přepsal historii

Austrálie na nohou
ADAM
SCOTT
přepsal historii
Foto: Globe Media/Reuters
Adam Scott si za pomoci loňského vítěze Bubby Watsona (vpravo)
obléká jako první Australan v historii Masters vytoužené zelené sako.
Svatý grál golfu Australanům dlouho unikal. Historie se
změnila teprve tehdy, kdy psalo Masters svůj 77. díl.
A dvě sedmičky mohly být šťastné hned pro jednoho
z trojice protinožců, kterým slavná Augusta letos nastavila
vlídnou tvář.
Text: Paul Prendergast, foto: Globe Media/Reuters
Nakonec to byl dvaatřicetiletý Adam
Scott, kdo vystoupal na pomyslný piedestal. To, co mu Fortuna odepřela před
dvěma lety, mu tentokrát vracela plnými
hrstmi, a tak se jako první Australan v historii oblékl do zeleného saka!
Na svých bedrech třímaje očekávání snad
všech krajanů, patem na birdie ze vzdálenosti 3,5 metru udolal na druhé jamce
play-off houževnatého Argentince Angela
Cabreru, nesoucího porážku s neuvěřitelnou grácií, a ovládl 77. ročník Masters.
Nedlouho předtím se jinak umírněný
se dala krájet. A když pak Adam proměnil
rozhodující pat, povstali jsme jako jeden
muž, v barech, saloncích, golfových klubech napříč celou zemí propukli všichni
v jásot, dokonce i z jedoucích aut slavili
fanoušci náš velký golfový den!
Ruce rozpažené ve vítězném, triumfálním gestu, přemožen emocí se Scott objal se svým kedíkem Stevem Williamsem
a v tomto gestu se zrcadlilo vše, po čem
neúspěchy vyhládlí fanoušci v rodné Austrálii léta toužili. Baker Finch, stejně jako
Adam rodák z Queenslandu, nebyl s to
Nikdy nevíte, co všechno se může stát, jenže mě
v závěru vyšlo snad všechno. Vezl jsem se na vlně
a stačilo se jí držet. Jsem na sebe moc pyšný, stejně
jako na každého, kdo mi k vítězství pomohl.
golfista nechal strhnout poryvem emocí,
to když na 72. jamce proměnil dlouhý pat
na birdie. „C´mon Aussie,“ dralo se Adamovi z úst a v tu chvíli věřil, že po tomto
patu by výhra mohla být doma.
„Ani nevím, jak se to stalo,“ svěřoval se
krátce poté, co se oblékl do tolik ceněného kousku golfového oblečení. „Před
dvěma roky jsem tu byl blízko titulu a pak
i vloni na Open, přesto jsem stále čekal na
svůj první major. Byla to zatraceně dlouhá
cesta, ovšem dneska jsem cítil, že je to
můj den. Bylo to neuvěřitelné a je úžasné
být v takové situaci. Nikdy nevíte, co
všechno se může stát, jenže mě v závěru
vyšlo snad všechno. Vezl jsem se na vlně
a stačilo se jí držet. Zprvu jsem se trápil,
ale na druhé devítce jsem chytil dech.
Jsem na sebe moc pyšný, stejně jako na
každého, kdo mi k vítězství pomohl,“ nechal se slyšet a trochu zdrženlivě dodal,
„jsem hrdý Australan a snad jsem svým
krajanům udělal radost.“
ze sebe vydat hlásku, když měl pro televizi okomentovat Adamovo historické vystoupení. Směsice pýchy, extáze a víry, že
se na vás osud konečně usmál, zalévala
celou zem.
Příliš skromné vyjádření, nemyslíte? V průběhu finále jen málokdo vydržel sledovat
přenos vsedě, nervozita mezi fanoušky by
Ještě předtím než dnešní hrdina Day přišel na svět a necelý rok po Scottově narození tu roku 1981 Norman debutoval
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Se Scottem, Jasonem Dayem a Markem
Leishmanem v pětici nejlepších na startu
nedělního kola získávala vidina vítězství
velmi reálné kontury, ale kolikrát v minulosti už měli Australané zdárně nakročeno
k titulu... Proto všeobecně převládal jen
mírný optimismus. Adam stejně jako další
jeho krajané ve startovním poli a s nimi
i celý národ vyrůstali na dietě sestávající
z bdění do časných ranních hodin, podporovaného Normanovou nenaplněnou
touhou po zeleném saku, rok co rok.
