté výjimky, které se snažı́ cenu držet stále v únosných mezı́ch.
Průzkumu se zúčastnilo 12 obchodů a celkem jsme zahrnuli do průzkumu 17 druhů lektvarů v té nejsilnějšı́ verzi. Výčet
lektvarů i obchodnı́ků naleznete v tabulce.
130
KAPITOLA 33. ANDARIJSKÝ ŠUM, ČÍSLO 2.
Nejpřekvapivějšı́ pro většinu zákaznı́ků je zjištěnı́, že obyčejný léčivý lektvar, který potřebuje každý, pokud nenı́ zběhlý v
léčenı́, se dá sehnat pouze ve 4 obchodech – v Andoru u pana E.S.Noxe, v Thyrisu u pana Gimliho, který má nejnižšı́ cenu a v
Margaardu u pana Melaroca a Slovanů. Jeho cena se pohybuje od 101 do 133 měd’áků.
Nejprodávanějšı́ lektvar, který se nacházı́ ve všech obchodech, je protijed. Takže až vás někdo otrávı́, stačı́ zaběhnout do
jakéhokoli města a alchymista vám pomůže. Bohužel tento lektvar prý nepomáhá na otrávenı́ životem. Rozptyl cen u tohoto
lektvaru krásně zrcadlı́ vůli obchodnı́ků jı́t vstřı́c svým zákaznı́kům.
Celkově se dá řı́ct, že nejlevnějšı́ a nejrozšı́řenějšı́ sortiment lektvarů má pan E. S. Nox v Andoru. Jeho obchod se nacházı́
hned na náměstı́ u banky. Má 12 z námi studovaných lektvarů a z toho 7 druhů v nejlevnějšı́ podobě. Jedenáct druhů majı́
taktéž Husité ve své kovárně, ale jejich ceny jsou velmi zmatečnı́. Jsou zde drahé lektvary za velice nı́zké ceny, ale také ve velmi
předražené podobě. Záležı́, kdy k nim přijdete.
Pro vı́ce informacı́ se podı́vejte do tabulky.
Ruth Zarzarrosa
V tomto vydánı́ probereme druhy nářadı́ pro tesařskou výrobu.
Základem úspěšné tesařiny je předevšı́m suchá mı́stnost. V opačném přı́padě by se mohlo stát, že se vám dřevo zkroutı́.
Samotné dřevo musı́ postupně vyschnout. V žádném přı́padě ho nesmı́te sušit přı́liš rychle, jinak hrozı́, že vám dřevo popraská.
Takže nynı́, když máme suchou mı́stnost a dřı́vı́ je dostatečně vyschlé, se zaměřı́me na potřebné nářadı́. Tesařské nářadı́
se dá velice výhodně koupit v Andoru kousek od severovýchodnı́ brány, ale zajisté ho pořı́dı́te i u různých řemeslnı́ků. Na
jednoduché výrobky vám bude stačit hoblı́k, pilka a tesařské kladivo. Pro náročnějšı́ nábytek budete potřebovat bednářský stůl
(skládá se ze dvou částı́) a tesařský stůl (ten se skládá ze třı́ částı́). Nezapomeňte si k tesařskému stolu koupit i svěrák, je to
velmi užitečný pomocnı́k při výrobě nábytku. Občas je dobré u sebe mı́ti i jednu sadu barev.
V přı́štı́m vydánı́ spolu probereme postup při výrobě jednoduché skřı́ně. Do té doby si pořid’te všechno potřebné nářadı́ a
nezapomeňte na pár hřebı́ků.
Tak tedy dı́lu zdar!
Jindra
Minule jsme se vydali na poušt’ za štı́ry, hady, pichlavými
kaktusy a tajemným dolem. Dnes se podı́váme na mı́sto zcela
opačné vyprahlé poušti. Je to mı́sto, kde se vám i z té vlhkosti
vzduchu špatně dýchá. Mı́sto, kde se pohybujı́ nebezpečnı́
tvorové, ale tady se majı́ za co schovat, na rozdı́l od pouště.
Zarostlý, starý prales, nejjižnějšı́ cı́p našı́ země – Temný les.
Už jen samotný název vypovı́dá o jeho zrádnosti. Je to
les tak temný, že i ve dne zde lı́tajı́ netopýři. To se ale podle legendy nestalo jen náhodou. Když projı́ždı́te pralesem
u thyriských břehů, Temný les Vás praštı́ do očı́. Nenı́ tak
vysoký jako okolnı́ prales, stromy dokonce vypadajı́, že jsou
již dlouhá léta mrtvé - jako by se tu zastavil čas. Podle všeho
za to může kletba temného druida. Probudil stromy, aby mu
sloužily, očaroval krásné ženy, aby pro něj zabı́jely, zastřel
131
mysl dryádám, všechna zvěř zešı́lela a to nenı́ vše. Tento temný druid podle všeho stále žije. Asi ukradl elfům jejich dlouhověkost.
Kdo vı́, proč to všechno udělal. Jen ze zloby? Nebo dole v nejjižnějšı́m cı́pu Andarie něco ukrývá?
Ruth Zarzarrosa
Mrtvé stromy, temná tráva,
žádný zajı́c, žádná kráva.
Prokletá zem hrůzu pouštı́,
Nebezpečı́ čı́há z houštı́.
