Zlom 1/04 - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be
Transkript
Zlom 1/04 - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be
SPOLEâNOST PRO ·Í¤ENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR NE-BE roãník/jaargang: V. • ãíslo/nummer: 1 • rok/jaar: 2004 Jaro 2004 Vydává: NE-BE Spoleãnost pro ‰ífiení nizozemské a vlámské kultury Radho‰Èská 1 130 00 Praha 3 âeská Republika Bankovní spojení: Komerãní banka, Praha 2 ãíslo úãtu: 19-2307530267/0100 V˘bor: Petra Schürová Jana Pellarová Veronika Havlíková Eva Giese Jana âervenková Zuzana Vittvarová Lenka Strnadová Ruben Pellar Pfiedsedkynû: Petra Schürová ([email protected], tel/fax: +420 222 728 603) Místopfiedsedkynû: Veronika Havlíková ([email protected], tel.: +420 286 890 111, mobil: 603 553 789) Jana Pellarová ([email protected], tel.: +420 371 728 400, mobil: +420 603 782 819) Pokladník: Eva Giese ([email protected], tel.: +420 272 760 660) Redakce bulletinu: Lenka Strnadová ([email protected], mobil: +420 602 224 948) Jana âervenková ([email protected], tel.: +420 241 442 416) Jesse Ultzen ([email protected]) Knihovna: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 1. a 3. úter˘ v mûsíci od 14.00 do 16.00, (kromû ãervence a srpna a nizozemsk˘ch svátkÛ) Kontakt: [email protected] nebo [email protected] Ruben Pellar ([email protected], tel: +420 261 263 486) Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -2- Jaro 2004 SLOVO ÚVODEM VáÏení ãlenové NE-BE, milí pfiátelé, ráda bych vám pogratulovala k 5.v˘roãí zaloÏení spoleãnosti NE-BE. Ano, je to tak, uÏ je nám 5 let. V dne‰ním vydání najdete podrobnûj‰í v˘ãet na‰ich aktivit, na tomto místû bych vám ráda pfiiblíÏila ãinnost ãlenÛ v˘boru a dal‰ích spolupracovníkÛ NE-BE na konkrétních, aktuálních pfiíkladech. Podafiilo se nám uspofiádat pfiedná‰ku dr. Handlové z Národní galerie v Praze na téma „Holandské a vlámské záti‰í 17. století", která probûhla 7.února a mnozí z vás se jí zúãastnili. Organizátorka tohoto krásného záÏitku, Zuzana Vittvarová, jej v tomto ãísle pfiiblíÏí tûm, ktefií se nemohli zúãastnit. Na‰e knihovna vzkvétá a bobtná, zprávu o této utû‰ené skuteãnosti pro vás v tomto ãísle pfiipravil knihovník Ruben Pellar, kter˘ spolu s mlad˘mi posilami, Otakarem Sedláãkem a Andreou Havlíãkovou, zpfiístupÀuje knihovnu vám, ãlenÛm, kaÏdé úter˘ odpoledne. Díky finanãní podpofie nizozemského velvyslanectví (a peãlivé práci správkynû pokladu Evy Giese) mohlo napfi. vyjít minulé, mimofiádnû vydatné a úspû‰né zimní ãíslo a do knihovny pfiibyly nové knihy. Díky podpofie belgické ambasády a Vlámskému zastupitelství (panu Waltru Moensovi) ve Vídni se v Divadle Archa konalo pfiedstavení hry Josse De Pauwa a pravidelnû dostáváte informaci vlámsk˘ch kulturních aktivitách v âeské republice. Ve spolupráci s olomouck˘m Centrem pro nizozemskou kulturu Erasmianum (a panem Wilkenem Engelbrechtem) pfiipravujeme v koordinaci Veroniky Havlíkové náv‰tûvu nizozemské spisovatelky Margriet de Moor. Na pfiípravû internetov˘ch stránek knihovny usilovnû pracuje Andrea Havlíãková. Bulletin dostáváte pravidelnû do rukou díky redakci (Lenka Strnadová a Jesse Ultzen, donedávna i Jana âervenková) a rozesilatelskému úsilí Jany Pellarové. Jak vám jistû neuniklo, je to t˘m mimofiádnû pracovit˘. Pfiejme si, aby to vydrÏelo. Srdeãnû zdraví, Petra Schürová INFORMACE PRO âLENY NE-BE AKTUÁLNÍ INFORMACE O KNIHOVNù NE-BE: Knihovna je otevfiena kaÏdé úter˘ od 14.00 do 15.00 hodin (kromû ãervence a srpna a nizozemsk˘ch svátkÛ) pro ãleny Ne-Be, ktefií si zde mohou pÛjãovat, ale i pro neãleny, ktefií mohou fondy vyuÏívat prezenãnû. Vût‰inu práce pro knihovnu vykonávají v souãasné dobû dva dobrovolní knihovníci, a sice sleãna Andrea Havlíãková a pan Otto Sedláãek, ktefií jsou oba studenty nizozem‰tiny na Karlovû univerzitû v Praze. Kniha má asi 600 - 650 knih (respektive knihovních jednotek), z nichÏ zkatalogizováno asi 600. Katalog je seznam knih sefiazen˘ abecednû podle autora. Knihovna zaãíná b˘t pomalu ale jistû v˘znamn˘m zdrojem informací pro ty, ktefií se zajímají o nizozemskou kulturu a Nizozemsko (samozfiejmû také o Vlámskou kulturu a Flandry). Díky fondÛm knihovny mohla b˘t napfiíklad sestaven doplnûk bibliografie pfiekladÛ z nizozem‰tiny do ãe‰tiny, která byl publikován v posledním ãíslem ãasopisu Ne-Be. Aby si ãtenáfi mohl uãinit pfiedstavu o fondech knihovny, pfiipojujeme rejstfiík jmen autorÛ, ktefií jsou v knihovnû zastoupeni. Ruben Pellar Rejstfiík autorÛ najdete uprostfied tohoto ãísla bulletinu Ne-Be. Adresa knihovny: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 Dotazy: Ruben Pellar ([email protected], tel: +420 2 6126 3486) [email protected] nebo [email protected] Na adrese http://www.prekladace.cz/ lze objednat CD s nizozemsko-ãesk˘m a ãesko-nizozemsk˘m slovníkem. Obsahuje ale jen 110 000 hesel; autory se nám nepodafiilo zjistit. Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -3- Jaro 2004 TV Nova pfiipravuje nizozemsk˘ seriál Westenwind (Západní vítr) - bude se vysílat patrnû od dubna/kvûtna. VAN GOGHOVO MUZEUM V AMSTERDAMU Od 27. února je Van Goghovo muzeum otevfieno kaÏd˘ pátek veãer do 22 hodin. Je moÏné prohlédnout si v klidu obrazy, ale také dát si nûco malého k jídlu nebo pití v restauraci muzea. Kromû toho je pro páteãní veãery pfiipraven speciální program: pfiedná‰ky, filmy, koncerty, literární i kulinární pofiady. ZAJÍMAVÉ INTERNETOVÉ ADRESY: Francouzsk˘ kulturní institut v Praze: http://www.ifp.cz Cultural Village of Europe: http://www.cultural-village.com AMERIâAN NAHRÁL ZÁPADOVLÁMSKÉ CD Jak napsal list De Standaard, nahrál americk˘ zpûvák Tony Sandler cd s vlámsk˘mi lidov˘mi písniãkami v západovlám‰tinû. Sandler pochází z Lauwe v Západních Flandrech, ale Ïije uÏ od roku 1963 ve Spojen˘ch státech. Do 80. let byl populární ve svûtû big bandu a kabaretu, jako sólista nebo spolu se sv˘m partnerem. Zdroj: Van Dale Taalweb, Taalnieuws, 22 januari 2004 http://www.taalweb.nl/nieuws/taalnieuws/ CO SE CHYSTÁ? CYKLUS KONCERTÒ STARÉ HUDBY 27. dubna. 2004 Eric Hoeprich (Nizozemí) - klasick˘ klarinet & Capella Apollinis KLASICK¯ KLARINET A JEHO JEDINEâNÉ BARVY /za doprovodu kladívkového klavíru z roku 1797/ Haydn, Beethoven, VaÀhal, Devienne 20. záfií. 2004 Martina Janková - soprán, Barbara M. Willi - kladívkov˘ klavír PÍS≈OV¯ RECITÁL Mozart, Dusík, KoÏeluh, Vofií‰ek 21. fiíjna. 2004 Jos van Immerseel (Belgie) - cembalo IL VIRTUOSO AL CEMBALO Program koncertÛ Jaroslava Hutky najdete na adrese: http//www.hutka.cz Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -4- Jaro 2004 TISKOVINY A âASOPISY ONS ERFDEEL - XLVI I - únor 2004 - „Iemand weigert het leesdossier“. Het Nederlandse literatuuronderwijs en de literaire canon; door J. A. Dautzenberg - Gedichten van Hans Tentije - Het leed dat schrijven heet. Het literaire leven getekend; door Carel Peeters - Iconen zonder godsdienst. Het werk van Dan van Severen; door Roland Jooris - Op zoek naar een balans in het cultuurbeleid; door Hans Blokland - Taal gaat digitaal. Neerlandistiek op het internet; door Matthias Hüning - Kunsten - Boeken - Taal en cultuur ORDE VAN DEN PRINCE - listopad, prosinec 2003 - De Franse droom van Willem van Oranje: Willem naar Brussel, De onstuimige Willem, Tweede huwelijk, Gewetensproblemen, Represailles van Alva, De Bartholomeus-nacht, Willem en zijn familie, Willem en het calvinisme, Huwelijk met Charlotte, De komst van Farnese, De moordpoging op Oranje, Het lot van Nederland en Orange. - Verslag van de Algemene Ledendag, de Openingsrede van President Wim Kok, In 2005 bestaat de Orde 50 jaar. - Op zoek naar de verloren warmte: Vlaamse auteurs herontdekken in hun nieuwste romans de moederschoot van de familie, Het artikel stelt zes Vlaamse familieschrijvers aan u voor. - Jos Verdegem (1897-1957), markante, maar miskende kunstenaar - Open Forum: Samenwerking met andere organisaties? AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland-Tsjechië en Slowakije) - leden 2004 - Voorjaarsreis naar Zuid Bohemen Themadag „Cultuurverschillen overbruggen“ Tsjechisch leren in Tsjechië? Uit de knipselmap - Nieuws van en over Tsjechië en Slowakije Mucha in de Rotterdamse Kunsthal, van 31 januari t/m 23 mei 2004 Internationaal Filmfestival Rotterdam 21 januari-1 februari, speelfilms en documentaires gemaakt door of over Roma - Onze boekenplank: Karel âapek, Het jaar van de tuinier, vertaling uit het Frans van A. Vervoordeldonk, Amsterdam, Gianotten, 2003, Tekeningen van Josef âapek - De Boheemse Winterkoning in den Haag, 6 december 2003 - 14 maart 2004 in het Haags Historisch Museum - Tsjechische Dag aan de Universiteit van Amsterdam; 17 december 2003, Ladislav Klíma-vertaalwedstrijd Zpracovala Jana âervenková • INZERCE • Jsem studentka tfietího roãníku Univerzity Palackého v Olomouci, obor nizozemská- nûmecká filologie. V souãasné dobû hledám brigádu nebo stáÏ bûhem letních prázdnin. KaÏdá práce, pfii které bych mohla vyuÏít sv˘ch jazykov˘ch schopností a zku‰eností z pfiede‰l˘ch brigád, by splÀovala mé oãekávání. Jsem flexibilní, komunikativní, dobfie spolupracuji ve skupinû a mám urãitou znalost práce s PC. Pro více informací mû mÛÏete kontaktovat. Pfiedem dûkuji. Adéla Kuãerová [email protected], 00420/ 777 299 768 Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -5- Jaro 2004 K U LT U R N Í U D Á L O S T I • 5 let od založení NE-BE • Spoleãnost NE-BE byla zaloÏena pfied pûti lety, v kvûtnu roku 1999. Hned na první valné hromadû se pfiihlásilo na 50 ãlenÛ a bûhem prvních mûsícÛ jejich poãet stoupl na 110, coÏ je i souãasn˘ stav. KaÏdoroãnû se nûkolik ãlenÛ z nejrÛznûj‰ích dÛvodÛ odhlásí a vzápûtí je nahradí noví ãlenové. V˘bor spoleãnosti má v souãasnû dobû 7 ãlenÛ, o vydávání bulletinu (4 x do roka) peãují 2 redaktofii. Valná hromada se do roku 2003 konala kaÏdoroãnû, loni jsme odhlasovali konání po dvou letech. Od kvûtna roku 1999 jsme uspofiádali ãetné literární veãery se ãtením z právû vy‰l˘ch pfiekladÛ nizozemské literatury (Leon de Winter, Geert Mak, Arnon Grunberg, Miep Diekman za úãasti autorky, Tonke Dragt, Annie M. G. Smit, Cees Nooteboom, Maarten ‘t Hart, Harry Mulisch aj.), pfiedná‰ky o v˘tvarném umûní (napfi. Záti‰í na obrazech nizozemsk˘ch mistrÛ v r. 2002 a letos v únoru ve spolupráci s Národní galerií, Malífiská kniha Karla van Mandera), o literatufie (dûtská literatura, Connie Palmen), baletu (s Ritou Kyliánovou, mamin- kou Jifiího Kyliána), budujeme knihovnu (o ní se doãtete v samostatném textu na‰eho knihovníka), která je poslední 3 roky umístûna na nizozemské ambasádû, rozesíláme informace elektronickou po‰tou, sledujeme propojení ãeské kultury s nizozemskou a vlámskou (hovory se zajímav˘mi osobnostmi, napfi. s Jaroslavem Hutkou o jeho holandské emigraci a písniãkách, s Oldfiichem Kulhánkem o jeho v˘stavách v Belgii a Nizozemsku za ãasÛ, kdy to vÛbec nebylo samozfiejmostí), jsme v kontaktu s v˘znamn˘mi institucemi podporujícími vlámskou a nizozemskou kulturu (Ons Erfdeel, velvyslanectví Nizozemska a Belgie), zúãastnili jsme se akce Tulipánov˘ den na podporu dûtského onkologického oddûlení nemocnice v Motole - struãnû fieãeno a pfii v‰í skromnosti byli jsme dost aktivní. Plány do budoucnosti jsou rovnûÏ bohaté a pestré -nechte se pfiekvapit! Na shledanou na nûkterém z pofiadÛ spoleãnosti NE-BE. Petra Schürová J. A. KOMENSK¯ Od Katefiiny Besserové, tiskové mluvãí ministerstva kultury, jsme se dozvûdûli: MUZEUM A MAUZOLEUM J. A. KOMENSKÉHO V NAARDENU Premiér Vladimír ·pidla povûfiil ministra kultury Pavla Dostála okamÏit˘m jednáním se zástupci Naardenu ohlednû zachování muzea a mauzolea J. A. Komenského s tím, Ïe ãeská strana bude ochotna vyãlenit ze státního rozpoãtu pro kapitolu ministerstva kultury kaÏdoroãnû 80 tis. Euro potfiebn˘ch k provozu naardenského památníku. ZároveÀ ministr financí uvolní jednorázovû cca 2,5 mil. Kã na zafiízení nové multimediální expozice o Ïivotû a díle J. A. Komenského, která bude instalována v naardenském muzeu. Správou památníku v Naardenu bude povûfieno Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodû, jehoÏ prostfiednictvím bude také památník financován. Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -6- Jaro 2004 NIZOZEMSKÉ A VLÁMSKÉ ZÁTI·Í VE ·TERNBERSKÉM PALÁCI pfiedná‰ka dr. Handlové 7. 2. 