č. 4/2011 - hvjdesign

82
1
Editorial
Vážení přátelé betlémů,
bylo zvykem, že v posledním čísle kalendářního roku bývalo na tomto místě
povzbuzující předvánoční slovo předsedy
sdružení. Připomeňme si proto tichou
vzpomínkou nejen zemřelého p. Ing. Radko Weignera, ale i ostatní betlemáře, kterým se nenaplnilo často pronášené přání
„abychom se všichni společně zase u betlému příští rok setkali“.
Rád vzpomínám na svého dědu, který před bouráním rodinného betlému po jeho dědečkovi pravidelně říkával „tak jestlipak
betlém ještě příště uvidím?“. Měl štěstí, bylo mu dopřáno dožít se
relativně ve zdraví téměř 99 let. A tak kromě obvyklých vánočních a novoročních gratulací Vám přeji, aby jste se také u jesliček
v pohodě každoročně setkávali v kruhu rodinném či s přáteli.
Vždyť právě křesťanské Vánoce jsou po generace vnímány jako
svátky radosti a vzájemné pospolitosti.
Dvě poslední čísla časopisu vyšla v době adventní. Domnívám se, že to není na závadu, mohli jsme aktuálně informovat
o výstavách betlémů. Škoda, že jsme nezískali ještě více informací a určitě řada pěkných výstav není v našem seznamu připomenuta. Rádi v časopise zveřejníme zajímavosti o exponátech
z letošních výstav i informace o jejich tvůrcích. Určitě se patří
všem pořadatelům výstav i samotným vystavovatelům na tomto místě poděkovat. Nezapomeňme, že právě vánoční období je
také ideální k získávání nových členů sdružení, připomínám to
i v tuto chvíli, protože naše členská základna bohužel stagnuje
a navíc průběžně stárne se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Zlepšení je věcí nás všech!
Zřejmě všichni betlemáři se těší na vánoční sváteční dny, kdy
teprve jesličky, koledy, všechny štědrovečerní lidové obyčeje i další rodinné zvyklosti mají to pravé kouzlo. Byl bych rád, pokud také
náš časopis alespoň trochu přispěje k Vaší sváteční pohodě.
S novým rokem si obvykle plánujeme naplnění různých předsevzetí. Já bych měl za naše sdružení také přání, aby příští rok
bylo dostatek různorodých příspěvků pro náš časopis, aby tento
byl čtivější, zajímavější a zároveň přínosnější a aby se tak stal
hodnotným spojovacím článkem všech betlemářů v naší republice. Každé číslo by Vám mělo přinášet radost i nové zajímavé
informace. Na tom bychom se měli společně podílet.
S přátelským pozdravem a přáním všeho dobrého
Ludvík Mátl,
místopředseda sdružení a předseda redakční rady
82
ročník 21
č. 4/2011
Z obsahu
Muzeum Telč – mech. betlém Vostrých 2
Renovace betlému Kamilem Andresem 3
O betlemářství v Ústí nad Orlicí
6
Kostelní betlém v Mohelnici
10
Žarošická půlnoční mše
12
Adventní zamyšlení pí Věry Ludíkové 13
Vystřihovací Lanšperský betlém
14
Jan Neruda: Romance Štědrovečerní
18
Vánoční fejeton Karla Čapka
19
Mezin. výstava v Uherském Hradišti
20
Výstava betlémů v Lanškrouně
21
Výstavy betlémů 2011/12 (2. část)
23
Nové vystřih. betlémy nakl. OFTIS
24
Příloha:
Nabídkový leták na vystřihovací betlém
od Jablonce nad Jizerou a Miletínský betlém
Vydavatel:
České sdružení přátel betlémů o. s.
www.sdruzenibetlemaru.cz
Adresa redakce:
P.O. BOX 66
501 01 Hradec Králové
Sazba a tisk:
OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí
Registrace:
MK ČR E 11426
Do tisku zadal 5. prosince 2011
Ing. Ludvík Mátl
2
82
Betlémy v moravských muzeích – tentokrát z Telče
Nově restaurovaný pohyblivý betlém manželů Vostrých
HELENA GRYCOVÁ BENEŠOVÁ – vedoucí pobočky Muzea Vysočiny Jihlava v Telči
Mechanický betlém manželů Vostrých pochází z jihočeských Počátek, prozrazuje to model
počáteckého kostela, který je jeho součástí. V roce 1882 se manželé Vostří přestěhovali z Počátek do Telče a i zde betlém stále doplňovali a zdokonalovali. Betlém zachycuje jak paláce, město,
tak chudá stavení a některá dnes již zapomenutá řemesla – např. brusiče nožů, hamr, vodní
a větrný mlýn apod. Mezi zajímavé a méně obvyklé figurky určitě patří i pokrývač či zedník
nahazující zeď. Koncem 90. let 19. století byl betlém opraven a doplněn o některé figurky
nástupcem p. Vostrého knihařem Heimerlem.
Pan Vostrý byl knihař a to se také projevilo
na stavbě betlému – převažujícím materiálem
je právě papír. Jde o unikát, neboť figurky jsou
zhotoveny z kašírovaného papíru. Stavby samotné jsou částečně ze dřeva, částečně z papíru.
Pohyblivý mechanizmus je osazen do dřevěné
konstrukce.
Do muzea byl betlém zakoupen v roce 1908,
kde byl poměrně dlouhou dobu uložen. Teprve
v roce 1916 byl vybalen a postaven truhlářem
Josefem Hospodkou, jeho synem a tehdejším
kustodem muzea Janem Tirayem, který byl ředi-
telem dívčí měšťanské školy v Telči. Jeho žákyně
v betlému nově omalovaly kulisy. Původně byl
instalován v bývalé jezuitské koleji, kde bylo tehdy muzeum. V roce 1963 bylo muzeum v koleji
zrušeno. Sbírky i betlém byly přestěhovány do
provizorních prostor spodní části bývalého purkrabství na zámku. Zde byly zcela nevyhovující
podmínky pro muzejní sbírky.
Teprve v roce 1969 bylo muzeum znovu otevřeno v patře purkrabství. Betlém byl instalován
muzejními pracovníky v Justičním sále Státního
zámku v Telči, tj. mimo stálou expozici muzea.
Na požádání jej bylo možné
vidět. V 80. letech 20. století se však realizoval
plán otevření Galerie Jana
Zrzavého a byly vybrány
prostory na zámku, v purkrabství kde bylo muzeum.
To se tedy v roce 1987 opět
stěhovalo. Tentokrát do
Článek doplňují ukázky
z betlému manželů Vostrých
– pila (katr)
82
3
Kolotoč
jižního křídla zámku, do
prvního patra. Betlém byl
opět rozebrán a přenesen
do nových prostor. Přes
politickou nepřízeň byl
betlém instalován Stanislavem Bartoněm, příznivcem
muzea a amatérským nadšencem. Jeho zásluhou fungoval betlém celá dlouhá
léta, ačkoliv byl postaven
neodborně a laicky. Zde je
muzeum i betlém dodnes.
V roce 2009 bylo telčské muzeum součástí
Dolnorakouské zemské výstavy 2009. Při této
příležitosti byla celá expozice i s betlémem na
podzim roku 2008 rozebrána, prostory prošly
velkou rekonstrukcí a následně byla provedena
nová instalace muzea. U betlému však došlo ke
zjištění, že bez odborného zásahu restaurátora
jej již nebude možné uvést do provozu. Od jeho
zakoupení do muzea byl vždy pouze sestaven
či rozebrán a částečně očištěn. Na větší údržbu
však nikdy nedošlo. Po domluvě s restaurátorem
betlému panem Kamilem Andresem bylo rozhodnuto, že betlém bude převezen do jeho dílny
v Třebechovicích pod Orebem. Zde byl betlém
po tři roky odborně restaurován, aby se v říjnu
roku 2011 vrátil do Telče, byl instalován a stal se
nedílnou součástí stálé expozice muzea.
Betlém bude zpřístupněn o vánocích od 25. do
31. prosince 2011 od 10 do 15 hodin. Pro telčské
občany bylo tradicí o vánočních svátcích navštívit muzeum, kde hlavním magnetem v tuto dobu
byl právě betlém. Doufejme, že po tříleté odmlce
tomu tak bude i nadále. Další návštěva muzea je
možná od 1. dubna do posledního října.
RESTAUROVÁNÍ MECHANICKÉHO
BETLÉMU MANŽELŮ VOSTRÝCH
Kamil Andres – restaurátor
mechanických betlémů
Mechanický betlém manželů Vostrých z jihočeských Počátek byl vytvořen na konci 19. století. Svými rozměry základny 550 x 155 cm patří
mezi nepřenosné velké betlémy. Tento betlém
byl také nejdříve poháněn ručně klikou a později
byl ruční pohon nahrazen elektrickým motorem
na 220V. Kulisy jsou velice dovedně zhotoveny
z tvrdého papíru. Betlém byl v minulosti často
stěhován, asi proto se horní část původní konstrukce tvořící krajinu nedochovala.
