Základy společenských věd - Gymnázium Josefa Jungmanna

Transkript

Základy společenských věd
Témata k maturitní zkoušce na
Gymnáziu Josefa Jungmanna v
Litoměřicích
Základy společenských věd – Témata k maturitní zkoušce 2010/2011
Obsah
1. Příroda, kultura, člověk a společnost................................................................................................3
2. Rasa, etnicita, eugenika a holocaust.................................................................................................5
3. Klasická sociologie...........................................................................................................................7
4. Sociologie 20. a 21. století...............................................................................................................9
5. Proces socializace lidského jedince................................................................................................12
6. Instituce, organizace, byrokracie....................................................................................................14
7. Status, role, sociální stratifikace a mobilita....................................................................................16
8. Sociální plurality (kolektivity) a sociální skupiny..........................................................................18
9. Rodina a škola................................................................................................................................20
10. Sociální patologie, zločin a trest...................................................................................................22
11. Sociální komunikace.....................................................................................................................24
12. Interpretace sociální reality (společenskovědní výzkum)...........................................................26
13. Současná společnost.....................................................................................................................29
14. Masová média...............................................................................................................................31
15. Vybrané ekonomické problémy....................................................................................................32
16. Antická filozofie...........................................................................................................................35
17. Bible, středověká a renesanční filozofie.......................................................................................37
18. Filozofie baroka a osvícenství......................................................................................................40
19. Filozofie 19. a 20. století..............................................................................................................42
20. Etika..............................................................................................................................................46
21. Sexuologická propedeutika..........................................................................................................48
22. Poznávání a učení.........................................................................................................................51
23. Temperament, emoce a motivace chování....................................................................................54
24. Politologie.....................................................................................................................................56
25. Politický systém České republiky................................................................................................59
Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích..................................61
2
1. Příroda, kultura, člověk a společnost
Přírodní vlivy
Biologické faktory: člověk interpretovaný jako živočich (zvíře). Desmond Morris - Nahá opice,
Lidský živočich versus člověk jako biologický zmetek Józef Maria Bocheński - Cesta k
filosofickému myšlení
Geografické faktory: klimatické pásmo a podnební charakteristiky (teplotní režim, úhrn srážek
atd.), prehistorie krajiny a nerostné bohatství (úrodná půda, poušť, ropa atd.), reliéf krajiny (hory,
údolí, roviny), flóra a fauna
Demografické faktory: plodnost, porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek, míra zalidnění
oblastí, migrace, podíly pohlaví apod. Jak jsou tyto faktory modifikovány sociálními reprodukčními
zvyklostmi?
Vysvětli biologický či geografický determinismus
Ekonomické vlivy
Existence a rozsah trhu, průmyslový a vědeckotechnický rozvoj (revoluce), gramotnost, vzdělání a
kvalifikovanost obyvatel, dělba práce, míra urbanizace, míra (množství) finančního kapitálu,
rozdělování vytvořeného zisku a bohatství atd.
Duchovní vlivy
Kulturní a obecně ideové podmínky, umění, normy, hodnoty a hodnotové orientace, věda
Vývojové typy společností
Společnost tradiční: omezená možnost mocenské kontroly říší, kastovní či stavovská struktura,
přírodní zdroje energie (síla větru, vody, zvířat, lidí), jednoduché technologie, minimální ekologická
náročnost výroby, soběstačnost venkova, izolovanost lokalit, velmi malý rozvoj trhu, negramotnost
značné části populace, idea rovnosti všech lidí je nepochopitelná
Společnost moderní: centralizace mocenských struktur (moderní národní stát), třídní struktura,
venkovská komunita a rodina ztrácejí své významy, jejich funkce přebírají formální organizace
(bezpečnostní, vojenské, školské apod.), generalizace trhu, roste dělba práce, zvyšuje se míra
urbanizace, přírodní prostředí je nahrazováno umělým, víra ve vědu, vznik a vývoj sociologie
Společnost postmoderní: zklamání a ztráta iluzí z dopadů vědy, kritika ideologií, uniformity i
nástrojů sociální kontroly, pluralita jednání a hodnotově-normativních struktur, odklon od koncepce
národního státu ke globálnímu pojetí světa, problémy ekologického charakteru, stárnutí západní
populace, rostoucí chudoba části světa, trend rostoucího násilí
3
Texty
Desmond Morris: Lidský živočich
Lidské bytosti jsou živočichové. Někdy jsme obludy, někdy hrdinové, ale vždy jsme živočichové.
Možná, že se nám víc líbí myslet si, že jsme padlí andělé, ale ve skutečnosti jsme vzpřímivší se
opice.
Vše, co děláme, má svůj vrozený genetický základ a veškerým svým konáním máme něco
společného s ostatními živočišnými druhy. Jako jediný druh jsme však na těchto živočišných
modelech stavěli, posilovali jsme je a rozpracovávali na obdivuhodnou úroveň. A někdy jsme je
také potlačovali, což mělo škodlivé důsledky.
Józef Maria Bocheňski: Cesta k filosofickému myšlení
Člověk je však zvláštní živočich. Je na něm mnoho věcí, které u jiných živočichů nenacházíme
buď vůbec anebo jen v nepatrných stopách. Především je nápadné, že z biologického hlediska by
člověk vlastně vůbec neměl právo zaujímat tak samozřejmé místo ve světě tvorstva, ovládat jej a
jako největší cizopasník přírody jej využívat tak, jak to ve skutečnosti dělá. Vždyť je to nepovedené
zvíře. Špatný zrak, téměř zanedbatelný čich, podřadný sluch, to jsou nepochybně jeho znaky. Téměř
úplně mu chybí přirozené zbraně, jako třeba drápy. Jeho síla je nepatrná. Neumí ani rychle běhat,
ani plavat. K tomu je nahý a umírá mnohem snadněji než většina živočichů chladem, horkem apod.
Z biologického hlediska by neměl právo na existenci. Už dávno měl zaniknout jako tolik jiných
nepodařených živočišných druhů.
Jan Keller: Úvod do sociologie
Trh začal organizovat člověka i přírodu jen jako zvláštní druhy materiálů. Začal je kombinovat s
jinými surovinami podle potřeb maximalizace zisku soukromých osob. Vznikl tak velký
společenský stroj na zajištění materiálního blahobytu kontrolovaný pouze dvěma lidskými motivy:
strachem z hladu na straně jedné a hrabivostí na straně druhé. Strach z hladu se postupně zahalil do
podoby konzumních aspirací, hrabivost do podoby podnikatelského profitu. Tajemství společnosti
blahobytu je v tom, že žádná nemajetná osoba nemůže uspokojit svoji potřebu najíst se, aniž by
dříve prodala svoji práci na trhu, a žádné zámožné osobě nemůže být bráněno, aby nenakupovala na
nejlacinějším trhu a neprodávala na nejdražším. Strach z hladu u jedněch a hrabivost druhých se
staly spolehlivými konstantami k zajištění dynamiky vývoje, garantem pokroku moderní
společnosti. Svoboda jako centrální kategorie nové ideologie má svůj zcela prozaický model ve
svobodě nemajetných prodávat bez omezení pracovní sílu na trhu a ve svobodě majetných vybírat si
mezi trhy ten s nejvyšším ziskem.
4
2. Rasa, etnicita, eugenika a holocaust
Lidské rasy - vágnost rozdělení lidí dle barvy kůže
Rasismus, předsudky, rasová diskriminace
Louis Agassiz (1807-1873) - zakladatel amerického polygenismu
Joseph Artur de Gobineau (1836-1882) - otec moderního rasismu
Etnicita
Kulturní odlišnosti - jazyk, historie, původ (skutečný nebo domnělý), náboženství, styl oblékání
či zdobení
Etnické předsudky, antagonismy a konflikty, diskriminace menšin
Interetnické vztahy v Evropě
Možnosti budoucího vývoje - asimilace, tavicí kotel, kulturní pluralismus
Eugenika
Rasová, etnická, sociální, medicínská. Pozitivní a negativní
Francis Galton (1822-1911) - zakladatel eugeniky (Vrozený génius)
Eugenuka ve 20. Století (USA, Švédsko, Dánsko, Kanada, Japonsko)
Eugenika v nacistické praxi hitlerismu
Eugenika v Československu (Edward Beneš, Bohumil Sekla. Miloš Černý)
Obraz eugeniky dnes - problém Petra Bakaláře
Holocaust (šoa)
Antisemitské mýty a předsudky v Evropě
Protižidovské pogromy a Kristallnacht (9. 11. 1938)
Konference ve Wannsee (20. 1. 1942)
Holocaust jako produkt modernity (Zygmunt Bauman)
Nicholas Winton a Oskar Schindler
Popírači a zpochybňovači holocaustu (např. David Irving. Rudolf Seidl)
5
Texty
Louis Agassiz: Dopis S. G. Howeovi, 10. Srpna 1863
Sociální rovnost považuji za naprosto neproveditelnou. Vyplývá to z přirozených překážek
daných samotným založením černé rasy.
Nikdo nemá právo na věci, kterých není schopen užívat. … Chraňme se hned zpočátku přílišných
záruk pro černou rasu, abychom nebyli později přinuceni násilím odnímat některá privilegia, jichž
by bylo použito k naší i jejich škodě.
Petr Bakalář: Tabu v sociálních vědách
Vedou se diskuse o tom, zdali jsou eugenické metody etické. Odmítání eugeniky se organizuje
kolem pocitů emocionální averze, které nejsou podpořeny racionálními argumenty (viz Auschwitzkomplex). V minulosti byly například zaměřeny proti ateistům, event. ženám, které nosily kratší
sukně, později proti antikoncepci, potratům, umělé inseminaci, geneticky modifikovaným
potravinám. Případy “morální paniky” jsou v naprosté většině nepodložené.
Eugenika slouží jedincům i celé společnosti. Společnosti, které budou eugeniku využívat, získají
velkou výhodu nad těmi, které ji budou odmítat.
Mavis M. Hillová, L. Norman Williams: Půl penny
Operace byly prováděny tak, že dr. Dering >v místnosti přilehlé přilehlé k operačnímu sálu<
píchl dívce, kterou drželi násilím dva pomocníci, znecitlivující injekci do páteřního kanálu; tento
způsob znecitlivění, prováděný bez předchozí poměrně bezbolestné umrtvující injekce, jež se dává
do místa, kam bude zavedena hlavní injekce, byl tak bolestivý, že většina dívek křičela; pomocníci
pak dívku násilně odvlekli na operační sál a připoutali k operačnímu stolu, který byl skloněn v úhlu
asi třiceti stupňů, přičemž hlava operované směřovala dolů; dr. Dering >vedl břišní řez, prořízl
pobřišnici, zavedl kleště, aby zdvihl dělohu, umístil kleště mezi vejcovod a vaječník a odřízl
vaječník<, který uložil do misky vedle operačního stolu; pak založil stehy, ale >hrubě a rutinérsky<,
ani je řádně neutáhl a >nepokryl lůžko vaječníku řasou pobřišnice<. Každá operace trvala sotva
deset minut. Běžná a správná doba by byla podstatně delší. Mezi jednotlivými operacemi se
neomývaly ani nesterilizovaly nástroje a ostatní pomůcky, ani si dr. Dering nemyl ruce.
Zygmunt Bauman: Modernita a holocaust
Posuďme čísla. Německý stát vyhladil přibližně šest milionů Židů. To by si při rychlosti 100
vražd za den vyžádalo téměř 200 let. Emoce a jejich biologický základ mají přirozený časový
průběh. Lačnost, dokonce i lačnost po krvi,nakonec nasytí. Emoce jsou navíc, jak je obecně známo,
těkavé, mohou se proměnit. Lynčující dav je nevypočitatelný a někdy jím pohne soucit - například
když vidí trpět dítě. A má-li být vyhlazena “rasa”, je nezbytné zabíjet i děti.
Důkladné, úplné, plošné vyvraždění vyžadovalo nahradit dav byrokracií a společné běsnění
poslušností vůči autoritě. Požadovaná byrokracie by byla efektivní, ať už by ji tvořili krajní, či
pouze vlažní antisemité, což významně rozšiřuje rezervoár potenciálních rekrutů.
6
3. Klasická sociologie
Auguste Comte - zakladatel vědecké sociologie (Kurz pozitivní filozofie)
Zákon tří stadií (teologické, metafyzické, pozitivistické)
Sociální fyzika - statika a dynamika
Herbert Spencer - společnost a sociální darwinismus
Biologizace společnosti (princip laissez-faire)
Vojenské společnosti a průmyslové společnosti
Karl Marx - sociolog konfliktu
Odcizení produktu práce a člověka člověku
Emile Durkheim - sociolog konsenzu a faktů
Studium dělby práce, studium sebevražednosti a náboženství
Studium společenské soudržnosti a řádu (mechanická a organická solidarita)
Max Weber - subjektivita a sociální organizace
Koncepce verstehen (porozumění) - chápající, rozumějící sociologie
Analýza moci (panství) a její legitimizace (ospravedlnění, vysvětlení) - tradiční, charismatická,
racionální (legální)
Teorie byrokracie
Protestantská etika a duch kapitalismu
Vilfredo Pareto - elity a masy
Přirozená nerovnost a zdatnost lidí - koloběh (cirkulace) elit
Historie společnosti - pohřebiště elit
Lidské jednání (logické a nelogické) a jeho racionalizace (rezidua a derivace)
Ferdinand Tönnies - Gemeinschaft und Geselschaft
Nostalgie po zaniklém světě pospolitostí a kritika moderní společnosti
7
Georg Simmel - formální sociologie
Metropole a duševní život
Tragédie kultury
Móda
Cizinec
Texty
Auguste Comte: Kurz pozitivní filozofie
V teologickém stadiu lidská mysl, hledající absolutní podstatu jsoucen, první a poslední příčinu
všech účinku … předpokládá, že všechny jevy vytváří bezprostřední konání nadpřirozených bytostí.
V metafyzickém stadiu … mysl předpokládá … abstraktní síly, autentické entity, tj. personifikované
abstrakce … schopné vytvořit všechny jevy. V posledním, pozitivním stadiu mysl upouští od
marného hledání abstraktních pojmů, původu a určení univerza a příčin jevů, a místo toho se
usilovně věnuje studiu jejich zákonů - tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.
Emile Durkheim: Sebevražda
Všude bez výjimky vykazují protestanti mnohem více sebevražd než příslušníci jiných
denominací. Sklon Židů spáchat sebevraždu je vždy menší než sklon protestantů; obecně je také
menší než sklon katolíků, i když již ne v takové míře.
Chrání-li náboženství člověka před touhou se zabít, není to proto, že hlásá úctu k jeho osobě
podloženou argumenty sui genesis, ale proto, že je společností. Tuto společnost konstituuje
existence určitého počtu přesvědčení a praktik společných všem věřícím, které jsou tradiční, a proto
závazné.
Karl Marx: Manifest komunistické strany
Celá společnost se stále více štěpí ve dva velké nepřátelské tábory, ve dvě velké, přímo proti
sobě stojící třídy: buržoasii a proletariát.
Georg Simmel: Metropole a duševní život
Psychologická báze metropolitního typu individuality spočívá v intenzifikaci nervové stimulace,
která vyplývá z prudké a nepřerušované změny vnějších a vnitřních stimulů.
