Výukový a testovací modul na číslování počítačových sítí
Transkript
Výukový a testovací modul na číslování počítačových sítí
Výukový a testovací modul na číslování počítačových sítí předmět A7B36PSI – Počítačové sítě Ondřej Votava katedra počítačů ČVUT v Praze, FEL Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Odkaz na výukové materiály: http://dsn.felk.cvut.cz/psitest/ Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Základy adresace v počítačových sítích Ondřej Votava [email protected] Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 1 Úvod Tento materiál se zaměřuje pouze na protokolovou rodinu TCP/IP, konkrétně ve verzi 4. I přes nedostatek IPv4 adres je tento protokol stále nejpoužívanější a jeho použití v malých sítích je velice jednoduché. Po přečtení tohoto materiálu byste měli znát pojmy adresa, síť, podsíť, nadsíť, maska, třídní a beztřídní adresa a vědět, jak se mohou využít v počítačových komunikacích. 2 Základní pojmy 2.1 IP adresa IPv4 adresa je 32 bitů dlouhé číslo [1]. Pro snažší manipulaci s tímto číslem je rozděleno na osmice bitů oddělené tečkami. Na obrázku 1 je znázorněna adresa v binárním tvaru a její přepis do běžného formátu v dekadickém zápisu. 1 1 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 1 1 1 192 168 1 135 192.168.1.135 Obrázek 1: IPv4 adresa v binárním a dekadickém Zdroj zápisu. Cíl IP adresa 10.0.2.56 10.0.1.30 Maska 22 (255.255.252.0) neznámá 1. Výpočet adresy sítě zdrojové stanice Adresa zdroje 00001010 00000000 00000010 00111000 Maska zdroje 11111111 11111111 11111100 00000000 Adresa sítě zdroje 00001010 00000000 00000000 00000000 2. Ověření, zda cíl je ve stejné síti, jako zdroj (první pravidlo směrovací tabulky 6) Adresa cíle 00001010 00000000 00000001 00011110 Maska zdroje 11111111 11111111 11111100 00000000 „Adresa sítě“ cíle 00001010 00000000 00000000 00000000 Obrázek 2: Výpočet adresy sítě za použití masky. 1 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Adresa slouží k identifikaci rozhraní počítače. Má-li počítač více síťových karet, musí mít každá karta vlastní adresu. IP adresy se nacházejí na 3. vrstvě modelu ISO/OSI a jejich primárním cílem je zavést hierarchickou strukturu sítě. 2.2 MAC adresa MAC adresy (Medium Access Control, řízení přístupu k médiu) jsou používány na 2. vrstvě modelu ISO/OSI. V sítích založených na technologii Ethernet má MAC adresa délku 48 bitů [2]. Pro snadnější práci s adresami jsou rozděleny do šesti skupin dvou hexadecimálních číslic, které jsou odděleny buď dvojtečkou nebo pomlčkou, např. 00:60:b3:6a:69:b0 nebo 00-60-b3-6a-69-c1. Výrobce síťových karet má vždy přidělen nějaký prefix, kterým adresy jeho karet vždy začínají, a zbytek adresy je přidělen výrobcem jednoznačně. MAC adresy jsou tedy unikátní 1 a z důvodu jejich přidělování nad nimi nelze vybudovat hierarchii. 2.3 Adresa sítě, maska sítě IP adresy nemají žádnou vazbu na MAC adresy a proto je možné vytvářet hierarchii IP adres pouze vhodným přidělováním adres. Pojem adresa sítě se opírá o lokální síť, kdy je vhodné, aby všechny stanice umístěné v jedné fyzické síti byly součástí jedné IP sítě. Pro vnější svět lze pak všechny stanice v této síti identfikovat dvojicí hodnot, adresou a maskou. Maska sítě je číslo, které udává, jak velká je daná síť. Lze ji zapsat buď jako obyčejné číslo z rozsahu 0 až 32 nebo jako IP adresu, která má specifické hodnoty. Číselná reprezentace udává, kolik bitů zleva má hodnotu 1, např. pro masku 8 to bude 11111111 a zbytek samé nuly, v zápisu formou IP adresy má maska 8 podobu 255.0.0.0. Jak velká síť bude, lze vypočítat velice jednoduše. Maska určuje, které bity se nesmějí měnit pro danou síť, ty jsou označeny jedničkami, bity, které nesou hodnotu 0, je možné v rámci sítě měnit. Pokud má tedy maska hodnotu 24, tedy maska obsahuje 24 jedniček, pak z IP adresy zbylo pouhých 8 bitů, které lze měnit. Počet adres v dané síti je tedy 232–24 = 28 = 256. Platí pravidlo, že nejnižší adresa dané sítě, tedy ta, kde jsou samé nuly, je považována za adresu sítě a nesmí být přidělena žádné stanici, naopak nejvyšší adresa sítě, tedy ta, kde jsou samé jedničky, je rezervována pro broadcast, tedy vysílání zpráv všem stanicím v dané síti. Proto je počet stanic, které lze umístit v síti vždy od dvě menší, např. pro masku 24 je to 254 sta nic, pro masku 30 jsou to pouhé 2 stanice. Maska je velice důležitá jak pro směrování , kdy nám