Medicína a umění 1/2008_ třetí strana rozhovor

Medicína a umění 1/2008_ třetí strana rozhovor

MedUm 1
23.6.2008
18:23
Stránka 45
mně se však líbily jeho starší práce jako
„Snídaně v krávě“, kde použil Manetův
obraz Snídaně v trávě a udělal z něho
proláž se siluetou krávy pasoucí
se na louce. Nebo koláž s názvem
„Povídání pana Magritta s panem
Lautréamontem o Halasových mladých
ženách“. Na koláži jsou dvě černé
siluety mužů před obrovskou siluetou
jablka vystřiženou z obrazu ženského
klína. Pokud bych se měl hlásit
k nějakému malíři, tak je mi nesmírně
blízká surrealistická poetika obrazů
R. Magritta. Ostatně Max Ernst,
objevitel surrealistické koláže, o něm
prohlásil, že je to malující kolážista,
proto neudiví, že Magritte na své první
výstavě v roce 1926 vystavoval
12 koláží. Také bych se hlásil jako
k předchůdci, a to tě překvapí,
k Jaroslavu Haškovi. Je známo,
že v časopise Svět zvířat, kde v letech
1909-1911 dělal redaktora, si Hašek
z nudy a rozvernosti vymýšlel články
o neexistujících zvířatech. Ale málokdo
ví, že v tomto časopise byla publikována
řada zdařilých fotomontáží, které zřejmě
patří k prvním svého druhu na světě.
Pokud vím, tak o Haškovi kolážistovi
vyšly pouze dva články, jeden
z pera M. Bohatce v Knižní kultuře
v roce 1964 a pak v Kolářově Revue
K v roce 1982 v Paříži, který napsal
básník P. Král. Ve Světě zvířat byla
uveřejněna například fotomontáž, kde
je do spodního rohu Václavského
náměstí umístěna skupina dravé zvěře
s popiskem „Ředitel zoologické zahrady
pan Lerpa dopravuje Hagenbeckem
dodanou zvěř pražskými ulicemi
na ostrov Štvanici“. Jiná mystifikace
je zas s obrovským pětimetrovým
králíkem a s popiskem „Obrovské zvíře
podobné angorskému králíku objeveno
nedaleko jižní točny cestovatelem
Amundsenem“.
Kromě knižních ilustrací a knižních
obálek jsi vydal také 21 nástěnných
kalendářů. Tvé kalendáře jsou
specifické tím, že je doplňuješ
nejrůznějšími texty. Kdo
ti ty kalendáře vydává a jak
to, že nejsou vidět na trhu?
Pro knižní trh vyšel před víc než deseti
lety pouze jeden kalendář Zodiac, který
vydala Mladá fronta. Jinak všechny
ostatní kalendáře jsem připravoval pro
různé firmy. Baví mě vedle koláží
na zadané téma vyhledat v knihovnách
různé historické zajímavosti a kuriozity.
Snažím se, aby doprovodný text byl
zábavný. Takhle jsem například připravil
pro Středočeskou plynárenskou kalendář
Dějiny plynárenství, pro firmu
Kemwater, která čistí vodu, jsem
připravil kalendář Voda v bájích,
pověstech, pověrách a zaříkávadlech,
pro Siemens Medical Světozor
zdravovědný, pro stěhovací firmu
Remus kalendář Stěhování, kde
k jednotlivým listům napsal fejetony
spisovatel Zdeněk Šmíd, a spisovatel
Pavel Kosatík zas připravil historické
zajímavosti ke kalendáři Loď bláznů
Historie psychiatrie. Že si dokážu
poradit s každým tématem, mohou
prezentovat například dva kalendáře,
které jsem dělal pro Pražskou pohřební
službu s názvem Historie pohřbívání…
kroku, nejen v knihách, na obrazech,
ve filmu. Zvláště jsem si to uvědomil,
když jsem si pořídil digitální fotoaparát
a začal fotit do svého archivu, abych
měl dost podkladů na fotomontáže.
Když se člověk na věci a okolí začne
dívat zkoumavě, být všímavý
k detailům, vynoří se mu nový zázračný
svět i tam, kudy předtím nesčetněkrát
prošel bez zájmu. Časy, kdy
v šedesátých letech vycházely knížky
veršů v Klubu přátel poezie
až v nákladech 50000, se už nevrátí. Ale
malé knížky veršů budou stále vycházet
a nějaké promile zajímavých bláznů
je stále bude psát a číst. Myslím si,
že tohle bláznovství je nezkrotné divoké
býlí, které bude pořád kvést
podivuhodnými a nečekanými květy.
Otázky připravil Petr Cincibuch
a závěr rozhovoru bych se přeci jen
ještě rád vrátil k veršům. Setkal jsem
se třeba s tím, že gymnazista neznal
žádného z žijících básníků. Většina
lidí se na básníky dívá jako na nějaké
podivíny, básníci se stydí říkat, že jsou
básníky, protože to zní anachronicky,
spíš použijí slovo autor. edomníváš
se, že vzhledem k informační revoluci
a k všeobecné digitalizaci přichází
soumrak poezie?
Málokterý nakladatel bez dotací vydá
sbírku veršů, většinou si knížky básníci
vydávají sami, rozdají je mezi
kamarády, i knížek básníků, kteří jsou
všeobecně známí, se prodá 200-300
kusů. Mnoho mladých básníků publikuje
své verše v internetových časopisech.
Nevím, jestli se nad básníky stahují
mraky a přichází odklon od poezie.
Možná tím, jak se otevřel svět a mladí
lidé mohou víc cestovat a trávit čas
nepřebernými a mnoha dobrodružnými
způsoby, možná, že ta spousta lákadel,
jak si užívat života, vede k tomu,
že nezbývá čas na zastavení (líbí se mi
archaické slovo usebrání). Ale vzhledem
k tomu, že květy veršů často vyrůstají
na „záhumenku“ trápení s dospíváním,
z touhy po blízkosti, něze a kráse, tak
se nebojím, že by verše ze světa
zmizely. Právě láska lidi zjemňuje, činí
je k sobě pozornými, a proto právě
zamilovaní jsou nejvděčnějšími čtenáři
veršů a také z lásky, ač velmi často
trýznivé, vznikly ty nejkrásnější básně.
Nemám obavy, že by se z života
vytratila láska a její věrná družka
poezie. Poezii lze objevovat na každém
Miroslav Huptych (1952)
Básník, aforista, výtvarník, editor
a arteterapeut.
Vydal 4 básnické sbírky, kolážemi
ilustroval 25 knih, 110 knižních obálek
a 21 nástěnných kalendářů. Z lidových
pověr, zaříkávadel a léčebných návodů
připravil dvě knihy: Černá slepice
a Kdo pije vlčí mlíko aneb jak se léčilo
za starodávna. Editorsky se podílel
na výběru básní do antologie Pegasovo
poučení (Česká poezie 1945-2000)
a antologie českých aforistů ezabolí
jazyk od dobrého slova.
Autorovy verše, obrázky, kalendáře
a virtuální výstavu Milovníci knížek
si můžete prohlédnout
na www.huptych.cz
MEDICÍNA & UMĚNÍ / 45