docverze pro tisk
download 
Stížnost Transkript
verze pro tisk
eds PÐipraveno ve spolupráci s famózn makabrózním trustem výrobcØ kauµukových µinµil. DÂkujeme. o lac 2 ° c ° vítejte v roce melancholického termita LÉ ATE chi chi chi brekeke… Plohrašuji druhé µíslo za správ zmihotané. Vedrozdejší spÐátelency kousav stmeleni presentýrují: vše je tu kravené od cizích, stokrát bÐeµených autvorØ. S bohulibovým pozdrábem Tomeš Hodár 2 PACH § úv… od ní k? Tomáš Hoder … 3–9, 54–56, 58 Lucie Matalová … 26, 27 Tomáš Znamenáµek … 0, , 40, 4 Vít Boµek … 42–49 Martin Zouhar … 28–37 Miloš Hovorka … 50–53 Martin Bublan … 2–20 Michal Urbánek … 38, 39, 57 za grafickou úpravu se stydí Tomáš Znamenáµek, velké díky Davidovi Antošovi a Martinovi Netolickému Po dlouhé dob mi vytanula vzpomínka na Hesseho Putování Zase se dívám na svÂt jinak Stále znovu a znovu — pokaždé jinak Z hodiny na hodinu svÂt zkrásnÂl ZkrásnÂl a je to má vina Vše vystoupilo ze své všednosti A vše dává smysl SvÂt zkrásnÂl a promlouvá ke mn Nebojím se, nemám zlost ZášÖ jako by nebyla Je to tak dobÐe — svÂt zkrásnÂl AlespoÊ na chvíli AlespoÊ pro mne 58 zbloudile se ptáš kolikrát ješt odejít, na poslední pozdrav co visel v mlze stží odpovím souvisle, mlµím mlµím a nemáš co Ðíci, nashledanou proutku co po lesích jsi pÂl, do rØžového malíµku zajel ostrý trn a vyrašil stvol jetele promiÊ, nemohu víc µi míÊ? ptám se tebe sama mluvící ostružino! 3 docela jinak Nemáte ponÂtí o tom Co to stojí Osedlat den a nespadnout Podzimní vítr vás biµuje Cizími vlasy, které Aµ proti vaší vØli a samy nerady Bijí rohy budov do krve Nezvratn pevná cesta Odplouvá v pÂticestí s objíž½kou A marnost se zrcadlí Ve slovech… pardon nashledanou Jirko! …ale nic Rosa mi smáµela nohy, když jsem bÂhal na louce za µervánkového veµera. Slunce se louµilo, nikdo však nebyl smutný. Zase se potkáme. Možná už zítra. Navíc te½ uvítám své pÐátele, které jsem pozval na veµeÐi. Polárku, Syria, MÂsíc, Venuši a Tmu. vaše jízdenky prosím poµkej mami! Koneµn veµer a po nÂm noc Se sny a barevnými pÐedstavami Je tak trochu opravdovÂjší 4 57 s nÂjakou loutkou. StÐíháš mØj život, mØj film, jak nÂjaký mizera, který neví, co je stÐih za Ðemeslo — nemáš na to právo! Slyšíš! To nesmíš, nemØžeš! Ješt pÐece chci dÂlat tolik vÂcí.« StaÐec klesá na židli, pláµem se celý chvÂje a pÐi hovoru se zalyká. »Já nechci, já jsem pÐece nikomu nic neudÂlal, nechci… já, proµ já? To mi nemØžeš dÂlat, nemØžeš…« StaÐec pláµe jako dít a témÂÐ šeptem drmolí: »Já nechci umÐít, nechci…« V prázdném pokoji je tma. Je listopadová noc a venku Ðádí déšÖ. Tabule skla se chvÂjí pod nápory vÂtru a je slyšet tlukot kapek dopadajících na okno. Jsou dv hodiny ráno a pokoj je prázdný. Vlastn ne tak úplnÂ, v posteli nÂkdo leží. StaÐec nehybn leží na zádech a je celý ztuhlý. Strnule civí do stropu. NÂco mumlá: »Už seš tady zas, co? Mizero, dnes už neµekám já na Tebe. Ty µekáš a oba dobÐe víme na co.« StaÐec suše zakašle a duši opÂt napadají vlny nezadržitelných myšlenek, neubrání se, potápí se v nich, slábne a po tváÐi se mu valí slzy. »To jsi mi nemÂl dÂlat. Nic jsem nestihl, tolik vÂcí jsem mohl ješt udÂlat. Vzpomínáš na tu dívku tehdá v tom vlaku? Ta byla krásná. To jsi mi nemÂl dÂlat. Nic jsem nestihl. Já pÐece nechci umÐít, nemohu…,« staÐec zvyšuje hlas. »Ubráním se Ti, slyšíš!