Hodný medvěd? Chyba, brachu,
Utı́kej pryč, jednej v strachu,
Temný druid to všechno svolal,
Hady, mouchy, spektry přijal,
Medvědy si přizval k sobě,
itshape Přı́bytek si zřı́dil v hrobě.
Ted’ tam strašı́ dnem i nocı́,
Bud’ nám štěstı́ ku pomoci,
Zvláštnı́ keře pěstuje tam,
Medituje, směje se nám.
Svolej všechny kamarády,
Netoč se k problému zády,
Svrhni vládu temné sily,
Natrhej si kvı́tek bı́lý,
Uvař v kotli, nalej v šálek,
Zapomeneš smysl válek,
V mı́ru svět by zase chtěl žı́t,
Lesem čistým měl bys započı́t.
Vždyt’ přı́rodu krásnou měl bys kolem sebe chtı́t mı́t
Milı́ čtenáři, rád bych Vás uvı́tal u začátku své nové série článků o Andarijských cešı́ch. Rád bych Vám tı́mto způsobem
přiblı́žil každý z aktivnı́ch cechů a pomohl s výběrem toho správného a tı́m tedy i trochu pomoci cechům s propagacı́ a náborem
nových členů. Prvnı́ch několik článků se bude týkat cechů frakčnı́ch, konkrétně pro toto čı́slo jsem si vybral cech elfı́.
Stanete-li na leštěných mramorových kamenech Lewanského portálu a otočı́teli se k jihu, již od pohledu Vás upoutá majestátný dům hned naproti Lewanským
dokům. Zde je hlavnı́ sı́dlo členů cechu Menel Sanga. A právě tam směřovaly mé
kroky. Hlavnı́ insigniı́ členů i sı́dla je sytá tmavá zelená barva a v současné době
tuto barvu na svém plášti nosı́ 36 hrdých elfů. Vůdcem celého cechu je Aran Finwes,
správu města má na starosti Arandur Atan, vojenské záležitosti Naladris Denegond
a o obchod se stará řemeslnı́k Falathrim. Dále se hierarchie dělı́ na členy staršı́, členy
řadové a rekruty.
Menel Sanga byla založena 3.12. roku 5 Enialisem Liadonem a již od jejich
prvnı́ch kroků se Menel Sanga hlásila k Nistře, elfı́ bohyni. V té době byl Lewan,
stejně jako většı́ část Andarie, obléhán skřetı́ hordou. Proto byla Menel Sanga
založena a prvnı́ jejich cı́l byl Lewan osvobodit. Přesně to se Menel Sanze dne 26.3.
roku 6 podařilo, bohužel tři dny nato prvnı́ vůdce Menel Sangy, Enialis Liadon,
tragicky zemřel a na jeho mı́sto se po dlouhé době, až 5.10. roku 6, dostal Kiran
Willhrub. Ten sice překonal délku obdobı́ vlády svého předchůdce, bohužel ale 17. 3.
roku 6 zemřel během války s Praetoriı́, která skončila o týden později smrtı́ Tribuna
Caesara. Dalšı́m, v pořadı́ třetı́m, vůdcem Menel Sangy se tak stal Kiran Nasir. Dva
roky nato byl Nasir svými druhy uznán, jako právoplatný elfı́ král a 23. 4. roku 9
zı́skal titul Arana. O rok později se rozhodl pro odchod do hvozdů a svůj post předal
nynějšı́mu Aranu Finwesovi, který vede Menel Sangu v současné době.
Dnešnı́m cı́lem tohoto elfı́ho cechu je zvelebit město Lewan a zpřı́jemnit pobyt co nejvı́ce elfům, kteřı́ tu najdou svůj
domov. K tomuto cı́li také patřı́ udržovánı́ prastarých, ale i novodobých elfı́ch tradic, jakou bylo napřı́klad vysvěcenı́ Nistřina
ostrova. Menel Sanga se v současné době může, podle hodnocenı́ jejich člena, pyšnit spolehlivými členy, přı́kladným vedenı́m a
v neposlednı́ řadě preciznı́ funkčnostı́ věcı́ v cechu obecně. Do svých řad přijı́má elfy věrné tradicı́m a zvyklostem elfů, jejich
historii a samozřejmě Lewanu. Nabı́zı́ jim zázemı́, materiálnı́, či duševnı́ podporu, tedy vše, co pravý elf k životu potřebuje a
132
KAPITOLA 33. ANDARIJSKÝ ŠUM, ČÍSLO 2.
po čem by měl toužit. Tacı́ z vás, kteřı́ o Menel Sanze přemýšlejı́, se mohou hlásit přı́mo v sı́dle Menel Sangy v Lewanu, nebo
u jakéhokoliv člena.
Závěrem článku bych rád poděkoval Aranduru Atanovi, jemuž vděčı́m za tyto nemalé informace a přeji všem uchazečům
štěstı́ při plněnı́ přijı́macı́ch úkolů.
Lainadan Coraër
Autor: Godric Audecan
Kdysi dávno v Andoru žil bard Lojzı́k. V hospodách mu ale neřı́kali jinak, než Drnkal,
protože jeho pı́sně a hránı́ nestáli ani za zlámaný měd’ák. Lojzı́k ovšem velmi toužil se naučit
hrát, jako ti nejlepšı́ bardi. Byl schopný pro to obětovat cokoliv. Kvůli tomu byl chudý jak
kostelnı́ myš a tak si vydělával na živobytı́ drobnou zlodějnou. Také chodil i na hřbitov, kde
kopal hroby mrtvých a oblehčoval je o drahé cetky.
