2 Materiály na bázi dřeva
Transkript
Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ 2 Materiály na bázi dřeva 2.1 Dřevo jako stavební surovina Dřevo je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších stavebních materiálů. Je to přírodní obnovitelný materiál, a proto je i snadno dostupný. Mezi jeho přednosti patří snadná opracovatelnost, dobré tepelně-technické vlastnosti, nízká objemová hmotnost a v neposlední řadě také jeho příjemný a estetický vzhled. Nespornou výhodou je také nízká ekologická náročnost spojená s jeho zpracováním a použitím. V poslední době se setkáváme s návrhy zdravého a harmonického bydlení, kam dřevo určitě patří a tvoří nesmírně důležitý protipól současného způsobu života. Vyskytují se však i názory, které dřevo jako stavební materiál odsuzují pro jeho hořlavost a malou odolnost proti povětrnostním vlivům a také pro náchylnost k napadení dřevokaznými škůdci. Ale pokud se ohlédneme do historie dřevěných staveb, můžeme vidět u nás i ve světě dřevostavby několik stovek let staré. Tato skutečnost může podobné obavy snadno vyvrátit. V posledních letech pozorujeme, že použití dřeva jako stavebního materiálu neustále stoupá a dřevostavby se dostávají více než kdy jindy do povědomí lidí. Odborná veřejnost o jednadvacátém století mluví jako o období dřevěných staveb. 2.1.1 Konstrukční dřevo Moderní dřevěná architektura vychází z estetického odkazu původních dřevostaveb s přiznáním dřeva jako přírodního materiálu. Zároveň se využívají progresivní konstrukční prvky a materiály na bázi dřeva s lepšími fyzikálními vlastnostmi: Velkorozponové přímopásové nebo obloukové nosníky a rámy lepeného lamelového dřeva nebo nosníky či rámy složené z průřezů s využitím progresivních velkoplošných materiálů Prostorové příhradové konstrukce s prvky z lepeného dřeva Úsporné nosníky a rámy spřažených průřezu (dřevo a ocel, dřevo a uhlíková vlákna) Spřažené dřevobetonové stropní a mostní konstrukce Úsporné příhradové konstrukce se styčníkovými deskami s prolisovanými trny Úsporné příhradové nosníky s diagonálami z profilovaných plechů Ve funkčním a estetickém designu pojednané stavebně truhlářské výrobky, např. dřevěné schody, obklady, okna, zimní zahrady V současné architektuře dřevostaveb lze sledovat i trend návratu k původním technologiím a materiálům (přírodní dřevo) uplatněným v moderním přitažlivém tvaru při respektování současných požadavků na tvorbu prostředí. Pro dřevěné konstrukce nebo nosné prvky navrhované podle ČSN EN 1995 platí kritéria třídění podle ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti – Část 1: Jehličnaté řezivo (je identická k DIN 4074).Tato norma platí pro jehličnaté řezivo určené pro konstrukční prvky, které se dimenzují podle únosnosti. Norma stanovuje znaky třídění a třídy jako předpoklad pro stanovení a používání návrhových hodnot pro posuzování podle mezních stavů únosnosti a použitelnosti: Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -1- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ vizuálně do vizuálních tříd strojně do tříd pevnosti. Tato norma vyhovuje minimálním požadavkům ČSN EN 14081-1 Dřevěné konstrukce – Konstrukční dřevo obdélníkového průřezu tříděné podle pevnosti – Část 1: Obecné požadavky. 2.1.2 Termíny a definice 2.1.2.1 Řezivo Výrobek ze dřeva s tloušťkou nejméně 6 mm, vyrobený řezáním nebo obráběním kulatiny rovnoběžně s osou kmene. Obr. 2.1: Příklady pořezových schémat Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -2- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Pro účely této normy se rozlišují druhy řeziva podle tabulky 1 . Tab. 2.1: Rozdělení řeziva Druh řeziva Tloušťka d popř. výška h d ≤ 40 mm Lať b) Šířka b b < 80 mm a) d ≤ 40 mm b ≥ 80 mm a) d > 40 mm b>3d b≤h≤3b b > 40 mm Prkno Fošna Hranol a) Prkna a fošny namáhané na ohyb převážně v poloze na stojato se třídí jako hranoly a příslušně se označují (viz kapitola 4). b) Tato mezní hodnota neplatí pro prkna pro lepené lamelové dřevo. 2.1.2.2 Označení Pro označení jsou nutné tyto údaje: Druh řeziva – ČSN 73 2824-1 – třída – tříděno v suchém stavu (pokud přichází v úvahu) – druh dřeva Třída prken a fošen, které se třídí jako hranoly, se kromě toho musí označit K (Kantholz). Označení vizuálně tříděného hranolu vizuální třídy S 10, tříděného v suchém stavu (TS), ze smrkového dřeva (SM): Hranol ČSN 73 2824-1 – S 10TS – SM Označení vizuálně tříděné fošny tříděné jako hranol (K), vizuální třídy S 13, z borového dřeva (BO): Fošna ČSN 73 2824-1 – S 13K – BO Označení strojně tříděného (M) prkna třídy pevnosti C 40, z modřínového dřeva (MD): Prkno ČSN 73 2824-1 – C 40 M – MD 2.1.2.3 Vizuální třídění Řezivo podle této normy smí být tříděno pouze příslušně zaškoleným personálem. Zaškolení se musí na požádání prokázat orgánům stavebního dohledu. Vizuální třídy (S): Podle vizuálně posuzovaných znaků se rozlišují tři třídy: řezivo třídy S 7 (odpovídá C 16 dle ČSN EN 1912) řezivo třídy S 10 ( C24) řezivo třídy S 13 (C 30) 2.1.3 Názvy a definice vad Za bezvadné se pokládá dřevo zdravé, rovně rostlé, nepoškozené, bez suků, trhlin, smolníků, zárostů, přirozené barvy a vůně. Za vady se považují takové odchylky růstu, struktury, textury a barvy dřeva, jakož i poškození a kazy, které nepříznivě ovlivňují upotřebitelnost dřeva, jeho využití a Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -3- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ funkční vlastnosti. Vztahy mezi funkčními vlastnostmi a vadami dřeva slouží ke