Původní dochovaná dolní část konstrukce
je po celé délce betlému osazena mechanikou
složenou z řemenicových převodů vzájemně
propojených koženými řemínky. Toto provedení
mechaniky považuji za velice zajímavé a důmyslné. V roce 1987 byl betlém laicky sestaven
panem Stanislavem Bartoněm a to způsobem
odpovídajícím možnostem doby. Konstrukční
prvky spojoval hřebíky na mnoha místech tak
četně, že došlo k rozštípnutí nosných částí. Šikmé
4
82
Houslista
nosníky tvořící profil krajiny přibil hřebíky do
stěny místnosti, stejně jako pravou boční stranu
konstrukce. Aby bylo možné betlém přemístit do
jiné místnosti musel být úplně celý rozebrán. Při
vyhodnocení technického stavu bylo rozhodnuto
betlém již nesestavovat a odvést ho do restaurátorské dílny Kamila Andrese v Třebechovicích
pod Orebem.
Po převozu do restaurátorské dílny 16. dubna
2009 byl betlém zbaven nečistot a odstraněny
všechny neodborné zásahy a nefunkční části blokující mechaniku. Pro horní část konstrukce byly
navrženy nové vertikální nosníky ze smrkového
dřeva tvořící profilová žebra vzájemně horizontálně propojená prkny různých šířek tvořících
terasy. Tuhost konstrukce, která je nezbytná pro
správný chod mechaniky, zajišťují konstrukční
příčky se zavětrováním. Nové samonosné uspořádání konstrukce umožňuje betlém sestavit bez
opory na libovolném místě místnosti při zachování původního profilu krajiny.
Rozmístění a doplnění kulis na původní místa bylo provedeno po důkladném prostudování
dobové fotografie dokumentující původní sestavu
betlému včetně velkého zastřešeného kolotoče.
Ten byl nalezen při rozebírání pod betlémem
v krabici s ostatními věcmi, domnívám se, že
nebyl do betlému panem Bartoněm umístěn pro
špatný technický stav. Při restaurování byl celý
kolotoč rozebrán a nestejně dlouhá a pokřivená
táhla závěsů nahrazena novými. Kolotoč v mechanických betlémech není až tak velkou zvláštností,
např. švec Nitner do svého mechanického betlému zhotovil cirkus i kolotoč zvaný „ruské kolo“.
Na původní konstrukci s mechanikou bylo
provedeno několik důležitých zásahů ohledně
zpevnění konstrukce pomocí vrutů umožňujících opětovné rozebrání a sestavení konstrukce
bez poškození spojů. Hřebíky jsou pro tento
účel nevhodné, spoje nelze opakovaně rozebírat,
nedají se dotahovat a spoje se rozvolňují.
U některých mechanických výjevů bylo nutno
doplnit scházející mechanické části (převody,
táhla, vačky a řemenice). Papírové kulisy hradeb a domů se vlastní vahou již deformovaly,
pro zamezení tohoto nežádoucího jevu jsem
do nepohledových částí vlepit dřevěné výztuže
upraveným lepidlem se sníženou kyselostí.
Figurky z kašírovaného papíru s hlavičkami
z vytvarované hmoty působí velice zajímavě
a kouzelně. Mezi figurkami najdeme i pumpařku s hlavičkou z porcelánu. Dále pozornost
upoutají dvě větší pohyblivé oblékané figurky
houslisty a dudáka, které bylo dost náročné
uvést do odpovídajícího pohybu. Vyřezávané
ovečky měli z velké části ulámané nohy, po
zrestaurování a umístění na pohyblivý pás velice příjemně doplňují krajinu.
Také velice dobře na diváka působí klidný
pohyb obou mlýnů, ten je daný správným nastavením otáček. Větrný mlýn jistě upoutá svým
tvarem a vodní mlýn zaujme pohybem obou
vodních kol a klapáním kladívek uvnitř kulisy.
82
Pohyb betlému je velice nenápadně a příjemně
doprovázen jemným zvukem zvonku umístěného ve věži kostela. Pohyb zvonku je ovládán novým táhlem a vačkou umístěnou dole v původní
konstrukci s mechanikou.
Celodřevěná konstrukce s terasami je nově
potažená kašírovaným papírem doplněným
mechem a pískem tvořícím cesty, po kterých přicházejí darovníci. Mnoho podstavečků figurek
bylo již dříve rozštípnuto hřebíky. Nové podstavečky pod figurkami bylo před uchycením hřebíčkem nutno provrtat, aby se předešlo rozštípnutí.
Restaurátorské práce trvaly skoro tři roky
a vlastní instalace po převozu do muzea v Telči
šest dnů.
Za pomoc při demontáži a instalaci betlému
děkuji paní Heleně Grycové Benešové vedoucí
„
pobočky Muzea Vysočiny Jihlava v Telči.
V horní části dolního snímku jsou zajímavé figury pokrývače a zedníka nahazujícího omítku
5
6
82
O betlemářské tradici v podhůří Orlických hor – převzato z Vlastivědných listů č. 4/2009
O ousteckých betlémech vážně i nevážně
JARMILA SÜSSEROVÁ, ředitelka Městského muzea v Ústí nad Orlicí
Betlemářem v Ústí nad Orlicí není ten, kdo má ve své sbírce desítky či stovky betlémů.
Oušťákovi stačí jeden – ten jeho barevný několikametrový „koberec“, plný papírových postaviček, velkých stád oveček, bohatých měst a malebných vesniček s oblíbenými seskupeními,
o kterých příchozím se zálibou vypráví. Důležité je, že se stále okolo betlému schází celá rodina
a že je místem zvoucím přátele na sousedské debatování (velmi často s nezbytnou sklenkou
v ruce), … a přitom čas plyne tak nějak měkce, nekonfliktně a bezstarostně…
Oustecké barevné postavičky vtahují své
obdivovatele i tvůrce do svého poklidného světa
už přes 200 let. První tvůrci je malovali na lehce
dostupný obalový papír doma vyráběným kvašem z vlastnoručně třených hlinek s klihem či
arabskou gumou proto, že potřebovali prožívat
narození Ježíška v prostředí jim blízkém. Určitě
i dnes, a to zcela přirozeně – bez pathosu, přetrvává při přípravě a stavbě betléma určitá
sváteční obřadnost. Stále je to období, na
které se všichni těší. Možná také proto,
že se příprava betlému
odvíjí třeba tak, jak zaznamenala spisovatelka
Marie Rollerová:
Na jedné straně svátečně uklizená světnice: „…pohledem přelétne Kvítková ještě
ve dveřích celou světnici. Tuze se jí dnes líbí
a spravedlivě řečeno, a i se jí nechce z domova, třebaže jindy k Ančce, sestře, rovněž tu do
města provdané, ráda pospíchá. Štědrý den je
Muzikanti z ústeckého betlému od malíře Josefa
Procházky (*1935)
82
sice teprve zítra, ale Kvítková si všechno už při
sobotě uklidila, podlahu doběla vydrhla, lesknoucí se okna ověsila nažehlenými záclonkami,
vysoko nastlané čisté postele přehodila parádními sněhově bílými pracně pletenými dekami.
Nábytek všecek svítí nejen pečlivým otíráním,
ale i novotou, protože Kvítkovi jsou teprve od
podzima svoji…“
Na druhé straně zážitek po návratu domů:
„…jsem to u nás doma či nejsem? Vyděšeně
jí letí hlavou, zatímco ústa nemohou promluvit
a nohy leknutím podklesávají. Neboť ve světnici se zrovna kouří od prachu, po včera křídově
vydrhnuté podlaze válí se kusy mechu a babiny, kraječky na polici a záclonky v oknech jsou
smutně našedlé, postele rozestlány a nad nimi
se tyčí něco, co by mohlo být nazváno lešením,
kdyby na tom nestála celá výstava košů, beden
a bedniček. Jakási mužská postava přikrývá
celou tu změť náručemi babiny, hrozně prášící koudele smíchané s hoblinami a mechem.