« kÐiµí. »Ty se mnou takhle zacházet nebudeš, já nechci umÐít a taky neumÐu… neum—« vydechl staÐec naposled v podivné kÐeµi. díky pane za ticho jímž jsi mne alespoÊ pro tuto chvíli obdaÐil, vybíráš si pÐedevším nedÂle a když se setmí pÐicházíš za ruku s pokorou a povídáte si s mojí duší, mám vás rád dÂkuji vám za vaše návštÂvy pÐestože nechodíte pÐíliš µasto dÂkuji Chlapec se vytrhl ze sna. Po zádech mu pÐejíždÂl mráz a nemohl uvÂÐit. CivÂl do prázdna a chvíli strnule sedÂl na zemi. Pak se uvolnil a oddechl si. Snad nezapomnÂl úplnÂ. 56 5 tam byl za µtvrt hodiny, ale te½ je tam nÂjaká objíž½ka. Na trase nÂco kopají v zemi, asi oprava kanalizace. PØjde tedy pšky, to by tam došel tak za pØl hodiny, možná víc… srpen V tÂch dnech Mi sedaly kapky na ramena SvÂt se toµil kolem mých oµí A srdce už netlouklo tak Dusot kopyt kon V poli vlµí mák PánbØh ví proµ Se toho tolik dÂje na zemi Pro každého nÂco jiného A pro každou to nejdØležitÂjší Polibek na krk Na kolenou konejší Tak to nebylo To µísi pacholík zatleskal HnÂviv máchl lahví do prázdna A pak s ní ubil cestu Vzal jí prsten Co cejch trestu 6 Z jeho zamyšlení ho vyruší náhlé silné bubnování kapek dešt o sklo. Je pozdní podzim — listopad. Muž se zvedne od stolu a pomalu jde do kuchynÂ. Bere si v ledniµce pivo a kousek sýra, jen tak na chuÖ. Noµní šero v byt proÐízne ostré svÂtlo z ledniµky a muži je vidÂt do tváÐe. Rozhodn nevypadá na svých µtyÐicet. Lidé by na první pohled urµit tipovali aspoÊ o pÂt let ménÂ. Možná to je jeho Ðádnou výchovou, poÐádností a snad až spartánskou životosprávou. PÐi bližším pohledu je však zÐetelná vráska na µele (ta od trápení, ne od zloby) a pohled, ach ten pohled. Neustále tÂkající, po vÂtšinu dne prázdný. Jen sem tam se probudí jiskÐiµka a smutn pohladí svÂt. VÂtšinou hned zmizí a utopí se v nicotÂ. Muž sedí v kuchyÊce a ke kousku chleba pÐikusuje sýr. Dívá se do prázdna, je zamyšlený. Je sám, úpln sám a v hlav mu rejdí milióny sžíravých myšlenek, zvykl si. Nechá znásilÊovat svoji duši a po tváÐi mu kanou slzy. Jsou dv hodiny ráno a z domovní chodby je slyšet rámus. Soused se vrací z hospody… halasn se potácí do svého bytu… nikdo ho neokÐikl… neokÐikl… »Proboha, to tady už bylo,« zdÂsí se muž. »Kolik? Kolik mi jen je? ´tyÐicet? Co? Ale vždyÖ to — to bylo vµera, bylo mi sedmnáct, prokrista, to nemØže být pravda. Kdo si se mnou hraje… hraje… hraje…« U okna sedí zhrzený staÐec. Je listopadová noc a na okenní tabule bubnují tisíce kapek svØj pochod, pochod pomíjivého. StaÐec má vyhublou ztrhanou tváÐ. Zakaleným pohledem zírá do prázdna. ´elo má zamraµené a pÐísné. ´eká, ví, že má nÂco pÐijít a že to dozajista pÐijde, µeká. Je druhá hodina ranní a soused se opilý potácí do svého bytu… nikdo ho dnes neokÐikl… nemÂli na nÂj náladu… »Cítím TÂ, slyšíš? Vím, že jsi to Ty!« vykÐikne staÐec a prudce se postaví. Stojí strnule uprostÐed temného pokoje a kÐeµovit svírá svou hØl. Hlavu má zaklonÂnou a oµi upírá do stropu. »Vím, že mi bylo pÐed chvílí µtyÐicet a Ty jsi mne zas obelhal. ´ekám tu na Tebe. ´ekám, abych T obvinil. Jen Ty za to mØžeš, hraješ si se mnou jak 54 Povídka o snu Je listopad. Na skla okenních tabulí dopadají kapky podzimní pÐeháÊky. Jejich nepravidelný klapot je obµas pohÐben nesnesitelným tichem nebo hlukem práv projíždÂjícího auta. Je noc, pochmurná listopadová noc a ve tm jednoho malého pokoje leží chlapec (snad sedmnáctiletý). Leží v rohu místnosti stoµený do klubka. Rukama