Víme lépe než kdokoliv jiný, jak se cítí poražený šampion z Masters. Scott i Day,
jištěni Geoffem Ogilvym se ve stopách
Grega Normana vydali před dvěma lety,
kdy shodně končili na kolenou.
Večeře ve stylu „Happy Meal“
Čest pohostit členy Augusty a předešlé
vítěze z Masters si loňským triumfem na
úvodním majoru sezony vysloužil Bubba
Watson. Golfový samorost, od něhož
kdekdo možná čekal experimentování
a hry chutí, leč americký šoumen vsadil
na jistotu. Večeři šampionů, jež byla
tradičně na programu v úterý před
turnajem, pojal v dietním stylu.
Zveřejnění slavnostního menu odkládal,
co nejvíce to šlo. „Augustě a Masters
jsem to oznámil v listopadu, nikomu
dalšímu jsem to ale neřekl,“ přiznal
Bubba. „Nejsem si jistý, jestli moje
žena ví, co je na menu nebo jestli to
nezapomněla,“ prohodil s úsměvem.
Watson nakonec vsadil na jistotu a jeho
menu bylo docela dietní. Podávalo
se v tomto pořadí: salát Ceasar,
grilovaná kuřecí prsíčka, fazolové lusky,
bramborová kaše, kukuřice, makaróny, sýr
a celozrnný chléb. Nakonec si šampioni
prvního majoru sezony dopřáli lentilkový
dort s vanilkovou zmrzlinou.
Podle reakcí hostů si na jeho menu
všichni pochutnali, nicméně našli se
i tací, kteří odcházeli mírně zklamaní.
V zákulisí se totiž spekulovalo o větších
„peckách“. Mluvilo se o divočině či
o aligátorovi, takže Watsonovo menu
nakonec působilo poněkud střídmě. „Máš
rok na to, aby ses rozhodl pro grilovaná
kuřata, šťouchané brambory, kukuřici,
makarony a sýr,“ rýpl si na Twitteru
Sir Nick Faldo a ke své glose připojil
i znak „Happy Meal“.
Nicméně Watson si celý večer náležitě
užil a uzavřel svůj velký den, který načal
emotivní tiskovou konferencí. Na svůj
účet na Twitteru nakonec nahrál fotku
menu podepsanou bývalými vítězi, kteří se
jeho večeře zúčastnili. A většina z nich
určitě odcházela s plnými žaludky.
Text: Petr Sobol
2
SVĚTOVÝ GOLF | Masters
skvělým děleným čtvrtým místem, výsledek, jenž do budoucna naplňoval krajany
optimismem. Potupu z roku 1996, kdy
šel Greg do finále s náskokem šesti ran,
aby titul přepustil Nicku Faldovi, už mohli
oba jeho následovníci sledovat na vlastní
oči. Pro muže, jenž je právem považován
za legendu australského golfu, to bylo již
Jakoby se golfový bůh nyní smiloval
a v osobě Adama Scotta vrátil Austrálii vše, co Gregovi tolikrát odepřel. Na
poslední jamce Amen Corner měl totiž
Adam na kahánku. To když jeho druhá
rána na pětiparové třináctce postrádala potřebnou délku a míček díky rotaci klouzal směrem k Raevě potůčku.
V Austrálii byl Greg golfovou ikonou, každý chtěl
být jako on. Věnoval mi spoustu času, stejně jako
dalším mladým australským golfistům, kteří přišli
po mě, a většina z nás je přesvědčena, že by si
zelené sako zasloužil.
Foto: Globe Media/Reuters
třetí druhé místo z Masters, když předchozí dva nezdary přišly v letech 1986
a 1987.
„Greg Norman inspiroval zástupy hráčů,“
potvrzuje Scott. „V Austrálii byl golfovou
ikonou, každý chtěl být jako on. Věnoval
mi spoustu času, stejně jako dalším mladým australským golfistům, kteří přišli po
mě, a většina z nás je přesvědčena, že by
si zelené sako zasloužil.“
Neskrápět ten den Augustu déšť... Jen
díky tomu míček zůstal na břehu, a tak
místo pohromy ozdobil Scott skórekartu berdíkem, po kterém zavelel
k frontálnímu útoku na posledních šesti
jamkách.
