Ovládneme energii hvězd?

SVĚT PLNÝ ENERGIE
S výrobou elektřiny
jsme museli
přestat. Profil TOS
VARNSDORF a.s.
Záhada věčného
plamene zřejmě
vyřešena
Více na straně 7
Více na straně 8
Ovládneme energii hvězd?
BUDOUCNOST ENERGETIKY
Nejlepší zdroj, jaký lidstvo zná, visí ve vesmíru zhruba 150 milionů kilometrů od nás,
energii vyrábí už miliardy let a další miliardy bude. Bohužel má jednu malou nevýhodu: má pravidelné zhruba 12hodinové výpadky každý den a občas i problémy
s dodávkami – zvláště, když je pod mrakem.
mělo konečně demonstrovat praktickou
použitelnost technologie a vyrábět podstatně více energie, než kolik ke svému
provozu potřebuje.
Nedostatky našeho jinak velmi spolehlivého Slunce se fyzikové pokoušejí vynahradit
tím, že chtějí napodobit malou hvězdu zde
na Zemi. Snaha vytvořit tzv. fúzní reaktor,
Mohou
soukromníci
dokázat to, co
státům příliš
nejde?
Kdyby se
zavřely
kohoutky
ZEMNÍ PLYN
Vzhledem k vývoji
posledních měsíců už téměř každého z nás
napadlo: Co by se dělo, kdyby někdo přiškrtil nebo zcela zavřel kohoutky na plynovodech vedoucích do naší republiky? Provedeme vás tím, co by se mohlo stát, kdyby
nastala situace, která se zdála před pár lety
nemožnou, dnes už jen velmi nepravděpodobnou. Od „plynové krize“ roku 2009 úřady upravily postup pro podobné případy
a připravily novou řadu omezení. Jejich cílem
je především ochránit domácnosti, a tak
první na řadě by byly firmy. Dodávky by se
jim omezovaly podle komplikovaného systému, který bere v potaz jejich činnost, celkovou spotřebu a další parametry.
Více na straně 2
Zatím sice není jasné, jak by se měla měnit
v elektřinu či jinou formu lidmi využitelné
energie, ale ohromným úspěchem by bylo
i jen dosažení „hrubého“ energetického
zisku v poměru alespoň 10:1 (tedy získat
z fúze desetkrát více energie než kolik vložíme do vytvoření vhodných podmínek
blížících se těm na Slunci).
Do oboru jaderné fúze se ze stejného důvodu snaží proniknout i soukromníci. Nejde jen o maličké firmy, které se čas
od času objeví s překvapivým prohlášením
o „revoluci“ v oboru ze zcela nečekaného
směru a s napřaženou rukou. O slučování
vodíkových jader (vodík je nejpoužívanější palivo) se zajímají i některé velké korporace, které by mohly mít realističtější
odhad svých vlastních možností. Mohou
soukromníci dokázat to, co státům příliš
nejde?
ve kterém by se jádra atomů slučovala,
místo štěpila jako v jaderných reaktorech,
je stará stejně dlouho jako znalost procesů
probíhajících v jádru naší hvězdy – a ty byly
objeveny ve 30. letech minulého století.
Jak se znovu a znovu ukazovalo, jde ovšem
o velmi obtížný proces (proč, o tom více
Gazpromu zamrzají zisky
Projekt se ovšem potýká s ohromnými
potížemi kvůli své nešťastně navržené mezinárodní podobě a zřejmě i chybám jeho
managementu. Start se stále odkládal
a byly například potíže s kvalitou některých
dílů dodávaných členskými zeměmi. Vidina
ovládnutí jaderné fúze je ovšem příliš lákavá, než aby se vědci pracující na programu nechali odradit. A nejsou sami.
❞
↑ Jaderná fúze je zdrojem energie všech hvězd. Díky ní jsme také vznikli my i naše
planeta: vesmír původně tvořil jen lehký vodík, k vytváření všech těžších atomů
došlo až slučováním jeho jader v nitru hvězd.
Více na stranách 4 a 5
Setrvačníky se valí vpřed
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Když se před několika tisíci lety poprvé roztočil někde na Středním
východě první hrnčířský kruh, jeho autor si rozhodně nemohl uvědomovat, jak velký půvab
bude mít stejný vynález pro jeho dnešní potomky. A nejen během kroužků keramiky.
Hrnčířský kruh je totiž především primitivním, ale v principu účinným a praktickým
zařízením na skladování energie. Když ho
hrnčíř svou silou roztočil, velká část jeho
námahy v něm zůstala uložena a stačilo
jen průběžně „doplňovat ztráty“, aby se
kruh nepřestal točit a výroba nestála.
Ke stejnému účelu se používaly a stále používají setrvačníky u řady přístrojů, kde
mají sloužit například k překonání drobných výpadků v dodávkách energie, a zaručují tedy hladký chod.
Stačí k tomu kinetická energie hmoty setrvačníku, tedy roztočeného kola, která
v systému zůstává uložena, a ztrácí se jen
v důsledku odporu vzduchu a odporu čepu
← Setrvačník vyrobený z ocelového
jádra a uhlíkových vláken, která jsou
dostatečně pevná, aby se kolo mohlo
točit s frekvencí několika desítek tisíc
otáček za minutu.
rozšíření a poklesu cen vhodných materiálů (především uhlíkových vláken) pro
výrobu velmi pevných setrvačníků, ložisek
s velmi nízkým odporem a díky jejich ukládání do vakua dnes vznikají systémy, které
„roztočenému kolu“ dávají nové možnosti:
skladování elektřiny ve velkém. První provozy tohoto typu na světě už stojí.
kola. Ty byly u pár tisíc let starých technologií samozřejmě značné, ale na začátku
21. století už je situace trochu jiná. Díky
zima | 2014
❯ ENERGETICKÉ
AKTUALITY:
Může být jaderná fúze blíže, než si myslíme?
na stranách 4 a 5). Přesto se lidé nevzdávají. Na jihu Francie obtížně a téměř v bolestech vzniká ohromný reaktor ITER, zařízení za dvě desítky miliard euro, které by
Informace,
zpravodajství,
rozhovory a zajímavosti
ze světa plného energie
Více na straně 3
Čistý zisk ruského plynárenského gigantu Gazprom za tři čtvrtletí klesl podle
ruských účetních standardů o téměř 92,3
procenta na 35,8 miliardy rublů (16,9
miliardy korun). Firma uvedla, že za pokles může vytvoření rezerv na nedobytné pohledávky, zvláště kvůli ukrajinskému dluhu, a pokles rublu. Gazprom
musel od počátku letošního roku vytvořit rezervy kvůli úvěrům, které nebyly
splacené ve stanovenou dobu, v objemu
256,9 miliardy rublů. Ukrajinský dluh činí
179 miliard rublů. Gazpromu také vzrostly náklady kvůli poklesu rublu vůči dolaru a euru. Na firmu rovněž dopadají
současné sankce, které jí zakazují přístup
k financování a nákupu nových technologií a zařízení (to je pro ruské firmy
klíčové, protože Rusko stejně dobré těžební technologie nemá). Firma do Evropské unie dodává zhruba třetinu plynu,
který region spotřebuje. Polovinu z toho
tvoří dodávky přes Ukrajinu.
Drábová pochybuje
o budoucnosti Dukovan
Jaderná elektrárna v Dukovanech zatím
není připravena na dlouhodobé prodloužení provozu, řekla podle Deníku na semináři Občanské bezpečnostní komise
v Dalešicích předsedkyně Státního úřadu
pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Ředitel výrobní divize ČEZ Ladislav Štěpánek však uvedl, že firma dělá vše pro
to, aby Dukovany fungovaly i nadále.
O novou licenci by měl ČEZ požádat už
příští rok. „Vážně hrozí, že provoz nebude prodloužen na deset let, ale třeba jen
o rok nebo o dva. Možná se ale pletu,
možná se provozovateli podaří splnit vše
potřebné včas,“ cituje list Drábovou.
Podle Štěpánka má firma zájem provozovat Dukovany do roku 2035. „Zatím to
ale nevypadá, že by bylo ekonomicky
výhodné jít až za tento rok,“ dodal Štěpánek. Čtyři bloky elektrárny by se podle
Štěpánka měly dočkat dalších 20 let života. Výstavbu pátého bloku nevyloučil,
ale naznačil, že pro svoji nákladnost není
příliš reálná.
www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
ZE SVĚTA ENERGIE
Co by se dělo po zavření kohoutků
ZEMNÍ PLYN
Jak vypadá plán pro omezování spotřeby v případě problémů se zásobováním plynem.
Česká republika je na tom navíc poměrně
dobře s diverzitou dodávek plynu. Máme
spojení nejen z Ruska, ale i ze západních
plynovodů, a tak je těžké si představit situaci, že bychom přišli o úplně všechny dodávky této suroviny ze zahraničí. Máme
například kontrakt s Norskem na dodávky
cca tří miliard kubíků ročně, které by k nám
proudily přes Německo. Ani úplné odstavení ruských dodávek by zřejmě neznamenalo, že nebudeme mít vůbec žádné dodávky
plynu ze zahraničí. Určitě by ale došlo k významnému zvýšení cen plynu na spotovém
trhu, a to i o stovky procent během dní. Tak
jako jsme tomu byli svědky v roce 2009.
Kdy koho odpojíme
Spotřeba zemního plynu v České republice
je dnes kolem osmi miliard kubických metrů, což znamená, že v posledních letech
spotřeba tohoto paliva v podstatě neustále klesá; ještě během tuhé zimy v roce 2001
byla spotřeba cca 8,88 mld. kubických metrů. Plyn je sice nezbytný pro řadu podniků,
ale především domácnosti ho v posledním
období spíše opouštějí ve prospěch jiných
druhů topení či ohřevu vody. Většina plynu,
více než 60 procent, se spotřebuje v právě
začínající zimní topné sezóně.
