leden
Transkript
Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 2 4 . p ro s i n c e L é t a Pá n ě 2 0 0 8 1 leden Zkuste hádat který den nám seslán byl Pán? Vloni začínal vánoční úvodník slovy Den přeslavný, i letos jsem si zapůjčil úvodní verš písně (What month was Jesus born in v překladu Jiřího Tichoty). Zkuste hádat! I když zvolíte 25. prosinec nebo třeba 6. leden spolu s východní církví, pravděpodobnost správné odpovědi bude stále sotva tři desetiny procenta. Na rozdíl od Velikonoc totiž přesný den Ježíšova narození neznáme a neznali ho zřejmě ani křesťané ve 4. století, když si začali tuto událost připomínat. Co dělat? Pokud vám přijde blízkost Vánoc a zimního slunovratu podezřelá, tušíte správně. Rozhodli se využít zavedeného svátku, když paralela Ježíš ~ Slunce k tomu přímo vybízela. Obdobně tomu bylo s mnoha kostely, které byly postaveny na starých kultovních místech, v Praze např. sv. Kliment na Petříně. Později tento přístup aplikovali jezuité při své čínské misii praxí zvanou akomodace, kdy do křesťanství zahrnuli mj. tradiční posvátnou úctu k předkům. Existují různé názory na tuto praxi, mně je však velmi sympatická. Ježíš přeci nepřišel, aby náš přirozený život zrušil, ale aby mu dal náplň. I my jsme povoláni k tomu, abychom ho žili naplno. A tak v době slunovratu slavíme „smyslovrat“, neboť jen přítomnost Boha vrací našemu životu smysl. MiM 2/ I O h l é d n u t í za uplynulým měsícem nebo i dál Bohdalec V sobotu 6. prosince se v areálu na Bohdalci konala „mikulášská besídka“, jejíž náplní byl obtížný úkol ho vyklidit, aby mohl být předán zpět Městské části Praha 10. Je totiž jasné, že pro další fungování by areál potřeboval masivní investici, která naprosto převyšuje naše možnosti. Všem pomocníkům, a bylo jich hodně, velké díky. Pomáhaly i děti, které se často proti vůli rodičů snažily něco ze zdejších pokladů zachránit. Toto ohlédnutí však míří věru dál než jen na poslední měsíc. Leckterý z nás si vybaví alespoň jednu událost, která se konala na Bohdalci a výrazně mu uvízla v paměti. Kroužky, oslavy, farní ohně... Za tohle všechno upřímné díky o. s. Metanoia, tedy především Denise a Mílovi! S p o l e č e n s t v í naší farnosti a jeho záležitosti Ekonomická rada 4. 12. Lektorská služba Z jednání ER: H. Plachá informovala o vybudování nového hlavního uzávěru plynu v kostele sv. Václava. před plynoměrem. Práce v kostele pokračují podle plánu. ER schválila pořádání sbírek pro vícečetné rodiny v naší farnosti, a to dvakrát ročně, vždy 3. neděli adventní a 4 neděli postní. Část prostředků vybraných při tříkrálové sbírce (65 %) bude ve farnosti použita na vybudování bezbariérového vstupu do kostela sv. Václava. ER vyjádřila souhlas se zrušením běžného účtu u Poštovní banky a s převedením prostředků na běžný účet u České spořitelny. ER děkuje Olze Škochové, Jitce Trojanové, Kristině Čobanové, Lence Čermákové, Pavle Šelepové, Adéle Boučkové a Janu Rücklovi za přípravu žádostí o granty pro naši farnost. Jiřina Haaszová Bohoslužba slova není v rámci mše jen jakousi přípravou na bohoslužbu oběti, ale její plnohodnotnou součástí. Tak intenzivně a reálně, jako v chlebu a vínu, je náš Pán přítomen i ve svém slově. To mluví on, když se v církvi předčítá Písmo, říká doslova 2. vatikánský koncil. (SC 7) Proto se může bohoslužba