Jednou, když úplněk zdobil oblohu, sebral Lojzı́k mı́stnı́mu hrobaři lopatu, jak to dělával
a šel k nově vykopanému hrobu tesaře Ferdy. Když se dostal až k ostatkům, zaslechl, že na
hřbitově nenı́ sám. Bál se, že je to hrobnı́k, ale když vykoukl z hrobu, uviděl muže kráčejı́cı́ho
do hrobek, kam se Lojzı́k bál chodit. Když muž vstoupil do hrobek, Lojzı́k pokračoval v práci,
ale o trochu rychleji, aby ho muž neviděl. Pak ale zaslechl úžasnou melodii, která ho plně
očarovala. Nevěděl co je to za pı́seň, ale věděl, že vycházı́ z hrobky. Přestal vykopávat hrob a
vydal se do hrobky a tam to uviděl - nemrtvı́ tancovali a bavili se. Kostlivci skákali a vyhazovali
kosti vysoko do vzduchu, zombie se točily v kolu se zombi slečnami, nad nimi létali duchové v
pozoruhodných sestavách, lichové bouchali svými holemi rytmicky do země, zkrátka Lojzı́k si
připadal jako na nějaké oslavě.
Avšak dvě věci upoutali Lojzı́kovu pozornost. Prvnı́ věc byl muž zahalen robou, který seděl
na kameni a hrál onu nádhernou pı́seň a druhá věc byl kůly, na kterých byli připoutáni lidé
s roubı́kem v ústech. Lojzı́k nespustil oči z muzikanta hrajı́cı́ho na flétnu. Pozoroval ho, i když nemrtvı́ začali s živých lidı́
odtrhávat kusy masa a cpát si je do chřtánů, ani když lichové navrátili zuboženým tělům obětı́ život, neodvrátil svou pozornost
od muže v robě. Dokonce se nemohl odtrhnout od oné pı́sně, když za sebou slyšel blı́žı́cı́ se kroky. Dalšı́ nemrtvı́ hosté přišli
na oslavu a zpozorovali Lajzı́ka. A jako kouzelným proutkem oslava utichla. Lojzı́k jen viděl stovky prázdných očnı́ch bulv
sledujı́cı́ ho samotného. Lojzı́k pohotově vstal a vytáhl svoji flétnu a pokoušel se napodobit melodii zahalence, avšak marně. I
složil Lojzı́k svoji flétnu a svým smutným pohledem sledoval sedı́cı́ho muže.
Muž viděl, že Lojzı́kův pohled patřı́ mu samotnému a rukou ho přivábil k sobě. Lojzı́k vstal a šel za mužem. Když byl u
něj, všiml si dvou špičáků trčı́cı́ muži zpoza kápě. I přesto všechno Lojzı́k chtěl umět hrát jako on a opakoval: Naučte mne
”
hrát tak jako vy.“ Muž v kápi mu ukázal na jeden z několika pentagramů zdobı́cı́ hrobku. Lojzı́k kývl a stoupl si doprostřed
kruhu. Poté se dal upı́r do hranı́ a nemrtvı́ pokračovali ve své veselce. Lojzı́k nevěděl proč, ale najednou dostal pocit, že může
hrát jako upı́r. Vzal proto svoji flétnu a zkusil to. Opravdu hrál, jako upı́r. Lojzı́k plný slz štěstı́ hrál. Hrál i přesto, že mu
nemrtvı́ odtrhávali kusy masa. Poté už ovšem bolest necı́til a mohl pokračovat ve svém hranı́ na věky věků.
Možná ho uslyšı́te, když zavı́táte do Andorské hrobky a budete pozorně poslouchat. Nebo se stavte o půlnoci za svı́tánı́,
ale nemůžu vám zaručit, že odejdete v jednom kuse. . .
Lidu Andarijskému já sděluji,
že bardské služby poskytuji.
Od obrazů, povı́dek a básniček
ke hrám a sešitu pı́sniček.
To vše a mnohem vı́c
já, Umělec, nabı́zı́m.
Občané cı́sařstvı́ našeho,
nynı́ já, Umělec,
shánı́m služby vaše,
neb v boji chci vyučit všeho,
aby mě neskolil střelec,
a nezbyla ze mě kaše.
Chcete se zviditelnit? Nabı́zı́te službu či zbožı́? Kontaktujte nás!
133
Dnešnı́m dnem začı́ná velká možnost pro všechny, kdo si myslı́, že majı́ na své straně štěstı́! Je
nám velkým potěšenı́m Vám představit velkou andarijskou loterii. Pro ty, kteřı́ uhádnou ze 30-ti čı́sel
pět losovaných, čeká odměna 5 000 zlatých! Neuhádli jste? Nezoufejte! Stále máte možnost vyhrát s
jinou kombinacı́ vašich oblı́bených čı́sel.
Sázet můžete u panı́ Nethien Waldez v Ilerenské hospodě každé pondělı́ od třetı́ hodiny odpolednı́.
Cena jednoho losu činı́ 5 zlatých. Losovánı́ proběhne vždy na konci měsı́ce. Vylosovaná čı́sla se dozvı́te
prostřednictvı́m Andarijského Šumu - tedy v dalšı́m čı́sle.