2004 V sobotu v jedenáct hodin v Národní galerii houf ãlenÛ i neãlenÛ Ne-Be mluvících obûma jazyky, ale i tfieba pouze ãesky ãi jen nizozemsky, vytvofiil pozorné auditorium pro mimofiádnou pfiedná‰ku kunsthistoriãky dr. Handlové o malífiském umûní star˘ch VlámÛ a NizozemcÛ se zamûfiením na záti‰í, která visí ve ·ternberském paláci. S potû‰ením jsme uvítali mezi sebou paní Jansen, kulturní ata‰é Nizozemského království. Veronika Havlíková, která tlumoãila leckteré záludnosti malífiské a symbolistní látky, získala nበobdiv. Paní doktorka se pokusila systematicky poodkr˘t záti‰í jako samostatnû konstituovan˘ malífisk˘ obor. V polovinû sedmnáctého století se v pozÛstalostech holandsk˘ch malífiÛ objevuje slovo „stillleven“. Malífi a teoretik Joachim von Sandrart vysvûtlil v roce 1675 tento pojem jako obrazy, kde „vûci leÏí ti‰e, nic se nedûje“. Dlouhou dobu byl tento obor povaÏován za nûco ménûcenného a malífii záti‰í „za pû‰áky v armádû umûní“. Navzdory takovému masivnímu despektu se na‰li sbûratelé a ti dokázali zaplatit velké ãástky za „triviální obrazy“ tohoto druhu a rozh˘bat umûleck˘ trh. Ve stfiedovûké malbû se objevují „záti‰í“ jako souãást náboÏenského tématu. Paní doktorka dokumentovala tento fakt na obraze svatého ¤ehofie od Mistra Theodorika z Kaple sv. KfiíÏe, abychom nemuseli do zahraniãí, nebo na triptychu Zvûstování Panny Marie z let 1420-1425, od nizozemského malífie Roberta Campina, kde se záti‰í objevuje jako vybavení bûÏné domácnosti nebo dílny sv. Josefa. Na nûkter˘ch obrazech z poãátku 16. století (Albrecht Dürer a jiní) si mÛÏeme v‰imnout brilantního popisu pfiírody jiÏ s naprostou botanickou a zoologickou pfiesností. Na pfielomu 16. a 17. století - tedy v období man˘rismu - vznikají jiÏ první samostatná kvûtinová ãi ovocná záti‰í, které malovali i první specialisté v tomto oboru jako byl Georg Flegel, Roelant Savery nebo Jan Breughel star‰í. 17. století znamenalo ve v˘voji záti‰í vznik mnoha nov˘ch typÛ a úzkou druhovou specializa- ci, a to zejména v severním protestantském Nizozemí. Stejnû jako ostatní v˘tvarné obory nám malba záti‰í mÛÏe mnoho fiíci o spoleãnosti, ve které vznikala, o lidech, ktefií ji objednávali. Napfi. je patrné, Ïe záti‰í s rybami byla nejvíce oblíbena v Haagu, kde bylo rybáfiství prominentním oborem. Bohatí mû‰Èané v Haarlemu dávali pfiednost prostfien˘m stolÛm a takfika zde chybûli malífii kvûtin, i kdyÏ zde prosperovalo ‰lechtitelství. Utrecht byl mûstem s dlouhou tradicí malby kvûtinov˘ch záti‰í a v universitním Leidenu vznikl typ záti‰í vanitas. Byv‰e pouãeni vydali jsme se na prohlídku expozicí a zastavili jsme se u tûchto skvostn˘ch obrazÛ pln˘ch symbolÛ. Jan Breughel: Kytice v hlinûné váze Maloval ji v Itálii. Je prototypem celé fiady, symetrická a harmonická kompozice, ale zcela umûlá, kvûtiny nekvetou ve stejném období, dole hmyz a uvadlé kvûty, symbol krátkosti lidského Ïivota, v kaÏdé chvíli mÛÏe pfiijít smrt. Memento mori. V nûkter˘ch kyticích bylo toto i vepsáno. Frans Snyders: Záti‰í s opicemi jeden z tûch, kdo kodifikoval loveck˘ Ïánr, spolupracovník P. P. Rubense. ¤íká se, Ïe kdyby nebylo Snyderse, nebylo by tolik krásn˘ch RubensÛ. U tohoto obrazu je sporné, zda se jedná o Ïánrov˘ obraz ãi záti‰í. Skryt˘ v˘znam a podtext je i politick˘, opice jsou srovnávány se státními úfiedníky, ktefií chtûjí mít stále víc. Jan Fyt: Mrtví ptáci v krajinû Prominentní malífi, lovecká záti‰í, záti‰í v krajinû (italské ) Daniel Seighers: Tulipány OceÀovan˘ Rubensem, jezuita, napsal o sobû biografii, tulipány v té dobû byly velmi luxusními Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -7- Jaro 2004 kvûtinami. Nastala doba tzv. - tulipománie. V roce 1640 bylo moÏno v Holandsku vidût 600 druhÛ tulipánÛ. Osias Beert star‰í: Záti‰í s ústfiicemi Ústfiice vykazují erotick˘ akcent, pohár „willkom“ - kupa zasazena do zlaté nohy. Záti‰í Koufiení bylo povaÏováno za jednu z tûlesn˘ch nefiestí. Tabák se pouÏíval v d˘mce s dlouhou troubelí (vyrábûly se v Goudû), taky jako tabák Ïv˘kací a ‰Àupací. Jan Davidson de Heem: Záti‰í Maloval velká opulentní záti‰í, v NG je malé, s luxusními pfiedmûty, spojil tradici vlámského a holandského, dokonalá iluze o reálné existenci pfiedmûtÛ (benátské sklo, ãínsk˘ porcelán, jahody, vi‰nû, oloupan˘ citron, ústfiice, mot˘li, hmyz), hfiebík zatluãen˘ ve zdi nás informuje o velikosti prostoru, Willem Kalf: Záti‰í Ovlivnûn Rembrandtem, velmi uznávan˘ malífi zejména tzv. honosn˘ch záti‰í, která se zaãala malovat po roce 1648 - tedy po uznání státní samoNicolaes Gillis Záti‰í na stole 1614, Praha NG statnosti Nizozemska. Temnosvitná malba, benátské sklo odráÏí svûtlo, pfiedmûty mají jakoby neNicolaes Gillis: materiální charakter. Oloupan˘ citron dodává v˘razn˘ barevn˘ akcent. Záti‰í na stole Simon Lutichyus: Vytvofien v Haarlemu, pfiedmûty jsou malovány z Záti‰í se zlat˘m pohárem a rÛÏí nadhledu a izolovanû, jsou luxusní. Zase tu nacháJohannes Vermeulen: zíme symboly víno a chléb - eucharistie, mot˘l je Záti‰í s knihami a hudebními nástroji symbol lidské du‰e, rÛÏe bez trnu podobenství PanZáti‰í typu vanitas. Pfies˘pací hodiny v pozadí ny Marie. Na stûnû papírek - cartellino se jménem odmûfiují ãas. Na zlatém poháru s víãkem stojí poautora - vymezuje prostor. stava - míles christianus - voják KristÛv, kter˘ symAmbrosius Boschaert st.: Záti‰í s broskvemi bolizuje vítûzství víry nad hfiíchem. Knihy a globus Kompozice do pyramidy, u‰lechtilá, hladká mal- - touha po poznání, co je vûdûní, kdyÏ chybí víra. ba. Broskev napadena hmyzem, symbol pomíjivos- Hudební nástroje - jsou symboly lásky a mileneti a zmaru. ck˘ch vztahÛ: loutna byla pro svÛj tvar pfiirovnáváJan Jansz den Uyl: na k Ïenskému tûlu, v‰echny pí‰Èaly a flétny mûly Záti‰í s cínov˘m dÏbánem od pradávna falick˘ v˘znam. V této rovinû tedy huV Haarlemu se ve dvacát˘ch letech 17. století dební nástroje alegoricky vyjadfiují Ïenskou i muÏformuje nov˘ pfiístup k malbû záti‰í, které nese od- skou sexualitu a pochopitelnû i její odsudek. Moborn˘ název - monochromní banket, tj. velice stfiíd- rální aspekt kompozice jiÏ byl patrnû v 60. letech má barevnost, svûtlo jako v‰e sjednocující element, zastfien, ale zÛstala smyslová krása a malífiské hoddiagonální, dynamické fie‰ení kompozice, nedoje- noty obrazu. dená snídanû, talífi balancuje na kraji stolu, kaÏd˘ A tak jsme si chodili a tak jsme se tû‰ili. Libû pÛpfiedmût má svou symboliku, díla tohoto malífie by- sobily barvy, kompozice s nûkter˘mi pfiedmûty nás la ve sbírkách Rubensov˘ch i Rebrandtov˘ch. nutila proniknout do mnohdy nesrozumitelné symJan van den Velde: Záti‰í s kufiáck˘m náãiním boliky. Ale vedla nás profesionálka! Nezb˘vá mi v Málo oceÀovan˘ malífi ve své dobû, (nyní nao- tuto chvíli neÏ podûkovat paní doktorce, nejen za pak), autor architektonicky pfiesn˘ch, aÏ asketic- pfiipravenou pfiedná‰ku, ale i za v˘znamnou pomoc k˘ch záti‰í. pfii koncipování téhle zprávy o ní. Pieter Claesz: Zuzana Vittvarová Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. -8- Jaro 2004 KdyÏ jsem se jako ãerstv˘ obyvatel Prahy chtûl dozvûdût nûco o jejích dûjinách, jako první mû napadla otázka - odkud vlastnû pochází její jméno? Musím vás ujistit, Ïe jsem po odpovûdi nepátral v Ïádn˘ch rozsáhl˘ch studiích, ale podíval jsem se do pûti prÛvodcÛ, které vy‰ly v letech 1990-2002. PrÛvodce z roku 1997 uvádí pfiíbûh o Libu‰i, pramáti PfiemyslovcÛ, která pob˘vala v 9. století na Vy‰ehradû. Libu‰e mûla sen, ve kterém se jí zjevila veliká budoucnost mûsta, jehoÏ sláva se dotkne hvûzd. Ve svém snu se knûÏna dozvûdûla také jméno mûsta. Libu‰ini sluÏebníci se pak vydali hledat mladého muÏe, kter˘ vyrábûl dfievûn˘ práh (bovendorpel). Tak jako kaÏd˘, kdo prochází dvefimi, skloní hlavu - alespoÀ myslím, Ïe dvefie tehdy nebyly pfiíli‰ vysoké - tak se z úcty pokloní kaÏd˘ náv‰tûvník tohoto mûsta. Tuto legendu zaznamenal mnich Kosmas ve 12. století. Odpovûì mû vcelku uspokojila a pfiestoÏe se Praze dostalo jejího jména díky posvátnému truhláfii, nemohl jsem si vzpomenout, co ten bovendorpel vlastnû je. Slovo jsem nena‰el ani ve slovníku Woordenlijst Nederlandse taal, ani v Nizozemsko-ãeském slovníku, kter˘ vydalo nakladatelství Leda. âesko-anglick˘ technick˘ slovník uvádí pod slovem práh rÛzná slovní spojení. V‰echna mají co do ãinûní s anglick˘mi slovy floor, ground ãi bottom. V prÛvodci z roku 1999 jsem se posléze docetl, Ïe Libu‰e mûla dar jasnovidectví. Jasnovidci, jednoocí i slepí hráli v praÏsk˘ch dûjinách v˘znamnou roli, ale to mÛÏeme ponechat stranou. Libu‰e mûla tentokrát namísto snu vidûní, kter˘m pfiedpovûdûla slávu mûsta, jehoÏ sláva bude stoupat, nikoliv tedy ke hvûzdám, n˘brÏ do nebes. Nad podobn˘mi povídaãkami se dokáÏu pokaÏdé hroznû vytoãit. Ke hvûzdám mi pfiipadá koneãné, ale do nebes nekoneãné. Copak v souãasné dobû neexistuje nikdo, kdo by umûl KosmÛv spis Cro- 3X PRÁH nica Bohemorum vûrohodnû pfieloÏit? V prÛvodci se dále o Ïádném prahu nehovofií, zato v‰ak pfiíbûh pokraãuje prozaick˘m sdûlením o nejnovûj‰ích archeologick˘ch objevech a studiích. Je zde zdÛraznûno, Ïe Vy‰ehrad byl vystaven teprve v 10. století. O tisíc let pozdûji jsme jistû mnohem moudfiej‰í, ale pfiíbûh o prahu na mû pÛsobil pfiesvûdãivûji. PrÛvodce z roku 1990 z proslulé fiady Dominicus Reeks pÛsobí dojmem uspûchaného a lajdáckého pfietisku z vydání pfied spoleãensk˘m pfievratem. Odkazuje se v nûm na neexistující ulice a instituce, které byly mezitím pfiejmenovány. Autofii se tématu zhostili pûknû od podlahy, cestování také není Ïádná legrace. JestliÏe nûktefií prÛvodci zacházejí v dûjinách nejdále do doby Venu‰e Vûstonické, tzn. 25 000 let pfi.n.l., autorÛm prÛvodce Dominicus to není dost a tak pfiidají je‰tû Neandertálce z doby 120 000 let pfi.n.l. O libu‰ském m˘tu prÛvodce mlãí. Poprvé jsem se pak v téÏe knize doãetl, Ïe Praha byla pojmenována po jednom brodu na Vltavû, kter˘ pfiipomínal práh (drempel). Slovo práh zde získává dal‰í ãi doplÀující v˘znam, neboÈ drempel není totéÏ jako dorpel. V˘znam slova drempel je totiÏ abstraktní. A také drempel nikdy nenajdeme nahofie. Zprávy o „pfiebroditeln˘ch místech“ pokaÏdé ignoruji, protoÏe je od sebe autofii opisují. A kolik je na svûtû mûst, která pfiitom vÛbec nemusí stát na nûjakém brodu. Nikdy jsem na fiece nevidûl brod, vy snad ano? Ano, moÏná na Dommelu, ale ne na R˘nu, Máze nebo na Vltavû! Kromû toho se v‰echny prÛvodce shodnou v tom, Ïe nejdfiív byl vystavûn hrad a pak aÏ mûsto. Kter˘ mocipán bude stavût hrad na brodu? To by mohl své nepfiátele rovnou pozvat na ãaj. MÛj nejnovûj‰í prÛvodce je z roku Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. 2002. Barvami h˘fiící kniha vy‰la v nakladatelství Capitool-reisgids. „PrÛvodce, kter˘ zobrazuje, o ãem jiní pouze pí‰í.“ Tvrdí se v nûm, Ïe, uÏ za kfiesÈanského vûku byl na Vltavû brod, ale zobrazení v tomto pfiípadû chybí. Název Praha je tu rovnûÏ odvozen od prahu (drempel) na Vltavû, ale o prahu ve v˘znamu bovendorpel se tu nemluví. Jako ozvlá‰tnûní pfiíbûhu o Libu‰i zde stojí, Ïe se muÏi zaãali boufiit proti neustálé nadvládû Ïen. Tento prÛvodce pln˘ barevn˘ch obrázkÛ ve vás vyvolá pocit, Ïe je toho tolik k vidûní a „jak to v‰echno mám v tak krátké dobû stihnout?“ Je to kniha urãená pro moderní, vizuálnû zamûfiené masy, takÏe - kde by se v nûm vzaly nûjaké pravdivé informace?! Dál vûfiím pfiíbûhu o Libu‰i. Pfiem˘‰lel jsem o nûm tak do hloubky, jako bych byl samotn˘ Pfiemysl. Fal‰ování dûjin zaãíná vÏdy pfievracením v˘znamu slov a zamlãováním pravdy. TakÏe to bychom mûli 2x práh. Ten tfietí práh není spojen s nûjak˘m nov˘m v˘znamem, ale spí‰e s pfiíbûhem o prazích (dorpels). MÛj byt je v domû z roku 1907. Bûhem let pfii‰el o mnohé z pÛvodního vybavení, ale sem tam nûjaké pÛvodní souãásti pfiece jen zÛstaly. Prahy byly pobity a zakryty dfievotfiískou a potaÏeny pruhem linolea. NepovaÏoval jsem to za pfiíli‰ vzhledné a tak jsem se pokusil konstrukce odstranit a pÛvodní prahy odkr˘t, aby pûknû vynikly. Objevily se o‰oupané prahy pobité nespoãetn˘m mnoÏstvím hfiebíãkÛ. Nejdfiív jsem vytahal hfiebíãky a pak jsem prahy obrousil. Sedmého dne jsem uvidûl, Ïe to je dobré. Usoudil jsem, Ïe na práh mezi kuchyní a ob˘vákem by se kvÛli lep‰ímu tûsnûní hodil prouÏek mûdi. Práh jsem zmûfiil a odebral se do Ïelezáfiství. Ale kdepak, nemûli prouÏky del‰í neÏ 90 cm. Zkrátka jsem pfii‰el i ve velk˘ch obchodních centrech. Mûdûné prouÏky nad 90 cm k dostání prostû nebyly. ¤ekl jsem o tom majiteli bytu s tím, -9- Jaro 2004 Ïe prouÏek mûdi pfiivezu z Holandska. „To ale není vÛbec tfieba,“ fiekl mi majitel. Má pr˘ známého, kter˘ pracuje v˘luãnû na zámcích a v palácích, a ten mi takov˘ prouÏek mÛÏe vyrobit. Velmi rád, jsme domluveni, nespûchá to. Asi po ‰esti t˘dnech jsem se velmi opatrnû na dotyãn˘ kousek mûdi optal. Nezapomnûli, ale znám˘ pr˘ má moc práce. KdyÏ ubûhlo pár t˘dnÛ, zavolal jsem majiteli. Nemohl jsem nic namítat, kdyÏ mi oznámil, Ïe znám˘ musel do nemocnice a vypadá to s ním moc ‰patnû, moÏná, Ïe uÏ nebude moci ani pracovat. Není dokonce jisté, zda nemocnici opustí Ïiv˘. Byla to taková rána, Ïe bych se ani neodváÏil poptávat se dále po prouÏku mûdi, ale majitel sám fiekl, Ïe má jiného známého, kter˘ se o tu vûc mÛÏe postarat. Ale to bude aÏ v záfií po prázdninách. ¤ekl jsem, Ïe to nevadí, nespûchá to. Jednoho záfiijového rána mi majitel neãekanû zavolal. Koneãnû sehnal dotyãného známého, kter˘ bydlel kdesi na ubytovnû. Mají pr˘ ãas a mohou pfiijít hned v 10 hodin. „V˘bornû,“ fiekl jsem. Kolem pÛl dvanácté se dostavil majitel se sv˘m znám˘m, kter˘ byl ponûkud zanedbaného vzhledu, s dlouh˘mi nemyt˘mi vlasy. Trochu kulhal a pofiád se díval do zemû. Jedinkrát, kdy jsem mûl moÏnost se mu podívat do oãí, zdálo se mi, Ïe jsou jaksi prázdné. Také jako bych cítil závan piva, aãkoli velmi neurãit˘. Nûkolikrát se porozhlédl po mém pfiíbytku, pak vybûhl ven a vrátil se se dvûma dlouh˘mi prkny. Bez jediného slova zmûfiil prahy a dal se do fiezání. Pak v rychlosti rychle nabil první prkno na práh. Mlãel jsem, ani jsem nefiekl, Ïe jde patrnû o nûjaké nedorozumûní. UÏ jsem tu dlouhou záleÏitost chtûl ukonãit. A také - copak jsem mohl toho chudáka z ubytovny pfiipravit o jeho chléb? Druhé prkno bylo o nûco del‰í, coÏ se ukázalo b˘t v˘hodné. Nebylo tfieba ho natloukat. Aby práh dobfie pasoval, staãilo na oba konce zabu‰it kladivem a pak nûkolikrát pofiádnû dupnout. „To uÏ nepovolí,“ fiekl do- mácí. Meloucháfi nûkolikrát práh pfiekroãil, aby mi dal na srozumûnou, Ïe na nûj nesmím ‰lapat. Zbylo je‰tû jedno prkno, které rovnûÏ bez pouÏití hfiebíkÛ napasoval na práh u koupelny. Mezitím jsem v duchu konstatoval, Ïe dvefie od ob˘vacího pokoje nejdou zavfiít, protoÏe pfiibité prkno je moc vysoké. Ale nic jsem nefiekl. Práce byla v mÏiku hotova. Meloucháfi mi poradil, Ïe kdyby se na prkna pfiipevnilo lenoleum, vypadalo by to je‰tû lépe. Pr˘ mÛÏe pfiijít znovu. „Ne, ne, dûkuju,“ odvûtil jsem, „je to od vás moc laskavé, ale myslím, Ïe to uÏ zvládnu sám.