Druhá přiřezává jakési prkénko. Přiřezává
tak upřímně, že pilka už vězí hluboko ve dřevě krásné lesklé nové stolice…“ „…Proč jste
mě jen nechali uklízet a neřekli mi, co ta vaše
krása umí nadělat. – Josefe, – jdete mi z těch
postelí, k čemu pak budou, když mi po nich
tancujete!“„Já ne v botách, Mílinko, já jsem se
zul – a Toník taky.“
„Tu noc Kvítková prala, máchala v kolikeré
vodě a sušila u kamen. Na Štědrý den drhla,
uklízela a žehlila skoro až do večera. A když
se snesl pokojný a sladký, jaký dovede být jen
Štědrý večer, zářila zas Kvítkova světnice neposkvrněnou čistotou a voněla k tomu čerstvým
mechem a jehličím z velkého betlému. A ten
barevný, krásný obrázek nad postelemi, vypadal tak líbezně a nevinně, tolik svítil barvami,
tak hřál svou radostnou prostotou, že mu mladá
Kvítková ve svém srdci nadobro odpustila.“
Ano, výsledek stojí zato, takže i dnes přestavují někteří betlemáři půl obýváku, přemýšlejí,
7
kterou skříň uříznou, aby mohli betlém rozšířit
a vylepšit, neváhají na konci září přivléci domů
mokrý mech, často i s přehlédnutými srnčími
bobky a broučky, aby ho usušený a vyklepaný
mohli po Mikuláši položit jako voňavý, svěže
zelený základ pro seskupení darovníčků a stvoření krajiny dle vlastní fantazie. A pak se jen
vymýšlí, za který keř či les letos ukryjí milence,
kam dají dávící vlky nebo číhajícího myslivce… Je to náročné, jesličky a jejich protagonisté jsou stálí, ale jinak každoročně vymýšlíte děj,
kdo kam míří, s kým mluví, s kým se dohaduje,
za kým se otáčí, nebo kudy poteče který potok
a dáte-li k němu dopředu vrbičky, nebo čápy.
Vše musí mít logiku, pokud možno každý rok
s nějakou obměnou.
Klid nemáte ani pak. S přáteli, kteří „chodí
po betlémech“ každoročně narazíte na problém
autorství některé z figurek, takže se cvičně řádně „pohádáte“, protože každý z Vás má pravdu
a většina starých figur Vám k tomuto dialogu
dá perfektní příležitost. Oustecký betlém je
totiž doplňovaný po generace tvorbou několika
autorů a téměř nikdo z těch starších tvůrců se
na figury nepodepisoval. Výjimkou mezi malíři 19. století byl snad pouze Josef Fišer, který
nezapomněl zaznamenat, že figurku tvořil „Ke
slávě boží, ke cti ducha a k potěšení srdce“, že
je maloval pro pana Rybku a také je v letech
1854 a 1855 je často datoval. Jinak věnování
nebo podpis najdete spíše u figur tvořených ve
století dvacátém. Poznámky na figury si však
psali i majitelé betlémů. Na jednom z okolků
se zachovala přesná data po několik desetiletí
stavby betlému, ve starém Votavově betlému
malovaném Täuberovými jsou figury pojmenovány. Je také tradováno, jak se před nimi
zpívala koleda o tom, co kdo Ježíškovi nese,
zaznamenáno je i přání s koledou bratří literátů
zpívané do devadesátých let 20. století. „Pěkné
pozdravení pánů bratrů starších a celého kůru
literátského. Dejž Bůh ať tento rok je do života
8
82
Darovník z ústeckého betlému od malíře Jiřího
Knapovského (*1930)
Vašeho šťastný krok. Rač Vám Pán v něm své
požehnání dáti a všeho zlého Vás ostříhati, byste s radostí a spokojeností mohli pohlížeti, jak
se Vaše činy daří a vyplňují.
Kéž Vám slouží k radosti a spokojenosti,
jak zde, tak i na věčnosti. Pochválen Pán Ježíš
Kristus.“ Další koleda – tříkrálová, kdy přestrojení chlapci popisují zárubně dveří iniciálami
K+M+B, tu přetrvala do dneška.
Při obcházení betlémů v Ústí nad Orlicí Vám
každý z majitelů betlémů „dá k dobru“ nějakou
příhodu tradovanou předky. Dozvíte se pak třeba o tom, jak jeden betlemář zkoušel druhého
a prověřoval znalost rodinného betlému. Prostě
mu „jeho“ figuru z betlému sebral a zapíchnul ji
do svého. Stabilní uskupení figur však zajistilo,
že postiženému betlemáři stačil pouhý kontrolní pohled na „svou chloubu“ a po zodpovězení
otázky: „Kdo tu byl“ okamžitě napravil stav věci
rezolutním odebráním své figury ze sousedova
betlému. A jaký byl závěr: „Já byl jen zvědavý,
jestli si ji poznáš“.
Z novějších mám vrytou v paměti jakousi
dětskou průvodcovskou službu, kdy při návštěvě betlému si čtyřletá dcerka stoupla před
jesličky a návštěvníkům s jednou rukou v bok
a druhou zdviženou k jesličkám samozřejmě
prohodila: „A tady máme Ježišmarjájózef!“
Řada padesátníků ještě dnes vzpomíná na to,
jak doma v dětství shromažďovali boty k opravě zejména na vánoční období, aby mohli navštívit ševce Cibulku. Ten totiž rozpohybovával
některé z figurek svým šicím strojem, …a to
byla podívaná!…
Ze zaznamenaných příhod Z. V. Hackenschmiedem v roce 1926 zase víme, že malíř
Štantejský měl problémy s prodejem portrétu,
který si objednal řezník v Litomyšli, ale odmítal
jej zaplatit s tvrzením, že to není on. Pomohlo
přimalování věnce vuřtů a vyvěšení obrazu na
jednom z domů. Lidé jej samozřejmě poznali,
dokonce o tom prý i písničku složili, a tak řezník malíři rychle zaplatil. Pamětníci také zaznamenali některé zvyky, které se v přenesené formě – dnes již spíše symbolicky – občas dodržují
i dnes, jako je např.: 1) Nošení polínek k malíři
betlémů a k betlemáři , tedy jakási úhrada za
vyvrzané teplo. 2) Spaní pod betlémem, kdy
jste ráno vstávali s otlučenou hlavou (kdo si
má při probuzení vzpomenout, že má hned nad
hlavou betlém?!) dnes již není obvyklé, obyčejně se betlémy umísťují v obývacích pokojích,
předsíních či zvláštních pokojících. 3) A nebo
s Vánoci neodmyslitelně spojená kuchyně jako
např. v rukopise z 19. století nazvaném Pantáta
Štanclů: „O Štědrém večeru býval pantáta u nás
na večeři. Bylo otcovým zvykem, že o vánocích
veškeré své dělnictvo buď pohostil, buď nějak
obdaroval. U večeře seděl otec v čele stolu, pantáta vedle něho vpravo na podélné straně, pak
moje sestry… Na stole pokrytém čistě bílým
ubrusem hořely dvě svíčky a teď postavili naň
82
baňatou porcelánovou nádobu, z níž kouřila
a vábně voněla hustá rybí polévka, činíc laskominy shromážděným, postem skoro celodenním vyhladovělé rodině. Stoje za svou stolicí,
pomodlil se otec…
Jikrová polévka mu byla nade všecko, černý
kapr s knedlíkem a se zelím mu byl také nade
všecko a odvárka s kraplaty, nic nebylo nad to...
Odvárka, vodvárka je studená jicha ze sušených
švestek, v den sv. Tomáše před vánocemi zvlášť
vařená, obsahující též ořechy, hrozinky a perník.
Uschovala se pak k štědrému večeru v chladu.
Do ní se pak nadrobila kraplata (prázdné buchty)
s tlustě upečenou, křupavou kůrkou nebo pletenice (vánočka). Odvárku jsme jedli ze společné
nízké mísy lžícemi. Čím studenější byla, tím
chutnější a delikátnější…“ Časem oproti výše
uváděným surovinám přibyly i další suroviny: rum, mandle, případně kokos, datle a fíky.
Někde se před jídlem přihřívala, někdo ji měl rád
studenou, ať již s přílohou nebo bez ní.
Tak a ještě na závěr několik faktů a čísel:
V současnosti je z pěti desítek známých jmen
malířů betlémů v Ústí nad Orlicí činný
pouze Jaroslav Herain, používající dnes
uměleckou temperu jako donedávna
i Jiří Knapovský a Josef Procházka.
Betlémy se každoročně před Vánoci
staví asi v 50 domácnostech města
a jeho okolí i a celky jsou obměňovány 5. ledna tříkrálovou variantou.
Hromniční a postní obměnu betlému,
stavěnou v chalupách ještě ve 30. letech
20. století, je možné shlédnout pouze
v muzeu, které dokumentuje figury jednotlivých autorů a každoročně pořádá ze
svých sbírek výstavy doma i v zahraničí.
Porovnáme-li dochovaná sčítání betlémů
ve 20., 60., a 90. letech 20. století, je celkem
evidentní, že Z. V. Hackenschmied, který
napočítal v roce 1926 v Ústí 112 betlémů, vykazuje přesně dvojnásobný počet betlémů než V.
9
Říhová v 60. letech (zde však nebylo dohledáno
minimálně dalších 10 betlémů).
Z betlémů zaznamenaných Hackenschmiedem
„přežilo“ do 90. let přímo v Ústí přes 40 betlémů,
některé byly sloučeny, minimálně dalších 20 bylo
odvezeno, případně prodáno, dva byly zničeny.