slova konat i samostatně jako plnohodnotná liturgie. Předčítání z Písma při liturgii je tedy jednou z nejodpovědnějších služeb ve farnosti. Není vůbec snadná. K jejímu vykonávání je třeba mít odpovídající talent. Je škoda, když se jí musí ujímat ministranti, ti mají řadu jiných úkolů. Povaze katolické liturgie, která se společným slavením, totiž lépe odpovídá rozdělení služeb mezi více lidí, mužů i žen. Proto bychom byli rádi, kdyby 3/ I se v naší farnosti vytvořil určitý okruh lektorek a lektorů, kteří jsou schopni a ochotni tuto službu dobře vykonávat. Cílem také je, aby bylo už dopředu domluveno, kdo bude tu kterou neděli číst, a odpadlo tak nepříjemné vyhledávání lektorů těsně před začátkem liturgie. Proto znovu zvu všechny zájemce o tuto službu, aby přišli v neděli 18. ledna na krátké setkání, které se bude konat bezprostředně po ranní i dětské eucharistii v kostele sv. Václava. Jan Rückl R oz h o v or s pastoračním asistentem Jendou Rücklem Na jaře tomu bude již rok, kdy k nám přišel pomáhat pastorační asistent Jenda Rückl. V dubnové Vinici jsme se ho ptali jakožto úplného nováčka naší farnosti, dnes vyzvídáme, jak uplynulou dobu zpětně hodnotí a co ho v následujících měsících čeká. Prakticky okamžitě po Tvém příchodu nám připadalo, že k nám patříš odedávna. Máš nějaký recept na „inkulturaci“ do společenství nebo je to prostě velký dar od Hospodina? Žádný návod opravdu nemám, asi se prostě dovedu v nové situaci rychle rozkoukat a zorientovat. Ale šel bych na to spíš opačně: nehledal bych pozitiva ani tak u sebe... Vršovická farnost je otevřené společenství, do kterého se dá hezky zapadnout. Jak říká jeden starý biskup, lidi tu „spolu pečou“, a tak se stávají církví. Cítím se tu fajn. Neseš tíhu velkého množství úkolů v naší farnosti. Jak to zvládáš? Někdy těžko. Nemám moc volného času. Sem tam se snažím odjet aspoň na den z města někam do přírody. Vidím tady spoustu práce, kterou by bylo možné dělat, na stole mám takovou hromadu papírů s poznámkami o všech možných restech, jejichž řešení ale odkládám, protože stíhám dělat jen to, co právě hoří. Máš pocit, že tě zkušenost života v naší farnosti nějak ovlivnila? Těch dnes už téměř deset uplynulých měsíců je moje první zkušenost s pastorací na plný úvazek. Předtím jsem sice pracoval v církevním prostředí, ale vlastně v civilním zaměstnání, protože katolická teologická fakulta je součástí státní univerzity a i moje pracovní náplň tam byla „civilní“. Pastorační aktivity doma v Břevnově byly jen bokovkou ve volném čase. Vršovická zkušenost spočívá jednoznačně v pocitu, že mě tato práce naplňuje, baví a snad se i trochu daří.Chtěl bych vyjádřit vděčnost těm, kdo mě k ní „mnohokrát a mnoha způsoby“ zvali, přistrkávali – nebo jak to nazvat... Před léty to byl P. Prokop Siostrzonek, později P. Vojtěch Eliáš tím, že mi po promoci nabídl místo na fakultě a tím mě udržel v církevním prostředí, a naposledy rozhodující měrou před rokem P. Lojza Kánský. 