SVH Liberec Sekce Napoleonské války

SVH Liberec
Sekce Napoleonské války
Sekce SVH Liberec Napoleonské války se zabývá tématikou rakouských
zvláštních sborů za napoleonských válek.
Jedná se o ženijní službu, která úzce spolupracovala s dalšími částmi
armády, zejména dělostřelci a při zajišťování prostupnosti terénu.
Sekce se zabývá sapéry, minéry a pontonéry. Hlavní náplní těchto
specialistů bylo u saperů (průkopníci) a minérů (podkopníci) dobývání
pevností a jiných fortifikací. Dále pak stavba jednoduchých obraných
staveb (zátarasy atd.). Nedílnou součástí jejich povinností byla
spolupráce s dělostřelectvem. Pontonéři (mostaři) zabezpečovali stavby
pontonových mostů přes vodní toky.
Název jednotky odkazuje na působení maršála Radeckého, tehdy majora,
u ženijních jednotek v Itálii v letech 1796 – 1800.
Kontakt na jednotku
Petr Fiala
[email protected]
Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče
Radecký – zákopník
Narozen dne 2. listopadu 1766 na zámku Třebnice a zemřel 5. ledna 1858 v Miláně. Tento
český šlechtic, příslušník rodu Radeckých z Radče, a rakouský maršál (od 1836) patří k
nejlepším vojevůdcům 19. století.
Studoval na piaristickém gymnáziu v Praze. Vojenské vzdělání získal na rytířské akademii v
Brně a Theresianské vojenské akademii ve Vídni.
V osmnácti letech, roku 1784 vstoupil jako kadet do 1. kyrysnického pluku c. a k. rakouské
armády. Za dva roky se stal poručíkem, nadporučíkem rok poté. V letech 1788 – 1789 se
vyznamenal v bojích s Osmanskou říší, což mu zajistilo místo jednoho z pobočníků maršála
Laudona. Od roku 1794 se v hodnosti rytmistra účastnil bojů s revoluční Francií v První
koaliční válce. Roku 1796 byl odvelen do severní Itálie, kde působil jako štábní důstojník ve
štábu polního zbrojmistra Beaulieu. Za svoji statečnost v bojích na řece Mincio byl povýšen
na majora.
Současně s povýšením převzal také velení zákopnického sboru. Odchod od jezdeckého pluku
k technické jednotce byl společenskou degradací, ale plně odpovídal Radeckého vynikajícím
organizačním schopnostem a technickému nadání. Souvisel také se zvyšujícím se významem
a potřebou tohoto druhu vojska při budování důmyslných polních opevnění. Plně se to
projevilo při obraně pevnosti Mantova v létě 1796. Po její kapitulaci organizoval Radecký
nový zákopnický sbor v Korutanech. S tímto novým sborem se dostává do brigády Karla
Schwarzenberka, se kterým později vybojují svá největší vítezství. Radeckého zákopnický
sbor na jaře a v létě 1797 opevňuje linie na řece Isonzo a přístupy k Linci. Tyto práce
přerušuje až uzavření campoformijského míru. Zimu 1797 – 1798 tráví Radecký se svými
zákopníky v Benátsku.
Roku 1799 se účastnil vítězné bitvy u Magnana a získáním mostu u Cassana zajistil přístup do
Milána. V třídenní krvavé bitvě u Trebie působil Radecký nejen jako velitel zákopnického
sboru, ale také jako generální pobočník generála Melase, který jej pochvalně zmínil ve zprávě
o bojích. V této bitvě se Radeckého také drželo štěstí. Jeho kůň byl zasažen přímým zásahem
dělové koule francouzského děla, Radecký zůstal nezraněn. Při pronásledování nepřítele jej
sice zranila střela z ručnice, ale šlo jen o hlubší škrábanec. V červnu 1799 byl povýšen na
podplukovníka. V následující bitvě u Novi, kterou vrcholila italská válečná kampaň, se
Radecký vyznamenal plánem na obejití francouzského pravého křídla, který značně přispěl ke
zhroucení jejich obrany. Generál Melas měl pro Radeckého opět pouze pochvalná slova a
zasloužil se tak o jeho povýšení na plukovníka v prosinci 1799.