Přejeme mnoho štěstı́.
Vydáno v pondělı́ 23. 7. Ve hře jsou k dostánı́ svitky s odkazy na lepšı́ kvalitu na stránkách
http://sum.andaria.cz/andarijsky-sum-cislo-2/
Andarijský Šum, čı́slo 3
Váženı́ a milı́ čtenáři,
po dlouhé době se Vám opět o rukou dostává Andarijský Šum s pořadovým čı́slem tři. Toto čı́slo popisuje dobu, kterou zná
většina z nás, éru, kterou budeme pamatovat ještě dlouhou řadu let. A právě tato doba nám nějakou dobu bránila, abychom
Šum vydávali, proto bych rád poděkoval jménem celé redakce za vaši shovı́vavost a zároveň pevně doufám, že my vaši důvěru
nezklameme.
Za celou redakci Andarijského Šumu,
šéfredaktor Lainadan Coraër
Konec okupace Akarovy
Po většinu z poslednı́ho roku Akara okupoval téměř polovinu Andarijského kontinentu a otravoval mysl nás všech. Zprvu,
tvářiv se jako zbloudilý poutnı́k, působil přı́větivě a veřejně prohlašoval jeho zájem na zbudovánı́ obchodnı́ stanice mezi našimi
světy. Jenže od toho velmi rychle upustil. Objevil totiž jinou možnost, která dala jeho pobytu úplně nový směr. Rozhodl se
pomocı́ triků a lstı́ zı́skat cestu do srdce našı́ cı́sařovny Kilias a tı́m i k celému cı́sařskému trůnu. Mnozı́ se mu stavěli na
odpor. Někdo mečem a štı́tem, někdo tajným internı́m odbojem. Vzdorovali mu jedinci, skupiny, dokonce celá města. Jedno po
druhém dávala najevo nevůli k rychlému růstu jeho společenského vlivu. Prvnı́ oficiálnı́ vyhlášenı́ nezávislosti učinila Thyriská
Republika dne 18.7. roku 12, následována Lewanem a Ilerenem.
Válka mezi těmito dvěma stranami byla bohatá na menšı́ konflikty, avšak byly i bitvy, kdy proti sobě stála vojska nezměrných
velikostı́. Jedna taková se udála 15.9. kdy se pouštnı́ armáda seskupila u Thyriských bran. Thyřané byli samozřejmě dobře
připraveni a i přes velké ztráty se jim podařilo útok odvrátit. Ztráty na straně Akarově byly ovšem značnějšı́ a nejen zde.
Jeho vojáci umı́rali po desı́tkách nejen rukama lidı́, ale i démonů. Všechny tyto úbytky v Akarových řadách zvyšovaly šance na
provedenı́ původně šı́leného plánu a s touto šancı́ se zvedala i samotná naděje ve svobodu.
Připravovala se akce, která si vyžádala hodiny a hodiny podrobného plánovánı́. Akce tak obtı́žná, že se na nı́ podı́lelo
bezmála 50 členů odboje. V neděli 18.11. muselo být vše perfektně připraveno a nachystáno. Lidé se na tento den připravovali
jako na den, kdy měla být ukončena tyranie, na den, kdy padne falešný cı́sař. K šesté hodině večernı́ byli všichni na svých
pozicı́ch. Naděje na svobodný zı́třek pronikala do jejich dušı́, jako když prvnı́ rannı́ paprsky trhajı́ nicotnou tmu noci, a drásala
strach a pochybnosti na kusy. Na druhé straně Andorského hradu vyčkávala početně mnohem menšı́ skupinka, ale co jim chybělo
na počtu, vynahrazovaly tyto dvě dámy na odvaze a zručnosti. Na ně čekal nelehký úkol, který byl velmi důležitý pro úspěšnost
celé akce. A jelikož šlo o práci s ohněm a výbuchy, nemohl ji provést nikdo jiný než slečna Sirhell, ovšem s nemalou pomocı́ panı́
Fortuny Dayer. V pravý čas zazněl signál a právě tehdy přišla jejich chvı́le. Přesně na čas se jim povedlo odstřelit most k hlavnı́
bráně a odřı́znout tak jednotky, které by jistě stav celé akce zvrátily, od přı́stupu do hradu. Poté se obě přesunuly ke svým
druhům u jižnı́ brány a na povel svých vůdců se útočnı́ci začali přesouvat k Andorské věznici, kde ústı́ tajná chodba z hradu.
Zde zatı́m mohli narazit jen na malý odpor, ovšem počı́tali s většı́m v hradu. Proto jich nešlo málo a jeden po druhém mizeli v
útrobách staré vězeňské šachty. Chodba ústila v jižnı́ strážnici. Nynı́ mezi nimi a samotným hradem stálo přes padesát vojáků.
Při útoku bylo bohužel zraněno i mnoho cı́sařských strážı́, které i přes výzvy, aby se přidali k útoku proti Akarovi, bojovali
na straně falešného cı́saře. Akara sám samozřejmě ryk boje zaslechl a rozhodl se z hradu uprchnout. Obklı́čen ze všech stran,
rozhodl se prchnout portálem, který sem nechal přemı́stit z tržnice, zpět do své země. V domněnı́, že jej útočnı́ci nebudou,
nebo se neodvážı́, sledovat, se vrhá do magického vı́ru. Jenže útočnı́ci udělali něco, co zřejmě nečekal. Jeden po druhém mizeli
v jiskřenı́ magických čar uprostřed hlavnı́ho hradnı́ho sálu. Touha po jeho smrti je bezhlavě hnala i za hranice našı́ země.
