2. EL - Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nezkusí, nic nepokazí
Transkript
2. EL - Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nezkusí, nic nepokazí
Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Příležitost je dar Úvod Julius Caesar jednou řekl: „Kostky jsou vrženy.“ A překročil Rubikon, čímž se projevilo jeho sebevědomí, které je velmi důležité pro realizaci jakéhokoliv plánu či projektu, ať už je to uzurpování veškeré moci ve starověkém státě nebo rebelii vedené proti svému šéfovi jen kvůli tomu, aby vám konečně přidělil kancelář, která nemá okno do uličky s popelnicemi. Jsou to naše rozhodnutí, která nám umožňují chytit oslíčka, který sype zlaté mince. Vše je pouze o našem myšlení. Příležitosti jsou všude k mání. Stačí pouze chtít se jich chytit. Nebýt líný je však únavné. Právě proto je příležitost brána jen pouze jako něco, co nám spadne do klína a pak z toho vyděláme peníze. Takto to chápe většina lidí a stále čeká na tu svoji „příležitost“. Avšak skutečnost je taková, že my hledáme příležitosti, ne ony nás. A když příležitost nalezneme, přemýšlíme, jestli má smysl, jít do toho a potit krev. No jistěže ano, kdyby se příležitosti nechopil takový Sergey Brinn, určitě by teď nebyl miliardářem a spolumajitelem nejpoužívanějšího internetového vyhledávače současnosti. Stejně tak se může chopit příležitosti každý člověk. Jen stačí chtít. Můj pohled Když se mne lidé ptají, co vlastně chci dělat, odpovídám pokaždé téměř stejně: „Chci být novinářem v cizině“. Není to můj cíl, je to má cesta, jak se chopit příležitosti. Celá ta „cesta“ jsou malé příležitosti. Začít psát články. Umět plynule hovořit cizími jazyky. Studovat publicistiku. Je toho opravdu hodně, ale příležitost je podle mne nějaký mezník, který rozděluje hledání úspěchu a jeho nalezení. To hledání mezníku, tedy příležitosti, je ta cesta, kterou procházíme a hledáme nejsnadnější řešení. Určitě lze uvažovat o mnoha příležitostech, která nás během našich životů potkají, ale my se chopíme jen zlomku z nich. Když poprvé požádáte holku o telefonní číslo jen proto, že se na vás usmála, to je příležitost. Netvrdím, že to je pokaždé právě proto, že se na vás usmála, ale když to je ten správný okamžik, tak to vyjde a jste šťastní. Jindy máte pocit, že okamžitě musíte chytit papír a tužku a vymyslet perpetuum mobile a během kreslení všehochuti grafů a počítání zjistíte, jak upravit toustovač, aby vypaloval na tousty tvář Baracka Obamy nebo kancléřky Angely Merkelové. V tuto chvíli si myslíte, že jste vynalezl převratný vynález, který ovlivní další generace. Ovšem o chvíli dříve napadlo to samé nějakého Číňana nebo Japonce, a zatímco se chlubíte v hospodě svým přátelům, Číňan už dávno založil firmu a montuje první toustovače a snaží se je prodat na internetu. Víte, proč na to přišel Číňan dříve? Protože je zvyklý hledat příležitosti. Vychovali ho tak. A vy na svůj toustovač časem zapomenete, dál žijete a čekáte na příležitost, která se objeví. Čekat až vás něco napadne, nemá smysl. Zkoušejte všechno, k čemu vás vítr přivane, a jednou naleznete něco, v čem uvidíte tu opravdovou příležitost a chytíte ji za pačesy. Dovolím si zde napsat malý návod, jak se chytit příležitosti. První krok je ze všech nejtěžší, musíte přestat prokrastinovat. Jakmile totiž jednou vstanete, popř. sednete k něčemu, v čem cítíte úspěch, budou vám všichni házet klacky pod nohy. A jako první si ty klacky budete pod své nohy házet vy sami. Jakmile je vám tam začnou házet ostatní, jste na dobré cestě. Další kroky již jistě znáte. K cíli si vytyčte mezníky. Každý z nich je nějaký „úkol“, který vás posune k dalšímu úkolu. Ať už je váš cíl cokoliv, např. stát se řezníkem, prodávat lidem hvězdy ve vesmíru nebo leštit boty, musíte si najít všechny potřebné informace, které vám