Co bychom tedy mohli dělat v případě, že
by se dodávky zastavily, třeba při eskalaci
problémů na východě Evropy? A jaké jsou
naše zásoby? Vlastní těžba prakticky neexistuje, pokrývá necelé jedno procento
celkové roční spotřeby. Ovšem na území
České republiky je v tuto chvíli osm velkokapacitních zásobníků, ve kterých je celkem kolem tří miliard kubíků. Významná
část z těchto zásob sice nepatří českým
obchodníkům a je určena pro zahraniční
trhy, především Německo, i přesto má naše
země dostatečné kapacity na to, aby přestála bez dodávek zvenčí nejméně několik
týdnů.
Stát má pro podobné případy připravený
plán, který rámcově určuje energetický
zákon a přesně vyhláška Ministerstva průmyslu České republiky (má číslo 344/2012).
Odběrové stupně se vyhlašují pomocí veřejnoprávních médií, především Českého
rozhlasu. Stát může vyhlásit libovolný
stupeň bez předchozího vyhlášení stupně
nižšího. Mohli bychom tedy v takovémto
případě rovnou „přeskočit“ přímo k zavírání kohoutů.
Zákaznické skupiny podle priority v případě omezení či zastavení dodávek
A.
Firemní zákazníci (nad 630 MWh) s možností přechodu na náhradní palivo.
B1 a B2.
Velcí (B1) a menší (B2) firemní odběratelé, kteří plyn potřebují především pro své technologie
a ne vytápění a nejsou součástí nějakého klíčového odvětví.
C1 a C2.
Firmy, které plyn využívají především na vytápění a nejsou součástí nějakého klíčového
odvětví. Skupina C1 musí dodávat více než 20 procent tepla domácnostem či zdravotnickým,
případně sociálním zařízením.
D.
Chráněné firmy, tedy například potravinářství, chovatelé zvířat, výrobci pohonných hmot,
nemocnice, domovy důchodců i krematoria.
E a F.
Malí odběratelé (E odběr do 4200 MWh, F do 630 MWh) a domácnosti.
Odběrové stupně
❯ CO HLÁSILI
V ROZHLASE
Základní.
Většina z nás si zřejmě ještě bude
pamatovat hlášení tehdy ještě Československého rozhlasu: Odběr zemního
plynu i svítiplynu podle I. odběrového
stupně a I. otopové křivky. Co ale znamenalo?
Stupeň 1.
Zákazníci A by měli přecházet na náhradní palivo.
Stupeň 2.
Omezení pro skupinu A, stanoví se maximální denní spotřeba zákazníků B1.
Stupeň 3.
Omezení pro skupinu A, stanoví se maximální denní spotřeba zákazníků B1.
Stupeň 4.
Platí stupeň 3 plus omezení výroby skupiny C2 o 70 procent proti normálu.
Stupeň 5.
Platí předchozí stupeň a navíc snížení spotřeby zákazníků skupiny E o 20 procent proti normálu.
Odběrové stupně byly určeny pro podniky užívající plyn ve výrobě a byly tři.
Při prvním se odebíralo podle smluv,
při druhém maximálně do poloviny
smluvních objemů, při třetím se mohlo odebírat jen tolik, kolik bylo minimálně zapotřebí.
Otopové křivky byly pro zákazníky
používající plyn pro vytápění. První
byla podle smluvních objemů, druhá
omezovala odběr většiny podnikových
uživatelů na 85 procent, obyvatelstvo
nebylo dotčeno. Třetí odběrová křivka
umožňovala topení v plné výši jen
obyvatelům, dalším uživatelům maximálně do 70 % smluvních objemů.
www.svetplnyenergie.cz
Žádné omezení.
Stupně pro omezení dodávek:
Stupně pro přerušení dodávek:
Stupeň 6.
Omezení pro skupinu A a B2, přerušení dodávek skupině B1. C2 musí snížit spotřebu o 70 %,
E o 20 % proti normálu.
Stupeň 7.
Omezení pro skupinu A, přerušení pro B1 a B2. C2 musí snížit spotřebu o 70 %, E o 20 % proti
normálu.
Stupeň 8.
Přerušení dodávek u skupin A, B1, B2 a C2. C1 a E musí snížit spotřebu o 20 % proti normálu.
Stupeň 9.
Přerušení dodávek u skupin A, B1, B2, C2 a E. C1 musí snížit spotřebu o 20 % proti normálu.
Stupeň 10.
Přerušení dodávek pro skupiny A, B1, B2, C1, C2, D a E.
Havarijní odběrový stupeň.
Přerušení dodávky plynu všem zákazníkům, včetně domácností.
❯ NÁZOR
A:
EXPERTA:
Radim Juřica
Lumius, spol. s r.o.
Hypotetický scénář omezení dodávek plynu má dva možné
směry vývoje. Pokud by došlo „jen“
k zavření kohoutů tranzitu plynu přes
Ukrajinu, troufnu si tvrdit, že kromě
okamžitého nárůstu ceny o cca 10–
–50 % by konečný spotřebitel nezaznamenal nic neobvyklého. Od roku
2009 došlo k navýšení tuzemských
kapacit zásobníků (které byly na aktuální zimní období naplněny ze
100 %) a také hlavně došlo k lepšímu
napojení na západní plynovody, a to
hlavně na plynovod Nord Stream.
Mnohem vážnější, ba přímo kritická,
by byla situace zastavení všeho ruského vývozu. Na tuto situaci není
Evropa připravena vůbec. Nemá sama
dostatečné zdroje plynu a nedá se
předpokládat, že by mohla nahradit
ruský plyn z jiných, mimoevropských
zdrojů. I kdyby totiž byla kapacita
přijímacích LNG terminálů teoreticky
dostačující, tak tranzitní evropská síť
plynovodů je budována směrem východ-západ a ne směrem opačným.
Kromě okamžitého nárůstu cen o cca
až 100–200 % by pravděpodobně docházelo hlavně ve střední, východní
a jihovýchodní Evropě k omezování
a přerušování dodávek konečným
spotřebitelům. Vzhledem k tomu, že
příjem z prodeje plynu je pro ruské
hospodářství velmi důležitý, neočekávám dlouhodobé přerušení dodávek.
Stát, respektive dodavatelé plynu na jeho
pokyn mají během stavu nouze právo omezit či přerušit sjednanou přepravu nebo
distribuci plynu a sjednanou dodávku plynu libovolnému zákazníkovi. Nejprve se
tedy přistupuje ke snížení dodávek, postupně začnou dodavatelé některé odběratele zcela odpojovat.
Proces ovšem neprobíhá náhodně: všichni
zákazníci jsou rozděleni podle předpisů
do celkem osmi skupin, jež mají při dodávkách různou prioritu. V první skupině jsou
například pouze větší odběratelé (nad
630 MWh), kteří mohou zcela či částečně
využívat jiné palivo. Naopak poslední skupinou jsou tzv. „chránění zákazníci“, jako
domácnosti, teplárny, zdravotnictví, hasiči,
provozovatelé MHD a další složky nutné
pro běžné fungování státu.
Pro představu: během simulace cvičení
nouze v roce 2009 se odhadovalo, že vyhlášení prvního regulačního stupně sníží
celostátní spotřebu asi o 1,2 procenta. Ale
už vyhlášení čtvrtého stupně může podle
venkovní teploty snížit spotřebu zhruba
o 12–25 procent.
Stát ani provozovatelé sítě nechtějí spekulovat, v jaké situaci by došlo k výraznému
většímu omezení dodávek, rozhodně by
ale musela být extrémní. Snad to v praxi
nebudeme muset zjistit.
zima | 2014
3
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Pořádně to roztočíme!
SETRVAČNÍKY
Hledači způsobů skladování energie v posledních letech oživili zájem i o jednu velmi starou energetickou „baterku“: roztočené kolo.
Pokud si za pár let koupíte vůz Volvo, při
brzdění ve vašem autě jedna část vašeho
vozu nabere na rychlosti. Výrobce totiž
plánuje, že někdy po roce 2020 začne
do svých vozů montovat setrvačníky, které budou sloužit jako krátkodobá úložiště
energie. Energie, jež by jinak přišla během
zastavování vozu vniveč, jen by zahřála
brzdové destičky.
Systém by měl podle současných představ
fungovat tak, že auto začíná šetřit palivo
už v okamžiku, kdy řidič sešlápne brzdový
pedál: automaticky ihned vypne spalovací
motor a „brzdí setrvačníkem“ s pomocí
brzd v případě, kdy je zastavení velmi os-
Švédská specialita? Rozhodně ne
Setrvačník není jen zvláštní libůstkou švédské automobilky. Skladování energie v pohybu roztočeného kola je stará technologie, která se používá po celém světě.
Setrvačník je vlastně historicky prvním
akumulátorem energie, protože setrvačnosti rotující hmoty kotouče poháněného
nohou využívali hrnčíři zřejmě již před několika tisícovkami let. Už v 19. století páry
pomáhal svou kinetickou energií překonávat mrtvé body mechanismu parních strojů a dnes je poměrně běžnou součástí
vyrovnávající chod všech druhů pístových
spalovacích motorů, mechanických lisů
a jiných strojů.
↑ Systém rekuperace energie pro automobily firmy Volvo. Zdroj: Volvo
tré. Díky tomu může v ideálních (tedy vlastně těch nejhorších možných) podmínkách,
třeba při jízdě v koloně nebo ve městě,
hlavní pohonná jednotka, motor, zůstat až
polovinu jízdní doby vypnutá, tvrdí dnes
Volvo.
Jádrem systému rekuperace energie odvozeného od zařízení KERS vozů formule 1 je
setrvačník o průměru zhruba 20 centimetrů, váží zhruba sedm kilogramů a aby byl
dostatečně pevný a při otáčkách se nerozpadl, je vytvořený z uhlíkových vláken.