Zde se ale nesetkali jen s Akarou. Cestu jim zkřı́žil dalšı́ dobře známý nepřı́tel, který celé situaci rozhodně nepomohl. Setam
přišel do pı́sečného města na druhém konci Andorského portálu i s celou armádou svých jedno, či vı́ceokých démonů. Tedy na
tomto provizornı́m bitevnı́m poli proti sobě stanuly tři skupiny, z nichž každá měla úplně jiný cı́l. Ačkoliv byla možná cesta
diplomatická, došlo k boji mezi všemi stranami. Proč vlastně démoni přišli a jak se jim to vůbec povedlo, zůstává záhadou.
Podle expertů mohl jejich pozornost přilákat obelisk, který se zřejmě v této oblasti nacházel. I přes jejich úsilı́ ukončit výpravu
našich dobrodruhů, byla jejich neplánovaná cesta do stinných ulic Pı́sečného města úspěšná a pozdě v noci Akara umı́rá na
mı́stě, které neměl nikdy opustit. Zbývalo jen toto prokleté mı́sto opustit a vyhnout se tak dalšı́m bojům s démonskými silami,
což se jim za pomoci obelisku a několika nadaných mágů povedlo a všichni se dostali živi a zdrávi zpět na půdu Andorského
hradu.
Akara zde zanechal spoustu věcı́, mnoho vojáků a všelijak smı́šené pocity v myslı́ch nás všech. Jedna osoba, kterou po
celou dobu své vlády držel pod zámkem, se ale doted’ nenašla. Cı́sařovna Kilias je již vı́ce jak měsı́c nezvěstná ale stále existuje
naděje, že žije a potřebuje naši pomoc. Proto vyzýváme všechny občany, kteřı́ by snad zı́skali stopu vedoucı́ k jejı́mu nalezenı́,
Zveřejněno 16. 1. 2013
134
135
abys se ozvali kterémukoli hodnostáři kteréhokoli města a nebo nám - do redakce Šumu. Naděje stále žije, a dokud nepřestaneme
hledat, bude žı́t i nadále.
Pro Andarijský Šum,
Lainadan Coraër
Tarkas znovu svobodným!
V Tarkasu se odehrálo něco mnohem povzbudivějšı́ho. Prvnı́ neděli v prosinci se skupině bojovnı́ků povedlo vymanit toto
severnı́ město z područı́ démonů. Ti z něho o něco dřı́ve vyhnali Akarovy okupačnı́ jednotky. Samotného osvobozenı́ jsem se
osobně účastnil a musı́m upřı́mně řı́ci, že nebýt povzbudivého vedenı́ ze strany Heroldky Stenilie, byla by tato vı́ceméně rutinnı́
akce dopadla úplně jinak. I přes všechna úskalı́, která tato akce poskytla, se osvobozenı́ podařilo a do pondělnı́ho rána se Tarkas
opět probudil jako svobodné město.
Pro Andarijský Šum,
Lainadan Coraër
Akara jediný Tash? Ani omylem!
Tash Akara nebyl jediný zástupce pouštnı́ho lidu, který se v našı́ zemi dostal do povědomı́. Pro ty z vás, kteřı́ se v nich
neorientujı́, nebo o nich vůbec neslyšeli, připravila kolegyně An Ara stručný přehled jejich jmen a krátkou charakteristiku jejich
skupin.
Pouštnı́ lid se skládá z několika klanů, kteřı́ žijı́ pod vládou Tashe Hassareshe, který ostatnı́ klany sjednotil. Titul Tash
značı́ vládce určitého kmene. Známých nám je pět Tashů. Tash Hassaresh, Tash Akara, Tash Sirio, Tash Nerun a Tash Merias.
Poslednı́ dva zmı́něnı́ Tashové - Nerun a Merias, ovšem odmı́tli přistoupit na sjednocenı́ pod vládou Hassareshe a tak v jejich
zemi vypukla válka. Podle slov Tashe Akary údajné vzbouřence sice porazili, ale ti se stále odmı́tajı́ podvolit a bránı́ se, jak
můžou.
Tash Hassaresh
Tash Hassaresh vládne ostatnı́m (dvěma) Tashům a svému klanu přezdı́vajı́cı́mu Rudé pı́sky. V tom mu dopomáhajı́ jeho
v rudé oděné jednotky, které jsou cvičené k udržovánı́ pořádku v jeho dobytých zemı́ch. Tyto jednotky byly ke spatřenı́ právě
v Tarkasu a na začátku bojů v Thyrisu.
Tash Akara
Tash Akara byl lidu Andarijskému jistě nejvı́ce na očı́ch, jakožto nastávajı́cı́ našı́ cı́sařovny Kilias. Sloužil Hassareshovi jako
zvěd, špión a záškodnı́k - k takovým akcı́m jsou cvičeny jeho jednotky označované většinou jasně zelenou barvou a znakem
chřestýše
Tash Sirio
Tash Sirio je vůdcem Bronzového lidu. Jeho lidé jsou nejobávanějšı́ válečnı́ci, kteřı́ jsou pro boje vychovávánı́ již od útlého
věku. Těchto bojovnı́ků se obávajı́ i Akarovy jednotky, které by s nimi do přı́mého boje rozhodně nešli. Tito bojovnı́ci střežili
mimo jiné i Sigmarův Val.