„To byl okamžik, který mě nastartoval,“
ohlížel se za klíčovým momentem finále
Scott. „V tu chvíli nastal zlom. Ještě na
patnácté jamce mi ale cíl připadal strašně
KONEČNÉ POŘADÍ
Foto: Globe Media/Reuters
US MASTERS 2013
Augusta National GC, Georgia | 11.–14. 4. 2013 |
Odměna: 8 000 000 USD
Poř. Hráč (Stát)
Výsledek
1
Adam Scott (AUS)
69 72 69 69 | 279/-9
2
Angel Cabreba (ARG)
71 69 69 70 | 279/-9
3
Jason Day (AUS)
70 68 73 70 | 281/-7
T4
Tiger Woods (USA)
70 73 70 70 | 283/-5
T4
Marc Leishman (AUS)
66 73 72 72 | 283/-5
T6
Thornbjörn Olesen (DEN)
78 70 68 68 | 284/-4
T6
Brandt Snedeker (USA)
70 70 69 75 | 284/-4
T8
Sergio García (ESP)
66 76 73 70 | 285/-3
T8
Lee Westwood (ENG)
70 71 73 71 | 285/-3
T8
Matt Kuchar (USA)
68 75 69 73 | 285/-3
T11
John Huh (USA)
70 77 71 68 | 286/-2
T11
Tim Clark (JAR)
70 76 67 73 | 286/-2
T13
David Toms (USA)
70 74 76 67 | 287/-1
T13
Ernie Els (JAR)
71 74 73 69 | 287/-1
T13
Dustin Johnson (USA)
67 76 74 70 | 287/-1
T13
Fred Couples (USA)
68 71 77 71 | 287/-1
T13
Nick Watney (USA)
78 69 68 72 | 287/-1
T18
Henrik Stenson (SWE)
757 1 73 69 | 288/E
T18
Branden Grace (JAR)
78 70 71 69 | 288/E
T20
Bill Haas (USA)
71 72 74 72 | 289/+1
T20
Jason Dufner (USA)
72 69 75 73 | 289/+1
T20
Gonzalo Fdez Castano (ESP)
68 74 73 74 | 289/+1
T20
Bo Van Pelt (USA)
71 74 70 74 | 289/+1
T20
Steve Stricker (USA)
73 70 74 75 | 289/+1
Zdroj: PGA Tour
3 | GOLF
Angel Cabrera si právě vynutil rozehrávku.
SVĚTOVÝ GOLF | Masters
daleko. Na osmnáctce, jen na malý okamžik, jsem věřil, že bych mohl vyhrát,
jenže potom předvedl Angel neuvěřitelnou ránu.“
Scott i Cabrera tak shodně po 72 jamkách
končili s výsledkem 279 ran, devět úderů
n zhruba
h uba
pod par. Nejprve Adam proměnil
amostatšestimetrový pat na birdie a osamostattul,
nil se ve vedení. V rukou měl titul,
lou
po kterém celý život toužil. Celou
scénu měl Angel Cabrera jako na
ávku.
dlani, chystaje se na svou přihrávku.
ečný
Argentinec se ukázal jako skutečný
ystřihl
šampion, osmičkou železem vystřihl
etr
brilantní přihrávku na necelý metr
od vlajky. Dorovnání skóre bylo dílem
okamžiku. Velkolepá podívaná mohla
ahráli birpokračovat. Oba dva přitom zahráli
lovém kole
die na závěrečné jamce ve finálovém
Masters poprvé v kariéře.
Sotva utichly ovace, stanuli oba hráči podruhé ten den na odpališti osmnácté jamky,
aby zahájili play-off. Začínal Scott, jehož
se Cabrera držel jako stín. Oba odpálili přibližně do stejné vzdálenosti, také druhá
rána téměř shodná, v obou případech pohříchu krátká. Zpětná rotace míčky odkulila
z greenu. První na řadě byl tentokrát Angel
a scházelo málo, aby zopakoval své poslední birdie. Po jeho čipu míček projel jen
těsně podél pravého okraje jamky.