třídění dřeva podle vad. Vady se hodnotí podle velikosti, tvaru, stavu, četnosti, umístění a také podle kombinací těchto parametrů. Vady dřeva lze rozdělit na Nepravidelnosti růstu a tvaru kmene Vady anatomické stavby dřeva Vady vzniklé působením povětrnosti, živých organismů a chemickými vlivy Vady vzniklé při výrobě a zpracování dřeva 2.1.3.1 Nepravidelnosti růstu a tvaru kmene kulatiny Sbíhavost: Postupné ubývání tloušťky kulatiny po celé její délce. Měří se jako rozdíl průměrů horního a dolního čela kulatiny, zbytnělý oddenek se měří 1 m od konce, vyjadřuje se v cm na 1 m délky (%). Zbytnění oddenku okrouhlé a žebrovité (kořenové náběhy): Výrazné zvětšení oddenku, kdy průměr dolního čela je více než 1,2 krát větší než průměr 1 m od konce. Měří se jako rozdíl průměru zbytnělého konce a průměru 1 m od konce (cm), žebrovité zbytnění je dovoleno měřit rozdílem největší a nejmenší tloušťky zbytnělého konce (cm). Zploštění: Tvar příčného řezu kulatiny, kdy se větší průměr výrazně liší od menšího. Měří se jako rozdíl nejmenšího a největšího průměru (cm) Boulovitost: Výrazné místní zesílení kulatiny různého tvaru a rozměrů. Měří se délka a výška boule (cm). Za výšku boule se považuje rozměr mezi povrchem kmene a nejvyšším místem boule. Křivost: Odchýlení podélné osy kulatiny od přímky. Měří se výška oblouku v místě největšího zakřivení (cm) a vyjadřuje se na 1 m. Křivost jednoduchá: Je charakterizována jediným ohybem kulatiny. Měří se délka zakřivení; je možné měřit i největší prohnutí na jednom metru délky kmene. Křivost složená: Je charakterizována dvěma nebo více ohyby v jedné nebo více rovinách. Měří se v místech největšího zakřivení; uvede se počet zakřivení a počet rovin zakřivení. 2.1.3.2 Vady anatomické stavby dřeva Suky: Suky jsou základy živých větví nebo větví odumřelých po dobu růstu stromu uzavřené ve dřevě. Výskyt suků má však negativní vliv na další zpracování a využití dřeva zejména tím, že vzhledem k porušení stejnoměrné stavby dřeva snižují základní mechanické vlastnosti. Při třídění rozlišujeme: Kruhové: Poměr většího průměru k menšímu nepřesahuje 2 Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -4- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.2: Kruhový suk Oválné: Poměrný rozměr se pohybuje mezi 2 a 4 Podlouhlé: Poměrný rozměr je větší než 4 Obr. 2.3: podlouhlý suk Pronikající: Vycházejí na dvou stranách jednoho kusu řeziva. Měří se vzdálenost mezi tečnami k obvodu suku, vedenými rovnoběžně s hranami kusu řeziva; v některých případech se měří i nejmenší průměr suku (nikoliv u suků podlouhlých, pronikajících a rozvětvených) Rozvětvené: Dva podlouhlé suky umístěné paprskovitě nebo jeden podlouhlý a jeden oválný nebo hranový v kombinaci. Měří se v mm nebo v poměru k šířce a tloušťce kusu řeziva. Skupinové: Kruhové, oválné a hranové suky, dva a více na délce plochy rovné šířce kusu řeziva max. však 150 mm. Rozměr se vyjadřuje součtem průměrů všech suků vycházejících na jednu stranu. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -5- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.4: Skupinový suk Zdravé: Dřevo suku je bez hniloby Nahnilé: Hniloba nezaujímá více než 1/3 plochy suku. Shnilé: Hniloba zaujímá více než 1/3 plochy suku. Srostlé: Letokruhy suků jsou srostlé s okolním dřevem v délce nejméně 3/4 viditelného obvodu Částečně srostlé: Letokruhy jsou srostlé s okolním dřevem v délce více než 1/4 a méně než 3/4 viditelného obvodu Nesrostlé: Letokruhy nejsou srostlé s okolním dřevem nebo pouze v délce menší než 1/4 viditelného obvodu Trhliny: Trhliny ve dřevě vznikají po dobu růstu stromu (dřeňové, odlupčivé, mrazové), při těžbě a manipulaci se surovinou (výrobní) a vlivem sesychání dřeva (výsušné). Mohou se vyskytovat v radiálním nebo tangenciálním směru. Trhliny jsou nejčastější vadou v kulatině, která se výrazně projeví i po krátkodobém uskladnění. Trhliny dřeňové: Jako příčina vzniku tohoto druhu trhlin se nejčastěji uvádí sesychání vnitřní části kmene nebo namáhání stromu ohybem při silném větru. Dřeňové trhliny začínají ve spodní části kmene a vystupují do různé výšky. K obvodu kmene zasahují tehdy, jsou-li ve spojení s výsušnými trhlinami. Jejich stěny jsou zpravidla hladké a ve kmeni mohou probíhat v jedné nebo více rovinách. Vyskytují se u všech dřevin, zejména u starých stromů. Trhliny odlupčivé: Jejich příčinou bývá zpravidla dlouhodobé ohýbání stromu větrem nebo dlouho působící extrémní teploty, zejména na suchých lokalitách. Odlupčivé trhliny vznikají nejčastěji v místech zarostlého Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -6- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ poranění, kde mrtvé dřevo (popř. ve spojitosti s rozvojem dřevokazných hub) nemůže srůst se závitkovou zónou. Mohou vznikat také v místech s rozdílem v šířce letokruhů, tedy na hranici úzkého a širokého letokruhu. Příčinou takovéto nepravidelnosti růstu může být např. náhlé prosvětlení hustého porostu případně kolísání spodní vody. Odlupčivé trhliny se nejčastěji vyskytují ve spodní části kmene, ale mohou probíhat i po celé jeho délce. Trhlina může být po celém obvodu letokruhu. Je-li doprovázena trhlinami radiálními dřevo se rozpadá na kusy. Tuto vadu můžeme pozorovat převážně u starých stromů, zejména u jedle, smrku, dubu, topolu a vrby. Trhliny mrazové: Vznikají za velmi nízkých teplot jako podélné trhliny v kmeni stromu následkem uvolnění napětí obvodu kmene smršťovaného silným mrazem. Častěji se vyskytuje na kmenech