Do šedesátých let však přibyla další řada betlémů od Františka Štancla, Josefa Springera, a dále
pak obohatily ústecké betlemářství do devadesátých let přírůstky od Jiřího Knapovského a Josefa
Procházky, a to až do počtu 79 celků, čítajících
minimálně stovku součástí. V současné době se
každoročně staví v Ústí kolem čtyř desítek 1–5 m
dlouhých betlémů, dalších dvanáct pak mimo
město v blízkých i vzdálenějších obcích. Právě
tím, jak se po generace betlémy slučují nebo
v rodinách doplňují a následně rozdělují na více
celků, často se stěhují s majitelem, jak neustále
vznikají nová a nová seskupení, nedá se přesně určit, jakého počtu právě betlémy v Ústí nad
Orlicí a okolí dosáhly. Jisté je, že velkých celků
se staví dnes určitě méně,
přesto je však jejich
počet v rodinách
úctyhodný.
„
Velbloudi s neobvyklými kopyty z ústeckého betléma od malíře Vojtěcha Hernycha (1846–1893)
10
82
O moravských chrámových betlémech
Mohelnický betlém v kostele sv. Tomáše Becketa
PAVEL NENKOVSKÝ
Historie dnes již slavného a nejen po celé české republice známého Mohelnického betlému je
opravdu velice zajímavá a jistě si informace o tomto řezbářském skvostu zaslouží mnohem větší
pozornost. Předesílám, že se již pracuje na vydání obsáhlejší publikace, která se bude snažit vše
související s Mohelnickým betlémem mapovat nejen popisně, ale i za použití mnoha vzácných
dokumentárních fotografií.
Datum vzniku Mohelnického betlému v dnešní podobě, se dá svým způsobem směřovat k 1.
září 1962, kdy státní orgány v rámci tehdejší silné proticírkevní politice přeložili kněze děkana
Františka Martinka z Bruntálu do Mohelnice.
Bylo to především „za to“, že byl značně oblíben
zvláště mezi mládeží.
Vůbec první zmínku o betlému v kostele
sv. Tomáše Becketa uvedl mohelnický kněz
Dr. Robert Jaschek (3. 7. 1902–20. 5. 1965).
V roce 1942 to bylo v „Pamětní knize
římskokatolické farnosti Mohelnice“,
kde napsal: „Svátky vánoční byly knězem a zpěvačkami slaveny beze mše sv.
Jesličky byly postaveny jako obvykle
na oltáři sv. Josefa“. To znamená, že
tehdejší betlém zde byl nepříliš velký
a byl o vánocích vystaven v kostele sv.
Tomáše Becketa v kapli sv. Anny na
levém bočním oltáři.
Další změna v umístění jesliček
nastala až v roce 1951 a to po provedené docela náročné rekonstrukci elektroinstalace celého kostela a následné
výmalbě. Kněz Dr. Robert Jaschek tehdy napsal: „Nové umístění jesliček dalo
i těmto jesličkám v obnoveném kostele
vyniknout“. Novým umístěním bylo
myšleno místo před hlavním oltářem
boční kaple sv. Anny. K zásadní změ-
Loňský přírůstek pro Mohelnický betlém
od Františka Nedomlela, foto: autor
článku
82
ně však došlo až po příchodu děkana Františka
Martinka, který o prvních vánočních svátcích
roku 1962 (po svém příchodu) betlém instaloval
v boční kapli sv. Anny a to sestavením tří betlémů do jednoho celku. Šlo o část betléma starého,
část betléma z kostela sv. Stanislava v Mohelnici
a část betléma z Křelova, kde „musel být odstraněn“ kostel sv. Jiljí (propadl se a rozpůlil!).
V Bruntále pan děkan Fr. Martinek spolupracoval s panem Josefem Nedomlelem ze Starého
Města u Bruntálu, který pro bruntálský kostel
začal vyřezávat betlém. Oba se doslova zamilovali do této krásné betlemářské tradice a společně vymysleli a neustále „vylepšovali choreografii“ nového betléma pro bruntálský kostel. A tak
po přeložení pana děkana do Mohelnice bylo
zcela logické, že v této spolupráci budou pokračovat. Pomalu a jistě tak i v Mohelnici přibývaly
postupně domky, makety, figurky z lipového
dřeva a nenásilnou formou tak vznikal zcela
nový betlém, ucelený, pohyblivý a vyřezaný jen
11
z lipového dřeva. Tento nový betlém postupně
nahradil sádrové figurky i ostatní kulisy starého
betléma. A tak do našich mohelnických jesliček
postupně přibývaly nové budovy a jiné přírůstky. Tento trend pokračuje i dodnes s tím, že po
smrti pana Josefa Nedomlela na rozšiřování
betléma zdárně pokračuje jeho syn František
Nedomlel z Bruntálu.
Mohelnický betlém bude otevřen od 24. 12. 2011
(po skončení půlnoční až do 2. 2. 2012. O vánočních svátcích a na Nový rok) od 11 do 12 a od
13 do 18 hod. Od 27. do 31. 12. 2011 od 10 do
12 a od 14 do 17 hod. Od 2.–6. 1. 2012 od 10 do
12 a od 14 do 16 hod. Pak již jen v úterý, čtvrtek
a v sobotu od 15 do 16 hod. a o nedělích od 14 do
17 hod. Bližší informace můžete získat na adrese správce Mohelnického betlému p. Pavla Nenkovského: [email protected]
Poznámka redakce: Podrobnější údaje k Mohelnickému betlému včetně zobrazení byly uveřejněny v BaB č. 66,
str. 10.
„
Kolorovaný betlém Lubomíra Zemana
na výstavě v Uherském Hradišti.
Autorem malby pozadí je Milan Jícha
12
82
O hudbě skládané pro štědrovečerní půlnoční bohoslužby
Žarošická mše pastýřská
BOHUMÍR ANDRLE
K Vánocům patří hudba – koledy, pastory, mše. Snad nejznámější je Rybova Hej mistře.
Starší, ale málo známá, je rajhradská Moravská mše vánoční Josefa Scheiera. Také ve známém
poutním místě v Žarošicích na Kyjovsku se od roku 1880 hraje o Vánocích „Žarošická mše
koledová na půlnoční“.
Málokterá vánoční mše má tak tajemnou
a pohnutou historii jako tato koledová mše od
neznámého skladatele z konce 18. století. Původ
její není znám. Byly úvahy, že snad vznikla v tzv. Rezidenci Matky Boží, která stála na
území dnešní Silničné nad Žarošicemi a zanikla
koncem 18. století. Partitura mohla být přenesena na kůr žarošického farního kostela sv. Anny,
postaveného v r. 1801.
Objevila se i řada mýtů. Například badatel
Jaroslav Vlach (1913–1995) se domníval, že jde
o upravenou mši podle hudebního skladatele
Josepha Haydna či Wolfganga Amadea Mozarta. Vycházel mimo jiné z hypotézy, že venkovští
varhaníci si upravovali (zjednodušovali) technicky náročnější mše starých mistrů pro možnost
svých kůrů. Mezi občany se až do roku 2004
tradovalo, že vánoční mši zkomponoval některý ze zdejších řádových cisterciáckých bratří či
místních regenschori. Je jisté, že tuto mši v roce
1952 upravili údajně “dle staré předlohy zachované na kůru kostela v Žarošicích“ dva kněží
a to P. Josef Martínek za básnické spolupráce
P. Josefa Svobody, přičemž původní rukopis mše
se posléze postrádal. Uvedená amatérská úprava však nebyla příliš šťastná.
V roce 1995 se z iniciativy žarošického učitele
Ladislava Valihracha pátralo po originálu mše,
žel bez pozitivního výsledku. Proto byl požádán
brněnský hudební skladatel a muzikolog Zdeněk Zouhar o renovaci mše verze P. Martínka.
V roce 1996 byla Žarošická mše pastýřská digitálně nahrána na hudební nosič (kazetu) a pod
názvem Pouť a Vánoce v Žarošicích vydána.
V únoru roku 1999 v budově Památníku obce
(dnešního Muzea obce Žarošice) nalezli Roman
Muroň a Karol Frydrych původní rukopis poštmistra Táborského z roku 1880, který se v roce
1995 marně hledal.
Velká hnědá složka z tvrdých desek, plná not,
s památným nápisem: „Mše koledová na půlnoční. Roku 1880 přinesl do Žarošic Táborský,
poštmistr v Žarošicích, na varhany provázel
Theod. Martinů, říd. uč. v Žarošicích, basová sóla
zpíval Jakub Zelený, sopránová Marie Žaroská.“
Nalezený rukopis obsahuje: 4 ks Soprano, 2 ks
Alto, 2 ks Tenore, 1 ks Basso, 2 ks Violino I, 1 ks
Violino II, 1 ks Violin a 1 ks Organo.