“ „A máte to zadarmo, nejste nic dluÏen,“ sdûlil mi domácí, kdyÏ na odchodu doprovázel svého kumpána. „KéÏ by Libu‰e byla naÏivu,“ napadlo mû náhle, „ta by si s takov˘mi odborníky na prahy urãitû umûla poradit.“ A okamÏitû jsem té my‰lenky zalitoval. Jos Wuits PfieloÏila Lenka Strnadová N A C E S TÁ C H RAJZUJOU JAKO VZTEKLÍ, pravila paní pokladní na nádraÏí v Praze k Janû, kdyÏ ta si pfied koncem roku za‰la koupit jízdenku z Prahy do Amsterdamu s pfiestupem v Berlínû. Toto konstatování popisovalo nejen nûmecké obãany a mûlo podnítit Janu, aby si urãitû zakoupila místenku z Berlína do Amsterdamu, ale chtûlo ve zkratce vyjádfiit v‰eobjímající my‰lenku, Ïe je v‰echno a v‰ichni v pohybu. A tak se nám vûtiãka vlísala do slovníku a stala se ãetnou a oblíbenou pro jak˘koli velk˘ provoz, aÈ automobilov˘ nebo na kolech ãi letadly. PfiiblíÏil se konec ledna a my vyjíÏdíme s Ondfiejem do Amsterdamu, abychom se tady trochu potû‰ili a na zpáteãní cestû odvezli Janiãku-matiãku domÛ. Poãasí nám moc nepfiálo. Je‰tû v Praze odmetám z ãervenáãka kupku snûhu a za hodinku jsem v Rokycanech. Díky pohyblivému telefonu je Ondfiej pfiipraven a netrvá dlouho, kdyÏ se vydáváme na cestu k západní hranici. Chvíli pr‰í, chvíli padá sníh, mimofiádnû na nás jukne i sluníãko. Tankujeme. Hranici pfiejíÏdíme v Rozvadovû bez problému. Tak jsem si to pfiála v minulosti a koneãnû to uÏ nûjak˘ ãas vychází! Pak uÏ hltáme kilometry. Nastojte v‰ak, ospalé mûsteãko s krásnou kostelní cibulkou na nûmecké stranû hlídané policisty. Jedu si v kolonû a ‰up a stop a „Sie müssen die Strafe zahlen!“. Spolu s mladoboleslavskou oktávkou platíme jenom my âe‰i za pfiekroãenou rychlost a pfiitom tu vykukuje na nás ‰kodolibû nacionalismus. A jsem chud‰í o patnáct euro. Chápu nerada, ale opravdu jsem nejela pfiedpisovû. Ordnung muss sein. I tudy vede cesta do Evropy. Bolí to, ale v Ïivotû se stávají hor‰í vûci. Sypeme si to k Norimberku, odtud najíÏdíme na dálnici ãíslo tfii na Würzburg a dál a dál aÏ k hranicím nûmecko-nizozemsk˘m. Pfii jedné z v˘mûn za volantem se k nám pfiifafiili dva mladí lidé. Krásn˘ Ïidovsk˘ kluk z Izraele a dívenka z Frankfurtu. Jen si tak cestují po svûtû. V Amsterdamu se zcela napoprvé netrefujeme do ãerného. TakÏe zastavujeme, vykládáme stopafie a hledíme do mapy. Tedy Ondfiej. Já jen opravdu zájem pfiedstírám, tápu, protoÏe ve tmû ne- Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. - 10 - Jaro 2004 vidím nic. Za krátko v‰ak mrkáme na Janu do okna pfiekladatelského domu. Vítání, pfiedstavování, dobrá veãefie a plány na zítra. âtvrteãní v˘let do Den Haagu jsme zapoãali chutí vidût nûco nového. Z Amsterdamu vyjíÏdíme po dálnici ãíslo ãtyfii, zaÏijeme si Schiphol, pole plná letadel na zemi a právû tak nacpané nebe kovov˘mi obludami nad námi, které se chystají pfiistát nebo vzlétají. Rajzujou jak vzteklí. Jakmile to jde, uhneme na silnici ménû frekventovanou, dá-li se o takové mluvit v zalidnûném Holandsku, a to na 44. Z oken automobilu pozorujeme poldry vyrvané mofii a s péãí dobrého hospodáfie úãinnû pracovit˘m lidem kultivované. Poãasí se od pfiedchozího dne o mnoho neli‰ilo. Sníh, slunce, dé‰È, snûhová vánice, krupky na zemi. Na‰i procházku nám tahle slota v‰ak nepfiekazila. VÏdycky jsou tu zastfie‰ené galerie a hospody. Nav‰tívili jsme Mauritshuis, coÏ je svûtoznámá galerie naplnûná skvosty. Rembrandt, Vermeer, Hals, Steen, Potter, De Borch, Ostade, Ruisdael a tak dál a je‰tû víc. Tady je ta dívka s turbanem a perlovou náu‰nicí, kterou Miroslav Horníãek natolik miloval, Ïe ji vûnoval povídku ve sv˘ch Dobfie utajen˘ch houslích, ve stejné místnosti se mÛÏeme potû‰it Pohledem na Delft, jednou z nemnoha Vermeerov˘ch krajin. RembrandtÛv Homér a Král ·alamoun, HalsÛv Smûjící se chlapec a mnoho dal‰ích obrazÛ od malífisk˘ch gigantÛ vypovídá o Zlatém vûku tohoto placatého územíãka. Je‰tû plné oãi nádhern˘ch dûl malífisk˘ch géniÛ vycházíme z paláce a uvaÏujeme o tom, jak strávit záÏitky, jak si je urovnat ve sv˘ch hlavách a srdcích. A co jsme vymysleli? NuÏe? Mnozí, ktefií hádali, hádali zajisté dobfie. Usadíme se na námûstí do hospÛdky a zaÏíváme pfii dobrém jídle i tu krmi intelektuální. UÏ dávno mû Ïivot odnauãil pfieceÀovat své síly a zhltnout najednou velké sousto. Sedíme, povídáme, hledíme, vnímáme a tfiídíme. Îijeme vícerozmûrnû. K Mauritshuisu patfií je‰tû Obrazová galerie prince Viléma V. Ta nás ãeká po obûdû. Vilém V (1748-1806) byl sbûratelem ve velkém stylu. Nakupoval velké mnoÏství obrazÛ v období 1763-1773. Také soustfieìoval nejkrásnûj‰í díla z rÛzn˘ch rodinn˘ch majetkÛ do Binnenhofu v Den Haagu. A jako v˘sledek – sbírka prince OranÏského se stala tak rozsáhlou, Ïe haly pfieplnila. První museum v Nizozemsku vzniklo nákupem Buitenhofu 35. V letech 1773-4 Vilém V. tuto budovu naproti Binnenhofu zrekonstruoval na v˘stavní síÀ pro svou kolekci obrazÛ. Ostatní umûlecké sbírky mohly b˘t vidûny jen pfii oficiální náv‰tûvû, proto dal Vilém V. otevfiít svÛj dÛm vefiejnosti tfii dny v t˘dnu. A tak se galerie stala prvním museem v Nizozemsku. Od roku 1987 je galerie opût otevfiena se sbírkou z 18. století. Obrazy z Vilémovy sbírky visí od zemû ke stropu. Na rozdíl od moderního muzea, díla nejsou vybrána podle stylu nebo ‰koly, ale pro svÛj vizuální efekt. AranÏmá na stûnû musí udûlat harmonick˘ a krásn˘ dojem tak, jak ve své dobû galerii upravil Vilém V. Mû se nûjak nejvíc za hranicemi dot˘kají vûci, které mají vztah k âechÛm ãi âechám. Kdysi jsem se témûfi v Avignonu rozplynula blahem patfiíc na sochu císafie Karla IV., úplnû stej- nou jako je na mostecké vûÏi ze strany Starého Mûsta. Ó, jak mû v Mauritshuisu potû‰ila Horníãkem opûvovaná Dívka s turbanem z jeho Dobfie utajen˘ch houslí, tak také tady v této minigalerii obrazy ãeského krále Ferdinanda a jeho ãeské královny Anny. Byl to onen zamilovan˘ pár, jehoÏ materializovaná láska - nûkolik staletí star˘ Belvedér - tû‰í oko leckterého milovníka renesanãní Prahy dodnes. BohuÏel, malífie jsem si nezapamatovala. MoÏná, Ïe nebyl ani uveden a Ïe není ani dostateãnû znám. Tenkrát nebyli zajímaví. Zajímavûj‰í byla tváfi na obraze, vÏdyÈ byla královská. Prohlídka byla pfiíjemnû komorní a krátká, pfiesto nám na vû‰áku pfied vstupem do v˘stavních prostor za tu dobu uschly kabáty, které nám umokfiila v tûchto místech neobvyklá snûhová vánice. Vrhli jsme se objevovat Den Haag. Ondfiejov˘m a m˘m nevycviãen˘m u‰ím unikl zásadní rozdíl ve v˘slovnosti mezi amsterodamsk˘mi a haagsk˘mi obyvateli, ale vãas jsme byli pouãeni. V Amsterodamu ‰i‰lají, kdeÏto tady mluví jakoby s bramborou v krku. Poãasí opravdu nevybízelo k del‰ím procházkám. Pfiesto jsme se pokusili o to, abychom mûsto ztekli. AspoÀ kvÛli pocitu z nûj. Mûsto se v tuto dobu konce ledna rozhodlo neb˘t atraktivní, neboÈ se pfiipravovalo rekonstrukcemi na turistickou sezónu. Samá záplata a díra do zemû. Klidné residenãní mûsto? Dejme tomu nûkdy. Dûkujeme za malífiská pohlazení, ale uÏ si to zase metelíme zpátky do Amsterdamu. âervenáãka zaparkujeme mal˘ kousek za Olympijsk˘m stadionem, v oblasti slu‰n˘ch lidí a nulového parkovného. Koenenkade je stanice autobusÛ 170 a 172, které nás odvezou zpût aÏ témûfi k na‰emu pfiechodnému domovu. Je‰tû restauraci „Verandu“ si zapamatujeme. Pro sichr. AÏ si pÛjdeme autíãko vyzvednout pfied cestou domÛ. âekáme na spoj a díváme se na oblohu, je tmavá veãerní. KaÏdou druhou minutu pfiistává letadlo. Zkrátka rajzujou jako vzteklí. Autobus nás odvezl ke Concertgebouw a my je‰tû zajdeme pokoupit nûco k snûdku do supermarketu. Veãefií nám Jana pfiipomnûla b˘valou nizozemskou kolonii Indonésii. Moc jsme si pochutnali. Jídelníãek jsme doplnili o ãistû nizozemské vla a rÛzné jiné dobroty, o jejichÏ pÛvodu se nebudu podrobnû zmiÀovat, ale francouzské víno z Cote du Rhone hrálo úlohu nezanedbatelnou. I polévka byla v˘borná. Chvála patfií na‰í kuchafiince. Nezbytnou veãerní ãinností bylo plánování. Ráno jsme byli vzbuzeni. âasnû. UÏ v pÛl deváté. (Pro uklidnûní spánkov˘ch závistníkÛ chci fiíci, Ïe Amsterdam je v na‰em ãasovém pásmu a je umístûn velmi na západ, a tak se tu rozednívá témûfi o hodinu pozdûji neÏ v Praze. Pak tu je zase dlouho vidût.) Chlapíci plní síly pfiivezli nov˘ nábytek, spací. Byla jsem zvûdavá, jak budou stûhovat ty velikananánské kusy, jestli oknem, kdyÏ schodi‰tû je uzouãké. Na na‰em domû ov‰em ono oko nebo hák pro zavû‰ení fietûzu ãi provazu, jak je na domech mûstsk˘ch v tûchto krajích typické, nebylo, a ani otvírání oken nezaji‰Èovalo tu správnou prÛchodnost pro takov˘ mobiliáfi. Museli ‰roubovat. A nebyli na‰tvaní jako na‰i fiemeslníci, mají-li vykonat nûco mimofiádného. MoÏná, Ïe ãinnost ta nebyla pro nû mimofiádná. To nevím. Byli jsme ubez- Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. - 11 - Jaro 2004 peãeni, Ïe na‰e pfiítomnost není nutná a Ïe mÛÏeme v klidu odejít za dvefimi domu vpravo, abychom vidûli trh. Trh témûfi se v‰ím - Albert Cuyp Markt. NeÏ se k nûmu dostaneme, procházíme i hor‰í ãástí Amsterdamu, místy, kde lze dostat nejen trávu v tak zvan˘ch Koffie shopech, místy, kde se za lásku platí, kde spleÈ lidsk˘ch ras napoprvé nováãkovi vyráÏí dech a já si v tu chvíli uvûdomuji, Ïe na podobné jevy si budu muset zvyknout i tfieba v Praze. Globalizace. Tady uÏ o ní nemluví, tady je pfiítomna. Na trhu si potû‰íme oko pohledem na dary mofie, na obleãení v‰eho druhu, kofiení, s˘ry, kvûtiny a tak dál a tak dál. KdyÏ jsme leccos prohlédli, nûco pokoupili, maliãko pojedli, vracíme se domÛ. Janû se zdál Ïiv˘ sen o tom, jak jím slaneãka. Tak jsme si s Ondfiejem fiekli, proã sen nezreálnit a slaneãka, kter˘ opravdu nemá nic spoleãného s tou zrÛdností pfiesolenou prodávanou u nás, si dát jako pfiedkrm. Dostavil se mi hnedle po prvním zakousnutí kulináfisk˘ ráj na jazyk. Pamatuji se na Ïivotopisn˘ film o Rembrandtovi. Vidûla jsem ho uÏ dávno, je‰tû v dobách dfievních, ale vzpomínám na scénu, kdyÏ si malífi dával slaneãka. Zaklonil hlavu a polykal. Udivovalo mû to. Nedokázala jsem si tu lahodnou chuÈ pfiedstavit, znala jsem jen tu na‰i a pfiespfiíli‰ná slanost mû odrazovala od pfiedstavy obdivuhodné pochoutky. âlovûk nesmí b˘t konzervativní a mûl by v Ïivotû, aspoÀ co se jídla a pití t˘ká, zkusit v‰echno. Doma jsme odloÏili nákupy, nûco málo zakousli, odpoãinuli si a znovu se vydali za historií. Tentokrát byl na‰ím cílem RembrandtÛv dÛm. Cestu jsme si udûlali komfortnûj‰í, kdyÏ jsme nastoupili do tramvaje. Tady na nûkter˘ch linkách mají je‰tû konduktéry. Tentokrát to byla Ïena vybavená syt˘m hlasem. Jana nám pfieloÏila její hlasovou produkci a trochu nás tím vrátila domÛ: „Postupujte dopfiedu, postupujte dopfiedu. Jestli si ta paní s rezav˘mi vlasy nepostoupí, pak nepojedeme.“ Proã ne, na lidi se musí pfiísnû. ProjíÏdûli jsme kolem Amerického hotelu a slíbili jsme si, Ïe tam ukonãíme kochání mûstem pfii kávû. Vystupujeme na Waterlooplein z tramvaje a pomalu se blíÏíme k domu, kter˘ Rembrandt koupil v roce 1639, kdyÏ byl na vrcholu své slávy. V roce 1656 zbankrotoval a nebyl schopen zaplatit sv˘m dluÏníkÛm. V‰echno hodnotné v domû bylo prodáno v aukci, vãetnû velké sbírky umûleck˘ch dûl a rarit. Notáfi udûlal seznam tûchto artefaktÛ, proto známe, jak byl dÛm vybaven nábytkem za umûlcova Ïivota. Souãástí náv‰tûvního okruhu bylo promítání dokumentárního filmu o rekonstrukci domu, takÏe jsme hned na poãátku mûli moÏnost si uvûdomit leccos z historie. Interiér byl restaurován do pÛvodní podoby a slávy a byl zafiízen pfiedmûty a umûleck˘mi díly z mistrovy doby. Procházejíce pokoji ze sedmnáctého století mohli jsme si pfiedstavit dobu, kdy tu slavn˘ obãan Amsterdamu Ïil. KuchyÀ, ale také zpÛsob, jak se témûfi ve skfiíni ukládali ke spánku, tu mÛÏeme vidût. Jo, o ergonomii nemûli ani potuchy. Zase na druhou stranu nutno konstatovat, Ïe dámy udrÏely pfii sedavém spaní dlouho svÛj úães bez poskvrnky. A jsme u konce - témûfi kompletní sbírka Rembrandtov˘ch rytin se s námi louãí. ZároveÀ s ní tu moÏno shlédnout i rytiny umûlcÛ, ktefií se Rembradtem inspirovali jako byli tfieba Goya a Dalí. Louãíme se a v‰ichni doufáme, Ïe tu nejsme naposledy. Je‰tû si vyjdeme na procházku mûstem. Je cílená. Knihkupectví. Jana ví, co chce, a my jsme vdûãn˘mi souputníky. KdyÏ bylo cíle dosaÏeno, kaÏd˘ se vrháme ke sv˘m soukrom˘m láskám. Vermeer, velká a zlevnûná obrazová publikace. Koukám, pfiemítám a odkládám. BohuÏel, byÈ cena niωí neÏ pÛvodní, pfiesto kniha drahá. Nafiizuji si disciplinu ve finanãních otázkách. Proto se raduji nad tím, Ïe nacházím díla ãesk˘ch autorÛ. Na jedné záloÏce knihy ãeského spisovatele se doãítám, Ïe Kundera, ·kvoreck˘ a Hrabal jsou nejznámûj‰í ãe‰tí autofii posledních let. Taky tu nacházím knihu o Praze malífiÛ 19. a zaãátku 20. století. Je v ní zmínka o Zdence Braunerové. Pak se ponofiuji do veliké knihy o Holokaustu. Je v