umožňuje slučovat sítě do jednoho záznamu [3], tak pro komunikaci v rámci lokální sítě. Dvě stanice v lokální síti mohou komunikovat přímo, neboť mají přístup ke stejnému médiu, stanice, které jsou v různých fyzických sítích, musí využít prostředníka, který je připojen k oběma sítím. Při rozhodování, zda využít prostředníka, se stanice opírá o své směrovací tabulky2, v nich jsou uloženy informace o masce sítě. Ukažme si nyní jednoduchý příklad, kdy stanice zjistila, že její síťová adresa je 10.0.2.56/22 a chce poslat zprávu stanici s adresou 10.0.0.30. Ze své směrovací tabulky ví, že přímo připojená síť má 1 Stačí, aby MAC adresa byla unikátní v každém síťovém segmentu (lokální síti). 2 Detailněji se jimi zabývá kapitola 3.3 Směrování zpráv. 2 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti masku 22. S touto znalostí pak provede několik operací, aby zjistila, zda je cílová stanice v přímo připojené síti. 1. $my_network = $my_ip AND $mask {provede operaci logický součin vlastní IP adresy s maskou, viz. obrázek 2, první krok} 2. $target_network = $target_ip AND $mask {provede operaci logický součin IP adresy cíle s maskou, viz. obrázek 2, druhý krok} 3. if ($my_network == $target_network ) SEND_DIRECT {více v kapitole 3.1 Komunikace na stejné síti} 4. else SEND_USING_GATEWAY {více v kapitole 3.2 Komunikace mezi sítěmi} 2.4 Třídy adres V počátcích byly definovány tři základní třídy adres [1], každá třída obsahovala balík adres a podle velikosti organizace, která požadovala adresy, byla vždy přidělena jedna síť z odpovídající třídy. Základní dělení tříd a jejich vlastnosti shruje tabulka 1. V třídním systému adres hrál důležitou roli první byte adresy. Podle něho se dá usoudit, z jaké třídy je daná adresa a tudíž i jakou masku má daná síť. To zjednodušovalo práci se směrovacímí záznamy. Třídní adresy, tak jak byly navrženy, však plýtvaly adresami, proto byl představen beztřídní způsob adresace, viz. kapitola 2.6 . Třída Základní vlastnosti A 0xxxxxxx Maska 8, 24 bitů pro stanice, adresy z rozsahu 0 – 127.x.y.z B 10xxxxxx Maska 16, 16 bitů pro stanice, adresy z rozsahu 128 – 191.x.y.z C 11xxxxxx Maska 24, 8 bitů pro stanice, adresy z rozsahu 192 – 223.x.y.z Tabulka 1: Třídy adres A,B a C. 2.5 Podsíť, nadsíť Jak jsme již zmínili, je vhodné, aby pro jednu fyzickou síť existovala jedna IP síť. Jestliže však organizace získala síť ze třídy A, pak by její síť musela být ohromná, 2 24 stanic je velice těžké udržovat a při použití sítě ethernet, kdy by všechny stanice sdílely jediné médium, by nebyla propustnost sítě nejvyšší. Proto vznikly tendence sítě rozdělit na menší celky, podsítě [4,5]. V tabulce 2 je zobrazena síť 192.168.10.0/24, která je rozdělena do 4 podsítí s maskou 26. Opačně se lze dívat na 4 sítě s maskou 26 jako na jednu nadsíť, která spojuje všechny tyto sítě do jedné nadsítě s maskou 24. 3 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Všimněte si, že v tabulce 2 je adresa Podsítě 1 je identická s adresou Sítě. Tento překryv mohl být problematický, proto se Podsíť 1 dlouho nesměla používat [4]. Obdobným problémem trpí i Podsíť 4. Její nejvyšší adresa je totožná s adresou broadcastu celé Sítě, proto i tato adresa nesměla být využita. Tato omezení byla zrušena v novějším RFC 1860 [5], které definuje všechny možné podsítě. Podle [5] lze v tomto případě využít všechny 4 podsítě. Síť 11000000 10101000 00001010 00000000 Maska sítě 11111111 11111111 11111111 00000000 Maska podsítě 11111111 11111111 11111111 11000000 Podsíť 0 11000000 10101000 00001010 00000000 Podsíť 1 11000000 10101000 00001010 01000000 Podsíť 2 11000000 10101000 00001010 10000000 Podsíť 3 11000000 10101000 00001010 11000000 Tabulka 2: Síť, podsíť a nadsíť, modře je vyznačen prostor pro stanice. 