4/ I Během tištění prosincové Vinice sis odběhl za panem kardinálem Vlkem. Hádám, že jste se bavili o Tvé budoucnosti. Můžeš nám o ní něco prozradit? Ano, 28. listopadu jsem naládoval na faře tiskárnu a šel na Hrad. S panem kardinálem jsme se měli sejít už o několik týdnů dřív, ale nedařilo se najít vhodný termín. Hádejte, kdo je vytíženější... Mluvili jsme o mé budoucnosti, ale o té můžu vlastně jen cosi naznačit, protože – jak jsem se opět přesvědčil – člověk míní, Pán Bůh mění... Na sklonku léta se totiž stalo něco, co teď s jistým časovým odstupem a po důkladném přemýšlení nemohu označit jinak než jako naprosto nečekaný dar od Hospodina. Přátelé z břevnovské farnosti mě koncem srpna požádali, abych se stal kmotrem jejich dcery. Po jistém zdráhání (protože ze zkušenosti vím, že jsem kmotr na baterky...) a po jejich naléhání jsem pozvání přeci jen přijal. Křtiny ale přinesly do mého života zásadní změnu, totiž setkání s mladou lékařkou, jíž si tito moji přátelé natolik váží, že po ní svou dceru pojmenovali. Naše náklonnost byla oboustranná a tím darem Hospodinovým je náš vztah. O tom všem jsem tedy s panem kardinálem mluvil. torační práce zůstal. Je ovšem otázka, na jaké pozici. Protože právo západní církve od 12. století (zatím stále) neumožňuje spojení kněžství s manželstvím, mohla by to v budoucnu být třeba služba trvalého jáhna, mohlo by to být třeba tady ve Vršovicích, ale to vše teď opravdu nelze říct. Jisté je, že z platu pastoračního asistenta není možné uživit rodinu. Nicméně pravděpodobně v nejbližších měsících budu pokračovat ve službě zde, ale budu se muset malinko stáhnout, abych s psaním dizertace pohnul. Jak reagoval pan kardinál? Jeho přáním je, abych pokud možno co nejdřív dokončil doktorát a u pas- Jendo, ať to nakonec dopadne jakkoliv, držíme Ti (vám :)) sepjaté palce! MiM Vidíš, já jsem absolvoval teologický konvikt a teprve postupně si uvědomoval, že i zřetelné Boží volání nemusí být výzvou k tomu stát se knězem. Teď už si s radostí zpívám písničku, kterou tehdy složili moji spolužáci: „...místo, abych nosil kolárek, dneska tlačím dětský kočárek, toho bych se teda nenadál!“ :)) Jak to vidíš Ty? Musím říci, že pokládám za nemožné považovat náš vztah za cosi negativního, vidět v něm pokušení sejít z pravé cesty a snažit se ho v sobě zadusit. Chápu ho naopak jako, řekněme, Boží korekci mnou nastoupené cesty. 5/ I Pro s t or pro sdílení myšlenek, zážitků apod. Světec v následujícím měsíci: sv. Marcela (svátek 31. 1.) Když se v Římě kolem r. 303 narodila v bohaté patricijské rodině Marcelů dívenka, kterou nazvali rodovým jménem, nikoho nenapadlo, jaký bude její další osud. Děvčátko vyrostlo v pohlednou dívku, dostalo se jí dobrého vzdělání a provdala se za urozeného muže. Běžný příběh, jenže manželské štěstí trvalo v tomto případě pouze sedm měsíců a Marcela ovdověla. I poté měla další nápadníky. O její ruku se ucházel i bývalý prefekt Cereálius, muž velmi bohatý, ale také velmi starý. Marcelina matka Albína by tento sňatek bývala viděla ráda, ale Marcela nabídku odmítla. Matce to zdůvodnila takto: „Kdybych se chtěla vdát, hledala bych muže, ne jeho bohatství.“ V té době poznala křesťanské učení a stala se horlivou křesťankou. Inspiroval ji zejména příklad „Otců pouště“ v čele se sv. Jeronýmem. Tento učený muž se stal duchovním vůdcem družiny žen a dívek, které kolem sebe Marcela shromáždila. Byla to jakási první předzvěst řeholního společenství nebo spíše sekulárního institutu, jehož členové žijí zasvěceným životem uvnitř světa. Ženy se nejen vzdělávaly v Písmu, ale také pomáhaly chudým a trpícím. Marcelin dům se jim stal útočištěm. Když sv. Jeroným přijel do Říma, přivítala jej právě jeho žačka, Marcela. Jejich vztah však nebyl zcela idylický. Marcela nejen horlivě a ráda četla Písmo, ale o přečteném uvažovala a disku- tovala, nebála se ani postavit se pánovitému Jeronýmovi, který o ní později napsal: „Nebyla ani tak mou žákyní jako spíše soudcem.