objímá svá kolena a krµí k nim roztÐesenou bradu — pláµe. Jeho srdce trpí pod neutuchajícími poryvy rozbouÐené mysli. Dnes se neubránil, poslední tvrze radosti padly. Je v objetí beznadÂje a jeho myšlenky nezadržiteln tÂkají. Chudák se v nich zmítá jako rybáÐská bárka ve vlnobití — utone. Okolí nevnímá, je lapen v pasti šílící mysli, pÐed oµima se producírují nezachytitelné mžitky. Nebo vnímá své okolí až pÐíliš, je mu strašná zima (domovník šetÐí — dnes zase nezatopil) a kapky dál bubnují svØj pochod, ½áblØv rej. Je druhá hodina ranní a soused se vrací z hospody. Nadává na vše (zní to celým domem) a halasn se potácí do svého bytu. Dnes ho nikdo neokÐikl, nikdo nemÂl náladu se s ním zas hádat. Bouchly dveÐe a je zase klid. Bzuµivé ticho se rozlévá celým domem. Chlapec je již klidnÂjší, netÐese se tolik. PÐichází na nÂj únava. Paní Únava slitovná, paní Únava hojící, paní Únava blahá pÐichází ruku v ruce se Spánkem. Chlapec usíná. U psacího stolu sedí muž, asi µtyÐicetiletý. PÐepisuje nÂjaké úÐední dokumenty a náležit je pak opatÐuje razítky. Už je noc, dnes mÂl hodn práce. Náhle pÐestane psát, zvedne ruce nad hlavu a protáhne se, zívne. PÐemýšlí o tom, že by dnes mohl už skonµit, pÐece jen zítra zase brzy ráno vstává. Na úÐad musí být v osm hodin. Tramvají by Do náprstku Co ležel na šicím stroji Nateklo nedÂlní slunce A já se dosyta vyhladovÂl Magie v srsti Koberce tÂl NeumÂt lhát To po vÂky trestné je Nebát se mít rád vás A k potrápení dosti µasu Opilé zrnko Vypadlo z klasu PatÐila mi Ta neochvÂjná pÐedstava Sebe samého jistoty beze mne A kolem všude uvnitÐ klid Bezejmenný vítr Jím tak chvíli být V tÂch dnech Mi tikaly hodiny po vteÐin Pluly bílou loukou samy A na tváÐích vlhké stružky Popadaly kvÂty Vzplály zlaté mušky 7 ) dé (li Vy 8 ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ Bílé, milé, veselé nÂkde je a tu ne, pablesky víÐí, svádiv škádlí, tÐpytí se a mrká, svou bílou tváÐí krajinu hladí, je zima a kolem klidný sníh usíná, závojem stromy schovává, v mysli ve sluneµní záÐi krajina zimou rozkvetlá. Krvácí, plynou a pÐíjemn bolí, však hÐejí a mámí, vloµky pocitØ co v srdci teple studí… Lehce cupitá, cestiµkami obliµeje se komíhá — milý úsmÂv po tváÐích se rozlévá 53 ** zima (22. 2. 2000) Vy lidé, co chodíte za výlohami Co máte šaty z tváÐí jiných svých já Pletete si své pÐedstavy se skuteµností A po kolenou se plazíte pro štÂstí Ale tady je pÐece vyprodáno Zkuste to znova s jiným kloboukem TÐeba dostanete navíc dv kazety zdarma Rozdílnou Ðeµí mluvíte VeršovanÂ, prozaicky Co každý váš pohled znamená Nevíte? To jiné ty! Všechna ona spojená díky jednomu tÂlu A µemusi víc, co stejn nikdo nepochopí Vy lidé, mám vás rád jako sebe sama Jsem vámi, jeden z vás Vlastn vás asi nenávidím víc než miluji Nemám v tom sám jasno A kdo má a ví na µem je? Vyhlašuji vám všem Co mne máte stejn neradi jako sebe sama Doµasný mír 9 0 (9. – 30. . 