X. Zázemí Tenplářů u St.Cleirů

JUDr. František BRABEC
X. ZÁZEMÍ PRONÁSLEDOVANÝCH TEMPLÁŘŮ
UROSSLYNSKÝCH St. CLAIRŮ
„.. To, co moudrým vládcům a vojevůdcům
umožňuje zaútočit, zvítězit a docílit věcí
nedosažitelných ostatním lidem jsou včasné informace…“ (Sun Tzu – Umění války)
To neplatí pouze pro vládce a vojevůdce,
ale má to obecnou platnost. Samozřejmě
to platí v plném rozsahu pro svobodné
zednáře. Právě to, že získali přístup
k tajemstvím dávných civilizací, která
ostatní lidé neznali a neznají, z nich
vytvořilo „výjimečné bratrstvo“. Aby byla
dosažena informační výhoda je nutné
informace chránit – utajovat. A právě to
vytvořilo ze svobodných zednářů mocné
„tajné bratrstvo“.
I.
ÚVODEM
Na popud Bernarda z Cleirvaxu byl papežem 14. ledna 1128 svolán koncil církevních
i světských hodnostářů v Troyes, který nový
řád legalizoval a vydal první kodex tohoto
řádu. Koncilu se účastnili i Skotští St.Clairové. „… 31. ledna téhož roku byl předvolán
velmistr řádu Hugo z Payen s ostatními templáři k převzetí tohoto nového kodexu , který
sestavil jejich spoluspiklenec Bernard z Cleirvaxu… v roce 1138, vydal papež Inocenc II.
Papežskou bulu Omne Datum Optimum,
která vyhradila templářům právo zpovídat se
prostřednictvím svého velmistra pouze papeži…Tím byli templáři vyvázáni z odpovědnosti před autoritou biskupů,arcibiskupů,
králů i císařů, a stali se tak nejnezávislejším
náboženským řádem celého křesťanského
světa…“ Templáři se tak stali nejmocnějším
řádem jak z hlediska vojenské moci tak
majetku. To bylo základem jejich prudkého
vzestupu, ale zřejmě i pozdějšího pádu.
Po pogromu vůči Řádu templářských rytířů,
vyvolaném francouzským králem Filipem IV
a papežem Klementem V, byl řád sice rozprášen, ale nezanikl. Většině templářů se
podařilo před represemi uniknout. Část se
uchýlila do Švýcarska, kde vytvořili moderní švýcarský bankovní systém. Část se odebrala do Portugalska, kde i tak měli silnou
základnu. „… Tam byli pro své bohaté zkušenosti s mořeplavbou přijati obzvlášť srdečně…byli přijati do řádu s jiným názvem „Kristovi rytíři“. Lodě přejmenovaného řádu se
plavily pod templářským osmicípím červeným
křížem…“ Nemalá část rytířů se uchýlila na
území dnešní Itálie a ti spolupracovali se
zbytky templářů na Kypru. Podíleli se na rozvoji svobodných zednářů Egyptského ritu.
Nás ovšem zajímají v této souvislosti především rytíři, kteří odešli do Skotska.
46
Velké množství tajemných vědomostí, ale
i hmotného majetku, převzali zednáři od
řádu templářských rytířů. Tento řád byl sice
francouzským králem Filipem IV a Klementem V rozprášen, ale zachovala se templářská základna ve skotském Rosslynu. Téměř
s jistotou se dá předpokládat, že tajné dokumenty a další templářské poklady z Pařížského templu se včas podařilo převést do
Skotska do Rosslynu a jeho okolí, kde byl
pod ochranou mocného rodu St. Clairů.
Vše nasvědčuje tomu, že „Templářský
poklad“ byl obrovský a jejich tajemství nedozírná. Vyplývá to i z toho, že templáři
v poslední době své oficiální existence, stále
více ustupovali od svého původního poslání. Tím byla ochrana svaté země a ochrana
poutníků do svaté země do Jeruzaléma.
I když ani to nebylo původním posláním.
Tím, jak se ukazuje, byl průzkum a nalezení tajných dokumentů, archy úmluvy a svatého grálu v podzemí bývalého Šalamounova chrámu. V posledních letech své
oficiální existence se templáři stále více
měnili v obchodníky, bankéře, správce královských pokladen a pokladny papežů.
Vybudovali obrovské statky – komendy.
Měli, dnes bychom řekli, obrovský policejní
aparát jímž hlídali obchodníky a obchodní
cesty. Z toho měli rovněž nemalé příjmy.
Měli rozvinutou špionáž a kontrašpionáž.
Měli rozsáhlé množství námořních lodí
a ovládali velmi dobře mořeplavbu.
Právě rozsáhlé loďstvo templářům při
pogromu na ně umožnilo převezení pokladů, tajných dokumentů i samotných templářů do Skotska.