“ Marcela žila velice skromně a počestně, takže ani největší pomlouvači na ni nemohli říci nic špatného. V roce 410 dobyli Řím Gótové a vnikli i do jejího paláce. Marcela se však nezalekla a šla jim směle vstříc. Útočníci nemohli pochopit, že v tak nádherném domě není žádné bohatství a nevěřili, že Marcela rozdala své jmění chudým. Snažili se ji mučením přimět, aby prozradila, kde schovává peníze a zlato. Když neuspěli, odtáhli s nepořízenou, ale Marcela jejich nevlídné zacházení dlouho nepřežila. Zemřela ještě téhož roku na následky mučení. Sv. Jeroným napsal po její smrti oslavný chvalozpěv na její počest. Obrazy sv. Marcely v Čechách bohužel nenajdeme, ani kostel, který by jí byl zasvěcen. Zobrazována bývá vždy jako římská matrona středních let obklopena ženami. Alena Králová Štědrodenní zázrak Co tak napsat o zázracích, které lidi prožili? Sama si ty své pečlivě schovávám. Sice pořád hledám mobil, klíče a zapomenu spoustu věcí, ale zázraky ne. Za ty, které se staly, stále Bohu děkuji. Bohužel jsou dost osobní a nechce se mi o nich psát, snad jen o jednom – a jestli si někdo bude myslet, že je to hloupost, mně to nevadí, vím své. Takže 6/ I stručně: mrňous, od narození ucpané slzné kanálky, návštěvy lékařů, trápení miminka čistěním očí atd. Přišly Vánoce, po Vánocích nás čekala operace, dost nepříjemné, kojené dítě sedm měsíců, doma starší sourozenec ani ne o dva roky starší. Pak přišel Boží hod, trochu zmatek, mladší byla nacpána do dětské židličky, dostala nastrouhaná jablíčka, aby se měla v čem patlat. Zákeřná starší sestra, která se vetřelce opakovaně snažila odstranit (teď jsou nejlepší kámošky) židličku převrhla. Pád z docela velké výšky; mrňous naprosto v pořádku, ovšem řval a řval a najednou jí tekly slzy!!! Starší sice dostala pěkně na zadek (sociálku neposílejte, je to již více než 20 let, takže promlčeno), ale žádná operace nebyla a byl to nejlepší dárek k Vánocům – a pro mne zázrak. Stydlivý anonym Chyt č. 8: Cesty a cíl Předchozí chyt (v listopadové Vinici), který může ležet i na vaší duchovní cestě, se týkal úsilí člověka najít Boha prostřednictvím náboženství. Určitou nesnáz nám může působit obrovská pestrost náboženských systémů, kterou vidíme kolem sebe. Jak se v nich zorientovat? Existuje v zásadě šest cest. „Nultou“ z nich je rezignovat na hledání Boha s výmluvou, že pluralita náboženství toto hledání znemožňuje (v obou významech tohoto slova). Pokud se však nepřestaneme ptát, zbývá ještě pět cest. Jednou z nich je prošlapávání úplně vlastní, soukromé cesty, k čemuž nás vybízí novověký individualizmus. Ze zkušenosti však víme, že pokud nevyužijeme zkušenosti druhých, moc daleko se nedostaneme. Kdyby každý člověk objevoval všechno sám pěkně od začátku, žili bychom stále v pravěku – a to i v duchovní oblasti. To je silný argument pro to, abychom i v náboženství využívali poznání, které nashromáždili naši předkové. Jenomže jak si vybrat, když na světě je bezpočet etablovaných náboženství? Zbývají čtyři cesty. Jednou z nich je další varianta