Tash Nerun a Tash Merias
O těchto dvou toho bohužel mnoho nevı́me. V našı́ zemi se zatı́m, zdá se, neukázali (alespoň to tvrdı́ Akara a vzhledem k
jeho zaměřenı́ by o nich jistě věděl). Tash Nerun (o kterém Akara tvrdil, že jej nikdy moc nepochopil) mı́vá jednotky oděné v
barvě šedé a Tash Merias většinou použı́vá barvu modrou a znak sokola.
Sepsala An Ara
Masový vrah v Andoru
Už delšı́ dobu se zajı́mám o děnı́ v Andoru. Očitı́ svědci tvrdı́, že v Andoru řádı́ masový vrah. Zpočátku jsem si myslel, že
se jedná o fámu, ale jednoho dne jsem se stal svědkem jeho zločinu. Dům s láskou, kolem kterého cestuji, byl ten den otevřený
a před vchodem již nestáli strážci. Můj bystrý úsudek mi řı́kal, že něco nenı́ v pořádku a tak jsem začal pátrat po okolı́. Našel
jsem zkrvavenou šlápotu, z čehož jsem usoudil, že v oné budově se něco stalo. Pobral jsem všechnu odvahu a vstoupil dovnitř.
To co jsem viděl, mě zcela zarazilo. Mrtvoly, spoušt’, krev. Mezi mrtvolami jsem spatřil těla hlı́dačů. Po bližšı́m ohledánı́ jsem
zjistil, že se nejednalo o loupež. Při mém pátránı́ jsem byl vyrušen skupinkou postav. Z počátku jsem měl obavy, zdali se jedná
o tvůrce těchto vražd. Naštěstı́ jsem zpozoroval tvář mého dobrého přı́tele. Když jsme prohodili pár slov, odešel k baru, kde
zmizel v neznámém průduchu. Neváhal jsem a rozběhl jsem se do druhého patra. To co jsem spatřil, mi vyrazilo dech. V jednom
pokoji, ležela žena, která měla rozpárané břicho. Bylo vidět, že ženu někdo zabil a vyrval jı́ dı́tě z těla. Vzhledem k tomu, že
jsem nechtěl obrátit můj žaludek, rozhodl jsem se nadýchat čerstvého vzduchu. I skupinka detektivů již vyšla. Moje dalšı́ kroky
136
KAPITOLA 34. ANDARIJSKÝ ŠUM, ČÍSLO 3
byli jasné - konfrontovat ještě jednou skupinku a zjistit co nejvı́c to půjde. Bohužel jsem v tomhle ohledu selhal a skupinka
mi zmizela z dohledu, proto jsem se rozhodl vrátit na mı́sto činu. Když jsem probı́hal branou, někteřı́ členové ze skupinky
se snažili vyzpovı́dat pouštnı́ho strážce, ovšem neúspěšně - neměl jazyk. Už jsem se chtěl vzdát, když v tu náhle procházel
ulicemi cı́sařský voják. Bylo vidět, že skupinka se s vojákem domluvila a vydali se spolu zpět do domu s láskou. Cı́sařský voják
potvrdil, že se jedná o práci profesionála, který si zřejmě zaplatil za službu mrtvé obchodnice s rozpáraným břichem. Poté se
voják vydal k baru a potvrdil, že se nejednalo o loupežné přepadenı́. Vydali se spolu i do tajemného průchodu a já za nimi.
Ve sklepenı́ jsem zpozoroval mrtvolu jednoho člověka ze skupinky, z čehož jsem usoudil, že ve sklepě byly položeny důmyslné
pasti. Voják projel očima pár truhel a poté se vrátil. Padla menšı́ debata plná otázek s otevřeným koncem a já usoudil, že
se vı́c věcı́ nedozvı́m. Po několika dnech se mi povedlo zastihnout andorského herolda Damodara. Ten mi potvrdil, že masový
vrah skutečně řádı́. Při otázce co bude dělat, mi odpověděl, že se vydá ještě jednou do tajemného sklepenı́, hned jak sežene
asistenta. Tady mé hledánı́ prozatı́m končı́ se spoustou otázek. Proč vrah vyrval nenarozené dı́tě? Byl to akt vendety? Co je
jeho cı́lem? Udeřı́ přı́ště? Proč andorská bezpečnost postupuje tak pomalu? Ale hlavnı́- Kdo je onen vrah?
Pro Andarijský šum
Godric Audecan
Jindrův kutilský koutek
Zdravı́m vás milı́ čtenáři v minulém vydánı́ jsme si řekli něco o přı́pravě dřeva a nářadı́. V tom to dı́le jsem vám slı́bil, že
si společně stlučeme pěknou, jednoduchou skřı́ň.
Takže pro jistotu si zopakujme, co vše je třeba mı́t připraveno a pak se již pustı́me do práce. Musı́me mı́t připravené
tesařské kladı́vko, pilku, hoblı́k přichystaný budeme mı́t i tesařský stůl se svěrákem. Nesmı́me zapomenout na již vyschlá prkna
a nějaké ty hřebı́ky.
Nynı́, když už máme vše připravené, pustı́me se do dı́la.
Prkna ještě jednou přehoblujeme, aby byli řádně hladké a zamezily přı́padnému znehodnocenı́ ukládaného materiálu.