Může dosahovat rychlosti 60 tisíc otáček
za minutu a ano, točí se ve vakuu, protože
jinak by takové zařízení jednoduše ani fungovat nemohlo, ztráty by byly příliš veliké.
Dohromady se vším nutným vybavením
váží systém KERS zhruba 60 kilogramů,
což je na systém rekuperace ve skutečnosti relativně malá hmotnost.
V posledních letech se postupně ovšem
začalo mluvit o tom, že by se setrvačníková
kola mohla dokutálet k novým použitím.
Příčiny jsou různé: za prvé se díky rozvoji
obnovitelných zdrojů více mluví o nestabilitě rozvodných sítí. Také se zvyšuje rozdíl
mezi cenou elektřiny v době přebytku
a v době maximální spotřeby, a tak je vyšší
motivace přijít s nějakým relativně levným
systémem skladování energie. A svou roli
hraje i pokrok ve vývoji a využití materiálů:
například v setrvačníku Volvo využitá uhlíková vlákna jsou ideálním materiálem pro
takto namáhané díly, ale jejich cena klesala
jen postupně. Podobné je to i se systémy
pro vytváření vakua, které umožňují roztočit kola do velmi vysokých otáček, a tím
výrazně zvýšit množství skladované kinetické energie (její množství stoupá s druhou
mocninou rychlosti, zatímco v případě
hmotnosti je to jen lineárně).
Výkony známe jenom z velmi kusých údajů vypuštěných samotnou automobilkou,
která je samozřejmě aktivně cenzuruje.
Pokud ale na nich je větší část pravdy, jízda vozem s podobným systémem by mohla být velmi živá. Automobilka setrvačníkem vybavila prototyp vozu S60 T5,
na němž srovnávala výkony s běžným
vozem stejného typu. Systém rekuperace
energie dokáže zlepšit čas zrychlení z 0
na 100 km/h ze 7 na 5,5 sekundy. Setrvačník má energie maximálně jen na 10 sekund
výkonu na pomoc pohonu vozu, ale jak
rychle se vybíjí, tak rychle se nabíjí: stačí
k tomu jen pár sekund brzdění ze středních
či vyšších rychlostí.
Systémy navíc mají zajímavé výhody, které jiným metodám skladování energie
chybí. Kola jsou nejen rychlá, ale také
dokáží svou energii rychle předat: se zpožděním pouhých zlomků sekundy. K akumulaci výkonu se dají využít také velmi
jednoduše: setrvačník se upevní na hřídel
elektromotoru, jehož energii potřebujeme
akumulovat. Elektromotor nejprve setrvačník rozhýbe, a když jeho výkon přestane stačit, setrvačník ho udrží v pohybu
a skladovanou energii jednoduše vrací
do systému. Nevýhodou je, že celkem
vzato nemohou setrvačníky skladovat
nijak ohromná množství energie bez
enormního nárůstu hmotnosti či rychlos-
ti. Hodí se tedy jako krátkodobá rezerva,
ale na skladování většího množství energie už jsou nepraktické.
I proto se s tímto způsobem skladováníí
energie experimentovalo už dávno v minulosti. Například ve Švýcarsku zaváděli po-
20 MW
Zhruba takový
krátkodobý výkon
může mít několik
„farem“ se stovkami
setrvačníků, které
provozuje firma
Beacon Power v USA.
kusně elektrické „gyrobusy“, tedy trolejbusy s jedenapůltunovým setrvačníkem
pod podlahou na hřídeli. Ve stanici se autobus připojil ke stožáru a roztočil ho natolik, aby se akumulovalo asi 10 kilowatthodin (kWh) energie. Ta trolejbusu stačila
na bezpečný dojezd k další zastávce, protože dojezd činil i v nejhorších městských
podmínkách přes dva kilometry. Ale mohutný gyropskop zhoršuje jízdní vlastnosti, protože se přirozeně „valí“ ve směru
rotace a nerad mění svůj „směr“ (přesněji
rovinu rotace). Velké systémy se tedy
ve vozidlech neuplatnily, a i proto Volvo
uvažuje o tomto systému pouze jako doplňkovém.
Systém rekuperace automobilky Volvo
je odvozený od systémů vyvíjených pro
využítí ve vozech formule 1.
Roztočme stovky kol
Existuje řada využití, kde se po setrvačnících žádný pohyb kromě rotace nechce.
Jedním z nich je i energetika a setrvačníky
si našly místo rovněž v energetické praxi.
Nebylo to bez potíží, a jen ve velmi omezeném rozsahu, ale je to tak. Jde o zásluhu
firmy Beacon Power, která v USA provozuje několik „farem“ se stovkami setrvačníků, jež dohromady mohou sloužit jako
elektrárny o krátkodobém výkonu po zhruba 20 megawattech. Není to mnoho, ale
systém je určený jen pro překonání rychlých výkyvů v poptávce. A to pouze
na chvíli, než naskočí jiné zdroje, které
mohou energii vyrábět dlouhodobě.
Beacon Power je zatím jen rozjíždějící se
firma, ale už v příštím roce doufá, že by se
mohla dostat do zisku. Ještě před pár lety
to přitom ovšem vypadalo na pořádný
skandál. Beacon Power byla založena s pomocí americké federální vlády, stejně jako
nechvalně proslulý výrobce solárních článku Solyndra. Půjčka byla sice podstatně
menší než na panely (cca 43 milionů proti
cca 540 milionům), ale také šlo o politicky
stejně „výbušný“ případ.
Firma si peníze půjčila na stavbu „farmy“
setrvačníků o maximálním výkonu 20 MW
ve státě New York. Už měla zkušenosti:
menší počet setrvačníků provozovala
od roku 2008. Ovšem po dokončení nového provozu zkrachovala. Počítala, že vydělá na změně předpisů pro dodavatele energií, jejich zavádění se ovšem zpozdilo
a plány firmy „vyletěly komínem“. Zdálo se,
že další Solyndra je na spadnutí.
Jak se ale ukázalo, na strategii Beacon Power něco bylo a firmu za několik měsíců
koupila soukromá investiční společnost
Rockland Capital, která se zavázala splatit
70 % dlužné částky. Dokonce poskytla kapitál na stavbu další farmy o stejném výkonu v Pennsylvánii. Oba provozy dnes už
pracují na plnou kapacitu.
Ochranný
obal
Setrvačník
z oceli
a uhlíkových
vláken
Hřídel
Motor/
/generátor
Ložiska
setrvačníku
↑ Průřez systémem Beacon Power. Válec z uhlíkových vláken s ocelovým jádrem
vyplňuje prakticky celý objem zařízení.
Beacon Power využívá stejných pokroků
v technologiích jako Volvo. Její setrvačníky
jsou vyrobeny také z uhlíkových vláken,
která jsou lehká a přitom velmi pevná,
a také se točí ve vakuu, aby se snížily ztráty a zvýšila životnost. Protože jsou ovšem
její stroje stacionární, jsou těžší a točí se
pomaleji. Díky tomu mohou být především
ložiska setrvačníku jednodušší, a tedy levnější.
Praktické zkušenosti nejsou zatím údajně
špatné. Firma už celkem nasbírala miliony
hodin provozních zkušeností. Díky jejímu
působení na trhu se také mohlo snížit
množství zdrojů, které musí být neustále
připravené naskočit do provozu podle potřeby tak, aby zůstala zachována stabilita
sítě (tedy aby poptávka náhle nepřerostla
nad nabídkou). Za tento výkon se totiž
musí producentům platit, i když zrovna
nevyrábí, a to samozřejmě z peněz všech
spotřebitelů. Setrvačníky umožnily snížit
jejich množství asi o pětinu, přitom jsou
na stavbu levnější než záložní elektrárny,
jež obsahují přece jen složitější a dražší
technologii. Pokud bude jejich provoz bezproblémový a levný, stará dobrá roztočená
kola by v příštích letech mohla najít nové
uplatnění.
www.svetplnyenergie.cz
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
ENERGETICKÉ TECHNOLOGIE
Drahé snění o jaderné fúzi
JADERNÉ FÚZE
Slučování atomových jader slibuje téměř věčný zdroj energie.
Přesto průlom ne a ne přijít. Mohla by to změnit soukromá firma?
Dovolte, abychom začali citátem: „Británie
se včera večer stala oficiálně první zemí,
která dokázala, že zkrocená vodíková bomba může nakrmit národy toužící po energii.
Výzkumné středisko v Harwellu přinutilo
umělé slunce ZETA, aby ukázalo, že jsme
první na světě v projektu získání neomezené jaderné energie.“
to. Vždy je to ztrátový proces, protože
na udržení a zahřátí plazmatu vynaložíme
podstatně více energie, než bychom z něj
mohli získat při výrobě energie. Toto energetické manko se v posledních 50 letech
vytrvale zmenšuje, ale stále jsme výrazně
v mínusu.
Na velikosti záleží
Odhadli byste, z jakého roku výrok o zářné
energetické budoucnosti lidstva pochází?
Pravdu měl, kdo odhadl, že z 50. let minulého století, přesně jde o noviny News
Chronicle z 25. ledna 1958. Ano, už před
více jak půl stoletím se zdálo, že hlavním
energetickým zdrojem blízké budoucnosti,
zdrojem „čistým“ a prakticky neomezeným,
bude slučování atomových jader – stejný
proces, který pohání „naše“ Slunce a všechny ostatní hvězdy.
Jde o proces velmi účinný, ke kterému je
zapotřebí (tedy alespoň v některých případech) velmi malé množství paliva, a tak
bychom ho mohli používat prakticky neomezenou dobu bez obav z nedostatku či
vyčerpání zdrojů. Navíc jde o zdroj bezemisní, stejně jako jaderné elektrárny. Bohužel má také stejný problém – rovněž při
něm vzniká radioaktivní materiál, který je
nutné nechat přirozeně „vyzářit“, a poté
bezpečně zlikvidovat. Nejedná se ani tak
přímo o odpad z reaktoru, ale spíše o části elektrárny, které začnou samovolně zářit
po vystavení silnému proudu neutronů
z fúzního reaktoru.
