Dr. Čeněk Zíbrt: mentu i s proroctvím o významu sv. Pavla a jeho

Dr. Čeněk Zíbrt: mentu i s proroctvím o významu sv. Pavla a jeho

Dr. Čeněk Zíbrt:
8
mentu i s proroctvím o významu sv. Pavla a jeho apoštolské
1
činnosti. ) Viz na str. 13. pozn. 1.
Než se seznámíme s obsahem testamentů, přirozeně na­
mane se otázka: Kdo byl skladatelem? Pokřtěný žid nebo po­
křtěný pohan? Všeobecný souhlas historiků katolických
i protestantských shoduje se v úsudku, že testamenty složil
žid, obrácený na víru křesťanskou. Prozrazuje to znalost Sta­
rého Zákona a hned zároveň vědomosti, věštby, zosnované
jen na základě hlubokého náboženského přesvědčení křesťan­
ského. Snoubí se tu znalost a tužby žida s naukami a ideály
křesťana shovívavého, smířlivého к přesvědčení tehdejších
názorů židovských. Srv. testament Rubenův 6, Simeonův 5,
Leviho 18. К podrobnostem této otázky se vrátíme.
Proto také vznikal dohad, že testamenty původně napsal
žid a křesťan ve druhém století potom doplňoval, přizpůsoboval,
rozšiřoval. Proto přijímá se nyní dohad, že text testamentů
byl původně psán hebrejsky a pak přeložen do řečtiny, snad
od Jana Chrysostoma (Zlatoústého).2)
Kniha testamentů původu židovsko-křesťanského m á
stejně důležitý význam pro theologa, jako pro historika cír­
kevního a literárního.3) P o stránce theologické podává odbor­
níkovi názory na první zárodky křesťanské dogmatiky, hlavně
pokud se týče christologie,4) jak jsou tu zachovány výroky,
předobrazení, předzvěsti, o osobě a spasitelské činnosti Kris­
tově, odchylné od spisovatelů novozákonných, nedoložené
nikde v N o v é m Zákoně. Také pro dějiny křesťanské ethiky
podávají testamenty zajímavou látku tím, že probírají jednot­
liví patriarchové ve svých závětech rozmanitá themata ethická
po rozumu tehdejšího hlediska, s příklady o pokutě hříšných
a odměně dobrých skutků. Rovněž prvky, nevšude ještě
ujasněné a vyhráněné, v oboru angelologie a satanologie,
nikde jinde v literatuře tehdejší nejsou tak sestaveny v ladné
souvislosti celkové, jako v napomenutích u jednotlivých patril
) Tertullianus, Liber V. contra Marcionem cap. 1.: „Inter Blas
figuras et prophetias super filios suos benedictiones, Jacob cum ad
Benjamin direxisset: Benjamin, inquit, lupus rapax ad matutinum
comedet adhuc, et ad vesperam dabit escam. Ex tribu enim Benjamin
oriturum Paulům providebat, lupům rapacem ad matutinum comedentem, id est, prima aetate vastaturum pecora Domini, ut persecutorem
Ecclesiarum, dehinc ad vesperam escam daturum, id est, devergente
jam aetate oves Christi educaturum, ut Doctorem nationum." — Srv.
Scorpiac. adversus Gnosticos cap. 13.
2
) Codex MS. 75., Bibliotheca Bodleiana, začátek testamentů:
Testamenta duodecim Patriarcharum filiorum Jacob, secundum translationem Johannis Chrysostomi de Hebraeo in Graecum.
3
) Schnapp, Die Testamente der zwölf Patriarchen, 1. с, str. 5.
4
) Viz Dorner, Entwicklungsgeschichte der Lehre von der Person
Christi I. str. 254 ad.