individualizmu zvaná synkretizmus, kdy člověk žádné náboženství nepřijme, z každého si však vybírá to nejlepší. Na pohled to vypadá velmi moudře a je řada lidí, kteří v dobré víře tuto cestu volí. Pádný argument proti této praxi však nacházím v knize Citadela, kde se Exupéry ptá, který člověk zná lépe hory: ten, který se na sto vrcholů nechal vynést, nebo ten, který jediný z nich zdolal v potu tváře? Nápověda není třeba. Pokud totiž pouze uždibujeme příjemné kousky z jednotlivých náboženství, bez namáhavého stoupání vzhůru se o Bohu stejně nic nedozvíme. Moje volba se proto obrací na zbývající tři cesty, které vybízejí k tomu jedno náboženství přijmout, uvěřit a namáhavě stoupat vzhůru (a přitom se třeba nechat inspirovat i jinými náboženstvími, být však na rozdíl od synkretisty zakořeněn v jednom). Cesty se liší ve způsobu volby. Vezměme to po pořádku: jeden ze způsobů je prosté přijetí „náboženství otců“. Pro nás je takovým náboženstvím křesťanství, zní nám to proto lákavě. Jenže co když byli něčí rodiče Svědkové Jehovovi? To hned otočíme a od této cesty bychom právem zrazovali, protože sekta činí 7/ I z lidí trosky. Právě proto musíme cestu bezmyšlenkovitého přijetí náboženství rodičů odmítnout. Zbývají tak poslední dvě cesty: buď si zvolit libovolné náboženství s tím, že jeho poctivé žití nás k Bohu povede stejně dobře jako jiné, nebo pracně vybírat. Rozhodnutí mezi těmito dvěma cestami spočívá v otázce, zda může být některé náboženství „lepší“. Ale o tom až příště. MiM A. de Saint-Exupéry: Citadela (XXIX) … Každý vzestup je však bolestný. A každý proměna je bolest. Nemohu proniknout do hudby, pokud mi nejdřív nezpůsobí bolest. Neboť hudba je beze všech pochyb právě plodem mé bolesti a já nevěřím v ty, kdo se těší ze sklizně nashromážděné jinými. Nevěřím, že stačí poskytnou dětem člověka koncert, báseň či přednášku, aby byly hned blažené a opojené láskou. Neboť člověk, toť zajisté schopnost k lásce, ale též k bolesti. A k nudě. A k špatné náladě, zachmuřené jako deštivé nebe. Dokonce ani ti lidé, kteří mají pro báseň cit, nežijí jenom v radosti z básně, neboť jinak by nikdy nevypadali smutní. Uzavřeli by se do básně a plesali by. Celé lidstvo by se uzavřelo do básně a plesalo by a už by nemuselo tvořit. Člověk je však uzpůsoben tak, že se raduje jen z toho, čemu dává tvar. Že může báseň vychutnat, jenom když se k ní povznese. Tak jako krajina, spatřená z vrcholku hor, zakrátko v srdci zvětrá, neboť má smysl jen tehdy, je-li vytvořena z únavy, z určitého rozpoložení svalů, a když sis odpočinul a prahneš po další chůzi, začne tě náhle nudit a nemá ti už co dát, stejně je tomu s básní, pokud se nezrodila z tvého úsilí. I báseň jiného člověka je totiž zas jen plodem tvého úsilí, tvého vnitřního vzestupu. A plné sýpky vytvářejí pouze lenivce bez lidské hodnoty. Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobě: je to především práce mého srdce. Nijak mne nepřekvapuje, že tolik lidí nechápe, co to je panství, chrám, anebo báseň či hudba, a že se před ně posadí a říkají: „Co je tu jiného, než větší nebo menší množství rozličného? Není tu nic, co by bylo hodno mi vládnout.