Varhanní part je v očíslovaném basu tzv.
generálbasu. PhDr. František Malý, který tuto
skladbu vydal v roce 2004 ve vydavatelství
SALVE REGINA tiskem, hodnotí takto: „Podle
stylových prvků i textových lze původ žarošické
vánoční mše datovat zhruba do konce 18. století,
lze též předpokládat podle stylových podobností
s vánočními pastorelami střední a severní Moravy její původ někde na tomto teritoriu severně
od Žarošic. Mše je natolik originální, že se
nepodařilo nalézt žádnou pastorelu, pastorální
mši nebo koledu, v níž by se vyskytla některá
její část. Ačkoliv mše má jednotlivé díly zvané
přísně podle mešního ordinária a propria (Kyrie,
82
Gloria, Graduale, Credo, Offertorium, Sanktus,
Benediktus, Agnus, Dona), jde o sled devíti pastorel na český text, které se jen velmi volně obsahově váží k dané mešní částce (podobně je tomu
například v Rybově České mši vánoční).“
Připraveno podle článků ing. Karola Frydrycha
a PhDr. Františka Malého ze Žarošického věstníku č. 14 /
2005, č. 17 / 2008 a Hlasu od Panny Marie č. 3 a 4 / 2004
a za laskavé pomoci p. Ing. Jaroslava Miholy, rodáka ze
Žarošic.
Žarošický poutní kostel sv. Anny
Adventní zamyšlení
VĚRA LUDÍKOVÁ
Tolik podob má adventní očekávání, kolik
podob má naděje. Díváš se dál, do budoucnosti, rozjímáš, myslíš na druhé a chceš je
potěšit. Překračuješ zatuhlý práh nesnášenlivosti, jež nad tebou už nemá moc, a druhým
pro štěstí rozdáváš jmelí. Zvony a harfové
struny se odevšad rozezní, z Vyšehradu,
z krajkových věží a bání, i z těch nejmen-
13
ších věžiček, z venkovských kapliček. Veliké
světlo se rozzářilo, jasná hvězda betlémská
ozářila oblohu, rozzářila tvoje oči, rozjasnila
tvoji tvář i duši. Radujme se! Veselme se!
Naše čekání, naše naděje se naplnila! Příkladem světu je děťátko v jesličkách narozené,
obdařené vlastnostmi královskými! Jdouce
za vizí, připravuje nám i potomkům dobrou
budoucí historii!
Text z novoročenky 2011 básnířky V. Ludíkové,
(*1943 v Ústí n. Orlicí), titulek doplněn redakcí.
14
82
Nový vystřihovací betlém s regionálním historickým námětem
Nakladatelství Oftis v Ústí nad Orlicí vydalo v závěru letošního roku na 8 listech (37 x 28 cm) neobvyklý vystřihovací „Lanšperský“ betlém od malíře Adolfa Lachmana. Součástí je barevný celkový pohled
na betlém (30 x 12 cm, po zprohýbání lze použít jako malý betlémek) a sešit formátu A4 o 16 stránkách.
Návod umožňuje 2 varianty sestavení a to uspořádání betlému do skříňky nebo volné sestavení. Další
zajímavostí je rozsáhlý dvoustránkový text o obecné historii betlemářství a samotné dějiny a pověsti
spojené s hradem Lanšperk v konkrétní vazbě na jednotlivá vyobrazení v betlému. Právě tuto zajímavou
část formou výňatku z textu Mgr. Radima Duška zveřejňujeme pro naše čtenáře.
(redakce)
Lanšperský betlém
Mgr. RADIM DUŠEK
České lidové betlemářství vneslo do vánočního času pohádkovou poetiku a přizpůsobilo
ho domácím poměrům. Zobrazuje všední, vysněný i reálný, život lidí na vesnici i v malých
městečkách. Lanšperský betlém navazuje na tradici přenosných jesliček a na umění orlickoústeckých betlemářů, kteří své figurky mnohdy rozmístili do různorodých vztahů. I on
z dálky působí jako pestrý gobelín.
Vzdává hold zakladateli lanšperského hradu
a jeho panství Přemyslu II. Otakarovi, který
shodou okolností žil ve stejném století s duchovními osobnostmi Františkem a Klárou z Assisi
a Anežkou Českou. Žehnajícímu Vykupiteli lidstva se ve sklepení zříceniny lanšperského hradu dále klaní Přemyslův syn, český král Václav
II., opat zbraslavského kláštera Petr Žitavský
a bezejmenný lanšperský rytíř. Panna Maria
podle gotických
zpodobení klečí
a sv. Josef stojí
a opírá se o hůl.
Prozatím první
písemná zpráva
o Lanšperku pohází z roku 1285,
Ježíšek
z Lanšperského
betlému
kdy hrad Václav II. daroval svému otčímovi
Závišovi z Falkenštejna. Po založení kláštera ve
Zbraslavi se Lanšperk se svým územím, oblastí
ústecko-třebovskou a lanškrounskou, stal Václavovým rozhodnutím cisterciáckým majetkem.
Poděkoval tak Bohu za překonání tíživé situace
v Českém království. Dějinné události vylíčil
v latinsky psané Zbraslavské kronice třetí opat
zbraslavského kláštera Petr Žitavský, obnovitel
lanšperského probošství.
Lukášovo evangelium uvádí, že jako první se
do Betléma seběhli podívat pastýři, které z nočního spánku probudil Anděl Páně. V našem
příběhu se Boží posel zjevuje u novogotické lanšperské kaple Nanebevzetí Blahoslavené Panny
Marie a pastýři odpočívají pod jednou z místních lip.
Vesnička Lanšperk se původně jmenovala
Budy nebo městečko Budy pod zámkem Lanšperkem. V jejím okolí se pěstoval chmel, na
hradě nebo v podhradí byl pro panskou potřebu
pivovar, který zanikl někdy koncem 16. století.
Chmel byli lanšperští poddaní povinni očesat.
82
15
Lanšperský betlém – skříňková varianta
V Budách žilo devět osob povinných robotou.
Desátým byl krčmář, který sice byl od roboty
osvobozen, ale musel odebírat a čepovat pouze
panské pivo a kořalky. Ostatních devět poddaných se postaralo o panský len, o sázení zelí
a úklid zámku. Do zámeckých sklepů spouštěli
a vytahovali víno a pivo, robotovali u zámku
a chodili na hony vlků.
Zajímavostí betlému je přítomnost diskutujících nad novou mimořádnou událostí, budoucích darovníků. Nemůže chybět zemědělec,
děvečka, kovář, lazebnice, hudebníci, hostinský
a řezník v jedné osobě. Pod jabloní u lanšperské
zvoničky, v podobě z druhé poloviny 19. století, se krčí mírumilovná dobrodějka Grůfka, která podle pověsti pomáhá Lanšperským v těžké
době, napravuje křivdy a trestá nepoctivce. Po
staletí odnášela z lanšperského hradu poklady,
kterými pomáhala místním chudým.
Nedílnou součástí betlému jsou ovečky a samozřejmě beránek. Prvotní křesťanské umění zobrazuje dvanáct ovcí jako apoštoly s Beránkem božím
uprostřed. Zajíc vykukující ze skály je symbolem
pohanů a hříšníků, kteří se s lítostí zpovídají
a nalézají cestu k Bohu. Půvabný bílý pes je per-
sonifikovaná Věrnost. Vlk jako symbol zla je počinem středověku a kohout zvěstovatelem pravého
světla. Právě on ochránil Lanšperk od vítězství
zla. Je hrdinou místní pověsti o Čertově mostu,
jež vypráví příběh o dvou rytířích lanšperského
a žampašského hradu, kteří chtěli pokořit kopce
a údolí. A tak lanšperský pán povolal ku pomoci
samotného vládce pekel, kterému vlastní krví
upsal směnu své duše za přímý most z hradu
Lanšperka na hrad Žampach. Lucifer měl pouze jednu podmínku. Přes noc nesměl zakokrhat
jediný kohout. Proto je hradní stráž po celém
panství pobila. Jednoho kohouta se jim však
zabít nepodařilo. Patřil jedné opuštěné a chudé
stařence. Svého kohoutka litovala a schovala
pod pekáč na plotně. Kdepak by slídilům přišlo
na rozum hledat pod pekáčem!
Za blesků a hromobití se začaly pohybovat
skály a obludné balvany se rovnaly za pomoci Luciferových pacholků v pilíře. Skoro se už
rozednívalo, když se stařenčin kohoutek dostal
z úkrytu a zakokrhal. Moc ďábla tak ztratila
svou sílu a místo mostu zbyly Čertovy kameny
rozházené po polích, lukách a lesích. Rytířova
duše propadla peklu následující noc.
16
82
Svůj význam v betlemářské ikonografii mají
dřeviny i byliny. Například dub je stromem
nebeské a pozemské svrchovanosti, je podpěrou nebes a Osou světa. Středověké legendy
vyprávějí, že se v jeho listoví zjevovala Madona. Kosmickým stromem spojující nebe, zemi
a podsvětí je buk lesní. Podpírá a živí vesmír.