angliãtinû. Znám o té dobû mnohé, ale hrÛza mû jímá vÏdycky, zvlá‰tû kdyÏ vidím jiné fotografie a ãtu o novém pohledu z jiného úhlu zrÛdnosti. Listování touto knihou mû pfieneslo nejen k DvojãatÛm, jejichÏ filmová verse v ãase na‰í náv‰tûvy byla navrÏena na Oscara (vedle na‰ich Îelar), ale i k pomníku vystavûnému jako památka na zemfielé Ïidovské obãany mûsta Amsterdamu za druhé svûtové války, kolem kterého jsme se dnes ve mûstû pohybovali. Jana nakoupila, takÏe se v‰ichni odmûÀujeme za uplynul˘ uÈapan˘ den kávou ve známé Cafe American, která je souãástí Amerického hotelu. Trochu jiná secese, míÀ florální neÏ jsme zvyklí u nás, víc geometrická. Velk˘ staroÏitn˘ ãtenáfisk˘ stÛl opatfien˘ lampiãkami dává moÏnost se zaãíst do nepfieberného mnoÏství novin a ãasopisÛ. A bezpochyby i v minulosti tyhle moÏnosti dával. Jak fiíká Jana, máme ãárku svislou, nav‰tívili jsme zase jednu z nejoblíbenûj‰ích atrakcí mûsta. Tak a je‰tû nûco nakoupit k veãefii a dárky blízk˘m a uÏ mÛÏeme usednout ke stolu s hlavním chodem z âech s utopenci. A ty si s láskou dává i italsk˘ pfiekladatel se zajímav˘m jménem Franco Paris, kdyÏ se vrátí ze sv˘ch ãetn˘ch schÛzek a pochÛzek. Oficiální náv‰tûvníci pfiekladatelského domu si najednou uvûdomují Back to the reality. Ano, návrat z pohádkového svûta skoro studentské bezstarostnosti do Ïivota povinností, návrat do reality se v‰ím v‰udy. Rozumím jim, vÏdyÈ atmosféra v tomto domû vyvolává klid i v nás neoficiálních hostech. Ráno vstaneme a vydáváme se hrdinnû s Ondfiejem pro auto. Autobus nás odveze na stanici Koenenkade, fiidiã ji pro nás ohlásí, abychom skuteãnû vystoupili, autíãko nacházíme bez poru‰ení, usedáme do nûj a s malou zastávkou pro benzín ujíÏdíme za Janou do Van Breestraat 19. Leje jako z konve, ale odjet a sbalit se musíme. V jedenáct - louãení, dûkování, slibování, pfiání ‰Èastné cesty. Cesta domÛ ubûhla bez problémÛ. Je‰tû jsme si zaÏili na bavorské i na‰í stranû zbytky páteãní snûhové kalamity. KdyÏ jsem v noci projíÏdûla Prahou, uvûdomovala jsem si tu hroznou pravdu vûtiãky ZPùT DO REALITY. V mnohém je‰tû té postkomunistické. Nechci konãit smutnû, protoÏe v˘let se podafiil a protoÏe jsme bohat‰í o nové záÏitky a zku‰enosti. Jani, díky. Zuzana Vittvarová Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. - 12 - Jaro 2004 NOVÉ P¤EKLADY A KNIHY TESSA DE LOO: DVOJâATA Eroika, Praha 2003, pfieloÏila Jana Pellarová Tato kniha se mi dostala do rukou tûsnû po smrti mé tety, dvojãete mé matky. Pochopitelnû jsem hned zaãala ãíst a nechala se vtáhnout do velmi poutavého a strhujícího vyprávûní o Ïivotû dvou sester, dvojãat. Seznámila jsem se s nimi bûhem jejich pobytu v belgick˘ch lázních Spa, kdy jsou z nich staré Ïeny a ze zaãátku netu‰í, proã si jsou tak blízké … Po pár letm˘ch otázkách zjistí, Ïe jsou sestry. Dvojãata, která strávila Ïivot kaÏdé v jiném prostfiedí a v jiné zemi. Dál jsem se zatajen˘m dechem „naslouchala" jejich vzájemnému vyprávûní o sv˘ch proÏitcích a doufala a drÏela jim palce, Ïe si teì po letech porozumí a najdou v sobû lásku, pochopení a odpu‰tûní. Anna a Lotte spoleãnû vyrÛstaly jen do sv˘ch ‰esti let a v roce 1924 do‰lo k jejich odlouãení a rozdûlení. Anna vyrÛstala v Nûmecku na statku u str˘ce a Lotte si odvezli pfiíbuzní do Holandska. Obû vyrÛstaly ve velmi odli‰ném prostfiedí a kultufie, navíc obû proÏily druhou svûtovou válku. Lotte vzpomíná na svÛj Ïivot v malém mûstû v Holandsku a na pomoc ÎidÛm skr˘vajícím se bûhem války pfied koncentraãními tábory. Anna na svÛj Ïivot na statku, kde byla spí‰ dûveãkou, neÏ dcerou a pfiíbuznou, Ïivot pomocné sestry âerveného KfiíÏe a manÏelky nûmeckého vojáka. ProÏívala jsem s nimi jejich strasti a bolesti a jejich touhu porozumût a znovu milovat tu druhou. U Lotte zpoãátku zdrÏenlivou, u Anny srdeãnou. Kniha si mne získala a pfieãetla jsem ji jedním dechem. Opût mi pfiipomnûla, jak je dÛleÏité vyjadfiovat sv˘m blízk˘m svou náklonnost vãas, umût jim odpou‰tût a tolerovat jejich názor. Také, Ïe bychom nemûli zapomínat na svÛj pÛvod, na na‰e pfiedky a na na‰i spoleãnou historii, historii nás v‰ech. Je‰tû jednou moc dûkuji za nádhern˘ pfieklad Jany Irmannové-Pellarové, kter˘ mnû, zatím holandsky nemluvící, umoÏnil pfieãíst si tuto velice pÛsobivou a nádhernou knihu. Olga Janatková KEES MERCKS A JEHO P¤EKLADY • M. Seifert, Herinneringen aan Holland. Na náv‰tûvû u básníka Frederika van Eedena (z ãe‰tiny pfieloÏil, anotacemi a doslovem opatfiil Kees Mercks), Naarden, Nakladatelství Comenius 2003,155 str. • Bohumil Hrabal, Verpletterde schoonheid (obsahuje Ostfie sledované vlaky, Pfiíli‰ hluãná samota, Obsluhoval jsem anglického krále a Adagio lamentoso; z ãe‰tiny pfieloÏil a doslovem opatfiil Kees Mercks), Amsterdam, Nakladatelství Bert Bakker 2002, 416 str. • Bohumil Hrabal, De toverfluit (obsahuje povídky Jarmilka, Krásná Poldi, Schizofrenní evangelie, Pábitelé, Automat Svût, Kafkárna, Smrt pana Baltisbergera, Romance, Prokopnut˘ buben, Kouzelná flétna, Listopadov˘ uragán, z ãe‰tiny pfieloÏil a doslovem opatfiil Kees Mercks), Amsterdam, Nakladatelství Bert Bakker 2002, 230 str. • Bohumil Hrabal, Verschoven zelfportret (obsahuje Svatby v domû, Vita nuova, Proluky; z ãe‰tiny pfieloÏil Kees Mercks), Amsterdam, Nakladatelství Bert Bakker 2000, 718 str. • [Red. W. Hansen, K. Mercks] Praag en het fin de si_cle (obsahuje rÛzné povídky z ãeské a praÏské nûmecké literatury; ãesky J. Zeyer, A. Sova, J. Karásek, K. Hlaváãek, H. Kvapilová, J. z Wojkowicz, R. Tûsnohlídek, J. Opolsk˘, L. Klíma; pfieloÏila pfiedmluvou opatfiil Kees Mercks), Amsterdam, Meulenhoff 1999, celkem 206 str. KEES MERCKS P¤IPRAVUJE • Bohumil Hrabal, titul je‰tû není znám (obsahuje PostfiiÏiny, Mûsteãko, kde se zastavil ãasa Harlek˘novy miliony), vyjde na podzim 2004 • Ladislav Klíma, nakladatelství je‰tû není známo, PíseÀ kníÏete Sternenhocha Zpracovala Petra Schürová Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. - 13 - Jaro 2004 LITERÁRNÍ P¤ÍLOHA LITERAIRE BIJLAGE ZOMER BRUG RUSTPLAATS Deze zomer was Vol van verdriet Verdrinken Op terrassen Merels en spoorbrug Houden mij wakker Vanmorgen weer Gestorven in mijn bed Van dode kussens Tussen rouw En verloren Dromen Door Vond ik Mijzelf in Jouw verlies. Geraas ebt weg Over oevers Post- en composttreinen Tellen bielzen Ontwaak in mij Schone nacht Van dromen in mijn bed Kussens en hun hoofden Een plaats In mist en grind Behoedzaam Naast mij neergezet. Dempt deze ochtend Waar ik schoenen zag staan. LÉTO MOST NA ODPOâINKU Tohle léto bylo Plné smutku Opil˘ Na terasách Kosi a Ïelezniãní most Mi nedovolí spát Dne‰ního rána LeÏím zas mrtv˘ na posteli Mezi mrtv˘mi pol‰táfii Mezi hádkami Cestou Nesplnûn˘ch SnÛ Sebe Jsem na‰el Ve tvé ztrátû. Rámusiv˘ odliv Om˘vá bfiehy Vlaky s po‰tou a vlaky s kompostem Probuzen Ze snÛ Tichou nocí Poãítají praÏce Pol‰táfie a jejich hlavy Dne‰ního rána Jsem uvidûl Odpoãívají vedle mû Tak poslu‰nû. V mlze a ‰tûrku Pár bot Na ztichlém místû stát. Básnû Roye Roedena pfieloÏila Lenka Strnadová Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. - 14 - Jaro 2004 REJSTRÍK AUTORU AAFJES, Bertus AKKER, Magda van den AMERONGEN, Martin van ANDRIC, Ivo ANKER, Robert ARIYOSHI, Sawako ARKEL ZEEGWAARD, J. van ASPE, Pieter ASPER, Pieter BAUER, H. BAUWENS, Jan G. BEAUVOIR, Simone de BEGEMANN, Nienke BELCAMPO BENALI, Abdelkader BERANOVÁ, Jana BERGEYCK, Jac. BERK, M. BERKHOF, Aster BERNLEF, J. BIESHEUVEL, J. M. A. BLAMAN, Anna BLERK, Hendrik van BOGAERT, Gie BOMANS, Godfried BONNNEURE, F. BOON, Louis Paul BORDEWIJK, F. BOSCHMAN, Jan BOSSCHE, Stefan van den. BOUâKOVÁ, Tereza BOUDIER-BAKKER, Ina BOUTS, Axel BRABCOVÁ, Zuzana BRADDON, Russell BRAECKMAN, Colette BRAKMAN, Willem: BRESSER, Hilde de BROECK, Walter van den BROUWERS, Bert BROUWERS, Jeroen BRUCE, Jean BRUGGEN, Carry van BRUSSE, M. J. BRUSSEL, Gust van BRUSSELMANS, Herman BURGSTEDDE, Peter Johannes BURNIER, Andreas BUYSSE, C. BÜCH, Boudewijn CAMPERT, Remco âAPEK, Karel CARMIGGELT, Simon CARTLAND, Barbara CATE, Menko ten CLAES, Ernst CLAUS, Hugo COLIJN, Helen COLL, Conny COLSON, Jan CONROY, Pat CONSCIENCE, Hendrik CONTE, Manfred COOLEN, Antoon CORSARI, Willy CORTE, J. de COUPERUS, Louis DAEM, Geertrui DAHL, Roald DAISNE, Johan DANIEL, David Mc DAVIDSON, Lionel DE KOCK, Marc DECLOEDT, L. R. G. DEEPING, Warwick DEFRESNE, A. DENDERMONDE, Max DENEER, Mark DENOO, Joris DEPEUTER, Frans DIRKS, Roeland DIS, Adriaan van DIS, Adriaan van DOMINICK, Audie DOMS, Marc DOOLAARD, A. den DOORN, H. van DORRENSTEIN, Renate DORRESTEIN, Miek DOSTOJEWSKI, Fjodor DRAGT, Tonke DRAKULIC, Slavenka DU PARC OMNIBUS, Jean DUINKERKEN, Anton van DUMAS, Alexandre DURIBREUX, Paul DURLACHER, G. L. DURRANT, Sheila EEDEN, Frederik van EEKHAUT, Quido EISENHOWER, Dwight ELLIMAN, David ELSSCHOT, Willem EMECHETA, Buchi ENGELBRECHT, Wielken ENQUIST, Anna EYK, Henriette van FABER, D. FABRICIUS, Johan FERDINANDUSSE, Rinus FLEMING, Ian FOKKEMA, D. W. FORSTER-HUYS, Josiane FOUDRAINE, Jan FRANSAER, Frans FRANSSENS, J.-P. FRERIKS, Kester FREUD, Sigmund GEERERTS, Jef GEERTS, Leo GELDERBLOM, Arie-Jan: GEORGE, Elizabeth GERMONDPREZ, Fred GIJSEN, Marnix GIPHART, Ronald GRONON, Rose GRUNBERG, Arnon GRÜNGERG, Serge GULDENER, Hermine van GÜLCHER, Ernst HAAGER, J. R. HAASSE, Hella S. HANNELORE, Robin HART, Maarten ‘t: HART, Piet ‘t HARTOG, Jan de HA·EK, Jaroslav HAVEL, Václav HEERESMA, Heere HEERESMA, Faber HEIDEN, A. F. Th. Van der HEIJERMAN, Herman HEIRMAN, Mark HEK, Youp van ‘t HEMINGWAY, Ernst HEMMERECHTS, Kristien Spoleãnost pro ‰ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE. HERMANS, Tilly HERMANS, Toon HERMANS, Willem Frederik HITCHCOCK, Alfred HOEWELER Marijke HOLSBERGEN, Geel HOLUB, Miroslav HONDT, Paula D’ HORST, Hans van der HOWARD, Stephanie HRABAL, Bohumil HRDLIâKA, Milan HUDSON, Jan HUET, Conrad Busken HUGO, Victor HUIJGEN, Monique HUIZINGA, Johan HUIZINGA, Leonhard HUTKA, Jaroslav CHALLIS, James CHARLES, J. B.: INGMAN, Robert ISACKER, Frans van ISTENDAEL, Geert van ITERSON, S. R. van JACQUES, Maria JAGT, Marek van der JONG, Oek de JORSSEN, Jet JOSEPH, Herman KABELA, Miroslav KALDENBACH, Hans KELLENDONK, Frans KERKHOVE, Valeer van KEULS, Yvonne KLÍMA, Ivan KLOECK, Jacqueline KLOK, J. KNAP, Henri KNEGJENS, P. KOBBE, Contrad KOELEWIJN, P. KOEVOETS, Pamela KOMENSK¯, Jan Amos KOMRIJ, Gerrit KOOLHAAS, Anton KORTOOMS, Toon KORZEC, M. KOSSMANN E. H. - 15 - Lente 2003 KOSSMANN-PUTTO J. A. KRABBÉ, Tim KRANTZ, Judith KRIJT, Hans KRIJTOVÁ, Olga KRISEOVÁ, Eda KRUITHOF, Jaap KUIJER, Guus KUNDERA, Milan KUYPER, Eric de LAERHOVEN, Bob van LAMPO, Hubert LANDSMANN, Ivan LARS, Laurila LATEUR, Patrick LAUMER, Keith LAUWAERT, Guido LEBEAU, Paul LEEUW, Aart van der LEEUWEN, W. L. M. E. van LENNART, Clare LENNEP, Waarde van LEROY, Georges LESAGE, Dieter LIEDEL, Frank LINDE, Raf van de LINDEN, Nico ter LOO, Tessa de: LOOF, Jef De LOOF, Mieke De LOON, Karel Glastra van LOOY, Jac Van LOUWEN, Jan LUGT, Arie van der LULOFS, Madelon LUSTIG, Arno‰t LYDEN, Jacki MAHER, T. F. MAK, Geert MALENKOV, Peter MARGOLIN, Phillip MARIS, Tjeb MARSH, Ngaio MARTIN-CHAUFFIER, Simone MATHIJSEN, Marita MATTHIJS, Hein MATTHYSEN, Hugo MAUPASSANT, Guy de McLEOD, Cynthia MEER, van der MEINKEMA, Hannes MEMBRECHT, Steven MENDES, Bob MENS, Jan METS, Leo MEULEN, Jak van der MICHIELS, Ivo MINCO, Marga MISHIMA, Yukio MOERING, Marcel MOLL, Hans MONÍKOVÁ, Libu‰e MONTROSS, David MOOR, Margriet de MOOR-RINGNALDA, A. M. De MORRIS, Desmond MOUTOVÁ, Nicolette MULISCH, Harry MURRAY, Annabel NIEUWENBORGH, Marcel van NIEUWENHUYS, R. NIJLEN, Jan van NOORDEVLIET, Neelleke NOOTEBOOM, Cees OOSTERHOFF, Tonnus ORNÉE, W. A. OSTER, A. PAAPE, Harry PALMEN, Connie PARC, Jean du PAREIT, Rik PATON, Alan PAUSEWANG, Gudrun PEYPERS, Ankie PEYTON, K. M. PHILIPS, Marianne PIETERS, Roger PINC, Miroslav PLOUVIER, Bart POE, I POL, Lotte van de POLET, Sybret POLI·ENSK¯, Josef PRESSER, J. PROCHÁZKA, Jan PUYENBROECK, Guido van QUEEN, Ellery QUENTIN, Patrick RADEMAKERS, Jef RADTKE, K. W. RAES, Hugo REDANT, Gilbert REE, Hans REMBRANDT, van Rijn Harmenszoon REMOORTERE, Julien van RIDDER, Hugo de ROCK, Paul ROEMER, Astrid H. ROSE, Colin ROSENBOOM, Thomas ROY, Germaine van de RUBINSTEIN, Renate RUSHDIE, Salman RUYSLINCK, Ward SAINT-LOUP SALMINEN, Sally SANKE, Hajo SEIFERT, Jaroslav SHERWOOD, Henry SHUTE, Nevil SCHAMA, Simon SCHEEPMAKER, Nico SCHENK, Carla SCHIERBEEK, Bert SCHMIDT, Annie M. G. SCHNEIDER, Jos SCHOENMAKERS, M. M: SCHULTEN, Dr C. M. SIDON, Karol SIERENS, Frans SIMENON, Georges SINAKOWSKI, Andreas ·KVORECK¯, Josef SLAUERHOFF, J. SLAVÍKOVÁ, Katefiina SMEYERS, Jos SNEL, Jan ·ONSK¯, Drahoslav SOUTHALL, Ivan SPILBEEN, Willy SPRINGER F. STAVINOHA, Jan STERVELYNCK, Jaak STEWART, Mary STRAATEN, Peter van STREUVELS, Stijn SVITÁK, Ivan S¯KOROVÁ, Eva TEIERLINCK, Herman TELLEGEN, Toon TETTEROO, Jan TINDEMANS, Leo et al. TIRELIEREN, Guido TLALI, Miriam TOONDER, Jan Gerhard Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE TROCH, E. TROMP, Bart UYL, B. den VACULÍK, Ludvík VAN DER KERK, P. VANCAMPENHOUT, Luc VANCE, Jack VANDELOO, Jos VANDENBERGHE, Philip VANDEPUTTE Omer VANDERSCHAEGHE, Paul VEEN VAN DER, Adriaan VELDE VAN DE, Roger VER BOVEN, Daisy VERBEECK, S. VERBEECK, Louis VERBERCKMOES, Johan VERBURG, Marja VERKIJK, Dick VERMEER, E. B. VERRIPS, Ger VERSTRAETE, Bernard VERVLOET, Victor VESTDIJK, Simon VILSEN, Luc VINK, Renée