Na hrob Filipu Topolovi

Na hrob Filipu Topolovi, bez debat
V Chrámu Notre Damme des Champs projede metro každou minutu třicet
Řekls mi, na vyhořelých pláních úžasu cosi začalo hnít a vopadat, aby cosi novýho mohlo začít
růst
V mém městě už nic není, jak to bylo. Začíná, už teď začíná, ta nová doba.
Chrám Notre Damme des Champs se třese záchvěvy metra každou minutu třicet,
Ve stíny zšeřelé se klade omítka vibrantní
A já ti odpovídám: chceš-li mluvit o čistotě, měl by ses nejdřív projít kanálama sraček, pak o ní
budeš mluvit míň, nebo vůbec
V mém městě jsou místa, který znám, vytrhaný z dlažeb, a nic není tak, jak to bylo.
V Chrámu Notre Damme des Champs se šero ukládá do oblouků chrámu,
a bůh je tady, jak bych nikdy nevěřila.
V mém městě
se těla tramvají skládají v prapodivné vzorce
a kolejí zní hudba sfér.
***
Už jsme sami, Filipe,
už za nás
nikdo do klavíru nenableje.
(v básni jsou použity úseky textu Pavla Zajíčka Příběh II od DG307)