DIDO a AENEAS

O b s a z e n í:
SÓLA
DIDO / Dido, královna Kartága - soprán
- Lenka Dandová
BELINDA / Belinda, její sestra - soprán
- Kristýna Stoklasová
SECOND WOMAN / Druhá žena - soprán
- Martina Horáčková
SORCERESS / Kouzelnice - mezzosoprán
- Marina Ščerbakova
FIRST WITCH / První čarodějnice - soprán
- Tereza Hergeselová
SECOND WITCH / Druhá čarodějnice soprán - Alexandra Konyukovskaya
SPIRIT / Duch kouzelnice - mezzosoprán
- Kateřina Malcová
AENEAS / Aeneas, Trojský princ - tenor
- Štěpán Pokorný
SAILOR / Námořník - tenor Radek Chalupský
SBOR
Dido‘s courtiers, Wiches, etc. / Dvořané,
Čarodějnice, Námořníci
ORCHESTR
Violino primo 6
Violino secondo 5
Viola 1 (+ 1)
Violoncella 2
Contrabas (+1)
Cembalo (+1)
Fagot (+1)
Pro komorní orchestr Far Musica a sbor Pedagogické fakulty University Karlovy není Purcellova opera Dido a Aeneas dílem neznámým. Oba
umělecké kolektivy patří k „objevitelům“ tohoto
díla pro naši širší kulturní veřejnost od roku 2002,
kdy operu poprvé uvedli na koncertním podiu.
V závěru roku 2013 by měl orchestr Far Musica
a Sbor PedF UK s novým nastudováním Purcellovy opery hostovat v maďarském Gödöllő,
které se pyšní nádherně zrekonstruovaným barokním divadlem v areálu císařského zámku.
Barokní divadlo zámku v Gödöllő patří (spolu
s divadlem v Českém Krumlově) ke třem zachovaným barokním divadlům na světě a provedení
opery Dido a Aeneas na této historické scéně bude
příležitostí vskutku pozoruhodnou.
Město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav
Kruh přátel hudby Brandýs nad Labem
Orchestr Far Musica
srdečně zvou
na koncertní provedení oprey
Henry Purcell
DIDO a AENEAS
sobota 25. května ve 20.00
kaple zámku Brandýs nad Labem
neděle 26. května v 17.00
nádvoří zámku Brandýs nad Labem
Účinkují:
Sólisté a Sbor Pedagogické fakulty UK
Komorní orchestr FAR MUSICA
Sbormistr: Jana Veverková
Dirigent: František Macek
Osudy opery Dido a Aeneas
Oblibě mytologické tématiky v rámci dvorských zábav vyšel vstříc autor libreta opery Dido a Aeneas Nahum Tate, když se vrátil k příběhu statečného trojského
hrdiny Aenea a jeho osudové lásky kartáginské královny Dido. Libreto ve zkratce vychází ze čtvrté knihy
Vergiliovy Aeneidy a mnohé situace jen naznačuje, neboť Tate do značné míry počítal s tím, že diváci budou
v klasické antické historii poučeni a v ději se budou bez
obtíží orientovat.
Skladatel Henry Purcell (10. 9. 1659 - 21. 11. 1695)
měl v době, kdy skládal hudbu k této opeře, již
jisté zkušenosti s divadlem, ale většina jeho slavných
„hudeb pro divadlo“ vzniká až v devadesátých letech
17. století. Přesto však dokázal složit pravou operu, ačkoli její první uvedení v tehdejším divadelním kontextu zcela zapadlo.
Premiéra opery Dido a Aeneas se konala v roce
1689 v penzionátu školy mladých šlechtičen v Chelsea.
Správcem a tanečním mistrem penzionátu byl Josias
Priest, známý svým působením v Dorset Garden,
kde se pravděpodobně také seznámil s Henry
Purcellem. Opera Dido a Aeneas možná i vznikla na objednávku Josiase Priesta pro jeho 20 schovanek, protože většina rolí kromě Aenea je ženských. Part
Aenea pravděpodobně zpíval Josias Priest sám. Henry
Purcell se aktivně účastnil premiéry a řídil malý komorní orchestr od cembala. Premiéra Dido a Aeneas se
v prostředí penzionátu konala jako „zkouška“ nového
žánru.
Ze skladby hlasů v Dido a Aeneas a potřeby několika
mužských hlasů – Aeneas, Kouzelnice (mezzosoprán
nebo bas) a Námořník, se dále usuzuje, že první provedení opery se mohlo odehrát na královském dvoře.
Některé části opery, například árie Dido „When I
am laid in earth“, byly otištěny v dobových sbírkách
a zůstaly v povědomí jako Purcellovy skladby. Opera
jako celek však byla na dlouhou dobu zcela zapomenuta - důležitý mezník v historii anglické opery byl
Purcellovými současníky zcela přehlédnut a oprávněný
význam, jež po tři sta let opeře Dido a Aeneas náležel,
byl jí přiznán až ve 20. století. V roce 1700 sice byla
opera Dido a Aeneas uvedena na jevišti, ale ne ve své
původní celistvé podobě. Její jednotlivé scény byly vsunuty mezi dějství inscenace hry Williama Shakespeara.