VINKENOOG, Simon VOS, Herman VRIES, Theun de WALSCHAP, Gerard WALTERS, Minette WAUWE, Ludo van WEELDEN, Dirk Van WELDON, Fay WENNEKENS, Wim WETERING, Janwillem van de WEYTS, Staf WIJNGAARD, N. C. H. WINTER, Myriam de WINTER, Leon de WINTERS, Eugeen WOJNOWITSJ, Wladimir WOLKERS, Jan ZEYLSTRA, Willem Gustaaf ZIELENS, Lode ZOLA, Emile ZOMEREN, K. van ZONDAG, K. ZUYLEN VAN, Belle ZWAGERMAS, Joost - 16 - Lente 2003 EEN WOORD VOORAF Geachte leden van NE-BE, beste vrienden, Graag zou ik u met de verjaardag van het stichten van NE-BE willen feliciteren. Ja, het is zo, we bestaan al 5 jaar. Verder kunt u in dit nummer een wat uitgebreidere optelsom van onze activiteiten vinden. Hier zou ik u graag iets willen vertellen over de concrete, actuele activiteiten van de bestuursleden en enkele andere medewerkers van NE-BE. Het lukte ons een lezing van dr. Handlová van de Nationale galerij te Praag te organiseren met het thema „Nederlands en Vlaams stilleven van de 17. eeuw“, die op 7 februari plaatsvond. Sommigen van u namen eraan deel. De organisatrice van deze mooie ervaring, Zuzana Vittvarová, vertelt erover voor degenen die niet komen konden. Onze bibliotheek bloeit en hierover bericht in dit nummer onze bibliothecaris Ruben Pellar, die samen met zijn jonge hulpen, Otakar Sedláãek en Andrea Havlíãková, de bibliotheek voor u, leden, elke dinsdagmiddag toegankelijk maakt. Dankzij de financiële steun van de Nederlandse ambassade (en het zorgzame streven van onze schatbewaarster Eva Giese) kon bijv. het laatste, buitengewoon dikke winternummer van ons bulletin verschijnen en konden er in de bibliotheek nieuwe boeken op de planken komen. Dankzij de steun van Belgische ambassade, de Vlaamse vertegenwoordiging in Wenen (en dhr. Walter Moens) vond in Theater Archa de voorstelling van Josse De Pauw plaats en ontvangt u regelmatig informatie over de Vlaamse activiteiten in de Tsjechische Republiek. In samenwerking met het Centrum voor Nederlandse cultuur Erasmianum in Olomouc (en dhr. Wilken Engelbrecht) verzorgen wij in de coördinatie van Veronika Havlíková het bezoek van de Nederlandse schrijfster Margriet de Moor. Andrea Havlíãková werkt intensief aan de voorbereiding van de website van onze bibliotheek. U ontvangt ons bulletin regelmatig dankzij de redactie van Lenka Strnadová, Jesse Ultzen en tot kort geleden ook Jana âervenková en het versturen door Jana Pellarová. Zoals u zeker merken, is het bestuur van NE-BE een bijzonder actieve ploeg. Hopelijk blijft dat zo! Met vriendelijke groeten, Petra Schürová INFORMATIE AAN DE LEDEN VAN NE-BE ACTUELE INFORMATIE OVER DE BIBLIOTHEEK VAN NE-BE: De bibliotheek is elke dinsdag van 14.00 tot 15.00 uur geopend voor de leden van Ne-Be, die er boeken kunnen lenen, en trouwens ook voor de niet-leden, die dan van de fondsen intern gebruik kunnen maken. Het meeste werk wordt op dit ogenblik gepresenteerd door twee vrijwillige bibliothecarissen, en wel juffrouw Andrea Havlíãková en dhr. Otto Sedláãek die beiden studenten van het vak Nederlands op de Karelsuniversiteit in Praag zijn. De bibliotheek heeft ongeveer 600 - 650 boeken (of boek-eenheden), waarvan er 600 in de catalogus zijn ingeschreven. De catalogus is een lijst van boeken, geordend in alfabetische volgorde op auteur. De bibliotheek begint langzamerhand een belangrijke informatiebron te worden voor mensen die voor de Nederlandse cultuur en Nederland (en natuurlijk ook voor de Vlaamse cultuur en Vlaanderen) belangstelling hebben. Dankzij de fondsen van de bibliotheek kon ook o. a. de aanvulling van bibliografie van de vertalingen uit het Nederlands in het Tsjechisch uitgewerkt worden die in het laatste nummer van het tijdschrift van Ne-Be werd gepubliceerd. Opdat de lezer zich een voorstelling kan maken van wat de bibliotheek allemaal inhoudt, voegen we een index bij van namen van auteurs die in de bibliotheek zijn vertegenwoordigd. Ruben Pellar De index van namen van auteurs vindt u in het midden van dit nummer. Adres van de bibliotheek: Nederlandse ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 Informatie: Ruben Pellar ([email protected], tel: +420 261 263 486) [email protected] nebo [email protected] Op het adres http://www.prekladace.cz/ kan het Nederlands-Tsjechisch en Tsjechisch-Nederlands woordenboek op CD besteld worden. Het woordenboek bevat slechts 110 000 trefwoorden; wie de auteur ervan is, is ons niet bekend. Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 17 - Lente 2003 TV Nova bereidt de Nederlandse televisieserie Westenwind voor die in april/mei zal starten. VAN GOGH MUSEUM IN AMSTERDAM Vanaf 27 februari is het Van Gogh Museum elke vrijdagavond geopend tot 22 uur. U kunt in het museum terecht om in alle rust de kunst bekijken, maar ook om er iets te eten en te drinken in het museumrestaurant. Bovendien is er elke vrijdagavond een speciaal evenement, variërend van lezingen, films en concerten tot literaire en culinaire activiteiten. INTERESSANTE INTERNET ADRESSEN: Frans cultuur instituut te Praag: http://www.ifp.cz Cultural Village of Europe: http://www.cultural-village.com AMERIKAAN MAAKT WEST-VLAAMSE PLAAT De Amerikaanse zanger Tony Sandler brengt een cd uit met Vlaamse volksliedjes in het West-Vlaams. Dat schrijft De Standaard. Sandler is afkomstig uit Lauwe in West-Vlaanderen, maar woont al sinds 1963 in de Verenigde Staten. Tot de jaren tachtig was hij populair in de wereld van de big band en het cabaret, al dan niet in combinatie met zijn partner. Bron:Van Dale Taalweb, Taalnieuws, 22 januari 2004 http://www.taalweb.nl/nieuws/taalnieuws/ WAT LIGT IN HET VERSCHIET? CYCLUS OUDE MUZIEK 27. 4. 04 Eric Hoeprich (Nederland) - klassieke klarinet & Capella Apollinis KLASSIEKE KLARINET EN ZIJN WONDERLIJKE KLEUREN /in begeleiding van een hamerklavier uit 1797 / Haydn, Beethoven, VaÀhal, Devienne 20. 9. 04 Martina Janková - sopraan Barbara M. Willi - hamerklavier LIEDEREN RECITAL Mozart, Dusík, KoÏeluh, Vofií‰ek 21. 10. 04 Jos van Immerseel (België) - cembalo IL VIRTUOSO AL CEMBALO Het programma van de concerten van Jaroslav Hutka vindt u op het adres: www.hutka.cz Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 18 - Lente 2003 PERS EN TIJDSCHIFTEN ONS ERFDEEL - XLVI I - februari 2004 - „Iemand weigert het leesdossier“. Het Nederlandse literatuuronderwijs en de literaire canon; door J. A. Dautzenberg - Gedichten van Hans Tentije - Het leed dat schrijven heet. Het literaire leven getekend; door Carel Peeters - Iconen zonder godsdienst. Het werk van Dan van Severen; door Roland Jooris - Op zoek naar een balans in het cultuurbeleid; door Hans Blokland - Taal gaat digitaal. Neerlandistiek op het internet; door Matthias Hüning - Kunsten - Boeken - Taal en cultuur ORDE VAN DEN PRINCE - november, december 2003 - De Franse droom van Willem van Oranje: Willem naar Brussel, De onstuimige Willem, Tweede huwelijk, Gewetensproblemen, Represailles van Alva, De Bartholomeus-nacht, Willem en zijn familie, Willem en het calvinisme, Huwelijk met Charlotte, De komst van Farnese, De moordpoging op Oranje, Het lot van Nederland en Oranje. - Verslag van de Algemene Ledendag, de Openingsrede van President Wim Kok, In 2005 bestaat de Orde 50 jaar. - Op zoek naar de verloren warmte: Vlaamse auteurs herontdekken in hun nieuwste romans de moederschoot van de familie. Het artikel stelt zes Vlaamse familieschrijvers aan u voor. - Jos Verdegem (1897-1957), een markante, maar miskende kunstenaar - Open Forum: Samenwerking met andere organisaties? AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland-Tsjechië en Slowakije) - januari 2004 - Voorjaarsreis naar Zuid-Bohemen Themadag „Cultuurverschillen overbruggen“ Tsjechisch leren in Tsjechië? Uit de knipselmap - Nieuws van en over Tsjechië en Slowakije Mucha in de Rotterdamse Kunsthal, van 31 januari t/m 23 mei 2004 Internationaal Filmfestival Rotterdam 21 januari - 1 februari, speelfilms en documentaires gemaakt door of over Roma - Onze boekenplank: Karel âapek, Het jaar van de tuinier, vertaling uit het Frans van A. Vervoordeldonk, Amsterdam, Gianotten, 2003, Tekeningen van Josef âapek - De Boheemse Winterkoning in den Haag, 6 december 2003 - 14 maart 2004 in het Haags Historisch Museum - Tsjechische Dag aan de Universiteit van Amsterdam; 17 december 2003, Ladislav Klíma-vertaalwedstrijd Bijgewerkt door Jana âervenková • A D V E R T E N T I E • Ik ben een derdejaars studente, studierichting Nederlandse en Duitse letterkunde aan de Palack˘ Universiteit te Olomouc. Nu ben ik op zoek naar een baan of een stage tijdens de zomervakantie. Elk werk waar bij ik van mijn talenkennis en van andere eerdere werkervaringen kan profiteren voldoet. Ik ben flexibel, communicatief, kan goed samenwerken in een groep en heb computerervaring. Voor meer informatie kunt U contact met mij opnemen. Bij voorbaat dank. Adéla Kuãerová [email protected], 00420 777 299 768 Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 19 - Lente 2003 C U LT U U R E N S O C I A A L L E V E N • 5 jaar van het oprichten van NE-BE • De vereniging NE-BE werd vijf jaar geleden opgericht, in mei 1999. Onmiddellijk op de eerste ledenvergadering meldden zich rond 50 leden en in de loop van de eerste maanden steeg het aantal van de leden naar 110, wat ook het huidige ledenaantal is. Elk jaar melden zich enkele leden om verschillende redenen af, maar meteen nemen nieuwe leden hun plaats in. Het bestuur van de vereniging bestaat uit 7 leden, voor het uitgeven van ons bulletin (4 keer per jaar) zorgen 2 redacteurs. De ledenvergadering vond tot 2003 elk jaar plaats en verleden jaar hebben wij ervoor gestemd om elke twee jaar een ledenvergadering te houden. Sinds mei 1999 hebben we talrijke literaire avonden georganiseerd met het voorlezen uit pas verschenen vertalingen van de Nederlandstalige literatuur (Leon de Winter, Geert Mak, Arnon Grunberg, Miep Diekman - met de schrijfster zelf, Tonke Dragt, Annie M. G. Smit, Cees Nooteboom, Maarten ´t Hart, Harry Mulisch e.a.), lezingen over de schilderkunst (bijv. Het stilleven op de schilderijen van Nederlandse schilders in 2002 en dit jaar in februari in samenwerking met de Nationale Galerij te Praag, het Schilderboek van Karel van Mander), over de literatuur (jeugdliteratuur, Connie Palmen), dans (met mevr. Rita Kyliánová, de moeder van Jifií Kylián). We bouwen de bibliotheek op (meer hierover in het stuk van onze bibliothecaris), die zich de laatste drie jaar op de Nederlandse ambassade bevindt. We versturen allerlei informatie via e-mail, we houden de raakpunten van de Tsjechische en Nederlandse/Vlaamse cultuur in de gaten (gesprekken met interessante persoonlijkheden, bv. Jaroslav Hutka over zijn „Hollandse“ periode en zijn liedjes, met Oldfiich Kulhánek over zijn tentoonstellingen in België en Nederland in de tijd, toen zoiets absoluut niet vanzelfsprekend was), we zijn in contact met voorname instellingen die de Vlaamse en Nederlandse cultuur verspreiden en steunen (Ons Erfdeel, de ambassades van Nederland en België). We namen deel aan de zog. Tulpendag voor steun aan de oncologische afdeling voor kinderen in het ziekenhuis in Motol te Praag - noem maar op, kortom om bescheiden te blijven - we waren erg actief. Onze plannen voor de toekomst zijn zowel rijk als bont ... laat u verbazen. Tot ziens op één van de programma´s van NEBE. Petra Schürová COMENIUS Van Katerina Besserová, de woordvoerder van het Ministerie van cultuur kwamen wij het volgende te weten: MUSEUM EN MAUSOLEUM VAN COMENIUS IN NAARDEN De minister-president Vladimír ·pidla droeg de minister van cultuur Pavel Dostál op om onmiddellijk met de vertegenwoordigers van Naarden te onderhandelen over het behoud van het museum en mausoleum van Comenius. De Tsjechische partij zal bereid zijn om uit het staatsbudget elk jaar 80 duizend met doel vrij te maken. Dit bedrag is noodzakelijk voor de exploitatie van het monument in Naarden. Tegelijkertijd zal de minister van financiën éénmalig een bedrag van ca. 2,5 milj. CZK overmaken voor het oprichten van een nieuwe multimediale expositie over het leven en werk van Comenius, die in het museum in Naarden geïnstalleerd zou moeten worden. Het beheer over het monument in Naarden zal het Muzeum Jana Amose Komenského in Uhersk˘ Brod hebben, dat het monument ook zal financieren. Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 20 - Lente 2003 Het Nederlandse en Vlaamse stilleven in het ·ternberkpaleis lezing van dr. Handlová, 7-2-2004 Op zaterdag om elf uur vormde in de Nationale Galerie een aantal leden en niet-leden van NeBe, die beide talen spraken, maar ook wel alleen Tsjechisch of Nederlands, een aandachtig publiek voor een bijzondere lezing van de kunsthistorica dr. Handlová over de schilderkunst van de oude Vlamingen en Nederlanders, en dan vooral over de stillevens die in het ·ternberkpaleis hangen. Met genoegen verwelkomden we mevrouw Jansen onder ons, cultureel attaché van het Koninkrijk der Nederlanden. Veronika Havlíková, die alle uitleg m.b.t. tot de schilderkunst en het symbolistische aspect ervan vertaalde, verdiende onze bewondering. Mevrouw Handlová probeerde op systematische wijze het stilleven te presenteren als een systematisch geconstitueerde schilderthematiek. Halverwege de zeventiende eeuw verscheen in de nalatenschap van de Nederlandse schilders het woord „still-leven“. De schilder en theoreticus Joachim van Sandart definieerde in 1675 dit begrip als een term voor schilderijen, waarop „de zaken stil liggen, er gebeurt niets“. Lange tijd werd het stilleven beschouwd als iets minderwaardigs en de schilders van stillevens waren „de infanteristen in het leger van kunstenaars“. Ondanks deze geringschatting waren er verzamelaars die grote bedragen overhadden voor de „triviale schilderijen“ van deze soort en zo de kunstmarkt aanzwengelden. In de middeleeuwse schilderijen verschijnen stillevens als een onderdeel van de religieuze thematiek. Mevrouw dr. Handlová documenteerde dit feit aan de hand van het schilderij van Sint Gregorius van Meester Theodorik van de Kapel van het Heilig Kruis, zodat we niet naar het buitenland hoefden, of aan de hand van de triptiek Maria Boodschap uit de jaren 1420-1425 van de Nederlandse schilder Robert Campin, waar het stilleven verschijnt als een accessoire van een gewoon huishouden of van de werkplaats van Jozef. Op enkele schilderijen uit het begin van de 16e eeuw (Albrecht Dürer en anderen) kunnen we een briljante afbeelding van de natuur opmerken met een absolute botanische en zoölogische nauwkeurigheid. Op de overgang van de 16e en de 17e eeuw - dus in de periode van het maniërisme - ontstaan de eerste zelfstandige stillevens met bloemen en vruchten, die ook door de eerste specialisten op dit gebied werden geschilderd, zoals Georg Flegel, Roelant Savery of Jan Bruegel de Oudere. In de 17e eeuw ontstonden in het kader van het stilleven vele nieuwe types en was er een sterke specialisatie die gericht was op soorten, en dat vooral in het protestante Noord-Nederland. Net zoals de overige beeldende kunsten kunnen stillevens ons veel vertellen over de maatschappij, waarin ze ontstaan zijn en over de mensen die ze bestelden. Het is bijv. duidelijk, dat het stilleven met vis het meest populair was in Den Haag, waar de visserij een prominent vak was. Rijke burgers in Haarlem gaven de voorkeur aan gedekte tafels en schilders van bloemen ontbraken er vrijwel, hoewel de adel hier bloeide. Utrecht was een stad met een lange traditie met betrekking tot de stillevens met bloemen en in de universiteitsstad Leiden ontstond het stilleven van het type vanitas. Een stuk wijzer geworden, begaven we ons op weg naar de exposities en we stonden stil bij de prachtige schilderijen vol symbolen. Jan Breughel: Boeket in aardewerken vaas Hij schilderde het in Italië. Het is het prototype van een serie, heeft een symmetrische en harmonische compositie, maar bijzonder kunstig, de bloemen bloeien niet in dezelfde periode. Onderaan insecten en verlepte bloemen, het symbool van de eindigheid van het menselijke leven, op elk moment kan de dood komen. Memento mori. In enkele stillevens stond dit ook geschreven. Frans Snyders: Stilleven met apen een van de schilders die het jachtgenre codificeerde, de medewerker van P. P. Rubens. Men zegt dat als Snyders er niet geweest was, er nu niet zoveel prachtige schilderijen van Rubens waren. Bij dit schilderij is het discutabel of het om een genrestuk of om een stilleven gaat. De verborgen betekenis is politiek van aard: de apen worden met staatsambtenaren vergeleken die steeds meer verlangen. Jan Fyt: Dode vogels bij bosrand Prominent schilder, jachtstillevens, landschapsstillevens (Italiaans) Daniel Seighers: Tulpen Gewaardeerd door Rubens, jezuïet, schreef een biografie over zichzelf. In die tijd waren tulpen bijzonder kostbaar. De Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 21 - Lente 2003 tijd brak aan van de zog. tulipomanie. In 1640 kon men in Holland 600 soorten tulpen onderscheiden. Osias Beert de Oudere: Stilleven met oesters De oesters hebben een erotische ondertoon, de beker „willkom“ - een coupe met gouden poten. Nicolaes Gillis Stilleven op tafel 1614, Praag, NG Nicolaes Gillis: Stilleven op tafel Gemaakt in Haarlem. De voorwerpen zijn van bovenaanzicht geschilderd en geïsoleerd, ze zijn kostbaar. Opnieuw treffen we hier de symbolen wijn en brood aan - de eucharistie. Een vlinder is het symbool van de menselijke ziel, de roos zonder doornen het portret van de Maagd Maria. Het papiertje - een cartellino - aan de wand met de naam van de auteur geeft de ruimte aan. Ambrosius Boschaert de Oudere: Stilleven met perziken Compositie met een piramidevorm, een edel, glad schilderij. De perzik is aangetast door insecten, en is een symbool van vergankelijkheid en verderf. Jan Jansz den Uyl: Stilleven met tinnen kruik In Haarlem wordt in de twintiger jaren van de 17e eeuw een nieuwe benadering van het schildering van een stilleven gevormd, dat men met een vakterm monochroom banket noemt. Het gaat om zeer matig kleurgebruik, licht als een vereenvoudigend element, een diagonale en dynamisch gerealiseerde compositie, onafgeruimde ontbijten, waarbij een bord op de rand van een tafel balanceert. Elk voorwerp heeft zijn symboliek. De werken van deze schilder bevonden zich tussen de collecties van de werken van Rubens en Rembrandt. Jan van den Velde: Stilleven met rookgerei Een in zijn tijd weinig gewaardeerde schilder (tegenwoordig is dat omgekeerd), een schepper van in architectonisch opzicht nauwkeurige, bijna ascetische stillevens. Pieter Claesz: Stilleven Roken werd beschouwd als een van de aardse ondeugden. Tabak werd zowel in een pijp met een lange steel gerookt (die werden in Gouda vervaardigd), als gepruimd en gesnoven. Jan Davidson de Heem: Stilleven Hij schilderde zeer rijke stillevens. In de NG hangt een klein stilleven met kostbare voorwerpen. Hij verbond de Vlaamse en de Nederlandse traditie in een perfecte illusie van de reële existentie van de voorwerpen (Venetiaans glas, Chinees porselein, aardbeien, kersen, een geschilde citroen, oesters, insecten). De spijker in de muur informeert ons over de grootte van de ruimte, Willem Kalf: Stilleven Beïnvloed door Rembrandt, een erkend schilder van voornamelijk weelderige stillevens, die hij na 1648 begon te schilderen - dus na de erkenning van de soevereiniteit van Nederland. Een donkerglanzende schilderij, Venetiaans glas weerkaatst licht, de voorwerpen hebben als het ware een immaterieel karakter, de geschilde citroen geeft een opvallend kleuraccent. Simon Lutichyus: Stilleven met een gouden kelk en rozen Johannes Vermeulen: Stilleven met boeken en muziekinstrumenten Schilderij van het type Vanitas. De zandloper op de achtergrond meet de tijd. Op de gouden beker met deksel staat een figuur - miles christianus - soldaat van Christus, die de overwinning van het geloof op de zonde symboliseert. Boeken en een globe - hunkering naar kennis: wat is kennis als het geloof ontbreekt. Muziekinstrumenten - dat zijn de symbolen van liefde en liefdesrelaties. De luit werd vanwege de vorm met het vrouwelijk lichaam vergeleken, alle fluiten kregen een fallische betekenis toegedicht - op dit vlak beelden muziekinstrumenten dus de vrouwelijke en mannelijke seksualiteit uit en uiteraard ook de afkeuring ervan. Het zedelijke aspect van de compositie werd klaarblijkelijk in de 60-er jaren verhuld, maar de zinnelijke schoonheid en de kunstige waarden van het schilderij zijn gebleven. En zo liepen we rond en genoten. De kleuren streelden het oog, de compositie met enkele voorwerpen dwong ons om door te dringen tot veelal onbegrijpelijke symboliek. Maar we werden geleid door een professional! Mij rest op dit moment niets dan mevrouw dr. Handlová te bedanken voor de lezing, maar ook voor de belangrijke hulp bij de opstelling van dit bericht erover. Zuzana Vittvarová Vertaling: Jesse Ultzen Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 22 - Lente 2003 Toen ik als nieuwe inwoner van Praag wat van haar geschiedenis wilde weten was mijn eerste vraag: „Waar komt de naam Praha vandaan?“. Ik moet u bekennen dat ik voor het antwoord op die vraag geen degelijke naslagwerken heb geraadpleegd, maar vijf reisgidsen uit de periode 1990-2002. Een gids uit 1997 vertelt het verhaal van prinses Libu‰e, de stammoeder der Premysliden, die in de 9e eeuw op de burcht Vy‰ehrad woonde. In een droom zag zij de grootse toekomst van Praag, wier roem tot de sterren zou reiken. Ook de naam van de stad werd in die droom medegedeeld. Haar dienaren moesten op zoek gaan naar een man die een bovendorpel (= práh) aan het timmeren was. Zoals iedereen die door een deur gaat het hoofd buigt -deuren waren toen niet hoog, denk ik- zal ook iedere bezoeker van de stad uit eerbied zijn hoofd buigen. Het verhaal is in het begin van de 12e eeuw door de monnik Cosmas opgetekend. Ik vond het een bevredigend antwoord, behalve dat ik, hoewel vernoemd naar een heilige timmerman, niet wist wat een bovendorpel was. In de Woordenlijst Nederlandse taal komt bovendorpel niet voor, evenmin als in het Nederlands Tsjechisch woordenboek van Leda. Een Tsjechisch-Engels technisch woordenboek vermeldt onder „práh“ diverse samenstellingen. Ze hebben alle gemeen dat ze met floor, ground of bottom verbonden zijn. In een gidsje uit 1999 las ik later dat Libu‰e helderziende was. Helderzienden, eenogigen en blinden spelen een opvallende rol in de Praagse geschiedenis, maar dit terzijde. Libu‰e had een visoen, in plaats van een droom, en ze voorzag dat de roem van de stad, in plaats van tot de sterren, tot in de hemel zou reiken. Ik kan me verschrikkelijk opwinden over zulke verschillende vertelsels. Tot in de sterren lijkt me eindig, tot in de hemel oneindig. Is er dan tegenwoordig niemand meer die Cosmas Cronica Bohemorum waarheidsgetrouw kan vertalen! Dat reisboekje rept verder niet over een „práh“. Het haalt wel haar eigen verhaal onderuit door de prozaische mededeling, 3X „PRÁH“ dat recentelijke archeologische vondsten, studies, enz., hebben aangetoond dat Vy‰ehrad pas in de 10e eeuw werd gebouwd. Ja hoor, na 1000 jaar weten we nu ineens alles zeker, maar voor mij is het práh-verhaal van Vy‰ehrad overtuigender. Een gids uit 1990, uit de bekende Dominicus Reeks, maakt de indruk een haastige en slordige herdruk te zijn van een uitgave van voor de omwenteling. Zij verwijst naar onvindbare straten en etablissementen die ondertussen andere namen hadden gekregen. Het boek pakt het degelijk aan, reizen is ook geen lolletje. Gaat een enkel gidsje hoogstens wel eens terug in de tijd tot de Venus van Dolní Vûstonice, 25.000 jaar B.C., voor Dominicus is dat niet genoeg; zij haalt er de Neanthalers bij, 120.000 jaar B.C. Het mythische verhaal van Libu‰e blijft onbesproken in dit boek. Voor het eerst las ik daarna, in hetzelfde boek, dat Praag naar een doorwaadbare plaats in de rivier genoemd is, een drempel (= práh) in de Vltava. Hier krijgt het woord „práh“ een andere of een aanvullende betekenis, want een dorpel is niet hetzelfde als een drempel. Een drempel is een abstracte dorpel. Ook is een drempel nooit boven. Mededelingen over ‘doorwaadbare plaatsen’ negeer ik altijd, dat schrijven de boekjesmakers van elkaar over. Hoeveel steden in gans de wereld moeten er wel niet bij doorwaadbare plaatsen gevestigd zijn! En ik heb nog nooit een doorwaadbare plaats in een rivier gezien, u wel? Ja, in de Dommel, maar toch niet in de Rijn, Maas of Vltava! Bovendien, alle gidsen zijn het er over eens dat eerst de burcht gebouwd werd, daarna de stad. Welke machthebber laat nu een burcht bouwen bij een doorwaadbare plaats? Dat is hetzelfde als je vijanden op de thee uirtnodigen. M’n jongste gids uit 2002 is de kleurrijke Capitool-reisgids. ‘De gids die Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE laat zien waar andere alleen over schrijven’. Zij beweert dat er reeds voor de christelijke jaartelling een doorwaadbare plaats hier in de Vltava was, hoewel ze dat niet laat zien. De naam van de stad Praag verklaart zij ook als drempel in de Vltava, maar zij verhaalt niet over de bovendorpel. Als bijzonderheid over Libu‰e vermeldt ze nog dat de mannen begonnen te morren, omdat ze steeds door vrouwen overheerst werden. Deze gids, met haar vele mooie plaatjes, geeft je het gevoel „Hoe krijg ik dat allemaal in korte tijd te zien!