❯ NÁZOR
EXPERTA:
Jan Mlynář
Ústav fyziky plazmatu
Hlavní obtíž výzkumu jaderné fúze dnes
skutečně je, že s dostupnou technikou to
nepůjde bez velkých rozměrů. Bez nich
bude proces vždy neefektivní a bude
vyžadovat více energie, než kolik vyrobí.
Proto je zapotřebí velkých prostředků už
na pouhou demonstrační jednotku, kterou se v podstatě stal tokamak ITER, byť
je o něco menší, než by si fyzikální obec
v ideálním případě představovala. Zároveň jde opravdu o projekt na hranicích
našich technických schopností. Jinými
slovy, riziko technických problémů není
vzhledem k vysoké ceně investice vůbec
zanedbatelné. A to bychom pro budoucí
fúzní elektrárny potřebovali ještě mnohem širší výzkum: hledat nové materiály,
nové technologie chlazení a tak dále.
Do takových rizik ale musíme jít, pokud
chceme hledat nová řešení. Nesmíme
zapomenout, že jsme v pravěku fúze –
jsme v situaci, kdy se snažíme vykřesat
oheň kvůli správné představě, že až to
zvládneme, budeme mít velmi užitečný
nástroj pro náš další rozvoj. Nástroj,
který nám může přinést mnohem více,
než si dnes dokážeme představit. Vždyť
naši prapředkové nad první jiskrou nedokázali dohlédnout důsledků svého
úspěchu: kdo z nich mohl tušit, že někdy
vznikne něco jako spalovací motor.
www.svetplnyenergie.cz
Protože neumíme plazma udržet dostatečně účinně, musíme to kompenzovat rozměry. „Oblak“ horkého plazmatu musí být
dost velký, aby v něm částice paliva (obvykle jádra těžkého vodíku) alespoň nějakou dobu pobyly, a stihly tedy zreagovat
na hélium. Ale udržet na vysoké teploty
zahřáté částice (tedy s velmi vysokou energií) ve vymezeném prostoru není vůbec
jednoduché. V menších zařízeních jich
příliš mnoho utíká ven – dají se sice průběžně doplňovat, ale ty doplněné se musí
ohřát. A to stojí více energie, než kolik
uvolňuje fúze.
↑ Pohled na staveniště fúzního reaktoru ITER v jižní Francii. Stav je ke 30. říjnu 2014. Jak je vidět, připraveny jsou v podstatě
základy a (velmi pečlivě připravená) betonová deska pro reaktor, na které bude reaktor stát. Zdroj: ITER
Nelze si samozřejmě nevšimnout, že skutečnost je dosti odlišná. ZETA (Zero Energy Thermonuclear Assembly) bylo sice
vědecky velmi cenné zařízení, ale fúzní
energie v pravém smyslu v něm vůbec nevznikala. Po tomto zařízení následovala
řada dalších, všechna byla o něco dokonalejší než ta předchozí, ale všechna zatím
také ukázala, že zvládnutí jaderné fúze
bude vždy o něco komplikovanější, než
jsme doufali a předpokládali.
Jaderná fúze je tak už desítky let předmětem nepřetržitého výzkumu a stejně dlouho se zdá být „téměř na dosah“. Zlí jazykové celkem vtipně, a bohužel zatím výstižně
tvrdí, že jaderná fúze vždy byla, je a bude
zdrojem energie budoucnosti.
Pokud se vám tato ironická poznámka zdá
přehnaná, dovolte, abychom vás vrátili
do minulosti tentokrát zcela nedávné,
do října 2014. Během něho slavná a velká
americká korporace Lockheed-Martin přišla s tiskovým prohlášením, podle kterého
pracuje na systému jaderné fúze a do deseti let by měla mít k dispozici první funkční prototyp malého zdroje prakticky „čisté“
energie v téměř neomezeném množství.
Zpráva vzbudila samozřejmě okamžitou
pozornost a objevovala se tvrzení, které
neměla daleko k britské „fúzní kachně“
z roku 1958. V podstatě všechny variace
na tuto zprávu tvrdí, že firmě Lockheed
Martin se podařil „průlom“ v této technologii (byť původní tisková zpráva tento
termín neobsahuje a jen oznamuje, že firma
na tomto problému pracuje), ale jeho podstatu příliš nevysvětlují. Není divu, žádný
se nejspíše nekonal. Fúze je nám s největší pravděpodobností stejně vzdálená jako
před vystoupením americké firmy. Ale snad
je to podstatně blíže než před 50 lety.
❞
Neskutečná nákladnost tradičního
přístupu k jaderné fúzi dává prostor
„snílkům“ a mesiášům alternativy.
Během téměř celých dějin výzkumu
tohoto problému se vždy našel
někdo, kdo má pocit, že dokáže
fúzní účetnictví vylepšit novým,
jednodušším a levnějším způsobem.
„pohání“ hvězdy, a pravý opak štěpení, jež
probíhá v dnešních jaderných elektrárnách.
V nich se naopak složitější jádra rozpadají
na jednodušší. Oba procesy mají ale společné uvolňování značného množství energie.
Zatímco štěpení se ukázalo jako relativně
snadno přístupné a podařilo se ho energeticky využít už v 50. letech, jadernou fúzi
se nám zvládnout vůbec nedaří. Ukázala
se jako podstatně obtížnější problém, než
naznačovaly odhady odborníků hlavně
v druhé polovině 20. století.
Princip přitom není tak složitý. Slučování
jader je podobná práce jako snaha přiblížit
dva magnety shodnými póly k sobě (i když
jen analogicky): potřebujete k tomu opravdu extrémní sílu, která by vzájemný odpor
magnetů – či částic – pomohla překonat.
Může to být tlak, který stlačí jádra bezohledně k sobě, nebo vysoká teplota, která
jim dodá tolik energie, že mohou překonat
vzájemný odpor a srazit se. Nikdy se nepodaří spojit všechna jádra ve vzorku, ale
když jsou podmínky dostatečně extrémní,
může se to dít dost často na to, aby vznikal
přebytek energie.
Jak postavit hvězdu
Podstata procesu jaderné fúze je dobře
známá už téměř sto let: energie v něm vzniká spojováním atomových jader do složitějšího atomu. Jde o stejný pochod, který
Na Slunci šance na spojení dvou jader zvyšuje kombinace obojího: gravitace (fúze
probíhá ve velkém jen ve středu hvězdy,
ne u povrchu) a vysokých teplot. Díky nim
mají jádra dost energie a tak málo místa,
že čas od času splynou.
My nevíme, jak na Zemi dosáhnout takových tlaků (s výjimkou jaderných bomb,
ale ty se pro výrobu energie nehodí), a tak
o to více zvyšujeme teplotu. V experimentálních zařízeních pro zkoumání fúze panují teploty kolem 150 milionů stupňů
Celsia, zatímco ve středu naší hvězdy by
podle dnešních modelů mělo být „jen“ cca
15,7 milionu stupňů. Takto horkou látku
samozřejmě nelze udržet v žádné nádobě,
a tak se od začátku výzkumu v minulém
století k jejímu udržení používalo magnetické pole, ve kterém „levituje“ plazma
(plazma – ve fyzice vždy rodu středního
– je plyn, ve kterém jsou místo atomů nabité částice, tedy ionty a elektrony).
Udržet „nějaké“ plazma ve vykázaném prostoru za běžných podmínek není těžké
(zručný kutil si jednoduchý fuzor může
postavit doma a uvidí výsledky fúze
na vlastní oči). Proto si také vědci zpočátku
mysleli, že zvládnutí fúze na Zemi nemůže
být až tak těžké. Ale brzy se ukázalo, že
za vysokých teplot a tlaků je plazma prakticky nepolapitelné. Jednoduše se nám ho
i přes desítky let nedaří udržet dost účinně.
Problém je jen v kvantitě: k fúzi v člověkem
vyrobených zařízeních nedochází dost čas-
Tento technický problém je pro fúzi ve výsledku i velkým problémem politickým.
Například proti atomovým elektrárnám je
fúze v jiné situaci. Vědci nemohou politikům a veřejnosti předvést malý reaktor,
na kterém by proces fungoval. Už „demonstrační jednotka“ musí být obří, protože
jinak nebude fungovat. Na základě dnešních znalostí a technických schopností
vychází, že musí mít odhadem zhruba 40
metrů na výšku.
Nakonec po desítkách let vědci své mecenáše přesvědčili a na jihu Francie se dnes
už několik let staví obří fúzní reaktor ITER.
Je to právě jen demonstrační projekt, který má za úkol ukázat, že je možné fúzi
na Zemi provádět ziskově. Reaktor by teoreticky měl během pulzů trvajících sedm
minut produkovat výkon okolo 500 megawattů, tedy desetkrát více, než je zapotřebí na ohřev plazmatu v něm.
„Jistota desetinásobku“ zní sice na pohled
lákavě, ale ve skutečnosti po započtení
účinnosti všech předpokládaných zařízení
na získávání energie z plazmatu (přímo to
nijak nejde) to bude znamenat, že jako
elektrárna by byl ITER také nejspíše ještě
ztrátový. Což znamená, že skutečná elektrárna by musela být ještě větší, a tedy
velmi drahá.
ITER je totiž zařízení na hranici technologických možností, a tedy z podstaty velmi
drahé. Navíc se mezinárodní mezivládní
projekt podle všeho nepovedlo připravit
zrovna ideálně (to je hodně slabý výraz).