„… Největší bohatství svobodného zednářství
tkví v jeho pestré minulosti; od legendami obestřené dávné minulosti, jíž používá jako jeviš-
tě pro své rituály a učení, až po společenský
odkaz, který nás ovlivňuje i v dnešních
dnech…“
Po pogromu na templáře a upálení posledního oficiálního velmistra řádu templářských rytířů Jakoba z Noe, část templářů
i s hlavním templářským pokladem a hlavními templářskými tajemstvími, jak další
vývoj potvrdil, se uchýlila do Skotska.
„…Jedním z doznání, sepsaných v latině
a vynucených na francouzských templářských
rytířích, bylo svědectví Jana de Chákins z Poitiers. Řekl, že Garard de Villiers, instruktor
řádu podléhající pokladníku Hugovi de
Peraud, věděl již předem o masovém zatýkání a uprchl z pařížského Templu spolu s padesáti rytíři, kterým přikázal spustit na moře
osmnáct templářských galér. Dodal, že s celým
pokladem uprchl jiný rytíř Hugo de Chálons.
Je pravda, že Garard de Villiers a Hugo de
Chálons unikl prvnímu zatčení a byli dopadeni teprve po několika dnech…. Všechno co
sebou odvezli, bylo už pryč….“
Proč právě do Skotska? Zřejmě proto, že se
zde pod ochranou mocného rodu St. Clairů uchovala templářská základna.
II.
ZÁHADA RODU St. CLAIRŮ
V katedrále v Albi ve Francii,kde je v chrámové lodi třicet kaplí. Jedna z nich je zasvěcena Sanctu Clarovi a jsou v ní uloženy jeho
ostatky. „… První zprávu o historickém svatém Clarovi sepsal koncem 6.století svatý
Řehoř z Toursu… Jeden pozdější rukopis
z 11.století, z benediktinského kláštera v Saint
Severu na Gaskoňském mysu v Landes praví
, že Sanktus Clarus přišel z Řecka…z doby kdy
se ještě rozhodovalo o ortodoxní víře v Akvitánii, založil,…historický svatý Martin ve
4. století v Marmoutiers opatství a galsko-
Útočiště templářů v Rosslynu
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
www.parlament-vlada.cz
Rytíři z jedenácti předních skotských rodů
Rex Deus (údajná rodová linie Ježíše Krista
a Máří Magdalény), jejíž jednou větví byl rod
St. Clairů, „… doprovázeli Henryho St. Claira
z Rosslynu , když se v rámci 1. křížové výpravy
vypravil v roce 1096 s Godefroiem z Bouillonu
do Svaté země. Byli také při dobytí Jeruzaléma.V této skupině byli také členové rodů Stuartovců, Montgomeryů, Setonů, Douglasů,
Dalhousieů, Ramyseů, Leslieů A Lindsayů;
všechny tyto rody byly propojené příbuzenskými pouty, sdílely tytéž kacířské názory a měly
stejný rodový původ, který sahal přes biblickou
Izrael až do starého Egypta. Tímto způsobem
získali představitelé skupiny Rex Deus moc
a vliv v celé tehdejší Evropě….“
William Saint Clair of Roslin
římský šlechtic nedaleko od něho převorství.
Oba byli obviněni, že jsou gnostici a že hlásají kacířské učení o přímém přístupu k Bohu,
k němuž není zapotřebí římské církve…“
Odtud je pak také odvozen Skotský rod
St. Clairsů.
Legendy spojují St.Clairy s tradicí Apollóna,
uctíváním býka a sahají až k Babyloňanům,
Asyřanům a k Matce –Zemi Kybele i s orfickými mystérii Dionýsa. Je spojován i s pohanskými a keltskými kulty. „… V pohanské a keltské Britanii byly hlavními kulty kult uťaté
hlavy a kult boha s rohy. Býk a beran byli spolu
s hadem a jelenem božskými symboly…“ Dá se
předpokládat, že od tohoto kultu byl odvozen i Kult Bafometu o němž jsme se zmínili
již v předchozích kapitolách. Z uctívání Bafometu byli při pogromu na templáře také obviňováni templáři.
Přestože se rod St. Clairů hlásil ke křesťanské víře, jak prameny uvádějí, Clairové uctívali gnostický kult Sancta Clara (Hledačů
svatého světla), který hovořil o zjevení tajného poslání a poznání. Kult Sancta Clara je
označován za kult „Svatého Světla“. Navazoval na filosofii KABALY a uctívání Sophie
jako princip Božské matky spojené s Bohem.