Velkoměsto bylo vždycky sídlem peněžního hospodářství. Mnohočetnost a koncentrace
hospodářské směny zde prostředkům směny dodává takovou důležitost, již by skrovnost
venkovského obchodu neumožnila. Peněžní hospodářství a nadvláda intelektu mají vnitřní
souvislost. Je jim společný věcný postoj k lidem i věcem a v tomto postoji jde s formální
spravedlností často ruku v ruce bezohledná tvrdost.
8
4. Sociologie 20. a 21. století
Začátek empirických výzkumů
Chicagská škola – sociologie města (sociální mapy města) – Robert Ezra Park
Manželé Lyndovi - „Middletown“ - kulturně antropologický přístup
Lloyd Warner - „Yankee City“- statistický přístup – rozvrstvení obyvatel města (horní, vyšší
střední, střední, vyšší nižší a nejnižší třída)
Strukturní funkcionalismus
Talcott Parsons – sociolog konsensu (inspirován kybernetikou)
společnost se adaptuje na prostředí – subsystém ekonomiky
společnost chce dosáhnout cílů - subsystém politiky
společnost zajišťuje vnitřní integritu – právní instituce
společnost zajišťuje vzorce chování lidí – instituce vzdělávací, náboženské, rodiny
Kritika strukturního funkcionalismu – Robert Merton (manifestní a latentní funkce, dysfunkce);
Charles Wright Mills (sociolog konfliktu – kritik mocenských elit); Lewis Coser (pozitivní úloha
konfliktu)
Interpretativní sociologie
Symbolický interakcionismus – Herbert Blumer, Charles Horton Cooley, George Herbert Mead
(sociální Self – budování identity v průběhu opakovaných interakcí s druhými); Erving Goffman
(zakrývání identity – falešný, zidealizovaný obraz Já)
Etnometodologie – Harold Garfinkel (metoda chování cizince)
Fenomenologická sociologie – Alfred Schutz
Richard Sennet a koroze ducha kapitalismu
Ekonomika pyramidálních firem nahrazena ekonomikou sítí
Flexibilita a ztráta zaměstnanecké loajality
Zygmunt Bauman a tekutá modernita
Globalizace – putující kapitál a usedlé obyvatelstvo
Oddělenost, všemocnost a neviditelnost elit
Sebevražednost vlád – úsilí o privatizaci, deregulaci, liberalizaci
9
Pierre Bourdieu a nová solidarita
Věk neodarwinistů. Lze mu čelit?
Gilles Lipovetsky a konzumní společnost
Konzumenti třetí generace (experimentování se zážitky, konzum spirituality, průmysl zábavy a
turistiky, starosti o zdraví – medikalizace konzumu)
Christipher Lasch a narcistní společnost
Fascinace slávou, prefabrikace hvězd, vytváření image, odborníci na štěstí
existenciální úzkost a participace na životě celebrit
a úspěch,
Ulrich Beck a riziková společnost
Neviditelnost moderních rizik a nemožnost jejich kompenzace (ozonová díra, kontaminace půd a
vod atd.)
Texty
Robert Ezra Park: Město jako sociální laboratoř
Dalším z důvodů, proč je město výhodným místem pro studium sociálního života a co městu
dodává povahu sociální laboratoře, je skutečnost, že ve městě je každý rys lidské povahy nejen
viditelný, ale zvýrazněný. Svoboda vlastní městu umožňuje i tomu nejexcentričtějšímu jedinci najít
prostředí, kde se může rozvinout a jaksi vyjádřit zvláštnosti své povahy. Menší společenství sice
excentričnost někdy toleruje, město ji však často odměňuje. Přitažlivost města spočívá mimo jiné i v
tom, že v něm každý jedinec – zločinec, žebrák i génius – může někde najít takovou společnost,
která mu vyhovuje, takže genialita i neřest, které se v intimním kruhu rodiny nebo úzkých hranicích
malého společenství dusily, zde nacházejí morální klima, v němž se mohou plně rozvinout.
Robert King Merton: Sociální teorie a sociální struktura
Funkce jsou ty pozorovatelné důsledky, které napomáhají adaptaci či úpravě daného systému;
dysfunkce jsou ty pozorovatelné důsledky, které schopnost adaptace či úpravy systému snižují.
Existuje také empirická možnost nefunkcionálních důsledků, které jsou pro daný systém zkrátka
irelevantní …
Manifestní funkce jsou ty objektivní důsledky přispívající úpravě či adaptaci systému, které
účastníci systému zamýšlejí a rozeznávají; latentní funkce jsou proti tomu ty, které nejsou
zamýšleny ani rozpoznány.
10
Jan Keller, Petr Novotný: Úvod do filozofie, sociologie a psychologie
Nové pohledy společenských věd
Právě fotbal a fotbalové zápasy byly z hlediska konfliktů často studovány. Podle řady badatelů se
v nich jedná o vysoce ritualizovaný způsob vybíjení agrese.
Meziskupinová agrese je usměrněna takovým způsobem, aby potřeba dominance mohla
proběhnout v symbolické rovině a neohrozila zdraví a životy zúčastněných. Mnozí fanouškové
známých klubů to bohužel dodnes nepochopili.
Ulrich Beck: Riziková společnost
Na rozdíl od rizik souvisejících s prací v továrnách a rizik povolání typických pro devatenácté
století a první polovinu století dvacátého, tato rizika již dále nelze omezovat na určité lokality či
skupiny; projevují spíše tendenci ke globalizaci, jež překlenuje produkci a reprodukci stejně jako
národní hranice, a v tom smyslu uvádí v život nadnárodní a nikoli třídně specifická globální rizika s
novým typem sociální a politické dynamiky.
11
5. Proces socializace lidského jedince
Socializace jako naplnění antropogeneze
Případy drastické sociální izolace, sociokulturní a citová deprivace
Socializace jako utváření modální osoby
Enkulturace – včleňování individua do kontextu skupin a celé společnosti
internalizace norem a hodnot národní kultury
osvojení jazyka a dalších rovin symbolické řeči (mimika, gesta,
státní symboly, světla semaforu, pravidla karetních her apod.)
Socializace jako osobní biografie
Personalizace – aktivní proces sebevytváření (vlastního Já)
Vliv vulnerability (tělesných i psychických handicapů)
Vliv resilience (zvýhodňujících faktorů)
Vliv zlomových životních událostí
Vliv populačních kohort
Etapy socializace
Primární socializace – základní kulturní návyky (stolování, čistotnost, oblékání, zdravení,
mateřský jazyk, role, sebekontrola, vůle apod.)
Sekundární – absence primárního citu k socializátorovi, možnost zaujímat kritická stanoviska
Problém přesocializace (supersocializace)
Problém resocializace (negativní – brainwashing, stockholmský syndrom;
pozitivní)
Způsoby socializace – formy sociálního učení
Socializace záměrná a nezáměrná
Observace
Imitace
Identifikace (anaklitická, obranná, závistná)
Sugesce (ovlivňování)
Sociální činnosti (hra, práce, učení, výchova)
Sociální zpevňování sankcemi (pozitivní, negativní)
12
Socializační činitelé
Matka a orientační rodina, široká rodina, vrstevníci a jejich party, škola, učitelé a školní kolektiv,
životní partneři, podniky a pracovní kolektiv, církve atd.
Texty
Anthony Giddens: Sociologie
Genie měla vrozenou vadu kyčle, pro kterou se nemohla naučit dobře chodit, a otec ji často bil.
Když jí bylo dvacet měsíců, zřejmě usoudil, že je retardovaná, a „odložil“ ji do uzavřeného pokoje
se zataženými záclonami a zavřenými dveřmi. Tam strávila následujících jedenáct let, během nichž
viděla ostatní členy rodiny jen tehdy, když ji přišli nakrmit. Nenaučili ji chodit na záchod; po část
svého uvěznění byla připoutána nahá k dětskému nočníku.
Staří vězňové cítili velké uspokojení, jestliže při počítání vězňů, které probíhalo dvakrát denně,
stáli opravdu dobře v pozoru nebo se řádně zahlásili. Byli hrdí na to, že jsou stejně „tvrdí chlapi“
jako esesáci, anebo ještě tvrdší. Ve své identifikaci s nimi zacházeli tak daleko, že kopírovali i
esesáckou formu zábavy. Dozorci se bavili mimo jiné tím, že zkoušeli, kdo vydrží déle dostávat
rány, aniž zasténá. Totéž provozovali staří vězňové, jako by jim nestačilo, že jsou biti dost často i
tehdy, když tuto zkušenost neopakují formou hry. (Bettelheim, 1986, str.158)
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů
Tvůrcem teorie vazby (attachment theory) je anglický psychiatr John Bowlby. Teorie prošla
vývojem, který pravděpodobně není ukončen.
Výsledkem vazby je fenomén »bezpečné základny« . Jakmile se dítě v blízkosti jedince, k němuž
má vazbu, cítí bezpečně, začne zkoumat okolí nebo si hraje. Mezi chováním charakterizujícím
vazbu, vyhledáváním postavy, k níž má dítě vazbu, a zkoumáním okolí je obousměrný vztah.
Důsledkem odloučení dítěte od osoby, k níž má vazbu, je »separační protest«. V jeho průběhu se
dítě všemi prostředky, často hněvivě nebo násilně snaží vazbu obnovit. Trvalé odloučení, to
znamená ztráta osoby, k níž má dítě vazbu, poškozuje jeho pocit bezpečí i jeho zkoumání okolí.
Dítě si vazbou vytváří »niterní pracovní model« nebo »mapu« světa lidských vztahů,
pravděpodobnost vlastností a dynamiky interakcí s osobami, k nimž má vazbu. Vývoj vazby není
omezen na dětství, prochází celým životem. Směřuje od nezralé ke »zralé« citové závislosti neboli
emoční autonomii.
Roland Girtler: Okrajové sociální kultury
Také vězeňský svět je plný rituálů. Nově příchozí vězeň musí překonat řadu rituálů degradace.
Těmi je mu dáno na vědomí, že od nynějška je někdo jiný. Má nové povinnosti, nesmí odmlouvat a
musí se zcela podřídit. K těmto rituálům patří výměna šatstva a takzvaná „vstupní koupel“, druh
křtu, kterým je vězni symbolicky demonstrován jeho nový status.
Autonomie člověka je kompletně narušena a možnost osobního fyzického stažení se do ústraní
neexistuje. Dostojevský proto mluví o „tyranii kamarádství“. Psychické zatížení vězně je enormní.
Vězeňská kultura tedy slouží ke změně inferiorního (podřadného, méněcenného – pozn.) statusu
vězně.
13
6. Instituce, organizace, byrokracie
Instituce
Pudové chování a institucializované jednání
Funkcionalistický přístup k institucím – dvoření, manželství, rodičovství, školství, bankovnictví,
trh, příbuzenství, soudnictví, stát, adopce, bohoslužba . . .
Antropologický přístup k institucím – úplatky, klientelismus, prostituce, nevěra, politická
korupce, zločinné jednání . . .
Totální instituce – nápravné, vojenské, léčebné; přínos Ervinga Goffmana
Strategie adaptace na existující podmínky totální instituce – regrese, rebelie, kolonizace,
konverze
Organizace
Národní a mezinárodní organizace
Bezpečnostní a vojenské, ekonomické, ekologické, humanitární, politické, kulturní a vzdělávací,
sportovní, nelegální
Architektonické řešení budov organizací
Styly řízení organizace (exploatačně autoritativní, benevolentně autoritativní, konzultativní,
participativní)
Život lidí v organizaci - hawthornský efekt (organizace závodu v Hawthornu firmy Western
Electric Company nedaleko Chicaga; výzkum provedl Elton Mayo)
Byrokracie
Jak se spravovalo tradiční patrimonium (panství)? Jak se vyřizovaly záležitosti žadatelů?
Rysy moderní byrokracie – obecně platné zákony a další normy; odborná kvalifikace; pevně
stanovené kompetence; hierarchicky uspořádaný systém; převaha písemných procedur; úřad není
vlastnictvím úředníků
Max Weber – klady a zápory byrokracie
Robert Merton – analýza byrokratických dysfunkcí (trénovaná neschopnost, konformita s
pravidly → nečinnost, kontraproduktivnost kontroly byrokratů)
Michel Crozier – členové proti organizacím (úředníci hájí své pozice nejen vůči klientům, ale i
vůči své vlastní byrokratické organizaci)
14
Texty
Jan Keller: Úvod do sociologie
Jedním slovem, klientela nefunguje tržně. Je tomu tak proto, že klientské vztahy se rozvíjejí
právě v těch oblastech, v nichž tržní mechanismy prostě nepůsobí. Klientelismus se rozvíjí tam,
kde existují sice žádané statky, ty však nejsou volně na prodej a nelze je koupit. Jejich cena není
vůbec stanovena. Klientela je instituce zajišťující distribuci těchto statků a služeb.
Klientelismus je institucí, která se ustavila v různých kulturách jako odpověď na tentýž problém:
jak zajistit mocným jejich pozici a jak zajistit méně mocným ochranu a bezpečí při neexistenci
organizace specializované na tyto cíle. Klientelismus představuje soukromou svépomocnou
iniciativu uspokojující obě strany.
Ivan Mucha: Sociologie
Základní texty
Setkáváme se se dvěma typy dozoru. První je přímé pozorování toho, co podřízený koná. Druhý
typ dozoru je nenápadnější, ale neméně významný. Spočívá v zakládání kartoték, spisů a jiných
dokumentů vypovídajících o životě jednotlivých osob. Weber si uvědomoval význam písemných
záznamů pro moderní organizace, ale nezabýval se podrobněji jejich možným využitím k regulaci
lidského jednání. Záznamy o zaměstnancích často obsahují kompletní pracovní anamnézu, ale také
podrobnosti z jejich soukromého života a často i hodnocení jejich charakteru.
Omezení demokracie v důsledku rozvoje moderních forem organizace a kontroly informací
znepokojovalo už Maxe Webera. Za zvlášť nebezpečnou považoval možnost, že se vláda nad celou
společností ocitne v rukou neosobní byrokratické mašinérie. Jak se může demokracie vyrovnat s
rostoucí mocí, kterou nad námi mají byrokratické organizace?
Petr Hájek: Pochopíme to, až nám zakážou knedlíky
LIDOVÉ NOVINY, 9.11.2009
Co čert nechtěl. V tentýž den (pozn. kdy Hájek mluvil v televizi o možnosti vystoupit z EU)
přišla zpráva, že Evropský soud pro lidská práva zakázal Italům, aby směli mít ve školách kříž –
symbol křesťanství. Stalin kdysi udělal totéž. Italové šílí. Vůbec nepochopili, že už nejsou suverény
na svém území. Že také Itálie je podpisem Lisabonu pouhou – i když významnou – provincií
„bruselsko-štrasburského lidu“. A naši křesťanští Evropané, kteří by odvolávali prezidenta, kdyby
Lisabon nepodepsal? Konzistentně a vzorně politicky korektně mlčí. . .
Zkusím je proto zastoupit: Víte moji přátelé z italské gubernie, jaká pomoc? Prostě získat zpět
suverenitu, právo rozhodovat si o svých věcech podle svého, svých tradic, svých zájmů, svého
Boha. Vystoupit z Evropské unie. Právně totiž jiná cesta k obnovení vaší státní suverenity není.