Strom poznání se ve středověkém křesťanství
často zobrazoval jako jabloň a plod prvotního
hříchu jako jablko. Svatý Augustin vysvětluje,
že strom poznání je součástí alegorie pýchy.
Adam a Eva snědli jablko, a tím se odsoudili
k exkomunikaci a k smrti. Jablko se stalo atributem samotného Krista Spasitele a vykupuje
z dědičného hříchu. Na vánočním stromku připomíná, že Kristus svým narozením umožnil
lidstvu návrat do ráje. Lípa srdčitá, národní
strom, je rostlinou ženskosti a ochránkyní rodu.
Areál lanšperské kaple
Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie se
pyšní lipovou alejí
císaře Františka
Král Václav II.
Kočka, len
Josefa I. Tradovalo
se, že vůně jalovce
zahání hady a šťáva z jeho jehličí
a bobulí léčí zmijí
uštknutí a kousnutí
jedovatých živočichů. Proto se hříchy přirovnávají
k symbolickým hadům a dřevo jalovce ke kříži Krista
Spasitele.
Břečťan popínavý je ozdobou zimy
a patří lásce. Používá se i jako vánoční dekorace. Zvyk
vychází z pověry,
podle níž domácí
skřítkové vymýšleli
o vánočních svátcích malé zlomyslné
žertíky.
Květ lilie se pro
svou bělost stal Sv. Klára z Assisi
obrazem
čistoty.
Odtud lidové rčení:
„Čistá jako lilie.“ Je jako Matka Boží, která je
díky své panenské plodnosti užitečná světu
a zároveň každému člověku milá, je symbolem
Církve a věrné duše. Kromě Panny Marie je
lilie připisována také dalším svatým, například
Antonínovi z Padovy, Tomáši Akvinskému
i Kláře z Assisi.
Len patří světlu, životu a plodnosti. Sedmikráska oznamuje východ slunce a zavírá se
s večerem. Připomíná narození Krista a klanění Tří králů, je spojena se Spasením. Od středověku je nenápadné květince připisována schopnost předpovídat lásku. Všeobecně známým se
stal zvyk otrhávání lístků s odříkáváním: „Má
82
mě rád, nemá mě rád…“ Jiný zvyk středověkých dam je už v zapomnění. Když chtěly dát
veřejně najevo, že jsou milovány, dovolily svému kavalírovi, aby si ozdobil štít dvěma sedmikráskami. Paznehtník je symbolem Vzkříšení
a Věčného Krista, prvosenka knížete apoštolů
sv. Petra, ostružiník Neposkvrněného početí,
pokání nebo lítosti, tykev pomíjivosti života
a krátkého štěstí, máta střídmosti, umírněnosti
a moudrosti, ostropestřec mariánský pozemských bolestí a u Krista a mučedníků dobrovolně podstoupeného utrpení.
Znaky ve spodní girlandě představují malý
erb Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, občanského sdružení. Svatý Václav, s korouhví v levé
ruce a štítem s přemyslovskou orlicí v pravé, je
znamením vesnice Václavov, vzniklé z bývalého
poplužního dvora u lanšperského hradu, pozdě-
ji místní část obce Lanšperk. Figuru následně
převzal celý Lanšperk. Stříbrný dvouocasý lev
se zlatou zbrojí v červeném štítu patří českým
králům a Českému království. Plamenná orlice
se zlatou zbrojí ve stříbrném štítu napovídá, že
čeští králové Přemysl II. Otakar a Václav II.
vzešli z mocného přemyslovského rodu. Dvě
zkřížené motyky jsou původním znakem vesnice Lanšperk. Heraldickou galerii uzavírá symbol Občanského sdružení pro
kapli a boží muka Lanšperk.
Autor Lanšperského betlému Adolf Lachman nám
přináší dar a rozvíjí tradice betlemářů Orlickoústecka – „Ke cti a chvále
Boží a pro potěšení
„
srdce.“
Kovář
Ostropestřec mariánský
Lanšperská kaple
17
18
82
Jak Vánoce inspirovaly spisovatele a básníky
Romance Štědrovečerní
JAN NERUDA (1834 Praha–1891 Praha)
Petr usne, sotva lehne;
sotva usne, sen se zvedne:
náhlé světlo po krajině
a tak jasno jako ve dne.
Petr celý vyjevený,
rodinu zří v prostém stáji,
dítě zrovna sluncem září –
v Petrovi až dech se tají.
Vzduch je plný andělíčků,
třpytí se a křídly šumí,
každý zpívá haleluja,
krásně, jak jen anděl umí.
A hle, od vesnice spěchá
všechen lid s radostnou tváří,
napřed muži, staří, mladí,
v čele naši muzikáři.
Vašek velký buben tluče,
Matěj troubí, Martin hude,
Vojta na klarynet píská,
Kuba měchem bas jim dude.
Aj ti hrajou – jako nikdy!
tváře dmou se, lítá ruka –
písnička tak mlaskně skočná,
že až Petru nohou cuká.
Zmlkli. Z řady vystoup‘ Brichta,
vyšnořený, oholený,
býval kaprál u hulánů,
dnes je řečník vyvolený.
Postavil se, salutuje,
hrubě spustil: „Kriste pane, –
my nevíme, co je psáno,
ale víme, co se stane.
Ty jsi – já jsem – ba jsme všichni –
povídáme – k boží chvále –“
v tom se zajik‘ – jazyk ztrnul
a nemůže o hles dále.
Ruka v úzkostech se svírá,
ret se jako lupen chvěje –
„Ty‘s to vyved‘!“ Petr nahlas
ze sna hulánu se směje.
Ježíšek však milostivě:
„Všichni jste mé hodné děti,
Vaše duše po skonání
hupky na nebe si vletí.“
A teď houfně zpívajíce
předstupují hospodyně,
podávají v pytlích, koších,
dobrého co po dědině.
Máslo, jabka, marcipány,
plátno, šátky, věci steré,
Maria jim přikyvuje,
Josef od nich dary bere.
„Co je tohle?“ Petr náhle
poulí svoje oči šedé.
Dvanáct panen třináctou si
na růžové pentli vede.
Dvanáct panen, dvanáct růží.
„Děťátko ty nejjasnější,
přivádíme Anduličku,
že je z nás všech nejkrásnější.“
„To si myslím!“ Petr mručí. –
„Anduličku k Tobě vedem,
aby za nás všecky dala
hubičku Ti jako s medem.“
Andulička přistupuje,
sotva ale hlavu níží,
Ježíšek už ručky svoje
kolem její šíje kříží.
Jak se směje, jak ji hladí,
jak se k Andulince tulí –
sotva dostal polibení,
už zas znovu rtíky špulí.
Petr sebou hází, bručí,
jako medvěd když se brání:
„Matka na to mlčky hledí? –
je to pěkné vychování!“
82
19
Aspoň jedinkrát do roka
nebudiž opomenuto zapálit
v novinách sloupeček
milému Pánubohu.
KAREL ČAPEK
(1890 Malé Svatoňovice–1938 Praha)
A tedy sláva na výsostech Bohu. Ačkoliv je všude,
je na výsostech přece jen víc sám a víc doma. Přesvědčte se o tom: vystupte někdy na výsosti a potkáte
ho. Na výsostech krásy, na výsostech lásky, na výsostech poznání a já nevím, na kterých ještě. A když na
ně vystoupíte, pocítíte rozkoš a hrůzu, nevýslovnou
radost a strašné mrazení, a to je on sám. Ale kdo
nikdy nevystoupil na výsosti, nepotkal ho a nic neví
o něm ani o jeho slávě. Neboť není pravé slávy kromě slávy boží. On sám pak voní mateřídouškou a ve
vlasech má hvězdy, ptáky na ramenou, na klíně cvrčka a pod jeho nohama plynou řeky a potůčky. Sláva
na výsostech Bohu.
A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Neboť nic není
sladšího než pokoj –; a proto dejte nám pokoj, vy
všichni, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati
a napravovati svět. Pokoj lidem na zemi; sláva patří
Pánubohu a pokoj člověku; úžas a trnutí je na výsostech, ale na zemi budiž pokoj. Buď pokojné srdce
člověka, který obrací svou tvář k zemi; a má-li nás
co děsiti, ať jsou to strašné výsosti se svou slávou. Ať
nás zasáhne bič nekonečnosti a boží bázně; ať hyneme úzkostí a rozkoší, potkávajíce Pána na výsostech,
ale zemi a lidem budiž pokoj. Pokoj, toť velikost
malých věcí a hlubokost věcí všedních; pokojná věc
je posvěcená, a pokojný člověk je dobrý, a pokojné
srdce je šťastné a pokojný den je požehnaný, amen.
Sláva na výsostech Bohu.