2.6 Beztřídní adresy S přibývajícím počtem uživatelů Internetu začaly rychle ubývat volné adresy. Ukázalo se, že ne všichni vyžadují tak velké sítě, jako byly ve třídách A a B. Velké množství sítí nedokázalo využít celý adresní prostor, naopak spoustě sítím tento prostor chyběl, protože nevyužité adresy byly součástí již obsazených sítí. V RFC 1519 [3] byly zrušeny všechny třídní adresy a byla navržena opatření, která umožní agregaci směrovacích záznamů (vytváření nadsítí) a efektivnější přidělování adres. Nyní je nutné při použití adresy sítě vždy uvést i masku sítě. 2.7 Privátní sítě Protokoly Internetu (IP) začaly být velice oblíbené a byly nasazovány i do sítí, které nebyly nebo neměly být připojeny k Internetu. Pro tyto sítě byly vyhrazeny 3 bloky adres, které se nesmí vyskytovat na Internetu a je povinností každého směrovače, který dostane zprávu pro/od takové adresy, aby tuto zprávu zahodil nebo provedl překlad adres. Tyto adresy jsou zachyceny v tabulce 3. Síť Počáteční adresa Koncová adresa 10.0.0.0/8 10.0.0.0 10.255.255.255 172.16.0.0/12 172.16.0.0 172.31.255.255 192.168.0.0/16 192.168.0.0 192.168.255.255 Tabulka 3: Adresy privátních sítí. 4 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 2.8 Speciální adresy Některé adresy nabývají specifického významu, jak už jsme si ukázali, adresa se samými nulami je adresa sítě, adresa se samými jedničkami je adresa brodcastu. Některé další specifické adresy shrnuje tabulka 4. Síť Význam 0..0 Tento počítač na této síti Síť.0..0 Adresa sítě Síť.Subsíť.0..0 Adresa podsítě Síť.1..1 Brodcast do sítě (i všech podsítí) Síť.Subsíť.1..1 Broadcast do podsítě 1..1 Broadcast na lokální síti 127.0.0.0/8 Loopback 169.254.0.0/16 Link Local (RFC 3330) Tabulka 4: Speciální adresy. 3 Spolupráce 2. a 3. vrstvy při směrování Když chce stanice A poslat zprávu stanici B, musí provést sérii kroků. 1. Vytvořit packet, v němž bude vyplněna adresa cíle (IP B) a odesilatele (IP A). 2. Najít vhodný záznam ve směrovací tabulce. 3. Umístit packet do rámce protokolu 2. vrstvy a správně vyplnit adresu cíle a odesilatele (např. MAC adresa A). Hodnota pro adresu cíle se bude lišit v závisloti na výsledku předchozího kroku. 4. Odeslat zprávu. Postup, který je zahrnut v bodě 2 a 3 si nyní důkladně vysvětlíme. ff:ff:ff:ff:ff:ff MAC A Who has IP B? Tell IP A. CRC Obrázek 3: Zjednodušená struktura ARP dotazu. MAC A MAC B B is 00:60:b3:6a:69:64 Obrázek 4: Zjednodušená struktura ARP odpovědi. 5 CRC Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Obrázek 5: Topologie jednoduché sítě. 3.1 Komunikace na stejné síti Jak již bylo naznačeno v kapitole 2.3 , směrovací tabulka stanice obsahuje informace, jak vhodně zacházet s různými zprávami. Každá taková informace je zapsána na samostaném řádku a obsahuje několik hodnot, viz. kapitola 3.3 . V tuto chvíli nás pouze zajímá, že ve sloupci Gateway je pro přímo připojené sítě uložena hodnota 0.0.0.0. Pokud tedy stanice v kroku 2 našla řádek, kde je Gateway nastavena na 0.0.0.0, pak se do políčka cílová adresa na 2. vrstvě napíše přímo adresa stanice B, např. MAC B. Zpráva pak bude mít formát, který je zachycen na obrázku 6. MAC B MAC A IP B IP A Zpráva CRC Obrázek 6: Zjednodušený formát zprávy od A k B. Častým problémem však může být, že stanice A zná pouze IP adresu stanice B. Tato situace nastává vždy po startu počítače, kdy stanice „nějak zjistí3,“ jakou IP adresu má např. DNS server. Když tedy bude chtít A komunikovat s tímto serverem, zná jen jeho IP, nikoliv MAC. Aby byla stanice A schopna zjistit, jakou MAC adresu má DNS server, využije protokol ARP [6]. 3.1.1 ARP Address Resolution Protocol [6] umožňuje zjistit, jakou MAC adresu má rozhraní s konkrétní IP adresou. Při tom využívá toho, že podobně, jako je v IP adresa se samými jedničkami reprezentována jako broadcast, úplně stejně je MAC adresa se samými jedničkami reprezentována jako broadcast, tedy zprávu zaslanou na adresu ff:ff:ff:ff:ff:ff přijmou všechny stanice a postoupí ji ke zpracoMAC C MAC A IP B IP A Zpráva CRC Obrázek 7: Zjednodušená struktura zprávy od A. MAC G MAC H IP B IP A Zpráva CRC MAC B MAC D IP B IP A Zpráva CRC Obrázek 8: Zjednodušená struktura zprávy od A při průchodu mezi směrovači uvnitř sítě (neodpovídá topologii na obrázku 5) a při odchodu ze směrovače, který už je v síti 192.168.1.0/24. 3 Použitím protokolu DHCP může stanice získat adresu pro sebe, ale také zjistit, kde se v síti nachází DNS server atd. 6 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti vání vyšším vrstvám. Základní myšlenka ARP dotazu je zachycena na obrázku 3, odpověď na tento dotaz je zachycena na obrázku 4. 