2000) pří jemno Manifest KMPKJPMPIV Vážení pÐátelé, odpØrci školy, a entity jiné, v pravd m nezajímající. Toto jest manifest KMPKJPMPIV, což je mnemotechnická zkratka jinak pomÂrn sofistikovaného názvu hnutí (mØj soukromý pocit je, že název je zatím nejvýraznÂjší a zÐejm jedinou devizou našeho velrybn klokaního spolku). Nuže, ptáte se po názvu tohoto hnutí? Ne? PÐesto vám ho sdÂlím — naše pohnutí zove se Kreslete Milanovi Po Krku Jeho Propiskou, MØžete Použít I Vlastní. Tímto jsme pÐešli k druhému bodu — k programu hnutí. Možná to nÂkteré z vás pÐekvapí, ale naše hnutí bude tak Ðeµeno pohybem jednoho muže, pÐesnÂji Ðeµeno hnutím jednoho krku. Pro pÐátele školy: ano, ten krk je MilanØv. Ptáte se, proµ. Nu, je to jednoduché, až lihuprosté, Ðekl bych. Jest totiž v našem nehodném svÂt strašlivá spousta silných sociálních slabot — dalo by se zapoµít u nedoµerpaných pivních lahví a dalo by se u nich i skonµit, ovšem my pØjdeme dále pÐes chlapecké skupiny až ke špinavým radiátorØm (!). My jsme tu s naším pohybem proto, aby každý obµan (až na vyjímky, mezi které patÐí chlapecké skupiny a špinaví radiátoÐi) mÂl alespoÊ jednu sociální jilmotu: silnotu, že bude kdykoliv (definice pojmu kdykoliv bude pozdÂji upÐesnÂna) moci pÐijít k Milanovi (dále jen Milan) a kreslit mu po krku jeho propisku, pÐiµemž bude moci (bude-li moci) použít vlastní. PÐedpokládám, že proti skÐetu nárokØ na sociální silnotu budeme bojovat tím, že MilanØv krk rozdÂlíme podle poµtu µlenØ hnutí na klokany a velryby, takže každý µlen bude mít vlastní krkní zviÐátko, na které bude moci (bude-li moci) kreslit až do skonání špinavých radiátorØ (bude pozdÂji upÐesnÂno). S tím vším souhlasí i nestor µeského kreslení po krku a velrybách, Jan Tleskaµ. Probuzení ve sluneµní lázni, dnes kolem mne vše barví a záÐí, má duše se houpe a blahem blázní — vzpomíná si na Tebe. (. 2. 200) probuzení Co cítím nelze Ðíci duše požár hluboká propast v srdci štÂstí, pocity lehkosti sráží se s vlnami zklamání, bolesti co s tím, nevím, tedy se ptám — proµ v sob má toto vše, já musím, chci trpÂt snad pokaždé. Proudy svÂtla zahlcen šípy slunce proklátý odcházím si urovnat myšlenky své. Poµítá se i s rozšiÐováním poµtu µlenØ pÐi udržení konstantní výmÂÐe Milanova krku pro každého, tedy bude potÐeba (jednoduchým výpoµtem, pro pÐátele školy) Milanovi krk nÂjakým zpØsobem zvÂtšovat. V této otázce ješt nepadlo koneµné rozhodnutí (nepoµítám-li Milana, jako že nepoµítám) — zatím vítÂzí mØj osobní návrh na roztloukání Milanova krku mezi dvÂma podélnými prkénky, by se tak plocha krku zvÂtšila. J S µím se alespoÊ z poµátku nepoµítá, jsou µlenové hnutí bez vlastních propisek, bude totiž záležet na tom, nakolik se. Tento problém se v souµasnosti intenzivn Ðeší. Otázka financování také zØstavá nadále otevÐenou (pÐiµemž prosím náhodné kolemjdoucí, aby nám do ní koneµn pÐestali házet bordel). Souµasné stranické pÐíspÂvky µiní jednu tužku. Tužky jsou dovoleny témÂÐ všechny — jen pÐátele školy upozorÊuji na to, že i kuliµkovými tužkami kreslíme Milanovi výhradn po krku. Nejsou dovoleny barvy libovolného klokana, což je ovšem všem zÐejmé již z názvu hnutí. Pravé. Nuže tedy zbývá doÐešit vÂci velrybnÂ-organizaµní, µehož se zhostí nÂkdo jiný, nÂkdy jindy a nÂkde jinde. Západ slunce snový posledními paprsky t zdraví, by krvav rudý povstal každý veµer nový. Stojím na vrcholu obklopen tichem, krásou, nebem, znepokojen ale smíÐený ptám se sám sebe — proµ nÂco konµí a zaµíná, co v život každý z nás hledá, zatímco slunce padá, ztrácí se, utápí v krajin noci v náruµí µervánkØ strážcØ mezi noµními dravci. ZávÂreµná ustanovení: § ´lenové hnutí nekrmí zviÐátka v ZOO. §2 ´lenové hnutí pÐecházejí na µerveného panáµka. §3 ´lenové hnutí neplavou, nýbrž bÂhají po dn†. §4 ´lenové hnutí jsou ochotni kdykoliv zvednout život za MilanØv krk. §5 Je zakázáno propagaµní PVC figurky Milana dávat na záchod. §6 Nic jiného. Podepsán zakladatel hnutí a sepsutel manifestu, V. N. M. M. Youl (9. 