Úspěchy první poloviny roku 1800, kdy se Radecký vyznamenal ztečí návrší Monte Croce a
následným postupem na Riviéru, byly změřeny návratem Napoleona z Egypta a jeho
překvapivým přechodem Alp. Rozhodujícím střetem tažení byla bitva u Marenga. První kolo
bitva vyhráli císařští, kteří ale nedůsledným pronásledováním Francouzů dovolili konsolidaci
jejich řad. K obratu ve vývoji také přispěl příchod jejich posil vedených generálem Desaixem.
Radeckého zákopníci se v bitvě zasloužili o neobvyklé zajištění obejití vesničky Marengo přes
nedalekou říčku. Zákopníci se jeden po druhém postavili do vody, která jim sahala až po
lopatky, a vztáhli ruce na vojáka před sebou. Po jejich ramenech přešli vojáci pěších
jednotek. Radeckému v bitvě opět přálo štěstí. Přišel o koně a v kabátci měl pět průstřelů,
sám zůstal opět nezraněn. Po prohrané válce na italském bojišti dostává plukovník Radecký
rozkaz dvorské válečné rady k přemístění do Štýru. Zde se na přání ministra války arcivévody
Karla ujímá velení kyrysnického pluku Vévody Alberta Sasko-Těšínského a zakončuje tak své
působení u zákopníků.
Zdroje: HAVEL, Petr; ROMAŇÁK, Andrej. Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Praha: Paseka, 2000. 368 s.
ISBN 80-7185-297-Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Radeck%C3%BD_z_Rad%C4%8De
Dobové obrazy – Ottenfeld (Rakouské speciální jednotky za napoleonských válek)
Ilustrační kresby – web. KVH Ostrava
Fotografie – archív SVH Liberec
Rakouská mušketa vzor 1898
Rakouská
šavle
granátnického
typu
s ozubením
(pilou) pro
ženijní
jednotky
Klobouk zvaný
,,korsický“,
vzor 1806
S chocholem v
Polní láhev
Tornistra na materiál
a osobní věci
Nosné řemení
na patrontašku
a šavli
Bajonet na
mušketu
Uniforma sapéra
vzor 1809, doplněná
o dlouhé pracovní
kalhoty a vysoké
boty
Kořistní
francouzská
mušketa vzor
1777
Vícehlavňová
puška tzv.
varhany – konec
18. stol., zbraň
používaná na
obranu pevností
Mušketa je u naší jednotky kořistní francouzská vzor 1777, což u těchto jednotek nebylo nic
neobvyklého. Konkrétně u pušek a pistolí, jednotky dostávaly, co zrovna bylo skladem nebo
ukořistěno protivníku. Nedílnou součástí vybavení je pracovní nářadí a doplňky: sekery, pily,
lopaty, rýče, pracovní zástěry atd. Specialitou je vybavení při práci v boji a to je zákopnický
kyrys a přilba u sapérů a minérů.
Pietní akt u pomníku padlého
francouzského vojáka
v Křižanech 2015
Léto roku 1813 sebou přineslo válečné události do
našeho kraje. Císař Napoleon vyslal jednotky na
území v ose Šluknov – Jablonné pod Ještědí – Liberec
– Frýdlant - Harrachov. Jeho záměrem bylo zjistit
pohyby Rakouské a Pruské armády. Pro tento úkol si
vybral polské a vestfálské vojáky sloužící v jeho
řadách. Rozběhl se koloběh událostí, které ovlivnili
životy vojáků i civilistů. Rakouská armáda zde
nedisponovala velkou silou (převážně jízdní jednotky,
myslivecké prapory, hraničářské oddíly). Francouzské
jednotky převyšovali početně rakouské, mnohdy
třikrát. K významným bojům došlo na Frýdlantsku u
obce Kunratice, dále pak Liberci a v Jablonném v
Podještědí. Ztráty na životech dnes připomínají pietní
místa v Kunraticích („Tongrundská šarvátka“), kříž u
kostela sv. Maxmiliána v Křižanech (padlý francouzský
poddůstojník), Liberec městská část Kunratice (srážka
hlídek). Všechny tyto události si zaslouží naší
pozornost. Naše jednotka, ve spolupráci s
regionálním badatelem Pavlem Kněbortem, se snaží o
připomenutí těchto mnohdy nelehkých událostí. S
podporou obcí (Kunratice, Křižany a dalších) se
pravidelně setkáváme na těchto místech bojů a
připomínáme si je s úctou.
Petr Fiala - Sekce SVH Liberec - Napoleonské války
Pietní akty u památníku
Tondrundu – u obce Kunratice
2013 – 2015
Bojová ukázka ,,Srážka hlídek“
Kunratice 2015