pomohou k jejímu dosažení. Poté stačí již jen pracovat na svých schopnostech. Když budete následovat instrukce, příležitost se rychle naskytne. Např. vám nabídnou práci v řeznictví, časem si vyděláte peníze a nasbíráte zkušenosti, díky kterým si nakonec otevřete vlastní řeznictví. A takto jste se chopili příležitosti. V současné době je stále častější, že se objevují tzv. motivační články, které nám říkají, co a jak máme dělat, jak máme myslet. Lidé, kteří je píší, to zřejmě myslí dobře a chtějí ostatním pomoci, ale neuvědomují si, že když někomu dají židli, tak se nebude potřebovat naučit ji vyrobit a jakmile se židle, kterou jste mu dali, rozbije, bude chtít po vás další židli. Mnohem jednodušší je člověka naučit jak si tu židli vyrobit sám. Určitě někteří z vás znají knihu brazilského autora Paola Coelha – Alchymista. Kniha vypráví příběh o mladém španělském pasáčkovi Santiagovi. Ten se vypravil na své duchovní pouti k pyramidám a cestou k nim sledoval znamení, která ho vedla k jeho cíli. Během pouti, kterou vykonal, měl mnoho příležitostí. Mohl se stát prodavačem sklenic, později se mohl stát váženým mužem v pouštním kmeni. Proto sledujte znamení, může to být cokoliv, co souvisí s něčím, čeho chcete dosáhnout. Stačí pozorně sledovat okolí a objevíte příležitost. Intermezzo K nalezení příležitosti je nelehká cesta, během této cesty bychom se měli vyvarovat pesimismu, neboť pesimismus nás odrazuje z naší cesty k úspěchu. Stačí myslet pozitivně, ale zůstat nohama na zemi. Žádný smysl nemá také vracet se k minulým neúspěchům. Lítost nám nepomůže posunout se k další možné příležitosti. Neúspěch je další zkušenost, ze které si lze brát příklad, jak se nezachovat příště. Avšak každá mince má dvě strany. Podle některých lidí je lepší nechat se nést proudem a počkat, co život přichystá. Je snadné být líný a neměnit svůj životní styl. Je to totiž velice pohodlné. Dovolte, abych vám představil několik ukázkových příkladů, jak si nezkazit život zbytečným a unavujícím hledáním příležitostí. Možná podobnost s vašimi životy je čistě náhodná. Dneska bych mohl udělat něco smysluplného, ale v televizi je zrovna další epizoda Ulice a to si opravdu nemohu nechat ujít. Kamarád mě pozval na vinařský a degustační kurz, jenže já už ten víkend mám zaplněný střídavým ležením doma u televize a sezením v hospodě. No, když já nevím. Mě se nechce psát ta práce na soutěž v esejistice. Radši se podívám na Pulp Fiction. No neříkej, ty chceš, abych celý víkend strávil s tebou na kurzu akrobatického lyžování a snowboardingu? Sakra, ale já už mám naplánovaný víkend s mojí milenkou. Ale kdyby ti volala moje mladá, řekni, že jsem tam s tebou a zrovna jsem šel za instruktorem prodiskutovat moje salto vzad. Závěr Život nám přináší příležitosti, které nevyužijeme, protože máme pocit, že když se do toho pustíme, narazíme si nos. Jistě, stane se to mnohokrát. Avšak jednu příležitost nepromarněte, nepromarněte si život, protože to je ta první příležitost, kterou nám kdy kdo dal. A pokud se budhističtí mniši pletou a žádná reinkarnace není, využijte alespoň této jediné příležitosti. Já jsem za ni vděčný. Autor: Jan Kotráš ve spolupráci s Dominikem Kramplou a Nicole Rozsívalovou Škola: Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Přerov, Bartošova 24 Studijní ročník: 2. ročník Ekonomického lycea Kontakt: jenik.kotras @atlas.cz, [email protected], [email protected] Zdroje: Vzhledem k faktu, že tuto esej jsme vymýšleli z hlavy, nemůžeme uvést žádné oficiální zdroje. Jedinými zdroji jsou pouze vědomosti autorů této práce.
Podobné dokumenty
co je bonsai - unipol
pěstovat některá méně náročná rostlina a z ní tak vytvořit
bonsai pro začátečníky. Právě návštěvníci výstav často
říkají: „ To je krása, ale mě by ta bonsai určitě zahynula“.
Z jedné strany touha a...