Různé díly se připravují v různých zemích
světa, někdy bez ohledu na skutečné technologické a vědecké možnosti daného
státu. Také nebyl vybrán vhodný management a projekt ITER se jeho vedoucím pod
rukama rozpadal trochu jako domeček
z karet. Přistoupilo se sice k nápravným
opatřením a došlo k velké personální obměně, ale škody už teď jsou značné.
Když v roce 2006 sedm partnerů projektu
– Evropská unie, USA, Rusko, Jižní Korea,
Čína, Indie a Japonsko – podepisovalo dohodu o stavbě, celková cena projektu se
odhadovala na pět miliard eur. Poté se
5
zima | 2014
Jistý podiv vzbuzuje fakt, že ve Skunk
Works umístili magnety přímo v komoře
s plazmatem, tedy v místě, kde panují extrémní podmínky. Nejde o teplotu, ale především o vliv neutronů vznikajících při fúzi.
Ty dokážou rychle narušit a poničit i velmi
odolné materiály, proto se u většiny návrhů důkladně chrání několik desítek centimetrů silnou vrstvou nějakého stínícího
materiálu. Podle McGuira nakonec stínění
zakomponováno do projektu bude, ale
ještě není jasné jak a nakolik to zvětší jeho
nyní vychvalované malé rozměry.
↑ Thomas McGuire, fúzní odborník pracující pro firmu Lockheed-Martin, před prototypem fúzního reaktoru vyvíjeného ve slavných
dílnách Skunk Works. Zdroj: Lockheed-Martin
předpokládalo, že jenom cena evropského
podílu – který činí 45 procent celkových
nákladů – bude činit 5,8 miliardy eur. Loni
v květnu se investice posunula na 7,2 miliardy eur a v tuto chvíli už by měla činit
zhruba 9 miliardy eur. Celková výše nákladů na stavbu se nyní odhaduje na 21 miliard
eur a zařízení nepoběží určitě dříve než
v roce 2020 místo původně plánovaného
roku 2015.
A teď jinak!
Neskutečná nákladnost tradičního přístupu k jaderné fúzi dává prostor „snílkům“
a mesiášům alternativy. Během téměř
celých dějin výzkumu tohoto problému se
vždy našel někdo, kdo má pocit, že dokáže fúzní účetnictví vylepšit novým, jednodušším a levnějším způsobem. Nemluvíme
teď o různých podvodnících, ale o výzkumnících či firmách, které se domnívají, že v rámci seriózního výzkumu přišli
na něco, co ostatní přehlédli nebo nedotáhli.
s takovou četností, aby vznikalo podstatně více energie, než je zapotřebí na vytvoření „pasti“. Lockheed-Martin v tomto
ohledu jde cestou ne úplně prošlapanou.
Za nejslibnější (což neznamená nutně
úspěšný) princip se přitom dnes běžně
považuje udržení plazmatu v magnetickém poli. Ztělesňuje ho právě zmiňovaný
ITER a před ním desítky zařízení po celém
světě, zvaných tokamaky, včetně dvou
v ČR. Tato zařízení mají v experimentech
zatím nejlepší naměřené výsledky a nej-
více se přiblížily hranici energetické „ziskovosti“.
Tokamaky používají k udržení plazmatu
komoru tzv. toroidální, tedy podobnou duši
od kola. Plazmu od stěn udržuje magnetické pole, které má tvar zhruba jako drát
omotaný po povrchu duše. Magnety v designu Lockheedu vytvářejí pole se složitějším tvarem, který však zhruba kopíruje tvar
komory s konci uzavřenými silným magnetickým polem, tzv. „magnetickými zrcadly“.
Nejdražší termoska
Klíčová je v tuto chvíli první část celého
procesu, tedy srážení atomových jader
Lockheed-Martin, či spíše jeho návrháři si
vůbec půjčují celou řadu rysů z jiných alternativních nápadů na vytvoření fúzního
reaktoru. Například si půjčují některé rysy
ze zařízení Polywell, které představuje po-
150
miliónů °C
Takové teploty panují
v experimentálních
zařízeních pro zkoumání
fúze.
kus o kombinaci udržení plazmatu v magnetickém a elektrickém poli. (Elektrické
pole navíc ještě urychlovalo částice, a zvyšovalo tak jejich energii a šanci na fúzi.)
Na velmi podobném zařízení se svého času
pracovalo i v Sovětském svazu, ale v 90. letech vývoj podle všech informací zcela
ustal.
Přesně jako v případě zmiňované firmy
Lockheed-Martin a konkrétně jejího proslulého návrhářského a vývojového pracoviště Skunk Works (ano, doslova „Skunčí dílny“), kde se vyvíjela například slavná
špionážní letadla jako U-2 nebo SR-71
firmy Lockheed-Martin. Ta představila
projekt vývoje malého fúzního reaktoru
s výkonem cca 100 megawattů, což je malý
elektrárenský blok, vhodný třeba pro dodávky elektřiny pro nějaké městečko nebo
průmyslový závod. Tvrdí, že místo 40 metrů by si jejich reaktor měl vystačit s rozměry kolem sedmi metrů, a měl by být
tedy výrobně mnohem jednodušší a levnější.
Základem zařízení má být magnetická
komora, ve které je na vysokou teplotu
zahřáté plazma složené podle všeho ze
dvou různých „forem“ vodíku s různým
počtem neutronů v jádře (jde tedy o izotopy, a to deuterium a tritium). Zjednodušeně proces probíhá tak, že když dojde
na spojení dvou atomů v plazmatu, vznikne helium a uvolní se neutrony. Tyto částice bez náboje magnetická past neudrží,
vyletí, srazí se s materiálem stěny, předají mu část energie a zahřejí ho. Toto teplo
pak má sloužit ke generování energie,
třeba v turbíně.
I když jde o zajímavý projekt, úplná novinka to není. Podobný koncept kruhových
magnetů sestavených do řady (anglicky
nazývaný „picket fence“ – laťkový plot) je
známý od 50. let. Tehdy se ovšem ukázalo,
že zařízení by bylo přece jen dost děravé
– plazma by z něj unikalo, a tak se vývoj
zastavil. Dnes sice existují některé technologie, které tehdy nebyly dostupné, ale je
otázka, zda původní slabiny dokážou vynahradit.
Neznámá není lepší
Nedá se říci, že by podobné alternativní
přístupy vůbec neměly smysl. Po desítkách
let se například vrátila pozornost vědců
k zařízení, které před půl stoletím vytlačily
z výzkumu tokamaky. Jde o tzv. stelarátory,
jež vypadají také trochu jako duše od kola
(ale hodně zprohýbané). Oproti tokamakům mají jisté výhody: plazmatem v nich
neprobíhá elektrický proud, který sice zlepšuje možnosti udržení plazmatu, ale zároveň narušuje jeho stabilitu.
Reaktor ITER je navržený jako zařízení na udržení velmi žhavého plazmatu v tak velkém
množství, aby v něm spojování atomových jader vytvářelo zhruba desetkrát více
energie, než kolik bude zapotřebí k ohřátí a udržení plazmatu. Využívá k tomu principu
reaktoru známého jako tokamak.
1. Vakuová nádoba určená na udržení plazmatu.
2. Ohřev zajišťuje jak vstřikování zahřátého materiálů, tak ohřev plazmatu intenzivním
rádiovým zářením.
3. Magnety, které plazma udrží v komoře, vytvářejí pole zhruba 200tisíckrát silnější než
magnetické pole Země.
4. Ochranu magnetů a stěn vakuové komory před působením plazmatu zajistí tuny
stínícího materiálu.
5. Divertor na dně tokamaku je zařízení, které původně nebylo součástí konstrukčního
návrhu. Jeho účinnost ve stabilizaci plazmatu byla prokázána právě včas, aby se
na poslední chvíli dostalo i do ITERu.
6. Sledování parametrů plazmatu a dění v komoře zajišťuje celá řada diagnostických
přístrojů.
7. Chlazení všech systémů tokamaku má na starosti kryostatický obal, který obepíná
celý reaktor a funguje trochu jako obří lednička.
V 90. letech se zlepšování výkonů tokamaků příliš nedařilo, a tak se znovu obrátila
pozornost ke stelarátorům, jež umožňují
některé problémy obejít. Na světě tak
vzniklo několik zařízení, která dnes přispívají k poznání této problematiky z nového
pohledu.
Další velmi zajímavou alternativou jsou
„hybridní reaktory“. O těch se také uvažovalo už v 50. letech minulého století
a v podstatě jde o kombinace fúzního zařízení a klasické atomové elektrárny. Centrum „hybridu“ by měla tvořit fúzní komora, ve které by spojováním atomových jader
vznikal proud rychlých neutronů. Kolem ní
by byla obálka ze štěpitelného materiálu.
Ten by se v proudu neutronů z jádra reak-
toru postupně rozpadal za uvolňování
energie.
Koncept má své výhody: některé fúzní reakce vytvářejí skutečně velké množství
rychlých neutronů. Jinými slovy, štěpná
reakce v jaderném materiálu obklopujícím
jádro je poháněna zvenčí a dá se zastavit
vypnutím vypínače. Navíc může být jaderného materiálu tak málo, že v něm jaderná
reakce jednoduše nemůže přerůst v samovolnou řetězovou reakci a elektrárna se
v případě jakýchkoliv potíží v podstatě
sama od sebe vypne.
Atomoví inženýři z univerzity v Austinu
před pár lety vyšli s návrhem hybridu jako
„spalovny“ nebezpečného jaderného odpadu. Podle autorů návrhu by se měl vypořádat s 99 procenty materiálu z atomových elektráren, který dnes jen ukládáme
a čekáme na jeho samovolný rozpad. Přitom by ještě zařízení mohlo vyrábět elektřinu stejně účinně jako běžná atomová
elektrárna. V cestě realizaci nápadu stojí
především náklady spojené se schvalovacím a ověřovacím procesem pro takto radikálně nový typ zařízení.