“ Jsou to lidé rozumní, skeptičtí a plní ironie, která pochází z darmochleba, a ne z člověka. Lásku ti neposkytuje určitá tvář jako dar, stejně jako ta šťastná pohoda nebyla v krajině, nýbrž v tvém stoupání vzhůru. V tom, že jsi zmohl horu. Že jsi zakotvil v nebi. Církevní angličtina (2) Dostali jsme k otištění následující ohlas: Děkuji Vinici za Církevní angličtinu, za ten nápad i jeho náplň. V učebnicích tento tématický okruh nebývá. Osobně se kvůli povolání i práci doma na žádné kondiční lekce nedostanu, pár slov z Vinice je tedy jak podaná ruka. Vít Náměstek Jsou Vánoce, a tak tentokrát uvádíme text anglické koledy o sv. Václavu (Wenceslas, vyslovujeme [wensisls]). Text písně vznikl v 19. století a opírá se o jednu z legend o sv. Václavu. Děj se odehrává na svátek sv. Štěpána (Stephen [sti:vn]), kdy se chodí koledovat. 8/ I Good King Wenceslas looked out On the feast of Stephen When the snow lay round about Deep and crisp and even Brightly shone the moon that night Though the frost was cruel When a poor man came in sight Gath‘ring winter fuel Náš předobrý Václav král z okýnka se díval, všude sníh už napadal, celou zemi skrýval. Měsíc bílé světlo lil, třpytily se jívy, z lesa muž se vynořil, sbíral suché dříví. „Hither, page, and stand by me If thou know‘st it, telling Yonder peasant, who is he? Where and what his dwelling?“ „Sire, he lives a good league hence Underneath the mountain Right against the forest fence By Saint Agnes‘ fountain.“ „Hola, páže, přistup blíž, pohleď na rozcestí. Odkud je ten neznámý, který sbírá klestí?“ „V horách žije, pane můj, v malé chýšce prosté, tam, kde potok pramení, zjara kvítí roste.“ „Bring me flesh and bring me wine Bring me pine logs hither Thou and I will see him dine When we bear him thither.“ Page and monarch forth they went Forth they went together Through the rude wind‘s wild lament And the bitter weather „Přines víno, zvěřinu, ať je všeho dosti, v jeho chýši ubohé budeme dnes hosti.“ Venku začal vítr vát, spaly hradní stráže, tiše opustili hrad král a jeho páže. „Sire, the night is darker now And the wind blows stronger Fails my heart, I know not how, I can go no longer.“ „Mark my footsteps, my good page Tread thou in them boldly Thou shalt find the winter‘s rage Freeze thy blood less coldly.“ „Pane můj, noc ztemněla, vítr sílí stále, bojím se a umdlévám, nemohu jít dále.“ „Vzmuž se, hochu, musíš dál, jak ti tvůj král káže, kráčej dál v mých šlépějích, nic se neboj, páže.“ In his master‘s steps he trod Where the snow lay dinted Heat was in the very sod Which the Saint had printed Therefore, Christian men, be sure Wealth or rank possessing Ye who now will bless the poor Shall yourselves find blessing Sněhem kráčí páže dál, náhle vůni cítí, všude tam, kde stanul král, vonné roste kvítí. Tak, mí milí křesťané, dobrý příklad mějme, jděme v Božích šlépějích, lidem pomáhejme. 9/ I Text není snadný, a tak kromě českého textu vysvětlíme i několik méně obvyklých výrazů. hither [hi] = sem thither [i] = tam thou [au] = ty forth [fo:] = pryč, ven (= forward, out) ye [ji:] = vy blessing[blesi]= požehnání Poslední verš by zněl: „Shall yourselves find a blessing”, člen se však kvůli rytmu vypouští. Zakončíme františkánským pozdravem Peace and all good! = Pokoj a dobro! Pozdrav je zároveň naším přáním do nového roku. M. Müller st. Hrstka vtipů Modlitba Billa Gatese: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Enter.