The Incredibles

Úžasňákovi
Rok poté, co jsme hledali a našli Nema, nám Pixar Studio servírují příběh o superhrdinech, kterým
zakázali být super. Příběh o superhrdinech, kteří museli zachraňování světa vyměnit za nudný život na
předměstí. Příběh, který je úžasný jako jeho hrdinové.
Být superhrdinou není žádný med. Bob Paar by vám o tom mohl vyprávět. Ještě před patnácti lety byl
Pan Úžasňák, byl někdo. Od rána do noci byl připraven jakýmkoliv způsobem pomoci bezbranným
stařenkám, dětem, zvířátkům. Se stejnou grácií jako sundával kočičky ze stromů, vynášel bezmocné
z hořících domů či pomáhal policistům chytat zloděje. Jenže stačil jeden nešťastník, co si nepřál být
zachráněn, a Pan Úžasňák a všichni jeho kamarádi s nadpřirozenými schopnostmi měli po legraci.
On to totiž pán „Nepřál jsem si být zachráněn“ dohnal až k soudu a vyhrál. Bylo jen otázkou času, kdy
téhle možnosti, jak podojit vládu, využijí další, kteří byli udrženi v říši živých proti své vůli.
Nepříjemnosti,vyvolané obrovským množství soudních sporů, donutily americkou vládu k radikálnímu
opatření. Už žádní superhrdinové, žádné zachraňování životů. Od teď má Amerika jenom „normální“
obyvatelstvo.
A tak je Bob Paar namísto obletovaného nadčlověka průměrným zaměstnancem jedné nejmenované
pojišťovny, která se snaží sedřít kůži s každého svého klienta. Šeď normálního života mu zpestřuje
akorát rodina – krásná manželka a tři děti. Každý den se domů vrací znechucen, čeká na impuls. Čeká
na něco, co mu připomene „ty starý časy“. Jak se říká: „Kdo si počká, ten se dočká.“ A opravdu,
jednoho dne to přijde. Bob nadšenecky navléká svůj patnáct let pečlivě opečovávaný oblek a vrhá se
zpátky do akce. Jenže do jakého nebezpečí se dostal.
Všechno, co nám doposud Pixar předložil, mělo několik společných znaků – silný příběh, kvalitní
zpracování a hlavní postavy, které si divák okamžitě zamiloval. Úžasňákovi mají všechno, co jejich
předchůdci plus ještě něco navíc. Tak především v hlavních rolích konečně uvidíme lidi. Už žádné
hračky, zvířátka nebo fantastické bytosti, ale nefalšované lidské bytosti. Dobře, jejich provedení
připomíná spíše komiksové postavičky než tu sebranku, co každý den potkáváte na ulici, ve škole, na
úřadech. Oproti „voskovým figurínám“ z Final Fantasy: Esence života však působí tisíckrát opravdověji.
Nevím, jak to ti kluci dělají, ale dělají setsakramentsky dobře.
Mluvil jsem o silném příběhu. Pensionovaní superhrdinové, nezdá se vám to úžasné? Mě tedy ano a
opravdu smekám před autorem scénáře Bradem Birdem. Nevím, jak na to přišel, ale vymyslel to
dokonale. Nechal postavy s nadpřirozenými schopnostmi lámat si hlavu s každodenními rodinnými
problémy. K tomu upekl vydatný koláč z filmových citací, břitkého humoru a velkého dobrodružství.
Přičtěte si hlavní hrdiny, kteří si vás během prvních pěti minut okamžitě získají a nezbývá vám nic
jiného než jim bezmezně fandit a hltat každý jejich okamžik na plátně.
To všechno za hudebního doprovodu, který jako by z ucha vypadl soundtrackům příběhů Jamese
Bonda. Ostatně jsem se chtěl zmínit o tom, že pokud byste po mně za každou cenu chtěli Úžasňákovi
k něčemu přirovnat (a chvíli byste mě mučili), tak bych odkázal právě na agenta 007. Proč? Podívejte
se, Bird nám „bondovských odkazů“ naservíroval požehnaně. Hlavní hrdina má po shození několika
kilogramů stejně jako James sebevědomí a charismatu na rozdávání, čeká na vás setkání
s animovanou verzí „bond-girl“ a uvidíte, že hlavu plnou bláznivých nápadů nemá jenom Q. A nebojte
se, dojde i na šíleného vědce na druhé straně barikády.
Starou dobrou klasiku, kdy měl povolení zabíjet ještě Sean Connery, nám připomenou i dlouhé záběry
nad padouchovým ostrovem. Prostě a jednoduše, v novém filmu od Pixaru najdete víc odkazů, které
ocení i starší osazenstvo publika, než tomu bylo doposud. Úžasňákovi jsou o mnoho dospělejší film
než všechny jeho předchůdci dohromady. Smál jsem se u něj míň než u Hledá se Nemo, ale o to víc
jsem prožíval souboje Pana Úžasňáka se ničivým robotem. Při honičce v lese, při které si každý starší
dvanácti let musí vzpomenout na Návrat Jediho, jsem měl o malé Úžasňákovi opravdu strach.
Co se týče českého obsazení, tak nemám co vytknout. Každý hlas seděl. Především u hlavních hrdinů.
U ostatních postav bych vyzdvihl především výběr k postavě návrhářky Edny a ředitele pojišťovny,
který mi neuvěřitelně připomínal herce Williama H. Macyho. Strašně moc. Trochu mě mrzí, že jsem
neměl možnost shlédnout film v originálním znění, abych měl s čím porovnávat, ale to je holt smůla.
Moje. Jenom by mě zajímalo, proč se u animovaných filmů dodává pouze jedna nebo dvě kopie
opatřená titulky. Copak když je film animovaný, tak je zákonitě nutné většinu dodaných kopií opatřit
českým dabingem? Osobně proti českému dabingu nic nemám, považuji ho za jeden z nejkvalitnějších,
ale originál je originál.
Tohle je poslední odstavec a je tradicí, že tady se to všechno, co je napsáno výše, shrne. Chtěl jsem
vymyslet něco originálního, něco, o čem by si lidi povídali na ulici, v metru, v MHD nebo ve škole.
Chtěl jsem vyplodit něco, co by se citovalo na internetu, mluvil by o tom Baldýnský s Fukou, ale
nakonec nic nebude. A víte proč? Protože za chvíli v našem kině začínají Úžasňákovi a já má strach, že
kdybych tu něco pracně vymýšlel, tak už bych je nemusel stihnout. Do konce týdne je totiž už dávají
jenom šestkrát. To jsem zvědav, jestli vyjdu s penězi. Pixar for President!
Hodnocení: 100%
Movie Info
Premiéra: 25. listopadu 2004 Originální název: The Incredibles Žánr: rodinný / dobrodružný /
akční / animovaný Hrají: Holly Hunter, Samuel L. Jackson, Craig T. Nelson, Jason Lee, Wallace
Shawn, Brad Bird a další Hrají (v českém znění): Jaromír Meduna, Tatiana Vilhelmová, Pavel Kříž,
Jan Maxian, Marek Matějka, Radek John, Eva Klepáčová a další Režie: Brad Bird Režie českého
znění: Jiří Strach Scénář: Brad Bird Kamera: Andrew Jimenez, Janet Lucroy Hudba: Michael
Giacchino Distribuce: Falcon, 115 minut, český dabing + 1x titulky, přístupný
Lukáš Franz