První encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est

První encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est

První encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est
O Vánocích 2005 podepsal papež Benedikt XVI. svou první encykliku, pro jejíž zaþátek
zvolil slova apoštola Jana: „BĤh je láska; kdo zĤstane v lásce, zĤstává v Bohu a BĤh zĤstává
v nČm“. (1 Jan 4,16).
Encyklika má dvČ þásti. V první se pojednává o významu a úloze lásky ve vztahu
ke stvoĜení a k dČjinám spásy. Papež poukazuje na rozdílný obsah, který se slovu láska
v souþasnosti pĜikládá, a upozorĖuje na rozdíly mezi termíny erós a agapé v pojetí Ĝeckých
filozofĤ, v bibli a v církevní tradici. „Ve skuteþnosti ale platí, že erós a agapé, tedy vzestupná
a sestupná láska se nedají nikdy vzájemnČ kompletnČ odtrhnout. ýím více obČ dimenze,
navzdory své odlišnosti, dospívají k oprávnČnému sjednocení v jediné skuteþnosti lásky, tím
více se také uskuteþĖuje pravá povaha lásky obecnČ.“
Druhá þást encykliky je vČnována praxi lásky v životČ církve. Láska k bližnímu
zakotvená v lásce k Bohu je v prvé ĜadČ úkolem pro jednotlivé vČĜící, souþasnČ je ovšem také
úkolem pro celého spoleþenství církve: od místní obce až k univerzální církvi v její
celistvosti. Také církev jako spoleþenství musí projevovat (prokazovat) lásku. V latinském
originále je ovšem tato výzva vyslovena dĤraznČji, než se nám navyklými obraty daĜí þesky
vyjádĜit: Ecclesia quoque tamquam communitas amorem exsequi debet. Požaduje se tedy
lásku vykonávat, plnit, provádČt, až do konce následovat. Obsah apelu Benedikta XVI. zĜejmČ
vystihuje dobĜe anglická verze: As a community, the Church must practice love. Lásku je tedy
potĜeba praktikovat, uskuteþĖovat.
Svatý stolec uveĜejnil encykliku v oficiálním znČní také v polštinČ. Na závČr našeho
lingvistického exkursu, který ovšem není samoúþelný, si tedy diskutovaný kratiþký, ale pro
pochopení smyslu encykliky nesmírnČ dĤležitý výrok pĜipomeĖme ještČ v jazyce nám velmi
blízkém: RównieĪ KoĞcióá powszechny, jako wspólnota, winien wprowadzaü miáloĞü w czyn.
Lásku je tĜeba mČnit v þin. Tomuto úkolu je ostatnČ vČnována celá druhá þást encykliky.
Služba lásky (caritatis exercitatio, exercise of charity, Liebesdienst) patĜí k podstatným
úkolĤm církve. VážnČ je tĜeba brát papežovo upozornČní: církev nesmí zanedbávat službu
lásky, stejnČ jako nesmí zanedbávat vysluhování svátostí a hlásání Božího slova (þl. 22).
Budování spravedlivého sociálního Ĝádu není bezprostĜedním úkolem církve, jde však
o prvoĜadý lidský úkol, a tedy také církev má pĜispívat k jeho uskuteþĖování. Církev není ani
dnes zbavena zodpovČdnosti za podporu charitativních organizací, podstatná role však pĜipadá
pĜedevším skutkĤm lásky jednotlivých vČĜících.
Benedikt XVI. zdĤrazĖuje význam dobrovolnictví. Jde o pojem v ýeské republice zatím
málo známý, zatímco tĜeba na Slovensku již existují samostatné vysokoškolské katedry
dobrovolnictví. Na adresu dobrovolníkĤ papež praví: „DĤležitým jevem naší doby je to, že se
zrodily a rozvinuly rĤzné formy dobrovolnictví (volontariátu), které na sebe berou celou Ĝadu
služeb. ChtČl bych na tomto místČ Ĝíci všem, kdo se rĤzným zpĤsobem na tČchto aktivitách
podílejí, že si jejich þinnosti vážím a že jim za to dČkuji.“
Službu lásky oznaþuje papež jako projev kultury života a protiklad antikultury smrti.
Nezapomíná ani upozornit na užiteþnost ekumenické spolupráce. PĜed závČrem ukazuje
Benedikt XVI. na lásku jako na jediné svČtlo, které prozaĜuje temný svČt a dává odvahu žít
a jednat. „Touto encyklikou jsem chtČl vybídnout právČ k tomu, aby lidé žili lásku a nechávali
do svČta vstupovat Boží svČtlo“.