„Málem se mi zastavilo srdce,“ líčil Scott
později. Nyní byl na řadě on, a třebaže
mohl od svého soka okoukat dráhu patu,
ani on neuspěl.
Oba protagonisté se proto přesunuli na
jamku, kde vloni čaroval Bubba Watson.
Foto: Globe Media/Reuters
V tuto chvíli Scott uvěřil,
že titul je doma, ovšem
jeho bitva s Cabrerou
ještě pokračovala.
Angel znovu zatřásl soupeřovou nervovou soustavou, když z 20 stop i podruhé
jen o kousek minul, a připravil soupeři
dokonalé jeviště pro vstup do historie.
Scott měl jednu obrovskou výhodu, kedíka Steva Williamse v zádech, na jehož
rady se mohl spolehnout. A bývalý nosič
holí Tigera Woodse, jemuž dopomohl
Musel se dnes vypořádat s mnohem větším tlakem
než kterýkoliv jiný hráč planety, protože nehrál
jen za sebe, ale i za milióny Australanů. Bojoval
proti ostatním hráčům ve startovním poli, ale měl
to těžší, neboť žádný jiný Australan před ním
Masters nevyhrál.
Právě na desítce se Cabrera toho dne
dopustil jedné z nemnoha chyb, a tak
raděj sáhl po železu, se kterým se dostal
do místa, kam už před ním odpálil bezpečně dřevem jeho rival. Následovaly dvě
dobré přihrávky, Cabrera skončil pod vlajkou, takže mohl hrát agresivněji, Scott na
její úrovni, o kousek blíž než Argentinec.
Fantastická podívaná gradovala.
5 | GOLF
k 13 z celkových 14 majorů, se při čtení
greenu nemýlil. Nyní už vše bylo jen na
Adamovi. A tentokrát si věděl rady, ze
3,5 metru uklidil pat přímo na dno jamky
a odstartoval velkou australskou fiestu.
Cabrera byl i přes porážku velkorysý a svého
přemožitele, bývalého parťáka i spoluhráče
z týmu pro Presidents Cup zahrnul chválou.
„Adam je skvělý člověk a výborný hráč,“
uvedl na jeho adresu. „Play-off byla bitva
muže proti muži, ze které mohl vzejít jen
jeden vítěz. Podařilo se to jemu... Ostatně
v jeho případě bylo jen otázkou času, kdy
získá svůj první major.“
Greg Norman sledoval finálové kolo ve
svém domě na Floridě, ale kvůli nervozitě
nebyl s to chvíli posedět u obrazovky, neustále přecházel sem a tam, sledujíc své
tři krajany a jejich pokus dojít do místa,
které jemu zůstalo zapovězené i v době,
kdy byl na absolutním vrcholu. „Díky svým
zkušenostem jsem si mohl dobře představit, čím ve finále procházeli,“ podotkl.
Přiznal, že mu Scott svou výhrou vehnal
slzy do očí, neboť věděl, co všechno tomuto triumfu podřídil a jak dlouho na
podobný okamžik čekal. „Musel se dnes
vypořádat s mnohem větším tlakem než
kterýkoliv jiný hráč planety, protože nehrál jen za sebe, ale i za milióny Australanů,“ dodával Norman.
„Bojoval proti ostatním hráčům ve startovním poli, ale měl to těžší, neboť žádný
jiný Australan před ním Masters nevyhrál,“
opakoval známá fakta golfista přezdívaný
Žralok. „Jsem na něho neskutečně pyšný,
jsem něco jako hrdý nevlastní otec.“
Sám Scott uznal, že mu Norman byl během
kariéry mnohokrát nápomocen, zvlášť poté,
co mu jako kapitán udělil divokou kartu pro
utkání Presidents Cupu před čtyřmi lety, kdy
se jeho forma nacházela na nejnižším bodě
pomyslné sinusoidy. Adamovi to tenkrát
dodalo sebevědomí a zahájil znovu postup
do vyšších sfér.
Však také sotva dohrál, pravil, že si musí
s Normanem zajít na pivo, neboť telefonát samotný nestačí. „Část titulu patří
i jemu,“ vzkázal na dálku Scott.