3.2 Komunikace mezi sítěmi V případě, kdy je cílová stanice v jiné síti tedy řádek směrovací tabulky obsahuje nenulovou hodnotu ve slupci Gateway, není možné s ní komunikovat přímo. I kdybychom znali její MAC adresu a vyplnili ji do rámce, pak tato zpráva nenalezne svého příjemce, protože ji v naší síti nemá kdo přijmout. Proto je nutné využít prostřeníka komunikace, v terminologii IP se mu říká výchozí brána nebo jenom brána, anglicky gateway. Brána je taková stanice, která je spojena s více sítěmi a umožňuje všem stanicím v jedné síti komunikaci s ostatními sítěmi. Obecně, každá stanice, která umožňuje komunikaci mezi sítěmi, provádí tedy směrování zpráv, se nazývá směrovač, anglicky router a proto i brána je směrovač. Jak tedy bude probíhat komunikace mezi stanicí A a B, které jsou v různých sítích? Pro jednoduchost si představte, že naše síť vypadá jako na obrázku 5. Obsahuje tedy jeden směrovač, který je připojen do dvou sítí, každá stanice zná svoji adresu, masku sítě, výchozí bránu a IP adresu protistrany. Stanice A již zjistila, že B je v jiné síti. Jelikož ví, že spojení s ostatními sítěmi jí zajistí brána, musí odeslat zprávu právě k ní. Když pak vytvoří zprávu, jako na obrázku 7, kde jako cílovou adresu 2. vrstvy uvede MAC adresu brány, pak tato zpráva projde sítí 192.168.0.0/24 až k bráně, ta zjistí, že MAC adresa je její, je to tedy zpráva určena pro ni, ale IP adresa už její není. Brána tuto zprávu tedy odešle dál. V tomto případě již rovnou stanici B, ve složitějších případech může zpráva putovat přes několik směrovačů. Vždy se však mění jenom MAC adresy, IP adresy zdroje a cíle zůstávají zachovány po celou cestu komunikace. 3.3 Směrování zpráv Jak ví směrovač, kam má danou zprávu poslat? Odpověď mu dává směrovací tabulka. V ní jsou uloženy informace o přímo připojených sítích, všechny směry, které jsou rozdílné od výchozí brány a výchozí brána. Formát směrovací tabulky pro směrovač R1 z obrázku 9 je zobrazen v tabulce 5. Obrázek 9: Síť se složitější topologií. 7 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Destination Gateway Mask Interface 192.168.0.0 0.0.0.0 255.255.255.0 eth0 192.168.1.0 0.0.0.0 255.255.255.0 eth1 192.168.3.0 0.0.0.0 255.255.255.128 eth2 10.0.1.0 192.168.1.15 255.255.255.0 eth1 0.0.0.0 192.168.3.62 0.0.0.0 eth2 Tabulka 5: Směrovací tabulka. Položka Destination je adresa sítě, jejíž maska je uložena v položce Mask, směrování do této sítě probíhá přes bránu s IP adresou v položce Gateway a v polože Interface nalezne směrovač informaci, na které rozhraní se má zpráva odeslat. V tabulce můžete vidět všechny možné záznamy. První tři obsahují informace o přímo připojených sítích (v položce Gateway je uložena hodnota 0.0.0.0, tedy tento počítač), další položka obsahuje informaci o síti 10.0.1.0/24, která je umístěna za sítí 192.168.1.0/24 a musí být tedy směrována přes R2. Poslední záznam je výchozí brána. Tento formát zápisu souvisí s algoritmem, kterým je vyhledáván správný směrovací záznam. Ten funguje následovně. 1. Nastav $i na 1, do $dest ulož cílovou adresu zprávy. 2. Vezmi $i-tou položku ze směrovací tabulky a ulož si Masku a Adresu sítě do $mask a $addr. 3. $mezivýsledek = $dest AND $mask {binární operace AND} 4. if ($mezivýsledek == $addr) pošli zprávu podle $i-tého záznamu směrovací tabulky 5. else $i = $i + 1, pokračuj krokem 2. V celém algoritmu se nevyskytuje žádná informace o tom, že když není vhodné žádné pravidlo, tak je třeba využít výchozí bránu. Tato informace je totiž skryta v posledním záznamu směrovací tabulky. Vezměte si např. adresu 147.32.80.9, která je cílovou adresou zprávy. Při rozhodování, jak s touto zprávou naložit, směrovač projde celou směrovací tabulku. Protože o této síti nemá žádný Obrázek 10: Topologie sítě vhodná pro dynamický NAT. 8 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Obrázek 11: Zdrojový a cílový překlad adres. záznam, dojde až k poslednímu řádku tabulky. Jaké výstupy budou při porovnávání posledního řádku směrovací tabulky jsou ukázány na nasledujících řádcích. 1. $mezivýsledek = 147.32.80.9 AND 0.0.0.0 {provedeme operaci AND s jedním číslem, které má pouze nuly, výsledek jsou tedy opět samé nuly, 0.0.0.0} 2. if ($mezivýsledek {0.0.0.0} == $addr {0.0.0.0} ) pošli zprávu dle pravidla na řádku $i. Celá „finta“ spočívá v tom, že pokud maskujeme libovolné číslo nulami, výsledek bude vždy nula. Použití směrovací tabulky u směrovače je zcela očekávané. V textu jsme však již několikrát zmínili, že i stanice mají směrovací tabulky. Jejich struktrura je totožná se směrovacími tabulkami směrovačů, jen většinou obsahují méně řádků. Příkladem budiž tabulka 6, která by mohla být směrovací tabulka libovolné stanice ze sítě 192.168.0.0/24 na obrázku 9. Destination Gateway Mask Interface 192.168.0.0 0.0.0.0 255.255.255.0 eth0 0.0.0.0 192.168.0.1 0.0.0.0 eth0 Tabulka 6: Směrovací tabulka stanice ze sítě 192.168.0.0/24. 