15
7. Status, role, sociální stratifikace a mobilita
Sociální nerovnost a její vysvětlení (teorie)
Teorie elitární (elitářské), egalitářské, meritokratické, feministické
Socioprofesní status a jeho multidimenzionalita (mnohorozměrnost, složky)
Příjem a disponibilní majetek
Stupeň vzdělání
Podíl na moci (rozhodování o veřejných věcech)
Prestiž (získání a udržení respektu, úcty)
Životní styl (možnost realizace vlastních představ a plánů v životě)
Konzistence a inkonzistence statusu (statusových složek) a tomu odpovídající chování nositele
statusu, statusová frustrace či deprivace
Časová dynamika statusu
Statusová role a její institucionalizace, statusové symboly, statusová úzkost, individuální role,
skupinová role, krátkodobá a dlouhodobá role, dobrovolná a vnucená role, konflikt mezi rolemi,
konflikt já-role, konflikt uvnitř role
Status a sociální stratifikace
Status připsaný (vrozený či vnucený) a získaný
Sociální straty (vrstvy, třídy)
Vyšší třída (vrstva)
Vyšší střední třída
Nižší střední třída
Nižší třída
Underclass
Základní stratifikační systémy
Otrokářský, kastovní, stavovský (feudální), systém společenských tříd (vrstev)
Sociální mobilita
Rozdílnost podmínek možností mobility v totalitní a demokratické společnosti
Mobilita vertikální (vzestup, exkluze, marginalizace, kultura chudoby)
Mobilita intragenerační a intergenerační
16
Mobilita horizontální (změna pozice v rámci straty)
Mobilita přirozená (potenciální) a vyžadovaná
Texty
Vladimír Vondráček: Lékař vzpomíná (1895 – 1920)
Ženich byl hodnocen podle příjmů. Nejhorší partie byl důstojník, říkalo se mu „lesklá bída“.
Když se ženil, musil mít „kauci“, tj. nevěsta musela dostat jisté věno, aby byla zaručena
reprezentace. Přitom bylo nežádoucí, aby si vzal třeba i bohatou židovku. Důstojník žid, bylo jich
nesmírně málo, mohl dosáhnout nejvýše hodnosti setníka. Důstojník nesměl nést po ulici balíček
nebo kufr, nesměl jet drožkou, jen fiakrem, ve vlaku směl jet jen druhou nebo první třídou.
Důstojnická čest vyžadovala, aby se dluh z karet zaplatil do 24 hodin, ale ubohému krejčímu nebo
ševci se platit nemuselo, leda po mnoha upomínkách. Při urážce musil být urážející vyzván na
souboj, byv vyzván, nesměl odmítnout. Když svého soka poranil nebo zabil, byl mírně potrestán
domácím vězením. Zvláště lehce probíhaly souboje v Německu, starý rakouský císař je prý neměl
příliš rád. Voják má padnout „pro císaře a vlast svou“, a ne se dát zabít pro ženu.
Voják byl alespoň „pod penzí“, kdežto umělec, malíř, sochař, herec, to byla úplně nezajištěná
existence, to byla bída nelesklá.
Svobodná povolání (lékař, advokát, samostatně působící inženýr, stavitel, architekt apod.), to již
byla dobrá „partie“. Z těch plynuly velké, ale nejisté příjmy. Vdovy, zvláště po lékařích, třely bídu.
Úředníci soukromých podniků měli malou penzi, bankovní úředníci měli slušné příjmy a dost
slušnou penzi, ale nejžádanější kategorie ženichů byli státní úředníci. Říkalo se o nich: „Nemá nic,
ale má to jisté“. Jejich platy nebyly královské, ale ve vyšších třídách slušné a penze byla jen o málo
menší než poslední plat. Ze státní služby mohl být úředník vyhozen jen pro trestný čin. Svůj postup
si mohl vypočítat. Mladý adjunkt si mohl vypočítat, jakou penzi bude mít. Byli ovšem protekční
favoriti nebo mimořádně schopní úředníci, kteří ostatní přeskakovali. Při nemoci se bral plný plat.
Jim naroveň byli postaveni zemští a magistrátní úředníci. Státní úředníci se dělili podle hodnostních
tříd, do sedmé třídy patřili již dost vysocí státní úředníci, starý gymnazijní profesor či ředitel byli v
šesté třídě.
Miloslav Petrusek: Základy sociologie
Především došlo k postupnému oddělení vlastnictví a řízení, k tzv. manažerské revoluci (poprvé ji
„identifikoval“ a popsal ve 30. letech James Burnham): vlastník výrobních prostředků sám již
podnik nebo jejich konglomerát neřídí a řízením pověřuje manažery, specialisty na řízení. Vlastníci
přestávají být viditelní.
Příklad:
Samozřejmě, že nejen z dějepisu známe velké vlastníky a manažery v jedné osobě, například
Tomáše Baťu nebo Billa Gatese. To jsou ale výjimky. Zejména dnes, v době existence
nadnárodních, „mamutích“ společností „skutečné“ vlastníky neznáme: víte, kdo osobně vlastní
řetězec Billa, firmy Adidas nebo Nokia? Známe vlastníky velkých automobilek?
17
8. Sociální plurality (kolektivity) a sociální skupiny
Makrostrukturální systémy vyššího řádu
1.
Lid, národ, třídy, kasty, rasy apod.
Plurality nižšího řádu
2.
2.1 Sociální kategorie
Umělé, přirozené
2.2 Komunity
Profesní, zájmové, lokální, alternativní a revoltující (komunity)
2.3 Sociální agregáty
2.3.1
Náhodné
Cestující, náhodní chodci, nakupující, shluky, sběhy, rezidenti
2.3.2
Receptivní, přijímající (publika, auditoria)
Neshromážděné, shromážděné (náhodné či záměrné)
2.3.3
Aktivní (davy)
Agresivní - bojující, akviziční, plenící, terorizující, lynčující
Panické
Expresivní - protestující, truchlící (smuteční), schvalující, oslavující
Davové chování
Le Bonova teorie psychologie davu
Zimbardova teorie deindividuace
Násilné a pokojné davy
Změna nálady v davu
3.
Malé skupiny face to face
Interakce a komunikace
Společné aktivity a cíl
Sociální vztahy a vnitřní struktura (skupinový status a role)
Hodnoty a normy, kontrola a sankce
Vědomí příslušnosti a odlišnosti
Skupiny primární a sekundární, členské a nečlenské, otevřené, uzavřené
(inkluzivní a exkluzivní)
18
Typ členství ve skupině (dobrovolné, automatické, vynucené)
Referenční a nereferenční skupiny
Formální a neformální skupiny
Poruchy skupinového života (šikanování, mobbing, bossing)
Texty
Gustav Le Bon: Duše davů (Psychologie davu)
Na psychologické mase je nejzvláštnější toto: bez ohledu na to, jakého druhu jsou individua, z
kterých se skládá, bez ohledu na to, jak podobný nebo nepodobný je navzájem jejich způsob života,
zaměstnání, jejich charakter nebo jejich inteligence, samotná okolnost jejich přetvoření v masu
působí, že mají jistou kolektivní duši, která jim dává cítit, myslet a jednat zcela jinak, než jak by
každý z těchto jednotlivců cítil, myslel a jednal sám o sobě. Existují ideje a city, které se vyskytují
nebo které se projevují činy jedině u individuí splývajících v masu. Psychologická masa je jakousi
provizorní bytostí skládající se z různorodých prvků, které se na okamžik navzájem spojily,
podobně jako když buňky organismu vytvářejí svým spojením novou bytost se zcela jinými
vlastnostmi, než jaké měly jednotlivé buňky samy o sobě.
Konrad Lorenz: 8 smrtelných hříchů
Naše láska k bližnímu se v masách bližních, kteří jsou příliš blízko, rozplyne beze stopy. Kdo
chce ještě vůbec projevovat srdečný a vřelý cit k lidem, musí se soustředit na malý počet přátel,
neboť nejsme utvářeni tak, abychom mohli milovat všechny lidi, jakkoli je takový požadavek
správný a etický.
Čím větší přelidnění, tím naléhavější nutností je pro jedince stranit se citové účasti, a tak se v
největších velkoměstech loupí, vraždí a znásilňuje za denního světla na živých ulicích, aniž by
kolemjdoucí zasáhli.
Nicky Hayesová: Základy sociální psychologie
Teorie psychologie davu je problematická, protože může mít katastrofální společenské následky.
P. Banyard (1989) popisuje, jak teorie psychologie davu, které věřili policisté v Hillsborough, vedla
k tomu, že během tragické události, kdy byla v davu umačkána k smrti téměř stovka fotbalových
fanoušků, policie nedokázala udělat nic pro zvládnutí situace - například vysvětlit, co se vlastně
děje. Přesvědčení, že shromáždění je davem neschopným vyslechnout rozumnou domluvu,
způsobilo, že situace se nakonec zkomplikovala víc, než bylo nezbytné.
Přestože Deiner přijal deindividuaci jako uznávaný pojem, je teorie deindividuace velmi
kontroverzní, protože předpokládá, že lidé v davu nejsou schopni uvažovat racionálně. Intenzivnější
výzkumy chování davu založené na výpovědi jednotlivců a na podrobném pozorování mohou někdy
ukázat něco úplně jiného.
19
9. Rodina a škola
Nukleární (atomická) rodina jako malá, neformální, primární sociální skupina
Rodina neúplná - fenomén dnešní doby
Rodina rozšířená - vícegenerační rodina
agregátní rodina
Rodina v tradiční společnosti
Rodina v moderní společnosti a současná postmoderní rodina
Rodina orientační a prokreační
Rodina jako významný socializační činitel
Učení hraní sociálních rolí (odpovídajících jeho pozicím - batolete, člena kolektivu ve školce,
škole, zájmovém kroužku, sportovním oddílu atd.)
Příprava na roli sexuální a genderovou
Zprostředkování struktury hodnot a norem čistě rodinných i celospolečensky platných
Enkulturace a personalizace
Vštípení jazykového kódu (podle Basila Bernarda Bernsteina) - elaborovaného (rozšířeného)
nebo restringovaného (zúženého)
Poskytnutí kulturního a sociálního kapitálu (Pierre Bourdieu)
Základní funkce rodiny
biologicko-reprodukční, ekonomická, pečovatelská,
terapeutická, sociálně-reprodukční. kulturně-reprodukční
výchovná,
vzdělávací,
obranná,
Rodina eufunkční, disfunkční, afunkční
Různé historické a sociokulturní podoby rodiny
Monogamní a polygamní (polyandrická, polygynní), endogamická a exogamická, matrilineární a
patrilineární, matrilokální, patrilokální, neolokální, matriarchální, patriarchální, egalitární
Škola jako sociální organismus
Socializace ve škole prostřednictvím řádu
Státní, alternativní a soukromé školy
Mýtus elitních škol
20
Kritika školy
Skryté kurikulum
Idealizace skutečnosti
Princip přehnané odpovědnosti
Texty
Jan Keller: Nedomyšlená společnost
Poté, co zbavil rodinu všech podstatných funkcí a pravomocí, které ji stmelovaly, poté, co ji
odzbrojil, sociálně vyvlastnil a zpravidla ekonomicky rozbil, projevuje o ni stát dojemnou péči. …
Sevřené pečovatelské objetí státu, zdá se, rodině příliš nesvědčí. Je to tím, že instituce rodiny kterou
stát vydává za svůj základ, je ve skutečnosti mrzáček, který přežil frontální útok novodobého státu.
Radomír Havlík, Jaroslav Koťa: Sociologie výchovy a školy
K idealizovanému pohledu na svět patří i to, že zvláště základní škola vštěpuje takové morální
principy, které by mnozí dospělí bez váhání odmítli důsledně uplatňovat ve svém jednání. Jejich
prosazováním by se rázem zařadili mezi nekritické snílky, přílišné idealisty nebo duševně zaostalé.
Ale dospělí se současně domáhají toho, aby škola tyto principy udržovala, vyznávala a vštěpovala
je nastupujícím generacím.
Odlišnost školy a společnosti jsou založeny již v tom, že společnost … obklopuje školu
konvenční vírou a tradičními požadavky. Konvenční víra vyžaduje, aby škola chránila mladé lidi
před kontaminací nešťastnými a amorálními aspekty společenského dění. V určitých lokalitách a
typech škol bývá prosazována snaha udržet mládež co nejdéle v ultrakonzervativním prostředí. Ani
revoluční změny ve společnosti nemusejí na této záležitosti nic změnit.
Ivan Illich: Odškolnění společnosti
Je nesmyslné tvrdit, že moderní škola může zakládat liberální společnost. Zacházení učitele s
žákem neobsahuje žádnou ze základních osobních svobod. Spojuje-li učitel ve své osobě roli
soudce, ideologa i lékaře, je právě ve škole popřeno rozdělení moci charakteristické pro demokracii.
Učitel, který v sobě tyto tři mocenské funkce sjednotí, přispívá k deformaci dítěte mnohem více než
zákony, jež zakotvují jeho právní či ekonomickou nedospělost nebo omezují jeho svobodu
shromažďování a pobytu
Pod autoritativním režimem učitele splývají různé hodnotové kategorie. Stírají se rozdíly mezi
mravností, zákonností a osobní odpovědností. Každé překročení pravidel je prohlášeno za
mnohonásobné provinění. Pachatel zločinu musí pocítit, že se provinil proti řádu, choval se
nemorálně a byl nevěrný sám sobě. Žákovi, kterému při zkoušce někdo pomůže, se řekne, že
porušuje zákony, že je nemorálním člověkem a nehodným ničemou.
21
10. Sociální patologie, zločin a trest
Patologické závislosti
Závislost na nealkoholových drogách, alkoholismus, tabakismus gamblerství (závislost na
hracích automatech), workoholismus
Rizikové skupiny, průchozí drogy, abůzus, návyková látka, návykovost, psychická závislost,
fyzická závislost, nelátková závislost, multifaktorová etiologie
Sociální dopady závislostí
Sektářství a kulty
Specifické rysy sekt
Náboženské sekty, politické sekty, ekonomické sekty a komerční kulty
Sebevražednost
Koncepty Masaryka a Durkheima – sociogenní suicidia
Sebevražednost dětí a mladistvých a jejich etiologie (psychické krize)
Geografické a kulturní rozdíly v sebevražednosti
Kriminalita
Příčiny kriminality v moderní společnosti (urbanizace a migrace s demografickými změnami,
anomie apod.)
Kriminalita zjevná a latentní
Příčiny kriminality (dysfunkční rodina, nízké vzdělání, trestní anamnéza a etiketizace, imitace
mediálně prezentovaných vzorů)
Nové oblasti kriminality v postmoderní společnosti (zločiny bílých límečků, organizovaný zločin
– obchod s narkotiky, obchod se ženami, provozování nelegálních her, prorůstání organizovaného
zločinu do státních struktur apod.)
Agresivita
Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí v rodině – syndrom CAN
Intrafamiliární a extrafamiliární sexuální zneužívání (kontaktní, bezkontaktní)
Agresivita ve škole (šikany ze strany spolužáků i učitelů)
22
Trest
Způsoby trestání v tradiční společnosti
Trestání formou věznění, jeho důvody a efekt. Alternativní tresty
Vazební věznice a věznice pro výkon trestu
Resocializace a prizonizace
Trest smrti (argumenty pro a proti)
Texty
Pavel Mühlpachr: Sociální patologie
Metodou rodinné výchovy v Dánsku je vyvolávání pocitu viny a pocitu závislosti na rodičích.
