FILIPÍNSK Ý LÉČITEL N A V L A S T N Í K ŮŽ I

R E P O R TÁ Ž
FILIPÍNSK Ý LÉČITEL
NA VLASTNÍ KŮŽI
Po uveřejnění článku o filipínských léčitelích v 6. čísle Světa Grálu jsme využili možnosti navštívit léčitele z Filipín pana
Lino be Guinsada během jeho pobytu v České republice. Díky společným známým, jeho laskavosti a jistě i našemu pozitivnímu přístupu jsme se mohli sami podrobit zákroku, vyfotografovat si jeho průběh a natočit s ním krátký rozhovor.
POHLED Z LŮŽKA
D
o místnosti léčitele vstupuji jen v županu a v prádle, ale nejdu sám, mám s sebou kolegu. Vítá nás podsaditý
muž menší postavy, přátelský
a usměvavý, zdraví se s námi
a krátce si s přítelem připomínají společné známé. Jeho
usměvavá žena mu dělá při
zákroku pomocnici. Máme
prosbu: může být přítel přítomen léčení? Pan Lino beze
všeho souhlasí. Když však začneme o fotografování pro časopis, viditelně se zarazí a zavrtí rozhodně hlavou.
„Ne. Víte, máme s médii
špatné zkušenosti.“
Po kratším rozhovoru zdráhavě souhlasí: „Dobrá, ale jen
jeden snímek“.
Než ulehnu na lehátko, svěřuji se se svými zdravotními
potížemi. Nejsou velké: v noci
se budívám nevolností od žaludku, to může být příznakem pozdějších větších potíží;
mám trochu bolestivé klouby
Léčitel nejprve přejíždí dlaní po
břiše, jakoby získával kontakt
s nemocnými orgány. Potom vnoří
oba ukazováčky do břišní dutiny
nad pupkem a začíná uvnitř pracovat. Po prvním vniknutí se z rány
vylilo malé množství krve. Jeho
manželka-pomocnice drží připraveno umyvadlo s vodou a krev
ihned stírá papírovými utěrkami.
Po skončení práce v horní části
břišní dutiny se rána s mlasknutím
zacelila beze stop zásahu, v okolí
zbyla trocha sražené krve, kterou
pomocnice ještě nestačila utřít.
Léčitel otevírá další vstup do oblasti střev.
a taky mi mravenčí palce u nohou; asi špatný krevní oběh,
kdysi mi omrzly a teď jim nedělá dobře dlouhé vysedávání
u stolu. Léčitel si natírá ruce
masážní emulzí a přejíždí mi
pevnými pohyby po pažích
a horní polovině těla. Možná
masáž, možná stanovení diagnózy, možná předávání magnetismu. Náhle, zjevně pod
vlivem okamžitého impulsu,
dospívá k rozhodnutí: „Dobrá,
můžete fotografovat!“ Překvapený přítel vytahuje fotoaparát.
Zrovna mi léčitel trochu zatlačil na břicho; žádnou bolest
přitom necítím, jenom jako by
trošičku víc přitlačil pěstí.
POHLED ZPOZA
FOTOAPARÁTU
P
řipravil jsem si aparát. Právě
v tom okamžiku mu zajely
prsty do břišní dutiny a vystříklo
odtud trochu krve. Stál jsem
asi dva metry od něj a všechno
23
SVĚT GRÁLU
9 | 2006
R E P O R TÁ Ž
dobře viděl, místnost byla osvětlená zářivkami. Pracoval s vyhrnutými rukávy a holýma rukama, měl krátké silné prsty, ale
přitom nijak zvlášť silně na břicho netlačil. Začal jsem rychle
fotografovat.
chu mimo sebe. Ne kvůli senzačnímu pohledu na otevřené
rány, vůbec ne; ale jaksi se mi
ani v nejmenším nechce zapínat mozek, rád bych prostě jen
tak byl a vnímal a cítil, snad
taky si ještě déle připomínal ty
chvíle na lehátku, posílil své
dojmy a cítil se s nimi spojený.
Je to přesně opačný stav než
ten kolotoč myšlenek, ve kterém běžně žijeme a který často
nedokážeme zastavit. Kdybych
teď měl řídit auto, odmítl bych
a šel si napřed sednout někam
do parku.
NA VLASTNÍ KŮŽI
T
24
rvalo to krátce, asi několik
desítek vteřin. Jednu chvilku
jsem zvedl hlavu z lůžka a viděl, že zákrok je u konce a že
mi žena utírá břicho papírovými utěrkami od hnědě červené tekutiny. Nic mě nebolelo, ani na kůži nebyly vidět
žádné jizvy. Jenom zvláštní pocit v břiše zůstal. Když jsem se
za chvíli podíval podruhé, pracoval mi na kolenu a vytahoval
z otevřené rány kousek růžové
tkáně. Ani koleno mě přitom
nebolelo. Po zákroku mi jeho
žena vystříkala okolí ran pravděpodobně vodou z rozprašovače a vytřela do sucha. Tím
„krvavá“ část zákroku skončila. Následuje kvalitní masáž
celého těla a uvolňování bloků
v páteři a v kloubech. Je prováděná pevnými, silnými tahy,
ale nebolí a je velmi příjemná.