7. 2000) † Pokud je pro n podagra pÐíliš velikou pÐekážkou, mohou se podkopat. prosím pÐij½ ke mn chytni mne za ruku jen tak jemn nikde nemám záruku nekoupil jsem levn tu divnou paruku co vypadá zjevn brání mne v rozpuku prosím pÐij½ už polib mne na ústa ten ostrý nØž ve mn se zakucká pÐeskoµím kaluž smrtka se nedoµká budu tvØj muž od vµerejška do dneška prosím pÐij½ napoÐád do klína mou hlavu dej mám po tob hlad Ðekni mi usínej nehledej žádný Ðád ráda m mÂj a kdybych nÂkdy chÐad ze srdce pomáhej 2 Až pÐíliš Vµelí píle Na pilinách lip OkleštÂná prokleštÂnost lži Rozvleklost chvil Až pÐíliš Lživá lavina balvanØ Blizny plny pylu Až pÐíliš Dolomity lodí Lidumilnost lví Na rubu rubáše líc PolštáÐem pro klepy Stala se modlitba Léµba blínem Až pÐíliš Splácení od plic Až pÐíliš Poklusem klus Až pÐíliš Rozplynuti v slzách BÂlásci uklováni 49 až příliš Bledulová velebnost Líce levandulí Plíživá kletba nad ledovím Tesknota až pÐíliš Bytostná A neurµitost bílé lítosti Až pÐíliš Zabydlené Leporelo šlépÂjí V pleskotu vílích polibkØ Až pÐíliš UpÐehnan zabÂleni V peleších PolozbabÂlého snÂhu PlstÂné licousy peciválØ Slepá palµivost dní Plaµtivá solenost slov Necelistvá paleta odhodlání Rozlomena až pÐíliš Plešaté lebky Skloviny prØhledné 48 kamení padá ze skály zuji si rozbité sandály stromy se s praskotem kácejí slepice slimáky zvracejí proud Ðeky strhává bÐehy vrazil jsem do staré dÂvy mraky se opÂt srazí milenci jsou zase nazí blesk rozpØlil dÂÖátko vejpØl sportovec narazil na kØl další láska se zbláznila cigánka cigána zabila kelímek padá ze stolu hledáme hranatou závoru až ji najdeme tak se vezmeme 3 sám v oplocené zahrad ležím spokojen na zádech nesním o život na hrad na pat m lechtá mech lehký vÂtÐík mne ovívá pozoruji mraky plynoucí díra v duši už nezírá už nejsem chudák tonoucí sem tam vrabec µi kos zarámusí já stále klidn ležím mou lásku ke svÂtu nic nezadusí já dále žíti pln bžím když zima pÐepadne mé tÂlo já pÐivítám ji s otevÐenou náruµí duši vzlétnout se asi zachtÂlo proto ani jeden mØj úd nekÊuµí tu zvednu se a jdu se projít pÂkná pÐíroda se na mne usmívá vÂtší hlubší poznání se snažím najít i když µasu mi moc nezbývá já prost žiji dokud mohu žít pak bych chtÂl smíÐen se vším umÐít 4 Stojatá Voda v kolejích Smáµených cest A louky lesØ ´ekáním onÂmlé Nemohu vést Koneµn První paprsek probodl Pobledlé líce Rozfoukal prØvan Strnulost myšlenek A já byl krom Úzkosti Mony lisy A zármutku Nad sebou sám A ješt to všudypÐítomné Zdánliv slábnoucí Nekonµící tichoprázdno 47 Popadané Listí olší UvÂznÂné v potocích A babí léto A bláto s touhou A otisky stop zajeµích SedÂli Jsme proti sob bez hnutí A jak se rozednívalo Nebylo co Ðíct A odvaha prolomit AspoÊ trochu hÐejivé mlµení Oproti tomu co pÐijde ChybÂla puklé srdce leží v Ðece ryby jej okusují pak je tráví vÂtšinou je vysírají nÂkdy se však dáví bývá totiž a v tom je ta potíž tvrdé jak kámen s láskou je ámen Na stole prastará Ohmataná kniha Tichoprázdno Co nikdy doopravdy neodešlo Až k hrdlu náhle sahá 46 5 mØj optimismus rychle mizí hnusí se mi sraµky mé i cizí nesnáším doteky chlapØ jejich upÐímnost nechápu drtí m pÐítomnost žen utíkám radši rychle ven venku je plno lidí všichni se po nµem pídí mn je z toho nanic jsem malý hloupý panic pÐátelé