4 Překlad adres V kapitole 2.7 Privátní sítě jsme zmínili, že některé adresy se nesmí vyskytovat na Internetu a každý směrovač musí zprávy s těmito adresami buď zahodit nebo provést překlad adres. Překlad adres (Network Address Translation, NAT) je jediná činnost, při které dochází ke změně IP adresy ve zprávě. Rozlišujeme několik technologií, které se obvykle schovávají pod pojmenování NAT. 9 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 4.1 Statický NAT Zdrojový překlad adres (Source NAT, SNAT) mění adresu odesilatele. Cílový překlad adres (Destination NAT, DNAT) mění adresu příjemce. Oba se vzájemně doplňují, pokud je komunikace obousměrná. Jednoduchý příklad ilustruje obrázek 11. Kombinaci SNAT a DNAT se také říká statický NAT. U statického NATu vždy mění IP adresy 1:1, proto je nutné, aby pro každou stanici, která má komunikovat s Internetem, byla přidělena jedna veřejná IP adresa. 4.2 Překlad portů Protokolová rodina TCP/IP definuje dva základní protokoly na 4. vrstvě, jedná se o TCP a UDP. Jejich základní funkcí je kromě jiného umožnit komunikovat více aplikacím na jedné stanici současně. K tomuto definuje 4. vrstva tzv. porty, tedy čísla, pomocí kterých se jednotivé aplikace odlišují. Každý komunikační kanál je pak rozlišen pomocí pětice IP a port odesilatele a IP a port příjemce a protokolem. Překlad portů tedy probíhá na 4. vrstvě, kdy je přeložen port a IP adresa zůstává zachována. 4.3 Dynamický NAT Dynamický NAT kombinuje všechny předchozí druhy překladů adres. Velice často se používá varianta masquerade, kterou si nyní popíšeme. V síti na obrázku 10 se nacházejí 2 stanice, jež chtějí komunikovat s Internetem, jejich operátor jim však přidělil jedinou veřejnou IP adresu. Statický NAT tedy nemohou použít. Proto na svém směrovači nastaví dynamický NAT. Představte si situaci, kdy oba uživatelé budou chtít komunikovat s webovou prezentací portálu www.cvut.cz a jejich požadavky přijdou současně. Směrovač poslouchá komunikaci a ve své tabulce si uloží hodnoty zachycené v tabulce 7. První řádek tabulky 7 odpovídá prvnímu dotazu, kdy se stanice s IP adresou x.10 zeptala na úvodní stránku. Při dotazu si zvolila jako komunikační port 5600. Než mohla být zpráva odeslána do Internetu, musela být změněna privátní adresa stanice. Adresa odesilatele se tedy nastaví na jedinou veřejnou adresu, která je k dispozici, tedy na 147.32.80.1. Číslo portu může být zachováno, zatím s ním nikdo nekomunikuje. Ještě před koncem první komunikace navázala spojení se stejným serverem stanice s IP adresou x.11. Shodou okolností si zvolila stejný port, ze kterého komunikuje. Překlad zdrojové adresy je stále stejný a jelikož je dvojice 147.32.80.1:5600 již obsazena, dojde v tomto případě i k překladu portu, zvolí se např. nejbližší volný, zde je to port 5601. Ještě než byla stažena celá úvodní stránka, rozhodla se stanice x.10, že zahájí stažení loga ČVUT. Pro tuto komunikaci si zvolí port 5601 a odešle dotaz na server. Tomuto dotazu odpovídá třetí řádek v tabulce 7. Jelikož je již odchozí port obsazen, dojde opět k překladu portu. Logo stahuje i druhá stanice, ta si však zvolí nekonfliktní port 8500, proto u něj nedochází k překladu. Poslední řádek ilustruje dotaz na google-analitics.com, který je také součástí úvodní stránky ČVUT. První stanice si zvolila komunikační port 5602, který již je na směrovači využit pro jinou komunikaci. V tomto případě však není nutné provádět překlad portu, neboť se jedná o komunikaci s jiným serverem, tedy cílová IP adresa se liší. Toto je dostačující, protože identifikátorem celé komunikace je čtveřice 10 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti hodnot, IP a port cíle a IP a port zdroje. Překladem IP zdroje vždy na stejnou hodnotu pak musí směrovač překládat i porty, aby byl schopen od sebe odlišit rozlišné komunikace různých stanic. IP Dest Port Dest IP Src Port Src IP Trans Port Trans 147.32.3.39 80 192.168.0.10 5600 147.32.80.1 5600 147.32.3.39 80 192.168.0.11 5600 147.32.80.1 5601 147.32.3.39 80 192.168.0.10 5601 147.32.80.1 5602 147.32.3.39 80 192.168.0.11 8500 147.32.80.1 8500 173.194.39.100 80 192.168.0.10 5602 147.32.80.1 5602 Tabulka 7: Překladová tabulka využitá při dynamickém NATu. Dynamický NAT má mnoho výhod i nevýhod. Hlavní výhoda spočívá v tom, že za jednu veřejnou IP