listnáčů jako vnější podélná trhlina. Postupným zarůstáním dřevem a kůrou se okraje trhliny zvlní a vytváří se tzv. mrazová kýla. Mezi mrazové trhliny řadíme i trhliny způsobené úderem blesku, neboť se jejich znaky shodují. Výsušné trhliny: Vytváří se v kulatině a řezivu všech dřevin při jejich vysychání jako vnější trhliny, které mají největší šířku na povrchu a postupně se zužují do hloubky sortimentu. Často navazují na trhliny dřeňové a na čele kulatiny se mohou projevit i jako odlupčivé, ale podél kulatiny nepřesahují délky 1 m od čela. Na některých listnatých dřevinách (buk, topol) se výsušné trhliny vytváří intenzivněji než na dřevinách jehličnatých. Na kulatině se výsušné trhliny začínají vytvářet na čele. Výsušné trhliny probíhají převážně v radiálním směru, protože sesychání v tangenciálním směru je větší než v radiálním. Na počet a rozměry výsušných trhlin má vliv řada faktorů, kterými jsou např.: dřevina, podmínky sušení, velikost a tvar sortimentu apod. Pro účely měření a hodnocení této vady dřeva rozdělujeme trhliny dále dle umístění na : Plošné: Vyskytují se na plochách, přičemž mohou přecházet i do čela Boční: Vyskytují se na bocích, případně přecházejí do čela Čelní: Vyskytují se pouze na čelech Šikmé Vyskytují se na boku i na ploše řeziva A podle hloubky průniku na: Pronikající: Proniká na obě protilehlé plochy, boky nebo čela; u odlupčivých trhlin na jednu plochu dvakrát Nepronikající: Nepronikají na protilehlou plochu či bok Pro měření trhlin jsou určující hodnoty: největší hloubka a délka u trhlin na plochách a bocích délka u trhlin na čelech rozměry odlupčivých trhlin (jsou vyjadřovány jejich průměrem v případě, že jejich délka je větší než polokruh, a tětivou v případě rozměru menšího než polokruh). Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -7- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.5: Stanovení průmětů hloubek trhlin r u hranolů Točitost: Projevuje se šroubovitým uspořádáním axiálně orientovaných buněčných elementů ve dřevě. Může se vyskytovat u všech dřevin. Na řezivu se vyjadřuje jako odklon vláken od čáry rovnoběžné s osou kmene v procentech. Obr. 2.6: Točitost kmene Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -8- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.7: Odklon vláken na řezivu Reakční dřevo: Je reakcí kmene a větví stromu na mechanické namáhání. Způsobuje ho ohyb kmene stromu vlivem větru nebo hmotnost koruny při křivosti kmene a excentrické poloze větví. Reakce na namáhání je rozdílná u jehličnatých a listnatých dřevin. Zatímco u listnatých dřevin reakční neboli tahové dřevo prakticky nedřevnatí, naopak tlakové reakční dřevo jehličnanů (křemenitost) obsahuje vysoký podíl ligninu. Mikroskopicky se dá pozorovat, že tracheidy (cévice) reakčního dřeva mají silnější buněčnou stěnu, ve které se na vnitřní straně vytvoří spirálovité rýhy. Křemenitost porušuje stejnorodost dřeva a způsobuje značné borcení v příčném i podélném směru. Křemenitost má větší hustotu, zvýšenou tvrdost, pevnost v tahu i v ohybu. Modul pružnosti je však značně snížen. Rozsah křemenitosti u řeziva se měří šířkou a délkou, vyjadřuje se v podílech rozměrů sortimentu nebo v % plochy příslušné strany sortimentu. Závitek a svalovitost: Svalovitost neboli vlnitost vláken je nepravidelnost stavby dřeva charakterizovaná neuspořádaným nebo zvlněným průběhem dřevních vláken. Pojem svalovitost se používá převážně u surového dříví, pojem vlnitost vláken pak převážně u řeziva a ostatních dřevařských výrobků. Místní zakřivení ročních kruhů a vláken zapříčiněné přítomností suků nebo zárosty ran – závitek se může vyskytovat u všech dřevin. Závitky vláken mají velký vliv na pevnost dřeva, která závisí na druhu závitku a jeho rozměrech. Zárost: Zárost je odumřelá kůra nebo odumřelé dřevo částečně nebo plně zarostlé do dřeva. Příčinou vzniku této vady je zpravidla vnější poranění stromu v době jeho růstu. Postupným sílením kmene dochází k zavalení poranění hojivým pletivem a poraněná část kmene zaroste. Zárost je zároveň doprovázen závitkem a vzniká i v místech srůstu dvojáků. Zárost se vyskytuje u všech dřevin. Zárost porušuje celistvost a vzhled dřeva a způsobuje též změnu průběhu letokruhů. Je vstupním místem pro nákazu dřevokaznými houbami. Stupeň poškození závisí na velikosti, počtu a rozložení zárostů. Na řezivu rozlišujeme zárost jednostranný – vyskytující se jen na jedné straně sortimentu a pronikající – procházející sortimentem a vyskytující se současně na dvou protilehlých stranách. Pro hodnocení této vady se měří délka nebo šířka zárostu a vyjádří se v cm nebo jako procentuální podíl délky nebo šířky postiženého povrchu, popřípadě se zaznamenává počet zárostů na 1 m délky (nebo na celou délku kusu). Smolník: Smolník je dutina uvnitř letokruhu zcela nebo částečně vyplněná pryskyřicí. Vyskytuje se u našich jehličnatých dřevin s výjimkou jedle, tisu a jalovce. Vznik smolníku lze vysvětlit jako reakci živého organismu na podráždění kambia způsobené poraněním. Obdobou smolníků jsou tzv. živičné kapsy u listnatých dřevin (třešeň, švestka). Smolníky zhoršují vzhled, porušují celistvost dřeva a znesnadňují jeho opracování, lepení a povrchovou úpravu. Smolníky u řeziva rozdělujeme na jednostranné a pronikající. Měří se hlavní Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb -9- Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ osa smolníku, při výskytu dvou a více smolníků se zaznamenává jejich počet na 1m délky případně na