Elementární teorie rázu
Transkript
Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Elementárnı́ teorie rázu hmotných těles Při vzájemném rázu dvou těles nebo při náhlém omezenı́ pohybového stavu tělesa (např. při náhlém zpevněnı́ jednoho jeho bodu) působı́ velké rázové sı́ly v mı́stě dotyku. Výpočet časového průběhu těchto sil je velice složitý problém, jehož řešenı́ by vyžadovalo přihlı́žet i k deformačnı́m zákonům. Proto v našich úvahách dále předpokládejme: • jen lokálnı́ deformace těles v blı́zkém okolı́ rázového (dotykového) bodu, • velice krátkou dobu trvánı́ rázu (řádově 10−4 ÷ 10−6 s), tj. rázové sı́ly působı́ krátkodobě a vyvolajı́ pouze skokovou změnu rychlostı́ obou interagujı́cı́ch těles bez změny jejich polohy v průběhu rázu, • vzhledem k velkým rázovým silám, které jsou řádově většı́ než např. vlastnı́ tı́hy obou těles, lze účinek vnějšı́ch akčnı́ch sil působı́cı́ch na tělesa v průběhu rázu zanedbat. Za těchto předpokladů umožňuje elementárnı́ teorie rázu určit pohybový stav, tj. rychlosti těles v okamžiku těsně po rázu na základě znalosti rychlostı́ těles v okamžiku těsně před rázem a dále celkový impuls rázové sı́ly. Tato teorie však neumožňuje stanovit velikosti deformacı́ interagujı́cı́ch těles a časový průběh rázových sil během rázu těchto těles. Elementárnı́ teorie rázu se s výhodou použı́vá v technické praxi proto, že popis pohybového stavu těles po rázu je podle této teorie pro praktické použitı́ dostatečně přesný. Centrický ráz hmotných těles Předpokládáme, že se tělesa při vzájemném rázu dotýkajı́ a vzniklé vektory rázových sil ležı́ na tzv. rázové normále ke styčné ploše. Centrický ráz těles nastává tehdy, ležı́-li středy hmotnostı́ obou těchto těles na této normále. Šikmý centrický ráz posouvajı́cı́ch se hmotných těles (hmotných bodů) Uvažujme dvě dokonale hladká tělesa (vliv smykového třenı́ zde zanedbáváme) o hmotnostech m1 a m2 , která se v okamžiku těsně před rázem posouvajı́ rychlostmi v1 a v2 svých středů hmotnostı́ S1 a S2 , obr. 1. O šikmém centrickém rázu hovořı́me tehdy, když středy hmotnostı́ S1 a S2 obou interagujı́cı́ch těles ležı́ na společné rázové normále n, ale vektory rychlostı́ v1 a v2 majı́ obecně libovolný směr, obr. 1. Obr. 1 1 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Časový průběh rázu si rozdělı́me do dvou fázı́. Prvnı́ fáze rázu, tzv. fáze komprese začı́ná okamžikem (t = 0), kdy se obě tělesa dotknou. Pomalejšı́ těleso bránı́ rychlejšı́mu tělesu v pohybu, v dotykové ploše vznikajı́ rázové sı́ly, které obě tělesa lokálně deformujı́. Na konci této fáze, tj. v okamžiku t = t1 , jsou deformace obou těles maximálnı́ a normálové složky rychlostı́ obou těles jsou stejné, tedy v1n = v2n ≡ u, viz