Fúze se nevzdává
V tuto chvíli je naděje, že právě tyto přístupy přinesou něco zcela nového, větší
než v případě Lockheedu, který zatím vlastně nic nepředvedl. Firma jen ukázala komoru na udržení plazmatu, ve které mělo
údajně proběhnout zhruba 200 zkoušek
udržení se zahříváním maximálním výkonem kolem jednoho kilowattu (používají
se rádiové vlny, což není v této oblasti neobvyklé).
Lockheed-Martin ale zatím nesdělil ani
základní parametry dosažené během
zkoušek – na jakou teplotu se plazma podařilo zahřát, jakou mělo hustotu, jak
dlouho se ho podařilo udržet – takže jeho
účinnost jednoduše nejde posoudit. Výsledky prvních praktických zkoušek by
měly být zveřejněny snad někdy během
příštího roku.
Nečekejme zázraky. Firma po první vlně
zájmu novinářů a veřejnosti přišla s prohlášením, že informace měla sloužit především jako výzva pro partnery a vědce,
kteří by chtěli s firmou na projektu spolupracovat. Také dala najevo, že její cíle (reaktor do 10 let) jsou jenom orientační.
To ovšem neznamená, že by jaderná fúze
jako celek byla odsouzena k věčnému neúspěchu. Desítky let výzkumu ukázaly, že
existují možnosti, jak tento potenciál využít. Navíc se vždy mohou objevit i nové,
zatím neznámé cesty. Fúze tedy využitelná
je, brzy se toho ovšem zřejmě nedočkáme
z čistě ekonomických důvodů.
Energie je dnes nejlevnější v dějinách lidstva, a my se podle toho chováme. Například tempo dalších investic do energetiky
– podle objektivních ukazatelů největšího
ekonomického odvětví na světě – je z globálního hlediska velmi malé. Pro srovnání:
světové automobilky dávají do výzkumu
a vývoje celkově zhruba třikrát více prostředků, než na stejnou kapitolu dávají
energetika a chemický průmysl dohromady. Podobná je situace i ve státem dotovaném výzkumu, kde je sice peněz na základní výzkum typu fúze více, ale většina z nich
v posledních letech směřovala na výzkum
obnovitelných zdrojů. Proto můžeme fúzním „průkopníkům“ přát jen trpělivost
a štěstí, budou ho ještě dlouhou dobu nejspíše potřebovat.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Prví záujemcovia o obchod desaťročia
ENERGETIKA
Talianska skupina Enel už obdržala najmenej tri nezáväzné ponuky na kúpu podielu v podniku Slovenské elektrárne.
Okolo slovenského energetického obchodu
desaťročia už pomaly hustne atmosféra.
Talianska energetická skupina Enel, ktorá
sa rozhodla ponúknuť na trh svoj 66% podiel v slovenskom dominantnom výrobcovi elektriny, už obdržala od potenciálnych
nových investorov prvé nezáväzné ponuky.
Ďalší záujemcovia o majoritný podiel v Slovenských elektrárňach, ktorí svoje ponuky
talianskej spoločnosti zatiaľ neposlali, majú
čas zhruba do konca novembra.
❞
Vláda môže
svoj
(ne)súhlas
s navýšením
rozpočtu
na Mochovce
používať ako
veľmi účinnú
páku.
Pripomeňme, že Enel ovládol Slovenské
elektrárne v roku 2006, keď v súťaži o dve
tretiny akcií podniku zvíťazil nad ČEZ a ruským podnikom RAO UES. Za kontrolný
podiel v SE zaplatil 840 miliónov eur (podľa
súčasného kurzu 23,2 miliárd Kč). Enel chce
podstatne znížiť svoj obrovský dlh a predáva aj podiely v španielskej spoločnosti
Endesa a aktíva v rumunskej výrobe a distribúcii energie.
Ilustrace: Milan Kounovský
Kto sa chce dostať na Slovensko?
Od koho prišli nezáväzné ponuky na kúpu
Slovenských elektrární, nechcel taliansky
gigant zatiaľ konkretizovať. V súčasnosti
môžeme len hádať, od koho ponuky pochádzajú. Už dlhšie je známe, že o majoritný podiel Slovenských elektrární má záujem česká energetická skupina ČEZ a čínska
spoločnosť China National Nuclear Corporation (CNCC). Písalo sa aj o ďalšej českej
spoločnosti – Energetický a průmyslový
holding (EPH) – s ktorou sa spája predovšetkým meno Daniela Křetínského. Zdalo
by sa teda logické predpokladať, že prvé
ponuky prišli od týchto záujemcov (zvlášť
ak ďalší možní európski záujemcovia, najmä
veľké nemecké firmy, sa kvôli situácii na nemeckom energetickom trhu skôr konsolidujú, než rozširujú majetky).
Signály od potenciálnych záujemcov s výnimkou čínskej CNCC sú v každom prípade
zatiaľ nejasné. Prvý spomínaný, ČEZ, však
v minulých týždňoch vypustil prostredníctvom svojho šéfa Daniela Beneša správu,
že firma má isté ťažkosti so záväzkami
slovenského podniku v dostavbe elektrárne v Mochovciach, kde sa dokončujú dva
jadrové bloky. Podľa Beneša môže neistota
okolo neustále odkladaného a stále drahšieho projektu dostavby elektrárne Mochovce zmariť celý plán predaja SE. Zdôraznil, že Enel a slovenský štát, ktorý vlastní
v SE 34 percent, by mal tieto riziká pred
predajom vyriešiť. Firma podľa Beneša nepodá ponuku na 66 percent akcií SE bez
„dodatočného riešenia týchto rizík“. Podľa
Beneša sa môže stať, že vzhľadom na zložité problémy okolo Mochoviec Enel nakoniec na Slovensku zostane.
S nedostavanými dvoma jadrovými blokmi
majú podľa všetkého problém aj v EPH.
Investorom môžu prekážať aj veľké investície, ktoré čakajú tepelné elektrárne, aby
v budúcnosti splnili environmentálne požiadavky EÚ.
Štát sa ozýva
Ako sa do tejto situácie presne vloží slovenský štát, nie je veľmi jasné. Podľa verejných vyhlásení predstaviteľov chce Bratislava v Slovenských elektrárňach svoju
pozíciu minimálne posilniť. Vylúčená zatiaľ
nie je kúpa majoritného podielu v elektrárňach: Robert Fico nadhodil možnosť odkúpiť od talianskej firmy 17 percent akcií
elektrární, čím by vláda získala v podniku
kontrolný podiel. (V takom prípade, prehlásil Beneš, jeho firma do súboja so slovenskou vládou nepôjde.)
Isté je, že slovenský štát nechce pripustiť
žiadne debaty o zmene kurzu v Mochovciach a trvá na ich dostavbe. Ako však
povedal slovenský minister hospodárstva
Pavol Pavlis agentúre Reuters, vláda nechystá žiadne garancie na pokrytie rizík
okolo Mochoviec. Stratégia Bratislavy však
ani tak nie je do detailov jasná. Štát zatiaľ
nesúhlasil s navýšením rozpočtu na do-
stavbu Mochoviec. Bez neho k navýšeniu
rozpočtu nedôjde a elektráreň sa nedostavia. Prečo Bratislava postupuje týmto
spôsobom, keď je rozhodnutá podľa všetkých vyjadrení pre dostavbu, nie je zrejmé.
Zdá sa však pravdepodobné, že vďaka
svojej kľúčovej role môže mať Ficova vláda
väčší vplyv na celý proces predaja Slovenských elektrární. Ako je totiž zrejmé z reakcií možných záujemcov, Mochovce
predstavujú pre väčšinu záujemcov veľký
problém a vláda môže svoj (ne)súhlas
a jeho odkladanie používať ako veľmi účinnú páku pri lákaní či naopak odstrašovaní
možných záujemcov. Zdá sa, že predaj
podielu ENEL na Slovensku neprebehne
hladko.
Na malé zdroje pôjde 115 miliónov eur
EUROFONDY
Slovensko má schválený program podpory „domácich elektrární“ z európskych peňazí pre domácnosti i podnikateľov.
Na začiatku novembra Brusel súhlasil, že
poskytne Slovensku 100 miliónov eur
na program nazvaný Kvalita životného prostredia. Slovenský rozpočet pridá ďalších
zhruba 15 miliónov eur a celkovou čiastkou
Bratislava podporí inštaláciu domových
elektrární či kúpu kotlov na biomasu.
Hoci je jasné, koľko peňazí sa bude rozdeľovať, detailné podmienky celého programu stále nie sú známe. Rozdeľovanie
peňazí bude mať na starosti Slovenská
inovačná a energetická agentúra (SIEA),
ktorá v čase vydania čísla ešte len pripravovala presné podmienky pre uchádzačov
o príspevok. Hotové by mali byť do troch
mesiacov. Dátum, od kedy bude možné
podávať žiadosti, ešte nebol oznámený ani
predbežne.
Agentúra ešte nechcela uviesť ani čiastku,
o ktorú sa budú môcť záujemcovia o podporu uchádzať. Isté je len to, že podmienky
poskytovania a výška podpory jednotlivých
zariadení bude stanovená na jednotku inštalovaného výkonu tak, aby sa návratnosť
www.svetplnyenergie.cz
vložených finančných prostriedkov pri štandardných riešeniach pohybovala do 10 rokov.
Výška podpory sa môže meniť v závislosti
od vývoja tržných cien zariadení na využívanie obnoviteľných zdrojov energie.
10 kW
Do tejto úrovne
výkonu možno
z programu hradiť
fotovoltaické panely
a veterné turbíny
V odpovedi portálu V energetike.sk SIEA
sľubovala, že finančných prostriedkov
na celé programové obdobie je dosť na to,
aby sa podporilo každé malé zariadenie
na využívanie obnoviteľných zdrojov, ktoré splní zadávacie podmienky. Neoficiálne
informácie kolujúce kuloármi hovoria, že
pri najčastejších typoch zariadení sa budú
pohybovať okolo tretiny nákladov.