“ Novicky skládají řeholní sliby, velká sláva, všude spousta lidí. V davu se ocitli i dva Židé. „Pánové jsou příbuzní některé z nevěst Kristových?“ „Ne, my jsme z ženichovy strany.“ Pilát si dá zavolat Josefa z Arimatie a ptá se „Ty jsi věnoval hrobku tomu Nazaretskému?“ „Ale kdepak, já mu ji jen půjčil na víkend.“ p oz v á n í na následující měsíc nebo i trochu dál Umění napříč staletími V druhém adventním týdnu nás Václav Sokol a Jan Holub řadou obrázků a hudebních ukázek uvedli do tajů nejstarších etap výtvarného a hudebního umění, v němž se již odpradávna zrcadlí naše touha po Nejvyšším. Cyklus bude pokračovat druhé pondělky v měsíci od 19 hodin v kapli u sv. Václava, následující setkání je 12. ledna. Čeká nás minimum teorie a spousta krásných ukázek. Jste srdečně zváni! Farní společenský večer 30. 1. Nezapomeňte prosím na farní společenský večer v pátek 30. ledna od 19 hodin „na Barče“. Hraje skupina Impulz, letos prý ne tak nahlas :)). Kromě tance nás čeká další program a je to i příležitost si popovídat, na což nám po bohoslužbách často nezbývá čas. Sociální nauka církve ve Strašnicích Tentokrát zveme i k sousedům: za pozornost jistě stojí pásmo přednášek a besed, které organizuje strašnická farnost spolu s Karmelitánským nakladatelstvím v rámci projektu Iniciativa 1711. Profesor Lubomír Mlčoch, biskup Václav Malý, novinář Jiří Zajíc a další hosté se budou věnovat sociálnímu rozměru křesťanství. Cyklus se uskuteční první středy v měsíci v divadle Miriam (vedle strašnického kostela v ulici Ke Strašnické 10) vždy od 19 hodin. Úvodní setkání 7. 1. zahájí prof. Mlčoch přednáškou na téma Sociální nauka církve jako naděje pro člověka 21. století. Více informací na www.farnoststrasnice.cz. Dřevořez Václav Sokol (60. léta) 11/ I Kalendář akcí na leden 1. 1. /čt/ 3. 1. /so/ 6. 1. /út/ 7. 1. /st/ 8. 1. /čt/ 12. 1. /po/ 13. 1. /út/ 14.1. /st/ 15. 1. /čt/ 17. 1. /so/ 18. 1. /ne/ 20. 1. /út/ 21. 1. /st/ 22. 1. /čt/ 27. 1. /út/ 28. 1. /st/ 29. 1. /čt/ 30. 1. /pá/ 31. 1. /so/ 10.30 14.00–15.00 18.00 19.30 19.00 8.45 16.00 18.00 19.00 19.00 eucharistie příprava na křest dětí slavnostní eucharistie (Zjevení Páně) příprava na biřmování setkání starší mládeže farní čaj eucharistie pro děti katechumenát ekonomická rada přednáška O umění výtvarném a hudebním (V. Sokol a J. Holub) 16.45 biblická hodina 19.30 příprava na biřmování 19.00 setkání mladší mládeže 18.00 katechumenát 19.30 pastorační rada 14.00–15.00 příprava na křest dětí po obou setkání lektorů mších 19.30 příprava na biřmování 19.00 rozhovory o manželství pro starší mládež (Povolání ke svobodě pro boží království) 18.00 katechumenát 18.30 rozhovory o životě z víry 19.00 setkání kmotrů biřmovanců 16.45 biblická hodina 19.30 příprava na biřmování 19.00 setkání lidí nad 30 let, hledajícíh životní povolání 19.00 setkání mladší mládeže 18.00 příprava na katechumenát 19.00 farní ples 14.00–15.00 příprava na křest dětí VAC FAR MIK VAC FAR FAR MIK VAC FAR KAP FAR VAC FAR FAR FAR FAR VAC VAC FAR FAR FAR FAR FAR VAC FAR FAR FAR FAR Přehled pravidelných bohoslužeb neděle 8.30 10.30 19.00 úterý 18.00 kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše středa 18.00 čtvrtek 8.00 pátek 18.00 sobota 8.00 kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše 12/ I Týdenní program Pondělí 13.00 17.00–18.30 18.30 Úterý 9.00–11.00 13.00–13.30 15.30–17.30 