obr. 1 a obr. 2. Druhá fáze rázu, tzv. fáze restituce začı́ná v okamžiku t = t1 , kdy po vyrovnánı́ normálových složek rychlostı́ obou těles působı́ obě tělesa na sebe silami, které jsou vyvolány snahou těchto těles zaujmout svůj původnı́ Obr. 2 tvar. O pohybu těles po rázu rozhoduje právě tato fáze rázu. Konec rázu tedy nastává v okamžiku t = t2 , kdy dojde k úplnému odlehčenı́ obou těles. Rychlosti obou těles v okamžiku těsně po rázu označı́me jako c1 a c2 , viz obr. 1. Během 1. fáze rázu (fáze komprese) je předaný impuls rázové sı́ly mezi oběma tělesy R t1 I1 = 0 N dt, obr. 2. Impuls rázové sı́ly předaný mezi oběma tělesy během fáze restituce Rt I2 = t12 N dt vyjádřı́me podle Newtona vztahem I2 = εI1 . (1) Vztahem (1) je zaveden rázový součinitel (součinitel restituce) ε = II21 jako poměr impulsů rázové sı́ly předaných ve fázi restituce a komprese mezi oběma tělesy. Rázový součinitel závisı́ nejen na materiálu těles, ale podstatně i na tvaru těles a na relativnı́ rychlosti těles těsně před rázem. Jednoduchým experimentem popsaným v přı́kladu 1 lze stanovit pro zkušebnı́ kuličku při rychlostech v1 = 2 ÷ 3 m/s hodnoty rázového součinitele pro následujı́cı́ materiály: dřevo (ε = ˙ 0, 5), ocel (ε = ˙ 0, 8), slonovina (ε = ˙ 0, 89). Newton promı́tá energetické ztráty spojené s trvalým přetvořenı́m tělesa během rázu do hybnosti. Kdyby šlo o vzájemný ráz dokonale pružných těles, během něhož nedocházı́ ke ztrátám energie, potom změny hybnosti ve fázi komprese a ve fázi restituce by si byly rovny. U skutečných těles (hmotných bodů) bude změna hybnosti ve fázi restituce vždy menšı́ než ve fázi komprese. Toto snı́ženı́ vyjadřuje Newton rázovým součinitelem ε. Na každé uvolněné těleso aplikujeme v obou fázı́ch rázu větu o změně hybnosti : Zt1 1 komprese: n : m1 un − m1 v1n = − N dt =⇒ m1 (un − v1n ) ≡ −I1 , (2) 0 Zt1 2 komprese: n : m2 un − m2 v2n = N dt =⇒ m2 (un − v2n ) ≡ I1 , (3) 0 Zt2 1 restituce: n : m1 c1 − m1 un = − N dt t1 2 =⇒ m1 (c1n − un ) ≡ −εI1 , (4) Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Zt2 2 restituce: n : m2 c2 − m2 un = N dt m2 (c2n − un ) ≡ εI1 . =⇒ (5) t1 Zákon o změně hybnosti v tečném směru: 1 t : m1 c1t − m1 v1t = 0, 2 t : m2 c2t − m2 v2t = 0, nebot’ v tečném směru nepůsobı́ na uvolněná tělesa žádné sı́ly, ani třecı́. Pak můžeme psát m1 (c1t − v1t ) = 0 m2 (c2t − v2t ) = 0 =⇒ c1t = v1t , =⇒ c2t = v2t . (6) Tečné složky rychlostı́ se během šikmého centrického rázu neměnı́. Součtem rovnic (2) a (3) dostaneme vztah pro rychlost v okamžiku maximálnı́ deformace (m1 + m2 )un = m1 v1n + m2 v2n =⇒ un = m1 v1n + m2 v2n m1 + m2 (7) Rychlosti obou interagujı́cı́ch těles po rázu lze odvodit následovně −ε · (2) + (4) : −ε · (3) + (5) : −εm1 (un − v1n ) = εI1n m1 (c1n − un ) = −εI1n −εm2 (un − v2n ) = −εI1n m2 (c2n − un ) = εI1n (8) − (9) : − m1 (1 + ε)un = − m1 εv1n = (1 + ε)un − εv1n (8) − m2 (1 + ε)un = − m2 εv2n = (1 + ε)un − εv2n (9) c1n − c2n v1n − v2n (10) =⇒ m1 c1n =⇒ m2 c2n c1n − c2n = −εv1n + εv2n c1n c2n =⇒ ε=− Součinitel restituce ε je záporně vzatý poměr složek relativnı́ch rychlostı́ do směru rázové normály po rázu a před rázem. Tato vlastnost umožňuje experimentálně stanovit ε, viz přı́klad 1. Ráz těles je provázen změnou kinetické energie. Část kinetické energie se změnı́ na trvalou deformaci, tj. dojde ke ztrátě Ek : 1 1 2 2 2 2 ∆Ek = Ekz − Ekk = (m1 v1n + m m 1 v1t ) + (m2 v2n + 2 v2t )− 2 2 1 1 (6) 2 2 2 2 − (m1 c1n + m m 1 c1t ) + (m2 c2n + 2 c2t ) =⇒ 2 2 + aplikacı́ (8) a (9) včetně (7) =⇒ ∆Ek = 1 m1 m2 (1 − ε2 )(v1n − v2n )2 2 m1 + m2 (11) Ráz dokonale pružný (ε = 1): vztahy (6) a (7) jsou v platnosti, nedocházı́ ke ztrátě energie (∆Ek = 0) c1n = 2un − v1n (12) c2n = 2un − v2n 3 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Ráz dokonale plastický (ε = 0): obě tělesa se budou po rázu společně pohybovat c1n = c2n = un = m1 v1n + m2 v2n m1 + m2 – ztracená energie: ∆Ek = 1 m1 m2 (v1n − v2n )2 2 m1 + m2 (13) Přı́mý centrický ráz Rychlosti středů hmotnostı́ těles ležı́ na společné nositelce s rázovou silou N (na normále n), tj. v1t = v2t = 0 =⇒ v1n ≡ v1 , v2n ≡ v2 , c1n ≡ c1 , c2n ≡ c2 . Vztahy (7) – (13) zůstávajı́ v platnosti při použitı́ označenı́ rychlostı́ bez indexu n. Přı́klad 1: Experimentálnı́ stanovenı́ rázového součinitele ε Zkušebnı́ kulička byla puštěna z výšky h0 na vodorovnou podlahu a odskočila do výšky h. Určete součinitel ε. Dáno: h0 , h Řešenı́: Jedná se o přı́mý centrický ráz. Podlaha má vůči kuličce velkou hmotnost, tj. m2 m1 =⇒ m2 → ∞. Podlaha má nulovou rychlost (v2 = 0). Ze vztahu (7) =⇒ ze vztahu (8) =⇒ m1 v1 m1 v1 u= ; u = lim = 0, m2 →∞ m1 + m2 m1 + m2 c1 c1 = −εv1 =⇒ ε = c2 = 0 v1 Možno užı́t vztahu (10) a definice rázového součinitele: ε=− c1 − c2 c1 =− v1 − v2 v1 Dopadová rychlost z věty o změně Ek , tj. Ek2 − Ek1 = W : 1 m1 v12 − 0 = 2 Zh0 m1 g dy1 =⇒ 0 p v1 = 2gh0 4 1 m1 v 2 = m1 gh0 2 1 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Rychlost po rázu: 1 0 − m1 c21 = − 2 Zh m1 g dy2 1 m1 c21 = m1 gh 2 =⇒ 0 p c1 = 2gh Tedy: ε= q 2gh 2gh0 =⇒ ε= q h , h0 h i h0 si odměřı́me. Přı́klad 2: Dvě koule o hmotnostech m1 a m2 se pohybujı́ proti sobě stejnou rychlostı́ v. Určete 2 poměr hmotnostı́ m tak, aby při zadaném součiniteli restituce ε zůstala koule o hmotnosti m2 m1 po rázu v klidu. Dáno: v, ε, c2 = 0 Řešenı́: Jde o přı́pad přı́mého centrálnı́ho rázu dvou těles. • Rychlosti před rázem (t = 0): v1 ≡ v, v2 ≡ −v • Rychlost v okamžiku