adresu se mohou schovat tisíce stanic (k dispozici je 16 bitů pro identifikaci portu, jeden směrovač tedy zvládne až 65536 souběžných komunikací, které mohou pocházet až od 65536 stanic). Nejzásadnější nevýhoda NATu je, že komunikaci musí vždy iniciovat stanice za NATem 4, není možnost, jak by mohla komunikaci zahájit stanice s veřejnou IP adresou. Toto úzce souvisí i s možnotí odpovědi. Jakmile stanice za NATem zahájí komunikaci, vytvoří se záznam v překladové tabulce a podle něj může směrovač úspěšně přesměrovat odpověď zpět k původnímu odesilateli. Postup je stejný jako v případě SNATu a DNATu, jen v tomto případě se může překládat i port. Maškaráda, jak zní český výraz pro masquerade, je dynamický překlad adres, kdy se všechny IP adresy překládají na jedinou adresu. Pokud máme k dispozici více veřejných adres, lze nastavit dynamický NAT tak, aby se využívaly všechny veřejné adresy. Pojem dynamický NAT zahrnuje oba tyto přístupy. 4 Stanice s privátní adresou. 11 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 5 Reference 1. RFC 791, INTERNET PROTOCOL, 9/1981 2. IEEE Std 802-2001. The Institute of Electrical and Electronics Engineers, Inc. (IEEE). 2002-02-07. p. 19. ISBN 0-7381-2941-0 3. RFC 1519, Classless Inter-Domain Routing (CIDR): an Address Assignment and Aggregation Strategy, 9/1993 4. RFC 950, Internet Standard Subnetting Procedure, 8/1985 5. RFC 1860, Variable Length Subnet Table For IPv4, 12/1995 6. RFC 826, An Ethernet Address Resolution Protocol -- or -- Converting Network Protocol Addresses, 11/1982 12 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Řešené příklady Ondřej Votava [email protected] Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 1 Zjistěte adresu sítě, broadcastu a adresní rozsah dané sítě 1. 192.168.2.0/24 192.168.2.0 1100 0000 1010 1000 0000 0010 0000 0000 24 1111 1111 1111 1111 1111 1111 0000 0000 Síť 192 168 2 0 Broadcast 192 168 2 255 Rozsah sítě je od 192.168.2.0 do 192.168.2.255, celkem 256 adres, adresa sítě 192.168.2.0 a adresa broadcastu 192.168.2.255, celkem zbývá 254 adres pro stanice. 2. 77.52.67.154/29 77.52.67.154 0100 1101 0011 0100 0100 0011 1001 1010 29 1111 1111 1111 1111 1111 1111 1111 1000 Síť 77 52 154 152 Broadcast 77 52 154 159 Rozsah sítě je od 77.52.67.152 do 77.52.67.159, celkem 8 adres, pro stanice zbylo 6 adres z rozsahu 77.52.67.153-158. 3. 12.34.56.78/20 12.34.56.78 0000 1100 0010 0010 0011 1000 0100 1110 20 1111 1111 1111 1111 1111 0000 0000 0000 Síť 12 34 48 0 Broadcast 12 34 63 255 12 Rozsah sítě je od 12.34.48.0 do 12.34.63.255, celkem 2 = 4096 adres, pro stanice zbylo 4094 adres. 4. 11.11.11.11/11 5. 15.51.15.51/18 6. 185.185.185.185/26 7. 158.90.75.13/32 Řešení: 4. Síť: 11.0.0.0, Broadcast: 11.31.255.255, 221 – 2 = 2 097 150 stanic 5. Síť: 15.51.0.0, Broadcast: 15.51.63.255, 214 – 2 = 16 382 stanic 6. Síť: 185.185.185.128, Broadcast: 185.185.185.191, 28 – 2 = 62 stanic 7. Síť: -, Broadcast: -, 20 = 1 stanice 1 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 2 Navrhněte adresní plán Ve firmě máte 3 sítě, které jsou spojeny, tak jak ukazuje následující obrázek. Navrhněte adresní plán sítě tak, aby spolu mohly všechny stanice komunikovat. Váš operátor vám přidělil jedinou veřejnou IP adresu a to 11.12.13.14. Řešení: Jelikož máme jedinou veřejnou IP adresu, musíme použít překlad adres na prvním směrovači R1. Veřejnou adresu přidělíme rozhraní R11. Zbytek sítě očíslujeme např. následovně. Síť 1 obsahuje 4 stanice, dále pak 2 rozhraní směrovačů, celkem je zapotřebí 6 adres. Dále nesmíme zapomenout na adresu sítě a broadcastu, které se nemohou využít pro adresy stanic. Celkem tedy potřebujeme 8 adres. Nejbližší mocnina dvou je 23 = 8, potřebujeme tedy síť, která bude mít masku 32 – 3 = 29. V praxi by bylo vhodné, abychom počítali s rezervou, kdyby do sítě přibyly další stanice. Proto bychom volili masku o jedna menší, tedy 28. Síť 2 je z pohledu adresace totožná s první sítí, proto i zde zvolíme masku 28. Síť 3 obsahuje 5 stanic, jedno rozhraní směrovače, celkem tedy 6 adres, ve výsledku je to opět stejná situace jako v předchozích dvou případech. Adresní plán: Síť Adresa sítě 1 172.16.0.0 /28 2 3 Nejnižší adresa Nejvyšší adresa Broadcast 172.16.0.1 172.16.0.14 172.16.0.15 172.16.0.16/28 172.16.0.17 172.16.0.30 172.16.0.31 172.16.0.32/28 172.16.0.33 172.16.0.46 172.16.0.47 2 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Aby