Sebevražedné chování pak může být vzpourou vůči autoritě rodičů. V Dánsku pohlíží muž k ženě
jako dítě k matce a porucha vztahu ho může vést k suicidologické krizi. Sebevražedné chování
dánských žen často navazuje na narození dítěte, které matce připomíná její frustrovanou potřebu
závislosti. … Dánské ženy dokončují sebevraždu s pocitem viny za svůj hněv, kterým reagují na
rozpor, že se mají starat o dítě, ač by si samy přály být na někom závislé.
Jsou-li Dánové spíše depresivní a Švédové schizoidní, Norové mají paranoidní rysy. Cítí se
ohroženi a nepotřebují sami sebe ohrožovat suicidiem … Na zaměstnání v Norsku pohlížejí spíše
jako na zábavu než jako na povinnost a před ambicemi, jejichž realizace by si vynutila úpornou
práci, utíkají raději do snění ve bdělém stavu. Zatímco ve Švédsku úspěch v povolání či erotice je
společenským měřítkem jedince, Norové se obávají závisti a o úspěchy neusilují. V žebříčku
sociálního ocenění stojí u nich výše být dobrým než být úspěšným, a tak dobrý Nor přijme
neúspěch úměrně národní povaze.
Podílník jedné new-yorské brokerské firmy byl usvědčen z protiprávního obchodování ve
švýcarských bankách, při kterém šlo o sumu 20 milionů dolarů. Byl odsouzen k podmíněnému
trestu a pokutě 3O tisíc dolarů. Téhož dne vynesl stejný soudce rozsudek nad nezaměstnaným
černochem, který ukradl televizor v hodnotě 1OO dolarů. Dostal roční nepodmíněný trest.
Hans Fallada: Ubohý pan Kufalt
Kufalt si přitáhl pokrývku pěkně přes ramena, v báni je příjemné ticho, bude znamenitě spát. Je
to krásné, když je člověk zase doma. Žádné starosti. Skoro jako dříve, když přicházel domů, s
otcem k matce. Skoro? Vlastně ještě lepší. Tady má člověk úplně klid. Tady do něho nikdo nemluví.
Tady není třeba rozhodovati se, není třeba držet se. Je to krásné, takový pořádek. Opravdu, docela
doma. A Willi Kufalt tiše usíná, s pokojným úsměvem na tváři.
23
11. Sociální komunikace
Model komunikace
Komunikátor, komunikant, komuniké, feedback. Směr komunikace (jednosměrná, obousměrná,
mnohosměrná). Symetrická a asymetrická (horizontální a vertikální),
sociální status a
komunikační zátěž.
Obsah
komunikace. Sdělení,
sociální adekvátnost obsahu, komunikační kompetence,
komunikační rituály (kdy sdělení je podružné), redundance, fámy, pomluvy, komunikační šumy,
bariéry v komunikaci
Dyadická komunikace
Jedna zpráva – mnoho sdělení
Důvody nedorozumění
Zásady dobré komunikace
opravdovost, ocenění
–
naslouchání
(pozorné, aktivní, empatické),
porozumění,
Skupinová komunikace
JOHARI (Joe Luft, Harry Ingham)
Já vím, oni vědí
Já nevím, oni vědí
Já vím, oni nevědí
Já nevím, oni nevědí
Zásady debatování (diskutování) ve skupině, brainstorming, facilitace a mediace
Interpersonální a skupinové konflikty
Konflikt apetence – apetence
Konflikt averze – averze
Konflikt apetence – averze
Zvládání konfliktů (boj, útěk, vyřešení či odstranění)
Komunikační asertivita
Některá práva asertivního člověka (změnit svůj názor, dělat chyby a být za ně zodpovědný, říci
„nevím“, být nezávislý na dobré vůli ostatních, dělat nelogická rozhodnutí, říci „já ti nerozumím“,
říci „je mi to jedno“, člověk nemusí být vždy asertivní)
Některé asertivní dovednosti (pokažená gramodeska, pootevřené dveře, negativní dotazování,
sebeotevření, přijatelný kompromis, selektivní ignorování)
24
Texty
Iveta Bednaříková: Sociální komunikace
Manžel se po návratu domů zeptá manželky, která je doma na mateřské dovolené: „Jak ses
měla?“ Z následujících možných odpovědí lze hodně vyčíst:
1.
Byla jsem s dětmi v parku.
2.
Ani se neptej, byla tady tvoje matka.
3.
Nic se mi nedařilo, ani ta pitomá bábovka se mi nepovedla.
4.
Učila jsem děti zpívat „Rolničky“ v angličtině, pak jsme malovali zátiší s ovocem.
5.
Pořád jsem na tebe myslela.
Výhody českého jazyka ilustrují následující věty.
Se sestrou pojedeme v létě k moři.
V létě pojedeme se sestrou k moři.
K moři pojedeme se sestrou v létě.
Jde o komuniké se shodným, či odlišným obsahem?
James Cangelosi: Strategie řízení třídy
Dva učitelé, pan Barák a paní Sádková, spolu hovoří ve sborovně. Pan Barák: Tak jak to jde?“
Paní Sádková: „Dneska snad musí být úplněk! Děcka jsou jak praštěná. Můžete jen doufat, že nikdy
nebudete učit Andreu Novákovou. Není schopna sledovat vyučování, tak se baví tím, že mě
otravuje. Proč zrovna já musím dostat všechny retardované.
--------------------------------------------------------------------------------------------------Lýdie nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Pane učiteli, já nevím, jak to mám
udělat!“ Pan Klemp: „Při vyučování se nekřičí. Potřebuješ-li mou pomoc, tiše zvedni ruku.“
David nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Paní učitelko, já nevím, jak to mám
udělat!“ Paní Langová: „Vřískáš jak malá holka! Jestli ještě jednou budeš takhle křičet, budeš muset
ze třídy odejít, frajere!“
Tamara nahlas vykřikuje při samostatné práci: „Pomozte mi! Paní učitelko, já nevím, jak to mám
udělat!“ Paní Slováková: „Musela jsi mě volat? Snad bys příště mohla zvednout ruku.“
25
12. Interpretace sociální reality (společenskovědní
výzkum)
Kroky výzkumníka
Výběr problému, předmětu zkoumání
Analýza dostupné literatury a dalších informačních zdrojů, teoretická příprava
Formulace hypotéz
Výběr (popř. tvorba) výzkumných metod a technik
Sběr dat
Analýza dat
Formulace výsledků, práce s hypotézami
Závěrečná zpráva, formulace výsledků pro praxi či teorii
Výběr respondentů
Kvótní výběr (kvóty = např. věk, pohlaví, vzdělání, povolání, region apod.)
Speciální výběr (např. podle požadavků zákazníka)
Nahodilý výběr
Metody a techniky
Analýza dokumentů (produktů činnosti)
Anketa
Dotazník – strukturovaný, nestrukturovaný, polostrukturovaný
Rozhovor (interview) – řízený, neřízený
Pozorování – prosté a zúčastněné (participační)
Experiment – přirozený a laboratorní
Biografická metoda
Statistická metoda
Monografická metoda
Historická metoda
Typologická metoda
Validita a reliabilita metod a technik
26
Efekty znehodnocující výzkum
Bias efekt
Hawthornský efekt
Kvantitativní a kvalitativní výzkum
Typy otázek
Trikové, filtrační, kontrolní
Uzavřené, otevřené, polouzavřené
Texty
Roland Girtler: Poezie a dobrodružství terénního výzkumu
Je pozoruhodné, že od dob, kdy „kvalitativní sociální výzkum“ získal na oblibě, dochází stále
častěji k teoretizování a „reflektování“ na teoretické úrovni, a to především lidmi, kteří nemají –
nebo jen v omezené míře – opravdový zážitek z terénu. K umění dobrého sociálního vědce patří,
jak už jsem řekl, psaní srozumitelných prací o vlastních výzkumech. Neměli by je chápat pouze
kolegové z oboru, ale také všichni ti, jejichž život zkoumal. Obvykle se však tito v dotyčných
studiích nepoznávají. V tom spočívá velký problém všech specialistů, kteří si říkají
„fenomenologové“, „objektivní“ nebo „strukturální hermeneutikové“, „interpretativní sociologové“
a podobně.
Svými úvahami chci burcovat k vědeckému objasňování barvitosti života a ne k jejímu
zamlžování, popř. „zahrabání do diskursu“. To vyžaduje jednak kvalitní přístup do zkoumaných
kultur, dále pak líbivý styl psaných studií, které mají šanci být čteny širokým spektrem čitatelů.
Studie, vydávané v tajné vědecké řeči, najdou zřídkakdy – protože jsou tím pádem i nudné –
výraznější odezvu.
Morton Hunt: Dějiny psychologie
Výzkum byl fyzicky i duševně vyčerpávající, částečně kvůli úsilí skrýt vlastní reakce na absurdní
průběh setkání, částečně kvůli potížím, jak zaznamenat slova ochránce pronášená ústy paní
Keechové a ostatních v průběhu transu. Jak později vzpomínal Festinger:
Čas od času, ne příliš často, aby to nevyvolalo podezření, někdo z nás odešel na záchod, aby si
tam v soukromí udělal poznámky – to bylo jediné místo v domě, kde bylo nějaké soukromí. Občas
jeden nebo dva z nás oznámili, že jdeme na krátkou procházku na čerstvý vzduch. Pak jsme zběsile
uháněli do hotelu, abychom diktovali ze svých poznámek . . . Když byl výzkum ukončen, všichni
jsme se doslova zhroutili únavou.
*
*
27
*
Příkladem rychlého vývoje sadismu u dozorců byly zápisky jednoho z nich, jenž před
experimentem tvrdil, že je pacifista, že není agresivní a nedovede si představit, že by se k jinému
člověku špatně choval. Pátý den si zapsal do deníku:
Vybral jsem ho [jednoho vězně], abych ho zvlášť pokořil, jednak proto, že si o to prosí, a taky
proto, že se mi prostě nelíbí. (. . .) Nový vězeň (416) odmítá jíst párky. (. . .) Rozhodl jsem se, že je
do něho dostanu násilím, ale on nechce jíst. Nechal jsem mu jídlo stékat po tváři. Nevěřil jsem, že
jsem to já, kdo tohle dělá. Nenáviděl jsem se, že ho nutím jíst, ale jeho jsem nenáviděl ještě víc za
to, že nejí.
28
13. Současná společnost
Postindustriální společnost (Daniel Bell, Alain Touraine, Jean Fourastié)
Terciarizace společnosti, průnik taylorovských a fordistických principů do sféry služeb. Dělnická
třída odchází z „historické scény“, kapitalisté nemizí, ale sociálně se skryjí.
Konzumní společnost (J. Baudrillard, John Galbraith, P. Bourdieu, G. Lipovetsky)
Převážná část populace má přístup ke spotřebě. Spotřeba přestává sloužit k uspokojování potřeb,
stává se prostředkem komunikace a nástrojem budování skupinové identity.
Nový člověk – homo consumens (Erich Fromm) a unikající horizont potřeb, stálé vytváření
nových obsesí, ztráta autonomie, konzum jako sociálně-kulturní droga
Informační (mediální) společnost (Marshall McLuhan, David Lyon)
Očekávání – komunikační technologie posílí sociální pouta, transparentní informace posílí
racionalitu a kontrolu chování lidí (princip globální vesnice), sociální konflikty postupně vymizí.
Skutečnost – většina světové populace nemá přístup k informačním technologiím, informační
technologie jsou příliš složité (vzdělání, věk), informace se staly zbožím – jsou drahé, kultura
působí víc na technologie než technologie na kulturu.
Komunikační technologie se staly spolutvůrci disneylandizace společnosti a infantilizace části
populace, vytvoření homo ludens
Komunikační technologie se staly spolutvůrci mcdonaldizace společnosti (Georg Ritzer) –
unifikace prostředí a chování lidí v organizacích (firmách, úřadech, školách, nemocnicích)
Společnost tekuté (druhé) modernity (Zygmunt Bauman)
Společnost je bez pravidel a řádu, lidi provází sociální nejistota, ztráta víry v pokrok, pocit
trvalého nebezpečí (ohrožení života či zdraví), záměna sounáležitosti za dosažitelnost.
Postmaterialistická společnost (Ronald Ingelhart, Paul Abramson)
Odklon od materiálních hodnot k různým hodnotám duchovním
Praktický výzkum (prováděný 197O – 1993) – testování priorit
►udržení pořádku ve státě
►dát lidem větší prostor spolurozhodovat v důležitých veřejných záležitostech
►boj proti růstu cen
►ochrana svobody projevu
►udržení stabilní ekonomiky
►směřování k lidštější společnosti, méně neosobní
29
►boj proti kriminalitě
►směřování ke společnosti, kde by ideje byly důležitější než peníze
Texty
Daniel Bell: Kulturní rozpory kapitalismu
Masový konzum, který započal ve dvacátých letech, umožnil převratný technologický vývoj …
a tři významné společenské inovace: masovou výrobu na montážní lince, která umožnila levný
automobil, rozvoj marketingu, který racionalizoval metody identifikace spotřebitelských skupin a
stimulace poptávky, a rozšíření prodeje na splátky, který konečně dokázal prolomit tradiční
puritánský strach před zadlužením.
Lukáš Urban: Sociologie trochu jinak
Ne nadarmo se říká, že na trhu (tvořeném lidmi s charakterem homo consumens) bývá
nejúspěšnější taková výrobní aktivita, která uspokojuje potřeby, jež sama vyvolala. Americký
sociální kritik John Kennet Galbraith vystihuje nesvobodu konzumního člověka následujícími
slovy: člověk „je sváděn k tomu, aba kupoval věci, které nepotřebuje, za peníze, které nemá“.
Gilles Lipovetsky: Éra prázdnoty
Hospodářský pokles, energetická krize a ekologické uvědomění konzumnímu věku neodzvonily;
je nám dáno konzumovat, i když možná jinak, stále více věcí a informací, sportů a cestování,
vzdělávání a vztahů, hudby a lékařské péče. To je postmoderní společnost; nikoli překonání
konzumnosti, nýbrž její apoteóza, její rozšíření i do soukromé sféry až k samotnému vnímání a
utváření ega, odsouzeného ke stále rychlejšímu zastarávání, proměnlivosti, destabilizaci.
Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost
Většina lidí nemá v moci vlastní přítomnost, protože nejdůležitější faktory, které rozhodují o
jejich živobytí a společenském postavení (a také o další budoucnosti), leží mimo jejich dosah.
.
.
.
Někteří lidé by dnes dali přednost světu, ve kterém člověk ví, co dělat, aby věci byly v pořádku.
Svět, který neskrývá žádné záhady a který člověka nepřekvapí. Pro mnohé lidi, kterým se dostalo
svobody, aniž by o ni žádali, je nabídka „velkého zjednodušení“ velmi lákavá a jen těžko se
odmítá.
Tomáš Halík: Noc zpovědníka
Žijeme v době, v níž se pozoruhodně globalizuje zlo – jeho nejnápadnější manifestací je dnes
mezinárodní terorismus, ale jednou z jeho tváří jsou i katastrofy v přírodě – a náš lidský rozum tyto
jevy nedokáže ani dostatečně pochopit, natož odvrátit, nelze už patrně vzkřísit novověký
optimismus. Naše doba je postoptimistická.