Vyberme si 10 těch nejhezčı́ch prken bez různých vad (jako jsou suky a podobně - prkno tam občas praská) a ještě čtyři
krabičky hřebı́ků. Prkna pěkně nařežeme na požadovanou délku. Tři prkna použijeme na zadnı́ část, tři na přednı́ dvı́řka, dvě
na boky a dvě na hornı́ a dolnı́ část. Když vše máme nařezané a připravené nadejde chvı́le montáže.
Spojı́me strany taky, aby se z nich staly pevné desky, a když to máme, upneme jednu desku mezi dvě prkna do svěráku, aby
nynı́ již hotová deska nepopraskala či nestala jiná vada. Přiložı́me a ztlučeme. Nejdřı́ve vyrobı́me rám. Po té přibijeme zadnı́
stěnu. A nynı́ přiděláme dvı́řka. Nejprve vyměřı́me vzdálenost pantů, aby byli stejné jak na dveřı́ch, tak i na rámu a nasadı́me
dveře.
Je to zcela jednoduché a pro náročnějšı́ kutily - můžete si skřı́ň namalovat či vytvořit jiné rytecké dı́lo. Tak tedy Dı́lu Zdar.
Redaktor Jindra
Andarijské cechy:
Váženı́ a milı́ čtenáři,
vı́tám vás u dalšı́ho pokračovánı́ své série článků o Andarijských cešı́ch. V tomto čı́sle si přiblı́žı́me dalšı́ z frakčnı́ch cechů
a to konkrétně Thyrskou Praetoriánskou Gardu.
Praetoriánská Garda
Vejdete-li do Thyrisu jeho hlavnı́ branou a zahnete ihned za nı́ vlevo, stanete na dlouhé ulici lemované palmami a keři vedoucı́
přı́mo k branám Praetoriánské pevnosti. Zdobena modrými praporci poskytuje přı́střešı́ jedné z nejsilnějšı́ch armád Andarijského
kontinentu. Pláště této tmavě modré barvy dodávajı́ jejich nositelům na eleganci a jednotě. K dnešnı́mu datu je takto oděno
bezmála 30 silných mužů a žen. Velitelem armády je nynı́ Konzul Gibraen Artalius. Jeho zástupcem je Praefektus Amundsen
II Ama. Těmto dvěma mužům je po odchodu do důchodu udělena čestná hodnost Protektora, kterou dnes zastávajı́ pánové
Gebethor, Ilveth, Alkin de Serevin a mnoho dalšı́ch vysloužilých důstojnı́ků. Následujı́cı́ hodnost v hierarchii Praetoriánské
gardy je Tribun. Tribun je zodpovědný za správu majetku gardy a také za správu města. V ojedinělých přı́padech může tuto
funkci vykonávat i civilnı́ osoba. Bezpečı́ města udržujı́ nižšı́ důstojnı́ci, takzvanı́ Legáti a v poslednı́ řadě jsou tu Centurioni a
samozřejmě řadovı́ vojáci.
Praetoriánská Garda, vı́ce armáda, než cech, byla založena koncem měsı́ce listopadu roku 5 rytı́řem Christianem d’Ruah
a to z jednoho jediného a prostého důvodu. Vytvořit armádu lidu dostatečně silnou a koordinovanou na to, aby se dokázala
vypořádat s nebezpečı́m, které v roce 5 sužovalo celý kontinent a to konkrétně skřetı́ obleženı́. Rytı́ř Christian d’Ruah a jeho
družina si vzala osvobozenı́ Thyrisu jako jeden z hlavnı́ch cı́lů, který se jim po několika bitvách povedlo zdárně splnit, bohužel
krátce poté ale Rytı́ř Christian d’Ruah umı́rá a do čela armády se dostává pan Gebethor. Skoro o rok později Konzul Gebethor
svůj post podstupuje rytı́ři Malagarovi, avšak ten bohužel v úřadě nesetrval ani polovinu doby jeho předchůdce a tak se titul
Konzula dostává do rukou již v pořadı́ čtvrtému muži Praetoriánské historie a to Alkinu de Serevin. Tento muž vedl armádu
vı́ce jak dva a půl roku, nicméně zmožen množstvı́m bojů a válek se rozhodl koncem roku 11 tento titul přenechat stávajı́cı́mu
Konzulu Gibraenu Artaliusovi a sám odejı́t na odpočinek. Všichni minulı́ i současnı́ vůdci se pro své druhy stávajı́ důležitými
ikonami a zastánci cti a pořádku, který musı́ být v armádě za všech podmı́nek perfektně dodržován i po jejich, ne vždy
přı́jemném, odchodu.
V současné době nejde Gardě o nic jiného, než o zachovánı́ cı́lů z minulosti a odkazu jejich bývalých vůdců. Obrana obyvatel
Thyrisu i Thyrisu samotného se pro ně stala srdečnı́ záležitostı́ a nutno dodat, že ji plnı́ opravdu výborně nebot’ od osvobozenı́
137
Thyrisu nebylo toto jižnı́ město dobyto. Garda se ale nesoustředila pouze a jen na jejich milovaný Thyris, na svém pomyslném
kontě má připsanou účast téměř v každé bitvě, která se na našem kontinentu odehrála, a vždy stanuli na straně cı́sařské koruny.