celou délku sortimentu. Prosmol: Prosmol je část dřeva prosycená pryskyřicí. Nejčastěji vzniká vlivem poranění kmene a jako ochranná reakce stromu proti rozvoji dřevokazných hub. Prosmol se stejně jako smolník vyskytuje ve dřevě jehličnanů s výjimkou jedle, tisu a jalovce. Měří se jeho délka a šířka v cm nebo plocha zóny, kterou vada zaujímá a vyjadřuje se v procentech plochy příslušné strany sortimentu. Dřeň: Dřeň je nejstarší středová část kmene složená z řídkých vláken, vyskytující se u všech dřevin jako přirozený důsledek růstu. Je vždy měkčí než okolní dřevo, protože se skládá z tenkostěnných parenchymatických buněk. Velmi často se dřeň odlišuje barvou; u kořenu je málo znatelná, v kmeni mívá různý tvar. Dřeň zvyšuje nebezpečí trhlin v řezivu. U surového dříví se za vadu nepovažuje. Dvě dřeně na příčném řezu kmene se vytváří pod vidlicí kmene. Mezi dvěma dřeněmi nacházíme zárost a kmen má dva středy ročních kruhů. Tato vada může být příčinou vnitřních trhlin. Dřeň dělíme na: Jednoduchou – jediná přirozená dřeň, dvě dřeně - dvě dřeně se samostatnými systémy letokruhů a dřeň excentrickou. Poškození hmyzem a cizopasnými rostlinami: Dřevo poškozují zejména larvy hmyzu, které se živí dřevem a kůrou. Dřevokazný hmyz se převážně specializuje na některé druhy dřevin. Může působit paraziticky na živých stromech, saproparaziticky na čerstvě vytěženém dřevě nebo saprofyticky na odumřelém dřevě. Ani suché dřevo není proti některým druhům hmyzu chráněno (červotoč). Velikost, tvar chodeb a způsob uspořádání ve dřevě je charakteristický pro určitý druh hmyzu a má vliv na stupeň poškození. Povrchové poškození způsobují kůrovci, mělké tesaříci, drtníci apod., hluboké někteří tesaříci a pilořitky. Poškození hmyzem snižuje pevnost dřeva, zvyšuje odpad při opracování a zhoršuje vzhled. Poškození dřeva hmyzem může způsobit okolní zbarvení dřeva houbami vyskytujícími se v chodbách larev nebo i hnilobou. Poškozením cizopasnými rostlinami se rozumí otvory ve dřevě, vytvořené činností kořenů cizopasných rostlin (jmelí, ochmet) a v našich podmínkách se vyskytuje jen zřídka. Podle velikosti a hloubky vzniklých otvorů rozlišujeme toto poškození na: Mělké – pronikající do hloubky dřeva max. 5 mm, Hluboké – pronikající do dřeva více než 5 mm, Malé – s otvory o průměru max. 3 mm, Velké – s otvory o průměru větším než 3 mm. Poškození měříme počtem otvorů na 1m délky nebo na celý sortiment. Plíseň: Plísní se rozumí mycelium a spóry plísňových hub na povrchu dřeva. Plíseň se může vyskytnout na všech dřevinách, které jsou ve vlhkém ovzduší se špatnou výměnou vzduchu. Je to nejméně škodlivý druh hub; mycelium a spóry plísňových hub se vyskytují jen na povrchu, který se jimi zbarví. Po vyschnutí dřeva lze plíseň jednoduše mechanicky odstranit. Plíseň pouze zhoršuje vzhled řeziva a výrobků z něj, jejich mechanické vlastnosti neovlivňuje. Plíseň na řezivu lze podle rozsahu rozdělit na roztroušenou – pokrývá povrch sortimentu jednotlivými skvrnami a souvislou – pokrývá celý povrch sortimentu případně jeho část. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 10 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Měří se šířka a délka vady v cm nebo procento plochy, na níž se vyskytuje, k ploše příslušné strany sortimentu. Hniloba: Hniloba je nenormální zbarvení dřeva, které může, ale nemusí způsobovat snížení tvrdosti dřeva (měkká nebo tvrdá hniloba). Hniloba vzniká působením dřevokazných hub. Dřevokazné houby způsobují enzymatický rozklad dřeva, který se označuje jako hniloba. Houby rozkládají buď jenom celulózovou složku dřeva (houby celulózovorní) nebo i lignin (ligninovorní houby). Vlivem celulózovorních hub má dřevo načervenalou až červenou barvu a postupně hnědne. Stává se křehké, lámavé až drobivé, ztrácí na hmotnosti i objemu. Celulózovorní houba způsobuje tzv. destruktivní rozklad dřeva, který se nazývá hnědá, resp. červená hniloba. Ligninovorní houby rozkládají kromě celulózové složky i lignin. Výsledné zbarvení, které tato houba způsobuje, je většinou bílé, v prvních etapách rozkladu se může přechodně vyskytovat tmavohnědé až červené zbarvení. Dřevo je po rozkladu těmito houbami bledé, měkké až drobivé, ztrácí na hmotnosti, ale ne na objemu. Ligninovorní houby způsobují tzv. korozivní rozklad dřeva nazývaný též jako bílá hniloba. U řeziva se měří šířka a délka nebo plocha zóny, na které se vada vyskytuje. Vyjadřuje se podíly rozměrů sortimentu nebo % plochy příslušné strany sortimentu. Dřevozbarvující houby: Tvoří zvláštní skupinu mezi dřevokaznými houbami, způsobují ve dřevě nebo na něm pouze barevné skvrny nebo souvislá zbarvená místa a snižují tak jeho hodnotu. Největší význam má zamodralost u jehličnatých dřevin. Zbarvení proniká do různé hloubky a někdy při vysychání dřeva bledne. U sortimentů kulatiny se objevuje na čele materiálu jako skvrny nebo prstence různých tvarů a rozměrů. U řeziva a dýh má vada podobu skvrn a pruhů. Vzniká zpravidla na pokáceném dříví, avšak houby způsobující zbarvení běli se mohou vyskytnout již ve dřevě poškozeného rostoucího stromu, jestliže z okolí poranění ubývá vlhkost a do dřeva vniká vzduch. Zbarvení houbami zhoršuje pouze vzhled, fyzikální ani mechanické vlastnosti dřeva se buď nemění vůbec a nebo jen minimálně. Obr. 2.8: Měření a výpočet zbarvení nebo tlakového dřeva Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 11 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Vady vzniklé při výrobě a zpracování dřeva: Do této skupiny