30
14. Masová média
Vznik a druhy masmédií
Médium vizuální – tisk jako první prostředek masové komunikace. Komercializace tisku:
schizma – seriózní tisk a bulvár (senzacechtivost, skandalizace, nerespektování faktů, vulgarizace
jazyka).
Médium auditivní – rozhlas
Médium audiovizuální – televize (veřejnoprávní a privátní stanice, koncesionářské poplatky,
příjmy z reklamy)
Nová média – VHS, DVD, rozvoj osobních počítačů, digitalizace, internet
Funkce médií
Informativní (hodnotová, hodnotící, vzdělávací, petrifikační)
Komunikativní (socializační, stimulační, kulturní, kompenzační)
Formativní (výchovná, akulturační, estetická, manipulativní)
Rekreativní (relaxační, desolitární, hedonistická, zábavná)
Některé mediální produkty
Cílová skupina
Reklama, reklamní kampaň, inzerce, banner, billboard, selfpromotion (sebepropagace),
zpravodajství a prime time, celebrity show, reality show, teleshopping
Negativní aspekty médií
Eskapismus, medializace, manipulace adresátem, fámy, novinářské kachny, paparazziové,
klamavá reklama, produkt placement, zahlcení informacemi
Pozitivní aspekty médií
Seriózní zpravodajství, investigativní žurnalistika, aktuální politická satira, public relations,
autocenzura
Mediální gramotnost a mediální výchova
Kritický odstup od médií
Maximální využití potenciálu médií
Poznatky o fungování, sociální roli a produktech médií
31
15. Vybrané ekonomické problémy
Historické typy ekonomik
Zvyková ekonomika, volný trh (laissez faire), direktivní ekonomika, smíšená ekonomika
Ekonomické doktríny
Merkantilismus, liberalismus, marxismus, monetarismus, keynesismus
Makroekonomický oběh
Domácnosti, firmy, trh spotřebních předmětů a služeb, trh výrobních faktorů
Chování spotřebitele
Vztah mezi cenou a množstvím zboží, poptávka jako vzdušný balón
Faktory ovlivňující poptávku – příjmy, substituty, komplementy, reklama, emoce
Druhy pasiv (úvěrů, půjček, dluhů) – hypotéka, kreditní karta, leasing, spotřebitelský úvěr
Roční úroková míra, poplatky za poskytnutí a vedení úvěru, fixační doba, RPSN
Lichvářské úvěry, dluhové pasti
Chování výrobce
Utopené náklady, náklady obětované příležitosti (implicitní náklady), účetní (explicitní) náklady,
ekonomické (implicitní i explicitní náklady), účetní a ekonomický zisk.
Fixní a variabilní náklady, změna nákladů, zastavení činnosti, odchod z trhu
Peníze
Vznik a vývoj peněz, vznik bank, zlatý standard
Emisní (centrální) banka a komerční banky, inflace, dezinflace, deflace
Konvertibilita měny, devizový kurz pevný a volně plovoucí, devalvace, revalvace, depreciace,
apreciace, monetární zásahy státu
32
Texty
Jiří Kraus: Jazyk v proměnách komunikačních médií
Čtenář literatury období romantismu, aby získal ucelený obraz příběhu, musel na základě
přečteného textu rozvíjet fantazii, aktivováním svých zkušeností a schopností se různými způsoby
vciťoval do sdělovaného obsahu i formy, dotvářel to, co v textu - záměrně nebo nezáměrně –
zůstalo nevysloveno. Naproti tomu modernímu čtenáři, posluchači a divákovi, do jehož domu a k
jehož pohodlné lenošce dílo prostřednictvím informačních a digitálních technologií přichází, stačí,
aby si svůj vjem vytvářel, dotvářel a reguloval, ale většinou jenom nechal rychle uplynout
stisknutím knoflíku dálkového ovladače stále sofistikovanějších zařízení. … A nejenom to. Místo
soustředěného sledování jednoho jednoho programu může divák dát přednost zappingu, bezcílnému
přepínání z jednoho televizního kanálu na druhý s nadějí, že ho něco přece jenom o trochu víc
zaujme.
Jan Křeček: Mediální výchova a politická komunikace
(in Jan Jirák, Radim Wolák: Mediální gramotnost, nový rozměr
vzdělávání)
Uvažujeme-li o vztahu médií a politiky jako důležité dimenzi mediální gramotnosti a tedy
významném tématu mediální výchovy, můžeme vycházet ze dvou východisek, na nichž koncepce
mediální výchovy – nejen v českém prostředí- stojí a k nimž se vztahuje jako k osvojitelným
pedagogickým cílům.
Tato dvě východiska jsou:
1. Média nejsou (a jen těžko mohou být) nestranná (tedy straní určitým politickým aktérům), a
2. političtí aktéři (elity a nejen ony) vyvíjejí snahy média ovlivnit.
Dobrá mediální výchova tak musí reflektovat oba tyto momenty. A stejně jako v jiných
oblastech, i zde by měla tato výchova zahrnovat obě složky vzdělávání, tedy složku jak vědomostní,
tak dovednostní.
.
.
.
Selekční předpojatosti, hate speeches
Jak již bylo naznačeno, jevy jako nevyváženost a stranění při mediální komunikaci jsou optikou
mediální výchovy chápány jako problém. Cílem mediální výchovy pak je naučit žáky dovednostem
jak tyto jevy v mediálních obsazích nacházet a kriticky vyhodnocovat.
Co rozhodně cílem mediální výchovy být nemá, je učit žáky dovednostem tvořit texty stranné a
nevyvážené. Tedy typizované zjištění první: v „žákovských médiích“ trpí texty stranickostí a
nevyvážeností, ať už ji registrujeme volbou slov (používáním extrémně konotovaných slov,
overlexicalisation) či jako stylovou expresivitu, zobecňování až absolutizaci. „Komunistická
ideologie je utopie. Je to ideologie založená na lži, krádeži, násilí a vraždách. Zbavuje každého
jednotlivce těch nejzákladnějších práv na svobodný a plnohodnotný život . . . Kdo jen trochu
vybočil, byl smeten a to bez milosti . . .“
33
Robert Holman: Základy ekonomie
Pan Svoboda je se svou ženou na obědě v restauraci. Náhle paní Svobodová najde mouchu v
polévce. Rozezlena volá vrchního, ten však krčí rameny a tváří se, jako by o nic nešlo.
Paní Svobodová se rozhodne, že to tak nenechá. Je rozhodnuta napsat dopis na Českou obchodní
inspekci a také zavolat hygienikovi. „Na to jsou přece předpisy. Nenecháme se ošidit na svých
právech,“ říká svému muži. „Až sem příště přijdeme, uvidíme, jestli úřady zjednaly nápravu.“
Ale pan Svoboda je racionální člověk. „Ani mne nenapadne někomu psát nebo telefonovat. Na to
nemám čas. Prostě příště půjdeme na oběd jinam. Tady mne už nikdo neuvidí.“
.
.
.
Student bydlící v podnájmu za 5000 Kč měsíčně zdědil v tomtéž městě po svém prastrýci dům.
Uvažuje, zda se má do něj přestěhovat. Kdyby zůstal bydlet v podnájmu, stálo by ho to 5000 Kč
měsíčně. Ale kolik jej bude stát bydlení v jeho vlastním domě?
Nejprve vyloučí utopené náklady, což je daň z nemovitosti. Tu totiž bude muset platit, ať v domě
bydlí nebo ne.
Do nákladů na bydlení v domě bude muset započítat náklady na vodu, topení a elektřinu, což by
jej přišlo měsíčně asi na 3000 Kč. Řekne si tedy, že náklady na bydlení ve vlastním domě jsou nižší
než náklady na bydlení v podnájmu. Uvažoval správně?
Michal Skořepa, Eva Skořepová: Finanční a ekonomická gramotnost
Až jednou nastoupíš do svého prvního zaměstnání, budeš se svým zaměstnavatelem podepisovat
pracovní smlouvu. Důležitou součástí této smlouvy bude výše tvé mzdy, tzv. hrubá mzda. Ve
skutečnosti ti však bude tvůj zaměstnavatel vyplácet částku poněkud nižší, tzv. čistou mzdu, a
zbytek tvé mzdy musí odvést jinam. Stejně tak, pokud budeš podnikat a vyděláš si za rok určitou
částku (rozdíl mezi příjmy a výdaji), můžeš si ponechat jen částku o něco nižší a zbytek musíš
odvést jinam.
.
.
.
U každé domácnosti můžeme zkoumat její rozpočet, tj. soupis a porovnání jejích příjmů a výdajů.
Pokud jsou příjmy vyšší než výdaje, rozpočet je přebytkový – vznikl na něm přebytek.
V opačném případě, kdy příjmy jsou nižší než výdaje, je rozpočet schodkový neboli deficitní –
vznikl na něm schodek neboli deficit. Schodkový rozpočet je znamením, že domácnost žila v daném
období nad svoje možnosti.
34
16. Antická filozofie
Předsókratovská kosmologická filozofie (S→O)
Předpoklady vzniku (cestování, obchod a styk kultur – potřeba racionálního a zku-šenostního
obrazu světa, nejednotnost řecké mytologie, slabé duchovenstvo)
Iónští filozofové – hledání sjednocujícího principu světa v pralátce (Thalés, Anaximandros,
Anaximenés, Hérakleitos - 6. a 5. století)
Pýthagorovci – hledání sjednocujícího principu světa v číselných vztazích
Eleaté – odpůrci dynamiky světa, obhájci rozumového (logického) poznání (Xenofanés,
Parmenidés a Zénón - 6. a 5. století)
Empedokles, Anaxagorás a atomisté (Leukippos a Démokritos)
Antropologická filozofie (S←O)
Sofisté (Prótagorás, Gorgiás, Hippiás, Pródikos)
Sókratés a sókratovská škola kyniků (Antistenés a Diogenés) - 5. a 4. století
Systematická filozofie (S↔O)
Platón a jeho „svět idejí“ (ideje jsou oddělené od věcí a jako takové jsou nepoznatelné)
Aristotelés – ideje jsou skryté ve věcech a jsou tedy poznatelné; Aristotelova nauka o duši
(vegetativní, smyslová a rozumová)
Helénistická filozofie (4. až 1. století)
Stoicismus (Zénón z Kitia, Chrýsippos) – důraz na etiku (apatheia)
Epikúreismus (Epikúros ze Samu) – atomismus (odlišný od Démokritova) – vzepření se
fatalismu; boj se strachem ze smrti a bohů
Skepticismus (Pyrrhon z Elidy)
Filozofie římské doby a vznik křesťanství
Filozofický eklekticismus a synkretismus (Filón Alexandrijský – 1. století)
Římský stoicismus (Lucius Seneca, Marcus Aurelius – 1. a 2. století)
Novoplatonismus (Plotínos – 3. století)
Euangelion o Ježíši z Nazaretu
Vztah filozofie a křesťanství (Kelsos a Tertullianus – 2. a 3. století)
Vnitřní nebezpečí pro křesťanství – hereze (gnostikové – Markión ze Sinópy; ariánci – Arius z
Alexandrie – 2. až 4. století)
35
Texty
Zlomky předsokratovských myslitelů
Názvu „filozofie“ první užil a sebe filozofem, přítelem moudrosti, nazval Pythagorás . . .
Počátkem všeho je jednotka; z jednotky vznikla neohraničená dvojka, jež je jako látka podřazena
jednotce, své příčině. (Diogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filozofů)
Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, podle Herakleita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou
povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje . . .
přichází a zase odchází (Zl. B 91 z Plutarcha)
Platón: Ústava
Sókratés: Nuže tedy vezměme si nyní libovolnou skupinu jednotlivin. Tak například, nemáš-li nic
proti tomu, je jistě mnoho lavic a stolů.
Glaukón: Jakpak by ne?
Sókratés: Ale ideje vztahující se k těmto výrobkům jsou jen dvě, jedna lavice jedna pak stolu.
Glaukón: Ano.
Epikúros: List Menoikeovi
Když tedy pravíme, že svrchovaným cílem je slast, nemíníme tím rozkoše prostopášníků, ani
rozkoše spočívající v požitkářství, jak se domnívají lidé, kteří naše učení neznají a s ním nesouhlasí
nebo si je špatně vykládají, nýbrž stav, v něnž člověk necítí bolest v těle, ani neklid v duši. Neboť
nečiní život příjemným ani ustavičné pitky a hodokvasy, ani obcování s hochy a ženami, ani
požívání ryb a jiných věcí, které poskytuje bohatý stůl, nýbrž střízlivý úsudek, vyhledávající
důvody pro každou volbu a každé odmítnutí a zapuzující klamné domněnky, z nichž nejčastěji
zachvacuje duše zmatek. Toho všeho počátkem a vůbec největším dobrem je rozumnost . . .
Tertullianus: O tělu Kristovu
Co mají společného Athény s Jeruzalémem, v čem spolu souhlasí Akadémie a církev? Zastav se
duše a vydej svědectví. Ale nevolám tě jako ten, kdo je vyučen ve školách, vzdělán v knihovnách a
nakrmen v atické Akadémii a sloupových síních – takový by vyplivl jen vlastní moudrost. Já se
obracím k tobě, prostému, hrubému, nevzdělanému a neučenému. K tobě, jen když jsi sebou,
neporušený a čistý, ty z ulice, cest a dílen.
.
.
.
Syn boží byl ukřižován; není to hanba, protože to bylo hanebné. Syn boží zemřel; je to
neuvěřitelné, protože je to pošetilé. A pohřben, vstal z mrtvých, je to jisté, protože je to nemožné.
(→ Věřím, protože je to nesmyslné)
36
17. Bible, středověká a renesanční filozofie
Starý zákon
Místo, doba a jazyk sepsání
Stvoření, vyhnání z ráje, Kain a Ábel, potopa, babylónská věž
Abrahám, Izák, Jákob, Josef a jeho bratři, Mojžíš, David a Šalomoun
Nový zákon
Evangelia, skutky, epištoly a apokalypsa
Místo, doba a jazyk sepsání
Křesťanská patristika – časové pomezí antiky a středověku
Aurelius Augustinus – 4. a 5. století (Vyznání; O obci boží)
Teologizace platonismu, spor s Pelagiem o zatížení člověka prvotním hříchem
Historie lidstva jako spor obce boží a pozemské – anticipace argumentů pro příští boje o
investituru
Scholastika
Spor o univerzália (Nominalisté versus realisté)
Jan Roscelinus – univerzália jsou pouhé zvuky (pouhá vanutí hlasu)
Anselm z Canterbury – 11. a 12. století
prostřednictvím rozumu
(Proslogion), ontologický důkaz existence boha
Arabský aristotelismus (Abú Alí Ibn Síná; Ibn Rušd - 11. a 12. století)
Středověké univerzity (gramatika, rétorika, dialektika; aritmetika, geometrie, astronomie,
múzika)
Tomáš Akvinský (Summa proti pohanům; Summa teologická), vyzdvižení papežem v druhé
polovině 19. století, kritika Anselmova důkazu, vlastní důkazy
Roger Bacon, Vilém Ockham (Ockhamova břitva)
Renesanční filozofie
Přírodní filozofie – Mikuláš Kusánský (15. století – O učené nevědomosti)
Mikuláš Koperník (16. století – O oběhu nebeských sfér)
Giordano Bruno (16. století – O universu, nekonečnu a světech)
Galileo Galilei (17. století – Dialog o dvou systémech světa)
Francis Bacon (16. a 17. století – Nové organon)
37
Filozofie společnosti – Thomas More (15. a 16. století – Utopia)
Niccolo Machiavelli (15. a 16. století – Vladař)
Thomas Hobbes (16. a 17. století - Leviathan)
Texty
Augustin: Vyznání
Vrhal jsem se v záhubu s takovou slepotou, že jsem se styděl mezi svými druhy za méně neřestný
život . . . a když jsem se svými hanebnostmi nerovnal zvrhlým druhům, vymýšlel jsem si
nepravosti, jichž jsem nespáchal . . .