se na mne usmívají chlopn mého srdce se zavírají pÐítelkyn mi posílá pusu pryµ od toho hnusu do kouta se tiše schovat své nic v náruµi chovat µekat až se ulice vylidní pak bude cesta poslední µekám až bude poµasí špatný svÂt bude za krátko prázdný až bude zima na omrznutí já vylezu ze svého ochrnutí ve tm budu tápati pevnou pØdu hledati do kabátu pÂkn schoulený cesty budou uvolnÂný 6 Slunce UvÂznÂné za mraky Vydávalo se marn Na vezdejší pouÖ A odmítlo nám OzáÐit dlan VonÂla Podzimní oblohou Obleµená do proseb A nadÂjí A já jí nemohl dát víc Než vlastní Bolavý zármutek Z krutosti µasu A kdesi za slovy A útoµením vteÐin Tichoprázdno Co znovu odhaleno Vrhlo na podlahu svØj stín 45 ZØstaly Syrové kapky Na vÂtvích lip Staletá mlha Skládala v údolí Ledový slib Usedla V kuchyni za stØl Prsty prokÐehlé Noµní chØzí RoztÂkanýma oµima Bloudila po stÂnách Aby zakryla Nehybnost µasu V dálce se propletly V jeden dva hlasy Tichoprázdno Co vµera zmizelo Te½ zpod oblohy visí 44 nikde ani noha hledám svého boha bloumám prázdným svÂtem zimou v trosku hnÂten však mysl má je uvolnÂná jak spadlá dÂtská plena mrazivý vítr ovívá to co na hlav zbývá µas plyne v tichu jen pro m jsem sám ve svém otevÐeném dom až mé srdce zmrzne a padne k zemi pak žádná duše ruku nepodá mi jsem sám opuštÂným jsem rád ztracený nikoho nepotÐebuji za nikoho neoroduji nikoho vØbec neznám trápení žádné nemám až mozek bude mít zimy dost tak bez ohlášek zmrzne na kost pak žádný rozum netíží mne jen duše se v hrudi pne hru½ praská duše vÐíská je volná 7 a te½ práv mohu a chci žít jako žirafa v savan jako opilec ve van jako stará paní se psem nebo bezdomovec sám se svým mÂstem nebo jako malý chlapeµek co vypadá jak blbeµek chodí s mámou na procházku klacík tahá na provázku až se klacík ztratí život se mu zhatí vyleze na kopeµek sedne na bobeµek spoµítá pár oveµek a myslí na holµiµku krásnou jako kvÂt co zavázala mu tkaniµku podivný to svÂt 8 HoÐký DéšÖ vyplavil Hlínu z polí HoÐejší strán Provál chlad A v lesích louµe zahoÐely Zvenku Zabušila na dveÐe OsamÂlá úzkost Pak odemkla si Klíµem bezradnosti Sklíµená postála v pÐedsíni Zoufale zula se A potom vyklíµila v strach Na zídce hÐbitova Dva nehybní vrabci Tichoprázdno Co vµera doznÂlo Te½ ozvÂnou se vrací 43 podzim rozvodněný samotou 42 život je hajzl je v nÂm smrad nÂkdo mi µajzl vše co mám rád život je pajzl bordel je v nÂm já bych mu majzl a bude po nÂm 9 fig. 1, bokorys cyklotron kde nic není ani µert prý nebere tak proµ m každá blbost tak sebere jsem pÐeci úpln prázdný žádného ducha v sob nemám jsem velice zrádný pryµ od všech spÂchám každého podrazím na všechny se vyseru na kraji sám dorazím bez hejna masérØ každému ublížím svým smutným chováním nikdy se nesnížím k falešné lásce vyznáním a práv svou prázdnotou sem asi plný svou špinav µistou myslí se na svÂt dívám vše se mi zdá obalené slizkými hleny až se nÂkdo další vynoÐí s nadÂjí µekám ohřev neurychlený jedinec urychlený jedinec vstupní rampa výstupní rampa fig. 2, půdorys výstupní rampa zdroj energie horské zdrcadlo horské slunce vstupní rampa 4 Urychlovač ještěrek Pár µi trojice základních faktØ jakožto motivace Jest všeobecn známou vÂcí, že taková (možno i jiná, není omezujícím pÐedpokladem) ještÂrka je tím rychlejší, µím je teplejší. S jistým stropem, pÐirozenÂ, neb hoÐící ještÂrka je sice nejrychlejší, ale záhy svou rychlost ztrácí. Z