zařazujeme vady způsobené člověkem převážně mechanicky při těžbě, přibližování, skladování, dopravě či manipulaci s materiálem. Tyto vady můžeme rozdělit na: Vady na kmenech či pilařských výřezech – šikmý řez, nedořez, vytrhaná vlákna a třísky, výrobní trhlina, mechanické poškození. Vady na pilařských výrobcích – obliny, vady řezu, deformace. Obliny: Oblina je část oblé plochy kmene, která zůstala na omítnutém řezivu. Obliny se nejvíce vyskytují u sbíhavých a křivých výřezů a jejich odstraňování je otázka ekonomická. Obliny u omítaného řeziva rozdělujeme: a) Podle tvaru Ostré - bok řeziva není omítnut vůbec Tupé - bok řeziva není úplně omítnut v celé tloušťce řeziva, a to buď po celé délce řeziva nebo její části. b) Podle umístění obliny Jednostranné Oboustranné. Obr.2.9: Měření oblin Vady řezu: Povrchovými vadami řezu se rozumí drsnost povrchu řeziva, která je charakterizována nepravidelnostmi, jako jsou různé vyvýšeniny, vytržení vláken, apod., které vznikly při dělení dřevní hmoty řezným nástrojem. Na jakost řezné plochy mají vliv následující skutečnosti: nestejnoměrná struktura (závitek, zárost..), jakost řezného nástroje, rychlost posunu materiálu do řezu, řezná výška, apod. Řezivo s povrchovými vadami řezu vyžaduje více práce při dalším opracování. Z tohoto hlediska mají větší vliv rýhy po pilových listech a vlnitost povrchu, u nichž je ztráta dřevní hmoty při dalším zpracování větší. Tyto povrchové vady se neměří, jen se zaznamenává jejich výskyt. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 12 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Deformace: Deformace je zakřivení nebo zborcení ploch a boků řeziva nesprávným postupem při výrobě, sušení nebo ochraně. Příčinou deformace řeziva mohou být zejména nedostatky při pořezu (omítání, rozmítání) a při sušení. Příčinou křivosti řezu je zabíhání pilových listů v kombinaci s velkou rychlostí pořezu. Příčinou deformace při sušení mohou být vnitřní deformační síly, ke kterým dochází jak vlivem nestejnoměrného procesu bobtnání a sesychání dřeva ve všech směrech, tak i střídáním tahových a tlakových vrstev uvnitř sortimentu. Deformace řeziva snižuje jeho upotřebitelnost. Je příčinou ztrát na dřevní hmotě při dalším zpracování. Deformace řeziva dělíme podle tvaru na zakřivení: Podélné plošné jednoduché - zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině kolmé na plochu, charakterizované jedním ohybem Podélné plošné složené – zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině kolmé na plochu, charakterizované více ohyby Podélné boční – zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině rovnoběžné s plochou řeziva Šroubové – zakřivení a zborcení spirálové ve směru délky sortimentu Obr. 2.10: Podélné zakřivení Obr. 2.11: Podélné zakřivení ve směru šířky Obr. 2.12: Příčné zakřivení (ve tvaru žlábku) Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 13 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.13: Šroubovité zakřivení řeziva 2.1.4 Kritéria třídění Kritéria třídění se vztahují k průměrné vlhkosti dřeva 20 %. Znaky třídění se musí stanovit na nejnepříznivějším místě v řezivu pro daný znak. Pro různé znaky třídění to mohou být různá místa v řezivu. Požadavky na hranoly a na prkna a fošny namáhané na ohyb převážně v poloze na stojato jsou uvedeny v tabulce 2. Požadavky na ostatní prkna a fošny jsou uvedeny v tabulce 3 a požadavky na latě jsou uvedeny v tabulce 4. ČSN 73 2824-1. U dřevěných prvků tříděných v nevysušeném stavu se neuvažují znaky třídění pro výsušné trhliny a zakřivení. 2.1.4.1 Tolerance Při dodatečné kontrole dodávky tříděného dřeva se dovolují nepříznivé odchylky od požadovaných mezních hodnot kritérií třídění do 10 % v 10 % celkového objemu. Dodržování rozměrů: Pro odchylky rozměrů platí ČSN EN 336. 2.1.4.2 Další opracování: Pro řezivo, jehož rozměry průřezu se při dalším opracování nezmenší více než o 5 mm při rozměrech průřezu do 100 mm, popř. více než o 10 mm při rozměrech průřezu nad 100 mm, platí třída stanovená před opracováním. Při větší redukci rozměrů průřezu je nutné nové třídění. 2.2 Lepení dřeva a jeho využití v dřevostavbách Použití dřeva v konstrukcích, vzhledem k jeho relativně malým rozměrům, vadám a vlastnostem, je bez jeho dalšího obrábění a zpracování poměrně omezené. Jednou z možností, jak se dají tyto vlastnosti eliminovat, je spojování dvou anebo více částí lepením. 2.2.1 Druhy lepidel používaných na lepení v konstrukcích Požadavky na lepidla pro lepení dřeva na nosné určuje norma ČSN EN 301 Fenolická a aminová lepidla pro nosné dřevěné konstrukce – Klasifikace a technické požadavky. Tato norma uvádí následující typy lepidel: Typ I – Lepidla, která se používají v exteriéru a nad 50°C Typ II – Lepidla, která se mohou používat pouze v interiéru – ve vytápěných a větraných prostorech, chráněných proti povětrnosti. Je možné je pouze krátkodobě vystavit vlivu povětrnosti nebo teplotě vyšší než 50°C Pro lepení dřeva pro konstrukční účely jsou povolena v ČR pouze lepidla vyhovující ČSN EN 301. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 14 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Lepidla na lepení materiálů na bázi dřeva, které mají být použity na nosné části (překližky, OSB desky, dřevovláknité desky, atd.) podléhají speciálním požadavkům. Rozdělění lepidel podle způsobu vytvrzování Fyzikálně vytvrzovaná PVAc Přírodní lepidla (kaseinová) atd. Chemicky reagující Polyaditivní (PMDI, PU…) Polykondenzační (UF,MF,PF…) Obr. 2.14: Rozdělení lepidel 2.2.2 Lepené tyčové prvky 2.2.2.1 Konstrukční hranol nastavovaný zubovitým spojem Konstrukční hranol nastavovaný zubovitým spojem je materiál vyrobený podle ČSN EN 385 Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky (v Německu užívaný termín KVH). Řezivo požadovaných rozměrů je délkově nastavováno zubovitým spojem. Využití toho výrobku v současnosti neustále roste. Používá se zejména pro konstrukce dřevostaveb – rámových konstrukcí. Vyráběný produkt má standardně vlhkost 15±3, má definovanou kvalitu úpravy povrchu (v Německu se rozlišuje tzv. pohledová Si a nepohledová NSi kvalita) Obr.2.15: Zubovitý spoj Postup výroby: Po vysušení řeziva na požadovanou vlhkost (15±3%) se provádí vizuální, případně strojní třídění. Dále následuje výroba – frézování ozubu. Míchání a nanášení lepidla na zubový spoj probíhá v souladu s předepsanými podmínkami od výrobce lepidel. Při výrobě musí být kontrolována vlhkost dřeva, teplota a relativní vlhkost vzduchu při lepení. Dále je nutno dodržovat předepsaný lisovací Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 15 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ 2 tlak (většinou je to 3-5 N/mm ) a čas, tj. doba lisování. Zalisovaná lamela je dopravena do prostoru, kde dochází k vytvrzení lepidla. V některých případech se pro urychlení vytvrzování používá např. vysokofrekvenční ohřev. Poslední fází před zabalením výrobku je konečné opracování – hoblování povrchu na požadovanou tloušťku a zakrácení délky. 2.2.2.2 Lepené lamelové dřevo Historie tohoto výrobku sahá až do roku 1906, kdy si Otto Carl Friedrich Hetzer nechal lepení dřeva patentovat. Tehdejší výroba však ještě neznala délkové nastavování lamel a používala pouze kaseinová lepidla. Zubovitý spoj pro nosné účely byl vyvinut ve 40-tých letech minulého století. Lepené lamelové dřevo je vyráběno z výše uvedených lamel – konstrukčních hranolů nastavovaných zubovitým spojem dle ČSN EN 14 080 resp. ČSN EN 386 Lepené lamelové dřevo – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky. Tloušťka používaných lamel v tomto případě nepřesahuje 45mm. Výroba probíhá stejným způsobem jako u konstrukčního hranolu nastavovaného zubovitým spojem. Na vyrobené lamely nastavené zubovitým spojem se nanáší lepidlo, skládají se na požadovanou výšku průřezu. Takto sestavené lamely se lisují a následně hoblují. Výrobek je používaný v nosných konstrukcích a jeho výhodou jsou oproti masivnímu dřevu zejména lepší mechanicko-fyzikální vlastnosti. Obr. 2.16: Příklady použití lepeného lamelového dřeva Tab.2.2: Porovnání tříd pevnosti Třídy pevnosti lepeného lamelového dřeva (porovnání s DIN 4074:1996) Třídy pevnosti lamel pro výrobu lepeného lamelového dřeva GL 24 (BS 11) S 10, MS 10 GL 28 (BS 14) S 13 GL 32 (BS 16) MS 13 GL 36 (BS 18) cca MS 17 2.2.2.3 Lepené dřevo DUO, TRIO Výrobek skládající se ze dvou, případně třech i více lamel tloušťky větší než 45mm. Jeho použití je obdobné jako u lepeného lamelového dřeva. Výroba probíhá obdobně jako při výrobě lepeného Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 16 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ lamelového dřeva. Vysušené a vytříděné lamely se spojují zubovitým spojem, dále se nanáší lepidlo na plochy a materiál se skládá na sebe a lisuje. 2.2.3 Aglomerované materiály na bázi dřeva Tab. 2.3: Rozdělení velkoplošných materiálů podle druhu Výchozí surovina Vlákno Třísky Velkoplošné třísky Dýhy Prkna Vzniklý produkt po přidání lepidla a zalisování Dřevovláknitá deska Dřevotřísková deska Deska OSB Překližka Překližovaná deska 2.2.3.1 Dřevovláknité desky Jsou vyráběny ze slabé kulatiny a odpadového materiálu z pilařských závodů. Dřevní surovina se nejprve pomocí sekaček rozštěpuje a poté se termomechanicky upraví v tzv. defibrátoru na vláknitou hmotu. Vláknitá hmota se dále upravuje a lisuje mokrým nebo suchým způsobem. Mokrý způsob lisování: Dřevní vlákna smíchaná s lepidlem a aditivy se nanesou na pás, kde se slisují na požadovaný rozměr za odstranění vody ze směsi (např. spodní síto), a tím se vytváří nekonečný koberec, který se dělí na požadované rozměry desek Druhy dřevovláknitých desek vyráběných mokrým způsobem: 3 Měkké – izolační vláknité desky dle ČSN EN 622-4 (hustota 230 - 400 kg/m ) Používají se zejména pro izolační účely. Tepelně-izolační systém na bázi dřevovlákna je přirozená alternativa izolace ohleduplná k životnímu prostředí ve srovnání se stávajícími tepelně-izolačními systémy. Slouží především pro konstrukce difúzně otevřených stěn. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 17 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.17: Měkká dřevovláknitá deska 3 Polotvrdé vláknité desky - (400 - 900 kg/m ) jsou vyráběny dle ČSN EN 622-3. Tento typ desek se používá také pro vnější opláštění stěn dřevostaveb a pro záklopy střech na krokve pod tvrdou krytinu apod. 3 Tvrdá vláknitá deska - (nad 900 kg/m ) požadavky na tyto desky definuje ČSN EN 622-2. Tyto desky se požívají zejména pro výrobu podlahových materiálů. Dále se povrchově upravují laminováním, případně dýhováním. Suchý způsob: Při suchém způsobu výroby se vláknitý koberec formuje vrstvičkami. Koberec vrstvený suchým způsobem se vyznačuje nízkou hustotou, proto se navrstvené koberce ještě dále předlisovávají. Vlastnosti těchto desek definuje ČSN EN 622-5 Vláknité desky – Požadavky – Část 5: Požadavky na desky vyrobené suchým procesem (MDF). Použití těchto desek je zejména pro výrobu nábytku. Obr. 