Príspevok by sa mal dať získať na päť druhov
zariadení. Okrem kotlov na biomasu, solárnych kolektorov určených na ohrev teplej
vody či vykurovanie a tepelných čerpadiel
to budú i malé obnoviteľné zdroje s malým
výkonom. A to menovite fotovoltaické panely a veterné turbíny s výkonom do 10 kW.
Finančnú pomoc na obnoviteľné zdroje
môžu okrem domácností získať aj ústred-
bude okrem iného komplexne vyhodnotený potenciál úspor energie a navrhnuté
vhodné opatrenia.
↑ Nízkoemisnú energetiku na Slovensku majú podporiť v nasledujúcich rokoch
dotácie vo výške 115 miliónov eur.
né orgány štátnej správy, miestnej samosprávy a podnikatelia. Bude sa môcť financovať napríklad obnova systémov
diaľkového vykurovania alebo projekty
zamerané na zvýšenie energetickej účin-
nosti v podnikoch. Jednou z podmienok
pre firmy a štátne orgány či samosprávy
pri podávaní žiadostí o príspevky na obnovu verejných budov však bude predloženie
výsledkov energetických auditov, v ktorých
Podľa generálnej riaditeľky SIEA Svetlany
Gavorovej je to vôbec prvýkrát, čo sa podarilo získať súhlas Európskej komisie
na využitie prostriedkov aj pre domácnosti. Podporu bude možné čerpať od budúceho roku až do roku 2023. Podľa pôvodných
predpokladov by sa podpory na inštaláciu
malého obnoviteľného zdroja malo dočkať
70 tisíc domácností.
zima | 2014
7
ROZHOVOR
S výrobou elektřiny jsme museli přestat
TOS VARNSDORF
Naši produkci elektřiny ukončila změna v zákoně, říká Petr Frank, vedoucí oddělení energetiky
strojírenského podniku TOS VARNSDORF a.s.
od roku 1991 rostly – došlo k osminásobnému zdražení: nejprve řízenou deregulací, před krizí podle mého hlavně spekulativním nárůstem cen, a od roku 2010 díky
růstu příspěvku na podporované zdroje,
tedy v našem případě hlavně všeobecně
známému problému se solárními elektrárnami. Paradoxně se však právě podpora
obnovitelných zdrojů promítla do ceny
silové elektřiny, která v posledních letech
na trzích klesá.
Jakou má TOS zhruba spotřebu energií
a v jaké podobě?
Ročně za ně utratíme kolem 23 milionů
korun. Nákladově je to rozděleno téměř
půl na půl mezi elektřinu a plyn, přičemž
u každé z nich je trochu jiná situace. Elektřina je v důsledku téměř dvakrát dražší
než plyn. Elektřiny odebíráme od dodavatele cca 5 gigawatthodin za rok za necelých
13 milionů, zemního plynu 11,7 gigawatthodiny za necelých 11 milionů korun.
Když si vezmeme, že současná cena silové
elektřiny pro rok 2015 se na burze pohybuje kolem 35,5 EUR/MWh a cena plynu
23,5 EUR/MWh, tak je zcela zřejmé, že ta
více než dvojnásobná cena elektřiny je
způsobena z velké části podílem regulovaných poplatků.
Cena elektřiny je téměř ze dvou třetin tvořena regulovanými poplatky vymyšlenými
státními orgány: poplatek za distribuci,
příspěvek na podporované zdroje, systémové služby, daň z elektřiny, daň z přidané
hodnoty, poplatek za činnost OTE. Oproti
tomu regulovaná složka u ceny zemního
plynu tvoří pouze cca 19 procent z celkové
částky ceny plynu – platí se jen poplatek
za distribuci plynu, poplatek za činnost
OTE a DPH. V důsledku to logicky znamená, že výběr obchodníka se zemním plynem
daleko více ovlivní celkovou cenu za energii, nežli výběr obchodníka s elektřinou.
Jak nakupujete?
Děláme výběrová řízení každé tři roky. Je
to pro nás optimální časový odstup, protože si během této doby stihneme s dodavatelem vybudovat dobré vztahy a vzájemně se naučíme efektivně spolupracovat.
Kratší perioda zřejmě není nutná, přece jen
je s přípravou výběrového řízení nějaká
práce a tedy i náklady, a výsledky nemusí
této snaze odpovídat. Stejně jako řada jiných firem jdeme cestou postupných nákupů, takže v podstatě kopírujeme cenu
burzovní a ve výběrovém řízení soutěžíme
koeficient, který si dodavatel přidává k aktuálním cenám na burzách. To nám dává
↑ TOS VARNSDORF se specializuje na strojní výrobu.
začali provozovat tři kogenerační jednotky
českého výrobce o celkovém elektrickém
výkonu 420 kilowattů, v roce 2012 jsme
dožité kogenerace vyměnili a zároveň výkon zvýšili na 480 kilowattů. Jsme s tímto
systémem kombinované výroby elektřiny
a tepla obecně velmi spokojeni, neboť je
máme výkonově postaveny tak, že veškerou vyrobenou elektřinu i teplo si celoročně spotřebujeme sami. Tím si jednak snižujeme v odběrovém diagramu elektřiny
sjednanou roční i měsíční kapacitu a zároveň centrální plynovou kotelnu provozujeme prakticky pouze v zimní sezóně. Taktéž není zanedbatelný „zelený bonus“,
který na tuto kombinovanou výrobu dostáváme. Od druhého pololetí letošního
roku jsme ale kvůli změně legislativy v zákoně o podporovaných zdrojích energie
po šestnácti letech nakonec provozování
výrobny jako česká akciová společnost byli
nuceni ukončit.
Co vlastní výroba energie? Tu neprovozujete, nebo alespoň nezvažujete?
Ale ano. Při přechodu vytápění firmy
z uhelného na plynové v roce 1998 jsme
Ukončili jsme tedy licenci na výrobnu a výrobu energií pro náš podnik teď zajišťuje
společnost s ručením omezeným, která si
musela zažádat o licenci. My tedy nyní
prodáváme s.r.o. zemní plyn a ona nám
prodává elektřinu a teplo. Tady je vidět, jak
jedna změna v legislativě dovede přidělat
spousty administrativní práce. Abychom
vše dali do souladu s legislativou, stálo mě
to přes tři měsíce usilovné administrativní
práce a spousty bezesných nocí.
Když pomineme u nás trochu nevyzpytatelné změny legislativy, co podle vás
můžeme čekat na trzích s energiemi
v příštích letech?
Samozřejmě je to těžké předvídat. Když se
podíváte do nedávné minulosti, zjistíte, že
poslední roky byly rušné. V případě elektřiny v konečném důsledku ceny neustále
Máte nějaký odhad, jak byste zvládali
výpadek dodávek plynu?
Dlouhodobé výpadky v dodávkách zemního plynu, zejména v mrazivém období, by
pro nás měly nedozírné následky. Zatím
k tomu naštěstí nedošlo a nic nenasvědčuje, že by to mělo nastat. Takzvaná „plynová krize“ v roce 2009, kdy Evropa zůstala od ruských dodávek odříznuta na dva
týdny kvůli sporům mezi Ruskem a Ukrajinou, nám dala podnět se poprvé vážně
zabývat alternativní náhradou za zemní
plyn. Částečným, provizorním řešením by
bylo pořízení zásobníků se stlačeným zemním plynem – CNG, kterým bychom mohli
provozovat právě již zmiňované kogenerace. Ač velká většina dodávek zemního
plynu pochází z Ruska, tak trochu nespolehlivé země, tak propojení plynovodů
z Norska nás zatím v této oblasti nechává
klidnými. Jelikož máme největší spotřebu
plynu pro vytápění, v úplně nejkrajnějším
případě lze otopnou soustavu ochránit
↑ Petr Frank, vedoucí oddělení
energetiky strojírenského
podniku TOS VARNSDORF a.s.
před popraskáním z mrazu instalací elektrokotlů. Vše se ale odvíjí od „kdyby“, což
není pro investice do alternativní náhrady
zemního plynu dostačující důvod, takže
ke konkrétním řešením by došlo, až by
kritická situace skutečně nastala.
❯ PROFIL FIRMY:
TOS VARNSDORF a.s.
Česká společnost TOS VARNSDORF
a.s., se sídlem ve Varnsdorfu, je výrobcem obráběcích strojů se specializací
na výrobu horizontálních frézovacích
a vyvrtávacích strojů a obráběcích
center. Zrození firmy se datuje již
od roku 1903. V roce 1995 byla firma
zprivatizována zpět do soukromých
rukou, a to ryze českých. Společnost
se orientuje především na export:
zhruba 90 % produkce směřuje za hranice ČR. K současným největším odběratelům patří Ruská federace, Polsko, Česká republika, SRN a další
státy Evropské unie, Kanada, USA aj.
Roste prodej do Číny, Indie, Brazílie
a dalších států. Roční obrat firmy se
pohybuje v posledních letech mezi 2
až 3 miliardami korun.
Vy jste jednotky odstavili?
Ne, to ne. Jednotky vyrábějí elektřinu
a teplo i nadále, ale museli jsme nechat
↑ Závod firmy v severočeském Varnsdorfu.
velkou pružnost ve výběru doby nákupu,
jeho objemu a v důsledku tedy také ceny.
Jak přesně to ale probíhá, záleží na dohodě
s konkrétním dodavatelem. S některým
musíte sledovat burzu prakticky neustále,
v jiných případech to hlídá seriózní obchodník a vám stačí jen „džentlmenská“ dohoda,
při které nákup uskutečníme v nejnižší ceně
pro zvolené období.
ciové společnosti byly pro stát nedůvěryhodné?