“. Het is een boek voor de moderne, visueel ingestelde massa, maar de waarheid vertellen, ho maar! Ik blijf in het verhaal van Libu‰e geloven. Ik heb er diep over nagedacht, als ware ik zelf een Premysl. Geschiedvervalsing begint altijd met de betekenis van woorden te verdraaien en het verzwijgen van de waarheid. Dit was dus 2 x „práh“. De derde is niet een nieuwe betekenis maar een verhaal over dorpels. Mijn flat is in een pand uit 1907. Er is in de loop der jaren veel uit weggebroken, maar hier en daar zijn nog enkele oorspronkelijke onderdelen. Op de dorpels was spaanplaat gespijkerd en geplakt, en daar bovenop repen linoleum. Ik vond het geen gezicht en omdat ik vermoedde, dat de oorspronkelijke dorpels fraaier waren, sloopte ik de constructies. Er kwamen uitgesleten dorpels te voorschijn, met daar in ontelbare grote en kleine spijkers. Ik verwijderde de spijkers en schuurde de dorpels. En op de zevende dag zag ik dat het goed was. Voor de dorpel tussen de keuken en de woonkamer besloot ik dat aan de keukenkant een koperen strip fraai zou zijn, vanwege een betere aansluiting. Ik mat de lengte, 120 cm, en toog naar de ijzerwinkel. Nee, ze hadden alleen strippen tot 90 cm. Ook in de bouwmarkten ving ik bot; geen koperen strippen of hoogstens 90 cm lang. Ik vertelde het de eigenaar van de woning en zei hem dat ik zo’n strip uit Nederland zou meebrengen. Dat was helemaal niet nodig, zei hij. Hij had een kennis, die uitsluitend in paleizen en - 23 - Lente 2003 kastelen werkt, en die kon wel een strip maken. Graag, afgesproken, er is geen haast bij. Na een week of zes informeerde ik nog eens voorzichtig naar de strip. Neen, ze waren het niet vergeten, maar de kennis had het erg druk. Toen er weer een aantal weken voorbij was gegaan belde ik de huiseigenaar. Hij had de ontstellende mededeling dat zijn kennis in het ziekenhuis was opgenomen, het zag er zeer slecht voor hem uit, hij zou waarschijnlijk niet meer kunnen werken. Het was zelfs de vraag of hij het ziekenhuis levend zou verlaten. Van de weeromstuit durfde ik niet meer te informeren naar de strip, maar uit zichzelf zei de huisbaas dat een andere kennis voor die strip kon zorgen. Maar dat zou pas na de aanstaande vakanties, in september kunnen gebeuren. Dat geeft niet, zei ik, er is geen haast bij. Op een septembermorgen belde de huiseigenaar onverwacht op. Hij had eindelijk zijn kennis, die in een pension woonde, kunnen bereiken. Ze konden onmiddellijk komen, om 10 uur. Uit- stekend, zei ik. Tegen half 12 arriveerden de huisbaas en zijn kennis. De laatse zag er verwaarloosd uit, met lange ongewassen haren. Hij liep een beetje krom en zijn blik was steeds naar beneden gericht. De enkele keer dat ik zijn ogen kon zien meende ik er iets woest in te bespeuren. Ook meende ik een pivo-lucht te ruiken, hoewel zijn geur onbestemd was. Hij liep een paar keer onderzoekend door mijn flat, ging naar buiten en kwam weer terug met twee lange planken. Zonder een woord te zeggen mat hij de dorpels op en begon te zagen. De eerste plank was al snel op de oude dorpel gespijkerd. Ik zei maar niets, ook niet over het blijkbare misverstand. Ik wilde een eind maken aan de slepende stripzaak. En moest ik, door de klus te laten stoppen, die arme pensionbewoner van zijn brood beroven? De tweede plank was iets te lang, wat een voordeel bleek te zijn; nu hoefde er niet gespijkerd te worden. Aan beide uiteinden van de plank werd flink gehamerd en gestampt tot hij op zijn plaats zat. „Die gaat niet meer los“, zei de huisbaas. De klusjesman stapte enkele keren over de dorpel heen en weer. Hij maakte me duidelijk dat ik niet op de dorpel moest lopen, maar er overheen moest stappen. Er was nog een plankje over en dat werd, eveneens spijkerloos, op de dorpel van de badkamer gehamerd. Ondertussen had ik in het geheim geconstateerd dat de deur naar de woonkamer niet meer dicht ging, omdat de plank te hoog was, maar ik zei niets. De klus was snel geklaard. Volgens de klusjesman zou het nog mooier worden als er linoleum op de planken bevestigd zou worden. Hij kon daar, als ik wenste, wel voor terug komen. „Neen, dank u wel“, zei ik, „heel aardig van u, maar dat doe ik dan zelf wel“. „Het kost niets, alles is gratis" zei de huisbaas, toen hij met zijn mannetje mijn flat verliet.“ „Leefde Libu‰e nog maar“, dacht ik in een opwelling, „zij zou wel raad weten met deze práh-makers“, maar ik kreeg onmiddellijk spijt van die gedachte. Jos Wuijts OP WEG... ZE REIZEN ALS WILDEN, sprak de caissiëre op het station van Praag tot Jana, die tegen het einde van het jaar een enkeltje Amsterdam met een overstapje in Berlijn ging kopen. Deze constatering betrof niet alleen Duitsers en moest niet slechts Jana ertoe stimuleren om zeker een kaartje van Berlijn naar Amsterdam te kopen, maar drukte de algemene gedachte uit dat alles en iedereen in beweging was. En zo vond dit zinnetje een plaats in haar woordenboek en werd vaak met graagte gebruikt als aanduiding voor elke vorm van druk verkeer, of dat nu auto´s, fietsen of vliegtuigen betrof. Het is eind januari en Ondfiej en ik we vertrekken naar Amsterdam om ons er te vermaken en op de terugreis Jana’s moeder mee naar huis te nemen. Het weer zat nogal tegen. In Praag nog ruim ik wat sneeuw van onze rode auto en een uurtje later ben ik in Rokycany. Dank zijn z´n mobiele telefoon staat Ondfiej klaar en het duurt niet lang, of we zijn op weg naar de westelijke grens. Nu eens regent het, dan sneeuwt het weer en bij hoge uitzondering breekt het zonnetje door. We tanken. Zonder problemen rijden we bij Rozvadov de grens over. Zo had ik me dat vroeger voorgesteld en eindelijk lukt dat nu al enige tijd! Daarna vreten we kilometers. Maar kijk eens aan, een slaperig stadje met een fraai uitje op de kerktoren, bewaakt door agenten. Te- gelijk met een Octavia uit Mladá Boleslav betalen alleen wij Tsjechen voor te snel rijden. Daarbij zijn we de dupe van nationalisme, gecombineerd met leedvermaak. En zo zijn we vijftien euro armer. Ik breng met moeite begrip op, maar ik had werkelijk niet volgens de voorschriften gereden. „Ordnung muss sein.“ Ook daarlangs voert de weg naar Europa. Het doet pijn, maar er gebeuren ergere dingen. We rijden naar Neurenberg. Daar nemen we de drie naar Würzburg en zo bereiken we de Nederlands-Duitse grens. Bij een van de wisselingen achter het stuur krijgen we gezelschap van twee jonge mensen. Een prachtige joodse jongen uit Israël en een meisje uit Frankfurt. Ze trekken door de wereld. In Amsterdam bereiken we ons doel zonder een keer fout te rijden. Dus stoppen we, laden de lifters uit en blikken in onze kaart. Dat wil zeggen, Ondfiej. Ik doe maar alsof ik belangstelling heb, want in het duister zie ik niets. Maar even later ontwaren we Jana achter de ramen van het vertalershuis. Ontvangst, voorstellen, een goed diner en plannen voor morgen. De uitstap op donderdag naar Den Haag begonnen met de wens iets nieuws te zien. Vanuit Amsterdam nemen we snelweg nummer vier en maken Schiphol mee, een veld vol vliegtuigen en met een hemel, die net zo volgepakt is met stalen monsters, die landen of juist Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 24 - Lente 2003 opstijgen. Ze reizen als wilden. Zo spoedig mogelijk rijden we de 44 op, een minder drukke weg op, voorzover dat gezegd kan worden in het dichtbevolkte Holland. Uit de ramen van de auto ontwaren we de polders, ontwrongen aan de zee en met de zorg van een goede koopman door een vlijtig volk gecultiveerd. Het weer onderscheidde zich niet bijzonder van de vorige dag. Sneeuw, zon, regen, sneeuwbuien en hagel. Maar onze wandeling werd door deze mix toch niet belemmerd. Er zijn hier immers overdekte galerijen en cafés. We bezochten het Mauritshuis, een wereldberoemde galerie vol parels. Rembrandt, Vermeer, Hals, Steen, Potter, De Borch, Ostade, Ruisdael en zo verder en nog meer. Hier is dat meisje met de tulband en de parelmoeren oorbel, dat Miroslav Horníãek zozeer beminde, dat hij een vertelling aan haar wijdde in zijn Dobfie utajené housle (Een goed verborgen viool). In dezelfde ruimte kunnen we genieten van het Gezicht op Delft, een van de zeldzame landschappen van Vermeer. Rembrandts Homerus en Koning Salomon, Hals´ Lachende Jongen en vele andere schilderijen van wereldberoemde kunstenaars vertellen over de G o u d e n Eeuw van dit kleine platte landje. We verlaten het paleis met de ogen nog vol van de heerlijke werken van deze genieën en filosoferen erover, hoe deze belevenissen te verwerken en in onze hoofden en harten te houden. En wat bedachten we? Wel? Goed geraden. We gaan in een café op het plein zitten en verteren bij een goede maaltijd ook het geestelijke voedsel. Het leven heeft me al lang geleden afgeleerd mijn krachten te overschatten en een grote hap ineens door te slikken. We zitten, praten, zoeken, kijken en rangschikken. We leven meerdimensionaal. Bij het Mauritshuis hoort ook nog de Schilderijengalerij van Willem V. Dat wacht ons na de lunch. Willem V (1748-1806) was een verzamelaar in grote stijl. Hij kocht in de periode van 1763-1773 een grote hoeveelheid schilderijen. Ook concentreerde hij de mooiste werken in het bezit van verschillende families in het Binnenhof in Den Haag. En het resultaat was dat de verzameling van de prins van Oranje zodanig uitgroeide, dat de hal te klein werd. Het eerste Museum in Nederland ontstond met de aankoop van Buitenhof 35. In de jaren 1773-4 verbouwde Willem V dit gebouw tegenover het Binnenhof tot een expositieruimte voor zijn collectie schilderijen. De overige kunstverzamelingen konden slechts bij een officieel bezoek worden bekeken, en daarom stelde Willem V zijn huis drie dagen per week open voor het publiek. En zo werd de galerie het eerste museum in Nederland. Vanaf 1987 is de galerie opnieuw geopend met een verzameling uit de 18e eeuw. De schilderijen van Willems verzameling bedekken de wanden vanaf de vloer tot aan het plafond. In tegenstelling tot een modern museum zijn de werken niet gerangschikt volgens stijl of school, maar op grond van hun visuele effect. Het arrangement aan de muur dient een harmonische indruk te maken op de manier, zoals Willem V in zijn tijd de galerie organiseerde. Voorbij onze grenzen maken op mij vooral die zaken indruk, die te maken hebben met Tsjechen of met Tsjechië. Ooit in Avignon smolt ik bijna van geluk toen ik een beeld van keizer Karel IV ontwaarde, precies hetzelfde als die op de bruggentoren van de zijde van de Oude Stad. En oh, net zoals het door Horníãek in zijn Goed verborgen viool bezongen Meisje met Tulband in het Mauritshuis een grote indruk op me maakte, zo was dat ook het geval met de schilderijen van de Tsjechische koning Ferdinand en zijn Tsjechische koningin Anna. Het was immers dat verliefde paar, wiens gematerialiseer- de liefde - het enkele eeuwen oude Belvédère - tot op heden het oog streelt van iedere liefhebber van renaissancistisch Praag. Helaas, de schilder heb ik niet kunnen onthouden. Misschien was die ook niet vermeld en was hij niet eens voldoende bekend. Toentertijd waren ze niet interessant. Het interessantste was het gezicht op het schilderij. Het was immers een koninklijk gezicht. De bezichtiging was aangenaam, gezellig en kort, maar toch hadden onze jassen, opgehangen aan de haken vóór de ingang tot de expositieruimten de tijd om te drogen. Ze waren nat geworden tijdens een sneeuwstorm die in deze contreien ongewoon was. Vervolgens wierpen we ons op Den Haag om de stad te ontdekken. De ongeoefende oren van Ondfiej en mijn ontging het fundamentele onderscheid in de uitspraak tussen de inwoners van Amsterdam en Den Haag, maar we werden daar tijdig over ge_nformeerd. In Amsterdam lispelen ze, terwijl men hier spreekt alsof men een aardappel in de keel heeft. Het weer nodigde inderdaad niet uit tot het maken van langere wandelingen. Toch deden we een poging om de stad te bestormen. Ten minste vanwege het gevoel. De stad had besloten om in deze periode - einde januari - onaantrekkelijk te zijn, want men bereidde zich middels verbouwingen voor op het toeristenseizoen. Overal stukken en gaten in de grond. Een rustige residentiestad? Soms misschien. We zijn dankbaar voor de oogstrelende schilderkunst, maar rijden als de weerga terug naar Amsterdam. Onze rode auto parkeren we een klein stukje achter het Olympisch stadion, in een wijk met nette mensen en gratis parkeergelegenheid. Koenenkade is de halte van bus 170 en 172, die ons terugbrengt naar ons tijdelijke thuis. In het restaurant „Veranda“ herhalen we het nog eens. Voor de zekerheid. Voor als we het autootje op komen halen voor de reis huiswaarts. We wachten op de busverbinding en kijken naar de hemel die donker en avondlijk is. Om de minuut landt er een vliegtuig. Ze reizen als wilden. De bus brengt ons naar het Concertgebouw en we gaan nog even iets te eten halen in de supermarkt. Tijdens het avondeten doet Jana ons herinneren aan Indonesië, de voormalige Nederlandse kolonie. Het smaakte ons voortreffelijk. Het menu vulden we aan met zuiver Nederlandse vla en verschillende andere lekkernijen, waarvan ik de herkomst niet wil noemen, maar de Franse wijn van de Cote du Rhone speelde een niet te verwaarlozen rol. Ook de soep was prima. Onze keukenprinses komt alle eer toe. Een noodzakelijk onderdeel van de avond was het maken van plannen. ´s Ochtends werden we gewekt. Vroeg. Al om half negen. (Ter geruststelling van de langslapers wil ik zeggen, dat Amsterdam zich in onze tijdzone bevindt en zeer in het westen is gelegen, en daarom wordt het bijna een uur later licht dan in Praag. Maar het blijft er langer licht). IJzersterke mannen brachten nieuw meubilair om in te slapen. Ik was benieuwd hoe ze die enorme stukken zouden verhuizen. Door het raam waarschijnlijk, omdat de trap zo smal is. In ons huis ontbrak echter dat oog of die haak voor het ophangen van een ketting of touw, zoals dat in huizen in deze contreien typisch is en evenmin het openen van de ramen verschafte de juiste doorgang voor dergelijk meubilair. Ze moesten schroeven. En ze waren niet nijdig zoals onze vaklui als die iets bijzonders moeten verrichten. Misschien was deze activiteit niets bijzonders voor hen. Dat weet ik niet. Ons werd verzekerd, dat onze aanwezigheid niet noodzakelijk was en dat we rustig achter die deuren van het huis rechts konden gaan, om de markt te gaan bekijken. De Albert Cuyp-markt - een markt die bijna alles heeft. Voordat we die bereiken, doorkruisen we een slechter gedeelte