Ve víru oslav se topilo queenslandské
Zlaté pobřeží, kde Adam se svými kamarády trávil dětství. S pracovní morálkou to
v pondělí dopoledne nejspíš nebylo valné,
od deseti hodin zažívaly bary žně. Parťáci,
kteří kdysi s Adamem soutěžili v patování,
ještě několik hodin po skončení napínavé
bitvy nevěřícně kroutili hlavou.
Jeden z nich, Dylen Campbell, připomněl, že pro Scotta neexistovalo nic než
Masters. „V jeho očích se Masters nevyrovnal žádný jiný turnaj, kvůli této soutěži hrál
golf a číst dráhu patu, kterým si může dojít
pro zelené sako, si vždycky přál.“
Paradoxně Adamovi nejbližší přátelé se
na televizi raději nedívali, navzdory historické šanci, jež visela ve vzduchu. Poučeni loňským nezdarem z Open, kde se
možnost získat první major jejich kamarádovi rozplynula v samém závěru, raději šli
všichni do práce, kde příležitostně sledovali skóre, dokud se přání nestalo skutečností. „Ty emoce jsou tak úplně jiné,“ připustil další ze Scottových blízkých přátel
Adam King s půllitrem piva v ruce.
Zatímco otec Phil sledoval synovo počínání přímo v Augustě, matka se sestrou
s napětím hypnotizovaly obrazovku od
časných hodin, aby se později vydaly slavit
s přáteli do Scottova domovského klubu
v Sanctuary Cove.
Palcový titulek místních novin Gold Coast
Bulletin křičel „To je náš kluk“ a v podobném duchu referovaly na svých hlavních
stranách další publikace po celé zemi.
Starosta Tom Tate ihned oznámil, že
Coast vítá doma svého vítěze Masters,
jemuž předá klíče od města. Jeho prohlášení sledovaly desítky tisíc lidí v ulicích.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Jen těžko se popisuje, co toto vítězství
pro Australany znamená. Žíznili po zeleném saku a až do roku 2006, kdy Geoff
Ogilvy opanoval US Open, marně toužili
po dalším majoru. Scottův triumf lze přirovnat k výhře Cadela Evance na nejslavnějším cyklistickém podniku světa Tour
de France v roce 2011.
Je to zasloužená odměna za vytrvalost
i důstojnost, s jakou Adam čelil neúspěchu na loňském Open Championship
v Lytham. A není pochyb o tom, že tak
jako mu všichni vloni po Open vyjadřovali
podporu, zachová se nyní on a své dva
krajany, Jasona Daye a Marka Leishmana,
utěší a polituje je, zejména pak Daye,
který měl v uplynulých třech ročnících
Masters už dvakrát zaděláno na výhru.
Na cestě za svým prvním majorem čelil Scott podobnému tlaku jako kdysi Phil
Mickelson, jemuž trvalo věčnost, než konečně otevřel grandslamovou bránu. Rovněž Lefty svedl onu bitvu se soupeři i se
sebou samým na Masters (2004). Oba dva
před svým triumfem absolvovali stejný
počet startů v Augustě, oba dva nesoucí
břemeno očekávání.
Podle Normana má nyní Adam v rukou
všechny triumfy a velkou šanci naplnit
svůj potenciál, stát se nejúspěšnějším
australským golfistou historie. A dost
možná bude jeho vítězství v Augustě klíčem pro řadu jeho krajanů, kteří se vydají
v jeho stopách, neboť z nich sňal obrovský balvan. Určitě se objeví další překážky, kterým bude Scott čelit, třebaže
se osvobodil z pout očekávání, nicméně
příště už to bude pouze „můžu“ místo
„musím“.
Australský triumf v Augustě byl jednoho
dne nevyhnutelný, ale kdo bude tím šťastným a kdy se tak stane, to zůstávalo tajemstvím. Adam Scott – pohádková představení Jasona Daye, Marka Leishmana
i Johna Sendena – připravil australským
golfovým fanouškům to nejkrásnější pondělní dopoledne v jejich životě. Po letech
strádání, kdy oplakávali nešťastné okamžiky, jim Scott osušil slzy.
Poprvé se o australské účasti na Masters
nebude referovat v duchu řecké tragedie,
příběh Adama Scotta už bude v naší
historii navždy zvěčněn jako triumfální
pochod. Vždycky je něco poprvé!