A co v případě zemního plynu?
U zemního plynu je situace nevyzpytatelná.
Tvrzení, že cena plynu se vyvíjí podle ceny
ropy a černého uhlí, asi není zcela pravdivé.
A podle mého názoru ji, alespoň zatím,
neovlivňuje ani novodobý fenomén břidlicového plynu či zkapalněného plynu, tedy
LNG. Cena je spíše určována spekulacemi
a zejména klimatickými podmínkami. Předchozímu poklesu ceny nahrávaly příznivé
teploty v Evropě a současnému zvýšení
zase přicházející ochlazení.
výrobnu provozovat společností s ručením omezeným. Souvisí to s požadavkem
zákona, podle kterého od 1. 7. 2014 nemají nárok na státní podporu české akciové společnosti, které nemají ze sta procent zaknihované akcie. Naši majitelé
chtějí mít zachovanou současnou podobu
společnosti. Zajímavé je, a podle nás i velice diskriminační, že u akciových společností se zahraničním majitelem pro získání podpory stačí čestné prohlášení
o vlastnickém vztahu, kdežto českým
firmám se prokázání vlastnictví čestným
prohlášením netoleruje. Že by české ak-
ÚSPĚŠNÝ
NOVÝ ROK
PLNÝ ENERGIE
PF 2015
www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
AKTUALITY
GEOLOGIE
❯ ČÍSLO VYDÁNÍ:
Jak vzniká věčný oheň
Metan totiž v blízkosti povrchu obvykle vzniká díky
působení bakterií, při jejich „trávení“ nějakého biologického materiálu. Vývěr na Yanartaş je ale opravdu mohutný a plyn, který tu uniká ze země, nese
stopy toho, že nepochází z biologického materiálu
(to se velmi přesvědčivě pozná podle zastoupení
různých variant, tedy izotopů uhlíku, které je v živé
hmotě trochu jiné než v hmotě neživé). Přitom si
ale geologové myslí, že nebiologický metan potřebuje ke svému vzniku výrazně vyšší teploty, než jaké
panují na hořící skále Yanartaş. Vědci před sebou
měli zdánlivý rozpor: jasně plápolající plameny,
o nichž navíc máme velmi přesvědčivé záznamy už
z antické doby, které by ovšem „neměly existovat“.
↑ Metan (potažmo zemní plyn) nemá příliš svítivý plamen, a tak za dne nejsou ohně Yanartaşu z velké
části ani vidět. To v noci je pohled na ně mnohem impozantnější.
Pokud se někdy dostanete do oblasti jihozápadního
Turecka, do oblasti města Antalya, a budete mít
chvíli času, nenechejte si ujít výlet na místo zvané
turecky Yanartaş („hořící skála“) a řecky Chimaira
(Chiméra) podle mytické příšery chrlící oheň. Uprostřed lesa, necelé dva kilometry od pobřeží moře
na malé mýtině, planou ohně. Neustále, dnem a nocí
a už nejméně několik tisíc let.
Plyn vyvěrá jen tak z otvorů a trhlin v zemi a ve starověku tvořil význačný orientační bod pro mořeplavce. Dnes představuje hlavně turistickou atrakci a také malou geologickou hádanku. Kde se totiž
bere plyn, který plamenům dodává palivo?
❞
Jasně plápolající
plameny, o kterých
jsou přesvědčivé
záznamy už
z antické doby, by
vlastně „neměly
existovat“.
Najít nové řešení zjevného protikladu mezi realitou
a teorií se pokusili ve vědeckém časopisu Geofluid
dva odborníci z Itálie a Rumunska, Giuseppe Etiope
a Artur Ionescu. Uvádějí zde, že pod skálou našli
stopy zvýšené přítomnosti jinak poměrně vzácného
kovu ruthenia (Ru), který obsahují vyvřeliny ve skalách Yanartaşu. V laboratoři ukázali, že tento prvek
může za určitých okolností fungovat jako katalyzátor přeměny oxidu uhličitého na metan při poměrně nízkých teplotách do 100 °C. Což jsou teploty,
které se v „hořící skále“ celkem běžně vyskytují.
Pokud se myšlenka ověří, půjde o víc než jen řešení malé historické a přírodovědecké záhady. Mohlo
by to totiž znamenat, že metan vzniká čistě chemickými procesy, bez pomoci života a za výrazně
nižších teplot, než odborníci považovali za pravděpodobné. Možná bychom tak mohli v brzké době
objevit zdroje metanu, potažmo zemního plynu,
ve které bychom jinak asi ani nedoufali. Jejich rozsah
a četnost jsou ale samozřejmě zatím záhadou a žádné věrohodné odhady neexistují.
❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY
Konec albánské
anabáze
V účinnost vstoupila dohoda o narovnání mezi
energetickou firmou ČEZ a Albánií, která v loňském roce firmě odebrala licenci. Albánie podle
dohody vyplatí do roku 2018 v ročních splátkách
celkem 100 milionů euro. Tato částka zhruba
odpovídá počáteční investici do nákupu albánské distribuční společnosti Shpërndarje. Česká
firma na oplátku ukončí arbitráž vedenou proti
Albánii. Společnost tak díky dohodě pravděpodobně získá peníze zpět výrazně dříve, než kdyby čekala na výsledek arbitráže.
Ruský plyn
na Ukrajinu
Po několikaměsíčních jednáních se Ukrajina
za účasti zástupců Evropské unie dohodla s Ruskem na dodávkách zemního plynu v zimním
období. Hodnota kontraktu na dodávky plynu
do konce března je odhadována na částku zhruba 4,6 miliardy dolarů. Současně se Ukrajina
zavázala uhradit dlužné částky za předchozí
dodávky.
www.svetplnyenergie.cz
550 mld. $
Výroba paliv
z neobnovitelných
ch
fosilních zdrojů pobírá každoroční
oční
dotace ve výši
550 miliard
amerických
dolarů. Naproti
tomu „čistá“ energetirgeti
ka z obnovitelných zdrojů získává
na dotacích jen 120 miliard, uvedl
Mezinárodní energetický úřad
(IEA). Ačkoli jsou ropa, uhlí
a zemní plyn výjimečně lukrativními surovinami, vlády dotují
výrobu paliva z nich více než
čtyřnásobně ve srovnání s biopalivy a větrnými i solárními elektrárnami. Podle úřadu tak podpora
fosilních paliv brzdí rozvoj čisté
energetiky. Energie získávaná z obnovitelných zdrojů však je na vzestupu: měla by obstarat polovinu
veškerého růstu energetické
spotřeby od letoška až po rok 2040,
uvádí zpráva IEA. Podle údajů
úřadu bude třeba do té doby
vyrobit 7200 GW nad stávající
úroveň, aby bylo možné uspokojit
rostoucí poptávku a zároveň
nahradit staré elektrárny novými.
V členských zemích OECD by
v téže době měla spotřeba energie
získané z obnovitelných zdrojů být
na 37 procentech. Objem výroby
solární energie by měl za 26 let
narůst šestinásobně. Dnes solární
energie zajistí pouze 18 % z celkového množství vyráběné obnovitelé energie – a tvoří celosvětově jen
pár procent z celkově vyrobené
elektřiny. Větrné elektrárny jí
vyrobí více než třetinu a vodní
energie asi 30 %.
Tesla u sousedů
Americký výrobce elektromobilů Tesla Motor
hodlá v dlouhodobém horizontu postavit továrnu na baterie v Německu. Časopisu Spiegel to
řekl šéf podniku Elon Musk. Vyzval rovněž německý automobilový průmysl k větším investicím do vývoje baterií. Tesla nyní plánuje vybudovat obří továrnu na výrobu baterií v americké
Nevadě. Náklady na stavbu se odhadují na pět
miliard dolarů (přes 110 miliard korun). Závod
zaměstná zhruba 6500 lidí, do šesti let má vyrábět levnější a výkonnější baterie pro zhruba
500 tisíc aut ročně.
Solární
cyklostezka
V Nizozemsku minulý týden otevřeli historicky
první cyklostezku, která je zároveň solární elektrárnou. Zatím jde o jen o sedmdesátimetrový
úsek mezi městy Krommenie a Wormerveer,
jehož jeden směr je pokrytý speciálními solárními panely. Nizozemci ovšem doufají, že jej brzy
budou moci prodloužit. Zatím je čeká několikaleté testování nejen výkonu panelů, ale také
bezpečnosti za nejrůznějších povětrnostních
podmínek. Stezkou totiž denně projede přes dva
tisíce cyklistů. Sedmdesát metrů stezky Nizozemce vyšlo na tři miliony eur. Rychlost vývoje
technologie by však měla cenu rychle srazit.
Ropa za platy
úředníků
Irácká vláda se dohodla s vedením iráckého autonomního Kurdistánu na režimu prodeje ropy.
Bagdád bude Kurdistánu poskytovat z federálního rozpočtu 500 milionů dolarů peníze na výplatu mezd úředníků místní správy, zatímco
Kurdové dají zhruba polovinu své těžby ropy
(přesně 150 tisíc barelů denně) k dispozici centrální vládě. Dohoda může být zásadní pro průlom ve vztazích Bagdádu ke Kurdům, které byly
tradičně velmi napjaté, a snižuje riziko rozpadu
země čelící ofenzivě vedené tzv. Islámským státem.
zima | 2014
pro společenství příznivců a přátel
přináší Lumius, spol. s r.o. –
nezávislý obchodník s elektřinou
a plynem
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ:
Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32
150 00 Praha 5, IČ: 28473531
REDAKCE:
Matouš Lázňovský, Martin Kročil,
Antonín Hálek
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ:
Michael Ehrlich
TEXTY:
neoznačené materiály jsou redakční
FOTO:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock
TISK: Triangl, a.s., Praha
EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.