toho vychází má ještÂrkomilná aktivita, hotova šíÐit teplo mezi ještÂrkami, µiníc je tak rychlejšímji, zdravÂjšími, odolnÂjšími a vracejíc tak úsmÂv zpÂt na jejich pomrzlé tlamiµky. Rozdíly mezi urychleným jedincem a jedincem pÐed kØrou Rozdíly mezi jedincem pÐed urychlením a po urychlení jsou nesmírn výrazné. Neurychlený jedinec se vyznaµuje povadlým ocáskem, matným smutkem ve svých oµkách, našklebenou tlamiµkou a celkov nevýrazným pohybovým vzorcem. Oproti tomu jedinec pro probÂhnutí urychlovaµem vykazuje jasn napruženÂjší ocásek, štastný lesk oµek, frenetický tÐes konµetin a nesmírn radostný pohybový vzorec. Základní schéma …jest naznaµeno na protÂjší stranÂ. Princip je prostý — tvoreµek pobíhá v cyklotronu (viz figuru ) a ohÐívá se v paprscích emitovaných horským sluncem (viz figuru 2), které se záhy odrážejí zpÂt pomocí horského zrcadla (zdvojujíc tak témÂÐ úµinnost apparátu). Po dosažení mezní rychlosti opouští nabuzená a šÖastná ještÂrka cyklotron východem po výstupní rampÂ, hotova µelit nástrahám dne s nezmÂrnou energií. Po vyplýtvání tepelného kvanta jí takto pÐidÂleného se mØže opÂt navrátit do cyklotronu a nabÂhat si dalších pár minut šÖastn teplého pobÂhu. VyústÂní Myslím, že se mi zadaný úkol podaÐilo splnit celkem úspšnÂ; nabral jsem mnoho nových zkušeností a pouµil jsem se do budoucího života, za což dÂkuji paní uµitelce Jelínkové, která dozírala na bezpeµnost na pracovišti. ~ hopeless empty space ~ ~ hopeless empty space ~ Slzy jak hráchy teµou po obliµeji. Léµil jsem se, ale není to nic platné. Deziluze je silná jak hovÂzí polévka. Trhá — Bože mØj, zevnitÐ už nejsem. Zvenku jsem napØl. A všechno je jinak než mohlo být napsáno. 39 slzy homomorfní lodyha 22. . 200 Utíkáš stále nÂkam jen, Zítra se vzbudíš, další den. Po všech tÂch uÐícených dnech Ti pÐece jednou dojde dech, ~ hopeless empty space ~ Co bude potom, µlovµe, Co ti pak vlastn uteµe? ~ hopeless empty space ~ 5. 0. 2000 Stýskání Tlaµí mne srdce. Naivn plním si náruµ svÂtlem záÐivek. Nad Prahou Smogové záclonky rozšlehané v západu slunce dávají Vítu podmoÐsky mechovou pÐíchuÖ. Usíná sám. Opar mdlý, šedivý, T cestou provází, Nikdo se nediví, Že tma už pÐichází. Brouzdá se listovím Na cestu spadeným, Znovu jí nepovím… Pod pláštÂm studeným Nesu se vedle ní, Oba nás provází Napjaté mlµení A tma už pÐichází… 20. 0. 2000 Padá k zemi, Další list, Mezi ním, všemi Jsi si jist, Že je tu, Listopad Smutno Plyšové dny skonµily za sklem. MØj stín se trochu nachladil. 26 7. . 2000 SvÂtelné kužely se zrcadlí na hladinÂ, Jak duhové krápníky, Škoda, žes nemohla, Zbylo dost listí na brouzdání i pro tebe, Ne všude, ale uskrovnil bych se, chtÂla-li bys. 35 ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 2. 9. 2000 Uvadá listí podzimu A mÂsíc bled záÐí mu. HvÂzdy pÐes závoj mlhavý ProzáÐit chtÂjí dálavy… Mezi µas Bílé noci. Tluµu oµima do nebe. ´erné dny. KÐesají µervánky z oslepených stromØ. 23. 9. 2000 Brzy bude snžit. Sleduji stopu deštÂ, PØda je mÂkká ještÂ, A nevím kam, mizí mi, A nevím proµ, schází mi, Jak najdu cestu dále? Stojím na velké skále… Spící vlak RozÐezává krajinu. Procházím po chodbách, všude snící a unavení. Až do stanice konec dneška, nÂkdo vystupuje trochu dÐív. 3. 0. 2000 Zlátne listí pod záÐí sluneµní, Tráva stále dál zelen roste, Vzduchem nese se píseÊ sváteµní Konµí léto, tak krásné až prosté Zdají všechny se chmury smuteµní. W 27 ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 9. 