Austrálie na nohou
„Golfoví bozi nemohou být
k Austrálii krutí,“ vzkázal v textové
zprávě vše svým přátelům nervózně
sledujícím závěrečné okamžiky
Masters Greg Norman, srdcebolný
symbol Augusty.
Ani australská premiérka Julia
Gillard, jejíž projev v televizi byl
dokonce přerušen, aby všechny
sportovní fanoušky informovali
o aktuálním dění v Augustě, nešetřila
na adresu Scotta pochvalnými slovy,
pravíc: „Je to bezpochyby historický
moment z pohledu australského
sportu,“ a dodala, že se Adamův
triumf zařadí mezi nejvýznamnější
počiny na sportovním poli. „Od svého
založení v roce 1934 neměl žádný
z Australanů tu čest obléknout
zelené sako, což se nyní změnilo.
Adam Scott v nás vyvolal národní
hrdost,“ stálo v oficiálním prohlášení
nejmocnější ženy Austrálie.
Jako přikované seděly na posteli
u televize Scottova matka Pam
spolu s dcerou. Přibližně od čtyř
hodin ráno hnaly očima Adama
vpřed a jen co proměnil vítězný pat,
nadšením vyskočily do vzduchu.
Celá Austrálie byla no nohou
od dopoledních hodin a všichni,
kdo přijížděli ráno do Brisbane,
hlavního města Scottova rodného
Queenslandu, nadšeně křičeli
z autobusů a provolávali slávu
národnímu hrdinovi. „Aussie!
Aussie! Aussie!“ ozývalo se z úst
všech, kteří ještě byli s to mluvit.
Svatý grál australského golfu byl
konečně dobyt!
6
SVĚTOVÝ GOLF | Masters
„Jestli je v nebi golfové hřiště, tak doufám, že vypadá přesně jako Augusta National.“
Gary Player
Proč by golfová hřiště měla
vypadat jako Augusta
Je pondělí hned po Masters 2013 a já zívám nevyspáním a postupně ve mně doznívají
zážitky z letošního ročníku turnaje turnajů. Ale tentokrát jsem rozhodnut, že si ty
dojmy nechám pro sebe.
Text: Ondřej Kašina
Už méně se ví o tom, že k tomu ještě dodal: „Ale upřímně řečeno, ještě nestojím
o to, aby mi tam nahoře rezervovali startovní čas.“ Přejme Garymu, aby si ještě
dlouho užíval pozemských „tee-off times“
a podívejme se na to, proč si já osobně
myslím, že by se golfová hřiště měla inspirovat v Augustě.
Foto: Globe Media /Reuters
1. ÚPRAVA RAFŮ
Svatá trojice golfu, zleva stojící Gary Player, Arnold Palmer
a Jack Nicklaus, se opět ujala slavnostního odpalu a den před
turnajem bavila svou hrou všechny přítomné.
Nehodlám psát o slabém výkonu evropských hvězd, o kontroverzní trestné
ráně pro 14letého sympatického Číňana
Kuan Tchien-langa, o tom, že Tiger
Woods má svérázná vlastní pravidla
dropování. Dokonce nehodlám psát ani
o heroickém návratu Angela „El Pato“
Cabrery a skvělém finiši Adama Scotta.
A v mém vlastním nitru nechám příjemně doznívat i krásná sportovní
gesta, objetí a gratulace mezi vítězem play-off a poraženým. Tentokrát
chci psát o tom, proč si myslím, že by
7 | GOLF
golfová hřiště měla vypadat jako Augusta National.
Každá golfová generace má své „bohy“.
Ale když se tak ohlížím, tak se mi zdá, že
generace moje a ta předešlá měly štěstí,
protože jim osud nadělil hned „svatou trojici“ ve složení Gary Player, Arnold Palmer
a Jack Nicklaus. Shodou okolností se jejich
legenda váže více k Augusta National než
k jiným svatyním golfu.