maximálnı́ deformace (t = t1 ): u • Rychlosti po rázu (t = t2 ): −c1 , c2 = 0 (podle zadánı́) Pro fázi komprese platı́: Zt1 m1 u − m1 v = −I1 ≡ − N dt (i) 0 m2 u + m2 v = I1 (i) + (ii) : (ii) (m1 + m2 )u − (m1 − m2 )v = 0 =⇒ u = m1 − m2 v m1 + m2 (iii) Pro fázi restituce platı́: 0 − m2 u = I2 ≡ εI1 =⇒ u(1 + ε) = −εv (iii) =⇒ −m2 u = εm2 (u + v) − m2 (1 + ε)u = ε m2 v =⇒ (1 + ε) v (m1 − m2 ) = −ε v (m1 + m2 ) 2 m1 − m2 + εm1 − ε m2 = −εm1 − εm m1 (1 + 2ε) = m2 m2 = (1 + 2ε) m1 Přı́klad 3: Dvě koule o hmotnostech m1 a m2 se pohybujı́ proti sobě rychlostmi v1 a v2 . Určete poměr těchto rychlostı́ tak, aby při zadaném součiniteli restituce ε zůstala po rázu koule o hmotnosti m1 v klidu. 5 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 Dáno: doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. m1 , m2 , ε, c1 = 0 Řešenı́: Jde o přı́pad přı́mého centrálnı́ho rázu dvou těles. • Rychlosti před rázem (t = 0): v1 , −v2 • Rychlost v okamžiku maximálnı́ deformace (t = t1 ): u • Rychlosti po rázu (t = t2 ): c1 = 0, c2 (podle zadánı́) Využijeme odvozených vztahů: u= m1 v1 + m2 v2 , m1 + m2 Pro náš přı́pad: u = c1 = (1 + ε)u − εv1 , c2 = (1 + ε)u − εv2 m1 v1 − m2 v2 m1 + m2 c1 ≡ 0 = (1 + ε)u − εv1 =⇒ (1 + ε)(m1 v1 − m2 v2 ) = εv1 (m1 + m2 ) (1 + ε)v1 m1 − (1 + ε)m2 v2 = εv1 (m1 + m2 ) v1 m1 + εv εv 1 m1 − εv1 m2 = (1 + ε)m2 v2 1 m1 − v1 (m1 − εm2 ) = (1 + ε)m2 v2 v1 (1 + ε)m2 = v2 m1 − εm2 Přı́klad 4: Kulička (považována za hmotný bod) o hmotnosti m narazı́ na podlahu pod úhlem dopadu α, měřeným od rázové normály, rychlostı́ v. Určete rychlost odrazu c kuličky a úhel odrazu β, je-li součinitel restituce ε. Úlohu řešte a) pro přı́pad bez třenı́, b) pro přı́pad se třenı́m. Koeficient smykového třenı́ je f . Dáno: m, α, v, ε, f Řešenı́: a) přı́pad bez třenı́ f = 0: Zanedbáme třenı́ a tı́hu kuličky, nebot’ rázová sı́la je značná. Jedná se o šikmý centrický ráz. Do směru rázové tečny nepůsobı́ žádná sı́la (rázová sı́la působı́ ve směru rázové normály n): mct − mvt = 0 (složka hybnosti se do směru t zachovává) =⇒ ct ≡ vt ⇒ c sin β = v sin α 6 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Protože podlaha je těleso o nekonečné hmotnosti a trvale v klidu, pro rychlost v okamžiku 2 v2n maximálnı́ deformace un = m1 vm1n1 +m platı́: +m2 mvn ≡0 un = lim m2 →∞ m + m2 Pro rychlost po rázu platı́: c1n = (1 + ε)un − εv1n =⇒ cn = −εvn (záporné znaménko značı́ pouze změnu smyslu normálové složky rychlostı́). Pro absolutnı́ hodnoty pak platı́: cn = εvn =⇒ c cos β = εv cos α v sin α 1 ct =⇒ tg β = ε tg α Potom tg β = cn ≡ εv cos α Protože součinitel restituce ε nabývá pro reálná tělesa hodnot ε ∈ (0; 1) bude tg β > tg α =⇒ β > α (nebot’ funkce tangens je rostoucı́), tj. úhel