Jest to něco tak úžasného, můj Bože, tak hluboká a nekonečná rozmanitost. A to jest můj duch, to
jem já sám! Co jsem tedy, můj Bože? Jaká bytost? Rozmanitý život plný proměn a přitom
nekonečný! (. . .) Z toho všeho mne uchvacuje veliký údiv a jímá mne hrůza. A lidé podnikají cesty,
aby se mohli diviti horským velikánům, obrovským vlnám, mohutnému toku řek . . . - sebe však
zanedbávají. . .
Anselm z Canterbury: Proslogion
Nepokouším se, Pane, proniknout Tvou hloubku, neboť žádným způsobem nekladu svůj rozum jí
naroveň. Ale toužím alespoň poněkud nahlédnout Tvou pravdu, které mé srdce věří a kterou miluje.
Nepokouším se pochopit, abych věřil, nýbrž věřím, abych pochopil. Neboť i tomu věřím: jestliže
nevěřím, nechápu.
Tedy, Pane, ty jenž dáváš vhled víry, propůjč mi, abych nahlédl, pokud to považuješ za užitečné,
že jsi, jak věříme, a tím jsi, v co věříme. A věříme tomu, že Ty jsi něco, nad co nic většího nemůže
být myšleno.
Tomáš Akvinský: Summa teologická
Víme ze zkušenosti, že existují věci, které mohou být nebo nebýt, poněvadž vznikají a zanikají . .
. Není ale možné, aby jsoucna tohoto druhu existovala vždy, protože to, co může neexistovat, někdy
neexistuje. Jestliže tedy všechno může nebýt, pak někdy nebylo ničeho. Avšak kdyby to byla
pravda, ani dnes by nic neexistovalo, poněvadž to, co neexistuje, dostává existenci od toho, co již
existuje. Nebylo by tedy žádného jsoucna, nebylo by možné, aby něco začalo existovat, což je
zřejmě nesprávné. Tedy ne všechna jsoucna jsou jen možná, nýbrž musí být ve věcech něco
nutného. Ale každá nutná věc má buď příčinu své nutnosti odjinud, anebo ji nemá. Pokud jde o
nutná jsoucna, jež mají příčinu své nutnosti v jiných nutných jsoucnech, nelze u nich postupovat do
nekonečna . . . ERGO je nutno uznat existenci něčeho, co je samo sebou nutné, co nemá příčinu své
nutnosti odjinud, nýbrž co je příčinou nutnosti jiných jsoucen.
38
Giordano Bruno: O universu, nekonečnu a světech
Je tedy vesmír jediný, nekonečný, nehybný. Jediná, pravím, je absolutní možnost, jediná
skutečnost, jediná forma neboli duše, jediná hmota neboli těleso, jediná věc, jediné jsoucno. (. . .)
Nepohybuje se v prostoru, vždyť mimo něj není ničeho, kam by se přemístil, neboť je vším.
Nevzniká, protože není jiného jsoucna, jehož by si mohl žádati, jež by mohl očekávati, když má
všechno bytí. Nepomíjí, neboť není jiného jsoucna, v něž by se změnil, když je totéž, co všechny
věci. Nemůže se zmenšit ani zvětšit, neboť je nekonečný, a nic se k němu nemůže přidat, stejně
jako se nedá z něho nic ubrat, neboť nekonečné nemá poměrných částí.
39
18. Filozofie baroka a osvícenství
Kontinentální racionalismus
René Descartes (Rozprava o metodě), dualismus věci myslící a věci rozlehlé
Baruch (Benedikt) Spinoza (Etika vyložená metodou geometrickou), monismus a panteismus
Gottfried Wilhelm Leibniz (Monadologie), pluralismus monád
Ostrovní empirismus
John Locke (Esej o lidském rozumu), člověk jako tabula rasa, primární a sekundární kvality
George Berkeley (Pojednání o základech lidského poznání), existovat znamená být vnímán
David Hume (Zkoumání lidského rozumu), agnosticismus
Francouzské osvícenství
Charles Louis Montesquieu (Perské listy, O duchu zákonů), anticipace geografického směru v
sociologii
Francois Marie Arouet – Voltaire (Filozofický slovník), deista bojující proti církvi
Encyklopedisté – Denis Diderot a Jean d´Alembert (Encyklopedie čili racionální slovník věd,
umění a řemesel – 1851 až 1880, 28 svazků)
Mechaničtí materialisté – Julien de la Metrie (Člověk stroj), Claude Adrien Helvétius (O člověku)
Jean Jacques Rousseau (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi, O společenské
smlouvě, Emil čili O vychování)
Německá filozofie
Immanuel Kant (Kritika čistého rozumu, Prolegomena …, Kritika praktického rozumu, Základy
metafyziky mravů, Kritika soudnosti)
Kantův Koperníkovský obrat – transcendentální reflexe (filozofie Já)
Svět jako věc o sobě (Ding an sich)
Transcendentální estetika – prostor a čas
Transcendentální analytika – pojmy a zásady rozvažované (Verstand) analytika pojmů a analytika
zásad (analytické a syntetické věty a priori)
Transcendentální dialektika – svět: idea totality vnější zkušenosti
duše: idea totality vnitřní zkušenosti
Bůh: idea jednotícího bodu totality vůbec
Kantova transcendentální etika
40
Texty
Ubaldo Nikola: Obrazové dějiny filozofie
Sedmnácté století nejen započalo s vivisekcí zvířat, ale praktikovalo ji často a s takovou krutostí,
že si to dnes nedokážeme ani představit. Pokus, kdy je pes zbaven slinivky břišní a pozoruje se, že
bez ní ještě dlouho přežívá, se v průběhu celého století prováděl s takovou vášní, že téměř způsobil
vyhubení některých ras. Anatomická představení se odehrávala v sálech, přístupných publiku, které
se sem vždy hrnulo ve velkém počtu. Z hlediska současné ekologie je Descartes zakladatelem
představy o přírodě jako o neomezeném panství člověka, dnes velmi diskutabilní.
George Berkeley: Pojednání o základech lidského poznání
XXVI. Příčina idejí
Pozorujeme stálý sled idejí; některé z nich jsou vyvolány znovu, jiné se mění nebo úplně mizejí.
Existuje tedy jistá příčina těchto idejí, na níž závisejí a která je vytváří i mění. Z předchozího
odstavce vyplývá, že touto příčinou nemůže být žádná kvalita ani idea ani kombinace idejí. Musí to
tedy být nějaká substance; bylo však ukázáno, že neexistuje tělesná nebo hmotná substance:
příčinou idejí může tedy být jen nějaká netělesná, činná substance, nebo-li duch.
XXIX. Ideje sensací se liší od idejí reflexí nebo paměti
Ale ať mám sebe větší moc nad svými vlastními myšlenkami, shledávám, že ideje právě vnímané
smysly nezávisejí stejně na mé vůli. Otevřu-li oči do jasného denního světla, není v mé moci vybrat
si, zda budu vidět, či ne, anebo určit, které jednotlivé předměty se naskytnou mému zraku; a tak je
tomu i u sluchu a ostatních smyslů, že ideje jim otištěné nejsou výtvory mé vůle. Existuje tedy
nějaká jiná vůle nebo duch, který je vytváří.
Denis Diderot: Řeč filozofa ke králi
Takto tedy od jednoho daru k druhému přimějete duchovenstvo k uzavření druhé půjčky, třetí,
čtvrté; a aby ji mohlo splatit, doženete je tak daleko, že upadne a stane se stavem průměrnosti a
nuzoty, která je učiní stejně nicotným, jako je neužitečné.
Immanuel Kant: Kritika čistého rozumu
Podle naší přirozenosti může být nazírání (názor) vždy jen smyslové, tj. Je to způsob jakým na
nás mohou předměty působit. Naproti tomu schopnost myslet předmět smyslového nazírání je
rozvažovací schopnost. Ani jednu z těchto vlastností není možné upřednostňovat. Bez smyslovosti
by nám nebyl dán žádný předmět, bez rozvažovací schopnosti bychom žádný předmět nemohli
myslet. Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, nazírání (názory) bez pojmů jsou slepá. Proto je právě
tak nutné činit pojmy smyslovými (tj. přiřaďovat jim předmět v nazírání) jako činit nazírání
rozvahovými (tj. podřaďovat je pojmům). Tyto dvě dispozice či schopnosti si také nemohou
zaměňovat funkce. Rozvažovací schopnosti nemohou nic nazírat a smysly nemohou nic myslet. Jen
jejich spojením může vzniknout poznání.
41
19. Filozofie 19. a 20. století
Německá filozofie doby romantismu
Johann Gottlieb Fichte (důsledný subjektivní idealista); Friedrich Joseph Schelling (filozof
romantismu); Georg Wilhelm Friedrich Hegel (filozof ducha – objektivní idealista)
Iracionalismus
Opozice proti osvícenskému racionalismu
Arthur Schopenhauer (pesimistický voluntarista); Sörön Kierkegaard (filozof úzkosti); Friedrich
Nietzsche (přehodnotitel hodnot), Henri Bergson (filozof intuice)
Pozitivismus, novopozitivismus a analytická filozofie
Auguste Comte, John Stuart Mill (utilitarista a politický liberál), Herbert Spencer, Bertrand
Russel, Ludwig Wittgenstein (Traktát logicko-filozofický), Rudolf Carnap (hlavní představitel
Vídeňského kruhu, Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka, hledání kritéria vědeckosti ve
verifikovatelnosti)
Pragmatismus
Odmítnutí metafyziky „moderními sofisty“, hledání využitelné hodnoty
William James (svět je pluralistické universum), John Dewey (instrumentalismus)
Kritický racionalismus
Karl Popper (Bída historicismu, Otevřená společnost a její nepřátelé)
Hledání kritéria vědeckosti ve falzifikovatelnosti
Marxismus a neomarxismus
Klasický marxismus (postavit Hegela z hlavy na nohy): Karl Marx, Friedrich Engels
Marxismus-leninismus: Vladimír Iljič Lenin, Josif Visarionovič Stalin
Neomarxismus: Frankfurtská škola – Herbert Marcuse, Erich Fromm
Fenomenologicky orientovaná filozofie
Fenomenologie: Edmund Husserl
Existencialismus (Existence je před podstatou, odsouzení ke svobodě): Martin Heidegger, Karl
Jaspers, Jean Paul Sartre
Hermeneutika: Hans Georg Gadamer
42
Postmodernismus
Jean Francois Lyotard (odmítnutí „velkých vyprávění“ s happy endem)
Václav Bělohradský
Texty
Karl Marx, Friedrich Engels: Německá ideologie
Lidé produkují své představy, ideje atd., ale skuteční, působící lidé, podmínění určitým vývojem
svých výrobních sil a jim odpovídajících styků až po jejich nejrozvinutější formy. Vědomí nemůže
být nikdy nic jiného než vědomé bytí, a bytí lidí je jejich skutečný životní proces. Jestliže veškerá
ideologie zobrazuje lidi a jejich vztahy jako camera obscura, vzhůru nohama, vyplývá tento jev z
jejich historického životního procesu stejně jako převrácení předmětů na sítnici vyplývá z jejich
bezprostředně fyzického životního procesu.
Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Před bohem! - Teď však zemřel ten bůh! Vyšší lidé, ten bůh byl vaším největším nebezpečím.
Teprve od té doby, co leží v hrobě, vy jste opět z mrtvých vstali. Teprve nyní přijde veliké
poledne, teprve nyní vyšší člověk – stane se pánem!
Pochopili jste toto slovo, ó moji bratři? Jste polekaní: jímá vaše srdce závrať? Zeje vám tu
propast? Vyje vám tu pekelný pes?
Nuže dobrá! Nuže vzhůru! Vyšší vy lidé! Teprve nyní pracuje k porodu hora lidské budoucnosti.
Búh zemřel: teď chceme my – aby živ byl nadčlověk.
William James: Pragmatismus
Pravda, jak vám řekne každý slovník, je vlastností jistých našich idejí. Znamená jejich „shodu“ a
nepravda znamená jejich neshodu se „skutečností“. Pragnatisté i intelektualisté přijímají tuto
definici jako samozřejmou. Odporují si teprve, když si položí otázku, co přesně znamenají výrazy
„shoda“ a „skutečnost“, má-li skutečnost být to, s čím se naše ideje mají shodovat.
Pravdivý“ je jméno pro kteroukoliv ideu, která se začíná ověřovat, „užitečný“ je jméno pro její
skončené ověření ve zkušenosti. Pravdivé ideje nemohly by být nikdy osamostatněny, nikdy by
nedosáhly rodového jména, tím méně jména, jež jim přisuzuje vyšší cenu, kdyby nebyly takto od
počátku užitečné.
Jean Paul Sartre: Existencialismus je humanismus
Co zde znamená, že existence je před podstatou? Znamená to, že člověk nejdříve existuje,
potkává zde sebe, vypařuje se ve světě a pak že se vymezuje. Nelze-li vymezit takového člověka,
jak ho pojímá existencialista, je to tím, že není zprvu ničím. Bude až potom, a bude takový, jaký se
udělá. Takto není lidské přirozenosti, protože není boha, který ji koncipoval. Člověk je pouze nejen
43
takový, jaký sám sebe pojímá, ale takový, jaký sebe chce a jaký sebe koncipuje po existenci, jaký se
chce po tomto vzmachu k existenci; člověk není nic jiného než to, čím se udělá. Takový je prvý
princip existencialismu.
Ludwig Wittgenstein: Traktát logicko-filozofický
6.53
Správnou metodou filozofie by vlastně bylo: říkat jen to, co se říci dá, tedy věty přírodovědy –
tedy něco, co s filozofií nemá nic společného – a pak vždy, když někdo jiný chce říci něco
metafyzického, ukázat mu, že některým znakům ve svých větách nedal význam . Tato metoda by
byla pro toho druhého neuspokojivá – neměl by pocit, že bychom ho učili filozofii – ale byla by to
opravdu jediná správná metoda.
6.54
Moje věty to objasňují tím, že je ten, kdo mi rozumí, rozpozná nakonec jako nesmyslné,
vystoupí-li – po nich – nad ně. (Musí takříkajíc odhodit žebřík poté, co po něm vystoupil nahoru).
Musí tyto věty překonat, pak vidí svět správně.
7.
O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.
Arno Anzenbacher: Úvod do filozofie
Ústředním bodem této angažovanosti je kritika ideologie. Všechny hodnoty uplatňované ve
společnosti, státu, církvi a ve vědě, každou nauku, každý názor je třeba podrobit soudu kritické
racionality. Kritika přitom postupuje dvěma směry:
¤ Zaměřuje se proti všem ne-falzifikovatelným naukám a hodnotám a snaží se je odhalit jako
bezsmyslné nebo iracionální.