Zvlášť se věnuje lýtkům, kotníkům a prstům na nohou.
„Posaďte se!“
Přikládá mi ruku na prsa a na
záda, celý jaksi ztichne a pak
proslovuje modlitbu. Mluví
polohlasem, myslím, že je to
latinská modlitba z katolického
prostředí. Nikdo v místnosti se
nehýbe, tohle není chvíle na nic
jiného, než na prosbu za zdraví
a posílení pacienta, ať jsou naše
víry jakkoliv různé.
Ošetření skončilo. Děkuji
za ně a vstávám. Cítím se tro-
SVĚT GRÁLU
9 | 2006
POHLED ZPOZA
FOTOAPARÁTU
P
Oběma ukazováčky udržuje léčitel ránu otevřenou, ukazováčky hledá v ráně; přitom se
z ní ozývají mlaskavé zvuky.
Když potřebuje pracovat jednou rukou mimo ránu, udržuje
v ní stále jeden prst, aby se mu
neuzavřela.
řítel se loučí a odchází, na
řadu přichází moje žena.
Fotografování a pozorování
je teď na mně. Vysvětluje své
potíže, uléhá na lehátko a pan
Lino jí natírá tělo tekutinou.
Přejíždí jí po břichu, jako
by hledal kontakt s orgány,
a pak bez jakéhokoliv přechodu a úsilí ponořuje prsty
do břišní dutiny. Při otevření
rány se odtud ozývá mlaskavý
zvuk, prsty mu pracují v břiše
a něco hledají. Přitom to občas v otevřené dutině s břišními orgány zamlaská. Stojím
asi dva metry odtud, přistupuji ještě o metr blíž, léčitelova manželka mi uhýbá,
abych mohl fotografovat. Tyto
snímky nepůjdou na veřejnost,
ale na třech z nich jsou patrné
prsty zabořené v břiše; z toho
na jednom je prst ponořený
skoro v celé délce. Z místa
zásahu stéká trocha vodnaté
krve a léčitelova pomocnice ji
zachycuje papírovou utěrkou,
aby nestekla až na lůžko.
R E P O R TÁ Ž
Když je zásah skončen, utírají oba místo, kde byla před
pěti vteřinami otevřená rána.
Paní Guinsada postřikuje břicho vodou a znovu utírá. Na
jednom místě zůstalo ženě na
břiše zarudlé místo, jinak je
kůže naprosto zacelená. Léčba
pokračuje masáží a něčím jako
rehabilitačními cviky. Při závěrečné modlitbě vidím, že ji
žena pociťuje podobně jako já
velmi intenzivně, jako požehnání, dík a štěstí.
Teprve teď si naplno uvědomuji, že při fotografování automatika aparátu nezapínala
blesk, a s roztrpčením zjišťuji,
že snímky nejsou ostré. To
náhlé svolení k fotografování
a „cítím se trochu mimo sebe“
je právě na opačné straně hranice než chladné rozvažování
a přesná manipulace s elektronikou.
Když další den na lůžko uléhá
můj známý jako další pacient,
je již blesk nastaven správně
a aparát připraven. I tentokrát
filipínský léčitel naprosto samozřejmě vnikne ukazováčky
do břišní dutiny. Pracuje nad
pupkem oběma prsty a z rány
se při manipulaci v břiše občas
ozývají mlaskavé zvuky. Něco
z rány vyjímá. Snažím se fotografovat, seč můžu, ale digitální aparát má nepříjemné
zpoždění po stisku spouště
a ještě nepříjemnější prodlevu
před dalším snímkem, než
znovu nabije blesk.
Pan Lino v y tahuje prst y
z rány, ta se s mlasknutím uzavírá a při utírání pokožky je
patrné, že na místě zásahu nezbyly žádné stopy. Dalším místem je oblast střev. Tady pracuje déle a chvíli mu trvá, než
vyjme z těla to, co hledal. Jsou
to nějaké zakrvavené kousky,
nevím, snažím se hlavně co
nejvíc vyfotografovat. Všiml
jsem si, že když odkládá něco
do umyvadla, udržuje si jedním ukazováčkem ránu otevřenou, aby se mu nezacelila. Pak
si ji zase druhým prstem rozšíří na takový rozměr, jaký potřebuje pro práci v ráně. Myslím, že chvílemi měl v ráně
i šest prstů.
Najed nou je vše hotovo.
Manželé Guinsadovi otírají břicho pacienta, zákrok je u konce.
Na řadu přijde masáž a další
úkony, počkám v čekárně.