A pokoj lidem dobré vůle. Snad jsou větší a onačejší cnosti než dobrá vůle; jmenujte mně hrdinství,
šlechetnost, obětavost nebo co chcete, ale nic není tak
dobrého jako dobrá vůle. Dobrá vůle, to je jako dobrá
cesta nebo dobrá střecha nebo jiné tiché, dobré a spolehlivé věci, o kterých ani nevíme; teprve když nejsou
dobré, začneme strašně láteřit, a když potkáme zlou
vůli, je nám, jako by se bortila všechna jistota na světě. A proto je dobrá vůle to nejlepší na světě, že na
ní stojí všechna spolehlivost a důvěra. Dobrá vůle je
horizontální základ všeho dobrého na světě. Sláva na
výsostech Bohu.
A na zemi pokoj. Na celé zemi. Já to cítím, vy to
cítíte – : nemáme pod sebou pevné půdy, když se to
hroutí někde u souseda. Je jen jedna země; jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakž
takž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není
ani nám dobře a bezpečně na zemi. I nasloucháme do
dálky, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud
ne: sláva na výsostech Bohu.
A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali,
jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení,
pokaždé v ní najdete novou a libou chuť. Neboť je
v ní sláva i výsosti, země i pokoj i dobrá vůle: samé
dobré i veliké, svaté i něžné věci. Já bídný hříšník ji
opakuji, nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více
na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na
pokoj své duše; slyším jen dvojzvukou harmonii, hlas
andělský a důvěrný.
Lidové noviny 25. 12. 1923 (redakcí ponechán ve fejetonu původní pravopis).
Obrázek nahoře: „V Malých Svatoňovicích“, kolorovaná kresba od ak. malíře Jiřího Škopka (2008)
20
82
K probíhajícím výstavám vánoční a betlemářské sezony 2011/12
Betlémy ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti
MARIE MARTYKÁNOVÁ
Po třech letech se opět do Slováckého muzea
v Uherském Hradišti „nastěhovaly“ betlémy na
výstavu „Vánoce v galerii – Vánoce v muzeu
aneb půjdem spolu do Betléma“. Po úspěšném
1. ročníku přehlídky současné mezinárodní
betlemářské tvorby, pozvali pořadatelé téměř
osmdesát českých, slovenských a polských tvůrců. Soubor sto deseti betlémů zaplnil největší
sál Galerie Slováckého muzea (Otakarova 103)
a stal se tak velkolepou podívanou jak pro běžné
návštěvníky, tak i pro znalce této problematiky
včetně autorů samotných.
V příjemném souladu a přehledném uspořádání nápadité instalace jsou rozložená díla od méně
známých tvůrců, ale také od skutečných mistrů,
jejichž zručnost je oceňovaná i v širším evrop-
ském prostoru. Mezi exponáty vysoce ční betlémy
od Miroslava Valenty, Zdeňka Farského, Františka Juračky, Antona Kadury, Vladimíra Morávka,
Vladimíra Doubala, Romana Galeka. Pozornost
poutají práce Jaroslava Bordovského, Jaroslava Frencla, Františka Gajdy, Jarmily Haldové,
Aleny Staňkové, Jiřího Kostihy, Pavla Matušky,
Zdeňka Matyáše, Bohuslava Radimce, Oldřicha
Unara či Lubomíra Zemana. Poetické kouzlo
dávného biblického příběhu si jednotliví autoři
zpracovávají podle svých představ, od prostého
ztvárnění sv. Rodiny až po bohaté scény, v nichž
počet figurek dosahuje několika desítek: Neokázalou, tichou zbožností naplněný reliéf od Jozefa
Barty, sousoší od Josefa Staňka, Julia Smočka;
něžně zpracované figurky od Anny Červinkové,
Aleny Chapčákové, Ivany
Ryškové; nápadité a příjemným humorem obohacená
díla od Aleny Kartákové,
Jarmily Všetičkové, Horsta
Benka; specificky ženskou
technikou překvapí betlémy
od Martiny Vaškové a Jany
Štefkové. V celkovém souhrnu se dá říct, že každý ze
zastoupených autorů přinesl
do výstavy svůj podíl, který
v součtu originálních přístupů a rukopisů přispěl k jedinečnému výsledku.
Z výstavy v Uherském
Hradišti – betlém Miroslava
Valenty zhotovený v r. 1991
82
Z hlediska použitých materiálů samozřejmě
neschází dřevo (od oblíbené lípy až po mahagon
a sekvoji), keramika, porcelán, šamot, papír, příze, hedvábí, ovčí rouno, kukuřičné šustí, sláma,
uhlí, kámen ad.
Zásadní a trvalou dokumentací je opět výpravný katalog, v němž má každý z autorů reprodukované dílo, úvodními texty přispěli PhDr. Vladimír Vaclík a Jiří Cvešper. Novým obohacením
je i následná kapitola, zaměřená na historické
betlémy z muzejních sbírek, s mnoha reprodukcemi a odborným pojednáním od PhDr. Romany
Habartové a Mgr. Marty Kondrové. Tato druhá
část podchycuje samostatnou a zároveň návaznou
expozici, která od současné tvorby dává pohled
na betlemářskou tradici v různých podobách zpětně až do 18. století (je umístěná v hlavní budově
Slováckého muzea ve Smetanových sadech 179).
Letošní uherskohradišťská výstava se však rozmáchla do několika dalších kapitol, které v počtu
pěti výstav vytvořily rozsáhlý a ojedinělý projekt (čtyři v budově Galerie Slováckého muzea).
Kromě současné a historické tvorby dostaly své
místo i výsledky dětského snažení na dané téma.
Nejmladší generace autorů z Moravy a Polska
21
vytvořila na devadesát prací, které jsou příslibem
toho, že betlemářství bude mít své pokračovatele.
Výstava je výsledkem dlouholetých aktivit a obdivuhodného úsilí Jiřího Cvešpera, předsedy severomoravské regionální pobočky ČSPB v Ostravě.
Další expozice je věnovaná papírovým vystřihávaným betlémům, které zapůjčil Vratislav
Schilder. Relativně dostupný materiál okouzlí
návštěvníky bohatým autorským zastoupením
profesionálních výtvarníků (Mikoláš Aleš, Josef
Wenig, Josef Lada, Marie Fischerová-Kvěchová,
Jan Hála, Karel Franta, Jan Kudláček ad.)
Poslední z neméně zajímavých výstav a umělecky snad nejhodnotnější, je výběr obrazů a grafických listů vzniklých v Evropě od 16. do 19.
století, seskládaný jako příběh o narození Ježíše
Krista, od zvěstování Panně Marii až po útěk do
Egypta.
Nutno podotknout, že bez usilovné odborné
spolupráce s panem Jiřím Cvešperem, zájmu
pana Miroslava Valenty a zejména finanční podpory Nadace Děti – kultura – sport, by se nikdy
tak rozsáhlý projekt nemohl realizovat.
Výstavy potrvají do 22. 1. 2012. Další informace na: www. slovackemuzeum.cz
Vánoční výstava v Lanškrouně s malovaným ústeckým
„Brožkovým“ betlémem
PaeDr. MARIE BORKOVCOVÁ, ředitelka Městského muzea Lanškroun
V době adventní a vánoční je vystaven v hale
Městského muzea unikátní ústecko-orlický papírový betlém z pozůstalosti Zdeňka Brožka s více
jak tisíci figurkami. Figurky mají nespočet tváří
a podob nejrůznějších lidí. Betlém vznikal po
dobu jednoho století, v letech 1844–1935. Jeho
autory jsou lidoví tvůrci (celkem čtrnáct), měšťané
z Ústí nad Orlicí – Jan Brožek, Vojtěch Domlátil,
Josef Špringer, František Štancl, malíř Jarolím
Štantejský, Václav Taüber, Václav Víšek a další.
Tvořili jej, aby potěšili své děti, vyzdobili své
domovy a aby připomínali významnou událost
narození Páně.
Jednotlivé figurky vysoké 10–15 cm jsou malované na lepence klihovými barvami. Na rubové
straně je přilepena tenká dřevěná štěpina dole
zašpičatělá, aby mohla být zastrčena do podkladu. Betlém bývá postaven na ploše 5–7 m dlouhé,
1,5 m hluboké a 1, 5 m vysoké. Centrum betlému
tvoří chlév (jeskyně) se Svatou rodinou. Nacházíme zde stupňovitě koncipované cizokrajné město
Betlém a v kontrastu k němu krajinu inspirovanou
22
82
Podorlickem s chaloupkami a kostelíkem. Vedle chalup se tyčí různé salaše, mlýny, pazderny
a zvoničky. Zalesknou se i potok nebo rybníček.
Jsou zde roztroušeny jehličnaté a listnaté stromy,
keře a květiny. Vidíme nespočetná stáda pasoucích se ovcí („sníh ústeckých betlémů“) s jejich
věrnými psy. K jesličkám se sbíhají s dárky tzv.
darovníci. Jsou zde též muzikanti, zpěváci, sedláci,
řemeslníci, ponocný a další.