odrazu je většı́ než úhel dopadu. – u těles dokonale pružných (ε = 1): β = α, – u těles dokonale plastických (ε = 0): tg β → ∞ =⇒ β → π2 (v tomto přı́padě by se těleso neodrazilo, by se po podlaze) q ale pohybovalo p p =⇒ c = v sin2 α + ε2 cos2 α c = c2t + c2n ≡ v 2 sin2 α + ε2 v 2 cos2 α To je rychlost odrazu kuličky. b) přı́pad se třenı́m f 6= 0: (neuvažujeme opět tı́hu) Zákon o změně hybnosti rozepišme do rázové tečny a normály: Z t : mct − mvt = − f N dt ≡ −f In Z n : mcn + mvn = N dt ≡ In t = −f n − f n − mv mc mv ct − vt = −f cn − f vn mvn ≡0 =⇒ cn = −εvn un = lim m2 →∞ m + m2 =⇒ t mc (iv) (záporné znaménko značı́ pouze změnu smyslu normálové složky) =⇒ pro absolutnı́ hodnoty potom platı́: cn = εvn . Dosazenı́m do (iv) máme: ct = vt − f εvn − f vn ≡ vt − f (1 + ε)vn Tedy: ct = v sin α−f (1 + ε)v cos α, 1 ct ≡ tg α − f 1 + =⇒ tg β = cn ε cn = εv cos α 1 . . . takto je určen úhel odrazu β ε Ve speciálnı́m přı́padě pro ráz dokonale pružný (ε = 1): tg β = tg α − 2f =⇒ tg β < tg α tj. úhel odrazu je menšı́ než úhelp dopadu v přı́padě pro ε = 1. Pro rychlost odrazu c platı́: c = c2t + c2n 7 =⇒ β < α, Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Přı́klad 5: Dvě kuličky o stejné hmotnosti m visı́ v dotyku na svislých závěsech délky l. Kuličku 1 vychýlı́me o úhel β a pustı́me z klidu. Dojde k rázu s koeficientem restituce ε a druhá kulička vykývne o úhel γ. Určete ho. Dáno: l, β, ε Řešenı́: Jedná se o přı́mý centrálnı́ ráz dvou těles. • Rychlosti kuliček před rázem (t = 0): v1 =? – z věty o změně kinetické energie Ek : 1 1 2 mv − 0 = 2 1 Zβ mgl sin ϕdϕ 0 iβ 1 2 mv = − mgl cos ϕ = − mgl(cos β − 1) 2 1 p 0 v1 = 2gl(1 − cos β) h =⇒ 2 v2 = 0 • Rychlost v okamžiku maximálnı́ deformace (t = t1 ): u= mv1 m+m = • Rychlosti kuliček po rázu (t = t2 ): 1 c1 nás netrápı́ 2 c2 = (1 + ε)u − εv2 ≡ 1+ε v1 2 =⇒ c2 = 8 1+ε 2 p 2gl(1 − cos β) v1 2 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Z věty o změně kinetické energie Ek : 1 0 − mc22 = 2 Zγ h iγ (−mgl sin ϕ)dϕ = mgl cos ϕ ≡ mgl(cos γ − 1) 0 0 1 2 = mgl(1 − cos γ) =⇒ c22 = 2gl(1 − cos γ) mc 2 2 2 1+ε 2gl(1 − cos β) = 2gl(1 − cosγ) =⇒ 2 2 1+ε =⇒ cos γ = 1 − (1 − cos β) 2 Rovinný ráz těles V bodě A docházı́ k náhlému zpevněnı́ =⇒ je to speciálnı́ přı́pad, který je možno klasifikovat jako plastický ráz bez prokluzu. Přı́klad: rychlá změna obecného rovinného pohybu tělesa rychlostmi vS a ω na rotačnı́ pohyb rychlostı́ Ω kolem osy oA procházejı́cı́ bodem A Řešı́me pomocı́ zákona o změně momentu hybnosti k bodu A (k ose oA ) Z L2 − L1 = M dt =⇒ L2 − L1 = 0, . t kde L2 = IA Ω je moment hybnosti tělesa po rázu a L1 = mvS p + IS ω je moment hybnosti tělesa před rázem. Dosazenı́m za L1 a L2 dostáváme vztah