16.45 19.00 19.30 Středa 10.00–12.00 16.00 18.00 19.00 19.00 19.00 Čtvrtek 8.45 16.00 16.00–16.45 16.00–16.45 16.45–17.30 17.00–19.00 17.30 19.00–20.30 19.30–20.30 Pátek Neděle 20.00–21.00 15.00–16.30 9.30–10.30 9.30–10.30 11.30 16.00 Mariina legie kroužek vyšívání /Markéta Řečinská/ angličtina /Míla Müller st./ úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost hraní na flétničky pro předškolní děti možnost setkání s knězem biblická hodina /Jozef Nagy/ liché týdny modlitební setkání /Václav Novák/ příprava na biřmování setkání maminek s miminky a předškoláky /Zdena Čiháková/ úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci náboženství pro dospělé /P. Pavel Kuneš/ setkání mládeže 15–19 let /O.Rechner/ liché středy setkání mládeže 20–30 let /M. Kofránková/ 2. středa pěvecký sbor /Olga Polanská/ setkání farníků při čaji – 1. čtvrtek v měsíci eucharistie pro děti – 1. čtvrtek v měsíci náboženství pro předškolní děti /Marie Kofránková/ náboženství pro mladší děti – 1.–5.tř. /Jarka Nagyová/ náboženství pro starší děti – 6.–9.tř. /H. Rechnerová/ úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková zkouška Kapela Missa setkání modlitebního společenství maminek /Zdeňka Čiháková/ tichá adorace před Nejsvětější svátostí /Jiří Vyšohlíd/ Barevný kroužek /Simona Pišlová/ prodej knih /Alena Králová/ farní knihovna /Jana Stibůrková/ farní káva loutkové divadlo /P. Pavel Kuneš/ posl. neděle v měsíci FAR FAR FAR FAR KAP FAR FAR KAP FAR FAR VAC FAR FAR FAR KAP FAR MIK FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR MIK KAP VAC VAC VAC FAR Elektronická Vinice Připomínáme, že Svatováclavskou vinici je možné získat i v elektronické podobě, a to na webových stránkách naší farnosti www.farnostvrsovice.cz, nebo se přihlásit k odběru pomocí emailu na [email protected]. Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523 | Neprodejné, náklady na tisk jsou hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků | Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 2., příspěvky dodávejte nejpozději ve čtvrtek 22. 1. | Kontakt: [email protected], případně osobně nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava | Šéfredaktor: Míla Müller ml. (MiM), tel. 732 736 728 | Redakční rada: Stanislaw Góra, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol | Jazyková korektura: Simona Pišlová, sazba Slávek Heřman, tisk Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
Podobné dokumenty
červenec a srpen - Římskokatolická farnost Vršovice
upravený presbytář by byl dostatečně
velký a zároveň i přiměřeně (o tři
schody) vyvýšený oproti lodi. Je ovšem
otázka, jak by se k tomuto návrhu
postavili památkáři. Ti němečtí prý
dobře chápou, že...
LETNÍ ČAS – ČAS PRÁZDNIN – ČAS PRO ZMĚNY
neboli pop-rock, dá se říci klasiku, což
v dnešní době velmi potěší. Texty i mu-
duben - Římskokatolická farnost Vršovice
Český text modlitby je známý, a tak
jen několik vysvětlivek:
almighty [:l,maiti] = všemohoucí
incarnate [in,ka:neit] = vtělený
Pontius Pilate [pontjs pailt] = Pilát
Scripture [skripč] = Písmo
t...
leden - Římskokatolická farnost Vršovice
Vstoupili jsme do nového roku. Křesťané téměř každou modlitbu nebo bohoslužbu začínáme ve jménu Otce i Syna
i Ducha svatého – ať už je to začátek tak
dlouhého období, nového roku, nebo
jen plnění n...