spolu mohly komunikovat všechny stanice, je nutné, aby byly správně nastaveny směrovače. Jejich směrovací tabulky by měly obsahovat tyto záznamy. R1 Destination Gateway Mask Interface 172.16.0.0 0.0.0.0 255.255.255.240 R12 11.12.12.0 0.0.0.0 255.255.254.0 R11 172.16.0.16 172.16.0.14 (R21) 255.255.255.240 R12 172.16.0.32 172.16.0.14 (R21) 255.255.255.240 R12 0.0.0.0 11.12.12.134 0.0.0.0 R11 Destination Gateway Mask Interface 172.16.0.0 0.0.0.0 255.255.255.240 R21 172.16.0.16 0.0.0.0 255.255.255.240 R22 172.16.0.32 172.16.0.30 (R31) 255.255.255.240 R22 0.0.0.0 172.16.0.1 (R12) 0.0.0.0 R21 Destination Gateway Mask Interface 172.16.0.16 0.0.0.0 255.255.255.240 R31 172.16.0.32 0.0.0.0 255.255.255.240 R32 0.0.0.0 172.16.0.17 (R22) 0.0.0.0 R31 R2 R3 V tabulkách zabírají hodně prostoru řádky s informacemi o přímo připojených sítích. Tyto informace jsou sice nezbytně nutné pro správný chod celé sítě, nicméně v dalších příkladech je již budeme vynechávat, protože se tyto řádky přidávají automaticky při konfiguraci rozhraní daného směrovače a není tedy nutné je přidávat ručně (na rozdíl od ostatních řádků). Všimněte si, že délka tabulek se zmenšuje s rostoucím číslem směrovače. To je dáno topologií sítě. Poslední směrovač zná jen přímo připojené sítě a výchozí bránu. Tato informace je dostačující, neboť všechny ostatní sítě jsou ve stejném směru, jako výchozí brána. První směrovač nemá žádnou síť ve směru výchozí brány, proto je nutné, aby měl vypsány všechny cesty, které nelze sloučit s výchozí bránou, zde jsou to všechny 3 sítě (Síť 1 je přímo připojená). 3 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 2.1 Adresní plán s veřejnými adresami Navrhněte adresní plán pro stejnou síť, jako v předchozím příkladu. Vás operátor vám poskytl adresní rozsah ze sítě 11.12.12.0/23 a jako výchozí bránu vyhradil první adresu z tohoto balíku. Za jednu adresu si účtuje 500 Kč ročně. Kolik bude stát provoz této sítě? Jaký balík adres využijete? Řešení: Uvažujme, že počítáme s růstem firmy, proto využijeme masky vypočítané v předchozím příkladu. Jedinou komplikací zde bude výchozí brána, která je první adresou z poskytnuté sítě. Jedná se tedy o adresu 11.12.12.1. Jelikož je nyní adresa brány v naší síti, budeme síť vedoucí z R1 do Internetu označovat jako Síť 0. V této síti se nachází jenom 2 stanice, potřebujeme tedy 4 adresy, odpovídající maska tedy je 32 – 2 = 30. Síť Adresa sítě Nejnižší adresa Nejvyšší adresa Broadcast 0 11.12.12.0 /30 11.12.12.1 11.12.12.2 11.12.12.3 1 11.12.12.16/28 11.12.12.17 11.12.12.30 11.12.12.31 2 11.12.12.32/28 11.12.12.33 11.12.12.46 11.12.12.47 3 11.12.12.48/28 11.12.12.49 11.12.12.62 11.12.12.63 Všimněte si, že mezi sítí 0 a 1 je vynechaný adresní prostor. To je způsobeno tím, že sítě s maskou 28 mohou začínat jenom na adresách 0, 16, 32, 48, 64, 80, 96, 112, 128, 144, 160, 176, 192, 208, 224 a 240. Jelikož již síť 11.12.12.0 byla obsazena Sítí 0, pak jsme museli použít první volnou síť, tedy 11.12.12.16. Všechny sítě se dají sloučit do jedné nadsítě. Využíváme rozsahy od 11.12.12.0 do 11.12.12.63, což je přesně rozsah sítě 11.12.12.0/26. Celkem bude provoz této sítě jen na IP adresách stát 64 * 500 = 32 000 Kč ročně. Pro úplnost ještě uvedeme zkrácené směrovací tabulky, které budou nadále považovány za standardní. R01 je zástupný symbol pro IP adresu brány, tedy 11.12.12.1 v tomto příkladu. R1 Síť R2 Brána Síť Brána 11.12.12.32/28 R21 Síť 3 R31 11.12.12.48/28 R21 0.0.0.0/0 R12 0.0.0.0/0 R3 Síť 0.0.0.0/0 Brána R22 R01 Pro snazší orientaci v tabulkách budeme někdy i adresu sítě zkracovat pouze na název sítě, např. Síť 1. 4 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 3 Navrhněte adresní plán 3.1 V pořadí bez návratu Očíslujte síť z následujícího obrázku, počty stanic jsou uvedeny v tabulce pod obrázkem. Vytvořte směrovací tabulky pro tuto síť. K dispozici máte blok adres 5.4.0.0/15. Sítě číslujte v pořadí od Sítě 1 do Sítě 5, pokud musíte nějakou síť přeskočit, už se k ní nevracejte. Síť Počet stanic 1 27 2 90 3 25 4 360 5 0 Řešení: Síť 1 obsahuje 27 stanic, 4 rozhraní směrovačů a adresu sítě a broadcastu, celkem je potřeba 33 adres, nejbližší vyšší mocnina dvou je 26 = 64, použijeme masku 26. Síť 2 obsahuje 90 stanic a jedno rozhraní směrovače, celkem potřebujeme 93 adres, což odpovídá masce 25 (27 = 128). Síť 3 vyžaduje 25 + 1 + 2 = 28 adres, což odpovídá masce 27, Síť 4 potřebuje 