van Amsterdam, plaatsen waar niet slechts marihuana in zogenaamde Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 25 - Lente 2003 koffieshops verkocht wordt, plaatsen, waar voor liefde betaald wordt en waar een mengelmoes van menselijke rassen de nieuwkomer naar adem doet happen. Ik ben me er op dat moment van bewust dat ik aan dergelijke verschijnselen ook bijvoorbeeld in Praag zou moeten wennen. Globalisatie. Hier wordt er niet meer over gepraat, hier is het aanwezig. Op de markt geven we de ogen de kost met het kijken naar zeebanket, naar allerlei soorten kleding, kruiden, kazen, bloemen enzovoort enzovoort. Als we zo het een en ander bekeken, gekocht en gegeten hebben, keren we huiswaarts. Jana had een levensechte droom waarin ik zoute haring at. Dus zeiden Ondfiej en ik tegen elkaar: waarom zouden we die droom niet realiseren en een zoute haring, die werkelijk niets gemeenschappelijk heeft met die zoute wansmaak die ze bij ons verkopen, als hors-d´oeuvre nemen? Meteen na de eerste hap had ik de gewaarwording van een culinair paradijs op mijn tong. Ik herinner me een biografische film over Rembrandt. Het was een eeuwigheid dat ik hem gezien had, maar ik herinner me een scène, waarbij de schilder een zoute haring at. Hij neeg het hoofd en slikte. Dat verwonderde me. Ik kon me die verrukkelijke smaak niet voorstellen, kende alleen de onze en de afschuwelijke zoute smaak ervan raadde me de voorstelling van die wonderbaarlijke delicatesse af. Men mag niet conservatief zijn en men zou in het leven tenminste voor wat eten en drinken betreft, alles moeten proberen. Thuis borgen we onze boodschappen op, aten een hapje, rustten uit en vertrokken vervolgens opnieuw om de geschiedenis te leren kennen. Ditmaal was ons reisdoel het Rembrandthuis. We besloten comfortabeler te reizen en namen de tram. Hier hebben ze op enkele lijnen nog conducteurs. Deze keer was het een vrouw in het bezit van een krachtige stem. Jana vertaalde haar stemproductie en bracht ons daardoor weer bij onze positieven: „Doorlopen naar voren, doorlopen naar voren. Als die dame met dat rossige haar niet doorloopt, vertrekken we niet.“ Waarom niet, mensen moeten streng toegesproken worden. We reden rond het Americain en zeiden dat daar bij de koffie onze genietingen van de stad zouden beëindigen. We stappen uit op het Waterlooplein en lopen langzaam naar het huis dat Rembrandt in 1639 kocht, toen hij op het hoogtepunt van zijn roem was. In 1656 ging hij failliet en was hij niet meer in staat zijn schuldeisers te betalen. Alle waardevolle zaken in het huis werden tijdens een veiling verkocht, inclusief een grote verzameling kunstwerken en rariteiten. Een notaris stelde een lijst van deze artefacten samen en daarom weten we hoe het huis ingericht was tijdens het leven van de kunstenaar. Onderdeel van de rondleiding was de projectie van een documentaire over de reconstructie van het huis, dus we hadden meteen aan het begin de mogelijkheid om van allerlei geschiedkundige zaken bewust te worden. Het interieur heeft de oorspronkelijke gedaante en roem teruggekregen en is ingericht met voorwerpen en kunstwerken uit de tijd van de meester. Terwijl we de door de kamers uit de zeventiende eeuw wandelden, konden we ons de periode voorstellen, waarin de beroemde inwoner van Amsterdam leefde. We kunnen hier de keuken zien, maar ook de wijze waarop men zich in een kast te bedde begaf. Tja, van ergonomie hadden ze geen grein verstand. Aan de andere kant moet geconstateerd worden, dat de dames tijdens hun zittende slaap lang hun kapsel vlekkeloos konden houden. En we zijn aan het einde - we nemen afscheid van de vrijwel complete verzameling van Rembrandtetsen. Tegelijkertijd kunnen hier ook etsen van kunstenaars worden bekeken, die Rembrandt geïnspireerd hebben, zoals Goya en Dali. We nemen afscheid en we hopen allemaal dat we hier niet voor de laatste maal zijn. We kunnen nog een wandeling door de stad maken. Die wandeling heeft een doel. Boekhandels. Jana weet wat ze wil en wij zijn dankbare satellieten. Als het doel bereikt is, werpt elk van ons zich op zijn eigen liefdes. Vermeer, een grote en afgeprijsde publicatie met afbeeldingen. Ik kijk, overweeg en stel uit. Helaas, hoewel de prijs lager is dan de oorspronkelijke, toch is het boek te duur. Ik gebied discipline op financieel gebied. Daarom ben ik blij dat ik de werken van Tsjechische auteurs aantref. Op een achterflap van een boek van een Tsjechische schrijver lees ik, dat Kundera, ·kvoreck˘ en Hrabal de bekendste Tsjechische auteurs van de laatste jaren zijn. Ook vind ik hier een boek over Praag van schilders uit de 19e en begin van de 20e eeuw. Zdenka Braunerová wordt er genoemd. Dan verdiep ik me in een groot boek over de Holocaust. Het is in het Engels. Ik weet veel over die tijd, maar de verschrikkingen maken altijd een grote indruk op me, vooral als ik andere foto´s zie en lees over een nieuwe blik uit een ander standpunt. Ik blader door het boek en dat brengt met niet alleen naar De Tweeling, waarvan de verfilming ten tijde van ons bezoek voor een Oscar genomineerd werd (naast onze Îelary), maar ook naar het monument, opgericht ter herinnering aan de overleden joodse burgers van de stad Amsterdam tijdens de Tweede Wereldoorlog, en waar we vandaag langs gelopen zijn. Jana heeft ingekocht, dus iedereen gunt zichzelf na de afgelopen dag een kop koffie in het bekende Café Americain, dat onderdeel is van het Hotel Americain. Een wat andere Jugendstil, minder bloemrijk dan we bij ons gewend zijn, geometrischer. En grote antieke leestafel voorzien van lampjes geeft de mogelijkheid om een blik te werpen op een ongelooflijke hoeveelheid kranten en tijdschriften. En ongetwijfeld heeft de tafel ook in het verleden deze mogelijkheid geboden. Zoals Jana zegt, we kunnen weer iets afstrepen, we hebben nog een van de populairste attracties van de stad bezocht. Zo, en nog iets voor het avondeten kopen, cadeautjes voor onze naasten en dan kunnen we aan gaan zitten voor de hoofdmaaltijd uit Tsjechië met utopenci - worst ingelegd met ui in azijn. Ook een Italiaanse vertaler met de interessante naam Franco Paris eet er met smaak van, nadat hij van zijn talloze bijeenkomsten en wandelingen teruggekeerd is. De officiële bezoekers van het vertalershuis worden zich opeens bewust van het verschijnsel Back to the reality. Ja, de terugkeer uit de sprookjesachtige wereld van de bijna studentikoze zorgeloosheid naar het leven met verplichtingen, de terugkeer naar de realiteit met alles wat daarbij hoort. Dat versta ik eronder, want de atmosfeer in dit huis roept ook rust in ons op, de inofficiële gasten. ´s Morgens staan we op en Ondfiej en ik gaan heldhaftig op weg naar onze auto. De bus brengt ons naar de bushalte Koenenkade. De chauffeur roept de halte voor ons om zodat we op de goede plaats uitstappen. Ons autootje treffen we onbeschadigd aan, we gaan erin zitten en na een kleine pauze om benzine te tanken bereiken we Jana in de Van Breestraat 19. Het regent dat het giet, maar we moeten inpakken en vertrekken. Om elf uur - afscheid, bedankjes, beloftes, en er wordt goede reis gewenst. De reis naar huis verliep zonder problemen. Aan de Beierse en aan onze kant ondervonden we nog restanten van de sneeuwramp van vrijdag. Toen ik in de nacht door Praag reed, werd ik me bewust van de verschrikkelijke waarheid van dat zinnetje TERUG NAAR DE REALITEIT. In veel opzicht nog die postcommunistische. Ik wil niet droevig eindigen, want ons uitstapje was geslaagd omdat we nieuwe belevenissen en ervaringen rijker zijn geworden. Bedankt, Jana. Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE Zuzana Vittvarová - 26 - Lente 2003 N I E U W E B O E K E N E N V E RTA L I N G E N TESSA DE LOO: DE TWEELING Uitgeverij De Arbeiderspers, Amsterdam 1995 Ik heb dit boek kort na de dood van mijn tante, een tweelingzuster van mijn moeder, te lezen gekregen. Natuurlijk ging ik het meteen lezen en liet me meeslepen door het boeiende en fascinerende verhaal over het leven van twee tweelingzusters. In het verhaal ontmoette ik ze tijdens hun verblijf in het Belgisch kuuroord Spa als oude vrouwen die in het begin niet snappen, waarom ze zo naar elkaar neigen... Na een paar terloopse vragen komen ze tot de ontdekking dat ze zusters zijn. Tweelingzusters. Elk van hen bracht haar leven door in een ander milieu en in een ander land. Met ingehouden adem heb ik naar hun levensverhalen geluisterd en gehoopt en voor hen geduimd, dat ze na al die jaren elkaar zouden begrijpen, van elkaar zouden houden, elkaar zouden vergeven. Anna en Lotte groeiden op samen tot hun zesde levensjaar. In 1924 werden ze uit elkaar gehaald en ze groeiden gescheiden op, de ene in Duitsland op de boerderij van haar oom en de andere bij de familie in Nederland. Beiden werden in een ander milieu en in een andere cultuur gevormd, beiden maakten de Tweede Wereldoorlog mee. Lotte denkt terug aan haar leven in een Nederlands stadje en aan de joodse onderduikers, die door de familie in de oorlog gered waren van deportatie. Anna herinnert zich haar leven op de boerderij, waar ze eerder als de meid dan als dochter en familielid behandeld werd, en haar werk als verpleegster van het Rode Kruis en uiteindelijk haar leven als vrouw van een Duitse soldaat. Ik leefde mee met hun bekommernissen en zorgen, met hun verlangen naar elkaars begrip, naar elkaars liefde. Een verlangen dat bij Lotte eerder terughoudend, maar bij Anna heel hartelijk was. Het boek heeft me volledig opgeslokt en ik heb het in een keer uitgelezen. Het herinnerde me er opnieuw aan hoe belangrijk het is om onze naasten tijdig te laten voelen dat we van hen houden, om te kunnen vergeven en om te kunnen verdragen dat ze anders zijn. En ook dat we onze herkomst, onze voorouders en ons gemeenschappelijk verleden niet mogen vergeten; een verleden dat van ons allemaal is. Ik wil mijn dank betuigen voor de prachtige vertaling van Jana Irmannová-Pellarová, die mij - die de Nederlandse taal nog steeds niet machtig is - in de gelegenheid stelde dit indrukwekkende en mooie boek te lezen. Olga Janatková KEES MERCKS EN ZIJN VERTALINGEN • M. Seifert, Herinneringen aan Holland. Op bezoek bij de dichter Frederik van Eeden (uit het Tsjechisch vertaald, geannoteerd en van nawoord voorzien door Kees Mercks), Naarden, Uitgeverij Comenius 2003,155 p. • Bohumil Hrabal, Verpletterde schoonheid (bevat Zwaarbewaakte treinen, Al te luide eenzaamheid, Ik heb de koning van Engeland bediend en Adagio lamentoso; uit het Tsjechisch vertaald en van een nawoord voorzien door Kees Mercks), Amsterdam, Uitgeverij Bert Bakker 2002, 416 p. • Bohumil Hrabal, De toverfluit (bevat de verhalen Jarmilka, Beeldschone Poldi, Schizofreen evangelie, Mooipraters, Cafetaria De Wereld, Kafkade, De dood van meneer Baltisberger, Romance, De doorgetrapte trom, De toverfluit, De novemberorkaan, uit het Tsjechisch vertaald en van een nawoord voorzien door Kees Mercks), Amsterdam, Uitgeverij Bert Bakker 2002, 230 p. • Bohumil Hrabal, Verschovben zelfportret (bevat Trouwpartijen thuis, Vita nuova, Kaalslag; uit het Tsjechisch vertaald door Kees Mercks), Amsterdam, Uitgeverij Bert Bakker 2000, 718 p. • [Red. W. Hansen, K. Mercks] Praag en het fin de siècle (bevat diverse verhalen uit de Tsjechische en Praags-Duitse literatuur; Tsjechisch van J. Zeyer, A. Sova, J. Karasek, K. Hlavacek, H. Kvapilova, J. z Wojkowicz, R. Tesnohlidek, J. Opolsky, L. Klima; vertaald en mede van voorwoord voorzien door Kees Mercks), Amsterdam, Meulenhoff 1999, totaal 206 p. KEES MERCKS IN VOORBEREIDING • Bohumil Hrabal, titel nog onbekend (bevat Gekortwiekt, Het stadje waar de tijd stil is blijven staan en Harlekijntjes miljoenen), gepland voor najaar 2004 • Ladislav Klíma, uitgeverij nog niet bekend, Het lijden van vorst Sternenhoch Zpracovala Petra Schürová Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 27 - Lente 2003 Uitgever: NE-BE Vereniging voor Nederlandse en Vlaamse cultuur Radho‰Èská 1 130 00 Praha 3 Tsjechië Bank: Komerãní banka, Praha 2 Rekeningnummer: 19-2307530267/0100 Bestuur: Petra Schürová Jana Pellarová Veronika Havlíková Eva Giese Jana âervenková Zuzana Vittvarová Lenka Strnadová Ruben Pellar Voorzitter: Petra Schürová ([email protected], tel/fax: +420 222 728 603) Vice-voorzitters: Veronika Havlíková ([email protected], tel.: +420 286 890 111, mobil: +420 603 553 789) Jana Pellarová ([email protected], tel.: +420 371 728 400, mobil: +420 603 782 819) Penningmeester: Eva Giese ([email protected], tel.:+ 420 272 760 660) Redactie van het bulletin: Lenka Strnadová ([email protected], tel.: +420 602 224 948) Jana âervenková ([email protected], tel.: +420 241 442 416) Jesse Ultzen ([email protected]) Bibliotheek: Nederlandse ambassade, Gothardská 6, Praha 6 Eerste en derde dinsdag in de maand vanaf 14.00 tot 16.00, (buiten juli en augustus en Nederlandse nationale feestdagen) Informatie: [email protected] nebo [email protected] Ruben Pellar ([email protected], tel: +420 261 263 486) Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE - 28 -
Podobné dokumenty
Zlom 3/02 - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be
âESKÁ HUDEBNÍ SPOLEâNOST-SPOLEâNOST ZDE≈KA FIBICHA
a Hlavní mûsto Praha ve spolupráci s Hudební fakultou AMU, Konzervatofií Praha,