To se ale už dnes řı́ci nedá. Nynı́ se Garda snažı́ zbavit Andarii Tashe Akary a jeho vojsk, jež označila za okupačnı́. Vzhledem
k mé většinové nestrannosti v tomto sporu se nebudu pouštět do dalšı́ch spekulacı́, abych nevklouzl do intrik a fám.
Stejně jako v předchozı́m článku jsem i nynı́ svému průvodci Praetoriánskou historiı́ položil za úkol zhodnotit tři základnı́
oblasti cechu. Odpověd’ zněla takto: Vedenı́ odhodlané, členové nejlepšı́, funkčnost disciplinovaná. To je to, co dělá Gardu
Gardou.
Přihlásit se ke vstupu do armády se může jakýkoliv muž či žena, kteřı́ musı́ nejprve projı́t velmi náročnými testy, aby se
stali kadety Gardy, a to u kteréhokoliv člena armády.
Na samotný závěr svého článku bych rád poděkoval Protektorovi Alkinovi de Serevin za informace, které my poskytl a za
pohoštěnı́ v jeho domě a samozřejmě také jeho ženě a mé kolegyni, slečně Ruth za skvělý čaj.
Pro Andarijský Šum,
Lainadan Coraër
Událo se
Thyrský Jarmark
V neděli 7.10. se na půdě za Thyrskými branami konal řemeslnický jarmark. Přišlo celkem poskrovnu prodejců, ale každý
měl široký výběr všelijakých zbranı́, zbrojı́, zvěře i lektvarů až po surové kovy a drahokamy. Součástı́ nedělnı́ho jarmarku byla
i dražba několika drahých návodů na výrobu zlaté i mitrilové výzbroje a několika cennostı́. Napřı́klad vzácná róba temně rudé
barvy se vydražila za krásných 900 zlatek. Thyris si nebral menšı́ účast řemeslnı́ků jako negativum a nepřestal s pořádánı́m
jarmarku. Naopak se těšı́me, na dalšı́ Thyrský jarmark, který si ustanovil pevné mı́sto v každém měsı́ci a bude se konat
pravidelně. Celou akci samozřejmě zašt’it’ovala Praetoriánská Garda, takže všichni návštěvnı́ci i jejich zbožı́ bylo celou dobu v
bezpečı́ a celá dvouhodinová akce proběhla bez sebemenšı́ch potı́žı́.
Pro Andarijský Šum,
Lainadan Coraër
Lewanská veřejná dražba a turnaj v dámě
Trochu netradičnı́ způsob zvolila Lewanská Menel Sanga při draženı́ několika věcı́ z jejich depozitáře. Veškeré věci, které
byly ten den vydraženy, byly ukryty a rozmı́stěny do pěti zavázaných pytlı́ků. Každý potom přihazoval, aniž by věděl, co se v
pytlı́ku skutečně skrývá. Celé akci to dodalo na napětı́ a ceny některých pytlı́ků se vyšplhaly až přes tisı́c zlatek. Organizátoři
zřejmě nepočı́tali s tak velkým úspěchem a po skončenı́ se rozhodli snı́žit ceny na polovinu. Žádný z kupců nebyl nespokojen a
kromě ztráty hedvábného klobouku proběhlo vše naprosto v pořádku.
Pro druhou část večera se sjeli do Lewanského hostince u Zeleného Listu všichni milovnı́ci deskových her a pro tento
turnaj byla zvolena dáma. Ovšem turnaj byl otevřen všem, kteřı́ pro zábavu a poučenı́ byli ochotni zaplatit startovné. Na toho
nejlepšı́ho čekal za pultem putovnı́ pohár - zlatá hra v dámu, takže se všichni vrhli do hry s opravdovou vervou. Na konci večera
pozvedla nad hlavu tento pohár slečna Blažena, která ve finálové hře porazila pana Nafriuse, který pár kol předtı́m vyřadil
mne. Kromě menšı́ho organizačnı́ho problému, který se dá vzhledem k prvnı́mu pořádánı́ turnaje prominout, se celé akci nedá
nic vytknout, tudı́ž se přı́ště těšı́me na většı́ účast.
Pro Andarijský Šum,
Lainadan Coraër
Výsledky Andarijského Lota
Dlouho očekávané výsledky jsou tu! Za přı́tomnosti Richiuse byla tažena tato čı́sla: 18, 16, 6, 9, 21
Gratulujeme vı́tězi a přı́štı́ čı́slo vás budeme znovu o výsledcı́ch informovat.
Neuhádli jste? Nezoufejte! Stále máte možnost vyhrát s jinou kombinacı́ vašich oblı́bených čı́sel. Pro ty, kteřı́ uhádnou ze
30-ti čı́sel pět losovaných, čeká odměna 5 000 zlatých!
Výhru a dalšı́ sázky si můžete zařı́dit u slečny Nethien Walldezz.
Redakce
Redaktoři a přispěvatelé
Abegoth
Aenye
An Ara
Arcano Mente
Ashanty
Ashley
Augustus
Cechovnı́k
Červená Karkulka
Dědek Kořenářka
Favens
Godric Audecan
Hračička
Hrom
Iraglos
Ivor
Jindra
Lainadan Coraër
Marmel
Mikolas
Morholt
Ormus
Feferón
Renfri
Ruth Zarzarrosa
Sejky
Tlučhuba
-UCVilja Déži
Warghawn
Kalam Meachar
138