¤
Zaměřuje se proti naukám, které jsou samy o sobě falzifikovatelné, ale jsou na základě
určitých strategií a zájmů imunizovány, event. chráněny proti kritice.
V tomto smyslu je kritickému racionalismu vlastní agresivní, osvícenský rys.
Václav Bělohradský: Příchod doby cikánské aneb Evropou se jen tak potulovat
Shrňme základní motivy post-moderního myšlení. Zaprvé: je třeba nějak vyjít z doupěte. Pravda
není „přítomnost před očima“ ani koncentrační tábor, do něhož člověk zavléká všechny věci a jevy,
aby o nich měl „přehled“; pravda nemůže být myšlena „z vidění“. Západní člověk interpretuje
pravdu jako „vnitřek doupěte“. Smysl není v tom, že vtáhneme nové věci a jevy do vnitřku doupěte,
ale v úctě k tomu, co už nelze nijak měnit a vyrábět. Vně přestává být hrozbou a stává se něčím, k
čemu člověk patří. ( . . . )
Za druhé je třeba se vymanit z moci mýtu o konečném řešení, o trestu a odměnách, který je
základem moderní filozofie dějin. Tento mýtus zakládá panství člověka nad přírodou tím, že
redukuje svět na pouhý předmět, jakousi zkoušku, v níž ten, kdo obstojí, získá nesmrtelnost.
Patočka hovoří o „happy endu“, který si filozofie neustále vymýšlí. Jak se skutečnost stala bajkou –
44
tak zní největší Nietzscheova otázka. Žít bez happy endu, to je velký post-moderní motiv. Jeho
důsledkem je „dehistorizace“ sociálnosti. Lidské sociální vztahy se vymaňují z podřízenosti
historickému projektu, do níž je uvrhla moderní filozofie dějin. Smysl se ustavuje v lidské
komunikaci. V cyklickém čase života a ne v projektech konečných řešení.
45
20. Etika
Etika jako filozofický obor
Proč není etika vědou? Lze eticky zkoumat chování zvířat? Má člověk svobodnou vůli? Co je
motivem vůle (chtění)?
Chování a jednání
Mravy a mravné chování, společenská etiketa
Mravnost (etičnost) a mravné (etické) jednání
Morálnost a morální jednání
Biografický vývoj motivů vůle podle Lawrence Kohlberga
Stadium předkonvenční – 1. vyhýbání se trestu; 2. maximalizace odměn a minimalizace negativ
pro vlastní osobu
Stadium konvenční – 3. souhlas či nesouhlas ze strany druhých lidí; 4. ztráta cti a pocit viny z
poškození druhých
Stadium postkonvenční – 5. úcta ke společnosti a sobě samému; 6. autonomie svědomí
Empiristická etika (Jeremy Bentham a John Stuart Mill)
○ Princip důsledků: Jednání je třeba posuzovat podle jeho důsledků.
○ Princip hedonistické užitečnosti: Dobrem je naplnění lidských potřeb a zájmů, tedy štěstí.
Kritériem štěstí je radost (libost).
○ Princip sociální: Nejde o štěstí jednajícího, ale o štěstí všech lidí, kteří jsou jednáním zasaženi.
Transcendentální etika (Immanuel Kant)
○ Princip povinnosti: Povinnost je to, co poznáváme jako rozumné nezávisle na motivech libosti
a nelibosti
○ Princip nezávislosti (svobody): Vůle jednajícího je nezávislá na sklonech (empirických
motivech. V „ideálním“ případě je v rozporu se sklony.
Psychologické obrany
Obranné mechanismy Ega (Já) před „hryzáním“ svědomí či etickou diskusí
Únik (útěk)
Popření, potlačení
Racionalizace
46
Bagatelizace
Projekce
Regrese
Texty
Arno Anzenbacher: Úvod do filozofie
V etice se užívá slov, která jsou odvozena od řeckého éthos (=obvyklé místo bydlení, zvyk), od
latinského mos (=obyčej, mrav) a od českého mrav. Z hlediska etymologického mají tato slova
význam téměř totožný. V praktické filozofii není užívání slov „etický“, „morální“ a „mravný“
jednotné. My budeme těchto slov v následujícím výkladu užívat v návaznosti na Kanta takto:
○
„Morálnost (moralita), event. „morální“ znamená čistou shodu jednání se svědomím
nezávisle na obsahu, který je motivem.
○
„Mravnost (etičnost), event. „mravný, etický“, znamená obsahový aspekt, a nikoli aspekt
svědomí
To znamená, že o tom, zda je jednání morální, se rozhoduje výlučně ve svědomí jednajícího. Lze
však diskutovat o tom, zda je etické či mravné.
Morton Hunt: Dějiny psychologie
Příklad (Heinzovo dilema): V jednom evropském městě žije žena, která je smrtelně nemocná
zvláštním druhem rakoviny; mohl by ji zachránit nový lék, který objevil městský lékárník, ale ten
jde za ziskem a lék prodává za desetinásobek toho, co stojí jeho výroba. Heinz, manžel oné ženy, je
schopen si vypůjčit pouze polovinu částky, a proto prosí lékárníka, aby cenu snížil, avšak ten
odmítne. Heinz uvažuje o tom, že se do lékárny vloupá a lék ukradne, aby tak zachránil manželčin
život. Měl by? Proč ano, nebo proč ne? Má povinnost či závazek lék ukrást? Měl by ukrást lék pro
svou ženu, jestliže ji nemiluje? Co kdyby umíral nějaký cizí člověk – měl by Heinz ukrást lék pro
něho? Krást je protizákonné; je to z toho důvodu mravně špatné? A tak dále, celkem jednadvacet
otázek.
cs.wikipedia.org/wiki/Kamill_Resler
l6. března 1946 byl na přímý rozkaz ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny ustanoven obhájcem
K. H. Franka. Poprvé se s Frankem setkal v pankrácké věznici 19. března 1946 a strávil s ním celou
dobu dnů od přípravy procesu až po čekání na výkon trestu smrti (celkem 44). O tomto soudním
procesu vydal vzpomínky. Tento proces mu později způsobil mnoho problémů. Byl nazýván
„Ďáblovým advokátem“ (advocatus diaboli) a „poslední obětí K. H. Franka“.
47
21. Sexuologická propedeutika
Ženské a mužské pohlaví
Karyotyp ženy a muže
Odlišnost gonadální a genitální, odborný popis ženského a mužského genitálu
Poruchy somatosexuálního vývoje – syndrom testikulární feminizace, adrenogenitální syndrom
Sexuální dimorfismus (sekundární sexuální znaky)
Psychofyziologie lidské sexuality
Sexuální identifikace – ego-syntonní a ego-dystonní (transsexualita)
Gender – typizovaný, inverzní, androgynní, nevyhraněný
Sexuální preference (orientace) – heterosexualita, homosexualita, bisexualita
Sexuální emoce – vzrušení, orgasmus malý a velký, uspokojení (satisfakce), zamilovanost
(fascinace sexuálním objektem)
Sexuální chování – genitální odpověď (lubrikace, erekce)
Sexuální styk
Masturbace (ideatorní styk, fantazie, imaginace)
Párový styk koitální a nekoitální; pozitiva, negativa
Skupinový sex jako problémový fenomén
Sexuální dysfunkce
Žena – poruchy lubrikace – dyspareunie, algopareunie; frigidita; vaginismus
Muž – poruchy erekce; ztráta sexuální apetence; ejaculatio praecox; priapismus
Sexuální deviace (parafilie, úchylky, aberace, perverze)
Deviace v objektu – pedofilie, neanidofilie, efebofilie, fetišismus
Deviace v aktivitě – exhibicionismus, sadismus, masochismus, patologická sexuální agresivita,
voyérství, satyriáza
Deviace kombinované – pedofilní sadismus, pseudopedagogický sadismus, sadomasochismus,
agresivní sadismus, frotérství, tušérství
48
Sexuální předsudky
Sexismus (sexuální šovinismus) maskulinní a femininní
Homofobie
Sexuální delikvence
Prostituce
Pohlavní zneužívání dětí a mládeže – intrafamiliární a extrafamiliární
Sexuální turistika – zneužívání chudoby
Sexuální harassment v USA
Vyšetření sexuální motivace – falopletyzmografie, vulvopletyzmografie, fotokolpopletyzmografie
Texty
Desmond Morris: Lidský živočich
První samičí sexuální vábení našeho druhu tedy spočívá ve dvou masitých polokoulích. Vedle
hýždí a prsou se tento vzor opakuje v celkové zakulacenosti těla dospělé ženy. Také její hladká
ramena a oblá kolena mohou v menší míře připomínat signál párových polokoulí, Mnohé samičí
postoje v období námluv pomáhají vystavovat tyto čtyři oblasti – hýždě, ňadra, ramena a kolena –
dívajícímu se samci.
K předvádění těchto míst může být v západním světě využíváno i oděvu. K sexuální
„vyzývavosti“ patří mnoho variací na téma „ukazování kulatého masa“ - od šatů bez ramínek, které
odhalují linii ramen, přes hluboké výstřihy, obnažující horní tvar ňader, až po krátké sukně, jež
zdůrazňují pohled na oblá kolena.
První rozsáhlejší výzkumy sexuálního chování zahájil až ve 40. a 50. letech tohoto (dvacátého)
století Alfred Kinsey v Spojených státech. Řada náboženských organizací stavěla Kinseyho a jeho
spolupracovníky na pranýř a noviny i Kongres odsoudily jeho práci jako nemravnou. Přesto vytrval
a podařilo se mu nakonec získat sexuální „anamnézy“ 18 tisíc lidí, představujících poměrně
reprezentativní vzorek americké bělošské populace (Kinsey et al., 1948, 1953)
Kinseyho výsledky většinu lidí překvapily a mnohé dokonce šokovaly, neboť odhalily velký
rozdíl mezi tehdy převládajícími normami sexuálního chování a skutečným jednáním lidí. Kinsey
zjistil, že téměř 70 procent mužů v životě navštívilo prostitutku a 84 procent mělo předmanželské
sexuální zkušenosti. V souladu s dvojím měřítkem té doby však 40 procent z těchto mužů soudilo,
že by žena měla vstoupit do manželství jako panna. Více než 90 procent mužů někdy provozovalo
masturbaci a téměř 60 procent mělo zkušenost s nějakou formou orálního sexuálního styku. Mezi
ženami mělo předmanželský styk 50 procent, byť většinou se svým budoucím manželem; asi 60
procent uvádělo masturbaci a stejné procento mělo zkušenost s orogenitálním stykem.
49
i.DNES.cz 11. září 2009
Australský list: Semenyaová má podle testů ženské i mužské pohlavní orgány
. . . Podle australského listu (Sydney Morning Harald) testy například odhalily, že osmnáctiletá
Semenyaová nemá vaječníky, ale varlata. . . .
50
22. Poznávání a učení
Senzorování a vnímání reality
Tělěsné receptory (exteroreceptory a interoreceptory), lidé se smyslovými vadami a speciální
pedagogika
Vztah mezi senzorováním (čitím) a vnímáním; vjemy, vnitřní a vnější iluze, halucinace,
senzorická deprivace
Tvorba představ (imaginace)
Představy pamětní a fantazijní; funkce představ (tvořivost, únik, kompenzace, výchova dětí a
dospívajících), denní sny
Myšlení
Myšlení konkrétní – operace s vjemy
Myšlení názorné – operace s představami
Myšlení abstraktní – operace s pojmy
Měření inteligence (IQ) – mentální a chronologický věk
Paměť
Implicitní (procedurální) – paměť na dovednosti
Explicitní (deklarativní) – paměť na fakta
• epizodická – pro empirické události
• sémantická – pro obecné informace
Operační a dlouhodobá
Posilování paměti – mnemotechnické pomůcky, porozumění a opakování, motivace a vůle,
užívání legálních látek
Učení
Sociální učení napodobováním a identifikací
Záměrné učení (vytváření znalostí, dovedností a návyků)
• memorování
• senzomotorické učení
• kognitivní učení
Motivace pro učení; autoregulace (organizace času, vůle)
51
Texty
Alena Plháková: Učebnice obecné psychologie
Je třeba si uvědomit, že barva není vlastností materiálu. Vnější svět je nebarevný; skládá se z
bezbarvé hmoty a energie. Hmota má pouze schopnost absorbovat, odrážet nebo propouštět
elektromagnetické vlny, jak je tomu u průhledných těles. Míra absorpce závisí na molekulární
stavbě tělesa. Ze světelného paprsku, který je většinou složen z vln různé frekvence, jsou vlny určité
frekvence pohlceny, zatímco zbývající jsou odraženy. Dopadnou-li na sítnici, vyvolají ve zrakových
buňkách nervové impulsy, které se nervovými drahami dostanou do zrakových center v mozku.
Teprve tam vznikají barevné vjemy. To, co se nám jeví jako barva, je závislé na druhu světla, které
se odráží nebo je propouštěno. (Fürst, 1997, str. 22-23)
Barvy tedy existují pouze v lidské mysli. Anglický empirický filozof John Locke (1632-1704)
měl pravdu, když řadil barvu spolu s chutí a vůní mezi tzv. sekundární vlastnosti předmětů, které
vznikají teprve v lidské psychice na základě působení vnějších podnětů.
Hans Kern a kol: Přehled psychologie
Nelze nevidět, že reklama, pokud je informativní, tvoří důležitou spojnici mezi výrobcem a
konzumentem. Vedle informací pracuje ale reklama také s manipulativními triky, které popsal ve
své knize „Tajemní svůdci“ americký sociolog VANCE PACKARD již před dvaceti lety:
● podprahové působení, např. krátkodobá reklama, vědomím nevnímané obrazy zařazené
během filmu (v mnoha zemích zákonem zakázáno);
● selektivní, jednostranné, neúplné informace (u čokolády se mluví jen o výživné hodnotě, ne
o zkažených zubech, u cigaret …);
● majoritní působení: „Již miliony...“;
● předstírání časového tlaku: „Poslední příležitost...“;
● navozování emocí: sex, volnost, dálka, jistota strach;
● efekt experta, vedoucího pokusu: komunikátor (mluvčí) v bílém plášti vědce;
● sugestivní působení: velkolepý snímek s akustickým podbarvením;
● animismus: věci mají duši, vany mluví;
● exaktní lež: triky se statickými čísly a procentuálními údaji;
Zdeněk Helus: Psychologie
1. Text, kterému se mají studenti naučit, je rozdělen do ucelených pasáží, nejčastěji v rozsahu
kolem 500-600 slov. (Odchylky však mohou být značné, v závislosti na povaze učebního
materiálu, cílech naučení, motivaci a schopnostech studentů, na jejich věku apod.).
2. Studenti pracující ve dvojici se střídají v rolích reprodukujícího (vyučujícího, učitele) a
posluchače (žáka, recipienta).
3. Nejdříve si oba, každý samostatně, přečtou příslušnou pasáž textu.
52
4. Reprodukující partner dvojice se snaží přečtenou pasáž nahlas převyprávět.
Posluchač si dělá poznámky.