pro úhlovou rychlost při rotačnı́m pohybu tělesa po rázu IS ω + mvS p IA Ω = mvS p + IS ω =⇒ Ω= (14) IA Přı́klad 6: Homogennı́ válec o hmotnosti m a poloměru r se valı́ po vodorovné podlaze. Vypočtěte rychlost c středu válce po nárazu na překážku a zkontrolujte, zda nedojde k prokluzu. Předpoklá-dejte plastický ráz. Dále vyšetřete, jakou rychlostı́ v1 se bude válec pohybovat po překonánı́ překážky, jestliže před nárazem měl válec rychlost v. Součinitel smykového třenı́ je f . Dáno: m = 4 kg, r = 0, 2 m, v = 2 m/s, β = 60◦ , f = 0, 2 Řešenı́: Jedná se o přı́pad rovinného rázu tělesa. Válec se valı́ (koná obecný rovinný pohyb) a v okamžiku nárazu docházı́ v bodě A k náhlému zpevněnı́ a pohyb se měnı́ na rotačnı́ s úhlovou rychlostı́ Ω kolem osy oA procházejı́cı́ bodem A, tj. jedná se plastický ráz bez prokluzu. 9 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. . . Podle věty o změně momentu hybnosti k ose oA : Z IA Ω − (mvr cos β + IS ω) = MA dt ≡ 0, |{z} | {z } moment hybnosti tělesa po rázu moment hybnosti tělesa před rázem1 (nauvažujeme tı́hu válce) (t) kde IS = 21 mr2 , IA = IS + mr2 = 23 mr2 1 v IA Ω = mvr cos β + mr2 , 2 r platı́ podmı́nka valenı́ před rázem v = rω: 3 2 mr Ω = mrv 2 1 + cos β 2 =⇒ Ω= v(1 + 2 cos β) 3r . . . úhlová rychlost válce po rázu c = v3 (1 + 2 cos β)=1, ˙ 33 m/s It Aby nenastal prokluz válce po narážce, musı́ platit: It ≤ f In =⇒ f ≥ In Z věty o změně hybnosti: Rychlost středu válce po nárazu: c = rΩ =⇒ t : mc − mvt = It (∗) n : 0 + mvn = In =⇒ In = mv sin β v v 2 + v cos β − v cos β = m (1 − cos β) ≡ It (∗) =⇒ m 3 3 3 f≥ 1 − cos β 3 sin β . . . podmı́nka toho, aby nenastal prokluz =⇒ f = 0, 2 ≥ 0, 192 Je tedy zřejmé, že k prokluzu válce po narážce nemůže dojı́t. 1 Moment hybnosti tělesa konajı́cı́ho obecný rovinný pohyb je při základnı́m rozkladu ve středu hmostnosti S (středisku) definován jako LA = rS × mvS + LS , kde LS je moment hybnosti relativnı́ho pohybu válce vůči středu hmostnosti S. 10 Podklady k 11. přednášce z předmětu KME/MECH2 doc. Ing. Jan Vimmr, Ph.D. Rychlost středu válce v1 po překonánı́ překážky určı́me z věty o změně kinetické energie: 1 1 IA ω12 − IA Ω2 = −mg (r − r cos β) | {z } 2 2 o tuto vzdálenost se zvedne středisko S válce, tedy působiště tı́hové sı́ly 1 IA ω12 − Ω2 = −mgr(1 − cos β) 2 1 3 r2 ω12 − Ω2 = − g r(1 · m m − cos β) 2 2 4g ω12 − Ω2 = − (1 − cos β) 3r 2 v (1 + 2 cos β)2 4g ω12 = − (1 − cos β) 9r2 3r r v 2 (1 + 2 cos β)2 4g ω1 = − (1 − cos β) =3, ˙ 427 s−1 9r2 3r Rychlost v1 je potom dána vztahem: v1 = rω1 =0, ˙ 685 m/s 11
Podobné dokumenty
slidy - Petr Olšák
Frobeniova věta, řešitelnost soustavy
Věta: Soustava A ⋅ x = b má aspoň jedno řešenı́ právě tehdy, když
hod A = hod(A | b).