V podobenstvích je Sophia hadem v v Ráji
– Rajské zahradě, který Adamovi a Evě přinesl s jablkem moudrost. Gnostici popírali
cestu k Bohu přes církev. Ctili přímou cestu
bez náboženství. Vedle křesťanských evangelií existovala i Gnostická Evangelia, která
na rozdíl od křesťanských evangelií, která
sebou přinesla mnoho výkladů, obsahovala tajemství. „…Kamenná rakev Sancta
Clara je pokryta symboly gnostiků a svobodných zednářů …“
St. Clairové představují normanský francouzský rod, který sídlil ve Skotsku a je spojen s Rosslynem. Prameny uvádějí, že když
William de St. Clair doprovázel saskou princeznu Margaretu na sever na svatbu se skotským králem dostal ve Skotsku od Malcilma
Canmav v roce 1068 pozemky kolem Rosslynu. Později se St. Clairové stali hrabaty
z Orkneji.
Kdo to byly rodové větve Rex Deus? Rex
Deus v překladu znamená „Král Bůh“.
Jedná se o evropské větve panovníků
a vysoce postavených šlechtických rodů
potomků Madotů. Prameny uvádějí, že jde
o potomky Ježíše a Máří Magdaleny. Od
nich pak zpět jde o potomky krále Davida,
který byl otcem krále Šalamouna, a ještě
dále Áronova bratra Mojžíše.
Hugo de Payen spolu s ostatními spoluzakladateli Řádu Templářských rytířů, při
návratu z cesty do Jeruzaléma, odpluli do
Provence a odtud pokračovali dále po souši
do Normandie. Tam se setkali s anglickým
králem Štěpánem z Blois, který jim poskytlo doporučující doklad, který umožňoval
celé skupině rytířů projet celou Anglií
Hrad Edinburgh – sídlo St.Clairů
a pokračovat dále do Skotska. Ve Skotsku
byl Hugo se svým doprovodem v Rosslynu
hostem St.Clairů. „…Skotský král David
daroval novému řádu pozemky v Ballontrodichu.Zde bylo vybudováno velitelství skotské
části řádu, …Tento pozemek navazoval na
pozemky St. Clairů, takže bylo možné udržovat diskrétní spojení St.Clairů s templáři…“
Odtud, již zmíněná, skotská základna templářů na níž se po pogromu uchýlila velká
část francouzských templářů.
Po rozpuštění Řádu templářských rytířů
a zmizení jejich pokladu „…se významně
zlepšily majetkové poměry rodu St.Clairů
z Rosslynu, který byl jedním z předních skotským templářských rodů…“ Rod St.Clairů
z Rosslynu byl již dříve velmi bohatý, ale po
příchodu templářů, kteří uprchli, po proná-
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
Zbytky Rosslynského hradu
sledování řádu francouzským králem Filipem IV a papežem Klementem V, do Skotska, se stal přímo pohádkově bohatý. Z toho
se dá předpokládat, že se uprchlým francouzským templářům podařilo sebou přivést „Templářský poklad“.
Sinclairové byli „…dědičnými velmistry skotských řemesel, cechů a zednářů, i když mnohé
z těchto organizací opustily katolickou víru
a staly se protestanty…“ „…Velkou ironií
bylo, že jméno Sanktus Clarus čili Hledač svatého světla převzali…protestantští revolucionáři, kteří tvrdili, že Kristus je pravý král
a jeho královstvím je skotská církev, jejímž je
král Jakub Šestý poddaným a nikoliv králem
ani lordem ani hlavou, nýbrž příslušníkem…“.
Přesto,že královská autorita nad skotskou
církví byla potvrzena tzv. Černými zákony
z roku 1584, „…presbyteriánská revolta
pokračovala až do občanské války v dalším
století. A tím, že zradila svou dlouhou minulost touhy po přímém přístupu k božské inteligenci, svou věrnost stuartovské věci a staré
katolické víře, byli nyní reakcionářští Sinclairové odsouzeni za kacířství, jehož se dopouštěli kdysi, ale jež už neuznávali…“
William St. Clair – hrabě z Orkneji a baron
z Rosslyn, který byl Rytířem zlaté Mušle
a Rytířem zlatého Rouna byl rovněž jako
architekt a stavitel Rosslynské Kaple velmistrem svobodných zednářů a byl považován za jednoho z významných iluminátů té
doby. Oplýval neobyčejným nadáním. Předpokládá se, že přes Řád templářských rytířů, kteří po perzekucích ve Franci uprchli do
Skotska a uchýlili se v okolí Rosslynu, sebou
přinesli mnohá tajemství dávných civilizací.
Odtud pravděpodobně pramení jeho zmínění velké nadání.
(Pokračování příště)
V článku byly použity prameny:
SVOBODNÍ ZEDNÁŘI – dějiny hnutí a mystické
souvislosti; Tim Wallece MURPHY; Nakladatelství SVOJTKA &Co.; Praha 2007
ROSSLYN; Andrew Sinclair; Mladá fronta,
Praha 2007
Tim DEDOPULOS; SVOBODNÍ ZEDNÁŘI –
NEZNÁMÝ SVĚT NEJZNÁMĚJŠÍHO RATRSTVA
V HISTORII; Metafora spol.s.r.o. Praha 2006
www.parlament-vlada.cz
47