A tak není překvapivý výrok Garyho Playera:
„Jestli je v nebi golfové hřiště, tak doufám,
že vypadá přesně jako Augusta National.“
V celosvětovém měřítku se stále tíživěji
projevuje problém pomalé hry. V době,
kdy se žije ve spěchu, pracuje intenzivněji a čas se vyvažuje spíše diamanty
než zlatem – prostě je stále méně lidí,
kteří si mohou dovolit hrát 18 jamek po
dobu šesti a více hodin. Ale i ti, kteří mají
spoustu času, nemají povětšině rádi pomalou hru způsobenou neustálým hledáním míčků, protože to kazí rytmus,
na kterém je dobrý golf do značné míry
závislý.
Vždycky, když vidím běžné golfové hřiště
určené z 99,99 % ke hře rekreačních
hráčů, které je roubeno rafy převyšujícími
standardy US Open, nedokážu pochopit
logiku počínání správy a údržby hřiště.
Čím méně upravené a čím méně „hráčsky přátelské“ je okolí fervejí, tím se hraje
pomaleji a spolu s tím klesá nálada hráčů
i výdělky hřiště.
Kdyby se majitelé a vedoucí údržby
našich hřišť inspirovali tím, jak „vymanikúrované“ jsou ferveje a jejich
okolí v Augusta National, hrálo by se
u nás rychleji a veseleji a s lepšími
hospodářskými výsledky pro majitele
hřišť. Dokud se u nás nebude hrát golfové US Open, což asi nebude, tak považuji zanedbané okolí fervejí a přerostlé
rafy za kontraproduktivní šlendrián,
nikoliv za sportovní výzvu.
2. IDENTITA JAMEK
Magnolia, Juniper, Pampas, Yellow
Jasmine, Carolina Cherry, Camellia,
White Dogwood, Golden Bell, Azalea.
To jsou některé z názvů jamek na hřišti
Augusta National. Jde o jména dřevin,
keřů nebo rostlin charakteristických
pro každou z jamek. Člověk nemusí být
zrovna Halas nebo Seifert, aby dokázal pocítit sílu poezie, která se v tom
skrývá.
O kolik snazší a emotivnější je zachovat
si vzpomínku, když se člověku podaří
zahrát birdie nebo dokonce eagle na
jamce takto pokřtěné nežli prostě „na
osmičce“. Lépe se pamatuje na hřišti,
kde mají jamky svou identitu, rovněž
strategie pro příští hry. Jména jamek
přidávají na osobitosti a kouzlu. A určitě to nemusí být pouze názvy z říše
botaniky. Pro lidi, kteří se umějí dívat
a nepostrádají fantazii, má totiž každá
golfová jamka nějakou charakteristickou
vlastnost.
3. ÚCTA K TRADICI
Chápu, že například hřiště vyrostlé nedávno kdesi na bývalém českém či moravském poli, to má s uctíváním a pěstováním tradicí těžší než Augusta National.
Ale i v takovém případě lze použít
Není nutno být historikem architektury,
aby se člověk cítil o něco slavnostněji
v blízkosti toho objektu. Troufám si říci,
že mariánskolázeňský golf by byl o hodně
méně zajímavým místem, kdyby vedení
klubu nemělo dostatek rozumu a namísto
té krásné historické budovy nechalo vybudovat nějaký ambiciózní betonový funkcionalistický kvádr.
Ale tradice jsou i nehmotné. A díky tomu
lze nacházet a kultivovat legendy, příběhy
Jestli je v nebi golfové hřiště, tak doufám, že
vypadá přesně jako Augusta National. Ale upřímně
řečeno, ještě nestojím o to, aby mi tam nahoře
rezervovali startovní čas.
moudrost obsaženou v čínském přísloví:
„I ta nejdelší cesta vždy začíná prvním
krokem.“ Při uvědomění si a kultivování
tradicí je nutno si na prvním místě uvědomit, že jsou jich dva druhy: hmotné
a nehmotné.
Když uvažuji o hmotných projevech tradicí našeho golfu, okamžitě mne napadá
malebná klubovna v Mariánských Lázních.
INZERCE
a doteky s minulostí i na novějších či zcela
nových hřištích. Každé místo na zemi má
nějakou minulost a nějakou zajímavou historii. Golf není jen mlácení do míčku. Je
to dlouhý kontakt s přírodou a se zemí.
Povědomí o tom, co bylo a co se událo
na té zemi dlouho před námi, může dávat našemu životu cenný a stále vzácnější
pocit identity a zakořeněnosti.