Victor Hugo – Chrám Matky boží v Paříži

Victor Hugo – Chrám Matky boží v Paříži

V.H. - Notre-Dame de Paris
Victor Hugo – Chrám Matky boží
v Paříži
Originál vydal: Alexandre Haussiaux, Paříž 1856 (Notre-Dame de Paris)
Překlad: Milena Tomášková
Grafická úprava: Aleš Krejča
Vydal: Odeon, Praha 1978
Hlavní postavy:
Esmeralda (Anežka) – půvabná, mravně a citově čistá cikánka;
Quasimodo – ohyzdný zvoník u Matky boží;
Klaudius Frollo – asketický učenec, alchymista;
Phoeb – kapitán, pro Esmeraldu ztělesnění krásy a ušlechtilosti.
Vedlejší postavy:
Jan Frollo ze Mlýna – Klaudiův mladší bratr, lehkomyslný;
Lilei z Gondelaurieru - snoubenka Phoeba;
Sedmikráska – matka Esmeraldy.
Místo a doba děje: Paříž roku 1482 za vlády Ludvíka XI.
Děj:
Esmeralda, vlastním jménem Anežka, se narodila v Remeši matce jménem
Sedmikráska, která měla pověst lehké dívky. Sedmikráska svou dceru od narození
milovala, s láskou jí šila a vyšívala překrásné oblečení. Když byl Esmeraldě necelý
rok, přijeli do Remeše cikáni, ubohou Sedmikrásku popadla zvědavost, chtěla vědět, jaký osud čeká její dceru. S předpovědí byla velice spokojená. Cikánky její dceři
předpověděly, že bude královnou. Ze samé radosti odběhla něco nakoupit do města.
Esmeraldu nechala doma, a než se vrátila, Esmeralda zmizela. Zůstala po ní pouze
jedna vyšívaná botička a ošklivé jednooké dítě, které dala Sedmikráska do kostela.
Po neúspěšném pátrání se nechala zazdít do komůrky na náměstí Gréve, kde se o
vodě a chlebu modlila k bohu, aby jí vrátil její dítě.
Dítěte, které Sedmikráska odložila, se ujal arcijáhen Klaudius Frollo z chrámu
Matky boží. Pojmenoval ho podle jeho vzezření Quasimodo a vychovával spolu se
svým bratrem Janem. Po několika letech se Quasimodo stal zvoníkem v chrámu
Matky boží a z hluku od zvonů ohluchl. Svého adoptivního otce obdivoval a
poslouchal na slovo. Esmeralda byla vychována ve "Dvoře divů", v sídle cikánů,
zlodějů a tuláků. Naučila se tančit, zpívat, hrát na bubínek a dělat různé kousky se
svou kozou jménem Džali. Když umírala cikánka, která se o ni starala, dala jí na krk
váček a předpověděla jí, že najde-li druhou botičku, ocitne se v náručí matky.
1
V.H. - Notre-Dame de Paris
V osudný den, kdy se Esmeralda a Quasimodo poprvé viděli, se hrála
mystérie. Autorem byl mladý básník jménem Petr Gringoire. Tyto hry bývaly velice
zdlouhavé a nezábavné. Nakonec hra skončila neúspěchem. Lid se začal bavit
volbou krále bláznů, kterým se stal Quasimodo. Když ho vynášeli ze sálu na
ramenou, tancovala Esmeralda na náměstí Gréve. Celý zástup se zastavil a
uchváceně sledoval její tanec, mezi nimi i Petr Gringoire, který byl jejím tancem
fascinován. Esmeralda ukončila své vystoupení, vybrala peníze a odcházela. Petr
Gringoire ji následoval temnými uličkami Paříže. Najednou se objevili dva muži a
snažili se Esmeraldu unést. Petr G. chtěl zasáhnout, ale mohutnější z mužů ho
uhodil. Naštěstí pro Esmeraldu tudy zrovna projížděli lučištníci krále se svým
velitelem kapitánem jménem Phoebus z Chateaupersu, který zajal jednoho z únosců.
Tím byl Quasimodo, který byl odsouzen na pranýř. Esmeralda se do pohledného
kapitána zamilovala.
Petr Gringoire, který se probral z bezvědomí, zůstal po neúspěšné mystérii bez
peněz, a tak se začal potloukat po Paříži. Došel až do "Dvora divů", města zlodějů,
žebráků, cikánů a tuláků, kde ho zajali a v krčmě představili svému králi Kulhavému
Špindírovi. Ten mu dal úkol, který nesplnil. Za to byl odsouzen k oběšení a od tohoto
rozsudku ho mohla uchránit jen žena, která by byla ochotná si ho vzít. Za manžela si
ho podle starého obyčeje rozbitého džbánu vzala Esmeralda, které se džbán rozpadl
na 4 části, což věští 4 roky manželství.
Esmeralda nemohla zapomenout na krásného kapitána Phoebuse, který byl již
zasnouben, přesto si dal s Esmeraldou dostaveníčko. Phoebus byl nadšen, že se o
něj zajímá krásná dívka a spolu se svým přítelem Janem Frollem se opili. Nevšimli si
však, že je někdo sleduje. Když kapitán mířil na místo setkání, tento muž ho oslovil a
žádal, aby ho vzal s sebou. Kapitán nebyl proti, zavedl muže do komůrky, odkud měl
dobrý výhled do druhého pokoje, kde byla Esmeralda. Tímto tajemným mužem byl
arcijáhen, který se do Esmeraldy zamiloval. Kapitán se pokusil Esmeraldu políbit,
avšak knězi se jeho počínání nelíbilo, proto ho napadl a bodl nožem. Esmeralda, když
spatřila rozčíleného kněze, jak se na kapitána řítí se zbraní v ruce, omdlela. Hlídka je
našla uprostřed kaluže krve, Phoebuse odnesli k lékaři a Esmeraldu uvěznili. Byla
obviněna z čarodějnictví a odsouzena spolu se svou kozou Džali ke smrti oběšením
na náměstí Gréve. Esmeralda však nevěděla, že Phoebus bodnutí přežil, a proto byla
se svým osudem smířena. Ve vězení ji navštívil kněz a nabídl jí záchranu, zůstane-li s
ním. Ona jej však odmítla.
V osudný den popravy ji Quasimodo unesl stráži, která ji střežila v průběhu
cesty k náměstí Gréve, do chrámu Matky boží. Tento chrám se stal Esmeraldiným
azylem, neboť zde byla chráněna. Quasimodo pečoval o Esmeraldu s láskou, odkryl
jí své city, ale Esmeraldu odrazovala jeho ošklivost. V době jejího ukrývání zjistila, že
její kapitán žije. V té době byl v Paříži král, který zrušil ochranu chrámu nad
Esmeraldou a nařídil, aby byla odvedena z chrámu a podrobena stanovenému
rozsudku. Arcijáhen vymyslel útěk a svěřil se s ním Petrovi Gringoiremu.
V noci před popravou začali chrám Matky boží obléhat zloději, tuláci a cikáni,
kteří chtěli Esmeraldu zachránit. Hluchý Quasimodo si myslel, že jí chtějí ublížit, začal
se tedy bránit a několik jich zabil. Tohoto zmatku využili Petr Gringoire a arcijáhen k
vysvobození Esmeraldy a její kozy k útěku na druhou stranu Seiny. Petr Gringoire
odešel s kozou a Esmeralda zůstala sama s arcijáhenem, který jí vyznal lásku a slíbil,
pokud s ním zůstane, že ji vysvobodí. Esmeralda odmítla.
Arcijáhen ji odvedl na náměstí Gréve, kde ji nechal pohlídat paní, žijící v tzv.
myší díře, o níž bylo známo, že nemá ráda cikány. A poté ji šel udat. Esmeralda si
začala ze zoufalství s paní povídat a pomocí vyšívané botičky zjistila, že je to její
matka. Sedmikráska vytrhla ztrouchnivělé mříže a vzala Esmeraldu k sobě do
2
V.H. - Notre-Dame de Paris
komůrky zrovna ve chvíli, kdy na náměstí přijížděla královská garda pátrající po
Esmeraldě. V ní byl i Phoebus, kterého když uslyšela, prozradila se. Kat ji odvlekl k
šibenici, kde byla oběšena.
Quasimodo si v tom zmatku ani nevšiml, že Esmeralda zmizela. Viděl pouze
kněze, jak stoupá na věž. Následoval ho, a když se podíval směrem, kam kněz,
spatřil šibenici a na ní bezvládné tělo Esmeraldy, shodil arcijáhena z věže. Když přišli
arcijáhena pohřbít, nemohli Quasimoda nalézt, zřejmě odešel. Po roce a půl jsou zde
nalezeny dvě objímající se kostry. Jsou to pozůstatky Esmeraldy a Quasimoda, který
sem přišel dobrovolně zemřít vedle své milované Esmeraldy. Při snaze oddělit kostry
od sebe, se kostra Quasimoda rozpadá v prach.
Vlastní názor:
Zaujal mě příběh a motiv díla, ale kniha se mi moc nelíbila, protože autor příliš zdlouhavě popisuje místa děje a v knize se vyskytuje mnoho
úvah, které se přímo nevztahují k příběhu.
Zpracoval: Jan Najbrt
3