POHLED OD STOLU
M
Nakonec vytahuje léčitel z rány
to, co hledal. Zakrvácené kousky
odkládá do umyvadla. Levý ukazováček zůstává stále v ráně. Po
vyjmutí obou rukou z rány se
povrch ihned zacelí, pomocnice
otírá pokožku papírovými utěrkami a omývá ji – patrně vodou
ve spreji. Na povrchu těla nezůstávají po zásahu žádné jizvy ani
jiné stopy, nanejvýš zarudnutá
pokožka.
imo prostory léčení jsme
se setkali ještě na obědě.
Poznal jsem pana Guinsadu
jako přátelského, trochu málomluvného člověka, řekl bych
prostého a bezelstného, který
není moc na filosofické rozhovory, ale soustřeďuje se na svou
práci a chce ji dělat dobře. Řekl
mi, že u nich v rodině léčil už
jeho dědeček, že někdy narážejí
na nepřátelství lékařů, ale že je
v Německu a Anglii mnoho lékařů už naopak akceptuje.
„Co jste mi to vytáhl z těla?“,
zeptal jsem se.
„Blokády. Tkáně“, odpověděl. Použil přitom slova tissue,
které znamená tkáně nebo
vazy. Domníval jsem se, že
míní vazy v mém koleni a zeptal se znovu:
„Ale v břiše nejsou vazy – co
pak vytahujete z břicha?“
„Nemoci“, řek l lakonicky.
Nevěděl, co by k tomu měl
ještě říci.
Artur ZATLOUKAL, Jiří GOTTWEISS
25
SVĚT GRÁLU
9 | 2006
R E P O R TÁ Ž
ROZHOVOR
S FILIPÍNSKÝM LÉČITELEM
– LINO BE GUINSADA
padě? Máte např. nějaká soustředění?
Koncentruji se a medituji,
abych byl více v kontaktu s duchovní energií; a také abych
sám sebe nabil energií. Duch
je síla!
Jak dlouho léčíte?
Více než třicet let.
Jaká je tradice tohoto léčení na
Filipínách?
Velmi, velmi dlouhá – už
můj dědeček působil jako duchovní léčitel.
Jste nějakého vyznání nebo prostě věříte v Boha?
To považuji za velice důležité – věřit v Boha; jsem hluboce věřící, narodil jsem se
jako křesťan a jako křesťan
jsem také vyrůstal.
Mnoho lidí se k tomuto druhu
léčení staví s mírným pokrčením
ramen, spíše skepticky. Co k této
léčbě můžete říci vy sám?
To, že mohu léčit, cítím jako
dar. Vnímám to jako své poslání. Duch léčí a já jsem pouze
nástrojem.
Před lety jsem sledoval v televizi záběr z léčení filipínského
léčitele, který doslova tahal
z pacienta něco, co evidentně
do jeho těla nepatřilo, působilo to dojmem, že je tím ten
člověk prorostlý… Tehdy jsem
připustil myšlenku materializace z nejbližšího astrálního
(jemnohmotného) okolí člověka.
To nemohu vysvětlit. Je to
něco mezi spirituální a fyzickou úrovní, protože duch léčí
a já jsem pouze nástroj.
Ve starém Řecku i Egyptě se po
několikadenním půstu a modlitbách navazoval kontakt s vyššími úrovněmi bytí. Děje se něco
podobného také ve vašem pří26
SVĚT GRÁLU
9 | 2006
Jsme náročnější pacienti než jiné
národnosti?
Není mnoho rozdílů.
Máte nějaké zvláštní prožitky při
léčení nebo po něm?
Když pomáhám lidem, cítím
se být šťastnější a otevřenější
vzhůru.
Léčitel se věnuje bolestivým kolenům, pacient přitom necítí nic
víc než běžné doteky. V jednu
chvíli pozvedl hlavu a viděl, že
léčitel vyjímá z horní části kolena kousek růžové tkáně.
Lino be Guinsada
Jsou některé nemoci nebo stavy,
které byste v žádném případě
neléčil? Např. zhoubné nádory,
rakovina…?
Léčím téměř každé onemocnění. Největší užitek vidím,
když mohu „tvrdým“ lidem
předat co nejvíce síly, lásky, víry
a harmonie. Předpokladem pro
uzdravení je víra v Boha a otevření svého srdce lásce.
Vnímáte nemoc jako nutné
zlo, se kterým je třeba bojovat, a nebo jako prostředek ke
změně vnitřního života?
Nemoc znamená, že lidem
něco chybí. Chybí nám láska.
Naše duše potřebuje lásku. Náš
duch je čistý.
Chcete lidem něco říci?
Tento čas je příležitostí k duchovnímu růstu. Ježíš nás
učí žít v lásce, míru a harmonii. Lidé jsou příliš uzavření
a mnoho přemýšlí. Je důležité,
abychom se otevřeli, poté můžeme přijímat duchovní rozměr života.
Rozhovor vedl Jiří GOTTWEISS
Liberec 27. 3. 2006