Důkaz: (sloupcový pohled): soustava má řešenı́ právě kd...
Geometrie na poc´ıtaci
Věta 1.1.11 Když p k α a α k β, pak také p k β.
Věta 1.1.12 Když α k β a β k γ, pak také α k γ.
Věta 1.1.13 Ke každé rovině lze vést daným bodem jedinou rovinu rovnoběžnou.
Věta 1.1....
Nahrazen Věstníkem 10/2016 str. 18
Komise pro posuzování rozmístění přístrojových zdravotnických prostředků (dále jen „Komise“)
projednává žádosti zdravotnických zařízení o souhlas s nákupem, umístěním a provozem přístrojových
zdrav...
vrtani
HARDOX je ote›ruvzdorny¤ plech, ktery¤ spln›uje pr›|¤sne¤
poz›adavky na odolnost proti opotr›eben|¤. Unika¤tn|¤ kombinace vysoke¤ tvrdosti, vysoke¤ pevnosti a vy¤borne¤ houz›evnatosti umoz›n›uje
po...
Nelineární výpočet betonových ostění tunelů
V poslední době se v českých tunelářských kruzích setkáváme se
snahou navrhovat definitivní ostění tunelů z prostého betonu. Že to
možné je, dokazují tunely z prostého betonu vybudované či budované...
to get the file
Robertsonova zkouška
Teplota zastavenı́ trhliny
Zkušebnı́ vzorek s počátečnı́m
vrubem
Rázové zatı́ženı́ 80 GN
(8000t)
Ve směru zatı́ženı́ vytvořen
teplotnı́ gradient
na straně dopadu za...
Maticový a tenzorový počet (Elektrotechnika, elektronika
Snadno se zjistí, že h(A) = 3, h (A|b) = 4. Roviny tedy nemají společný bod ani směr, přímky jsou
tedy mimoběžné. Možné případy vzájemné polohy dvou přímek v třírozměrném eukleidovském prostoru
pře...
PDF soubor
Úloha 1. AVL Merge. Navrhněte algoritmus pro sloučenı́ dvou AVL stromů A a B, kde všechny prvky A ležı́
před všemi prvky B, do jediného AVL stromu C. Hledáme řešenı́ s lepšı́ složitos...
Zde
Dominujı́cı́ člen je arctanh(x), jehož argument je pro hornı́ mez η0 = arccos 2/R
roven x = 1, pro který funkce arctanh diverguje. To znamená, že z pohledu
souřadnicového času dosáhne test...
důkaz elimanator
Důkaz: (sloupcový pohled): soustava má řešenı́ právě když vektor b ležı́ v lineárnı́m obalu sloupcových vektorů A1 , A2 , . . . , An ,
což je právě tehdy, když hod A = hod(A | b). V...