Dalším vystaveným betlémem bude Hřebečský
s řemeslnickými motivy, rozšířený o další daráčky a architekturu (boží muka, kaple sv. Františka Xaverského aj.) od orlické řezbářky Jarmily
Haldové. Návštěvníky muzea jistě zaujme také
betlém se soustruženými malovanými figurkami
Zdeňka Bukáčka z Krouny nebo betlém ze šustí Aleny Tschöpové a s kulisami, které doplnili
Hana Kozubová a Jiří Knápek. Nebudou chybět
další betlémy ze sbírek muzea.
Lanškrounský betlém osobností z dílny řezbáře
Bedřicha Šilara bude možné výjimečně zhlédnout v Městském muzeu a galerii ve Svitavách
na autorské výstavě. Je obohacen o další figury
– knížete Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna,
stavitele Nového zámku u Rudoltic a knížecího
pivovaru, porodníka a gynekologa MUDr. Stanislava Kapouna a vědce Herwiga Schoppera.
V příštím roce se bude opět skvět v celé kráse
v lanškrounském muzeu, kdy bude zároveň představena i kniha o tomto betlému.
Ze vzpomínek výtvarníka a betlemáře
Zdeňka Brožka (1919–2000):
„Betlém byl uložen na půdě v truhlách. Celé léto
chodíval otec do lesa a obhlížel mech na stavění.
Na začátku podzimu přinesl mech domů, na půdě
ho rozložil, aby dobře proschl. To byl čas, kdy
otec na truhly zaklepal a říkal: Pastýři vstávejte
a svá stáda shánějte. Pak následovaly přípravy na
stavění betlému. 8. prosince na Mariánský svátek
musel už betlém stát. Říkalo se: Betlém zase ke
cti a chvále Boží stojí. Chalupa se vygruntovala,
uklidilo se a tím vlastně pro nás začal kouzelný
čas vánočních svátků. Ovšem Svatá rodina se ale
do chlívku dala až po štědrovečerní večeři. Pak už
jen chodili návštěvníci dívat se na náš betlém pět
metrů dlouhý a sahající přes celou světnici. Na
Tři krále, po svěcení vody, křídy a kadidla, se scenérie trochu měnila. Místo daráčků zaujal tříkrálový průvod a nad chlévem se andělíček vyměnil
za betlémskou hvězdu. Takto stál betlém až do
Hromnic, tj. do 2. února, potom se rozebral, očistil
a uložil zpět do krabic a truhel. Při rozebírání se
říkalo: Dej Bůh, abychom to za rok zase dožili.“
Lidové ozdoby na vánoční stromek
Od pradávných dob je člověk úzce spjat s přírodou. S ozdobnými větvemi a stromky se setkáváme při různých lidových obřadech. Každý předmět na stromku měl svůj symbolický význam.
Zlacené ořechy představovaly bohatství, hvězda
připomínala kometu nad Betlémem, červená jablka symbolizovala život, jelen mužnou sílu a dlouhověkost, kotva byla symbolem naděje, řetězy
představovaly bájné hady. Vánoční strom má
německý původ. Ve šlechtických palácích a sídlech byla vánoční výzdoba pompézní, zatímco
obyvatelé venkova vycházeli při zdobení stromků
z přírodních materiálů. Prapůvodní ozdoby byly
jedlé – např. sušené ovoce, ořechy, citrony, pomeranče. Dále se vyráběly ozdoby z vosku, z papíru,
z perličkových skleněných korálků, plodů stromů
– žaludů, kaštanů, šípků a šišek.
Na stromcích vystavených na letošní vánoční výstavě v městském muzeu najdete ozdoby
z brambor se svíčkami z černého bezu, figurky
z kukuřičného šustí a slámy, ozdoby z burských
oříšků, makoviček, šišek, ze suchých šípků, jeřabin, mochyně, paličkované krajky, textilní ozdoby výtvarnice Hany Kozubové, ozdoby z pedigu
Aleny Bukvové, ozdoby z papíru vyrobené Soňou
Uhlířovou a další. Výstava je doplněna vánočními
dekoracemi Kateřiny Kadláčkové.
(převzato z Orlického deníku – 24. 11. 2011)
82
23
POŘÁDANÉ VÝSTAVY BETLÉMŮ 2011/12 – dodatek
Doplnění seznamu z minulého č. 81 BaB (sestaveno na základě oznámených údajů – bez záruky)
Lokalita
Výstava
Termín
Poznámky
Beroun, Muzeum Českého Barokní vánoce (oslava
krasu, Husovo nám. 87
Vánoc v tehdejší době)
30. 11.–8. 1.
Česká Třebová, Kulturní
centrum, Nádražní ul.
Jak jsi krásné neviňátko…
(výstava betlémů)
11. 12.–30. 12. 9–12
24. 12. zavřeno
a 12.30–16.30 hod.;
31. 12. jen 9–14 hod.
Ne, Sv: 13–16.30 hod.
Betlémy v depozitáři
v Borku
Pouze 25. a 26. 12.
od 13 do 16 hod;
31.12. a 1.1. zavřeno
Výstava betlémů
a vánočních ozdob
26. 11.–22. 1.
Podrobnosti v tomto čísle
na str.: 21, tel.: 465 324 328
Lomnice nad Popelkou,
Výstava betlémů
Městské muzeum a galerie
3. 12.–6. 1.;
Út–Ne: 9–16 hod.
Zavřeno:
24. a 31. 12., 1. 1.
Rumburk, Městské muzeum,
Na Valech 401,
Výstava betlémů
zkrácení otevírací doby
26. 11.–2. 2.;
Út–Ne: 9–15 hod.
Zavřeno: Po, Sv, 21. 12.,
24. až 26. 12., 31. 12.,
1. 1.
Česká Třebová,
depozitář muzea,
Nám. 17. listopadu 205/5
Lanškroun,
Městské muzeum
Tábor, Galerie u radnice,
Martina Husky 54
Podmalby na skle
1. 12.–6. 1.; Po–So: 9–12
24. 12. zavřeno;
M. Valterové (vánoční
a 12.30–16.30 hod.,
31. 12. jen 9–14 hod.
výstava, betlémy, Ježíšek) Ne, Sv: 13–16.30 hod.
Třinec, Muzeum Třineckých
Betlémy ze sbírky
železáren a města Třince,
Ing. Jiřího Oblůka
Staré město, Frýdecká 387
Tvorovice (okr. Prostějov),
Kulturní dům
Týn nad Vltavou,
Městské muzeum
Uherské Hradiště,
Slovácké muzeum
a Galerie Slováckého muz.
www.muzeum-beroun.cz
tel.: 311 624 101
30. 11.–30. 1.; Út–Pá: Po, So zavřeno,
tel.: 558 535 882
9–17 hod.,
www.trisia.cz/muzeum
Ne jen 13–17 hod.
Výstava betlémů ze sbírky 25. 12.–27. 12.;
p. Josefa Novotného
vždy 14–17 hod.
Od adventu do Tři králů
18. 11.–6. 1.
Rozsáhlá mezinárodní
18. 11.–22. 1.
výstava betlémů
Ústecké betlémy známé
Ústí nad Orlicí, Městské i neznámé;
muzeum, 17. listopadu 72 pohlednice a betlémy
ak. mal. J. Škopka
Vystaveno bude
cca 80 betlémů a jesliček
8. 12.–4. 3.
Podrobnosti v tomto čísle
na str.: 20
www.slovackemuzeum.cz
www.muzeum-uo.cz
Upozorňujeme na výstavu výtvarnice, řezbářky a betlemářky pí Jarmily HALDOVÉ
v Kulturním centru (galerii) „Chaberský dvůr“, kde jsou vystaveny do 30. 12. 2011 deskové
reliéfní obrazy „Čeští panovníci“. Galerie se nachází v Praze-Dolní Chabry, Hrušovanské
nám. 353/5. Podrobnosti včetně dopravního spojení naleznete na: www.dchabry.cz
24
82
NOVINKY VYDAVATELSTVÍ
J. Nygrina 336, Ústí nad Orlicí, tel.: 465 521 052, www.oftis.cz
Lanšperský betlém, 8 archů A3,
s podrobným návodem, cena 153 Kč
Únanovský betlém
3 archy A3, cena 85 Kč
Vánoční jesličky, 2 archy A3, 1 arch A4, cena 68 Kč
Kniha „O BETLÉMECH“ – reprint
publikace Karla Procházky vydané v r. 1908,
formát 145 x 205 mm, 160 stran, pevná šitá vazba, cena 408 Kč
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail: matl.
[email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové
podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec
Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail:
františek.odstrč[email protected]
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01.
Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů
nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku
předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma.
Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky
ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí