Pod klávesami, skrývám se,
Transkript
Pod klávesami, skrývám se, jsem malé cosi a ty zvuky drží mě. Žabí neblázni, zelená tě v klavíru neschová, a pojď se schovat taky. V kapkách rosy na rámech všech lyr mých, odráží se slunce, a Svět ukřižován ve strunách, ne, nepláče, to je jeho smích. Je něco co vás poslední dobou potěšilo? Láska, sex, prachy.. nebo člověk co hlouposti neřeší.. Bez přeháněk, bo by se vám to zošklivilo.. Vám všem ZMRDI! Všechno nejlepší!! ..witha deep breath Brett, take it easy bro ;) and as I said before, I feel like f/cking needled down thiz afternoOn... už podivně dlouho, píšeme si s anděli drahá žabičko, a už neslušně dlouho nám neodepisují. čichám k tvojí hlavě voní drahá, po jahůdkách, a já, jak zima v plenkách, upínám se k bílé barvě. Once I went to a harlem kings liquor store askin for rum not the typical czech shitty soily rum but for my royalistic ass I need havanese pure. I got four bottles for me stand alone in the street surrounded with cuba waiting for bus bootless. So there was a situation of just accomodated cubanese and homeless afro-americans . Karlín love, at the very begining of November. Four Rum please Kde se poděly, ty přenádherné sonety, a kam jsou zabité, ti nekoneční světové? Snad v bohů sen byly odváty a teď se drobí ve vločky sněhové. pojď rychle. budíme dojem, že nás tohle město uspokojuje. jsme na konci našich dní. k vraždám, nenávisti, a zlobě, maj hybridní tlustokožci, svoje dozajisté důvody. a když nechápeme významy slov, ..... láska .... válka ... déšť slov pro nás jen potopa. ______ no jasně miki, tohle město nás už dlouho kojí. III. vyleptal jsem si do kůry malého netopýrka, a to všechno jen proto že jak už jsem psal, nemůžu dál. visím životem jako růžový keř, bláznem jsem, bojoval s osudem, kolem zběř, v plicích skeř!! to dlouho neunesem, to nesnesem. řežu si do prstů, a místo kůže mi roste igelit, jako varhany echem zním, když pod hladinou hladím tě, když se potápím; Sí para el mundo, a pro pár snů. II. hej dvířko.. psst na minutku, přicházíš a já kradu, hebkými bříšky čaruju pár rán nad hlavou, nocí se sokoly tiše pluju, učím tě ohnivému prstokladu. jentak pro příklad, přijdeš do města, nic není, ve všem tolik cizosti. a Ty.. pohneš solí ze mě ven, cítím se jako ten paprsek, ďábel, ležím na nádvoří zpřerážen, na bílé pírko sbíráš můj zákrvek. ___________ I. počkej.. na moment.. ve vlasech zdáš se mít jakési malé klubko tmy. leží v nich stočené jako malé psísko, a barvou podzimní lísty. hoříš a v očích jsou další a další úsvity. počkej počkej jen na moment. vezmu si šálu a projdeme se polem, s vránou s mašlí. Má půlko října, pestrobarevná, čekáme na spasení zimou, já jako zimní král, ty dáváš život zemi jsi carevna jara. Má jelení, říjnová, hájená. Svět neutekl, teď je na služebně, za zápěstí visí z radiátoru, musí to zvládnout sám, s výslechem je řada na mě. Říjno Podzim je jen reklamní trik starého návrháře listobarevných rób, v tůňkách jeho očí se odráží měnící se svět. Co poslední z úniků? A políčkův dopad v měkkou půdu tváře, ó, jak ten umí uhánět, každoročních narozenin bez výročí, tláskáme se bukvicemi, proti směru toče planety. A po krásném nakročení, Po ztrátě falešných stop, Přichází s lovcem příběhu rozuzlení Trumfy kance akademika, Jsou karty trop. jen vypuštěný obrázek, agresivní želé se opět roztéká kolem Nagasaki na vlně teplého vzduchu pluje motýlek je jen vypuštěný ze zoo v mé explozi, kde chovám jeho obrázek. v brázdě zobu na poli, hledám rubíny, kde jste kde jste?! kameni.. podemnou červík, s granátem, už uniká, abych ho neokrad, volí únik, a kámen ještě hbitěj polyká. zobu zobu jaro ven, pojte všichni, pojte sem. prohýbám prostor mezi prsty a pohyby rukou, vytvářím obrazce, ty v rytmech bubnů rostou, já se pomalu dávám do tance. před houštinou sedí malý vlk, nedávno mu bylo pět. z tohoto světa, odcházím s úsměvem a s vidinou, jsem sladkou štávou léta, jediným pohybem, měním realitu za jinou. malému vlčkovi, bylo už dávno pět. s přílivem, s bouří, v kapkách, i v průtržích, v průrvách, rose, i kalištích, v rašelině, jsem mokrou hranicí, mezi dvěma světy. už sedíš ve vrtulníku, neohlížej se brácho, těm už pomůže jen ticho, štěstí, že jsme pryč. na krku, v hlubokym šrámu, tancuje ďábel v teplym pramínku, a jak dupe, vzpomínáš na první koncert Creedence