360 + 1 + 2 = 363, nejbližší vyšší mocnina dvou je 512, tedy maska 23. Pro Síť 5 stačí použít masku 30. Adresní plán pak 5 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti shrnuje následující tabulka. Opět zde bylo nutné vynechat některé adresy, neboť by docházelo k překryvu některých sítí. Síť Adresa sítě Nejnižší adresa Nejvyšší adresa Broadcast 5.4.0.1 5.4.0.62 5.4.0.63 5.4.0.129 5.4.0.254 5.4.0.255 1 5.4.0.0 /26 2 5.4.0.128/25 3 5.4.1.0 /27 5.4.1.1 5.4.1.30 5.4.1.31 4 5.4.2.0 /23 5.4.2.1 5.4.3.254 5.4.3.255 5 5.4.4.0 /30 5.4.4.1 5.4.4.2 5.4.4.3 I v tomto případě nás bude zajímat, jaký blok adres zabírá námi vytvořený adresní plán. Použili jsme adresy od 5.4.0.0 do 5.4.4.3, bohužel v tomto případě již není nejbližší nadsíť tak hezky zarovnaná. Síť s rozsahem 5.4.0.0 – 5.4.3.255 lze popsat jako 5.4.0.0/22, jelikož jsme ale „nakousli“ i kus následující sítě, musíme zaplatit za dvě sítě s maskou 22, tedy za síť 5.4.0.0/21 s rozsahem od 5.4.0.0 do 5.4.7.255. 3.2 V pořadí s návratem Zadání zůstává stejné, jen již neplatí, že pokud nějakou síť musíme přeskočit, už se k ní nemáme vracet, naopak, je to vyžadováno. Adresní plán pro tuto variantu pak vypadá: Síť Adresa sítě Nejnižší adresa Nejvyšší adresa Broadcast 5.4.0.1 5.4.0.62 5.4.0.63 1 5.4.0.0 /26 2 5.4.0.128/25 5.4.0.129 5.4.0.254 5.4.0.255 3 5.4.0.64 /27 5.4.0.65 5.4.0.94 5.4.0.95 4 5.4.2.0 /23 5.4.2.1 5.4.3.254 5.4.3.255 5 5.4.0.96 /30 5.4.0.97 5.4.0.98 5.4.0.99 Síť 3 se vejde svým rozsahem mezi Síť 1 a Síť 2, stejně tak zde zbylo místo i pro Síť 5. Tato verze nám umožnila, aby se celková síť vešla do 5.4.0.0/22. 3.3 Nejmenší rozsah Opět zůstáváme i stejného zadání, cílem však je, abychom co nejlépe využili adresní prostor, tedy abychom odstranily všechny díry v adresním plánu. Toho lze dosáhnout jednoduše, sítě si seřadíme podle masky od nejnižší po nejvyšší a v tomto neklesajícím pořadí přidělujeme adresy. Výsledek pak vypadá takto: Síť Adresa sítě Nejnižší adresa Nejvyšší adresa Broadcast 5.4.2.129 5.4.2.190 5.4.2.191 5.4.2.1 5.4.2.126 5.4.2.127 5.4.2.193 5.4.2.222 5.4.2.223 5.4.0.1 5.4.1.254 5.4.1.255 5.4.2.225 5.4.2.226 5.4.2.227 1 (3) 5.4.2.128/26 2 (2) 5.4.2.0 3 (4) 5.4.2.192/27 4 (1) 5.4.0.0 5 (5) 5.4.2.224/30 /25 /23 Celkový adresní rozsah je stále 5.4.0.0/22. 6 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 3.4 Směrování Aby byl příklad kompletní, je ještě nutné doplnit jej o záznamy ve směrovacích tabulkách všech směrovačů. R1 Síť R2 GW Síť R3 GW Síť R4 GW Síť GW 2 R21 3 R41 2 R21 2 R21 3 R41 4 R31 4 R31 3 R41 4 R31 0.0.0.0/0 R12 0.0.0.0/0 R12 0.0.0.0/0 R12 0.0.0.0/0 R01 7 Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Pravidla adresace a směrování Ondřej Votava [email protected] Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti 1 Určení masky sítě 1. K počtu stanic přičíst počet rozhraní směrovačů plus dvě (adresa sítě a broadcastu). 2. Nalézt nejbližší vyšší mocninu dvou ve tvaru Y = 2X. 3. Maska sítě je M = 32 – X. 2 Určení adresy sítě 1. Síť s maskou M může začínat jen na adresách odpovídajících násobkům čísla Y. Př. 1. M = 26, Y = 64, hodnoty ve 4. bytu mohou být 0, 64, 128, 192. 2. M = 21, Y = 2048, hodnoty ve 3. bytu mohou být 0, 8, 16, 24, 32, 40, 48, 56, 64, atd. 3. M = 18, Y = 16384, hodnoty ve 3. bytu mohou být 0, 64, 128, 192. 3 Určení broadcastu 1. Broadcast je následující adresa sítě mínus jedna. Př. 1. M = 27, adresa sítě: 147.32.80.96, další možná adresa sítě je 147.32.80.128, broadcast tedy je 147.32.80.127. 2. M = 20, adresa sítě: 65.56.160.0, další možná adresa sítě je 65.56.176.0, broadcast tedy je 65.56.175.255. 4 Určení nejnižší a nejvyšší adresy stanice 1. Adresa sítě plus jedna a adresa broadcastu mínus jedna. 5 Směrovací tabulka 1. Záznamy pro všechny sítě, které nelze sloučit do výchozí brány. 2. Výchozí brána. 1. Pokud je next hop nějakého záznamu stejný jako výchozí brána, lze jej sloučit do výchozí brány. 1
Podobné dokumenty
Základy adresace
adresy má maska 8 podobu 255.0.0.0. Jak velká síť bude, lze vypočítat velice jednoduše. Maska určuje, které bity se nesmějí měnit pro danou síť, ty jsou označeny jedničkami, bity, které nesou hodno...
CCNA Exploration - Směrování, koncepce a protokoly
Cisco NetAcad: CCNA Exploration - Routing Protocols and Concepts – studijní materiál
Poznámka: Síť ARPANET byla vytvořena agenturou ministerstva obrany USA ARPA (Advanced Research Projects Agency =...