2.18: MDF deska 2.2.3.2 Dřevotřískové desky Dřevotřísková deska je materiál vyrobený z dřevních třísek a syntetického lepidla za použití tepla a tlaku. Podle způsobu lisování dělíme tyto desky na výtlačně a plošně lisované. Hotové desky mohou být buď plné nebo vylehčené a prodávají se v broušeném nebo nebroušeném stavu. Výroba dřevotřískových desek probíhá následujícím způsobem: Dřevní surovina (vláknovina, průmyslové odřezky) je nejprve odkorněna a poté roztřískována. Vyrobené třísky se dále třídí, domílají a suší. Nanášení lepidla probíhá odděleně pro jednotlivé vrstvy budoucích desek. Třísky promíchané s lepidlem se vrství a dále se lisují. Po zalisování probíhá ochlazování, formátování a klimatizace desek. Dřevotřískové desky se používají především pro výrobu nábytku. DTD desky, které jsou zařazeny jako nosné desky dle ČSN EN 13986, jsou používány např. jako nosné části prefabrikovaných panelů dřevostaveb. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 18 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Požadavky na vlastnosti dřevotřískových desek stanovuje ČSN EN 312 Třískové desky – Požadavky. Tato norma rozlišuje následující kategorie desek: Typ P1 – desky pro všeobecné použití v suchém prostředí Typ P2 – desky pro vnitřní vybavení (včetně nábytku) pro použití v suchém prostředí Typ P3 – nenosné desky pro použití ve vlhkém prostředí Typ P4 – nosné desky pro použití v suchém prostředí Typ P5 – nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí 2.2.3.3 Desky OSB Desky z orientovaných plochých třísek (angl. Oriented Strand Board) jsou v současné době nejpoužívanějším aglomerovaným materiálem na bázi dřeva pro výrobu dřevostaveb. Mají velmi dobré mechanicko-fyzikální vlastnosti a velmi nízký, případně žádný obsah formaldehydu. Vlastnosti OSB desek definuje ČSN EN 300 Desky z orientovaných plochých třísek (OSB) Definice, klasifikace a požadavky. Tato norma uvádí následující třídy desek: OSB/1 – Nenosné desky, desky pro všeobecné účely a desky pro vnitřní vybavení pro použití v suchém prostředí OSB/2 – nosné desky pro použití v suchém prostředí OSB/3 – nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí OSB/4 – zvlášť zatížitelné nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí Na výrobu desek OSB se používají poměrně velké částice – třísky o rozměrech 60-150mm délky a 0,4-1,0mm tloušťky z převážně jehličnatého dřeva. Po vysušení se třísky třídí a nanášejí lepidlem. Následuje vrstvení koberce ve třech vrstvách, jejichž směr je navzájem kolmý. Tab.2.4: Postup výroby OSB desek Postup výroby OSB Odkornění Roztřískování Vrstvení středové vrstvy Formování Deska po zalisování Chlazení Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 19 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Desky OSB se dále využívají i pro výrobu lehkých nosníků a sloupů. Obr. 2.19: Další způsoby využití OSB desek 2.2.3.4 Dýhy a překližky Obr. 2.20: Způsoby výroby dýh (krájení, loupání, řezání) Krájené a loupané dýhy jsou polotovar používaný zejména při výrobě nábytku pro dýhování deskových materiálů. Pro výrobu překližovaných materiálů se využívají dýhy loupané. Výroba překližek: Překližky mají velmi dobré mechanicko-fyzikální a technologické vlastnosti, které umožňují jejich všestranné použití. Při výrobě jsou spojovány minimálně tři vrstvy, přičemž počet vrstev je vždy lichý. Vrstvy jsou lepené pod úhlem 90°.Výroba probíhá následujícím způsobem: Po odkornění výřezů následuje jejich plastifikace a po ní loupání dýh. Vyrobené dýhy se dále upravují (suší, třídí) a pak se sesazují do požadovaných rozměrů. Po nanesení lepidla probíhá lisování, následuje formátování, broušení a třídění. Překližky se dělí podle způsobu použití, respektive podle druhu použitého lepidla. Jejich vlastnosti definuje ČSN EN 636 Překližované desky – Požadavky. Tato norma rozděluje desky na: Překližované desky pro použití v suchém prostředí (ČSN EN 636-1) Překližované desky pro použití ve vlhkém prostředí (ČSN EN 636-2) Překližované desky pro použití ve venkovním prostředí (ČSN EN 636-3) Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 20 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ 2.2.3.5 Laťovky a desky z rostlého dřeva Desky z rostlého dřeva definuje ČSN EN 13353 Desky z rostlého dřeva (SWP) –Požadavky. Tato norma zahrnuje desky do tl. 80mm a rozděluje desky do tříd: SWP/1 Desky z rostlého dřeva pro použití v suchém prostředí SWP/2 Desky z rostlého dřeva pro použití ve vlhkém prostředí SWP/3 Desky z rostlého dřeva pro použití ve venkovním prostředí 2.2.3.6 Vrstvené dřevo z dýhových pásů (angl. Laminated Veneer Lumber LVL) Tento materiál je specifickým produktem využívaným ve velké míře pro konstrukční účely. Jedná se o vrstvený materiál z dýhových pásů, které jsou orientovány rovnoběžně. Díky této skladbě je to materiál anizotropní, je však oproti rostlému dřevu homogennější, čímž se zlepšují i jeho mechanicko-fyzikální vlastnosti. Vlastnosti a způsob používání tohoto materiálu definuje ČSN EN 14 279 Vrstvené dřevo (LVL) - Definice, klasifikace a specifikace. Obr.2.21: Vrstvené dřevo 2.2.3.7 Křížem lamelované dřevo - angl. Cross Laminated Timber – CLT (XLAM) CLT je v poslední době stále více používaným materiálem jako stavební element. Základním materiálem pro výrobu CLT je neopracované boční řezivo. Tento materiál má nízkou cenu, ale zároveň dobré mechanické vlastnosti (pevnost a tuhost). Šířka jednotlivých prken se pohybuje od 80 do 240mm, tloušťka od 10 do 45mm. V současnosti se pro jeho výrobu používá převážně jehličnaté dřevo. Na vnější vrstvy se používají desky předepsané třídy pevnosti. Obr. 2.22: Boční řezivo, rozdělení mechanických vlastností v průřezu kmene. Desky ve všech vrstvách musí být spojované zubovitým spojem, na jehož lepení se smí používat pouze předepsaná lepidla. Zubovitý spoj má být vyroben podle požadavků ČSN EN 385. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 21 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Obr. 2.23: Lamely – příklady upravení bočních hran Dalším krokem je boční spojování jednotlivých lamel, čímž vzniká jedna vrstva. Pro dosažení lepších mechanických vlastností jsou lamely po stranách slepeny. Doporučená vzdálenost jednotlivých zubovitých spojů v sousedních lamelách je minimálně na velikost šířky lamely. Obr. 2.24: Samostatná vrstva, lamely jsou slepeny na bočních hranách Jednotlivé vrstvy se dále k sobě lepí tak, aby směr jednotlivých vrstev byl navzájem kolmý. Je důležité, aby bylo lepidlo naneseno na celou plochu rovnoměrně a byly dodrženy všechny předepsané parametry lepení. Obr. 2.25: Složení křížově lamelovaného dřeva (CLT) Velikost a tvar těchto elementů jsou dány možností výroby, přepravy a montáže. Tří, případně pětivrstvé elementy se nejčastěji používají v tloušťkách 100 – 170mm. CLT elementy se prodávají s neopracovaným povrchem, který se dále překryje např. sádrokartonem nebo jiným materiálem, případně ho lze použít i jako pohledový za předpokladu předchozího opracování. Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 22 - Jitka Beránková Materiály na bázi dřeva _______________________________________________________________________ Křížem lamelované dřevo je velmi kvalitní a promyšlený přírodní stavební materiál, který má vynikající vlastnosti a díky kterému lze docílit velmi příjemné vnitřní klima po celý rok. Hlavní výhodou systému je vzduchotěsnost a možnost vytvoření difúzně otevřeného pláště budovy. Nelze opominout rychlou, přesnou a jednoduchou montáž, hrubá stavba je otázkou několika málo dnů. LITERATURA: Požgaj, A. a kol.: Struktúra a vlastnosti dreva, Bratislava 1997 Schichofer, G.: Holzbau, TU Graz 2006 NORMY: ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti – Část 1: Jehličnaté řezivo ČSN EN 14081-1 Dřevěné konstrukce – Konstrukční dřevo obdélníkového průřezu tříděné podle pevnosti – Část 1: Obecné požadavky ČSN EN 1912 Konstrukční dřevo – Třídy pevnosti – Přiřazení vizuálních tříd jakosti a dřevin ČSN EN 336 Konstrukční dřevo – Rozměry, dovolené odchylky ČSN EN 301 Fenolická a aminová lepidla pro nosné dřevěné konstrukce – Klasifikace a technické požadavky ČSN EN 385 Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky ČSN EN 386 Lepené lamelové dřevo – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky ČSN EN 622-2 Vláknité desky – Požadavky – Část 2: Požadavky na tvrdé desky ČSN EN 622-3 Vláknité desky – Požadavky – Část 3: Požadavky na polotvrdé desky ČSN EN 622-4 Vláknité desky – Požadavky – Část 4: Požadavky na izolační desky ČSN EN 622-5 Vláknité desky – Požadavky – Část 5: Požadavky na desky vyrobené suchým procesem (MDF) ČSN EN 13986 Desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví – Charakteristiky, označení shody a označení ČSN EN 312 Třískové desky – Požadavky ČSN EN 300 Desky z orientovaných plochých třísek (OSB) Definice, klasifikace a požadavky ČSN EN 636 Překližované desky – Požadavky ČSN EN 636-1 Překližované desky – Požadavky – Část 1: Požadavky na překližované desky pro použití v suchém prostředí ČSN EN 636-3 Překližované desky – Požadavky – Část 3: Požadavky na překližované desky pro použití ve venkovním prostředí ČSN EN 13353 Desky z rostlého dřeva (SWP) – Požadavky ČSN EN 14 279 Vrstvené dřevo (LVL) - Definice, klasifikace a specifikace Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb - 23 -
Podobné dokumenty
Bayfield CZ.indd
Bayfield® opěrné stěny jsou rozděleny do dvou kategorií, v závislosti na maximální výšce stěny.
Pro stěny, které jsou do výšky 90 cm, nemají žádné svahy nad nebo pod stěnou a u nichž je dobrá kvalit...
Sruby Urban_newsletter kor3.indd
projekt, výroba srubu v Krahulově
Vlastní výroba na dočasných základech v naší výrobně v Krahulově
u Třebíče je prováděná zručnými řemeslníky a trvá 2 – 4 měsíce.
Pro sruby používáme smrkovou k...
Chemické složení surovin pro stavebnictví (primární a druhotné)
• minerál s malou pórovitostí
• 2 300 kg/m3
• 40-45 MPa v tlaku
• vysoká rozpustnost ve vodě (0,256g ve 100 g vody při 20°C)
• do teploty 40°C stálý, za vyšších teplot dochází ke ztrátě vody
• tvrd...
DIAGNOSTIKA STAVEB
s pozednicemi, středními vaznicemi a vrcholovou vaznicí. Krov nemá vazné trámy. Svislé
sloupky jsou uložena na roznášecích kamenných bačkorách na záklopu přibližně v místech
stropních trámů. Podéln...
SiO2, AL2O3,Ca(OH)2 - K123-Katedra stavebních materiálů
Při výpalu do 1050°C vzniká vápno tzv. měkce pálené, má vysokou porózitu,
nízkou objemovou hmotnost a velký měrný povrch, hydratace tak probíhá
rychle a dokonale.
Metodika_posouzeni_stavu_BP
vedlejší a sekundární). Na starých kořenech, kmenech a větvích mohou vznikat kořeny
přídavné (náhradní).
Za kořenovou zónu se dle ČSN 83 9061 považuje plocha půdy pod korunou
stromu (okapová linie ...
zde - Povodí Labe
vedlejší a sekundární). Na starých kořenech, kmenech a větvích mohou vznikat kořeny
přídavné (náhradní).
Za kořenovou zónu se dle ČSN 83 9061 považuje plocha půdy pod korunou
stromu (okapová linie ...