Pak na dlouhých dvě stě let zmizela tato první anglická
opera z jevišť.
Znovu byla Dido a Aeneas uvedena až zásluhou britského skladatele a dirigenta Benjamina Brittena. Ten
operu zrekonstruoval, neboť z roku 1689 se zachovalo
pouze libreto a první dochovaná partitura pochází až
z 2. poloviny 18. století z tzv. Tenburského rukopisu,
uloženého v St. Michaels College v Tenbury. Benjamin
Britten musel ve své rekonstrukci nahradit v partituře
ztracená místa - kromě prologu se nedochovala ani scéna
z konce 3. obrazu s čarodějnicemi. Chybějící části
Britten vhodně nahradil jinými Purcellovými skladbami a partituru vydal společně s Imogenem Holstem
v roce 1960. V současnosti je to v zásadě jediná verze,
jež bývá uváděna, i když vedle Brittena vydal partituru
Dido a Aeneas i Edward Dent už v roce 1925, ale jeho
partitura je jen opisem partitury v Tenburském rukopise.
Podle Dentova vydání byla Dido a Aeneas inscenována
poprvé v německy mluvících zemích, a to v roce 1926
v Münsteru. Jako česká premiéra bývá uváděna inscenace z roku 1976 v brněnské Redutě.
Děj opery Dido a Aeneas
Libreto Nahuma Tata k opeře Dido a Aeneas je oproti
Vergiliově předloze značně zjednodušené. Děj je líčen
v náznacích a hra se soustředí na komunikaci postav
a jejich vzájemné vztahy. Úplným vynecháním bohů
a jejich záměnou za čarodějnice se však vytrácí i prvek působení osudu v příběhu postav a motivace jejich
činů. Na rozdíl od předlohy nakonec bylo i obrazivé
básnické vyjadřování pro potřeby operního libreta eliminováno.
K původnímu Tatově libretu patřil alegorický prolog,
k němuž se však ztratila hudební složka.V prologu vy-
stupuje Phoebus (bůh slunce), Venuše, mořské panny,
nymfy a pastýři. Bůh Phoebus se honosí svou mocí
a mořské panny mu slibují věrnost, ačkoli se Phoebovi
posmívají, že se „přejedl“ ambrózie. Venuše obhajuje
svého pomocníka Amora, že svými šípy přece nemůže vykonat nic zlého. Následuje šťastná scéna ze života
zamilovaných pastýřů…. Prolog se v současnosti vypouští jako „barokní přežitek“ s pramalou výpovědní
hodnotou pro dnešního diváka.
V prvním dějství na královském dvoře přesvědčuje
Belinda Dido, že se nemá čeho bát a má otevřít své srdce trójskému hostu Aeneovi. Dido se svěřuje s obavami,
které trápí její duši. Je však zamilována do hrdinného
Aenea, který připlul k jejím břehům, a postupně podléhá silnému citu a Aeneově kráse. Sbor podporuje Belindu a ujišťuje královnu, že Aeneas je pro ni dobrým
partnerem. Aeneas přichází k Dido a prosí ji, aby se
nad ním slitovala.
Druhé dějství začíná výstupem kouzelnice a dvou
čarodějek v jejich jeskyni. Kouzelnice přikazuje čarodějnicím pomoci jí s plánem zkázy královny Dido a celého Kartága. Sděluje jim, že její věrný skřet, proměněn
v posla Bohů Merkura, přikáže Aeneovi odplout. Mezitím v hájích loví Aeneas s Dido a celou družinou
a Aeneas se vychvaluje svým loveckým uměním.
Přichází prudká bouře a všichni kromě Dido a Aenea, kteří se schovají v jeskyni, prchají zpět do paláce.
V noci Aenea vzbudí hlas Merkura a přikazuje mu neodkladně vyplout. Nešťastný Aeneas opouští spící Dido
a odchází připravovat lodi k vyplutí.
V úvodu třetího dějství se námořníci bujarou
písní loučí s Kartágem. Kouzelnice s čarodějnicemi to sledují a radují se. Prorokují Aeneovi smrt
v moři, brzkou smrt Didoninu a zkázu celého Kartága. Belinda se marně snaží utěšit zoufalou Dido,
když přichází Aeneas a Dido oznamuje, že musí
odplout. Když však vidí Didonino zoufalství, chce
u ní navzdory vůli Bohů zůstat. Dido ho však posílá pryč. Opuštěna pak zůstává sama s Belindou
a v hlubokém zármutku spáchá sebevraždu.
Zdeněk Klauda