Clearwater, rty a bláto, noc se stává dnem, přichází ten chlap, a jeho varhaník, a vy rytmy bicích.. ve vás se zrodili, prolamujícníci. rotor pomalu reže vzduch. přistáváš na mokré hranici města New York; v nepokojích na předměstí, v revoluci žen, saxofony a polibky, budí tvou spálenou mysl, ta doutná když spíš, a z barevný obrazovky, J.F. kupuje svou vlastní smrt. a za mořem další moře, a za horami, další hory, sladcí lidé, oběti, právníci bezpráví, půle miliardy asexuálních prostitutek. v pláči. čau nemáš cigáro?moc rád bych tě pozval na kafe. víš, dneska je speciální den, a tahle noc, je budoucnost. dnes jsem otěhotněla. já dnes dal svoje sperma do banky. přišla jsem k té paní, říkala.. bude křičet, dnešní noc. chci to nejčerstvější co máte. je tu jedna dnešní dávka. panenko, Marie už se nedovoláš, já.. mám, a ráda dám, tak jdem. víte mladý pane, dnes je velmi zvláštní noc. zdá se mi, že potkávám mladého muže, vystrašeného, z vlastní budoucnosti. a káva by se k tomu snu mohla velmi hodit. .... ..............čau... ..nemáš..cigáro.a... c huť.....na.......bud o ucnost chtěl bych znát řeč, který nikdo nerozumí, poslat tě do prdele, ať tě to tak nebolí, moct tak nadávat, aby to nebylo slyšet.. erp Ót an de hůa Indiááá.. bre na šérh at Setzá!! on ha Üst ommet, bit nallah fet Kla kla!!! už je mi líp. po duši se prahy posunují, bubnuji a tys chcíp, tvoje vlastní myšlenky tě zneuctí, pak zamordují. pět střel, a ani jedna mě nezabije, štít přes srdce, chrání dokud dřevo neshnije. tak rád pláču zídkám, po večerech, ikdyž už trochu smutnějších, slunce rychlej mizí.. sdílíme plácání po zádech, učím je naslouchat novým českým pohádkám.. vás potřebuju, živé, skákající, abych nebyl chycen tak se vykrucuju, brečim za mrtvé, píšu za umírající. vy, moje děti, každý den se rodíte, každou noc stavíte mé království, tak malá a přesto, kdo jen pozoruje tvář a kapradinu. náš čas uniká, teče a prožírá se, UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! na varhanech, mé černé a bílé, stránkám jste smrtí i životem, lidem služba, nocí, dnem, má drahá písmenka, vaším dlužníkem na sto jsem. roztrhám tě, neuvidíš mě, pak roztrhám vás všechny, poplivu ty cáry hadrů. a roztrhám sebe. Roztržim svět voní, třese se, s podzimem a kopyty koní, odchází letní deprimovaná společnost, co baví se, z chudákovy deprese. lehnu si na skálu, slunce mi vypálí, směšné znamení do očí, a po meditaci přichází za kopyta kozla táhnoucí strýc Abdulah. vracíme se do města, přinášíme nové barvy do listů vůni do duší, roztřásáme vaše brvy, máme stovky koláčů, jsme oči lidí zapečené do těsta. songy soney 4 uncle Abdulah Lytch jsem neškodný, ani mě radši neuvidíš, jako virus, mám moc, kterou mi nezávidíš, potácim se ale mám nůž, ty se probouziš, cejtíš mě jak potichu a lehku prolejzám ventilačkou.. jsem v krystalech, sypu se ti na rty prosypu, ty spíš, celej tvůj pelech, jen dýchej, hah já a krev, ti vaříme se ve svalech, no hej! už se buď a vstávej, nemáš víčka a místo kůže mech, ze rtů vzdech, Achich ouvej. tak přece jenom odcházíš, i s prachem, rozvířeným krví, odjíždíš na pásech, mocná jako zeď, kráčíš pryč, na podrážkách co ničí svět. a zranění pánové, a srdce pořezaná, slzy v sladko vyplakané, krajina rudě lakovaná. v svém světě jsi sedmikráskou, tady masožravou bestií. 2war aTrey@poetická_brigáda //f2k6
Podobné dokumenty
pozůstatky raně středověkého metalurgického pracoviště v areálu
1–7 cm (siltstone, bricks, mortar, slate, charcoal); 16 – compact brown grey sandy soil, grains and lumps (up to 10 %)
mortar, bricks, siltstone, tiny fragments of charcoal; 17 – unlike level 16 mi...
Časopis Tunel 1/2007
– Udhampur) není navržen žádný tunel. Ve druhém (Udhapur – Banihal) je navrženo celkem 8 tunelů (úsek účasti firmy D2 Consult). Ve třetím úseku (Banihal – Srinagar) jsou navrženy tunely dva.
Druhý ...
Texty 14 - Pavel Kotrla
má projevy obdivu, který jí právem patří. Že
mně není zapotřebí připojovat se tímto způ−
sobem k ostatním, neboť jsem přece v jis−
tém směru dál. Odmítal jsem nezávazný
dotek jako gesto příliš koři...
e-mail: [email protected] - Klub chovatelů havanských psíků
Na webových stránkách naleznete s dostatečným
předstihem i přihlášky a propozice na klubové a
speciální výstavy, které pořádá KCHHP.
Opět žádáme naše členy, aby se stali spolutvůrci našeho
klubovéh...