53
23. Temperament, emoce a motivace chování
Temperamentové struktury lidské povahy
Hippokratovsko-pavlovovské pojetí – sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik
Jungiánské pojetí – extravert a introvert
Kretschmerovské pojetí – pyknik, astenik, atletik
Emoce
Složky – fyziologická, fenomenologická (citová). Expresivní
Prožívání emocí (libost ↔ nelibost): radost, strach, hněv, smutek, odpor, očekávání, úžas,
překvapení
Spontaneita citů, sebekontrola a její různé možné důsledky
Projekce citů do okolí (především druhých osob)
Citové vztahy
Zamilovanost
Láska – romantická, nenaplněná, trvalá
Nepřátelství a nenávist
Emoční poruchy
Strach a úzkost
Fobie (agorafobie, sociální fobie, specifické fobie)
Deprese a manické poruchy
Motivace chování
Instinktivní a pudové chování u člověka
Sebezáchovné motivy – hlad a žízeň (i z hlediska Maslowovy teorie motivů); poruchy obživného
pudu
Stimulační motivy – rozdíl mezi vnitřními a vnějšími motivy při studiu (SŠ, VŠ)
Sociální motivy – inkluze do skupin
Individuální motivy
Agresivní chování - individuální agrese (pudová, instrumentální, patologická)
- skupinová agrese
54
Texty
Dieter Krowatschek, Holger Domsch: Do školy beze strachu
Julie nás navštívila jednoho slunečního letního dne. Má problémy a ráda by změnila školu. Cítí se
být šikanována a vyřazovaná z kolektivu. Doma prožívá také stres, protože její rodiče nežijí spolu.
Žije nyní s otcem, ale má s ním problémy. Julie je velmi dobrá žákyně, vyjadřuje se přesně a dělá
velmi dobrý dojem, ale přesto tady něco nehraje. Nosí rolák s dlouhým rukávem, ačkoli je venku
vedro. Prosíme ji, aby si vyhrnula rukávy roláku. Začíná plakat. Od ramene až k zápěstí má hluboké
krvavé zářezy. Také druhá ruka vypadá stejně. Říká, že jen bolest zmenšuje její napětí. Otec nic
nechápe.
.
.
.
Na ulici stojí velký hnědý pes vedle svého páníčka. Ostražitě pozoruje, jak se blíží šestiletý Tom
se svou matkou. Tom hned běží k psovi a nejraději by ho hned pohladil. Vyděšená matka volá syna
zpátky. „Dobře, že jsi hned přišel ke mně zpátky,“ říká. „Na psy si musíš dávat pozor. Je mnoho
nebezpečných psů, kteří by tě mohli pokousat!“ Když později spolu potkají jiného psa, Tom k
němu neutíká. Tentokrát je pevně přitisknutý k matce. „Dobře Tome, teď jsi šikovný kluk. Víš
přece, že psi mohou být nebezpeční.“ Netrvá dlouho a Tom stojí pevně přitisknutý k matčině noze,
kdykoli vidí psa,
Ivo Čermák: Lidská agrese a její souvislosti
Dehumanizace
Má-li člověk před sebou jiného člověka, kterému přisoudí status lidské bytosti, jako je sám, pak
je velmi nebezpečné použít vůči tomuto člověku násilí. Mohla by se totiž aktivovat morální
autocenzura nebo v případě jejího překonání následné zpochybnění vlastní sebeúcty (opovržení
sama sebou). Proto agresor nejdříve oběť zbaví jejích lidských atributů tak, že ji označí jako
„divocha“, „zvíře“ nebo jen jako „cizince“. Takto „odlidštěná“ bytost potom nevyzývá k
empatickému spoluprožívání bolesti na základě vnímané podobnosti a agresorovi se snadno
překonává zmíněná bariéra autocenzury. Dehumanizace umožňuje lidem páchat velmi kruté činy,
neboť si svou oběť nedefinují jako člověka. Nacističtí dozorci z koncentračních táborů vypovídali,
že rozsáhlé zabíjení vězňů nebylo ani tak důsledkem nesmyslné krutosti některých věznitelů, jako
spíše důsledkem toho, že degradace vězňů byla tak velká, že vězně bylo možné považovat za věci.
Proto ti, kteří obsluhovali plynové komory, netrpěli výčitkami svědomí nebo osobní nepohodou.
55
24. Politologie
Některé politicko-filozofické názory v dějinách
Platón (Ústava) – kritika aténské politiky a ideální stát vedený filozofy
Aristotelés (Politika) – člověk jako zoón politikon, realističtější pohled na stát a společnost
Niccolo Machiavelli (Vladař) – technologie udržení moci na základě znalostí historie a vůle
Thomas Hobbes (Leviathan) – koncepce „homo homini lupus est“, požadavek silného státu
John Locke (Dvě pojednání o vládě) – stát musí garantovat práva, koncepce dělby moci
Charles Montesquieu (O duchu zákonů) - rozdělení moci a její omezení zákonem
Vilfredo Pareto (Pojednání o obecné sociologii) - politika je cirkulace elit různých schopností
Robert Michels (Strany a vůdcové) – koncepce „železného zákona oligarchie“
Současné politické ideologie
Liberalismus – osobní svoboda, sociální spravedlnost, občanská společnost, minimální stát …
Konzervatismus – udržení řádu, lidská nedokonalost, autorita a silný stát, úcta k majetku …
Socialismus – kolektivismus, sociální rovnost, společenské vlastnictví,
•
evoluční, demokratický socialismus – postupné změny ve prospěch pracujících
•
revoluční socialismus (komunismus) – třídní boj
Fašismus – totalita v myšlení, vůdcovství a elitářství, boj proti odlišným, antiracionalismus
Formy vlivu v moderní společnosti
Autorita (racionální a iracionální – celebrity)
Moc (fyzické a psychické donucení, ekonomické donucení, veřejné a mediální donucení)
•
moc zákonodárná, výkonná a soudní
•
legalita a legitimita moci
Politický systém
Stát – vnitřní a vnější funkce (zabezpečení pořádku, organizační funkce, usměrňování
společenského vývoje, obranná funkce, prosazení zájmu vůči jiným státům)
•
členění státu (unitární, federální, svazy států – konfederace, unie, aliance)
•
stát demokratický (přímá a zastupitelská demokracie)
•
stát nedemokratický (autoritářský, totalitární)
56
Volební systémy v zastupitelské demokracii
Podmínky svobodných voleb (přímé, všeobecné, rovné, tajné)
Volební systém majoritní (jednokolový a dvoukolový, jednomandátové volební obvody,
kandidatura osobností)
Volební systém proporční (vícemandátové volební obvody, kandidatura politických stran. Smysl a
význam procentní hranice pro vstup do parlamentu)
Politické strany
Volná soutěž – podmínka existence demokracie
Politická levice – rovnost výsledků, silný stát intervenující do ekonomiky, sociální jistoty, tzv.
rozdělovací spravedlnost apod.
Politická pravice – rovnost šancí, minimalizace kompetencí státu, možnost podnikatelské aktivity,
vyrovnávací spravedlnost apod.
Nebezpečí a problém oligarchizace polit. stran (viz Robert Michels)
Aktuální politická soutěž v ČR
Texty
Austin Harrington a kol.: Moderní sociální teorie
Robert Michels ve své studii Strany a vůdcové …(1911) použil tuto analýzu přímo na odborové
organizace a politické strany. Zmiňoval se o „železném zákonu oligarchie“, podle nějž se politické
organizace v důsledku nutnosti vnitřní disciplíny a administrativní kontinuity nevyhnutelně stávají
uzavřenými klikami hájící vlastní existenci. Vilfredo Pareto ve svém spise Trattato di sociologia
generale z roku 1916 uvádí dvě základní tendence chování lidských sociálních skupin. První
tendencí je co nejvíce rozvinout uspokojování materiálních zájmů, dokonce i za cenu konfliktů s
jinými skupinami. Druhou tendencí bylo vždy nechat se vést malými dynamickými elitami, ať už
zpočátku skupiny usilovaly o jakkoli rovnostářské cíle. Pareto tvrdil, že veškeré lidské sociální
chování podléhá jisté základní dynamice, kterou nazýval „rezidua“ a „derivace“. Jejich hnacím
motorem je touha po moci a snaha uspokojit hmotné zájmy, které se však skrývají za řeči o morálce.
Po vzoru Machiavelliho označil některá sociální hnutí za „lišky“ a jiná za „lvy“. „Liškami“ rozuměl
oportunistická hnutí dovedně spojující odlišné zájmy a chápající se moci s využitím vychytralých
strategií. Jako „lvy“ označil dlouhodobá hnutí založená na principu vytrvalého „hromadění“, ať už
konzerativně-náboženského, nebo revolučně socialistického typu.
Vladimír Prorok, Aleš Lisa: Politologie
Pro omezení počtu politických stran zastoupených v příslušném zastupitelském sboru slouží
umělá uzavírací klauzule (volební kvorum). Ta určuje kolik (procent) odevzdaných hlasů musí
politická strana obdržet, aby získala zastoupení v legislativní instituci, Uplatňuje se zejména ve
státech s relativně velkými volebními obvody s cílem omezit fragmentaci zákonodárné instituce. V
57
současné době se většinou pohybuje v rozmezí od 0,67% (Nizozemí) do 5%.
.
.
.
Pokud porovnáme oba volební systémy, pak u každého z nich můžeme najít jak určité
přednosti, tak i určité nedostatky. Není proto opodstatněné tvrdit, že většinový systém je zárukou
stability (a systém poměrný naopak příčinou nestability) nebo že systém poměrného zastoupení je
jediný skutečně spravedlivý a demokratický. Situace je složitější. Volební systém je pouze jedním z
prvků politického systému a působí na jeho fungování společně s mnoha dalšími faktory. To, co je
funkční v jednom státě nemusí být vzhledem k odlišné sociální struktuře, cílům jednotlivých
zájmových skupin, politické kultuře a mnoha dalším vlivům funkční ve státě jiném.
58
25. Politický systém České republiky
Nástin historického povědomí
První republika (1918 – 38); druhá republika jako stát filofašistický (1938 – 39); protektorát
(1939 – 45); třetí republika (1945 – 48)
Únor 1948
Období stalinismu a poststalinismu v ČSR (1948 – 1960)
Obleva šedesátých let v ČSSR a její vrchol - rok 1968 (Dubček)
Období normalizace v Československu po dubnu 1969 (Husák)
Charta 77 (Havel, Patočka, Hájek a další)
Druhá polovina osmdesátých let po nástupu Gorbačova v SSSR (Jakeš)
Sametová revoluce 1989
ČSFR a parlamentní volby 1992 – cesta k rozdělení státu
Leden 1993 – vznik České republiky
1998 – nástup levice (Zeman)
2004 – vstup do Evropské unie
Zákonodárná moc - Parlament České republiky
Poslanecká sněmovna – délka volebního období, volitelnost poslanců, způsob zastoupení
politických stran
Senát – délka volebního období, volitelnost senátorů, způsob zastoupení
Výkonná (správní) moc
Prezident České republiky – volby, délka volebního období, volitelnost
Vláda České republiky – způsob jmenování vlády prezidentem; politická a úřednická vláda
(1998; 2009 – 2010)
Soudní moc
Ústavní soud (podmínky jmenování prezidentem, délka soudcovského období, řešení ústavních
stížností)
Soudy – Nejvyšší. vrchní, krajské, okresní (soudci a přísedící)
Kraj
Krajské zastupitelstvo (krajské volby), rada kraje, hejtman(ka)
Krajský úřad – orgán státní správy a samosprávy kraje
59
Město
Městské zastupitelstvo (komunální volby), rada města, starosta(ka)
Městský úřad jako orgán státní správy a samosprávy
Obec
Obecní zastupitelstvo (komunální volby), starosta obce, obecní úřad
Texty
James Buchanan: Meze svobody
Nesouhlasím s těmi, kteří stále setrvávají v platónské víře, že v politice existuje „pravda“, kterou
je třeba poznat a jakmile ji jednou poznáme, lze ji racionálně myslícím lidem vysvětlit. Žijeme v
pospolitosti proto, že nám sociální organizace poskytuje efektivní prostředky pro dosahování našich
osobních cílů a ne proto, že nám společnost nabízí možnost dostat k jakémusi transcendentálnímu
společnému blahu. Politika je procesem nacházení kompromisů mezi našimi rozdílnými
preferencemi a my se v názorech na společné cíle nelišíme méně než v tom, jaké zboží si dáváme
do nákupních košíků v samoobsluze.
Václav Žák: Ke stavu české občanské společnosti po Listopadu 1989
(in Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století; Krnov 2003)
Česká občanská společnost se musí ústavnímu konsensu učit – nejen během 40ti let komunismu,
ale ani v první republice nebo v Rakousku-Uhersku žádný ústavní konsensus neexistoval. Politický
provoz byl převážně žalostnou šavlovačkou, z níž se intelektuálům zvedal žaludek. „Své protivníky
nutil polykat hovna jako ústřice“, napsal o Antonínu Švehlovi v roce 1926 Jan Scheinost do
katolického Rozmachu. Přeháněl jen málo, kupování a vydírání politiků skutečně patřilo k
„standardním“ politickým technikám.
V devadesátých letech byla drzost a arogance také vnímána jako projev jistoty a síly, kompromis
jako slabost. Takové pojetí politiky nevede ke stabilnímu politickému prostředí, také se od něho po
roce 1998 začalo ustupovat. Moderní politika je umění vyjednat kompromis. Vylovit z tříště
partikulárních zájmů kompromis, to je umění, které se vysoce hodnotí. Technika získávání podpory
výrobou nepřátel, tzv. mobilizační politika, u našich stran tak oblíbená, je s pojetím „bargaining
politics“, politiky jako smlouvání, v příkrém rozporu.
Testovacím balónkem může být vztah ke KSČM. Politika ústavního konsensu vyžaduje, aby i
komunisté byli rovnoprávnými účastníky politického zápasu. Proto OF rozdělovalo po volbách
1990 místa v parlamentu na základě proporčního zastoupení. Pravicová koalice s tím v roce 1992
skoncovala. KSČM se stala páriem, vyloučeným z rovného podílu na politickém rozhodování. Dnes
sklízíme ovoce: po 13 letech KSČM získává kredit jako jediná strana, která za hříchy posledních
deseti let nenese odpovědnost. Z rozhlasu hřímají zapřísáhlí „demokraté“, jak je s komunisty třeba
zatočit. A prezident jim svým chováním vůči KSČM dává příklad. Pravda a láska... Jenže Ghándí
(to je jeho heslo) učil Indy, aby milovali Angličany i muslimy.
60
Základy společenských věd
Témata k maturitní zkoušce na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
Příroda, kultura, člověk a společnost
Rasa, etnicita, eugenika a holocaust
Klasická sociologie
Sociologie 20. a 21. století
Proces socializace lidského jedince
Instituce, organizace, byrokracie
Status, role, sociální stratifikace a mobilita
Sociální plurality a sociální skupiny
Rodina a škola
Sociální patologie, zločin a trest
Sociální komunikace
Interpretace sociální reality (společenskovědní výzkum)
Současná společnost
Masová média
Vybrané ekonomické problémy
Antická filozofie
Bible, středověká a renesanční filozofie
Filozofie baroka a osvícenství
Filozofie 19. a 20. století
Etika
Sexuologická propedeutika
Poznávání a učení
Temperament, emoce a motivace chování
Politologie
Politický systém České republiky
61

Základy společenských věd - Gymnázium Josefa Jungmanna

Transkript

Podobné dokumenty

Střední odborná škola cestovního ruchu, s.r.o. Pardubice U Josefa

PRŮVODCE PŘIHLAŠOVÁNÍM PRO ŽÁKY, KTEŘÍ MATURITNÍ