5. 2000 Honem se bžím skrýt, Luny pod bledý svit, Za tžkých to, krutých dnØ Se skrývám do Ðíše snØ 20. 5. 2000 DéšÖ se z nebe snáší, Ticho šelestem plaší, Naslouchám tomu šeptání, Samotu moji zahání 2. 5. 2000 Ticho a prázdné pokoje, Slyšet ho vsedÂ, vestoje, Zaµínám bušit do stÂny, Nejsem já tady zazdÂný?! 3. 8. 2000 Víš, co je smutného Na plánech? Že ne vždy vychází. Víš, co je divného Na lidech? Že každý odchází. Co mám já zvláštního V sobÂ? Chvílemi toužím být V hrobÂ. 3. 9. 2000 Bla-bla-bla, asi tak, Tjududýt, tak nÂjak… Mám nyní tvØrµí krizi, Postrádám každou vizi, Plácám jen nesmysly, Už mi to nemyslí 9. 9. 2000 TÐpytí se rosa v trávÂ, tÐpytí, Vadne podzimu polehlé kvítí, Kdypak se zmÂní na jinovatku? Suchých pár listØ léta památku, Odvaje vítr… jako µas letí, Neskryješ žádný pro radost dÂtí. 33 ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 29. 8. 2000 PÐevracím tužku v dlani, Nevím, proµ? — myslím zas na ni, Kdybych však pravdu znal, Nejspíš bych se jí vzdal, Ze strachu, hlouposti, Má sladká, radosti. V oµích rojí se slzy, Proµ plakat? Ješt je brzy, Nikdo nikoho neopouští, Viny žádné se neodpouští, Jenže jsem poÐád sám, Pravda, již dlouho znám. Hledám, kde jsi skrytá, Noc už konµí, svítá, Veµer co veµer, zas, Budu sám hledat Vás, Má drahá, melodie, Má sladká… 29. 8. 2000 Jsem stále pod tlakem A uvnitÐ prázdno, TváÐ skrývám podmrakem, A klesám na dno. Možná, že tak jako ty Cítím tlak z prázdnoty 22. 5. 2000 VždyÖ vidíš je všude, Ale nepoznáváš, Tak bylo a bude. Stále je potkáváš, Davy tÂl t denn minou, Jenže ty jdeš cestou jinou, Každý na své pouti všelijaké, Pomni, jsou to lidé, oni také. 23. 5. 2000 Jeden, dva, tÐi, µtyÐi, Roky rychle víÐí, Mizí ti záhy v dál, Kolik jsi už promrhal? ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 2. 6. 2000 Bojím se Ðíkat vÂci, Je to tak lehké pÐeci, Ukrývám se za slova, Realita-má-snová, Mi nabízí sladký štít, Kde nemohu a chci žít. 29 ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 6. 6. 2000 Vlnka za vlnkou plyne, Do nekoneµna dáli, Ptám se, zda vØbec, zdali Byly pÐed nimi jiné. Tak rok za rokem plyne Do bezµasí dáli, Tážeš se jestli, zdali Byly pÐed nimi jiné. 0. 8. 2000 — 0:04 Bžet vpÐed, bžet v bok a vzad, Nezbylo nic; jen utíkat! Uteµte, než vás chytí, Mor naší doby, žití, Konec, úskalí, zrádnost, Nuda, života fádnost. 0. 6. 2000 TÐískami vzpomínek Uchovej plamínek Svojeho života Zdali se zdaÐí Dožít se stáÐí, PÐijde i samota. A potom… 25. 7. 2000 — Cenzor »Znám jeden hrad tam na výši…« »Tak tohle jist pÐepíši, MØj milý autore, básníku, Propadej hloubÂj v paniku.« Ta slova a skladba chatrná, SpÂch, nuda je velmi patrná 24. 8. 2000 Sám a ztracený, Smuten, zhrzený, Choulím se do rohu, Nikde však nemohu Najít klidné zátiší, Kde se bouÐe utiší… 0. 8. 2000 — 2:26 Já neumím svÂt Za padesát let Si pÐedstavit — Dokonce ni sebe Zda ješt žít Budu? A co nebe? To, co rychle zmizí Za tebou, jak mrknutí, ´as, co je te½ cizí, PÐed tebou t pÐinutí K tichému úžasu Popel padá do vlasØ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ 3
Podobné dokumenty
druhé - Tomáš Znamenáček
Sebe samého jistoty beze mne
A kolem všude uvnitř klid
Bezejmenný vítr
Jím tak chvíli být
V těch dnech
Mi tikaly hodiny po vteřině
Pluly bílou loukou samy
A na tvářích vlhké stružky
Popadaly květy
...
